Muž, který stvořil přemožitelku

Rozhovor se odehrál přesně 20. května 2004 – v den vysílání poslední epizody BtVS.

Ne mnoho lidí dokáže stvořit fenomén a jen málo z oněch vyvolených to dokážou od samého počátku, takže nemůžeme obviňovat fanoušky Josse Whedona, že si o tomto spisovateli a režisérovi v jedné osobě myslí, že oplývá stejně nadpřirozenými vlastnostmi jako jeho superhrdinka. Asi bychom nepřeháněli, kdybychom řekli, že jeho výroky jsou zkoumány fanoušky po celém světě stejně pečlivě, jako kdysi věštby z Delf, ale můžeme říci, že po sedmi letech, kdy byl Joss Whedon uctíván coby génius buffyversa, se naučil svá slova vážit pečlivěji.

Jak si myslíte, že se budou fanoušci cítit po shlédnutí poslední epizody?

Někteří lidé budou šťastní, někteří naštvaní, ale pokud se alespoň někdo během ní na několika místech nerozpláče, neudělali jsme dobře svoji práci.

Buffy začala před sedmi lety jako nový typ hrdinky, která boří představy o klasickém mužském hrdinovi. Namísto toho, aby se utvrdila v názoru, že ji osud vyčlenil ze společnosti ostatních lidí, které oddaně ochraňuje, byla vždy rozhodnuta vést normální život. Ale v poslední době se začala chovat jako typický mužský hrdina. Proč ta změna?

Právě o tom je tahle poslední sezóna – o myšlence, jak se Přemožitelka odlišuje od ostatních lidí a tento postoj prozkoumáváme. Vlastně přesně o tom je i poslední epizoda. O tom je vyznění celé sezóny. Celé poselství je vlastně obsaženo v poslední epizodě a týká se o vypořádání se s vlastní osamělostí, výlučností, jedinečností. A něco z toho vyšlo přímo z herců, vážně! Nakonec vždycky stojí hlavní představitelka trochu stranou od ostatních herců. A tohle si jaksi našlo odraz i v samotném příběhu. Podobně třeba získal Giles na cool-faktoru a Willow na sex-appealu. Protože takoví byli herci. Po sedmi letech života a pravidelné komunikace s nimi se to na vás prostě začne odrážet. Celý ten přístup ‚jsem statečná hrdinka, která vždycky zvládne, co je třeba‘ tak trochu pochází přímo od Sarah.

A vychází to i z jejího ‚vstala jsem z mrtvých!‘. To je hrozně velká věc, nemluvíme o tom, že by vstala z postele. Takovou věc musíte draze vykoupit. Buffy proto v předchozí sérii sklouzla k depresivním pochybnostem a tak trochu si zahrávala se svým temným já (což naopak vůbec neodpovídá Sarah). Tento rok je zase ‚OK, mám tuhle superschopnost, která mne tak trochu odděluje od ostatního světa‘, což se svým překrouceným způsobem docela blíží životu herecké hvězdy.

Také se musí vypořádat s autoritou, jak těžké to je, být ve vedení?

To jsem zase já. Všichni byli někdy určitým způsobem v obdobné pozic, ale hodně z toho (bručí) ‚Hej, být ve vedení je fakt těžký‘ to jsem já.

Bylo být ve vedení, kdybyste se měl vrátit zpět ke svým začátkům, těžší, než být editor scénáře pro filmy ‚Speed‘ nebo ‚Toy Story‘, kde jste ve vedení nebyl?

