Setkání u protinožců

Otázky & Odpovědi

Melbourn, Austrálie

Poznámka: komentáře označené hranatými závorkami [ ] jsou komentáře chování publika, poznámky v kulatých závorkách ( ) vyjadřují chování a výrazy Jamese.

Přeložila Sky.

James: Jste všichni vzhůru? Jste všichni řádně vyspalí? [publikum odpovídá jednohlasně "Ne!"] (směje se) NE! A máte u sebe Red Bull jako já?

Šel jsem spát - byl jsem hodný hoch - šel jsem do postele asi v 8hodin. Hned jsem neusnul. Hlavou se mi začali honit všichni nepřátele, co jsem kdy v životě měl. Bože, jsem někdy takový kretén [publikum se směje]. Takže co umím nejlépe je, odpovídat na otázky. Vy se mě ptáte, fotíte a jste to vy, díky komu se cítím jako Královna dne, když tohle všechno děláte. Takže, um… raději popojedeme, než vás zatěžovat stejnýma nudnýma historkama, které už jste pravděpodobně stejně slyšeli, bude lepší, když se budete ptát na to, co vás zajímá. Nedělejte si starosti a ptejte se na co chcete, není tu nic k nezodpovězení.

Někdo musí začít [první člověk přistupuje k mikrofonu] Ano! Děkuji!

fanoušek: Častokrát jste mluvil o tom, jak způsob natáčení v televizi z vás vysává duši, protože kamera zachytí přesně emoce a tedy, že musíte přesně cítit fyzicky a psychicky emoce toho, co děláte. Také jste ale mnohokrát mluvil o natáčení líbacích scén, jaké je to u nich, tohle je citový moment, řekl jste, že ty scény které se vám podařily jsou ty, u kterých jste při natáčení přemýšlel o snídani. [publikum se směje] Nechápu, jak můžou některé "postupy" fungovat pro určité emoce, ale pro tyhle scény se držíte od všeho stranou.

James: Je to stejné jako proč "postupy" nefungují u předvádění boje. Vzpomínám si, bylo to v show v Chicagu. Hráli jsme hru, která se v originále jmenovala "Mortal Fear" (Vražedný strach), měl jsem želízka - hrál jsem vraha a byl jsem skutečně spoutaný - ten chlapík, co hrál strážce, myslel, že by měl zimprovizovat jevištní násilí. Takže udělal takové věci jako že mě dloubnul do oka a zvedl mě, byl to obrovský chlap z Vietnamu a já jsem ho vyhodil. (směje se). Byl jsem choreograf téhle show. Prostě ale musíte ovládat všechny své emoce - jakmile se stane násilí, jde veškeré herectví stranou - a tak je to bezpečnější. Není to jako že by vášnivé líbání bylo nebezpečné, ale co se děje se rty… (předvádí)… chci říct, když se vážně podíváte na někoho, kdo se do role skutečně vžije, (směje se) nechcete se na to dívat. Náš první polibek se Sarah, natáčeli jsme to snad 15x. Byla vážně trpělivá, ale já jsem to mimochodem stejně nezvládnul (směje se). Ačkoli to byl dobrý den.

fanoušek: Mám druhou související otázku. Možná byste rád věděl, že Emma Caulfield (Anya) už ne jednou, ale dvakrát na veřejnosti mluvila o cituji "užívám si jeho jedinečnou líbací techniku". A teď, kdyby o tom mluvila jednou, tak to nechám být, ale dvakrát… veřejně, v zastoupení všech žen, co jsou tady, ráda bych se vás zeptala, o čem to sakra mluví? [ovace z publika]

James: Ok, to je… Dobrá, je mi 42, naučil jsem se, jak líbat. [publikum se směje] Je to o tom být v ten moment přítomen. Jen být s tou danou osobou, nestarat se o nic jiného, jen o tu chvíli, tak se ta malá komunikace může povést. Když ale přemýšlíte o své práci, nebo o své poslední lásce, kterou jste měli nebo tak něco, nebo jak to chcete udělat…"budeme mít úspěch?", víte? Musíte to dostat z hlavy a být prostě právě jen s tou osobou. To je vše co o tom vím. [potlesk] Vau, jestli se chcete líbat, můžete.

fanoušek: Vaše herecká kariéra se skládá z řady aspektů, hudba, divadlo, film, a tak dále. Jen by mě zajímalo, které z těchto období, vás nejvíce naplňovalo - profesionálně a osobně a proč?

James: Dobrá otázka. Všechny jsou úplně jiné. Domnívám se, že kdykoliv když píši své vlastní věci, cítím se víc v nebezpečí a cítím, že je to pro mě větší riziko. Většinou když píši písničku, nebo nějakou hru, nebo ať už dělám cokoli svého, následně poté komunikuji se svým okolím nějak takhle - nikomu jinému o tom neřeknu a to za žádných okolností. Takže tohle je neuvěřitelný moment, když řeknete to co řeknete a poté jen čekáte: "zabíjí mě za to co jsem řekl?", poté je to obvykle (předvádí něco), cítíte se, jako že vlastně nejste sami.

Divadlo - tam se naprosto kontrolujete - kolik lidí tu bylo včera? Dobře, uslyšíte to znova [smích]. Mám rád respekt, který dostáváte od diváků na jeviště. Je tu upřímnost, když projdete dveřmi z jeviště, chovají se k vám asi takhle: "Dobrý den, pane Marsters, vítejte." Když jdete do divadla, je tam malinký podpisový list. Jen se rychle podepíšete a hned poté jste na divadelních prknech, prohlédnete si své vlastní rekvizity, prohlédnete si vlastní kostým. Jste zodpovědný za každou část svého vystoupení a nikdo se vám nedívá přes rameno, protože vy jste profesionál.

A v Hollywoodu, mají lidi, kteří nosí sluchátka s mikrofonem, sledují vás ke Kraft table (mluví jako by do mikrofonu), "James má bagel, James má bagel" [smích] "James znovu zahodil bagel". A oni pokračují, uslyšíte to "James jde do koupelny. James jde do koupelny," zkuste si jít do koupelny, když všichni popisují, jestli jdete 1 nebo 2 [smích]. Takže tedy v Hollywoodu, v podstatě tu hercům vůbec nevěří - vůbec. To mě frustruje. Zabralo mi hodně času, než jsem se s tím smířil, než jsem se s tím dostal do pohody. O filmu vám řeknu jednu věc, film vyžaduje neuvěřitelnou odvahu být prostě sám sebou a rozumět, že tak je to pořádku, že tak to stačí. A ta jedna věc, kterou mě film naučil je, že jsou všichni krásní. Všichni si zaslouží v něm hrát. Bohužel jen někteří lidé, někteří z nás jsou tak zoufalí, aby si to připustili. (směje se) [smích a potlesk]

fanoušek: Jedna z nejoblíbenějších scén, myslím si pro mnoho z nás tady, je vaše scéna v první sezóně "Angela", kdy na střeše budovy imitujete hlasy. [velké ovace z publika] Myslím si, že to všichni milujeme. Ve filmu "The Italian Job", kde hraje Seth Green, měl tam podobnou scénu s britským přízvukem, on v podstatě také namlouvá postavu, která se nazývá Handsome Rob, který balí holku pro část svého podvodu. Zajímalo by mě, jestli nevíte, zda se neinspiroval touto scénou, jestli byl na natáčení, když jste točil tuhle scénu.

James: Seth tohle pravděpodobně neodkoukal, ale oni to odkoukali od Josse. ONI VYKRÁDAJÍ JOSSE PO CELOU DOBU. Blade? To je Angel, chlape [publikum se směje]. Ten kabát! Je to tak ubohé. Dobrý herec, ten chlapík je dobrý herec, lepší než ve skutečnosti víme, ale celá tahle věc, vše to bylo vykradeno z Angela. Uh, o čem jsme to mluvili? [publikum se směje]

fanoušek: Jste nějak ve spojení se Sethem?

