Upíři pro 21. století

Upíři ve filmech

Pryč jsou časy, kdy se upíří poflakovali výhradně v odlehlých transylvánských zříceninách, nosili černé pláště s vysokými límci a skrz vysunuté tesáky šišlali s rumunským, nebo ještě hůř, s maďarským přízvukem. Ano, tito aristokraté mezi uslintanými hororovými strašidly postupně začali být k smíchu. Byl nejvyšší čas, aby zrychlili krok, protože moderní doba na ně nemínila čekat.

Očividná snaha o pokrokové myšlení a adaptaci na nové podmínky je patrná už i u starého dobrého Draculy. Od 15. století, v němž proslul pod pseudonymem Vlad Narážeč, celých čtyři sta let nevytáhl paty ze svého karpatského hradu, kde mu dělali společnost jen vlci a Cikáni. A jeho tři upírské nevěsty, samozřejmě. Jak jsme se ale dověděli z loňského „Van Helsinga“, právě s těmito půvabnými dámami setřásl svůj konzervatismus a začal s vervou pracovat na zajištění potomstva – Dracula myslící na budoucí generace, není to snad pokrok? To však byl jen začátek – pak náš starý hrabě dokonce vyrazil za modernějším životem (a za větším množstvím snadno dostupných krkavic) do Londýna, kde si v podání Garyho Oldmana pořídil nejmodernější obleček, slušivý cylindr a barevné brýle. Ještě razantněji to vzal upír všech upírů v podání Gerarda Butlera v „Draculovi 2000“ z produkce Wese Gravena – ten se prokousal až do současnosti a v nadupaném heavymetalovém rytmu a s matrixovsky zpomaleně vlajícím černým kabátem vkročil do hypermoderního amerického velkoměsta. A byl tu snad dezorientovaný? Kdepak. Všechny tetované, piercingem ověšené gotické kočky si charismatický suverénem ochotně nechají udělat cucflek, tak jaképak rozpaky?

Krev stříkající v rockovém rytmu

K tomu, aby definitivně shodili pláště nasáklé pachem transylvánských lesů a začali čenichat po kořisti v neony nasvícených velkoměstech, se vampíři museli dopracovat postupně. V „Interview s upírem“ začali tím, že vyrazili do Ameriky. Vždyť co je pohodlnější než jako bohatý plantážník využívat luxus novodobého otrokářství a honit kolem vily mladé černošky? Jak je ale vidět na Lestatově příkladu, když se to přehání, můžete skončit v močálu ve společnosti aligátorů. Ano, v zájmu dlouhodobějšího přísunu stravy se upíři museli naučit splynout s davem, skrývat svou pravou identitu. Třeba v Paříži Louis v podání Brada Pitta narazí na mnohem adaptabilnější příslušníky svého druhu – tihle přebývají v ponurém starém divadle a baví se bizarními představeními pro nic netušící publikum. Co na tom, že mají vysokou spotřebu hereček? K extravagantním formám umění neměli vampýři nikdy daleko – v adaptaci dalšího románu Anne Riceové „Královna prokletých“ Lestat odhazuje image aristokratického bohéma a vybíhá na pódia jako rocková hvězda. Noční hvězda metalového zpěváka s mejdany až do úsvitu a s davy dychtivých fanynek, jaký to skvostný osud pro bytost, jež stále žízní po čerstvé krvi!

Rockové kytary zlepšují zažívání i krvesajům z lehce parodických „Ztracených chlapců“ režiséra Joela Schumachera z roku 1987. Tenkrát si noční rasa snad poprvé v historii filmu oblékla kožené bundy, naježila účesy a k tomu pořádně vyhulila magneťáky. Navíc se tu upíři opájejí nejen vůní krve, ale i pachem benzínu – vyděšeným městečkem se prohánějí jako nebezpečný motocyklový gang. Naopak diskotékový rytmus upřednostňuje vampýrská mládež v původní celovečerní „Buffy, přemožitelce upírů“. Z toho je patrné, že zlého vkusu teenagery nezbaví ani smrt a následné zmrtvýchvstání.

