Našla jsem Angela

Marcia Shulman (casting director  - vedoucí/šéf obsazení - pro BtVS) vypráví o svých začátcích, vybírání herců pro Buffy a hledání toho správného Angela.

Jak jsi se vlastně stala casting directorem?

Marcia Shulman: Myslím, že jsem se vždycky dívala na svět jak casting director. Určitě už od dětství. Znala jsem každičkého herce ve všem, co jsem kdy viděla, jen tak, bez zřejmých důvodu. Nakonec jsem měla štěstí a ty důvody začaly být důležité.

Svou kariéru jsem nastartovala po vysoké škole u Sesame Street. Nájemný producent, který měl kancelář hned vedle mne, mne nějakou chvíli poslouchal, jak vnímám svět, jak mluvím o talentech a filmech a řekl mi: ‚Víš co? Ty jsi casting director.‘ Musím to přičíst mé tehdejší naivitě, protože jsem mu odpověděla: ‚Jo, já jsem. Půjdu a stanu se casting directorem.‘ Skončila jsem s prací v Sesame Street a začala si hledat práci jako casting director.

Já nevím, jak to chodí teď, možná když máte touhu, vůli a obrovskou dávku naivity, tak to můžete zkusit taky tak. Ale v té době, kdy jsem začínala já – v polovině 80. let, byla ohromná spousta malých televizních seriálů, kterým se říkalo ‚poškolní speciály‘. Byly to moralistické minipříběhy o řízení v opilosti, znásilnění na prvním rande a tak. A protože lidé předpokládali, že jsem díky Sesame Street hodně pracovala s dětmi, a tyhle seriály byly zaměřené na děti, dali mi šanci.

První film, který jsem kdy vůbec obsazovala byl ‚A Christmas Story‘ (1983) Jeana Shepherda a Boba Clarka. Pak, v pozdější 80. letech jsem byla součástí nezávislé scény jako producent a šéf obsazení.

A jak jsi se dostala k Buffy?

Gail Berman – nyní šéf celé sítě Fox, byl v té době výkonným producentem Buffy – poslal mi scénář a ptal se, jestli bych měl zájem o práci v televizi a vybírat obsazení pro tenhle konkrétní projekt.

Vlastně jsem ani zájem neměla, protože jsem nechtěla jít do L.A. Jsem Newyorčanka a to je místo, kde jsem chtěla zůstat. Ale přečetla jsem si scénář a ten mne tak nadchl, myslím tím, že byl brilantní. Legrační na tom je, že když mi to předem jen nastínili, nemyslela jsem si, že je to něco, co by mne mohlo zajímat.

Tohle bude znít zvláštně, ale já jsem se vždycky zajímala o upíry a byla jsem associate producer u filmu ‚Vampire‘s Kiss‘, kde hrál Nicolas Cage. Vždycky jsem cítila, že upíři jsou součástí mého života, takže jsem si to přečetla a líbilo se mi to.

Přišla jsem do L.A., posadila se do jedné místnosti s Jossem a na první pohled jsme si padli do oka. Oba dva máme podobné uvažování, vzpomínky a znalosti, takže jsem oba věděli, jaké by ty postavy měly být. Ale herci, o kterých jsme mluvili, že by se nám hodili, byli dávno mrtví. Ačkoli chtěl Joss velmi moderní (postavy), jejich předobrazy byly pro nás velmi klasické, představovali jsme si na jejich místě úplně stejné herce. Takže mne najal a my se pustili do práce. Buffy mi úplně změnila život, protože jsem odešla od produkování a castingů filmů k televizi, pak jsem se stala vedoucí castingů u Twentieth Century Fox a pak šéfkou castingů pro Fox Network, a to všechno kvůli Buffy.

Raketový vzestup.

Ano, ale když pracujete s opravdu dobrým materiálem a skvělými tvůrci, tak to máte snazší. Milovala jsem ten námět. Byl čerstvý a zábavný a byl to také začátek sítě WB, takže jsme neměli co ztratit. Mohli jsme dělat jen to nejlepší, co jsme uměli a myslím, že jsme to dokonce i překonali.

Na koho jste nejvíc pyšná, že jste ho přivedla?

Tohle je opravdu těžká otázka, protože všichni odvedli skvělou práci. Ale pro mne je asi nejzábavnější příběh o objevení Davida Boreanaze, který se určitým způsobem už stal legendární.

