S Jossem o závěru Buffy

20th Century Fox pořádalo obrovskou párty na počest závěru seriálu Buffy, přemožitelka upírů. Přišel téměř každý, kdo měl se seriálem cokoliv společného a každý hovořil o závěru. Zde uvádím pár rozhovorů z doby, kdy se pořádal večírek na rozloučenou, z doby kdy se vysílaly poslední epizody Buffy až do dneška a taky o tom, proč si nezačínat s mužem, který za tím vším stojí a tím není nikdo jiný než Joss Whedon.

Whedon se rozhodl ukončit seriál a v posledních epizodách nebude Buffy a její gang čelit jen Prvnímu Zlu, ale také novému stoupenci zla jménem Caleb. Giles je zpátky z Anglie a diskutuje s Buffy o jejích plánech, jak čelit nastupujícím hrozbám, houf trénujících přemožitelek se připravuje na bitvu. A tak jsem položil pár otázek o tom, v čem bude tohle zlo víc „finální“ než ta předchozí nezastavitelná zla, která Buffy musela potlačit, ale byla tu ještě jedna kuriozita, na kterou jsem se prostě musel zeptat jako první.

Vždycky jsem se chtěl zeptat na jednu věc. Když je nějaký upír zabit, jak to, že zmizí i jeho šaty?

Joss Whedon: Pohodlnost. Nechtěli jsme se pořád starat o to, abychom museli zvedat oblečení. Vymysleli jsme si, že se dočasně vytvoří jakési „pole“, které všechno těsně kolem sebe změní na prach.

Jak vytváříte každé další nezastavitelné zlo, příšeru a ohrožení?

Měly jsme s tím problémy. Bylo to stále stejné „Tuhle příšeru nelze zabít.“ Je to jako, „No a použili jste násilí?“ Nikdy to nebylo o neporazitelnosti. Nikdy to nebylo o příšeře. Bylo to o emocích. Netvoři vycházeli z toho. Nedělali jsme z nich pokaždé unikáty. Snažili jsme se, jak to jen šlo, ale důležité bylo to, jak a co je poutalo s hlavními postavami, a to je dělalo výjimečnými.

Takže, jak se to vztahuje na První Zlo a na Caleba?

Zlo využívalo všeho, čím hrdinové za celý život prošli, a to velice specificky. Proto to byl skvělý závěr a skvělý závěrečný démon. Tohle to dělalo právě tak zajímavé. Tohle ho dělalo tak neporazitelným, opravdu nemůžu říct víc.

V čem je tahle série „prosvětlenější“ než ta předchozí?

No, šestá série byla hodně o Buffy, o tom jak pochybuje sama o sobě, o své síle, tak trochu nenávidí sama sebe, uvažuje nad tím, že se své moci zřekne a díky tomu se zaplete do poměrně zvrhlého vztahu. Tahle závěrečná série je o přijetí síly, o jejím sdílení a o tom, jak se z ní těšit. Takže dá se říct, že z hlediska tohohle respektu je tahle série „světlejší“.

V závěru, bude muset Giles udělat víc než jen diskutovat, že?

Ano, v závěru série se bude hádat.

Zapříčinilo rozhodnutí, že seriál skončí to, že byste zavrhl nějaké zápletky, které jste měl možná v plánu?

Bylo to moje rozhodnutí, že seriál ukončím. Nevysvětlili jsme všechny jednotlivé zápletky dopodrobna, protože takhle život nefunguje. Také určitě chcete nechat dveře otevřené pro další věci, které jednou přijdou. Ale v podstatě to nebylo tak, že by za mnou někdo přišel a řekl mi „Hele, už končíš.“ Věděl jsem, že už se seriál chýlí k závěru. Takže jsme věděli, že tenhle závěr série bude ten „nejfinálnější“.

Co mají fanoušci dělat, pokud budou mít ve svém rozvrhu pár hodin volného času?

Co by měli dělat? Přece psát vlastní volná pokračování.

Tak, teď když Buffy skončila, chystá se nějaký spin-off?

Momentálně se nepřipravuje nic kromě Angela. Myslím, že je to hodně pravděpodobné, ale zrovna teď se nic neděje. Všichni se teď chceme koupat, opalovat a relaxovat.

Když WB nebude chtít opět převzít Angela, přetáhnete ho k UPN?

Nevím, co by se tam stalo. Jsem si jistý, že Angel bude přijat i nadále. Troufám si říct, že Angel zůstane.

