James a Michelle: Yay!

Jak se dnes máte? Šest sérii jednoho seriálu a vy dva jste toho součástí.

Michelle: Připraven? Na tři, Yay. Yay!

James: Chtěli nás zrušit, ale nezrušili nás, protože jsme skvělí.

Michelle: Yay!

Jaký máte názor na celý ten Buffy fenomén? Občas to musí být až ohromující.

James: Jo. Je bezva, že zrovna když se svět zdá být-- zrovna když se lidé zdají být připraveni přijmout fantasy koncept seriálu jako mnohem vážnější zábavu, když jsou schopni pochopit, že je to možné. Od té doby co "Stranger in Strange Land" vyhrálo Pulitzerovu cenu, míříme přesně k něčemu takovému, kdy skuteční umělci užívají tento žánr k tomu, aby se vyjádřili. Zrovna když se tohle děje, přijde Joss Whedon s "Buffy the Vampire Slayer." Je to fakt neuvěřitelný tady teď být.

Michelle: Myslím, že je to fakt skvělý. Myslím, že Buffy se uchytila tak skvěle proto, že v té době nebyl žádný další takhle dobrý seriál. Myslím, že to bylo v '97, asi tak nějak ne?

James: Jo.

Michelle: Nebyl tu žádný jiný seriál, jehož hlavní hrdinkou by byla žena, něco jako kdysi "Charlie´s Angels." Jenže "Charlie´s Angels" se spíš nejprve předváděly a pak došlo k nějakému boji.

James: Vždycky se plížily okolo a nechali se unést, že? Jo.

Michelle: Přesně. Buffy tak trochu víc přebírá kontrolu. Víte, co myslím, takže fanoušci--

James: V tom máš naprostou pravdu. Vlastně jsem se koukal na "Tomb Raider" na dvd a říkal jsem si: "Jak by bylo tohle možné nebýt Buffy?"

Michelle: Přesně. Nebylo by to.

James: Tenhle film, který vzešel z počítačové hry, by se nikdy nepokusili natočit nebo financovat, kdyby nebylo Buffy.

Michelle: Je to skoro jako by nikdo nechtěl začít první s tím, že by udělal vůdcem ženu, silnou a kladnou. Navíc Joss Whedon potvrdil to, že je to skvělý seriál a je kvalitně napsaný. Všechno to psaní je kolektivní zásluhou. Nejenom ten nápad, že jen ženy mohou být vůdkyněmi (nic proti, zlato). Celé to sepsání je skvělé, máme opravdu skvělý tým. Vím, že slovo "skvělý" používám víc jak třicetkrát do hodiny, ale je to opravdu tak.

James: A to všichni. Zvukaři jsou nejlepší v oboru. Vážně. Zrovna teď o ně všichni bojují. Najali prostě lidi, co nebyli moc známí, ale byli skvělí ve své profesi a byli hodně levní. A tak to udělali ve všech oborech.

Michelle: Je to skvělé. Fakt. Každičký detail.

James: Zvláštní a vzrušující.

Michelle: O tom mi povídej.

James: Já vím.

Michelle: Líbí se mu, že o tom mluví, když sedím vedle něj.

James: Nevím co říct, protože Sarah je kamarádka a je zasnoubená s čestným mužem. Kdybych byl na jeho místě a nějaký upovídaný herec by tvrdil, že se hodlá pustit do polibků na place, nakopal bych mu zadek. Takže se jim snažím v tomhle projevit respekt. Řeknu jen to, že jsme byli požádáni o docela nebezpečné dějové zvraty, a že jsem moc rád, že Sarah a já máme takový vztah jaký máme, že si důvěřujeme. Protože jinak, by to bylo víc bolestivější, než je třeba.

Jak na tebe působí přítomnost v seriálu, Michelle? Teď už tě poznávají na ulici.

Michelle: Abych byla upřímná, dost si uvědomuji, jak seriál ovlivňuje naše životy, protože jsem tady v Americe, a jak se na nás američtí fanoušci váží ve všech různých situacích. Ale až poslední dobou si uvědomuji naši popularitu mimo USA. Mám kamaráda, který je zrovna v Německu, a ten mi poslal email, ve kterém bylo doslova, "Ok, nemůžu se tě zbavit. Otevřu časopis a tam je asi tak osmnáct tvých fotek a zbytku herců z Buffy. Proč mě pronásleduješ?" Já na to, "Já nevím! To jsem nechtěla!"

James: (neslyšitelně) Dal jsem jí chlapeckou radu. Myslím, že sis vybrala tu správnou.

Michelle: Celé je to o chlapcích. Víte, v podstatě jsem poctěna, polichocena a téměř šokována tím, jak se naše popularita všude rozšířila. Moji prarodiče žijí v Izraeli, a teprve pronikají do světa "Buffy" a když jsem je přijela navštívit, moje neteř na mě vybafla, "Panebože, miluju tu epizodu, kde ses objevila, však víš." A já na to, "Jak to víš?" Asi bylo fuk, co jsem říkala.