James: Ne, nemluvil jsem se Sethem. Ne. Ačkoli Seth je dobrej chlap. Vážně je. Přál bych si s ním znovu hrát. Seth je jako David. Během mých let v "Buffy" tam byly dva herci, kterým když se podíváte do očí, neuhnou vám. Řada herců, když se jim podíváte přímo do očí a řeknete "Jak se máš?", zapomenou co chtěli říct. Ale David a Seth, oni odpoví: "Mám se dobře, kámo."

To je vždy vzrušující, protože poté nevíme, co se stane dál. Poté je to celé improvizace a je to vše nebezpečné. Rád pracuji s Davidem. Řeknu vám, David Boreanaz je skvělý jako David. David je vytrvalý chlapík. Někdy slyším od fanoušků, že oni tohle neberou a já si vážně nejsem jistý proč. Ale já jsem s ním pracoval a on si NEpostěžoval. Pracoval tvrdě, šel domů ke své rodině a šel spát.

James: [když přichází další člověk k mikrofonu, stojí přímo před Jamesem] (směje se) Je to jako přijít na setkání s královnou, co? (s vysokým akcentem "královnina" hlasu) "Ahoooooj!"

fanoušek: Vaše veličenstvo .[směje se] Mám tu citaci od Marti Noxon, kde poprvé popisuje, že Spike je jako neživý James Dean. A teď, když jsem se o tom zmínila před lidmi, reagovali nějak takhle "On není jako James Dean". Ale myslím, bylo to jako včera, když jsem se vás ptala na to, jak je znovu objevována stejná populární hudba, znovu a znovu a myslím si, že Spike si vždy přizpůsoboval sám sebe dané době. Jako v té úžasné scéně v Angelovi z 50tých let, je tam jako opravdový švihák z 50tých let, protože v té době to bylo in. (James ji přeruší a s přízvukem řekne "Ciao") A tedy, v 50. letech, je jako James Dean a poté je jako rocková hvězda, kdo je ten chlap? [Publikum navrhuje Billyho Idola]

James: Ve skutečnosti to byl Johnny Rotten (*člen skupiny Sex Pistols). Joss všem řekl, že chce Sida Viciouse. Ale nechtěl Sida Viciouse, protože Sid už tu byl. [imituje jeho hlas - "Holky mě mají rády, protože mám hezkou tvář…"]

Zatímco Johnny Rotten se chová nějak takhle (vášnivým a pevným hlasem) "Ahoj! JSEM PŘESNĚ TO, CO JE ŠPATNĚ S TOUHLE SPOLEČNOSTÍ", víte. Je to…

fanoušek: [Přerušuje Jamese předtím než stihne odpovědět] Má otázka byla [publikum se směje], máte pocit že máte perspektivu v tom chlápkovi? Dělal jste nějakou věc jako James Dean, nebo si myslíte…?

James: Ne, to je past. Není? Je to past. Když se budete snažit být jako James Dean.

fanoušek: Oh, neměl byste jím být, to ne. Pokaždé ale, když se k němu vrací, je to zosobnění jeho (JD), myslím že se to znovu vrací k počátku. Ale není tu žádný úmysl z vaší strany?

James: Ne, vůbec ne. Když o tom přemýšlím, ale děkuju, protože James je jedním z mých oblíbených herců, když přemýšlím o Jamesi Deanovi, je tu jedna scéna - obě jsou z filmu "Rebel" - dobře tedy - je to scéna, kdy mu prorazí pneumatiku a on jde k tomu chlápkovi, a řekne mu (nijak neovlivněným tónem hlasu ) "Četl jsi příliš mnoho komiksů". A ten chlap jde a vymění mu pneumatiku, je zcela jasné, že ten jediný dospělý člověk v celé místnosti je James, je to tak? Protože je to TAK skvělé, prostě být takhle skvělý, být muž. Pak je tu další scéna v posteli, kde říká (zoufalým, ječícím hlasem) "TY MĚ NIČÍŠ!"

Myslím si, že mám ve svém hraní (Spika) od obojího trochu, ale nesnažil jsem se to tak hrát a jestliže…

fanoušek: Nemůžete to zkoušet dělat vědomě, ale myslím si, že to tam je.

James: Jo, ale zpátky ke Spikovi, myslím si, že on je maximální podvodník. Chci říct, v Hollywoodu je mnoho lidí, kteří se znovu "stvořují", lžou o své minulosti a všechno je to dost směšné, ale Spike s tím dokáže mít úspěch. Chová se jako: "Teď budu předstírat, že jsem vážně tvrdý chlap, protože jsem upír a oni mě nemůžou zabít, takže můžu předstírat a budu s tím mít úspěch." A když to děláte přes 100 let, nemusíte už pak víc předstírat.

Ale jo, to je to na Spikovi - je to jednoznačně podvodník.

fanoušek: Vážně se mi líbí, jak zpíváte a také se mi skutečně líbí album vaší skupiny a nechci vás rozesmutnit…

James: To je v pořádku. Zeptej se na co chceš,chlape. To je v pořádku, jestli vám řekli, abyste se neptali na kapelu (dá najevo, že si s tím nemáme lámat hlavu).

fanoušek: Myslíte si, že se budete moci vrátit k zpívání?

James: Už se tak stalo, právě před chvílí. V hotelovém pokoji jsem dokončil písničku, zatím si myslím, že je to ta nejlepší písnička, kterou jsem kdy napsal, je hned za patami mé poslední nejlepší písničky, kterou jsem napsal. To byla jedna z těch nejlepších věcí když jsem byl se skupinou, uf, myslím si, že mi Charlie (DeMars) pomáhal se skladbou akordů a já mu zase pomáhal s melodií k jeho textům. Myslím si že melodie u něj měla… [někdo z publika zavolá: "zahraj"] Ne, nemám kytaru. Máte kytaru?

fanoušek: Která je podle vašeho názoru vaše nejlepší písnička?

James: Právě teď je to pro mě "This Town".

fanoušek: Narazil jste někdy na nějakou fan-fikci, které o vás lidé píší?

James: (důrazně) Ani nápad, ne, ne, ne [publikum se směje]. Není to, že by se mě to dotýkalo, (rozesmátý) prostě jen, jsem trochu rozrušený [obrovský smích v obecenstvu]. Teď vážně. Když jsem se s tím setkal, šel jsem 2x na net a cítil jsem se TAK DOBŘE. Bylo to jako drogy, musel jsem přestat, "Jsem mnohem úžasnější, než jsem si myslel." (směje se). Pak se po 5 minutách cítím asi takhle: "Jsem já to idiot, víš. Nesmíš tam chodit." takže ne, stále to nečtu, nejsem na internet nijak fixovaný z prostého důvodu, moc by mě lákalo poslouchat si všechny ty hezké věci, co o mě říkáte, ale kdybych to vážně poslouchal, ztratil bych z toho duši a pak by jste vy říkali něco jako: "Hmm, další chlápek, co o ni přišel."

fanoušek: [nový dotazující] Ahoj Jamesi. [obecenstvo pronáší vtipné poznámky]

James: (rozesmátý) Dávají ti co proto. Miluji to. Provokují tě. (směje se)

fanoušek: Jaký je váš názor na cenzuru v médiích v této době, v těchto podmínkách?