Ne, ve skutečnosti to bylo trochu jednodušší. Když něco řídíte, opravdu můžete vést věci směrem, kterým chcete vy. A to je opravdu ta nejskvělejší věc. Ale musím také říct, že to není právě malý kus odpovědnosti a občas ta tíha… váha ‚musím být tak dobrý, jak jen můžu být, a musím dokázat poslat tohle poselství, které chci poslat a sloužit touhám a potřebám fanoušků, a musím to dokázat 22krát za rok, ne počkejte – 44krát za rok‘. To je velký tlak, který necítí nikdo jiný. Ale zároveň ani nikdo nedokáže vidět ten celkový obraz, ten velký plán. Každý vidí jen část. Ale celé to dokážu vidět jen já, to celé panorama a to dokáže změnit vaše vztahy. A to je něco, co jsme prozkoumávali s postavou Faith. Když se Faith stala vedoucí Buffyiny skupiny, byla opravdu jejich šéfka. To je úplně něco jiného než ‚Hej, jen to chvilku tady povedu‘.

Přes to všechno se vždycky snažím dát šanci zazářit i ostatním a podělit se o rozhodovací pravomoc – a tím se zbavit části své odpovědnosti.

Jste znám tím, že máte velký plán, že máte zmapovanou celou osnovu příběhu nejen na jednu sezónu, ale sezónu po sezóně. Ale musely tu být přece během roku nějaké změny v tom velkém plánu, věci, které jste nemohl čekat a předvídat, nebo jste usoudil, že bude lepší, když se vydáte jinou větví příběhu. Byly nějaké velké změny v tom vašem plánu?

Ten velký plán je, že nemáte velký plán. Televizní pořad musíte nechat, aby tak nějak vykvasil, a když vykvasí, tak vykyne do nějaké jiné podoby, než jste původně čekali. Měl jsem vždy naplánovaný rok, maximálně dva dopředu. Měl jsem určité velké body, kterých jsem se chytal a od kterých jsem se pak odrážel, a to bylo skvělé. Pro to ostatní jednoduše nemůžete mít plán, protože nevíte, co se stane. Najednou lidi pozitivně reagovali na to chlápka Boreanaze, najednou byl Seth pryč. Najednou tenhle zloduch nefunguje, ale tenhle zabírá neuvěřitelně dobře. Musíte improvizovat, vždy musíte.

Televize je jako rafting na divoké vodě. Bez kamenů by nebyla rychlost a nebyla by to taková zábava. Když jsme se tedy nechali unášet proudem, místo toho, abychom pádlovali proti, dostali jsme to, že se Willow zamilovala do Tary. A Spike do Buffy. Zjistili jsme, že Anya a Andrew jsou komičtí géniové. Plánujete si nápady a témata, ale zbytek musíte nechat přijít samo od sebe a pak to teprve působí přirozeně. Není to, že někomu něco vnucujete.

Nakonec, štáb a herci – což jsou ti největší zarytí fandové na světě, včetně mne – když se dívají na epizodu, musí cítit to stejné jako diváci. Ale mnohem důležitější je, že to musí cítit i ty postavy stejně jako diváci. Když diváci nepřijmou to, že se Buffy vrátila z mrtvých, Buffy tomu neuvěří. Pak začnou říkat ‚Nevěřím, že se to tak stalo. To je příšerné‘.  Pokud diváci cítí ztrátu z odchodu Angela a cítí, že nemůže mít vztah s Rileym, ona to začne cítit stejně.

Ale někdy tlačíte proti přáním fanoušků, kteří jsou vůči Buffy hodně majetničtí.

Jasně, ano. Nejvíc to bylo vidět na Angelovi. Má najednou svůj vlastní seriál, tak co budeme dělat? Není to tak, že bychom četli fanouškovská fóra na internetu a říkali si ‚Hele, tenhle říká, že je to hrozný, bla, bla, bla‘. Bereme názory fanoušků vážně, ale na druhou stranu -  my jsme ti, co píší příběh. 

Nejčastěji fanoušci chtějí vidět spolu nějaké dvě postavy, ale to příběh nikam nevede, nemá se kam ubírat.

