Dítě ulice

Vincent Kartheiser hraje roli Connora v Angelovi. Narodil se a vyrostl v Minneapolisu jako nejmladší z šesti dětí. A odrostl na divadle Guthrie Theatre v Minneapolisu. Účinkoval v několika inscenacích včetně „Vánočních koled“ už když mu bylo šest let. Od té doby Kartheiser hrál hlavní role spolu s Thorou Birch, Jamese Woods, Melanií Grifith a Andy Harckou. Kartheiser také hostitelsky vystoupil v televizní sérii ER. Keri Allan jej zastihl během natáčení čtvrté sezóny seriálu Angel…

Jak jste se dostal k roli Connora?

Vincent Kartheiser: No, vlastně mi to poslal můj agent. Původně se dokonce nejmenoval Connor a nebyl ani synem Angela. Původně jsem byl zapsán jen jako „dítě ulice“. Pustil jsem se do toho a oni mi řekli, že to je dobrá role, ale nemůžou mi říct o co jde. Prozradili, že připravují tři epizody do konce tohoto roku a pak by mě chtěli získat pro sezónu čtyři. Já se do toho pustil a zkoušel s velmi základním scénářem – nic zvláštního, nic neprozrazovalo totožnost mé postavy – a já tu roli dostal! Až pak mi řekli, kdo ta postava je. Byl jsem nadšený.

Když jste přišel jako nováček, jaké to bylo zapadnout do již zaběhnutého týmu?

Za takových okolností jsem dost plachý a byl jsem opravdu, opravdu nervózní. Dostavil jsem se a oni tam všichni byli, sedm herců, všichni seděli na gauči, vyprávěli si vtipy a smáli se. V průběhu pár týdnů mě přijali do své rodiny a v polovině příští sezóny jsem byl jedním z nich.

Slyšel jsem, že se během natáčení uskutečnilo pár pěkných kanadských žertíků. Podnítil jste některé nebo jste se do nějakého zapojil?

Ne, já nejsem ten typ! (smích) Ale všichni ostatní je dělají mě. Ustavičně mě škádlí, ale jinak než těmi kanadskými žertíky. Jsem opravdu nudný… myslím.

Trávíte hodně času s kolegy po natáčení?

Podívejte, trávíte s nimi tolik hodin a dnů - pět dnů v řadě - a ta poslední věc, kterou chcete udělat, je říct: „Hele, chcete jít někam v sobotu?“ Ale mám za to, že já bych pravděpodobně chtěl, protože se s nimi chci vídat každý den. Víte, co tím myslím?

Jasně.

Jak odpočíváte, když máte konečně po natáčení?

Já jsem domácí typ. Přijdu domů a když ještě není hotová večeře, tak ji pomáhám uvařit. Půjčím si video nebo se koukám na sport v televizi anebo hraju nějaké hry po internetu. O víkendu jdu na procházku, na bowling nebo jdu ven na večeři s mou přítelkyní nebo tak, ale nedělám nic neuvěřitelně vzrušujícího. Já nejsem pro to horolezčit jako Andy nebo něco takového. Však víte, jaké to je, když pracujete celý týden, je to jako - ztracený čas…

Dostával jste jako Connor hodně dopisů od fanoušků? Hodně lidí Vás považuje za nový tlukot srdce divadla. Co vy na to?

Nedostal jsem žádnou poštu a myslím, že hlavní důvod bude ten, že jsem před rokem řekl svému managerovi, že když dostane poštu od fanouška, ať ji někam založí. To zní tak špatně, že jo? (smích) Jen chci říct, abych k vám byl skutečně upřímný, 99.9 % herců nikdy ani nevidí svou poštu od fanoušků. My to oceňujeme, já si fanoušků vážím, ale já dokonce ani nevím, kolik toho dostávám. Možná jeden týdně, možná 1 000 za týden, možná je to 20 000, opravdu nevím. Co bych měl dělat? Poslat každému z nich dopis ve svém volném čase? Já opravdu nechci vědět o svých fanoušcích, a taky jsem řekl svému managerovi – protože jsem opravdu plachý v těchto věcech – opravdu nechci vědět, jestli mám fanoušky. Je báječný, že mě mají rádi, ale já jsem velmi uzavřený. Raději se budu tvářit, že nikdo nezná mé jméno a že já jsem nikdo.