James: Nikdy nebylo více jasné, že myšlenka "liberálních médií" je lež. Jednou jsem viděl připustit reportéra v "Nightline", že většina reportérů je liberálních - to je pravda, nicméně, všichni vydavatelé jsou zapřísáhlí republikáni, takže novináři mohou psát cokoli co chtějí, ale nedojde to do tisku, dokud to neprojde vydavatelskou politikou novin. A, ehm (zhluboka se nadechne), tady musím být opatrný, protože nejsem ve vlastní zemi a nikdy jsem ve skutečnosti nevěřil lidem, kteří se vydají za hranice vlastní země a jsou hrubí. Myslím si, že pokud chcete bojovat, jděte do své vlastní země a bojujte za to.

fanoušek: [nový tázající] Jsem kadeřnice víte, takže to bude otázka o vlasech. [smích]. V díle Angela, který se odehrává v ponorce, je to díl "Why We Fight", máte vlasy úplně černé a tak rovné, vždycky mě zajímalo, jak to vlastně udělali. Narovnávali vám je žehličkou nebo… [smích v publiku ji přerušil]

James: Nikdy jsem víc nelitoval, když jsem dal někomu z show nějaký nápad, než když jsem řekl "Vracíme se zpět do II. Světové války. Nemyslím si, že by má postava mohla mít blond vlasy, protože to byla záležitost punku a odbarvil se tak někdy v 75. letech, takže jaké barvy máme?" A tohle bylo uprostřed sezóny, když mi měnili barvu vlasů, což není tak jednoduché, takže navrhli paruku, která by seděla a obarvili ji a, můj bože, ale byla to paruka. Vypadalo to, jako by všechny ty paruky nebyly dělány pro mě, byly o mnoho menší než je má velká hlava. A tak, po celou tuhle epizodu to bylo o malém pásku přímo tady (předvádí pásek, který měl kolem hlavy) a o tom, jestli se bude krabatit. A dobrý výkon byl, když se nehejbala a špatný výkon byl, když jo (směje se). Pro mě byla tedy epizoda v ponorce jen o hlavě.

fanoušek: Během celé epizody jsem byla naprosto rozrušená. Vypadáte skvěle [poukazuje na současnou délku a barvu vlasů] moc se mi to líbí.

fanoušek: [nový tazatel] Pokud by jste mohl poradit svému mladšímu já, co by jste mu řekl, aby udělal jinak a jak by to změnilo to, kde se nacházíte teď? [James neodpovídá hned, ale přemýšlí nad odpovědí]. Pokud se vám ta otázka nelíbí, nemusíte se nad vaší odpovědí znepokojovat.

James: Vážně moc dobrá otázka. Hm, jako mladý jsem udělal spoustu chyb. Udělal jsem spoustu věcí, za které jsem vděčný, že jsou za mnou, ale i ony mě přivedly tam, kde jsem teď. Nemyslím si, že bych byl schopen zahrát Spika, pokud bych neudělal tyhle chyby. Takže, myslím si, že bych mu řekl tohle: "Drž se, bude lépe." [publikum se směje a tleská]

fanoušek: [nový tazatel] Jen by mě zajímaly všechny druhy morálních stránek, jaké jste objevil jako herec, co jste si užíval více, hraní Spika jako zlého a nebo jako dobrého?

James: Zlého! Bez váhání! [obrovské nadšení z publika]. Zlý Spike je vše čím chceme všichni být, což je, nebýt svázán morálními zvyklostmi, být mimo vše dění a když něco chceme, tak si to prostě vezmeme. To je naprostá fantazie. Hodný Spike byl zamilovaný do Buffy a svázán hroznou věrností [publikum se směje]

fanoušek: Byl tak roztomilý. Byl jako štěňátko.

James: (směj se) Tak odporný: "Jsem unavený z pláče!" [publikum se směje]. Musíte se prodrat přes skutečnou bolest, když chcete hodně bolesti. Kdežto, když zabíjíte lidi, (směje se) není tu nic, čím musíte projít.

fanoušek: Jsem velkým fanouškem vaší muziky, vašeho hlasu a můj oblíbený díl je "Once More With Feeling". Zajímalo by mě, jestli by jste chtěl udělat něco trochu jinak? Poslední scéna z tohoto dílu byla s Buffy. [v publikum to zavře] Jsem…

James: Ne, ale řeknu tohle, když musíš políbit někoho neurvale z profilu, žádnému herci se to nelíbí.

fanoušek: Dobře, dořeknu to. "Spike" [zazpívá první část - "I touch the fire and it freezes me." Publikum šílí, směje se a jásá].

James: (zpívá) "Nepamatuji si všechna slova" [smích v publiku].

fanoušek: [Pokračuje ve zpěvu další části textu] "I looked into it and it's black. This isn't real but I just want to feel."

James: (James se připojí a zpívá poslední text písničky) "Where do we go from here." [Obrovské nadšení]

Máš mnohem víc odvahy než já, zlatíčko. Jsi skvělá.

fanoušek: Jen jsem vám chtěla poděkovat za vaše neuvěřitelné ztvárnění Spika [publikum tleská] a zeptat se vás, jak těžké bylo dostat se do vaší postavy, protože Spike se po celou dobu měnil. Ze začátku to mohlo být lehčí, protože byl Big Bad, zlý, ale pak se začal měnit. Byl jste nasměrován nebo měl jste nějakou představu, co se bude dít nebo jste věděl jen to, co se bude dít v následujícím díle?

James: Ano, tohle je to, co se děje v televizi, děje se tu vše tak rychle, takže tu skoro není žádný návod, co se má stát. Na začátku. Dostal jsem nějaké instrukce od Josse, což bylo, zahraj: "Něco méně Laurence Oliviera a něco více Tima Rotha". [publikum se směje] Když sledujete herectví, začíná to od něčeho velkého a směřuje to k něčemu, doufejme více propracovanému. Ale ne vše šlo tak rychle, bylo to jen, je to zvláštní. Pro mě to znamená, že je důležité obsadit do show dobré herce, protože nemáte čas režírovat lidi a pokud je dějová linie v pořádku, můžeme s tím pohnout. A tedy, vážně, je to doklad toho, jak dobře byly show obsazeny, že se tu často používal důvtip.

fanoušek: Spike, zřejmě ideální postava k hraní, ale teď, co vidíte jako ideální postavu k hraní, ať už ve filmu nebo na jevišti?

James: (okamžitě a rychle odpovídá) Macbeth, Macbeth, Macbeth. [publikum se směje] Ve skutečnosti jsem již našel člověka, který je ochotný se se mnou bavit ohledně financování filmu. Vím, že potřebuji někoho, kdo byl dobrý v získávání peněz, ale také někoho, kdo také respektuje Shakespeara a kdo nechce situovat "Macbetha" na střední školu nebo do něčeho takového. K mému překvapení jsem zjistil, že v Hollywoodu je mnoho lidí, kteří by to takhle chtěli natočit.

fanoušek: Jakou verzi by jste chtěl natočit?

James: Já to prostě jen chci udělat dobře. Chci to udělat prostě tak, jak to bylo napsáno - skotské sukně, meče, usekané hlavy. To funguje. Víte, proč by jste to chtěli točit jinak (směje se)? Vracím se tedy a přizpůsobujeme se. Pracuji na tom.

Mám zájem si zahrát někoho, kdo je mi o něco bližší. Ještě nikdy jsem nenatočil nic takového pro film a myslím si, že by to mohlo být skvělé.

fanoušek: Což je?

James: Potrhlý chlap [smích]. Je těžké popsat sám sebe. Je to těžké říct. Ne tak skvělé.

fanoušek: Jen by mě zajímalo, jak jste přišel k roli v Buffy a jak jste se vám líbil přechod do Angela?

