Rozhovor s představitelkou Dawn

Pověz nám, jak ses dostala k Buffy.

Michelle Trachtenberg: Znala jsem Sarah od doby, co jsme společně pracovaly v All My Children. Tehdy naše spolupráce trvala asi dva a půl roku a podařilo se nám zůstat v kontaktu, i když se Sarah odstěhovala do Hollywoodu budovat filmovou kariéru. Na Buffy jsem se začala dívat, protože tam hrála Sarah a mě se vždycky líbily její filmy. Dívala jsem se dál, protože Buffy byla vážně - vím že je to divný slyšet od herců, že jejich seriál je prostě úžasný… ale on opravdu je. Máme skvělý tým scénáristů, skvělé herce a po všech stránkách jde o skvělou týmovou práci. Se Sarah jsem byla po celé ty roky v kontaktu a protože Buffy byl můj oblíbený seriál, vždycky jsem přemýšlela, jak bych se tam mohla dostat třeba jako host. No a jednoho dne jsem se doslechla o castingu. Legrační je, že náš tvůrce a producent zároveň - Joss Whedon vymýšlel Dawn něco přes dva roky a v některých sériích Buffy o ní byla dokonce zmínka, když jedna z postav říká „Tři sta a něco dní“ a to číslo znamenalo počet dní, než se objevím v seriálu. Což je podle mě skvělé.

Jak se bude vyvíjet postava Dawn?

Když jsem do seriálu přišla bylo to jako „Tak tady seš! Ber nebo nech být. Doufám, že to vezmeš.“ Dawn se představila jako Buffyina sestra. Celkově je to obyčejná náctiletá holka, která má svoje vlastní názory na svět stejně jako na všechno ostatní. Nerada uvažuju až do konce série, protože kdybych se moc soustředila na to, co teprve bude, nemohla bych do toho, co teď dělám, vnést tolik kreativity. Hraní Dawn je pro mě velká věc, zvláště proto, že o ní skoro nic nevím. Když jsem se poprvé setkala s Jossem na začátku páté série, přivítal mě stylem „Tak jo, vítej v Buffy, jsi Klíč, bav se.“ Takže jsem vycházela z věcí, které mi co se týče Dawniny povahy moc nepomohly. Co mi vážně pomohlo, bylo to, že jako fanoušek Buffy jsem věděla, jak se věci mají a jak by se mělo to a to zahrát. Ne, že bych věděla, co se v průběhu série stane. Mohla jsem jen hádat. Je však zajímavé sledovat, jak Dawn prochází všemi těmi těžkostmi. I když má své tajemství, stále se musí chovat jako obyčejná holka, chodit do školy, pomáhat doma, nebo si třeba uklidit pokoj.

V Buffy úplně všechno souvisí se vším. Dělá ti taková návaznost někdy problémy?

Vlastně, jedna z mých oblíbených činností je, opravdu si ve scénáři pozorně přečíst každé slovo a věnovat mu velkou pozornost. Je úplně jedno co je to za slovo, protože v Buffy je důležité úplně všechno. Ráda nacházím souvislosti mezi minulými scénáři a těmi co se mi zrovna dostanou do rukou, protože přesně vím o co jde, jako „Už chápu, proč se ten člověk chtěl přestěhovat do Sunnydale, protože teď se tu děje to, co myslel, že se bude dít.“ Co se dál týče souvislostí, tak máme vážně dobré skriptky. Ty vždycky dávají pozor i na ty nejbanálnější detaily. Například když v jednom záběru otočím hlavu, moje vlasy vypadají takhle, a když v příštím záběru zase otočím hlavou, mám vlasy jinak a už je to špatně. Je super, že hlídají i tyhle maličkosti.

Byla jsi někdy opravdu zamilovaná do někoho z herců v Buffy?

To je těžké říct, protože s Nickem a Jamesem pracuju každý den a oba jsou vážně skvělí, ale je to spíš jako být zamilovaná do vlastního bratra. Zvyknete si na to, že je vidíte každý den. Oni si z vás dělají legraci jako z mladší sestry, takže vy si děláte legraci z nich jako z velkých bratrů. Všichni se společně bavíme a tak, ale zamilovanost nepřichází v úvahu. Tím myslím, oba vypadají dost dobře, ale stejně by to bylo divný.

Jaký díl z Buffy máš nejradši?

Lidi si asi budou říkat „No jasně, že řekne tenhle díl“, ale já jsem vážně milovala Hush. Každý díl, který napíše Joss Whedon diváky výrazně ovlivní a Hush, za který jsme dostali nominaci na Emmy je naprosto úžasný díl. Taky mám strašně ráda ten díl, kdy si Buffy a Faith vymění těla. Obě herečky si musely projít velkou změnou a naučit se, jaká je ta druhá. To byla legrace. Nebo ten díl, kdy Buffy zabila Angela - to bylo hodně smutný.

Jak zvládáš dohromady školu a natáčení?

Na natáčení mám vždycky učitele. Vzdělání je pro mě hodně důležité. Věřím, že za sebou musím mít solidní vzdělání, kdyby mi nedej Bože hraní nevyšlo. Byla jsem vychována v duchu, že vzdělání je důležité a tímhle se řídím celý život. Jednou bych chtěla jít na univerzitu. Chci se dostat na vysokou a taky se naučit o tom, co se děje za kamerou. Chtěla bych se naučit dělat filmy, protože už vím, co obnáší hraní ve filmu, a chtěla bych zjistit, jaké to je film vytvářet. Jinak pokaždé, když mě nevidíte, běžím do školy dopsat si všechny písemky, taky dělám domácí úkoly a všechno, co moji spolužáci ve třídě. Někdy je to těžší, protože nemám takové ty správné třídní zážitky.

Využíváš čas, kdy nenatáčíš k tomu, aby ses naučila, jak to chodí za kamerou?

Zrovna jsem se naučila jak nastavit kameru. Je to úplně super. Nejdřív musíte vyměřit vzdálenost, potom přesně nastavit světla, nastavit kameru a potom musíte upravit plac. Všechno je to strašně vzrušující. Snažím se naučit, kolik jen můžu, protože vím, že bych v budoucnu chtěla psát a režírovat. Doufám, že až zestárnu, tak si lidé nebudou říkat „Jé, další nový malý režisér“, ale “Tohle by mohl být její první velký film, který sama režíruje, ale má za sebou už dvacet pět let zkušeností.“

rok 2000, BBC

překlad: Zanthya

|| zpět ||