Nenávist

Když někdo zemře v záchvatu strašlivé nenávisti či zuřivosti, zrodí se kletba, která jako skvrna ulpívá na místech, kde dotyčný žil. A ti, již vkročily na toto místo, umírají za děsivých okolností...

Vypadá to že tenhle jednoduchý nápad bude mladého japonského režiséra Takashi Shimizu  živit po zbytek jeho dnů. Horor s původním názvem Ju-On nejdříve vznikl jako dvoudílný televizní film. Vystrašil ale diváky natolik, že Shimizu mohl vrhnout se stejným námětem na plátna kin. Dvojice hitových filmů si všiml Sam Raimi, který po úspěšné předělávce Kruhu také zatoužil remakovat nějakou šikmookou strašidelnost. Kvalitu si pojistil tím, že Shimizua nechal režírovat i americkou verzi. A to ještě možná nevíte, že ten malý žlutý snaživec chystá třetí díl japonského Ju-On a obrovský úspěch amerického remaku (tržby sto deset miliónů dolarů při rozpočtu deset miliónů) si brzy vynutí The Grudge 2. Znělo by to jako bohapusté ždímání peněz ze strachuchtivého publika. Kdyby ovšem Shimizu nebyl génius.

Dům

V Tokio stojí dům. Nic japonsky hypermoderního, jak byste možná čekali. Obyčejný jednopatrový domek v zastrčené uličce, obklopený stromy a prostou cihlovou zdí. Pár místností, jedno schodiště a nějaké ty posuvné dveře. Na první pohled  se tu není čeho obávat.

Přesto vám po shlédnutí Nenávisti (kterékoliv verze) budou tyhle prostory připadat zlověstnější než kdejaké staré hrady s mučírnami, tajnými chodbami a hrobkami z klasických hororů.

Zápletka? Kdysi v domu bydlela rodina. Muž však náhle zavraždil svou mladou manželku, a malého synka a jejich duchové zůstali na místě a mstí se každému, kdo překročí práh domu. A to je asi tak všechno. Nenávist nemá to, co byste mohli nazvat příběhem. V japonské verzi se dokonce ani nedozvíme, proč došlo k první vraždě (v americkém remaku je motiv alespoň naznačený , aby film nepůsobil zas tak surreálně). Taktéž tu těžko hledat hlavní postavu, protože Shimizu koncipuje své filmy jako sledy samostatně vypointovaných scének (mnohdy časově přeházených), většinou na téma „do domku někdo přišel a stala se mu pak tahle škodlivost“.

Dokonce ani v americké verzi není Sarah Michelle „Buffy“ Gellar tím, co byste nazvaly hlavní protagonistkou - je pouze jakýmsi pojítkem jednotlivých hrůzných výjevů. Kupodivu však žádný s filmů nepůsobí nekompaktně či chaoticky. Mají totiž něco, co je stmeluje - dva duchy a hrůzu.

Hrůza!

Prostředky, kterými Shimizu leká diváka, jsou zdánlivě prosté, jakoby dobře známé, a přece nové a originální. Jsi sám doma, bojíš se vyfantarízovaného přízraku, a tak si zalezeš pod peřinu? Jenomže co když duch s mrtvolně bledým obličejem najednou vykoukne právě z pod té duchny? V kombinaci s vhodnou hudbou a vskutku působivým zvukem je divák se slabým srdcem odsouzen k infarktu. Shimizu nepotřebuje drahé triky, stačí mu bledý obličej ducha, vynořující se z temnoty za hrdinčinými zády.

A nemyslete si , že japonská Nenávist 2 (vyšla u nás na DVD) je nějaký odvar jako Kruh 2. Shimizu přichází z novými, ještě děsivějšími nápady. Nejsou tu žádné falešné lekačky, žádný pošuk, který vyskočí zpoza rohu, aby vyplašil hrdinku.

Divák se nemá kdy uvolnit, protože až nesnesitelně napínavé scény, přichází jedna za druhou a KAŽDÁ je zakončena skutečným zjevením ducha a odpornou smrtí. Žádná naděje, že po dramatickém zesílením hudby přijde úleva v podobě „kočky ve skříni“. Jen čistá hrůza, s níž mistr Shimizu neúnavně buší do publika.

rok 2005, Pevnost

přepis: Ingwa

|| zpět ||