James: Roli v Buffy jsem dostal, protože už to museli udělat. Jo, ne vážně, hledali herce pro Spika několik měsíců, ale nemohli najít, co potřebovali, tak prostě zašátrali hlouběji ve zbytcích, než minule. [smích] Ne teď už vážně. Byl jsem ve městě nový. Neměl jsem skoro žádné zkušenosti s filmem. Měl jsem hrozně moc zkušeností z divadla, ale ve skutečnosti mě nikdo neznal. Myslím si, že jsem přišel s nejlepším přízvukem, protože, upřímně, neobsazovali roli, u které se mělo předpokládat, že bude na dlouho. Jen ji chtěli udělat dobře, ale na konci dne už neměli čas. Museli začít natáčet, myslím si, že když jsem byl obsazen, natáčel jsem hned den po obsazení. Myslím si, že měli 48 hodin na to, aby někoho našli, takže to byla vážně otázka: "Víte, asi nikoho nenajdeme, má dobrý přízvuk. Dejme ho tam a pak ho zabijeme." [smích] Ale, měl jsem štěstí, že jste mě VY měli tak rádi (směje se)

Přechod k Angelovi byl naprosto hladký. Řada scénáristů byla stejných (jako u Buffy). Stejně tak i mnoho režisérů bylo stejných. Už jsem předtím hodně dělal s Davidem. Všechny herce se kterými jsem ještě nehrál v show, tak s nimi jsem již dělal Shakespeara u Josse doma, takže jsem je ve skutečnosti již znal dost dobře. Jo. Měl jsem jiný kabát, ale vypadal stejně, ale to byl jediný rozdíl.

fanoušek: [nový tazatel] Jednoduchá otázka, máte raději herce z Buffy a nebo herce z Angela? [z publika se ozývá smích a povzdechy].

James: Tohle není jednoduchá otázka. Um, nemohu odpovědět na tvou otázku. Ale tohle je to, co budu říkat o obou hereckých partách, které točily show - tohle vážně není jako válka, nikdy jsem nebyl ve skutečné válce, jen ve skutečně malinké - když projdete zkušenostmi, které vás hodně otestují, které vás dostanou na hranice vlastního chápání sebe samého, naučíte se na lidech vidět to nejlepší a to nejhorší. A pro oboje herecké osazenstvem jsem měl uznání, bez příkras. Mám je všechny rád a vím, že mají všichni problémy (směje se), ale také je respektuji. Prošli jsme ohněm. Vážně prošli. To je skutečnost. Nemůžu tedy říct, že nemám někoho rád. Jistě že tu jsou lidé, se kterými bych si vyšel raději, ale tak to je, víte, je to jako rodina. Přivádějí vás k šílenství, ale milujete je.

fanoušek: Slyšel jsem, že škola dramatu pro vás nebylo zrovna skvělé místo a já jsem dokončil herectví - obor drama, tak se s tím mohu ztotožnit. Ale co vás ovlivnilo a dovedlo až tam, kde se jako herec nacházíte nyní a jaká je motivace?

James: Dal jsem se na herectví, protože celý můj život, byl tak trochu docela zmatek. Takže, HEREC, jo? (směje se). Byl jsem rád součástí party, která fungovala polo-harmonicky a na konci dne jsme mohli stvořit něco krásného, co jsme mohli sdílet s ostatními lidmi. Rád jsem mezi lidmi se stejným humorem, s kterými jsem na jedné straně, nebylo to tedy vážně jen o vlastním potěšení nebo získání pozornosti, nebo tak. Prostě jsem rád v kolektivu. Ve skutečnosti jsem trochu překvapen, že jsem nešel na klasické divadlo, protože to mi mohlo dát stejný druh, um, potěšení

Hned po střední škole jsem šel studovat velice dobrý obor na Pacific Conservatory for the Performing Arts (obor užité herectví) v Santa Maria, v Kalifornii... Vážně jsem věřil, že herectví je starodávný způsob umění a že by mělo být vyučováno postaru, jako učení, protože když jednou opravdu vytvoříte herectví a vezmete si to odděleně a vyzkoušíte to po kouskách, všechno se rozpadne. Ale když budete pozorovat dobrého herce a bude se snažit usilovat o to, vyrovnat se jeho způsobu práce, jeho chování, budete se učit. Obecenstvo vám řekne, když jste nudný, je to vážně dobrá zkouška.

Takže jo. Měl jsem dva úžasné roky, kdy jsem hrál 30 vteřinového nosorožce v třetině Ionescovi hry "Nosorožec" a 43. námořníka ve hře "Billy Budd", víte. Veškerý smysl byl, mít jen další laciné tělo na jevišti, ale mohli jste pozorovat skvělé herce, od první zkoušky do posledního představení a to je neocenitelné. Poté jsem měl dva vážně strašné roky na Julliardu (směje se), každý den mi říkali, že nejsem dobrý herec. Protože jsem povstal, dělali jsme hru "Troilus a Cressida", oni to nazvali objevovací hra, režírovala nás Marian Seldes, což je neuvěřitelná herečka z Broadwaye a v té době zatraceně špatná režisérka. Mám ji rád. Vážně mám... Jenže jsme prostě neměli žádnou režii. Cvičili jsme to tři a půl týdne a ona nám neřekla nic kromě (začne mluvit hlasem náležitě staré ženy): "Pokračujte v hledání nových slov", což je skvělé, jak víte, první týden. Jelikož první týden, jednoduše první týden nás všechny vyzkouší v prozkoumávání a nic není špatně. Až se dostanete k třetímu, čtvrtému týdnu, kdy si musíte vybrat, musíte říct příběh, musíte začít přemýšlet, že lidé budou trávit část svého života s vámi. A konečně do třetice, řekl jsem: "Proč to nazývají objevovací hra?" Zřejmě nám mohli dát dobrého režiséra, pokud by chtěli, ale možná celý záměr byl nerežírovat nás, jen se chtěli dívat, jestli se jako skupina dáme dohromady a odvyprávíme příběh. Takže jsem se zachoval nějak takhle, dobře, jestli je to ono, tak jdu. Zvednul jsem se a šel (s tónem plným osobního názoru): "Tohle je ten největší nesmysl, jakého jsem se kdy účastnil. Lidé sem přijdou, stráví tu tři hodiny svého života a bude to ztráta času. Nikdy jsem nebyl tak zostuzen." (směje se). Obrátilo se to, Marian, která nás měla režírovat po celou tu dobu, si to vzala jako osobní kritiku na sebe. Poté se o to podělila s Liz Smith, což byla v Julliardu děsivá osoba, potrestala mě za to, protože Marian byla vážně úžasný člověk, byla pak poněkud zničená z mého komentáře (mluví s tónem hlasu, který vyjadřuje překvapení, že jeho poznámka mohla mít nějaký vliv). Chci tím říct, kdo jsem byl? Bylo mi 17. Um, ale Liz chtěla chránit Marian proti takovému strašnému, novému, egoistickému mladíkovi. (směje se) Všechno to bylo, jen, myslel jsem si, že tohle chtěli. Ale od té doby, DENNĚ, Liz chodila (velice povýšeným hlasem) "Nejsi herec, sedni si." [pochechtávání z publika, někdo řekne "ach"] (směje se) Ne, to je v pořádku. Vyhodili mě a Michael Langham se choval nějak takhle (starým mužským hlasem) "Myslíme si, že by jsi měl přestat dělat divadlo, protože není žádný způsob, že by jsi kdy mohl být hercem."

Odpověděl jsem: "Tedy, Miku, to je vážně zajímavé, protože jsem hrál již velice dlouhou dobu předtím, než jsem přišel sem a pokaždé to šlo věru dobře. Takže si myslím, že se vrátím zpět do toho světa, předtím než se rozhodnu." Zareagoval (překvapeným hlasem): "To je velice uvědomělé." [publikum se směje]

[člověk co pokládal otázku řekne něco ve smyslu, že by teď mohl jít a ukázat jim to]

James: Jo (směje se) ale oni nerespektují televizi (směje se), ale nestarám se, protože já nerespektuji je.

