Povídková soutěž na téma I - vítězné
povídky
1. místo
„Milý deníčku.“ Pokojem
se rozléhaly rychlé škrty na novém papíře. To je směšný, takhle začínají
všichni. Mysli Buffy. Musíš znít duchapřítomně. Eww, to jsem nevyslovila,
že ne…
„Ahoj, jak se máš? Dobře viď? No jak jinak by ses měl, když jsi můj.“
Ať žije majetnická mrcha.
Vztekle vytrhla první stránku deníku, která byla notně počmáraná a
hodila jím o zeď. Nestávalo se často, že by jí něco nevycházelo. Ústní
a písemný projev ale nepatřil k jejím silným stránkám. Přešla k oknu a
vyhlédla ven do tmavé Kalifornské noci. Myslela na ples, který se bude konat
za dva měsíce a v duchu vybírala kandidáta, kterého poctí svým
doprovodem. Otočila se zpět, došla ke dveřím a ladně sebrala svůj nový
deník. Dostala ho od rodičů, protože si mysleli, že když ze sebe vypíše
své pocity na papír, možná se jí uleví… a možná se nebude chovat tak
spratkovitě.
2. místo
„Na co si budeme hrát teď,
když se Atlantida potopila?“ fňukla Mechmet. „Nechápu, proč jsme nemohli
zachránit aspoň sídelní město. Harris udělal jen pár chybiček,“ kňourala
a zatínala malé modré pěstičky.
„Už mě to ostrovní království nudilo,“ odfrknul Kir - Síla, která si
vybrala podobu kmeta ve sněhobílé říze, „chce to něco nového. Stačí
jen sáhnout a v oku naší sítě uvízne další exemplář. Ale, modřenko,
nebuď jako Ephigon. Podívej, jak se vzteká. Pořád se nesmířil s tím, že
jeho oblíbená královská dynastie zmizela za Hranice existence.
„Co vrátit čas?“ houknul Ephigon.
3. místo

Silná vôňa mokkačína sa rozliehala po dome rodiny Summersových. Plazila sa po chodbách, vnikala do každej škáročky. Zavítala aj do izby vymaľovanej na ružovo, kde vo veľkej baldachýnovej posteli snívala svoj sen pekná blondínka. Dievča sa mimovoľne zamrvilo, keď sa jej aróma dostala až do chutného nošteka, zaklipkala viečkami a novému ránu poskytla poklad v podobe dvoch jagavých zelených očí, ktoré sa práve prebúdzali a hľadeli okolo seba. Útla dievčina sa vymotala zo spleti mnohých saténových, čisto bielych prikrývok a jej prvá cesta viedla k obrovskému vyleštenému zrkadlu.
speciální ocenění od buffy-angel.org

„Prečo mi neveríte?!“
Buffy mala slzy na krajíčku a nešťastne hľadela na svojich rodičov.
Tí ešte pred chvíľou pokojne sedeli za stolom. Teraz sa od šoku nervózne
pohybovali po jedálni a nemohli pochopiť prečo sa to deje práve im.
„Mami!“ obrátila pohľad na matku, zúfalý, prosiaci. „Musíš mi predsa
veriť!“
Matka zdvihla pohľad na svoju dcéru. Slzy sa rozkotúľali po Buffyinej ešte
takmer detskej tvári a každá jedna jej lámala srdce. Čo sa to len deje s
ich dievčatkom?
přečíst
povídku