Utíkala jsem dva dny

Herečka Robia LaMorte se stala stálicí v oblíbenosti fanoušků, vždy když se objeví na nějakém setkání, vzbudí zaslouženou pozornost. Fanoušci se nemůžou nabažit jejího vyprávění o čase v BtVS jako Jenny Calendar – učitelce, která ukradla srdce Ruperta Gilese.

Setkali jsme se s Robií, abychom si s ní povykládali o životě po Buffy, její nové knize a diskutovali nad tím, proč vražda Jenny byla pro seriál tak důležitá.

Když se začala vysílat druhá řada Buffy, nikdo z rostoucího davu fanoušků nepředpokládal, že seriál na sebe vezme takové riziko, včetně surové vraždy přítelkyně jedné z hlavních postav – ale smrt Jenny Calendar vzdálila tento seriál od těch ostatních. Robii jsme zastihli na fan-setkání v Blackpoolu a byla ochotná se ohlédnout zpět k časům, kdy pobývala v Buffy a vyprávět o novém směru, který teď její život nabral.

Tisíce Buffy a Angel fanoušků se zúčastnili tohoto setkání. Co si myslíte, že je na tomto seriálu pořád přitahuje?

Robia LaMorte: Když jste uprostřed natáčení něčeho, nemáte stejný pohled na věc, ale teď, když se vracím a dívám se na některé díly znovu, vidím – mnohem více než tehdy – přitažlivost a půvab toho seriálu. Je to opravdu inteligentní seriál. Lidé se mě ptají, jestli fanoušci jsou děti, ale já říkám ‚Ne, je mezi nimi spousta dospělých,“ a když se na ty díly znovu dívám, dokážu pochopit proč. Nejsou tam žádná klišé, nic, co by vám připadalo hloupé.

Nedělá z vás hlupáky...

Ne, ale mnoho seriálů to dělá. Vím, že spousta herců říká, že je to o tom, jak je seriál napsaný, ale ona je to pravda – je vzácné pracovat na seriálu, kde dostanete dailogy, jako byly tady.

Čekala jste vůbec někdy, že by seriál měl tak dlouhotrvající přitažlivost?

Ne. Když jsem začínala, seriál se téměř ani ještě nevysílal, takže když jsem dostala první scénář, neměla jsem žádné odkazy nebo doporučení, nevěděla jsem, kdo jsou ostatní herci, Pro mne to byla prostě jen dobrá role na hostování. Svou roli jsem ale milovala už od počátku, od té doby, co jsem si poprvé přečetla scénář. Ale moc jsem to nechápala (scénář). A pak jsem přišla na natáčení, uviděla ostatní, a jak oni odříkávali svůj text a viděla jsem, jak to mezi nimi funguje, tak jsem si řekla ‚Tohle je opravdu dobrý seriál‘.

Můžete srovnat nějakou vaši předchozí práci s touto? Byly tu nějaké rozdíly?

Ano, když se tak ohlížím zpátky, vidím, že ano. Ale tehdy to vypadalo jen jako další práce. Byla to jen práce. Byla jsem najata jen občas na nějakou epizodu, takže jsem si o sobě nemyslela, že jsem úplnou součástí seriálu. Pro mne to byla ze začátku jen jednotýdenní záležitost, pak dvoutýdenní, pak to bylo mnohem víc. Navíc právě po tom, kdy moje postava byla zavražděna, se seriál stal opravdu hodně populární... Náhoda? Hmmm?

Možná to bylo proto, že seriál byl ochotný zkusit takové riziko?

Ano, mám pocit, že mám velkou odpovědnost za to, že jsem vyhnala seriál do takových otáček. Opravdu si myslím, že to byl právě ten můj poslední díl, který dostal Buffy tam, kde je teď.

Varovali vás dostatečně dlouho před tím, že budete zabita?