[Malý klučina v koženém kabátě přistoupí a snaží se sundat mikrofon ze stojanu]

James: Jo, jen to odtrhni. Odtrhni to. [poté co se mu to podaří] Výborně.

fanoušek: Máte nějakou oblíbenou sezónu nebo díl?

James: Má nejoblíbenější epizoda je muzikálový díl. [souhlas v publiku] Ano, protože je to jediný, při kterém jsme, jako osazenstvo, byli TAK vyděšení. Já jsem nebyl a Tony Head také nebyl, protože jsme oba dva již byli zpěváci, ale ostatní nebyli profesionální zpěváci a Joss je požádal, aby zpívali před národem, před světem a to vážně není zrovna fair. Všichni jsme se ale do toho zaryli, všichni jsme pracovali tvrdě a dokázali jsme to. Jsem na nás nesmírně pyšný, na to že jsem měli v sobě tolik víry.

Co se týče mé oblíbené sezóny (přemýšlí). Nemůžu vybrat jednu. Všechny byly strašidelné a radostné a jako pokaždé jsem se chtěl urazit a vyděsit nějakou věcí, co prováděli s mou postavou a já si to konečně uvědomil, jsem TAK šťastný. Většinou, když jste v televizní show pět let, tak zjistíte, že vše už se stalo a je to pěkně nudné. Ale byl jsem v situaci, kdy jsem byl vyděšený v pátém a šestém roce a zjistil jsem, že to je vážně umělecký poklad. Proto vážně nemohu vybrat oblíbenou sezónu, v mém zúčtování je ale muzikál jednoznačně tak dobrým dílem, jako žádný jiný, který kdy byl vyroben pro televizi. [potlesk]

(když klučina odchází) - Dobrý kabát, kámo!

fanoušek: Který herec vás nejvíce inspiruje?

James: (bez váhání) Meryl Streep.

fanoušek: Proč?

James: Naprosto se nebojí. Ukazuje vám svoji zranitelnost a to tak, jak vyplouvají na povrch bublinky šampaňského. U ní je vyloučeno, že by byla nudná. Ona si je vědoma, že každá lidská bytost je nádherná a že všechno co musí udělat, je být upřímná sama k sobě a to je nádherné. Nesnaží se s tím smířit nebo to udělat lepší, než to je. Upřímně, je to ten nejbližší tvor kterého máme, jako Brando a Dean. Není tu nikdo jiný, kdo dosahuje Meryl Streep.

fanoušek: Hodně se to podobá setkání s královnou. Tohle bude druh velice osobní otázky... Zajímalo by mě, jestli by jste nám mohl říct, kolik jste toho musel obětovat, aby jste se dostal tam, kde jste teď. Musela tu být osobní oběť? Ve vašem životě? (James kroutí hlavou že ne) Ne? [smích]

James: Nevím. Nikdy jsem neměl normální život, takže si nejsem vůbec vědom toho, co jsem obětoval. Řekl bych, předtím než jsem se přestěhoval do L.A., obětoval jsem možnost být schopen dát studovat mé dítě na univerzitu. Obětoval jsem tuhle myšlenku, že budu muset žít s představou, že zemřu na mizině. To je život divadelních herců. Poté jsem se ale vydal do Hollywoodu a (směje se) vydělal jsem peníze, takže si vážně nemyslím, že jsem toho musel obětovat hodně, snad kromě společenského života, protože hodiny jsou tak dlouhé. Avšak celá ta věc na place se má tak, je to stejně také druh společenského života, takže ne, myslím si, že jsem neobětoval nic. A nebo, jestli ano, nejsem si toho vědom. Rozhodl jsem se stát se hercem, když jsem byl ve čtvrté třídě a tak...

fanoušek: ...zdá, že si to skutečně užíváte.

James: Jo, vážně si to užívám. [potlesk]

fanoušek: [na pódium přichází muž, za kterým se nervózně schovává jeho malá dcerka] Vítejte v Melbourne.

James: Děkuji. Austrálii mám vážně moc rád. Stejně tak, jako když přijedete kamkoli jinam, musíte říct: "Berlín je skvělý!" znáte to a (vtipným hlasem, jako když si dělá legraci) "Nenávidím..." Ne [smích]. V Austrálii jsem se zabral do mnoha zajímavých rozhovorů s podobnými lidmi, kteří nejsou nikde jinde, kromě Kanady a jsem tím doopravdy ohromen. Ano, v každém případě děkuji.

fanoušek: Mám pro vás otázku v zastoupení své dcery, která je trochu vyděšená. Hraje ve hře, ve své první hře, tento týden a zajímalo by jí, jakou radu pro ní máte.

[Z publika se ozve velké "ach", když se škvrně přilepí k taťkovi. James se přikrčí přímo k malé slečně, aby mohl mluvit přímo k ní a byl v její výšce]

James: Má se to takhle. Tohle je přesně to, co mi řekl Bob Scogin, před mou první profesionální hrou. Byla to hra "The Tempest" (Bouře) v divadle Goodwin a byl to Shakespeare, byl jsem vyděšený. Řekl jsem mu: "Bobe, co je tajemství k hraní Shakespeara?" Řekl mi (změní hlas): "Dítě, stůj rovně, řekni svůj part čistě a kruci mazej z jeviště."

Tenkrát jsem si myslel, že byl trochu zbrklý. Také jsem si myslel, že mě, tak bych řekl zastavil, ale zkušenosti mě naučily, že pokud se dělíš o sebe - a pokud sdílíš sebe, neuvědomuješ si to, tak prostě buď jen sám sebou - (ztiší hlas a mluví přímo k malé holčičce) ujisti se, že stojíš zpříma, ujisti se, že to říkáš dobře a že tvá slova mohou slyšet a pak odejdi. Tohle je tak odvážné a diváci tě budou milovat, za to, že máš takovou odvahu. Nesnaž se ale být víc zajímavá, než jsi. Brando řekl, že nemůžeš být větší, než jsi. Musíš být sama sebou. Proto se nesnaž být víc zajímavá, než tak jako kdo jsi. Jenom si uvědom, že publikum je naprosto v pohodě s tím, kdo jsi a to jim ukaž. Gratuluji. [veliký potlesk]

Co je to za hru? [zapisovatel přepisu název nezaregistroval] Zlom vaz. A vítej v našem šíleném cirkuse. [smích]

fanoušek: Také mám otázku… [originál zachytil, že by se otázka měla týkat divadla... *podle mě (Sky) se to týkalo úpadku divadel v USA*]

James: Herectví, divadla v Americe jsou na oprátce od roku 1979. Měl jsem divadla v Chicagu a v Seattlu a zaplatili bychom hodně pozornosti tomu, jak si vedou jiná divadla. Kdyby jste četli reporty z časopisů, jeden za druhým, jak si vedou divadla, jak ruší sezóny, produkují méně her, produkují hry s méně herci, herci mají méně vystoupení ve hře, jsou kratší doby nácviku her, viděli byste, jak se to vše hroutí, hroutí a hroutí. A je depresivní vám říct, že se nic nezměnilo. Stále se to stejně hroutí střemhlav, už od roku 1979 a to byla doba, kdy jsme přestali financovat divadlo. Protože umění, lidi promiňte, umění musí být financováno. Nemělo by soutěžit ve světě obchodu. Protože věc kolem umění se má takhle, musíte mu po kouskách přivést tak mnoho pracovního času, tak aby se to stalo umělecké a zvučné a je prostě nemožné, prodat to za to množství práce, které jste do toho museli vložit. (smutný smích) Tak tohle bylo trochu depresivní.