Byl čas pro obsazení Angela, což měla být záležitost jednoho záběru, jednoho sezení. Ale já jsem začala být tou postavou posedlá. Většinu času, když se má nějaká postava objevit v seriálu, tak vás to až tak nepohltí, ale já prostě milovala jeho tajemno.

Měl to být ten nejšikovnější, okouzlující, tajemný muž – dosaďte si všechna superlativa, a já přitom (hledání) potkala snad milion lidí. Mohla bych říct, že jsem si poslechla a okoukla snad tři stovky kluků v jedné jediné scéně. Ve skutečnosti jsme našli pár skvělých lidí, ale pořád to bylo ‚Točíme to zítra, to bude v pohodě‘. Říkala jsem Jossovi, ať mi dá ještě pár hodin, ale on mi říkal ‚Fajn, ale my máme nějaké lidi, nešil z toho.‘ Zčistajasna na mne volal jeden můj přítel, který byl producent nezávislých filmů, a říká: ‚Vím, koho hledáš a ten kluk právě pod okny venčí psa. Neznám ho, nevím, kdo to je, ale myslím, že bys ho měla vidět.‘ A já řekla ‚Fajn, zavolej ho dovnitř.‘

On vešel do místnosti, já se na něj podívala a napsala si vedle jeho jména: ‚To je on.‘ Ani nemusel otevřít pusu. Jen jsme pak chvilku kecali, on mi řekl, odkud je, mluvili jsme o italském jídle. Řekla jsem ‚Počkej tady‘ a utíkala jsem chodbou a volala na Josse: ‚Našli jsme ho!‘ Natočil jeden díl a to ostatní znáte.

Proč byla vyměněna Willow mezi pilotem a seriálem?

Myslím, že původní Willow byla tak trochu jako nemotorná verze Pippy Goldway (prohledala jsem Internet, nemám tušení, kdo to je). A jak jsem řekla dřív, chtěli jsme moderní seriál. Cítili jsme, že by bylo lepší najít někoho, kdo by jí vdechl jiný náboj.

Alyson přišla jen na čtenou zkoušku a já ji přijala i přes počáteční nesouhlas Josse a ostatních producentů. Ona dala Willow určitou dávku zranitelnosti, ale spíš bych řekla víc než cokoliv jiného, že je postava díky ní plná naděje. To byl pro mne důvod, že jsem ji vzala do dalšího kola, a to na setkání  producenty. Myslela jsem si o postavě, že Willow není typický vyvrženec v tom smyslu, jak normálně přemýšlíme o tomto typu dívek.

Přemýšleli jste, že by Buffy hrála znovu Kristie Swanson?

Ne, protože seriál se odehrával na střední škole, a Kristie už nemohla hrát středoškolačku. Myslím, že my všichni, v určité míře, jsme měli tuto postavu v hlavě jako Valley Girl (opět jedna z pop-kulturních narážek – ‚Valley Girl‘ je film z r. 1983. Valley Girl je popis postavy v tom smyslu, že Buffy byla v původním filmu charakterově podobná Cordy – kluci, oblečení, make-up, roztleskávačka). Pro nás tahle seriálová Buffy nebyla ta umělá, bezpáteřní postava, všichni jsme to tak cítili.

Sarah, kterou znám od jejích osmi let, byla původně přijata pro roli Cordélie, protože jsme věděli – kvůli její práci v soap opeře – že tuhle práci zvládne víc než dobře. Ale Sarah byla velmi sebejistá mladá dívka. Když přišla poprvé, měla na hlavě široký měkký klobouk a usedlé, staromódní šaty, zdaleka nebyla tou módní ikonou, jako je dneska. Ale byla skvělá herečka a měla všechny kvality opravdové hvězdy. Měli jsme problém najít Buffy, tak jsme si řekli ‚Zkusme Sarah jako Buffy, je tak charismatická a možná by mohla udělat svou verzi Buffy.‘ A to byla ve skutečnosti ta nejlepší věc, která se mohla stát, protože to nás všechny otevřelo. Mohli jsme udělat svou vlastní Buffy a postavy nemuseli být jako postavy v tom filmu. Myslím, že tohle byla důležitá část úspěchu. Myslím, že kdybychom obsadili seriál způsobem, jakým byl obsazen film, nikdy by se nestal takovou legendou.

Byla jste u obsazování hodně rolí v Buffy – je tohle obvyklé?

