Princezna z hororů

Hodila by se pro role romantických dívek, éterických bytostí a jako naivka by taky nebyla špatná. Ale ona zápasí s upíry a zlými silami vůbec.

Na otázku, jak sebe samu vnímá, když se vidí na titulních stránkách časopisů, odpověděla: „Tu osobu, která tam je, vůbec nepoznávám. Ani mě nenapadne myslet si, že jsem to já. Když si představím sebe, tak spíš jako tu holku, kterou ráno vidím v zrcadle: má opuchlé oči, rozcuchané vlasy a vůbec je taková celá pomačkaná…“ Inu vyvracet jí to nebudeme, spíš si při pohledu na její fotku udělejte vlastní názor. A abychom nezůstávali jenom i její vizáže, čtěte dál.

Temné přesahy

„To, že někdo poskytne sperma, ještě neznamená, že je otec. Já otce nemám…“ Tak tato silná slova zazněla z úst subtilní blondýnky Sarah Michelle Gellar poté, co jednoho říjnového dne roku 2001 vtrhla do manhattanského bytu Arthura Gellara policie a našla ho mrtvého. Policisty zavolal Gellarův soused, kterému bylo divné, že Arthura už dlouho neviděl. Šedesátiletý pan Gellar ležel na podlaze a kolem něj se válely ampulky s léky. V lékařské zprávě podle deníku New York Daily Times stálo, že spáchal sebevraždu tím, že se předávkoval. Důvodů, proč to udělal, je víc. Pan Gellar měl rakovinu, trpěl depresemi a v neposlední řadě se od něj úplně distancovala jeho dcera. O tom, čím tak hrozným se Arthur vůči své dceři provinil, Sarah zatvrzele mlčí. Pravděpodobné je, že to má co do činění s rozchodem jejích rodičů, ke kterému došlo, když bylo Sarah osm let. Podrobnosti nicméně zůstávají tajemstvím rodiny Gellarů, ale fakt že Sarah neobměkčilo ani když její táta šestnáct let po rozvodu prohlásil: „Neuplyne jediný den, abych na svou dceru nepomyslel,“ podněcuje fantazii k těm nejdivočejším závěrům…

Mámina holčička

„Největší plus, kteří mi moje práce přináší je, že moje máma nemusí už v životě pracovat. Obětovala mi celý svůj život a já jsem nyní v situaci, kdy jí to musím a hlavně chci všechno vrátit,“ tvrdí mladá herečka, pro kterou byl zlomovým bodem v kariéře seriál Buffy, přemožitelka upírů. Coby něžná blonďatá studentka v něm dává na frak zákeřným upírům a temným silám vůbec. U toho má přehršli sarkastických poznámek, které prý většinou pocházejí přímo z její hlavy. „Sarkasmus je podle mě způsob obrany těch lidí, kteří nejsou schopni se zařadit do „hlavního proudu“ a přesně taková jsem byla na základce – divná. Chodila jsem normálně do soukromé školy… Chci tím říct, že na Manhattanu chodili všichni do privátních škol, což vás automaticky oddělovalo od všech těch, kteří bydleli mimo něj. Navíc jsem byla docela šprtka, a to mi k popularitě ve třídě nepomohlo, stejně jako fakt, že jsem svůj čas dělila mezi kurzy tance, konkurzy a když jsem náhodou měla volno, tak jsem spala. Byly to docela těžký časy.“ Na střední se to změnilo. Sarah se dostala do speciální školy pro výjimečně talentované studenty. „Nikdo tam nikoho nešikanoval, neposmíval se mu kvůli oblečení, i když to samozřejmě šlo. Každý z mých spolužáků tak získal ideální prostor k tomu, aby si uvědomil sebe sama, aby vyrostl, dal najevo svoji individualitu.“

Burger nebo Donald?