Je to jako Sam a Diane (ze seriálu ‚Cheers‘). Proto jsme Angela nechali, aby se stal zlým, když se spolu s Buffy vyspali – a teď se asi za další větu dostanu do problémů – co lidé chtějí, není to, co potřebují. Nikdo nechce vidět tlustého ženatého Romea s Julií. I když se tlustý a ženatý Romeo s Julií stanou Nickem a Norou Charles (narážka na nějaký detektivní seriál) a oni jsou opravdu skvělí a užívají se ve svém láskyplném vztahu a starají se o sebe a mají spolu velmi dobře vychované děti. Víte co? Lidé to nechtějí vidět.

To byl ten problém, na který jsme narazili s Rileym. Říkali jsme si ‚ať má Buffy normální vztah‘, ale lidi to nechtěli. Přitom spolu odvedli kus práce. V té chvíli, kdy jste šťastní, lidi se z toho můžou zbláznit. Zjistili jsme to s Willow a Tarou, s Gunnem a Fred. Na chvilku je to fajn, ale kletba věčně šťastné lásky nefunguje.

Byly tu nějaké věci, které jste plánoval? Například znám hodně lidí, kteří spekulovali, že se Buffy a Alex dají nakonec dohromady.

To byl kdysi nápad. Ten koncept kdysi visel ve vzduchu, ale ti dva se od sebe ve svých příbězích hodně vzdálili a my jsme necítili, že by to stálo nějak zvlášť za to, ty dva dávat dohromady, takže jsme se rozhodli to neudělat. Líbil se nám s Anyou a s Buffy se toho dělo příliš mnoho, takže ne. Nápad tu byl, ale nikdy to nebyl nějaký určitý potvrzený záměr. Bylo tu hodně nápadů, mnohé ve fázi počkáme a uvidíme. Kromě toho, Alex si rozhodně na sexuální vyprahlost stěžovat nemůže. Promiňte, ale tohle že má být školní loser? Chodil s Cordélií, měl aférku s Willow, o panictví přišel s Faith. Málem si vzal Anyu. Ten kluk je jak zatracený James Bond!

Něco dalšího?

Měl jsem velké plány s Ozem.

Tak to byl lamač srdcí.

Byl, však také měla Willow zlomené srdce. Dal jsem na obrazovku, co jsme cítili, takže všichni byli stejně naladění.

Jaké tedy byly plány pro Oze?

Plán pro něj a Verucu, tu dívku – vlkodlaka, celý ten trojúhelník. To mělo zabrat hodně z děje té sezóny. Opravdu jsem chtěl vidět, kam až bychom se s tím dostali. Paige Moss byla fakt skvělá, odvedla dobrou práci. Ale měli jsme ji jen na pár epizod, protože jsme přišli o Oze. Ale o čtyři epizody později jsem potkal Amber Benson. Jak říkám, občas musíte mít na něco koule.

Někdy se s hostujícími herci stanou zvláštní věci. Popravdě řečeno, chtěl jsem, aby v této sezóně Amber hostovala, ale ona odmítla. Nejsem z toho nešťastný, protože jsme rozehráli tu věc s Willow a Kennedy, že se můžete odpíchnout a žít. Je to děsuplné a my jsme o tom měli pár epizod, jak náročné to bylo pro Willow začít nový vztah, protože to cítila jako zradu – protože to tak cítili i diváci. To byl zajímavý okamžik. Vždyť víte, co se říká - vždycky když něco končí, něco nového začíná.

Stala by se z Willow lesbička, kdyby Oz neodešel?

Je to pravděpodobné. Myšlenka prozkoumat něčí sexualitu tu byla a byla by to s největší pravděpodobností stejně Willow. Pak odešel Oz. Tak jsme přemýšleli, jak můžete nahradit Oze? Lidi ho milovali, ačkoliv když se objevil poprvé, tak ho nenáviděli. Jediná romance, kterou jsme jí mohli nabídnout a která by lidi oslovila stejně silně, byla se ženou. Ale nevěděli jsme, jak daleko s tím zajdeme.

