Povídková soutěž na téma I - vítězné povídky

 

1. místo

„Milý deníčku.“ Pokojem se rozléhaly rychlé škrty na novém papíře. To je směšný, takhle začínají všichni. Mysli Buffy. Musíš znít duchapřítomně. Eww, to jsem nevyslovila, že ne…
„Ahoj, jak se máš? Dobře viď? No jak jinak by ses měl, když jsi můj.“ Ať žije majetnická mrcha.
Vztekle vytrhla první stránku deníku, která byla notně počmáraná a hodila jím o zeď. Nestávalo se často, že by jí něco nevycházelo. Ústní a písemný projev ale nepatřil k jejím silným stránkám. Přešla k oknu a vyhlédla ven do tmavé Kalifornské noci. Myslela na ples, který se bude konat za dva měsíce a v duchu vybírala kandidáta, kterého poctí svým doprovodem. Otočila se zpět, došla ke dveřím a ladně sebrala svůj nový deník. Dostala ho od rodičů, protože si mysleli, že když ze sebe vypíše své pocity na papír, možná se jí uleví… a možná se nebude chovat tak spratkovitě.

přečíst povídku

 

 

2. místo

„Na co si budeme hrát teď, když se Atlantida potopila?“ fňukla Mechmet. „Nechápu, proč jsme nemohli zachránit aspoň sídelní město. Harris udělal jen pár chybiček,“ kňourala a zatínala malé modré pěstičky.
„Už mě to ostrovní království nudilo,“ odfrknul Kir - Síla, která si vybrala podobu kmeta ve sněhobílé říze, „chce to něco nového. Stačí jen sáhnout a v oku naší sítě uvízne další exemplář. Ale, modřenko, nebuď jako Ephigon. Podívej, jak se vzteká. Pořád se nesmířil s tím, že jeho oblíbená královská dynastie zmizela za Hranice existence.
„Co vrátit čas?“ houknul Ephigon.

přečíst povídku

 

 

3. místo

Silná vôňa mokkačína sa rozliehala po dome rodiny Summersových. Plazila sa po chodbách, vnikala do každej škáročky. Zavítala aj do izby vymaľovanej na ružovo, kde vo veľkej baldachýnovej posteli snívala svoj sen pekná blondínka. Dievča sa mimovoľne zamrvilo, keď sa jej aróma dostala až do chutného nošteka, zaklipkala viečkami a novému ránu poskytla poklad v podobe dvoch jagavých zelených očí, ktoré sa práve prebúdzali a hľadeli okolo seba. Útla dievčina sa vymotala zo spleti mnohých saténových, čisto bielych prikrývok a jej prvá cesta viedla k obrovskému vyleštenému zrkadlu.

přečíst povídku

 

 

speciální ocenění od buffy-angel.org

„Prečo mi neveríte?!“ Buffy mala slzy na krajíčku a nešťastne hľadela na svojich rodičov.
Tí ešte pred chvíľou pokojne sedeli za stolom. Teraz sa od šoku nervózne pohybovali po jedálni a nemohli pochopiť prečo sa to deje práve im.
„Mami!“ obrátila pohľad na matku, zúfalý, prosiaci. „Musíš mi predsa veriť!“
Matka zdvihla pohľad na svoju dcéru. Slzy sa rozkotúľali po Buffyinej ešte takmer detskej tvári a každá jedna jej lámala srdce. Čo sa to len deje s ich dievčatkom?
přečíst povídku