Fanynka japonských hororů

Sarah Michelle Gellar ztvárnila jednu z nejlepších televizních postav - Buffy, přemožitelku upírů. Seriál však už skončil a Sarah se přesunula k dalším projektům. Nějakou dobu před Buffy, natočila Sarah hororové filmy jako Vřískot 2 a Tajemství loňského léta. Její nejnovější film The Grudge (česky Nenávist) je další horor a zároveň také první remake japonského hororu od režiséra původního japonského filmu.

Slyšel jsem, že jsi velká fanynka japonských hororů.

Sarah Michelle Gellar: Obecně jsem fanynka celé japonské kinematografie. Je hodně rozmanitá. Američtí filmaři vždy „kradou“ nápady od jinud, ale nechápu, proč neopisují od Asie. Mysleli byste, že po filmech jako Crouching Tiger nebo Hidden Dragon vznikne v Americe strašně moc podobných filmů, ale nestalo se tak. Teď to vidíme s předělávkami The Ring, Stall We Dance a Dark Water. Od všech těch filmů jsem viděla originály a Hero jsem viděla asi před dvěma lety.

Kvůli čemu jsi chtěla hrát v The Grudge?

Fascinovalo mě to. Odešla jsem z televizního seriálu a poprvé v životě jsem mohla učinit vlastní rozhodnutí. Teď jsou závislá na tom, co chci, ne na tom, jestli mi to dovolí časový plán. Příležitost pro mě byla i navštívit Japonsko a chvíli tam žít. Ne jenom navštívit turistická místa. Myslím, že je skvělé být součástí takovéhoto filmu už proto, že je to první předělávka japonského filmu, kterou má na starosti japonský režisér původní japonské předlohy. A štáb byl také složený z Japonců. Na americké poměry, to byl jeden z nejlevnějších filmů za celou sezónu, ale v Japonsku to byl zase jeden z nejdražších. Natáčelo se ve studiích Toho, kde vznikla třeba Godzilla. A všechny tyhle poprvé činí z tohoto filmu něco unikátního.

Kdyby tě to začalo nudit, přešla bys ke Godzille a rozšlápla bys pár měst?

(smích) Jen se na mě podívejte, copak vypadám, jako že bych něco rozdupala? Spíš bych chodila po špičkách.

Viděla jsi v Japonsku hodně věcí?

Strašně moc. Zašla jsem kamkoliv, kam jsem nemusela letět. To by mě nenechali. Ještě že existuje metro. Byla jsem v Kyotu, tam jsem viděla sumo zápasy. Taky jsem zašla do všech chrámů a samozřejmě nakupovat. V obchodě Sony jsem viděla ty skvělé robo-pejsky a hned jsem si chtěla jednoho odvést domů.

Jaké bylo pracovat s režisérem, který neumí anglicky?

No, i když nemluví anglicky, vždycky přesně ví kolik napětí by ve filmu mělo být. Já stěží můžu kontrolovat věci v angličtině, musíte prostě dávat pozor na každou postavu a každou scénu. Když film funguje tak jak má, můžete vypnout i zvuk a stále rozumíte tomu, co se děje. Tak to je, protože slova jsme v komunikaci skutečně moc nepoužívali. Věci v The Grudge jsou univerzální, protože tam je zrada, odmítnutí a manželství. A malí japonští kluci jsou tak strašidelní.     

Co tě děsí?

Nejsem člověk, který by se moc bál. Nežiju svůj život ve strachu. Těším se na každou výzvu a nechci se moc bát. Jinak nemám ráda krysy, bělice a většinu věcí, kterých se Newyorčanky většinou bojí.                                                                              

Slyšel jsem, že jsi podala fantastický výkon na konkurzu pro The Grudge.

Myslím, že to bylo v tom, že jsem na ten konkurz šla. Myslím, že producenta Sama Raimiho překvapilo, že jsem chtěla přijít zkoušet. Mám konkurzy ráda, protože je to šance ukázat, co ve vás je a taky můžete zjistit co si myslí režisér. Je v tom větší uspokojení, když něco chcete, jdete na konkurz a pak to dostanete. A doufám, že tenhle postoj jako herečka nikdy neztratím, protože by to znamenalo, že se bojím riskovat. Neříkám ale, že na konkurzech nejsem nervózní, rozhodně to nepatří mezi mé oblíbené zázležitosti.

Kromě jazykové bariéry, jaké je pracovat s japonským režisérem ve srovnání s americkým?

Je to hodně rychlé. Přišla jsem z televize, takže jsem myslela, že vím, co znamená rychlost. Teda až do doby co jsem začala pracovat s japonskými filmaři. Myslím že jsem se hodně naučila. Jako herec musíte plně důvěřovat režisérovi, to vám bude dobrým vodítkem. A jako režisér musíte důvěřovat herci, abyste na plátno přenesli svou vizi. V televizi režiséři přicházejí a zase odcházejí a svou postavu si musíte hlídat vy sami. Žádný televizní režisér nikdy neviděl všechny epizody každého seriálu a tak nad tím definitivně nemá takovou kontrolu. Byla to pro mě skvělá lekce, protože bez jazyku musíte opravdu důvěřovat režisérovi. Myslím, že to dělá hraní jednodušším. A pokus režisér navíc mluví anglicky, je to jako bonus. Na začátku natáčení jsme měli překladatelku a ke konci se bála, že přijde o práci, protože jsme ji nepotřebovali. Z japonštiny už rozumím docela hodně, ale nejsem schopná vždycky pohotově reagovat.