Obzvlášť když obsazujete seriál, který je plný mladých lidí, tak musíte vybírat z obrovského množství uchazečů do hodně rolí. Setkáte se s dobrými herci a myslíte si: ‚Ne, tohle není on, ale budu si ho pamatovat pro příště.‘ Takže ano, stává se to často. Jediná osoba, která se zajímala o postavu Buffy a kterou jsem odmítla ihned, byla Katie Holmes, kvůli nočnímu natáčení, i kvůli délce každodenního natáčení. Katie ještě nebylo osmnáct a navíc měla práci jinde, takže jsem ji nemohla přijmout. Ale pak jsem obsazovala Dawson's Creek a Katie byla ta první, kterou jsem přijala. Takže když jste u vybírání herců a setkáte se se spoustou lidí, může vám to posloužit pro příště.

Je casting o zkušenostech nebo je instinktivní záležitost?

Pokaždé, když dělám svou práci, opravdu psychoanalyzuji každičkou postavu a vypichuji vlastnosti, které hledám.

Diskutuji s producenti a oni mi říkají, co hledají. Pak k tomu přidám svůj pohled. Velká část práce je sedět v místnosti a poslouchat herce, jak čtou daný text. Z nich vyberu skupinu lidí, které ukážu producentům. Mám v sobě něco, na co se velmi spoléhám, nějaký vnitřní hlas. Možná je to talent, ale tohle není jen o talentu, ale hlavně o intuici. Vždycky jsem myslela na casting jako na určitý druh designu. Můžu si představit postavu a pak hledám herecké schopnosti, které odpovídají této představě. Je tu určité něco, říkám tomu faktor X, který z někoho dělá hvězdu a z někoho ne. To něco si myslím, ať už z jakéhokoliv důvodu, že mám schopnost rozeznat.

Koho bys obsadila do Buffy, kdybys ji nyní znovu obsazovala?

To je opravdu těžká otázka. Pro mne je největší zábavou to objevování. Ta nejméně oblíbená část je dělání nějakého seznamu lidí, které už znám.

I když na něčem pracuju, někdo ke mně přijde a řekne ‚Můžeš udělat seznam…‘, já si tak užívám proces hledání, že mám vztek a nechci to dělat tímhle způsobem. Jasně, tihle lidé můžou být na seznamu, ale pojďme hledat někoho nového. Naštěstí, pracovat u Fox Network – jako protiklad práce u filmu, nebo u jiných stanic – Fox opravdu investuje do objevování talentů a vytváření nových hvězd, takže si tu užiju opravdu hodně zábavy. Zní to jednoduše, ale, páni…

Co Sarah a ostatní přinesli do seriálu, co dali svým postavám, je zřetelné. Je to hold jejich talentům a Jossově kreativní schopnosti. Je to těžké si představit na jejich místě kohokoliv jiného, protože oni je udělali po svém.

Jaký je nejlepší způsob dostat se do seriálu?

Máme lidi na obsazovaní pro každý seriál zvlášť, takže ten způsob jak to nedělat, je asi jít přímo do kanceláře Fox Network.

Nejlepší je, když vás váš agent přihlásí na konkurz, abychom si vás poslechli. To je obvyklý způsob a je ten nejlepší. Taky je dobré natočit nějaký svůj snímek a poslat ho k nám i se svými fotkami a životopisem. Ale pozor, opravdu si nemyslím, že někdo věnuje pozornost někomu, kdo pošle záběr sama sebe jak říká ‚Chci být herec‘. Myslím tím, že přihlížíme k jiné práci a nějakým zkušenostem.

Na čem teď pracuješ a chtěla bys pracovat znovu s Jossem?

Ráda bych pracovala s Jossem na čemkoliv, co by dělal. On je jako, jak někdo říká – je mnoho hráčů basketbalu, ale Michael Jordan je jen jeden. Myslím, že Joss je ve své vlastní třídě.

Pořád pro stanici něco dělám. Jsem zapojená do castingů pro všechny seriály, dávám rady, připomínky. Dělám castingy, posílám talenty, které jsem kdy potkala, vedoucím castingům pro jednotlivé seriály, nebo lidi, které mi posílají agenti, nebo když jsem někoho viděla v divadle nebo ve filmu, v článcích v časopise.

Hrozně ráda objevuji nové talenty. Najít někoho, kdo přesně pasuje do značky Fox, poslat je do komedie nebo drama, vytvořit show speciálně pro ně, nebo aby se stali součástí nějaké už běžící show. To mne baví a to dělám ráda.

rok 2006, bbc.co.uk

překlad: Nica

|| zpět ||