Proces psaní od Jane Espenson

Zdravím Kyle (a vy všichni fanoušci Mutant Enemy po celém světě)!

Byla jsem požádána, abych popsala proces psaní epizody pro show Josse Whedona, Firefly. Píšu hlavně pro Buffy a v „pisatelně“ Firefly tak často nepobývám, ale hlavní body jsou stejné.

Dobře, takže nejdřív musí vzniknout nápad. S tím většinou přijde Joss a většinou se to týká hlavní postavy… v mém případě tedy Buffy. Trávíme spoustu času nad rozebíráním jejího emocionálního stavu a jak chceme, aby se během sezony měnila. Tohle samo o sobě dá kostru příběhu… najdeme příběh, který by tomu vývoji obrazně odpovídal. Díl „Same Time, Same Place” se točil kolem Willow… chtěli jsme objevit její emocionální odstup od ostatních postav. A z toho vznikl příběh, ve kterém Willow nikdo nemohl ani vidět ani slyšet a naopak. V epizodě „Conversations with Dead People“ se Buffy vypořádává se svými rozpolcenými pocity vůči svému poslání. Tyhle pocity objevuje během falešného terapeutistického sezení s upírem, kterého je povinna zabít. Všimněte si, že díl vždycky začíná myšlenkou „čím prochází” a nikdy „jak a koho by efektivně zabila?”.

Když už máme hlavní motiv dílu a chápeme, čím si postava musí projít, začneme „lámat“ epizodu. Tohohle se účastní celá skupina kromě těch, kteří právě píší scénář pro díl z minulého týdne. Rozlámat příběh znamená, rozdělit ho do výstupů a scén. Když tohle dokončíme tak bílá tabule, co má Joss v kanceláři, je pokryta stručným popisem každé scény.

Takže nejdříve rozlámeme díl a když to je, tak rozlámeme jednotlivé akty. To jsou to momenty těsně před reklamou, které naznačují nadcházející nebezpečí nebo nečekané zvraty v příběhu… přesně ty momenty, které vás nutí se po reklamě k obrazovce vrátit. Když najdeme v příběhu takové momenty, začne dostávat tvar: berte je jako takové pilíře.

Vybrat vhodné momenty je pro příběh rozhodující. Spisovatelé, kteří teprve začínají a píší samostatné scénáře, které použijí jako své první práce si tohle bohužel většinou neuvědomují. V mé epizodě z Firefly „Shindig”, ve třetím aktu končí Mal bodnut a těžce raněn s možností, že duel prohraje. Nekončí scénou, kdy otočí souboj na svou stranu a vítězně stojí nad svým soupeřem. Oba momenty jsou sice silné, ale jeden z nich ve vás probudí zvědavost a druhý ne.

Po zlomových aktech jsou sety. Scénáristé pracují spolu, aby vyplnili ostatní scény. Když je hotovo i tohle, výsledkem je popsaná bílá tabule plná materiálu. V tomhle bodě se dynamika práce naprosto mění a už to přestává být společný projekt. V tomhle bodě si epizodu přebírá daný autor dílu a sám ji dokončuje. Dostane rozlámaný příběh a udělá přehled.

Ten má obvykle mezi devíti – čtrnácti stranami psaného textu odrážející rozlámaný příběh. Ujasňuje nálady postav, události, za kterých dané scény probíhají a často se tam najde i nějaká vtipná hláška. To většinou trvá jediný den.

Celý přehled jde pak producentovi – Joss Whedon a Marti Noxon u Buffy nebo Joss a Tim Minear u Firefly. Scénaristovi jsou do přehledu vepsány poznámky, trvá to většinou den. Poznámky jsou jen heslovité ve stylu: „Ať to nevyzní hloupě.“ nebo „Tohle by mělo být opravdu děsivé.“.

Tady teprve scenárista začíná svou práci, to znamená, že píše samotný scénář. Většina scenáristů tohle dělá doma. Jsou ze společných sezení omluveni, dokud není hotova první verze (zbytek týmu samozřejmě už láme další díl). Psaní první verze zabere v rozmezí tří dnů až dvou týdnů, to záleží na požadavcích produkce. Někdy se stane, že produkce rozhodí jednu epizodu do dvou, někdy tří – zajímavé je, že z toho vznikají docela milé epizody a nepůsobí vůbec rozervaně, jak byste čekali, protože jsme se všichni naučili psát stejným stylem.

První náčrty se tak postupně změní v cca 52 stran akce a dialogů v průměru. Lidé, kteří se procesu psaní neúčastní, jsou většinou zklamaní, že podrobně probíráme každý skript. Mají pocit, že by se mělo dál psát, protože nějaká kreativní práce ještě na díle zbyla, ovšem o to nejde. Tohle rozebírání je vlastně nejzajímavější a nejsvobodnější část procesu… každé vyřčené slovo, každá utroušená rána je scénáristou v tomto stádiu vyslovena. Pro mě je to ten moment, kdy se epizoda stává skutečnou ještě před filmováním.

Po prvním náčrtu dostane scénárista další sadu poznámek. Mohou být jen letmé nebo zásadní, ale na show Josse Whedona jsou vždy podstatné a jsou výsledkem přemýšlení nad podstatou dílu. Pořád je to ten rozlámaný díl, ale slova, kterými ho popisujete, jsou jiná. I rozsáhlé sezení většinou trvá méně než hodinu. Scénárista si tyhle poznámky vezme a během několika dalších dnů napíše druhou verzi. U Buffy většinou dojdeme až k třetí nebo čtvrté verzi, ale ke konci už jsou to jen malinké změny – „změň tohle slovo“ nebo „tenhle fór vyhoď“.

Na konci si scénář přeberou Joss, Marti, nebo Tim a udělají ještě nějaké poslední změny. Z toho pak vznikne podklad pro natáčení.

A pak se filmuje!

Gratuluji – máme epizodu!

rok 2002

překlad: SkyeBlue

|| zpět ||