Dar nebo prokletí?

Ve světě Buffy způsobila herečka Eliza Dushku se svou postavou - zlou a zase dobrou přemožitelkou Faith - hotovou senzaci. Teď hraje ve svém vlastním seriálu o mladé ženě, která slyší mrtvé volající o pomoc. Má možnost prožít celý den ještě jednou a zachránit je. Příčina Eliziny slávy může být její role v Buffy a Angelovi, ale Eliza má za sebou také poměrně slušnou filmovou kariéru, kterou začala filmem That Night, poté zazářila v Bring It On (Bravo Girls!), Soul Survivor, True Lies (Pravdivé lži) a City by the Sea, kde si zahrála s Robertem de Nirem. Její nejnovější film se jmenuje Wrong Turn a v kinech se objevil minulý rok na jaře.

Science Fiction Weekly si s Elizou povídalo o tom, jaké to je hrát ženu, co slyší mrtvé, o konci Buffy a taky o zdomácnění.

Co tě přitahovalo na Tru Calling?

Eliza Dushku: Celá řada věcí. Nikdy jsem nechtěla točit televizní seriál, protože je to závazek na pěkně dlouhou dobu. Když dokončíte film, na dva tři měsíce se můžete vrátit do školy, nebo si dělat, co chcete, ale zdá se, že seriály trvají celou věčnost. Když končila Buffy, přemýšlela jsem o svém životě a o tom, že by nebylo až tak špatné mít stálou práci. A navíc, každý, kdo se podílí na Tru Calling je úžasný. Tvůrce, Jon Feldman… dokázal skloubit dohromady jisté předpoklady a skvělé postavy.

A Tru Daviesová je vskutku zajímavá postava. Celkem se liší od Faith z Buffy.

Jo. Tru je pro mě i pro televizi něco nového. Nenapadá mě moc postav, které jsou jako ona a běží teď v televizi. Tru je taky v zajímavém věku, protože teenagerů je všude plno a žen přes třicet taky. 22 je skvělý věk, protože si jím každý musí tak jako tak projít.

Pověz nám o Tru Calling.

Je to o holce, která se prostě snaží se vším vyjít. Má svou rodinu a své vlastní problémy, tak jako každý. Ale převážně je to normální holka. Nemá žádnou extra sílu a ani nebyla divoké dítě. Odpromuje a chce do nemocnice na praxi. Bohužel to ale nevyjde a je jí nabídnuta jiná práce. Ukáže se, že je to noční směna v městské márnici. Pro mě to má hodně společného se skutečným životem. Normální holka prostě přijde do márnice a myslí si, že je to vtip, že to nemůže zvládnout a taky, že je to šílené. Ale nemá jinou možnost než tu práci přijmout. Během první noci uslyší divné hlasy, tak začne procházet márnicí, dívá se na mrtvá těla a zjišťuje, že s ní mrtví mohou komunikovat. Myslím, že teprve zjistíme, jak hluboký je její šestý smysl. Stručně, den se vrátí zase na začátek, ona se opět probudí a má moc možná někoho zachránit. Jak bude seriál pokračovat, bude to vypadat jako „A co kdyby se stalo tohle? Co kdyby?“ A tehdy se může ocitnout v roli jakéhosi Boha, který rozhoduje, kdo by měl žít a kdo ne. Myslím, že celý příběh se může ubírat mnoha směry.

Co je postavě Tru zvláštního?

Líbí se mi, že zjistí, že má ten dar, nebo prokletí… často se zdá, že obojí dohromady. Samozřejmě, že každý by chtěl věřit, že kdyby se něco takového stalo jemu, udělal by správnou věc a zachránil svět. A ve stejnou dobu se Tru sama sebe ptá „Proč zrovna já? Proč bych to měla dělat já? Na jednu stranu to dělat chci, ale taky chci mít normální život. Mimoto moje rodina má problémy i já mám problémy.“ V tomto ohledu se to hodně podobá Buffy, což je také normální dívka, která toho má až nad hlavu, co se týče školy a dospívání a najednou je na jejích ramenou tíha světa. Je to boj a ona vždy musí nějak zareagovat. Ne vždy se jí podaří někoho zachránit. Bude dělat chyby, ale pozorovat, jak to všechno zvládá, je zajímavé.

Co je pro tebe největší výzva ohledně seriálu Tru Calling?

Myslím, že Tru je určitě velmi silná postava, ale taky je trochu odvážnější, ostražitější a opatrnější než Faith.

Taky není tak arogantní a nemá přehnaně vysoké sebevědomí.

Jo. Tyhle dvě jsou každá jiná. Lidé se rozdílně vypořádávají se svým strachem a o tom to je. Pro Tru bude těžké balancovat mezi tím, být tou která problém vyřeší a tou, která o sobě neustále pochybuje a neví, o co vlastně jde. Je dost těžké učinit běžné denní rozhodnutí, když je vám 22. A ona se musí potýkat s životy ostatních a jejich balancováním mezi životem a smrtí. Myslím, že Tru o sobě bude neustále pochybovat a uvažovat, co je dobré a co špatné.

Nejsi trochu nervózní, když budeš natáčet vlastní seriál šestnáct hodin denně na plný úvazek?