Lidi, ale stale máme práci. Skutečně věřím, jako se Shakespearem, Američtí herci mají zápal, který já někdy postrádám na jevišti v Británii. Chci říct, někdy Britové také odevzdávají tuhle vášeň, ale většinou mají Britové přesnost, rytmus a jambický verš a je tam setrvačnost, když jste schopni to udělat dobře. Ale co se týče zápalu pro věc, tak za tohle mám rád Americké herce. Ale zase jsme ufňukaní, takže je to vyrovnané. Zeptejte se mě za 20 let, doufám (prosebně), doufám že to bude lepší. [potlesk]

fanoušek: Učím dramatické umění na střední škole a když jste dříve zmínil "Macbetha", jen jsem si pomyslela, musím se ho prostě zeptat… Učím Shakespeara a snažím se, aby o něj měli děti zájem. Také učím angličtinu, takže mám hodiny angličtiny a dramatického umění. A teď, zbožňuji verzi Macbetha Romana Polanského, zbožňuji to a stejně tak i ostatní učitelé. Nicméně, učím "Macbetha" a několik dětí mi řeklo: "Tohle je tak nudné. Kdy to bude mít ty správné obrátky." Řekla jsem "Ve vteřině mu usekli hlavu, bude to dobrý." A pak jsem jim pověděla, podívejte: "Je tady vážně úžasný chlap, James Marsters a on chce zprodukovat 'Macbetha' a bude to vážně, vážně dobré.", děti mi na to odpověděli "Bude to stejně dobré jako Baz Luhrmann?" a já na to: "No, to nevím". Víte, Baz dělal 'Romeo & Juliet…

James: Ano, bylo to výborné, až na to, že potřebujete herce, kteří se umějí vyjádřit slovy. [publikum tleská a směje se] Během celého filmu, způsob jakým přemýšlí - protože pro mě "Romeo & Juliet" není jen hra o lásce, je o tom, jak je láska zničena - a tak, myslím si, že to Buz udělal naprosto dobře. Jen měl hlavní představitele, kteří nebyli ochotni naučit se, jak ztvárnit Shakespeara. Leo (DiCaprio), četl jsem článek a on se tam vyjádřil ve smyslu: "Nechci s tím nakládat jako s poezii." No, pak toho nech.

fanoušek: Chcete se tedy držet poezie?

James: Pokusím se o to, ale jsem Američan, takže zničím měřítko. Pokusím se nerozcházet se, alespoň v určitých částech je to velice důležité. Co byl poslední proslov? (začne potichu zamyšleně recitovat, snaží se vzpomenout si na slova na která se odkazoval…*tak pardon, tady netuším co říkal, přepisovatel nezaznamenal, tudíž nebylo co překládat, tedy berte následující 2 věty s rezervou - Sky*) Pokud to děláte a děláte tenhle part - zastavte se na konci sloky, to co dostanete, je muž skoro zkratkovitý, který se však stejně snaží mít úspěch. Pokud nedáváte pozor na konec téhle sloky, je to druh takového velmi troufalého proslovu, jsou tu okamžiky, kdy to musíte vážně vzdát. Ale Lady MacBeth nebude průměrná, ale zemře.

fanoušek: Chystala jsem se zeptat...

James: Věc se má takhle, celá pointa hry je, že hlavní postava jde k divákům a řekne, koukněte, zavraždil jsem tolik lidí, už nemohu cítit nic víc. Věci, při kterých mi vstávaly vlasy na hlavě, už mě nikdy víc neovlivní. Slyšíme křik z jeviště. Řekne, co to bylo za hluk a pošle kluka, aby se na to podíval, vrátí se a řekne mu, oh, vaše žena je mrtvá. A teď, jestliže v prvním jednání téhle hry vidíme tyhle dva jako zamilovaný pár, pomyslíme si, dobrá, to se ho musí dotknout! Poté řekne, že by měla zemřít zítra. Poté bych na to měl čas. A pak je to jako (dýchá jako když je v šoku), jako že je ztracen. To je to ten naprostý zlom. Po proslovu už Macbeth není hrdina a my máme nového hrdinu a tím je Macduff. Ale tak to má být, protože jediný způsob, jak by nás ten příběh mohl oslovit je, že na prvním místě se budeme zajímat o to, zda se jeho žena nezblázní. Takže musejí křičet "out damn spot" jinak by konec hry nefungoval, jak má - vlastně to není konec, ale vrchol námětu (hry) - a jestliže očekáváme, že budeme plakat nad touhle umírající ženou, nemůže oslabit našeho hrdinu na začátku.

fanoušek: Dobře, takže...

James: A...

fanoušek: [směje se] Pokračujte.

James: (vzrušeně) Pokračuji, [smích] víte, prostředek téhle hry nenapsal Shakespeare. V prostřední části hry je velmi důležitá scéna, ve které čarodějnice povolávají ďábla do města... a v době Shakespeara, se lidé báli, že by ďábel mohl skutečně přijít skrz podlahová prkna na jevišti a sebrat jednoho herce. Shakespeare tedy napsal jednu z nejvíce nezodpovědných a buřičských scén, které snad mohl vymyslet. Shakespeare však zemřel a nedělal si starosti se zapsáním žádné ze svých her - vážně se nedomníval, že se lidé o něj budou zajímat - a naše jediné záznamy jsou z představení ze soudního dvora, kde nějaký chlápek, jež měl hromadu peněz, aby zapůsobil na krále se scénou, kde vystupuje Hecate (*bohyně magie a kouzel, vystupuje ve 3 jednání, 5 scéně - objevuje se před čarodějnicemi a dožaduje se vysvětlení, proč byla vyloučena z jednání s MacBethem*), takže ji přepsali a je to děs. A tedy problém s Macbethem je následující, pokud budete chtít zahrát scénu s Hecate podle toho jak byla napsaná, budou se vám smát, pokud ji celou vyhodíte, tak tím vyhodíte zároveň velmi důležitý bod zvratu, ve kterém se všechno, ve které se hranice vážně...

fanoušek: Souhlasím, to samé jsem řekla svým studentům.

James: Proto si myslím, že ve filmu půjde tahle scéna velmi lehce opravit. Můžete v něm natočit dlouhý záběr beze slov a přitom i tak strašně moc komunikovat. Zatímco na jevišti, jestliže máte hloupou show, tak to vyzní ploše.

fanoušek: Prosím natočte ten film rychle, abych měla něco dalšího než jen Romana Polanského. Mám ráda Polanského...

James: Víte, problém s Polanského Macbethem je, že Macbeth u něj polovinu času stráví omlouváním sebe samotného. Tohle já nezastávám. Celá pointa je, že "pokud se rozhodnu natočit film, nebudu se dívat zpátky."

fanoušek: Je slaboch.

James: Bingo!

fanoušek: Je válečník. Macbeth je válečník.

James: (velmi vášnivě a vzrušeně) Přesně! A, a jediný člověk... [publikum se směje]

(zastavil se) Okay, nudím vás? (směje se na člověka který pokládal otázky) Vy a já jsme si tady skvěle popovídali. [hlasité "NE!" z publika]

Ne, a duch Banqua, člověče, jediný člověk, kterého jsem kdy slyšel zahrát ho dobře, je Laurence Olivier. Postavil se na stůl (dostává se do role a pohybuje se), vytasil svůj meč a (z plných plic) "Proč ke mě nepřijdeš!" Dobře? Naproti tomu máte tuhle část, jako od Nicoli - jak je to Williamson? (Nicol Williamson - herec, jež hrál MacBetha v tv filmu v roce 1983) Byl zde jeden Macbeth, který se schoval za sukni Lady Macbeth (začne mluvit vysoko položeným, vtipným, zbabělým hlasem) "Hrome". (zmateným, rozzlobeným hlasem) Co děláš kámo? Jsi hrdina. Nevzdávej to. (velký smích)

fanoušek: Děkuji.

