Se SMG novém filmu, Buffy a o jejím životě

Sarah Michelle Gellar rozehřála naše srdce v mnoha různých filmových i seriálových situacích. Objevila se v roli nadpřirozené „Buffy, přemožitelky upírů“, jako obět vraždícího maniaka v „Tajemství loňského léta“, i jako krutá a lstivá sestra ve „Velmi nebezpečných známostech“.

V „The Grudge“ hraje SMG ošetřovatelku postarší ženy, ale vyjde najevo, že hlavním problém není psychický stav staré dámy, ale spíše šílení duchové potulující se po prokletém domě. Díky zjevujícím se ženským přízrakům a skřehotavým zvukům, to nemá naše hrdinka moc jednoduché.

Ve skutečnosti je SMG plná humoru a dělá si legraci i ze svých vlastních výroků. Dodala tomuto rozhovoru náležitý respekt, bez toho, aby se brala nějak moc vážně a to je asi nejlepší způsob, jak k těmto rozhovorům přistupovat.

Byla jste v Japonsku při natáčení několik měsíců, cítila jste se hodně sama?

Sarah Michelle Gellar: Bylo pro mě docela těžké být úplně sama v Japonsku. Samozřejmě vám chybí vaše rodina, váš pes, domov. Naštěstí jsou Japonci neuvěřitelně přívětiví. Nejlepší rada, jakou jsem dostala před odjezdem, byla, když mi někdo poradil, ať nedělám nic jiného, než že se tam budu učit jejich jazyk.

Viděla jste původní film Ju-On, který byl předlouhou k The Grudge?

Ano. Vždycky jsem byla fanouškem asijského filmu. Myslím, že jejich filmy jsou velice odvážné a mám ráda tenhle styl „nelineárního“ filmování.

Uvažujete o pokračování The Grudge II?

Těžko říct, nemluvili jsme o tom nijak konkrétně, ale počkejme, jak to dopadne.

Režisér tvrdí, že si vás vybral do role proto, jaká jste byla ve Velmi nebezpečných známostech, protože jste velice statečná herečka. Cítíte se tak i vy sama?

Ano. Chci říct, že když jsem začala pracovat na Velmi nebezpečných známostech, každý mi říkal, že jsem blázen, „Proč to chceš dělat? To není tvůj styl. Ztratíš sympatie svých fanoušků.“ A já jsem řekla „Protože je to právě to, co chci dělat“. Všichni si mysleli, že jsem blázen, když chci dělat něco takového, ale já jsem tím byla nadšená a jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. Z toho jsem si vzala ponaučení, že lidé by měli vždy dělat věci, pro které se nadchnou.

Bylo pro vás těžké rozloučit se s Buffy?

Podle mě to byla ta nejtěžší zkušenost v mém životě. K seriálu jsem se dostala, když mi bylo 18 let. Buffy jsem jako postavu milovala. Byla to vyzývavá a náročná postava a štáb byl pro mě jako moje rodina. Jsou to lidé, které jsem vídala 9 měsíců v roce, po celých 8 let svého života. Bylo to pro mě až neuvěřitelně těžké.

Co si myslíte o pokračování Buffy prostřednictvím filmu?

Mám o tom hodně pochybností. Jeden film už tu byl. První rok v seriálu jsem nedělala nic jiného, než že jsem stále všem vysvětlovala „Ne, ne, to nemá být jako ten film“, hodně lidí mělo co se týče seriálu předsudky, protože byl jiný než film. Tohle byla má první pochybnost a další pramení z toho, že by lidé mohli být zklamaní. S koncem Buffy jsem byla spokojená, ale jsem pořád přesvědčená, že měl mít závěr dvě hodiny. Podle mě tam nebylo dost Alexe a myslím si, že některé věci byly vynechány. Ale dost o tom pochybuji a v současné době to není to, co bych chtěla nějak zvlášť dělat.

Ve vašem novém projektu „Southland Tales“ budete i zpívat?

Můžete si být jistý, že určitě nebudu.

Ale máte zkušenosti se zpíváním už z dřívějška v Buffy, ne?

To byla ta největší ostuda v celém mém životě.

Proč?

Jsem perfekcionista. Nedělám nic jen tak ledabyle. Musím to zkoušet měsíce a měsíce a měsíce. Dostali jsme scénář tři měsíce dopředu a já jsem na to vůbec neměla čas. Musela bych brát hodiny zpívání a tance a na to jsem opravdu neměla čas, takže v „Southland Tales“ zpívat nebudu.

Zpět k The Grudge. Bála jste se někdy při natáčení?

Ne tak doslova. Bylo to spíš veselé natáčení, nicméně musím přiznat, že když jsem poprvé viděla scénu, jak utopili dítě v koupací vaničce, říkala jsem si „Bože, oni ho utopili“, ale podruhé, když jsem to viděla už v USA, to bylo jiné, už ne tak opravdové.

Chtěla byste opět spolupracovat se svým mužem?

Jak se to vezme. Nemyslím si, že by to měli diváci nějak zvlášť v oblibě. Beru to podle sebe, taky nemám moc ráda, když jsou páry v televizi pohromadě. Scooby-Doo pro nás bylo ideální, protože v té době jsem ještě pracovala na Buffy a byla jsem hodně omezená v tom co jsem mohla dělat. Takhle jsme měli příležitost společně cestovat, být spolu a strávit spolu hodně času, na druhou stranu si myslím, že to ve filmu moc neprospělo vztahu Daphne a Freda. Je to film o mluvícím psovi, byla to skvělá zkušenost, ale nehodláme natočit Eyes Wide Shut II, to vám můžu říct rovnou. Vím, že hodně lidí by si to přálo. Je mi líto, že vás musím zklamat, ale…

Chystáte se něco produkovat nebo si osvojit něco nového?

Jistě. To je opravdu něco, co bych ráda zkusila. Nehodlám režírovat, po tom rozhodně netoužím, ale myslím, že je skvělé objevit nějaké materiály a podklady pro něco, co máte rádi a snažit se to uskutečnit. Myslím si, že to musí být neuvěřitelně zajímavé.

Byl pro vás konec Buffy jako loučení s dlouhotrvajícím vztahem a hledáním nového?

 Z jistého úhlu pohledu ano, bylo. Jen to bylo trochu míň depresivní a bez přejídání se bonbóny a jinými dobrotami.

Jako rozvod?

Bez právnických honorářů. Bez opravdu vysokých právnických honorářů.

Bylo to „šťastné“ loučení?

Ano. Bylo. 

říjen 2004

překlad: Sarah

|| zpět ||