Pár měsíců varování – no, možná ne tak moc. Pamatuju si, že jsem mluvila s Jossem tak trochu povrchně o tom, co se stane v dalších epizodách a on začal vyjmenovávat: ‚Buffy bude dělat tohle, s Willow se stane tohle, tebe zabijou a Angel...‘a já vykřikla ‚Cože?‘, myslela jsem si, že si dělá legraci. On je tak nečitelný, nikdy nevíte, co máte čekat. Každý scénář jsem pak prohledávala a hledala, jestli ho přežiju. Většinu z nich ano.

Když jste natáčela tu svou poslední epizodu, pamatujete si ještě, jak jste se cítila? Byl to pocit, že končí něco víc než jen práce?

Ne, je to tak technické. Včetně tohoto dílu. Nechápala jsem to, dokud jsem se nevrátila a nepodívala se na celý ten díl. Když vidíte ty mé záběry, kde asi tak dvě minuty někde utíkám, doopravdy jsem to natáčela asi dva dny! Celé dva dny jsem utíkala po chodbách, venku, otáčela jsem se za sebe, dívala se přes rameno, utíkala pryč od Angela, utíkala, utíkala, utíkala... V tom opravdu není žádný emocionální náboj, když děláte právě tohle.

Bylo těžké předstírat takovou paniku? V té scéně je obrovský nárůst napětí...

Musíte jen vědět přesně, kde jste ve scénáři a dávat si na to pozor. Musela jsem vědět, jaký moment právě natáčím, co se odehrává v mé hlavě a pečlivě sledovat, o který okamžik se jedná, takže nakonec záběry skvěle sedí k sobě. Pamatuju si, můj poslední záběr byl, když jsem ležela nahoře v Anthonyho posteli, mrtvá. Byla jsem nahoře, všichni ostatní byli dole a tam se všechno dělo, ten mumraj, ten hlahol a pak mi najednou přinesli obrovský dort a na něm bylo ‚Odpočívej v pokoji, Jenny Calendar‘ a to bylo pro mne jak náhrobní kámen. Pak jsem ještě, pro mne nečekaně, dělala ještě dva další díly.

Co jste si myslela, když vás požádali, abyste se vrátila?

Miluju tu scénu s Drusillou, Gilesem a se mnou. Byla jsem nadšená, že budu dělat právě tohle. Moc se mi to líbilo.

Byla to zase jen další práce?

Ne, tohle ne. Bylo to hezké, ale zároveň i trochu hořkosladké. Už nejste součástí té rodiny, takže se vrátíte zpátky a všichni říkají ‚Ahoj a nashle! Nevím, jestli se ještě nekdy uvidíme, ale tyhle dvě hodiny byly fajn!‘ Bylo skvělé vidět zase Tonyho, protože spolu jsme hodně natáčeli. Bylo to nádherné nakráčet na natáčení a uvidět ho tam a pak točit tuhle nádhernou scénu.

Co si myslíte o své postavě?

Milovala jsem svou postavu, opravdu ano. Líbilo se mi, jak je chytrá, chytřejší než ostatní – tedy podle mého názoru. Takhle jsem ji hrála: chytřejší než ostatní, včetně Tonyho. Jak byla pohotová, přidrzlá, jak si ho dobírala, ale také všechna ta romantika s ním. Myslím, že byla prostě perfektní.

Byl to dobře napsaný vztah dvou dospělých v seriálu pro mládež.

Ano, neviděla jsem seriál, dokud jsem ho nedokončila, ale teď se k němu vracím a snažím se dívat na většinu dílů, takže plně chápu rozsah a náboj seriálu.

Zjišťujete, že fanoušci ví o seriálu mnohem víc než vy?

Oni ví mnohem víc o seriálu než já, to tedy určitě. Když jsme byla na své první konvenci, což bylo asi tak čtyři nebo pět let od mého natáčení – dlouho jsem se žádného setkání neúčastnila – všichni ti fanoušci mi přeříkavali mé texty a já ‘Bože, tohle jsem opravdu říkala? Co budu dělat?‘ Skoro jsem si to nepamatovala, takže jsem si musela pustit pár epizod, protože od natáčení uběhla opravdu dlouhá doba. Když hrajte, tak trénujete sami sebe, že se musíte do určité scény úplně ponořit a pak to nechat být a posunout se k další. Učíte se tolik dialogů a textu a ty se samozřejmě neustále mění.