Je to podobné jako u mých přátel. Jdou na vysokou a když mají prázdniny, seberou se a jedou cestovat. A po vysoké se dostanete do věku, kdy vás napadá, že by bylo vhodné začít budovat kariéru a dělat něco dlouhodobě. Tak vypadá svět, ve kterém žijeme. Musíte pracovat (smích). Jedna z věcí, která mě na tomto projektu oslovila je právě stálost. Miluju cestování, ale když to děláte ve filmech, nikdy nevíte, kde skončíte. V jednu chvíli jste tady a v mžiku jste pryč. Je těžké skloubit takovýto životní styl s rodinou a dalšími věcmi. Myslím, že to bude příjemná změna být jen na jednom místě a mít domov. Zrovna jsem si koupila štěně, takže to vypadá, že pokud seriál pár let poběží, trochu zdomácním.

V čem myslíš, že bude Tru Calling jiné od ostatních seriálů, které se začnou vysílat na podzim?

Myslím, že hodně televizních seriálů se teď točí kolem dívek. Buffy už skončila, ale Dark Angel stále běží. Přesto si myslím, že o mladých ženám zbývá ještě odvyprávět spoustu příběhů. Očividně hrají ženy velkou roli ve společnosti a lidé to chtějí vidět a objevovat. Takže o tyhle seriály bude zájem vždycky. Je velmi důležité zobrazovat hlavní hrdinky tak realisticky, jak je to jen možné, protože dívky se učí od postav, na které se pravidelně dívají. Učí se z jejich vítězství i proher. Pro některé lidi to může představovat i určitou formu terapie.

Bojíš se konkurence? Poběžíte v čase, kdy jsou Přátelé a Survivor.

Ne, co se týče byznysu, tak jsem se přes celou tu záležitost s konkurencí přenesla. Neříkám, že jsem nikdy netoužila po roli, která mi nakonec nevyšla… Ale mám pocit, že je pouze malé procento herců, kteří dostali příležitost třeba jen jako seriáloví hosté. Vždyť já se nemůžu cítit jinak než šťastná. Konkurence do toho nezasahuje. Všechno, co se stane má svůj důvod. Když si seriál najde své publikum, bude to fantastické. A když ne, zkusíme něco jiného. Musíme se do toho ponořit a zkusit to. Do příběhu Tru vkládám velkou důvěru a mám pocit, že lidé se budou moct ztotožnit s jednotlivými postavami. Protože, když se umí vžít do postav, které hraju, nebo jsem hrála, je to fantastické, protože o tohle mi jde. Tak dlouho jak budu schopná vytáhnout z postavy to nejlepší, doufám, že lidi budou mít o seriál zájem. Myslím, že Tru Calling obsahuje spoustu zajímavých věcí. Opravdu je cítíte. Není to jako film, který natočíte za dva měsíce a je po všem. Seriál je žijící věc. Děje se to každý týden. Budou seriály, které mají úspěch a budou seriály, které ne a myslím, že scénáristi se učí, co funguje a co ne. To nezjistíte, dokud jeden den nepřijdete a nevidíte to v televizi. Seriál se stále vyvíjí a to se mi na něm líbí. Myslím, že časem se jednotlivé postavy vyvinou ještě víc. Seriál se bude vyvíjet stejně jako já a stejně jako diváci. Mám z toho dobrý pocit. Opravdu mám.

Vypadá to, že obsazení dalších herců je také velmi dobré.

Myslím, že Zach Galifianakis (Davis) je vážně zábavný. A taky, že napětí mezi sourozenci je pěkně realistické.

Pokud jde o Buffy, jak se teď na celý seriál díváš? Strávila jsi na něm hodně času.

Hodně se mě na to ptají. Celého seriálu si velice vážím, stejně jako Josse Whedona a ostatních lidí, kteří na něm pracovali. Dle mého názoru jsou to jedni z nejlepších, nejchytřejších a nejkreativnějších lidí. Seriál je a byl fenomenální a to se často nestává. I co se týče rozmanitosti fanoušků, kteří se pohybují od sedmdesátiletých paní v Alabamě až po lidi žijící v Rusku a vůbec v každém světadíle. Byl to pro mě trochu šok. Scénáristi dali dohromady nejrůznější věci a fungovalo to. Buffy byla vždycky detailně promyšlená a lidi vždycky dobří.

Překvapilo tě, jak seriál skončil, když uvážíš, jak Faith začínala?

Jo. I když jsem se vrátila jen na pět posledních dílů. Zrovna jsem točila Angela a mluvila jsem s Jossem „Myslím, že Faith je teď mnohem jemnější, ale nemyslím, že by teď měla být nějak extra přemýšlivá, tak řekněte.“ A on na to, že „Umění se odráží v životě a že Faith byla v base, takže se asi pár věcí naučila a snažila se to odčinit. Takže se vyvíjí ona a vyvíjíš se ty. A tak to zahrajeme skutečně.“ Strašně se mi líbilo, jak seriál skončil. Pamatuju si, že když jsem dostala poslední scénář, všichni napjatě očekávali, jak se to Joss rozhodne všechno vyřešit jen za jednu hodinu. A když jsem otočila poslední stránku, pomyslela jsem si „Takže takhle to skončí“. Dáte sílu každé dívce, každé potencionální nebo jakékoliv přemožitelce tam venku. Tenhle nápad byl strašně krásný a perfektní. Pro všechny to bylo hodně emotivní. Prostě úžasné.

Muselo to být speciální, účinkovat v posledním díle, když vezmeme v úvahu jak dlouho Faith v Buffy hrála.

Ano, to ano. Bylo skvělé být součástí vůbec poslední scény.

Chtěla by si ještě něco dodat?

Zajímalo by mě, jestli jsem řekla něco opravdu hlubokomyslného. (smích) Jestli jo, je to super. A když ne, tak mě snad ještě alespoň Buffy fanoušci budou chtít nadále poslouchat. (smích)

rok 2003, Science Fiction Weekly

překlad: Zanthya

|| zpět ||