Podobně byla i Dawn jakýmsi novým Rileym. Když jsme vytvořili Dawn, tak částí našeho záměru bylo, aby měla Buffy velmi důležitý a emocionální vztah s někým, kdo není její přítel. Nechtěli jsme, aby ji pokaždé od začátku definoval přítel. Takže je Buffy v 5. sezóně stejně emocionální jako ve druhé s Angelusem, ale tentokrát jde o její sestru. Mně to přišlo skutečné krásné.

Co se týká Willow, tak jsme o tom uvažovali, (že by se stala lesbičkou) a pak se nám naskytla skvělá příležitost, tak jsme si řekli, že to uděláme jako takovou metaforu s další čarodějkou. Je to velmi fyzické a romantické a intimní. Pak jsem čekali, co z toho vyjde, a vyšlo z toho něco konkrétnějšího. Často nám tvrdili, že jsme moc zdrženliví, ale nás příliš bavily ty metaforické vtípky. Ale pak jsme došli k názoru, že mezi těmi dvěma postavami je skutečná přitažlivost a evidentně tady máme lásku. Nebyl pak důvod vyhýbat se fyzické intimitě jen proto, že bychom dostali spoustu legračních nenávistných e-mailů.

Copak, vy jste se nudil? Pro vás to nebylo dost?

Nedostávali jsme příliš mnoho nenávistných e-mailů. Myslel jsem, že to bude horší. Natáčeli jsme jednu scénu z jedné z prvních epizod (5.sezóny) a vedle mne stál David Greenwalt a říkal ‚Za tohle tě zabijou‘ a já říkal ‚Co?‘, ale nakonec lidi zřejmě akceptovali, co jsme s Willow udělali, takže ne, nedostávali jsme jich mnoho.

Opravdu jsme o tom nepřemýšleli, ani o tom, jak by to mohlo ovlivnit lidi, jak by jim to mohlo pomoct. Ale pak za námi lidi začali chodit a říkat ‚Byl jsem schopný díky vám prozradit, že jsem gay‘, to nás opravdu ohromilo. Jsme si vědomi naší odpovědnosti, ale na tom nemůžete založit příběh, protože příběh je ve své podstatě nezodpovědný. Je potěšitelné, že jsme udělali něco, co pro lidi opravdu něco znamenalo. Ale to nebyl důvod, proč jme to dělali, ale stejně je to skvělé.

Tuhle sezónu jste přišli s ultimátním zlem a První, tím že je nehmotný, je určitou výzvou. Pak jste představili zlého kněze jako jeho hlavního poskoka a já si myslím, že to může být ten nejděsivější týpek vůbec.

Je opravdu příšerný, co? Mám rád Nathana (Filliona). Je neuvěřitelný herec. Chtěl jsem jít proti určitému druhu kultu, a to vám nenabízí příliš mnoho jiných možností. Ale přitom nejdu proti knězům. Tenhle chlápek určitě není jedním z nich. Je v tom opravdu špatný.

Jeho vyznání je poněkud nejasné.

Jo, jasně, ale ještě jednou – je to jen předobraz. Věřím, že náboženství obsahuje enormní množství nenávisti k ženám, a to nelze popřít. To je něco, proti čemu budu vždy protestovat a tento obraz (kněze) je toho součástí. Ale proti náboženství jako takovému nic nemám, nebo když ho lidé praktikují. Na druhé straně náboženské instituce, věřím tomu, že to ony přinutí lidi naletět s letadlem do budov. Je to velmi nebezpečné. Myslím, že on je ten nejstrašidelnější kněz. On je ten nejotevřenější mysogyn (ten, co nenávidí ženy), kterého jsme měli od Warrena.

Vytvořil jste svět, kde náboženství moc neznamená, ale některé konvenční náboženské předměty v něm mají moc. Kříže a svěcená voda stále můžou ublížit upírům.

