Rozhovor se SMG a spisovatelkou Marti Noxon

Jak se máte?

Sarah: Dobře, děkuji. Stůl číslo čtyři. Cítíme se jako na Bar Mitzvah. Jako by to byla svatba. Doufám, že bude sranda.

Jak se cítíte po šesti sezónách?

Sarah: Cítím se stará. Cítím, že jsem konečně dospěla k bodu, kdy se rozhlídnu kolem sebe, a členové štábu jsou mladší než já. Nechápu, jak se to stalo.

Marti: Jo. Nemluvte mi o stáří. (smích) Je to nevhodné.

Jak reagujete na dopad jaký má "BUFFY THE VAMPIRE SLAYER"? Stala se popkulturním fenoménem v nejednom ohledu. Napadlo vás tohle když jste začínali?

Marti: Chceš si na tuhle odpovědět? (smích)

Sarah: Já myslím, že jsme si všichni byli vědomi toho, že děláme něco neuvěřitelně výjimečného. Myslím, že jsem si všichni byli vědomi toho, že děláme něco neuvěřitelné odlišného. Myslím, že to asi člověk nikdy nepochopí, jaký dopad tohle mělo. Zvlášť proto, že my si tady žijeme vlastně v takovém našem malém světě. Přijdeme v šest ráno a odcházíme v noci. A najednou jdete do obchodu a kolem vás jsou všechny ty Buffy materiály. A nebo jste v jiném městě a tam jsou poutače na taxíkách.

Marti: Nebo Buffy Ovocný Závin. (smích)

Sarah: Nebo Buffy žvýkačkové-- lízátko.

Marti: Jo.

Sarah: Takže to bylo celé velký šok. Dává to trochu smysl?

Marti: Když jsem poprvé dostala tuhle práci, což bylo po dost dlouhé době, zavolala jsem to hned mé mámě. Tohle je moje první velké placené psaní. Měla jsem nějaké menší věci, ale tohle byla první velká placená práce, co se týče psaní. Zavolala jsem mámě a ta se jen dlouze odmlčela a povídá, "Oh, zlato, příští rok se ti už něco určitě povede." (smích)

Sarah: Zvláštní je, že to stejné se stalo i mě. Ve skutečnosti mi Kiefer Sutherland řekl, "Oh, neboj, příští rok bude zase nějaký jiný pilot." (smích)

Marti: Každý si myslel, že to bylo...

Jaké byly vaše nejoblíbenější momenty?

Sarah: Zase zrovna tuhle-- na téhle otázce vždycky vyhořím. Jaká je vaše oblíbená epizoda? Tahle mi nikdy nejde.

Marti: No, Sarah je tím oblíbeným momentem.

Sarah: Jo, děkuju moc.

Marti: Určitě něco, co jsem napsala, čirou náhodou.

Sarah: Jo, to určitě.

Marti: Tak mě nechte přemýšlet.

Muzikál.

Sarah: Ten nenapsala.

Ups.

Marti: To jsem zrovna nenapsala.

Sarah: Ten zrovna nenapsala.

Marti: Ne.

Sarah: Ne.

Bavili jste se při muzikálu? Nebo to bylo děsné?

Sarah: Skličující, zastrašující. Jsem perfekcionista, musím vždycky projít velkou průpravou, a tohle rozhodně nebyl ten případ. Kdybych si mohla říct, raději bych začala před dvěma roky, pořádně se na to připravila, brala rok a půl nějaké hodiny a pak tak šest týdnů nacvičovala. Není to zase tak moc, co bych chtěla, místo těch čtyř dnů, co jsme měli. To je na seriálu to krásné, to že jsme měli možnost vyzkoušet si různé věci a doufám, že se nám to povedlo.

A co se Spikem?

Sarah: To se nezměnilo.

Marti: Pořád mu dává na prdel. To jo.

Sarah: Milostná předehra.

Marti: Nakope ho a pak ho políbí.

Sarah: V podstatě se na to dívám z pohledu malých dětí, jako když za mnou přijde moje malá kmotřenka a pláče, protože ji nějaký kluk tahal za copy. Já jsem jí řekla, "Ale to znamená, že se mu líbíš." Takže tohle je to samé, jen jsou dospělí.

Když jste vyrůstala, vaše maminka vás vodila na hodiny tance (balet, jazz, moderní tanec), ale také jste dělala karate.

Sarah: Ano!

Jak jste přišla k tomuhle?

Sarah: V jazzu a baletu nejsou žádní kluci! No, teda alespoň ne ti, se kterýma jsem si v tom věku chtěla hrát!

Jak daleko jste to s karate dotáhla?

Sarah: Mám hnědý pásek. Taky jsem dělala krasobruslení, chodila do školy a pracovala na své kariéře. Něčeho jsem se musela vzdát a z nějakého důvodu maminka nechtěla, aby to byla škola.

Marti: To je zvláštní.

Sarah: Taky myslím.