Co tě pořád táhne k hororovému žánru?

To, že jsem hrála v Buffy mě vážně zkazilo, protože není obvyklé mít ženskou protagonistku takového typu. Ženy v televizi vedou, ale k filmům mají dlouhou cestu. Ženy nemůžou udělat takovou komedii jako Jim Carrey nebo akční film stejně jako Tom Cruise. V hororech ženy září, třeba jako Naomi Watts v Kruhu, nebo Halle Berry v Gotice a Charlie Theron v Aeon Flux. Některé herečky mohou hrát přítelkyně, nebo manželky, ale myslím, že mě by tyhle role nudily.

Budeš v pokračování The Grudge?

Smlouvu na pokračování jsem nepodepsala, ale vím, že Sam pokračování dělat chce. Nejdřív bych ale chtěla uvést do kin první film.

Točili jste víc než jeden konec?

Konec i epilog jsme točili v Japonsku. Natáčelo se z velmi skromného rozpočtu a o měsíc později jsem se musela vrátit do Japonska na přetočení některých scén. Trochu mě tím vyděsili, ale ukázalo se, že jen chtěli dodat postavám větší příběh.

Jak ovlivňuje sláva tvůj život?

Když Buffy začala být úspěšná, byla jsem velmi mladá, ale zároveň ne zas až tak mladá. Vyrostla jsem v New Yorku a měla jsem normální výchovu, i když jsem vydělávala. Nevím, jak se s úspěchem vyrovnávají dívky mladší osmnácti let. Pořád jste totiž pod drobnohledem. Jsou to těžké roky a teenagerem bych znovu nechtěla být ani za milion. Po osm let závisely moje role na pauzách mezi natáčením Buffy. To byly tři měsíce v roce, během kterých jsem mohla dělat, co jsem chtěla. Nemohla jsem ale točit nezávislé filmy, kvůli nedostatku financí. Co se týče dalších filmů, musela jsem se vejít do určitého data, takže jsem měla hodně omezené možnosti.

Slyšel jsem, že jsi měla alergickou reakci na japonskou vodu.

Jo měla! Točili jsem tu scénu ve sprše a udělaly se mi skvrny na nohách. Navíc nikde za rohem nebyla americká lékárna, kde bych si mohla koupit Benadryl, takže mi zabalili nohy do velkých sáčků.

Co chystáš dalšího?

Určitě dovolenou. Potom doufám, že se zúčastním na projektu Richarda Kellyho. Grudge mi zvedlo laťku hodně vysoko, takže vím, že se nemusím pouštět za každou cenu do všeho. Nevěděla jsem, že je v pořádku, brát věci pomaleji.

Jsi fanynka filmu Donnie Darko? (pozn.- film Richarda Kellyho)

Ten film miluju. Mám ráda věci, které jsou něčím nové a jiné. Nedokázala jsem si představit film o chlápkovi, který mluví se skoro dvoumetrovým králíkem. Ale je to úžasné. Mám ráda filmy, u kterých nevíte, co se stane. Taky se mi líbilo Napoleon Dynamite. Znám hodně lidí, kterým ne, ale stejně se o tom filmu pořád mluví. Nestarám se, jestli mluvíte o tom, jak ten film nenávidíte, hlavní je, že vás zaujal.

Jaká byla spolupráce se Samem Raimim?

Očividně je to jeden z nejmocnějších režisérů v Hollywoodu
a dokonce se ukáže i na premiéře. Je strašně vášnivý. Miluje to, co dělá a navíc je to jeden z nejhodnějších lidí, co jsem kdy v Hollywoodu potkala. Asi před dvěma týdny mi volal a ptal se, jak se mám. Já jsem řekla, že fajn a zeptala se ho, co potřebuje. A on na to, že nic, že opravdu chtěl jenom vědět, jak se mám.

Chtěla by ses někdy vrátit k televizním seriálům?

Určitě ne během příštích pěti let. Fyzicky bych to nezvládla.

Jsi spokojená s tím, jak Buffy skončila?

Ano i ne. Věřím, že finále mělo trvat dvě hodiny. Myslím, že hodně postav, hlavně Alex, se moc nedostalo na obrazovku. Ale moc se mi líbil nápad, že se Buffy rozdělila o svou sílu. Vím, že některé věci se musely vystřihnout, třeba scéna jak procházím chodbou a mám různé záblesky do minulosti. Byla by zábava vidět všechny postavy před osmi lety.

rok 2005

překlad: Zanthya

|| zpět ||