Jednoznačně. Musel jsem se vypořádat s mýtem o upírech. Není velké tajemství, že jsem ateista. Pro mne byla ta nejradikálnější věc, co jsem kdy udělal, když jsem poslal Rileyho do kostela. Myslím, že to bylo fakt skvělé. To z něj udělalo někoho výjimečného v mém světě a někoho, kdo je pro mne nový. Nikdy jsem nepotkal někoho opravdu vyrovnaného. Je to divné. Takže jsem ateista, ale vyprávím upírský příběh a všichni vědí, že upírské příběhy zahrnují kříže. Moc jste jich neviděli a ani nepoužíváme mnoho svěcené vody, ale příležitostně ano. Držíme se kolíků. Tahle analogie není něco, co bych rád rozebíral. Prostě používám křesťanskou mytologii. Buffy – vzkříšená, je to příliš? Umírá za nás všechny s pažemi doširoka rozpaženými a… dobrá, nechci do toho jít. Tohle je něco, v čem jsem byl vychováván. Stejně jako jsem studoval řeckou mytologii a jako jsem četl marvelovské (nakladatelství) komiksy a sledoval ‚The Prisioner‘, vyrostl jsem s křesťanstvím a židovstvím a to jsou věci, které v mém mozku uvízly.

Každý upírský příběh používá upíry podle svých potřeb. Berete si, co potřebujete. Vzal jsem si, že je do domu musíte pozvat, o čemž mnoho lidí nevědělo.

Někdy se říká, že nejsou schopní překročit tekoucí řeku.

Jo, ale tohle jsem nepoužil, ačkoliv jsem nikdy žádného nenechal skákat přes potok. Nápad, že vypadají jako lidi a pak jako monstra je z ‚Lost Boys‘ a pro nás byl velmi užitečný. Můžete mít někoho, kdo vás poblázní, někoho jako Angel, který nevypadá na upíra a přitom je. Uděláte si pravidla, která potřebujete a která ne, na ty kašlete. Já zavrhl třeba ten z původního Buffy filmu, že má Buffy mrazení, kdykoliv je poblíž nějaký upír. V seriálu jsem chtěl, aby občas nevěděla, že je poblíž upíra. A to je tak trochu špatné, protože to byl základní, ženský prvek, že to měla v přeneseném slova smyslu cítit ve svém lůně. Ale já jsem měl sedm let a ona občas potřebovala překvapit.

Měl jste ještě nějaké jiné plány ohledně poslední sezóny, které se nepodařily? Kromě návratu Tary?

Chtěli jsme také vrátit Oze, ale upřímně řečeno, neměli jsme peníze. Měli jsme spoustu skvělých nápadů, ale malý rozpočet.

Jaké jsou vaše další plány? Nadhodil jste, že stopnutí ‚Firefly‘ je jen dočasné.

Chovám si naději, že pro Firefly bude ještě příležitost, ačkoliv pro to nemám žádné důkazy. Ale budu bojovat o peníze a prostor, abych to mohl udělat, protože mám rád ten příběh i herce.

Byla to velká změna, že se příběh točil kolem dospělého muže a ne mladé ženy?

Je to legrační, protože mám hodně nápadů na filmy, které jsou všechny o velmi mladých dívkách – superhrdinkách. Ale ne ‚Firefly‘. Tohle je o Joe Schmo, každodenním životě, ale pak jsem představil River, mladou superhrdinku. Přiznejme si to, jsem závislý. Ale bylo hezké mít seriál, která byla o jiných úhlech pohledu, o různých perspektivách a jejich zkoumání. Byl jsem nadšený, že mám šťastnou manželskou dvojici, která nebyla nudná. Protože je to v příbězích tak vzácné a přitom tak důležité pro život. A měl jsem na palubě kazatele, abych prozkoumal celý ten svět víry, lidi, kteří ji nemají a lidí, kteří ji mají. A pak samozřejmě kapitán, to byl můj obraz, protože je vysoký a pohledný, ale také potrhlý a štíhlý.

A nějaké nové projekty?