Joss Whedon je očividně nejdůležitější částí "BUFFY." Jak se rozvíjí vaše vztahy během těch šesti sezón?

Sarah: Pořád se snaží přijít na to, co některá slova znamenají. První den, když jsem začínala, jsem šla na zkoušku a měla jsem větu, "Co je to za zápach?" Neměla jsem ani ponětí, co to slovo znamená (pozn. překladatele, byl použit trochu neobvyklý anglický výraz pro "zápach"). A do dneška mám problémy, "Je tohle nějaký slovo, co neznám?" Rozumíte Jossově řeči mnohem lépe než já.

Marti: Správně, tak tak.

Sarah: To je autorův těsnopis.

Marti: Hodně toho se vymýšlí, opravdu ano.

Jak to děláte?

Sarah: Myslím, že děj se neustále posouvá. Něco zkusíme a jakmile je to hotové, posuneme se. Někdy zkoušíme vnější démony, jindy jsou to vnitřní démoni, tentokrát to byli naši démoni. Pěkný je, že je to vlastně jako film, protože každá naše série má začátek, prostředek a konec. Znovu to začíná. Jak by se každý rok vyprávěl nový příběh. Zvláště letos jsme cítili, že to bylo celé hodně jiné. Chci říct, hej, konečně máme nový Bronz. Pět let, konečně máme nový natáčecí plac.

Marti: Na kameře to vypadá přesně jako starý Bronz. Ale je trochu jiný.

Sarah: Ale pro nás je prostě jiný.

Marti: Řekla bych, že Joss v podstatě vytvořil svět, který má mnoho úrovní. Hodně seriálů, po šesti letech, pokud je to nějaké melodrama, tak jakoby vyplýtvaly všechny možnosti. Pokud je to čistá science fiction nebo fantasy, jako by už prostě neměli co využít. Máme tu schopnost se přenést z epizody, kde vystupuje obrovský troll, do epizody, která je melodramatická. Dává se do toho prostě hodně. Máme mnohem víc s čím můžete pracovat.

Sarah: Myslím, že nás nechali dospět. Když vezmu jakýkoliv jiný seriál, zeptám se přátel a oni mi řeknou, "Jo, pořád jsme na úrovni druháku na střední nebo vysoké." Ale my se každý rok posouváme dál a postupujeme kupředu. Myslím, že to je hrozně důležité. Většina seriálů se zaměřuje hlavně na mladé. Ale nás místo toho nechají postupovat. Viděli jsme Buffy coby teenagera, který neví, co bude dělat dál, jak zkoušela vysokou, až do momentu, kdy je z ní vlastně svobodná matka. Tohle si myslím, že jsme dokázali.

Jak pohlížíte na nové lidi v seriálu, jako třeba když poprvé přišla Michelle?

Sarah: No, já si Michelle chráním. Tohle děvčátko znám už od 8 roků, takže jsem se o ni hodně starala. To se nezměnilo. Pořád se neubráním tomu, "Nenadávejte, když je tu!" Pak si uvědomím, že je na střední, a zná všechna ta slova mnohem lépe než já.

Co si myslíte, že bude největším výsledkem "BUFFY THE VAMPIRE SLAYER"?

Sarah: Já!

Marti: (smích)

Vtipkuje.

Sarah: Jasně. Tohle už jsem zodpověděla.

Marti: Ok, tak jdi na to.

Sarah: Myslím, že jsme se dostali do pozice vzoru. Byli jsme jako první seriál, co ukázal, jak holka může někomu nakopat zadek a myslím, že jsme připravili cestu mladým hrdinkám, těm seriálům pro které nepřipadá v úvahu trojrozměrná hrdinka. Když se podíváte, jak se to teď všechno rozvíjí, myslím, že my jsme to začali.

Marti: Dostala jsem otázku od novinářky, která psala článek o ženských hrdinkách v televizi. Ptala se mě, "Kde myslíte, že to začalo?" A já na to skromně, "Myslím, že to začalo, když Joss Whedon napsal 'BUFFY THE VAMPIRE SLAYER'." Byli už i jiné seriály, jako Xena a jiné seriály, kde byla žena silná, ale ne někdo, kdo by byl mimo fantazii. I když Sarah hraje postavu s nadpřirozenými silami, je to skutečná opravdová dívka. Má všechny zájmy, jako skutečná dívka plete klukům hlavu; a prostě všechno, co tu předtím nebylo. Buď jsi musela být zidealizovaná jako Wonder Woman, nebo Ally McBeal, která byla ve velmi sledovaném seriálu, který velmi respektuji.

Sarah: Milovaná, nezapomeň milovaná.

Marti: Ale my tak nějak říkáme, "Můžeš být člověk a stejně tak se i mýlit, a můžeš být jak hvězda tak hrdina." Takže tohle jsme mi udělali jinak.

Skvělý úspěch. Opravdu můžete být pyšní.

rok 2002, www.contactmusic.com

překlad: Sarah | primeval-slayer.com

|| zpět ||