A co takhle „pozorovatelský“ spin-off? Pracujete na tom, jako na samostatném filmu místo seriálu?

Víte, měl jsem v plánu udělat něco pro BBC. Nejdřív jsem zvažoval dvouhodinový pilot. Mluvili jsme o pár epizodách. Pak o dvouhodinovém filmu. Bylo hodně návrhů, ale jediný závěr, ke kterému jsem došel je to, že „něco“ udělám. Nebude to zas tak o zdatnosti, jako spíš příběh o Gilesovi.

Napadlo mě, že stejně jako tomu bylo u Angela, dalo by se využít jakéhosi předpokladu a možnosti založit to na duchařských historkách a to by mohlo být fajn. Postava, kterou Tony hraje, mě hodně zajímá, ne žádná záhada, kterou by mohl vyřešit a to by mohl být ten vzorec, podle kterého budu možná pracovat. Ale stále mě hodně zajímá „Ripperův příběh“.

Co vám bude z Buffy nejvíce scházet?

Budou mi scházet scénáristi. Být v té místnosti, tlouct hlavami do zdi a snažit se vyřešit příběh, pochvalovat se, pukat smíchy a držet ostatní v napětí. Chci říct, miluju natáčení, ale to není ono. Být v místnosti s autory, to je jen čistě o nás, o postavách a o vlastním psaní jejich hlasů, být s nimi o samotě. Tyhle věci budu postrádat ze všeho nejvíc.

Jak na tohle ukončení reagovali fanoušci?

Myslím, že odezva fanoušků byla něco jako „Nabažili jsme se dost.“, nebo tak něco.

Zklamalo vás něco ohledně seriálu?

Ne. Něco fungovalo líp, něco míň. Mohli jsme si seriál udělat tak, jak jsme ho chtěli mít. Nikdo nám nikdy nic nediktoval. Podíval jsem se na něco a řekl jsem, „Okay, tohle šlo líp než tohle. Tahle epizoda nenadchla lidi tak moc, jak jsem chtěl. Tohle nebylo tak srandovní nebo napínavé, jak to mohlo být.“ Vždycky to tak je. „Nesnášel jsem ten řetěz“. Mám tím na mysli tu posedlost každou malou drobností. Ale vždycky jsme dělali to, co jsme chtěli a co nám napovídal příběh. V podstatě se dá říct, že pokud děláte umění, samo vám začne napovídat, co dělat a ono to opravdu jde. Nebylo to tak, že bych si řekl, „Jé, co by bylo senzační?“ Bylo to spíš jako bych něco sledoval a najednou si uvědomil, že vím, co se stane, protože se to už stalo.

Máte strach, že to, jak se některé zápletky vyvíjeli, možná mohlo odradit pár fanoušků?

Nikdy jsem neměl v úmyslu nějak odradit fanoušky, protože každý umělec se snaží s lidmi komunikovat. Chcete je šokovat a pak je ujistit, že jsou opravdu vzhůru. Na druhou stranu taky točíte výdělečnou věc pro televizi. Ale je nevyhnutelné, že pokud rozhoříte vášeň, někoho to odradí. Nesměřujete k tomu, ale pokud to nikdy neuděláte, nebudou naslouchat.

Vaše oblíbená epizoda?

Je v tom nějaký druh vzrušení ze smrti. Epizoda „Innocence“, kde se Angel opět stane „zlým“, byla jednou z těch epizod, která ukázala, co všechno se dá udělat a co žádná jiná epizoda nedokázala. Pokud se vám napoprvé zalíbí, nikdy na ni nezapomenete. Ale udělal jsem i muzikál, kámo. Takže bych to vlastně musel říkat pořád.

Věříte, že Buffy měla dopad na populární kulturu?

Vždycky jsem k tomu směřoval, aby měla nějaký vliv na pop-kulturu, a taky měla. Chtěl jsem, aby se Buffy stala populární ikonou. Chtěl jsem, aby se stala nezapomenutelnou. Chtěl jsem, aby se dostala do vnitřních životů lidí. Chtěl jsem, aby byla hrdinou pro děti a byla na to specificky „stvořená“, takže nebylo žádné překvapení, když to zabralo. Nebo aspoň mělo. Hodně lidí mi říkalo, že se to nestane. Udělali jsme film a nestalo se nic. Ačkoliv je pár lidí, kteří viděli film a dokonce i při něm cítili to, o co jsme se snažili. Ale seriál, páni, začal jsem věřit.

rok 2003

překlad: Sarah

|| zpět ||