Sarah objevil lovec talentů, kterého coby čtyřletá zaujala v restauraci při jídle. Už tři týdny poté dostala roličku v televizním filmu An Invasion of Privacy. V pěti si pak zahrála v reklamě na hamburgery Burger King. Za zmínku by to asi ani nestálo, kdyby… Kdyby tenhle spot nevstoupil do historie reklamy tím, že v něm poprvé zaznělo jméno konkurenta Burger Kingu – fastfoodového řetězce McDonald´s. „Jestli jsem o dvacet procent menší než ty, pak bych měla jíst u McDonald´s,“ tvrdí v reklamě Sarah druhé roztomilé holčičce a vzápětí vysvětluje, jak k tomu došla: “Jídlo v McDonald´s je totiž o dvacet procent menší!“ Něco takového si samozřejmě největší „burgerkingův“ rival nenechal líbit, tvůrce reklamy i Sarah zažaloval a ona tak byla už ve svých pěti letech vláčená po soudech. Mnohem víc ji ale mrzelo, že na začátku 80. let byly v Americe velmi populární narozeninové párty právě u McDonalda. Sarah, kterou minimálně půlka Států spojovala se sloganem „Jím jenom u Burger King“, tam byl ale vstup zakázán a tak nabídky od svých kamarádek na oslavy narozenin v téhle restauraci musela odmítat. (paradoxní je, že sponzorem show Buffy, přemožitelka upírů byl o pár let později právě McDonald´s…) Po tomhle entrée se objevila v řadě „soap-oper“ a za jednu z nich (All my children) dostala v roce 1995 cenu Emmy jako nejlepší mladá herečka. Úspěch ji pak dodal odvahu přestěhovat se z rodného New Yorku do filmařské bašty – Los Angeles.

LA! LA! LA!

„Když jsem odcházela z All my children, všichni mi říkali, že dělám blbost. „Neseženeš práci, tady si úspěšná, tak co blbneš“, slyšela jsem tisíckrát. Ale já se chtěla někam posunout, tak jsem je neposlouchala a udělala jsem si to po svém.“

V Los Angeles to z počátku lehké neměla. Skoro denně chodila na castingy, ale výsledek žádný. Nakonec přišel konkurz na Buffy. „Chtěli, abych hrála Cordelii, ale já chtěla být Buffy. Pořád jsem se jim vnucovala, i když to už hraničilo s tím, že tak přijdu i o tu Cordelii.“

Kvůli Buffy prošla celkem jedenácti castingy, až tu roli dostala. Seriál o ničitelce upírů si oblibu u diváků nezískal hned. Po desítkách dílů se však stal známý pro většinu majitelů televizních přijímačů ve Státech a posléze v celém „televizním“ světě.

Jméno Sarah je spojeno i s filmy, jako je Vřískot 2 nebo Tajemství loňského léta, kde si zahrála po boku svého současného manžela Freddieho Prinze jr. Za tuto roli dostala v roce 1998 cenu diváků jako vůbec nejoblíbenější herečka hororových filmů. S Freddiem Prinzem jr. hrála Sarah zatím celkem v šesti snímcích včetně rodinného filmu Scooby-Doo, vidět jste ji dále mohli třeba ve filmu Velmi nebezpečné známosti. Velkou její láskou zůstávají nicméně horory. V amerických kinech už pár týdnů běží remake japonského hororu Grudge se Sarah v hlavní roli. „Důvod proč jsem tu nabídku vzala, byl, že nešlo o klasický horor, jaký točí Američané. Ti by do hlavní role obsadili nějakou vnadnou blondýnu a polovinu filmu by pak zabírali, jak běží nějakým lesem, bojí se a nemůže najít cestu. Postava, kterou jsem hrála v Tajemství loňského léta, je toho jasným důkazem. Japonské horory jsou naopak mnohem bližší realitě a pracují víc s psychikou diváků.“ Kvůli natáčení strávila herečka několik měsíců v Japonsku a byla z toho nadšená tolik, že se naučila základy japonského jazyka.

Co asi nevíte…

· smlouvu k Vřískotu 2 podepsala bez toho, že by četla scénář

· nejoblíbenější jídlo Sarah je sushi

· její názor na feministky: „To jsou ty ženský, který si neholej nohy?!“

· svatební šaty pro ni navrhovala Vera Wang

· odmítá se fotit nahá, ale nevylučuje, že když otěhotní a bude se cítit krásná, půjde do toho

· kdyby nebyla herečka, stala by se prý novinářkou nebo spisovatelkou knížek pro děti

· je zapřísáhlou odpůrkyní drog: „Kdo fetuje, nepatří do mého života.“

· v korejském bojovém umění taekwondo má hnědý pás

prosinec 2004, Juice

přepis: Sarah

|| zpět ||