Dnešní svět se s nikým nemazlí, a aby se v něm upíři udrželi na vrcholu potravinového řetězce, museli se vyrovnat nejkrutějším dravcům z řad smrtelníků – podnikatelům. Samozřejmě pro vampýry slouží podnikání zejména jako spolehlivý způsob obstarání si krmení. Pro tento účel je nejlepší lákat chodící krevní konzervy na jejich slabosti. To víte, do pískem zasypané aztécké pyramidy někde v mexické pustině kromě nějakých těch archeologů nikdo nevleze.  Přebudujte však obětní svatyni na jejím vrcholu na bar, v němž polonahé latinskoamerické krásky kroutí oblinami za zvuku řízných kytar kapely Tito & Tarantula, a každý kolem projíždějící kamioňák zaručeně dupne na brzdu a zůstane v podniku Titty Twister „Od soumraku do úsvitu“. Podobně je to s „Krvavým nevěstincem“, celovečerní epizodou ze série „Příběhy ze záhrobí“. Je pravda, že hosté tohoto podniku mají v úmyslu dát se vysát úplně jiným způsobem, ale nestojí snad smrt v objetí krásných upírek v sexy prádélku za to?

Když vás vysávají podnikatelé a politici

Upíři odjakživa trpěli snobismem a výstředností. Jednou z mála výjimek je přitažlivá Marie z poměrně neznámé, ale vynikající „Nevinné krve“ Johna Landise. Kráska v podání „Brutální Nikity“ Anne Parillaudové žije v ústraní, samotářsky, ale obviňovat ji z náchylnosti ke zvykům jejich staromódních příbuzných by bylo předčasné. Marie je naopak bystré děvče, a navíc má něco, co většině upírů naprosto chybí – svědomí. Loví výhradně padouchy, kteří si to zaslouží – když se kupříkladu v novinách dočte, že známý mafián byl soudem zbaven obvinění a propuštěn na svobodu, hned dostane chuť na něco italského. Mnohem okázalejší způsob života vedou upíři v „Underworldu“ – po vzoru svých šlechtických předků se grupují v budapešťských vilách a trpí takovou mírou dekadence, že už se ani neunavují vysáváním smrtelníků: prostě si vyvinuli syntetickou krev. Upíři z tří dílů „Bladea“ jsou v tomto směru tradicionalisti, ale na druhé straně jdou na věc progresivnějším způsobem – dávno odhodili aristokratický manýrismus, je z nich hypermoderní mafie, s níž je těžké držet krok. Žijí v luxusních apartmánech s bazény na vrcholech mrakodrapů, provozují noční bary, jsou vlastníky masokombinátů a krevních bank, ba dokonce si platí drahé právníky. Když zatouží po zábavě, neorganizují maškarní plesy v zaprášených robách a nedělají na své oběti dojem tím, že tanečníky není vidět v zrcadlech. Kdepak, tihle upíři chodí na techno a house party do dobře utajených podzemních diskoték, a tam se v šíleném rytmu nechávají sprchovat čerstvou krví.

Ano, honosná sídla, správní rady prosperujících podniků a vysoké politické posty – to jsou upíří dneška. Vrcholem všeho je hororová komedie „Pokrevní bratrstvo“, v níž vampíři dokonce pořádají celostátní sjezd „Karpatoameričanů“. Ani budoucnost nevypadá růžově, kdepak, je rudá jako proud z čerstvě prokousnuté tepny. Vize z nepříliš vydařeného akčního hororu „Breed“ (u nás na videu pod velice invečním názvem X-Wamp) je ještě docela optimistická – lidé a upíři se naučili žít v symbióze a nejdou si navzájem po krku. V blížícím se „Ultraviolet“ s pořád akčnější Millou Jovovich je to už horší – upírská epidemie se šíří po celé planetě a Zemi ovládne zcela nová rasa lačnící po krvi. Aby zvládla houfy milovníků krevních destiček, bude se muset svými čepelemi hbitě ohánět i původně videoherní lovkyně upírů „BloodRayne“. Patrně nejpochmurnější vizí evoluce a expanze nočního plemena je však japonská anime „D-Vampire Hunter“. V ní se upíři rozšířili i do vesmíru a na goticky designovaných kosmických lodích jako nezastavitelný virus zaplavili všechny planety. Svatý Dracula nás chraň!

březen 2005, Pevnost

přepis: Lena

|| zpět ||