Je jen určité množství toho, co si můžete pamatovat!

Cvičíte sami sebe absorbovat to a pak to vypustit.

Co jste dělala po Buffy?

Nemyslím, že jsem dělal něco tak výpravného, jako byla Buffy. Natočila jsem pár nezávislých filmů a o kterých si myslím, že jsou opravdu dobré, ale nebyly nikdy v široké distribuci. Teď hlavně dělám reklamy.

Kromě hraní, co ještě děláte?

Hodně osobních věcí. Píšu knížku, dělám hodně poradenství. To je můj druhý život. Dělám poradenství a učím a přednáším o Bohu.

Jako Znovuzrozená křesťanka (církev Born-Again Christian – nevím, jestli to má nějaký český výraz) odmítla jste roli, protože to bylo proti vašemu přesvědčení?

Ano a hodně.

Vrátila byste se zpátky do Buffy? Když vezmu, že základem seriálu je bitva mezi Dobrem a Zlem...

Kdyby má postava dělala hodně magie a kouzel, kdybych viděla v prvních epizodách, že bude dělat hodně věcí kolem čarodějnictví, pak bych to nechtěla dělat. Ale z nějakého důvodu, i když říkali, že se má postava bude takovými věcmi zabývat, bylo to jen našeptávání, narážky, ničeho se opravdu neúčastnila. To mi nevadilo. Z nějakého důvodu nikdy nic nemusela opravdu dělat a to mi vyhovovalo.

Jaké jsou vaše požadavky, když hledáte roli?

Já už vlastně ani moc nehraju, ale jsem důsledná v tom dělat jen to, co odpovídá mému svědomí. Ale protože mnoho pořadů a filmů tomu neodpovídá, nejsou pro mne. Jsem velmi konzervativní. Nemohla bych dělat ‚Desperate Housewives‘: pro mne je předvádění cizoložství jako něčeho sexy, skvělého a fantastického - to je špatné. To je něco, co bych nechtěla dělat. Chápu, že postavy se dostávají do různých situací, ale když se oslavují věci, které jsou ve skutečnosti velmi destruktivní a ničí lidské životy, nechtěla bych to dělat. Nemám ráda věci, které jsou prvoplánově sexuální nebo násilné a tak podobně. Když dostanu scénář, většinou se pro to nenadchnu, nedělám takové věci.

Název mé knihy zřejmě bude ‚The Key to Free‘ a jednoduše učí lidi, jak se emociálně uzdravit na základě biblických poselství. V Novém zákoně je mnoho nástrojů a rad, jak by lidé mohli najít a poznat sami sebe, ale mnoho lidí nikdy nepochopí, jak užitečná Bible může být. Myslí si, že jsou to jen smyšlené příběhy, ale když poznáte Bibli, jak je praktická a je v ní mnoho jednoduchých nástrojů, které vás můžou naučit, jak jednat a myslet jinak, jak tyhle věci můžou ovlivnit váš život. Principy jsou hlavně v Novém zákoně, ale četla jsem i ten Starý a mám ho ráda. Moje kniha je o tom, jak naučit lidi aplikovat tyto principy do svých životů a posunout svůj život někam jinam.

Když jsem se stala křesťankou, Bůh mne provedl celým vývojem a já si nemyslím, že můžete učit něco, co jste neprožili. Můžete učit jen do určité úrovně, ale musíte určité věci prožít, musíte mít zkušenosti z první ruky.Věc, že mne Bůh změnil a osvobodil, můžu to ukázat jiným lidem – pokud chtějí. Rozhodně to necpu lidem do krku.

duben 2006, Paul Simpson, Buffy Magazine

překlad: Nica, spike.estranky

|| zpět ||