James: To je pravda. O to právě jde. V Americe je více předsudků, co se týče seriálu tohoto typu. Pokud jsou tam upíři, nemůže to být seriózní zábava. Loni jsem byl v zámoří a teprve mi došlo, jak to je. Že vy v zámoří tyhle předsudky vůbec nemáte. Dokážete se koukat na pravou podstatu.

Dobrá odpověď.

James: 18 hodin denně, 5 dní v týdnu, bejby.

Michelle: Jo!

Michelle: Fire!

James: Letos v létě budu hrát v Paříži. Snažím se přemluvit Josse, aby jel se mnou a zaplnil tak tu prázdnotu.

Michelle: Zaplnil tu "Buffy" prázdnotu. (smích)

James: Ne, tu prázdnotu 400 lidí, co na mě zírají hodinu a půl. Co chceš dělat s takovým vysílacím časem? Bylo to děsivé a radostné, protože nikdo z nás nevěděl, že můžeme dokázat udělat muzikál.

Michelle: Jo.

James: Joss nevěděl, jestli dokáže napsat muzikál. Nevěděli jsme, kromě tebe, ty jsi věděla, že dokážeš tancovat, samozřejmě.

Michelle: Tohle byla moje dohoda s Jossem, řekla jsem, že budu tančit, ale že nebudu zpívat. Zřejmě to asi nešlo moc dobře, skončilo to zpíváním.

James: Jo, hodně mu na tom záleželo.

Michelle: Bylo to zvláštní, protože jsem byla ze zpívání mnohem víc nervózní než z čehokoliv jiného. Myslím, že co se týče zpěvu, jste mnohem víc zranitelní. Na moje herecké nadání to byl dost velký nápor, to je celé co říkám. Byla to sranda, protože sotva co jsem vcházela do nahrávací místnosti, došlo mi: "Panebože, teď vejdu dovnitř a budu zpívat před asi milionem lidí", James byl přímo tam a zrovna končil. Věděla jsem, že všichni v místnosti stáli jako opaření v údivu, jak byl ohromný. Tak jsem si říkala, "Bezva, mám tam jít zrovna po Jamesovi. Nemůžu jít třeba po--" No, nevím po kom, vlastně všichni byli úžasní.

James: To je na tomhle právě to krásný. Kdybychom byli třeba v "Sex and the City" nebo třeba v-- ne, raději drž hubu, Jamesi. Můžu to vzít, prosím, zpátky? Kdybychom byli v nějakém jiném trochu realističtějším seriálu-- ježiši.

Už je pozdě.

James: "Sex and the City" je mimochodem naprosto dokonalý seriál. Občas mě to uráží, ale je to skvěle napsané, takže je mi to fuk.

Michelle: Soustředí se to na ženy, víš?

James: Ale někdy je to fakt proti mužům, což je urážející. Máme to lepší v tom, že můžeme říct, "Lidi, jsou to jen upíři." Můžeme být víc konkrétnější a víc přímí, upřímnější než seriál, který je realistický. Hned dva týdny po tom incidentu, co se stal ve městě Columbine, kdy student začal střílet na svoje spolužáky, jsme měli epizodu, kde byl student s kulovnicí ve zvonici a Buffy ho nakonec ukecala. No a nakonec můžeme říct, "Hej, je to jen démon."

To je odkaz seriálu; je to zodpovědnost.

James: Jo, jo, a myslím si, že velmi dobře obstává. Stále více se dostává do jádra, s dalšími roky je upřímnější a upřímnější. Jak Buffy dospívá, i problémy jsou víc dospělácké. S přesunem k UPN, budeme podle mě ještě víc přímější.

Michelle: Myslím, že se lepšíme. Buffy je ve svém pátém roce, a moc se omlouvám, že tě přerušuju--

James: Dobrý, pokračuj.

Michelle: A jsme tak nadšení. Chci říct, že nemůžu říct, že jsem stejně nadšená jako první rok, protože jsem tam fyzicky ještě nebyla. Sledovala jsem seriál od jeho počátku. Takže jsme opravdu nadšení, a fakt, že jsme se dostali k věcem jako je třeba muzikál, a tak podobně, je to opravdu skvělé. Vím, že každá postava někdy propagovala určitou epizodu. Myslím, že je pro nás hodně důležité ukázat divákům, že tohle je to, čím lidé procházejí. Ať se jim to líbí nebo ne, tohle je zrcadlo, a oni si mohou vybrat, zda se do něj podívají nebo ne. My doufáme, že se podívají.

James: Pokud lidi šílíte, je to proto, že Joss chce, abyste z toho šíleli.

Michelle: Buďte šílení, ale hlavně koukejte.

James: On se váš snaží nas**t, lidi, ale občas vás prostě naštvat chce.

Michelle: Klidně z toho zešilte, ale hlavně si nás nalaďte.

rok 2001, www.contactmusic.com

překlad: Sarah | primeval-slayer.com

|| zpět ||