Ano, jsou tu. Ale co, to samozřejmě nemůžu říct. Pořád mám smlouvu s Foxem, budu točit ‚Angela‘, a doufám, že se něco objeví. Určitě bych v příštích letech chtěl natočit film. Mám mnoho nápadů, které křičí o mou pozornost, je to jako koňské dostihy. Všechny jsou ve startovacích boxech a uvidíme, kdo vyletí jako první.

Takže ve stejné lajně jsou filmy i práce pro televizi?

Ano, ale nechávám to být, protože jsem příšerně vyčerpaný. Nezasáhne vás to, dokud nedovolíte. Na konci každé sezóny mi bylo špatně. Moje tělo říkalo ‚Ok, už můžu?‘.  Po sedmi letech musím přiznat, že jsem přetažený. Navíc mám teď 4měsíční dítě, takže dvojitá dávka únavy.

Nebude to těžké, už nemít Buffy ve svém životě? Přese všechno to bylo něco, co jste dělal posledních sedm let.

Víte, ani ne. Protože byl opravdu čas přestat. Víte, bylo to jako... měl jsem rád léta na univerzitě, ale byl jsem rád, když jsem ji ukončil. Byla to výjimečná věc a nikdy už nebude nic takového. Nakonec už jsem už tak moc nedocházel na natáčení, už jsem nerežíroval tolik epizod. Pořád jsem byl hodně zapojený, ale fyzicky jsem už u toho tolik nebyl. Lidé ze seriálu, kteří jsou mí přátelé, tak s těmi se stejně vídám. Měl jsem skvělé obsazení, skvělý štáb a doufám, že s nimi budu zase pracovat. Budou mi chybět, ale nebude mi chybět dělat ročně 22 příběhů o Buffy. Cítím, že jsme dělali, co jsme uměli nejlepšího proklatě dlouhou dobu, ale teď je čas začít vyprávět jiný příběh. Třeba o Willow.

Je to slib?

Ne. Pokud tu bude čas začít spin-off s nějakou postavou, rozhodně mne to bude zajímat. Stalo by se to, protože bychom měli, co říct, ne proto, že máme připraveného herce. Ale nebudeme mít, co říct, dokud nepopadneme dech.

Poslední otázka. Povězte nám o vašich nejoblíbenějších momentech ze seriálu za posledních sedm let.

Tady je pár mých oblíbených věcí. Scéna, ve které se z Angela stal Angelus, ale předstírá, že ne, že to s Buffy byla jen jednorázovka a tím ji zničí. Když k ní přijde a říká: ‚Proč z toho děláš takovou věc?‘ Když se chová jako chlap. Napsal jsem tu scénu a myslel si ‚jsem asi mnohem horší člověk, než jsem si kdy dokázal představit, protože jsem schopný napsat takovou scénu. Právě jsem někomu způsobil opravdu velkou bolest a přišlo to tak lehce.‘ Uf.

Chtěl bych říct, ten moment, kdy Amber a Tony začali spolu zpívat. Stály mi z toho vlasy. Byl jsem z toho tak šťastný. Byl to první dvojhlas, který jsem napsal. Byly to dva nádherné hlasy spojené v písni o opravdu velkých depresích. Moje dvě oblíbené věci spojené do jedné.

Pak ještě Willow jak líže Willow. Měl jsem dvojitou Willow, vezměte si jen tu absurditu. Byla to legrace. Jako režisér takových zábavných věcí moc nedělám. Byl jsem spíš  (utrápeným hlasem) ‚Angele, nemůžeme být spolu‘. Ally mi říkala ‚tvoje díly jsou vždycky o Buffy‘ a tak jsem jí řekl ‚jeden napíšu pro tebe. Ve skutečnosti tam budete dvě. Co si o tom myslíš?‘ Bože, nejvíc těch nejlegračnějších věcí, co jsme kdy udělali, jsou právě v tomto dílu, ale ta scéna, kdy přijdou na to, že Willow je živá a všichni, všichni jsou tak zatraceně legrační. To jsou oni - Giles, Alex, Willow a Buffy, neohrožená čtyřka.

květen 2004

překlad: Nica

|| zpět ||