Zúčastnil jste se letos v létě své první konference s fanoušky, co to pro Vás znamenalo?

Ó můj bože! Fanoušci byli naprosto úžasní. Byl jsem vyděšený, že tam budu přítomen a potkám se tam s bandou lidí, ale oni byli úžasní! Jsou správní a roztomilí! Víte, 99 % z nich plně respektovalo náš čas a osobní prostor a jsou to opravdu fajn lidi, kteří milují náš seriál. Je fakt, že to není nic, s čím bych se moc setkával. Víte, já žiju svůj život v anonymitě a být v situaci, kdy tisíce lidí vědí, kdo jste, je pro mě jedinečná zkušenost

Chcete říct, že jste si to užil?

Konferenci jsem si užil, ale chtěl bych žít svůj život s takovými reakcemi pokaždé, když vstoupím do místnosti? Rozhodně ne! To je dost děsný. Jelikož lidé mají pocit, že vás znají a taky vás poznávají a já bych nechtěl pokaždé, když vejdu do krámu nebo zůstanu stát na křižovatce na červenou, aby se lidi koukali na moje auto a šíleli.

Zpět ke Connorovi. Má ta postava hodně z Vás?

No, já myslím že v té postavě něco ze mě je, ale ne, já jsem ve většině případů velice lehkomyslný člověk. Řekl bych, že navenek jsem velmi rozpustilý. Mám sklon vtipkovat a jsem sarkastický a rád bych si myslel, že jsem vtipný a zábavný a že sám sebe neberu vážně. Ale taky mám svou druhou stránku, vím, kdy jsem se zachoval nevhodně nebo nejsem spokojený s něčím, co jsem udělal a nejsem spokojený sám se sebou. Myslím, že každý má svou druhou stránku.

Celý tento rok jste hrál zlobivé dítě. Co byste chtěl, aby Connor dělal v další sérii, pokud pojede?

To musí být takové zlobivé dítě, nemyslíte? Ale to záleží na tom, jak mě napíšou, však víte, jak to myslím. Není toho moc, co můžete dělat. Pokud to tak napíšou, jenom hrajete jak nejupřímněji dovedete. A já opravdu nemám co říct  o další sérii. Budeme čekat, dokud nás znovu neangažují a pak začnu přemýšlet. (směje se)

Ale nechtěl byste zkusit něco víc lehkomyslného? Rozpustilou komedii? Nebo je jednodušší hrát takovýto druh postav?

Ne, jsou stejně obtížné. Komedie je vlastně opravdu, opravdu těžká a já smekám před každým, kdo ji dělá úspěšně. Ale jo, já se stále těším na změny rolí.

Vím, že jste dřív hrál hodně ve filmu, je to teď poprvé, co hrajete v TV seriálu?

Ano. Je to velice odlišné od filmu. Průběh natáčení je velmi odlišný. Ve filmu máte mnohem více času, funguje tam mnohem víc spolupráce a vy víte, co do toho přinesete vy. Přečetl jste scénář a je to scénář, který hrajete. Zatímco v televizi dostanete scénář dva dny před natáčením a vy vůbec netušíte, co bude s vaší postavou dál až do doby, než dostanete nový scénář. Spolupráce samozřejmě funguje i tady, ale záleží na režisérovi - může jí být hodně, ale může být také minimální. Velice si vážím lidí, kteří to dělají dobře. Velmi si vážím Davida Boreanaze za to, jak úžasnou práci dělá tak dlouhá léta a smekám před každým, kdo dokáže souvisle pracovat tolik hodin, den za dnem, a stále přicházet s tak úžasnými výkony. Je to obtížné. Nechci tím říct, že není nic těžšího než tohle, ale jde to na nervy.

Uvažujete o tom, že budete dál pokračovat nebo dáte přednost filmu?

Dávám přednost filmu, ale ve skutečnosti bych chtěl dělat víc. Jako herec musíte být otevřen všemu a já zkouším neposuzovat věci podle jejich kategorie – divadlo, televize nebo film – posuzuji je podle obsahu. Vyrostl jsem v divadle v Minneapolis, nehrál jsem ho sedm nebo osm let, ale tam jsou mé kořeny.

rok 2002

překlad: Lerry&Domka

|| zpět ||