V českém znění… Jana Štvrtecká

Svůj hlas propůjčila postavě Willow v celých sedm sérií Buffy.

Členka brněnského Mahelova divadla se dabingu věnuje už devět let (Dallas, Akta X, Pobřežní hlídka, Komisař Rex, Doktor z hor, Rosemary má děťátko). Nejen její hlas, ale i tvář znají televizní diváci – hrála v pohádce Čáry báby Cotkytle a v Četnických humoreskách.

V seriálu Komisař Rex jste mluvila komisařku Niky Herzogovou. Kam byste zařadila tento seriál a jak se vám dabovala?

Rozhodně mezi ty zdařilejší, protože měl zajímavý příběh ze života a určitou pointu. Objevily se v něm i situace, nad kterými se diváci mohli při sledování i zamyslet. Byl tu např. díl o dětech, které skákaly zfanatizované z mostu. Nechyběly tu drogy, nevěra… Myslím, že si člověk z toho seriálu i něco trochu vezme. Herečka Elke Winkesová je jiný typ než já a v seriálu hraje „drsňačku“. Dabovala jsem ji už dříve, kde byla jiná. Byla jsem překvapená. U této role jsem musela více přemýšlet co a jak, ale bylo to pro mě rozhodně zajímavé. Ze začátku bylo její dabování těžší, protože mám trochu víš posazený hlas než ona. Ale záleží na zvyku. Myslím si, že hlasová poloha nakonec dopadla dobře. Chtělo to cvik a trochu přemýšlet.

Co pro vás dabing znamená?

Jana Štvrtecká: Moc ráda vzpomínám na hlavní roli v hororu Rosemary má děťátko, kde jsem dabovala Miu Farowovou. S Janou Musilovou jsem dabovala v režii Jiřího Kubíka film z druhé světové války Aimée a jaguár, mj. pojednávající o lesbickém vztahu, který byl krásně natočený. Něco takového jsem ještě na toto téma neviděla. Hodně dlouho jsme si pak o něm ještě povídali.

Který žánr vy ráda dabujete?

Mám ráda dobře udělané filmy a i seriály typu Komisař Rex. Člověk se těší, co bude dál. Mám ráda filmy, které nějakým způsobem k člověku promlouvají. Mám štěstí na dobré věci a nemám vyloženě zkušenosti, že bych něco dělala s odporem. Vyčerpávají mě kreslené seriály, kdy musím přizpůsobovat hlas. A po jeho několikahodinovém dabingu jsem hlasově zdeformovaná.

Čím je vám dabing blízký?

V dabingu je člověk často postavený před hotovou věc, komu propůjčí svůj hlas. Proto musím na všechno „své“ zapomenout a musím se přizpůsobovat postavě. Dabování mě obohacuje tím, že si můžu vyzkoušet čeho všeho a jakých typů jsem schopná. Když jsem dabovala Dallas a viděla jsem vysokou dlouhonohou blondýnu, říkala jsem si: Ježíši, kdyby lidi viděli, jak já vypadám… V dabingu si mohu vyzkoušet různé hlasové polohy, různé akcenty, různé intonace – každá řeč má svoje.

Z kterého jazyka se vám nejlépe dabuje?

Určitě z francouzštiny, protože je melodická a intonačně podobná češtině. Nejhorší je němčina, je hodně tvrdá a dá největší práci. Angličtina je nejběžnější, rychle si na ni zvyknete. Hodně také záleží na tématu. Každá herečka má svůj styl, kterému se snažím přiblížit. A to mě právě na dabingu baví.

rok 2006, TV pohoda č. 34/06

|| zpět ||