James: Není zač. (směje se) odteď už nebudu mluvit o Shakespearovi.

fanoušek: Kdo ovlivňuje vaší muziku?

James: Uh, toho je hromada, vyjmenuji několik lidí, kteří jsou mnohem lepší než já a kteří mě inspirují: Bruce Springsteen, Tom Waites, Bob Dylan a Joni Mitchell

Bob Dylan vždy tím, jaké má pozadí písní (Dylanovým hlasem) "Nejsi dost dobrý." A Joni Mitchell tím (konejšivým hlasem) "Je to okay. Je to okay."

fanoušek: [další tazatel se ho ptá, jestli mu někdo dal dostatek peněz, aby pokračoval s produkcí vlastního divadla, jestli by se i pak pokoušel o natáčení filmů v Hollywoodu]

James: Nikdy bych nezjistil, jak prospěšné bylo odejít. Vážně, protože jediný důvod proč jsem přišel do LA bylo, že jsem nechtěl zemřít chudý. A pokud by mi někdo dal hodně peněz, nikdy bych neodešel ze Seattlu. Nikdy bych neobjevil takovou spoustu skvělých umělců, které jsem postrádal. Vědět to, co vím nyní, šel bych do toho za penny, ale neříkejte jim to. [publikum se směje]

fanoušek: Další rychlá otázka, řekl jste, že máte rád Care Bears a jednoho z mých přátel by zajímalo, který je váš nejoblíbenější.

James: Tenderheart Bear, baby! [jásot a potlesk z publika]

fanoušek: [dalším zpovídajícím je mladá dívka] Zajímalo by mě, jak jste se cítil, když Spike na konci umíral.

James: Když Spike co?

fanoušek: Umíral.

James: Umíral? [publikum navrhuje - "v Buffy"] Aha (směje se). Bylo to zvláštní. Na začátku sezóny za mnou přišel Joss. Bylo to hned po natáčení dílu, po natáčení prvního záběru scény, která končí jak objímám kříž. První scéna kterou jsme natáčeli se moc nepodařila. Bylo to víc jako na divadlo, než pro televizi. Přišel za mnou do šatny a řekl mi: "Jamesi, nevíme co s tvojí postavou máme v téhle sezóně dělat. Vysáváš díly, jedinou věc kterou však o tvé postavě vím je, že tě chci zabít." (směje se) Pak odešel.

Naštěstí znám Josse. Proto jsem to vážně nebral jako urážku - snažím se tím říct, Joss mě mohl nechat zabít kdykoli chtěl, byla to jeho věc - myslel jsem si ale, že tím chtěl zabránit vzniku spin-off o Spikovi. Protože já, nebo vlastně Spike, kdyby měl být spin-off a Spike žil, dávalo by mu to lepší šance pro vytvoření pokračování, proto si myslím, že se mě snažil zabít, aby tomu zabránil. Šel jsem za ním a řekl mu: "Víš, Jossi, prostě mi jen řekni, že nebudeš dělat spin-off. Nemusíš mě zabíjet. Jen mi řekni, ať jdu od toho." Odpověděl mi: "Jamesi ne! Ne, já chci taky vydělat peníze. Vážně tě nechci mrtvého. Je to jen ta nejvíce dramatická věc, se kterou mohu přijít. Později se vrátíš."

fanoušek: [stejná holčička] Ještě by mě zajímalo, mohu vás obejmout?

[James jde a obejme ji, povzdechy a potlesk]

James: Dobře, ale nemůžeme se všichni objímat, protože... [publikum se směje] ačkoli bych to moc chtěl.

fanoušek: [nový tazatel - ptá se, jak studovat divadelní a jak filmové herectví a jak zjistit přechod mezi objemy světy až k filmovým omezením] ... Jak jste to zjistil a jak jste se s tím vypořádal?

James: Stejně, omezeně. V podstatě jsem si rychle uvědomil, že všechno - nebo tak 95% - co jsem se naučil pro hraní na jeviště, se v podstatě nedá použít. A nezáleží na tom, jak jsem byl pyšný na své schopnosti, hraní na pódiu a schopnosti udržet si pozornost diváků, schopnosti vyprávět příběh a tak, musel jsem jít a zbavit se toho.

Skutečnost jsem pochopil, když jsem si četl článek o Meryl Streep. Řekla v něm, že neví, zda ta scéna je začátek a nebo konec filmu, dokonce tomu nevěnovala pozornost, protože její postava nevěděla, co to je. Dolehlo to na mě, neříkej příběh, prostě buď, buď jen součástí pro někoho jiného, abyste vyprávěli příběh. Víte, na jevišti se předpokládá, že vyjádříš vnitřní působení lidské bytosti a dáš do toho všechny tyhle úhly pohledu fyzicky, takže lidé, kteří jsou na míle vzdáleni pochopí, co děláš? Tohle kamera nepotřebuje. Useknou scénu v detailním záběru a ty si to vše jen myslíš. Drž se cíle. Dostaň z člověka, co potřebuješ, ale nedělej si starosti z žádného, z těchto umělých nástrojů - a když říkám umělých, tak myslím umělých, ne ve zlém - ale žádná z těchto hračiček, které máš, nepotřebuješ je, nedělej si starosti s tím, zda je dostaneš a nebo ne. Nejlepší prací, kterou děláš na filmu je, že si to dokonce ani neuvědomuješ.

fanoušek: [další člověk se ptá na přízvuk, zda s ním musel přestat a jestli umí Australský]

James: Musel jsem, když jsem získal roli Spika, musel jsem přestat mluvit s irským, skotským či australským přízvukem, protože bych zjistil, že by mi to mohlo zničit ten můj.

fanoušek: Udělejte ho. Pokračujte. [smích]

James: Abych tak řekl, víte, asi takhle, pokud to nechcete dělat dobře, nedělejte to. A tak, musím se ho jít naučit a pak se vrátím a předvedu ho později. Nechci to zbabrat. [smích]

fanoušek: Chtěl jsem vás říct dopředu, co se na vás chystá na Fridey night [setkání při večeři], ale neřeknu vám to.

James: (s přízvukem) Fridey nigt. [publikum se směje a jásá] (stále s přízvukem, ani australským a ani Spikovým) Směřuji zpátky ke Spikovi, během pár vteřin, žalostné. [publikum se směje]

fanoušek: Chtěla jsem vám jen poděkovat, že máte na sobě tílko. Vypadáte fit a vypadáte v něm dobře. [jásot a pískání z publika]

James: Děkuji. (v rozpacích) Nejsem exhibicionista [smích] (dotčeným a smějícím se hlasem) Bylo to tak moc těžké být v Buffy nahý, ach můj bože. Nejsem ten pravý člověk, kterého by o tohle měli žádat. [někdo z publika se na něco zeptá - *asi jestli to byl on*] Ne, byl jsem to já, v ponožkách, dobře, a to je vše. Sarah měla rukavice, šálu a čepici (dívčím škádlivým hláskem) "ha, ha, ha." [smích]. Noční můra všech, jdete do práce, jste jediný naháč a všichni se vám smějí.

