V českém znění… Klára Sochorová

Herečka, která žije a pracuje v Brně, dabuje už léta Verenu (N. Seifertová) ze seriálu Wolfův revír, dále Buffy (S. M. Gellarová) ze seriálu Buffy, zabíječka upírů, ale i Pipi Dlouhou Punčochu. Kromě dalších rolí v seriálech (Ženská spravedlnost, Komisař Rex, Hříšná láska) se věnuje i úpravě dialogů.

Jak jste se dostala k Vereně?

Klára Sochorová: Byla jsem oslovena režisérem. Společně s Verenou jsem procházela jejím vývojem. Na začátku byla rebelka, před rokem, když jsem dotáčela poslední díly, byla už maminkou syna. Jednu řadu seriálu jsem nedabovala, protože přišel v době, kdy jsem byla na dovolené. Zaskočila za mě Veronika Veselá.

Průběžně jste dabovala i další krimiseriál Ženská spravedlnost.

V seriálu dabuji epizodní role. Shodou okolností se věnuji i úpravě českých dialogů k seriálu Zákon a pořádek. Jde o detektivky, v nichž v každém dílu dojde k sexuálnímu zločinu. Líbí se mi, že příběh nekončí nalezením a odsouzením pachatele, ale zjišťuje se, proč ke zločinu došlo a příběh se vyvíjí po psychologické stránce. Přitom se dozvím spoustu nových věcí, protože si je musím ověřovat. Nad prací strávím sice spoustu času, ale je zajímavá.

Jak dlouho už dabujete?

Začala jsem už ve 2. ročníku na JAMU. To ještě existoval dabing v České televizi Brno ve studiu Sibiř. Dělám ho už deset let. Začalo to zcela jednoduše. Zavolala mi produkční z televize, abych přišla na adiční zkoušky k dětskému seriálu. Do té doby jsem se s dabingem v životě nesetkala a dabingovou práci vůbec neznala. A ono to vyšlo!

Vzpomeňte na další role v dabingu.

Ráda vzpomínám na filmy o Pipi Dlouhé Punčoše, které se dabovaly na videokazety, strávila jsem s ní ve studiu dva měsíce a dokonce jsem skoro přišla o hlasivky. Moc hezká byla i práce na filmu Kočičí lidé. V poslední době dabuji hodně telenovely, např. Hříšnou lásku a Plamen pochybnosti. Telenovela vám sebere skoro rok života a každý týden trávíte dva dny ve studiu. Před dvěma roky jsem byla s maminkou v Americe, hodně jsme cestovaly a já se dostala i na místo, kde se točila Pobřežní hlídka. Byl to úžasný pocit – nejen že jsem to dabovala, ale i viděla na vlastní oči.

Prý dabujete i děti?

Asi vypadáme svých jednatřiceti letech mladší, než jsem. A to se odráží i na hlase. Při obsazení dětí hrozí, že neumějí rychle číst nebo mají brněnštinu. U velké role hrozí, že dítě bude po dvouhodinové práci za mikrofonem hodně vyčerpané. Také nerozumí kolikrát připomínkám režiséra. A tak se často stává, že mi zavolají, řeknou stáří dítěte a já se musím připravit. Dabování dětských hrdinů mě hodně vyčerpává i fyzicky, protože musím myslet na hlas.

Co je na té práci nejtěžší?

Těžké je dabování psychologických rolí, zvlášť jde-li o mentálně retardovaného člověka. Na film se musím podívat nejdřív sama, pak je důležitá spolupráce i s režisérem. Další věcí, která je důležitá, ale lidmi nedoceněná, je úprava dialogů. Je to práce, u které záleží na slovní zásobě, na přemýšlení. Musíte scénář připravit do takové podoby, aby dabér, když zasedne k mikrofonu, nemusel řešit žádné problémy.

rok 2006, TV pohoda č. 35/06

|| zpět ||