Piju lidem krev

David hledal jako mnoho jiných své herecké štěstí v Los Angeles. Potkal ho při venčení psa, zakousl se a už nepustil. Jako upír v seriálu Buffy, přemožitelka upírů pil všem krev tak dokonale, že od vampýrů přešel rovnou k FBI jako agent Booth.

Seeley Booth býval armádním odstřelovačem u rangerů a nyní pracuje jako agent FBI. Často konzultuje své případy s Dr. Temperence Brennanovou a jejím týmem „šprtů“, jak je nazývá. Mezi ním a Temperence to zvláštně jiskří. Oba se vzájemně respektují i přesto, že se ne vždy chápou, což je základem romantického napětí. Když v rámci seriálu Bones (u nás uváděn jako Sběratelé kostí), má Booth naprosto jiný přístup než Temperence, přičemž preferuje lidštější a intuitivnější metody vyšetřování. Při návštěvě studií 20th Century Fox jsme ale Davida Boreanaze alias agenta Bootha podrobili výslechu my.

Jak jste se sblížil se svou rolí agenta, máte k Boothovi osobní vztah?

David Boreanaz: Rozhodně! První rok byl hlavně ve znamení oťukávání, seznamování se se seriálem, zjišťování, jak se budou věci vyvíjet a jak je možné postavu agenta Bootha nejlépe zosobnit. Teď, ve druhé sérii, jsem se ho mohl konečně pořádně pochopit a nechat ho víc se rozvinout. Určitě se s ním sbližuju čím dál víc. Vystihnout a pochopit postavu agenta Bootha je o to víc komplikovanější, že se seriál odvíjí ve dvou liniích. V jedné divák sleduje případ, který agenti zrovna řeší, a ve druhé jejich osobní příběhy. Položit se do role a všechno to dohromady dobře skloubit, dá občas pěkně zabrat.

Jaké máte pocity, když se na sebe koukáte v televizi?

Raději na sebe nekoukám. Vlastní natáčení mám rád, ale dívat se pak na to? Na to vážně moc nejsem. Po skončení jedné role se chci vrhnout na další projekty, a ne se zabývat tím, co už skončilo. Takové rozebírání a analyzování... to není nic pro mě.

V poslední době se vám daří vše, na co sáhnete. Máte nějaký recept na úspěch?

Nemyslím si, že všechno, čeho jsem se dotkl, bylo mimořádně úspěšné, ale zní to moc hezky. Mohli byste to prosím říct všem filmovým producentům? No… ale teď vážně. Myslím, že za tím vším stojí velká porce štěstí. Štěstí vám přinese výjimečnou příležitost a vy se jí pak musíte co nejlépe chopit. Dále je důležité správné načasování, výběr projektů. Tam pomůže nejen zkušenost, ale i dobrá intuice. Existuje spousta seriálů a filmů, na kterých pracují výborní producenti a herci, ale z nějakého důvodu to prostě nezafunguje. Úspěch je o tom, že ve správný okamžik uděláte správný krok správným směrem. Já jsem měl to štěstí, že se mi podařilo udělat několik kroků, které přinesly dobré výsledky. Základní předpoklad je nesedět v koutě a nečekat, až si vás příležitost najde sama. Příležitosti je třeba hledat a občas podstupovat i nějaká ta rizika a potom zkrátka jen doufat, že to vyjde.

Kdy jste v životě nejvíc riskoval?

Celý život je v podstatě jedno velké riziko, a pokud chcete uspět, musíte být odvážný a nebát se výzev, které se vám nabízejí.

Prý jste dlouho váhal, jestli Bones přijmout…

Neměl jsem pochybnosti ohledně postavy, spíš jsem si po první schůzce s Hartem Hansonem nebyl jistý, jestli s ním jako s producentem chci spolupracovat. Moc se mi líbila moje postava i herecké složení, ale... Ale s Hartem jsme si prostě v prvním momentu úplně nesedli.

Je to pro vás důležité?

Velmi důležité. Tady nejde o to přežít s někým jeden večer. Natáčení trvá tak strašně dlouho, že se mezi lidmi vytvoří hrozně blízké vztahy a je důležité cítit se součástí jedné rodiny, aby každý natáčení vnímal jako něco, na čem mu osobně záleží. A k tomu je samozřejmě potřeba, aby byli lidé na jedné vlně. To se úžasně povedlo s Emily Deschanel. Mezi ní a mnou fungovalo úžasné propojení a myslím, že je to znát i na výsledku.

Nebál jste se, že to bude jen další z řady detektivních seriálů?

Neviděl jsem v tom klasický detektivní seriál. Ze scénáře bylo jasné, že tady jde o něco víc. Osobnosti postav jsou dobře propracované a výsledek je tím pro diváky přitažlivější než běžný krimiseriál. Tedy alespoň podle mého názoru, protože já čisté krimi nemám rád. Proto mě na seriálu zajímala hlavně ta druhá stránka a bez ní bych to ani nevzal.

Jak jste se vyrovnával s velkým pracovním nasazením, které s sebou natáčení neslo?

Měl jsem výhodu v tom, že jsem podobné natáčení předtím absolvoval. Obnáší to spoustu tvrdé práce společně s dávkou trpělivosti. Je potřeba dokázat uspořádat si život podle toho, že člověk pracuje 80 hodin týdně. Z minulých projektů jsem viděl, co to všechno obnáší a jak se to dá zvládnout. Tak jak je normální člověk stresovaný z ucpaných silnic a provozu, když jede do práce a z práce, tak já říkám, že my herci jsme „v provozu“ 12 hodin denně nonstop. Pořád se kolem vás děje tolik věcí! Ale člověk se s tím naučí vyrovnat. Vždycky lituji nováčky, když se dívám, jak jsou zpočátku úplně vyjevení a netuší, jak si s tím poradit.

Máte nějaké speciální techniky, které vám pomáhají zbavit se stresu?

Hodně cvičím, kdykoli mám čas - ráno před prací, odpoledne během natáčení, ve volných dnech. Člověk musí hlavně dbát o své zdraví - fyzické i psychické. Natáčení může být někdy hodně deprimující, ale člověk se tím nesmí nechat pohltit.

Myslíte, že kdybyste potkal agenta Seeleyho Bootha v reálném životě, stali byste se přáteli?

Myslím, že ano. Mimo jiné proto, že jsem do postavy dal hodně ze sebe, a tím pádem myslím, že se mi celkem podobá. Booth je občas dost těžko předvídatelný, nemůžete si s ním být úplně jistí. Ten přístup se mi líbí a dá se možná říct, že i mě osobně dost vystihuje. Já ale naštěstí nemám problémy s gamblerstvím.

březen 2007, TV Mini

přepis Anya

|| zpět ||