(na dalšího tazatele) Nazdar! (směje se) Pozvedneme úroveň našeho povídání.

fanoušek: …Asi tak 10 let trénuji Tae Kwon Do a dočetl jsem se že Sarah Michelle Gallar také. Myslím že má hnědý pás. Musel jste podstoupit nějaký výcvik pro roli Spika, kvůli všem těm bojovým scénám nebo jste jen přišel a předváděl jste se? [smích]

James: Způsob jakým Hollywood pracuje je, že nikdo nepředpokládá, u kohokoli, že ovládá bojové umění, tedy kromě dublérů. Předtím než vás obsadí, zkoušejí dubléry do kostýmů a nechávají je zkoušet a tedy způsob, jakým se natáčí je, že dubléry započítávají do rozpočtu, protože netuší, že by nějaký herec mohl umět bojovat. Vždycky jsem se snažil Steva vystrkat. (směje se; *Steve Tartila - dublér Jamese) Zjištění, že jsem se učil bojová umění, pro ně bylo milé překvapení, také ale pravděpodobně více tréninku mi zabralo učit se předstírat boj. V judu mám zelený pás a chodil jsem na mnoho hodin kung-fu, přesto ale nemám v kung fu žádný stupeň, kromě toho mám za sebou roky jevištního boje, protože na jevišti nemáte kaskadéry, že jo. Byla to pro mě tedy jakási výhoda. Ale i tak, po sedmi letech, kdy přišel nový režisér, musel jsem znovu bojovat a dokazovat, že to zvládnu, protože nedokázal pochopit, že to můžu dělat. A Steve dělal jako že si čte noviny "Na co mě potřebuješ?" [smích] Ale Steve (směje se), Steve mi mohl nakopat zadek. (předvádí bojové pohyby) Bum. Ukázal mi několik pohybů, můj bože. Tohle jsou výborné pohyby - kdyby jste tohohle chlapíka vážně naštvali a jestli ho praštíte, můžete jít do basy, je to tak? Jen ho trefte do stehna a podražte mu nohu. Zakřičte, najednou práskněte (pohyb) "Oh, je mi to líto, zakopl jsem kámo. Oh ne, jsem v pořádku." Bude se klepat na zemi (směje se). [smích]. Tenhle pohyb mám rád.

fanoušek: [přistoupí nový tazatel] Vypadáte mnohem lépe na živo [obrovský smích], pardon.

James: No, nutil jsem je každý den líčit mě jako mrtvolu [smích]. Vážně, víte, snažili se to ze mě dostat a já na to "Ne, ne, ne já…"

fanoušek: Vaše vlasy jsou hnědé. Vypadají dobře. Vypadá to hezky.

James: Děkuji. Nepřestávali říkat (s nevěřícným tónem) "Chceš být světlejší než Dawn?" a já na to "Dawn v žilách koluje KREV, já jsem mrtvej."

fanoušek: Má otázka zní, jakou používáte vodu po holení, chtěla bych ji koupit svému manželovi. [smích]

James: Žádnou nepoužívám (žertovným hlasem). Mohl bych vám lhát, abyste mohla koupit nějakou věcičku. Hm, uhm (snaží se vybavit si značku) Old Spice [velký smích]. Používám něco, co se jmenuje Kiehl's. Je to takový stahující prostředek, je víc lékařský, než že by to byl parfém, ale pomáhá, aby mě po holení nepálila tvář. Není to sexy. [smích]

fanoušek: O to se nebojte, sexy jste dost. (James se dlouho směje)

fanoušek: [nový člověk… mluví o tom, jak viděla hrát na jevišti Dereka Jacobiho]

James: V čem jste ho viděla? Byl to "Master Builder?"

fanoušek: Hráli Shakespeara - Her Majesty's Crown.

James: Moc rád bych viděl Dereka hrát Čechova. Myslím si, že by v něm byl skvělý.

fanoušek: Těším se na uvedení "Venetian Heat".

James: Nevím, jestli se to podaří. Už dvakrát to padlo a začínám si myslet, že to možná nemá naději, což je vážně depresivní, protože bych si moc rád zahrál s Derekem Jackobim. Je tak dobrý. (*Sky: film Venetian Heat, jež je v produkci již od roku 2003 - v hlavních rolích se měli představit James, Derek Jacobi a Sean Bean, poslední informace, které se k tomuto filmu objevily jsou z - 6. října 2003 - problémy se sháněním peněz, 8. prosince 2003 - natáčet by se mělo na jaře roku 2004…. někde se to seklo a nic se nenatáčí*)

fanoušek: Mohu se vás ještě na něco zeptat? Celá Buffyverse je založená na síle holky, je tam řada silných, mocných a nezávislých žen, co si myslíte, že to nabízí klukům?

James: To samé. Má se to takhle. Všichni jsme vám řekli, že to bylo o síle dívky, ale to vážně nebylo. Bylo to o lidských bytostech a o jejich síle. A o myšlence, že hrdinové dělají nebezpečné věci, aby mohli když tak říct, že se stanou hrdiny, protože ve skutečném světě, když potkáte někoho, kdo se označuje za hrdinu, je to většinou hlupák. Filozofové vám obvykle řeknou, starejte se o své srdce a o vaše vlastní věci. Nesnažte se napravit chování druhých. Proto vidíte postavy Alexe a Spika, jak se snaží vymanit a snaží se být hrdiny, vzít si z toho výhodu. Miluji to v "Angelovi", v momentě, kdy se Spika snaží pro jednou být hrdina a přestane být takovým cynikem a vážně se snaží dělat na světě dobro a oni ho zneužijí jako hlupáka (luskne) asi takhle. Máme stejné záměry jako dívky. Joss není sexista; je to humanista, stejně jako Shakespeare. Takže věci které jsou použitelné na jedno pohlaví, jsou stejně tak použitelné i na druhé.

[když přistupuje mladík k mikrofonu] Ahoj chlape.

fanoušek: Ahoj Jamesi. Zajímalo by mě, když obě show "Buffy" a "Angel" skončily, zahrajete si v sérii jen o Spikovi?

James: Víš, to je to co nazýváš spin-off série Spike, "Ne Angel?" [smích]. Černý kabát, duše, upír, hmmm? [smích]. Uhm, jo (povzdech). Zvykl jsem si myslet na to, že se to uskuteční, ale během let jsem zjistil, že všichni a myslím tím všichni, se mnou mluví o spin-off, všichni, kromě Josse.

fanoušek: Proč tomu tak je?

James: Zeptejte se ho. (velký smích) Nevím. Dostanu se do potíží už jen tím, že se snažím odpovědět na tohle. Mohl by být tv film se Spikem. [šum v publiku] Pokud by to šlo vážně dobře, tak kdo ví. Jestli že by byla show se Spikem, nemyslím si, že by byl Joss součástí. Myslím že toho má už dost.

fanoušek: Zajímalo by mě, co si myslíte o předávání Oskarů? Chtěl by jste někdy aspirovat na Oskara? Znamená to pro vás něco?

James: Mohlo by být dobré být nominován, ale přesto, je to bezvýznamné. Je to jen jako házení šipek, kdo je lepší. Vyzkoušel jsem si předávání cen jako hromadu poplácávání po zádech, na co jsem ale přišel je, když jsem byl v Chicagu, měli jsme předávání cen - Jeff Awards. Znamenalo to, že byli všichni v jedné místnosti, dívali jsme se všichni na práci těch druhých a všichni jsme spolu mluvili, tohle vytvářelo komunitu. Když jsem přišel do Seattlu, tohle tu nebylo, byli jsme příliš skromní, takže jsme se ve skutečnosti (směje se) neznali moc dobře. Myslím si, že Oskaři jsou správná věc, protože Hollywood může jeden týden předstírat, že se zajímá o umění a my zjistíme, že se staráme o umění a že se snažíme dělat něco víc kloudného, než jen pořád komerci. V tomhle smyslu, takhle se dá bojovat proti proudu komerce, ale i tak, je to zameteno v komerci, takže...

fanoušek: Podvádějí?

James: Ne.

[velký potlesk a poděkování - the end]

červenec 2004

|| zpět ||