Skutečný anděl

Rodačka z Las Vegas, Charisma Carpenter, se v 15ti letech přestěhovala s rodinou do Mexika. Od pěti let se věnovala baletu, který považovala za část svého školního života. Kvůli studiu na umělecké škole byla neustále na cestách mezi Mexikem a San Diegem. I když hrála Cordelii Chase v seriálu Buffy, přemožitelka upírů, který je uznávaný mezi kritiky, Charisma původně nechtěla založit svou kariéru na herectví.

Velice zřídka odráží jméno i charakter tak jako u Charismy. Vypovídá o tom i způsob jakým byla objevena - všimli si jí, když pracovala jako servírka. Poprvé se objevila v televizi jako host v seriálu Pobřežní hlídka. Krátce na to obstála na castingu pro seriál Pobřeží Malibu, kde ztvárnila postavu Ashley. Na podzim se Charisma přidá ke svému kolegovi s Buffy- Davidu Boreanazovi, se kterým bude točit spin-off seriálu Buffy, přemožitelka upírů - Angel. Následuje rozhovor s jednou s nejkrásnějších a nejtalentovanějších hereček v Hollywoodu.

Vím, že se tě na to ptají pořád, ale vážně tě rodiče pojmenovali po parfému?

Charisma Carpenter: Ano, všechno je to pravda.

Jak často se tě na to ptají?

Vlastně pokaždé, když dávám někomu rozhovor.

Pro někoho, kdo se ptá, je těžké se tomuto tématu vyhnout.

(smích) Takže takhle to je? Žurnalistice moc nerozumím, ale myslela jsem, že by si novináři spíš řekli „Vážně se jí na to musím ptát, když už to vyšlo už v každém časopise? Možná bych měl být originální a vymyslet něco nového.“

Možná to vyšlo v každém časopise, ale ještě ne v tom našem - jestli mě chápeš.

Okay, v tom případě je to fér.

Co bys mi řekla, kdybych ti prozradil, že mám v kapse lahvičku parfému Charisma?

Že lžete. Nepřichází v úvahu, abyste měl v kapse parfém.

Proč?

Protože jste chlap. A kromě toho… no, ta jejich firma mi nedávno poslala dárkový košík. Mají teď novou kampaň zvanou „Dovol si být jiná“. Byla jsem ohromená, zvláště po těch pomluvách na jejich adresu…

Vážně? Co jsi řekla o parfému Charisma?

Že vůně nemá daleko k hnilobě a lahvička je navíc nevkusná. Co se týče Charisma parfému, tak jsem v souvislosti s ním zmínila snad každé negativní slovo. Takže mě kontaktovali a já jim řekla, že myslím, že jsou úžasní, po tom, co mi poslali ten košík, namísto formálního dopisu, abych je přestala špinit.

Takže tě umlčeli tím, že byli milí?

Ale prosím vás, to že jsem je špinila, jim zajistilo asi největší publicitu, co kdy měli. Vždyť já jsem skutečná žijící osoba pojmenovaná po jejich parfému. Nejdřív byli sice známí díky svým sprejům proti hmyzu, ale to už hodně odbočuji.

Vidíš, jak může být tvé jméno zajímavé? Nejsi nakonec ráda, že ho máš?

Jo, nakonec bychom se mohli bavit o všech zajímavých produktech, co nabízí Avon. Řekla bych, že čtenáři se toho nemůžou dočkat. Na druhou stranu, chápu lidi, co teď zajímá parfém Charisma a říkají, že se o mě postarají, kdybych se ukázala.

Propagovala bys jejich produkty?

Kdyby mi zaplatili, ráda.

Pojmenovala bys své dítě po lahvičce parfému?

No, asi bych nepojmenovala své dítě Jed, jenom proto, že tu vůni zbožňuji. Ale vlastně je to jedno. Charisma je dobré jméno, ale spíš bych byla pro něco takového jako president Kennedy. A když vyhledáte Charisma ve slovníku, definice říká - krásná. Takže je to velmi silné jméno a ani v nejmenším nelituji, že ho mám. I když do svých třinácti let jsem toho litovala.

Ty máš určitě charisma na rozdávání. Má to něco společného se jménem?

Zžít se s tímto jménem bylo pro mě ze začátku těžké. Jednou jsem chodila s klukem, který se mě ptal „Dovedla by sis představit, jak by ses chovala, kdyby ses jmenovala Beatrice, nebo podobně příšerně? Asi bys seděla doma v křesle a pletla.“ Buď se kvůli svému jménu můžete zcvoknout a nebo ho přemoci.

Nechci tě nijak chválit, ale zdá se, že tvůj život je perfektní.

Vau!

Jsi krásná, procestovala jsi Evropu, studovala balet, byla roztleskávačkou, objevil tě hollywoodský agent a teď jsi herečka s vlastním televizním seriálem.

Když to podáte takhle, zní to jednoduše.

No a bylo ve tvém životě něco těžšího?

Tři roky jsem žila se svou spolubydlící ve malém bytě ve studiu v Beverly Hills. Byla jsem švorc a normálně bych prosila rodiče o peníze, ale oni sami na tom nebyli nejlíp. Takže jsem v tom byla sama. Byla jsem šťastná, ale myslím, že hlavní věc byla, že jsem se nechtěla propadnout nikam níž. Jsem hodně vytrvalá a věděla jsem, že zvítězím. A taky jsem věřila lidem. Před léty do mě můj učitel tance vštípil pracovní kázeň. Pořád na něho vzpomínám.

Co ti řekl?

„Průměrní lidi pracují čtyřicet hodin týdně a když jsi herečka, šance na vydělání peněz jsou někdy nulové. Máš jednoprocentní šanci, že uspěješ. Někdy musíš hrát i celý den, aby sis vydělala alespoň něco.“ Dodnes věřím tomu, co mi řekl. Tomu, že když budete uvažovat tímto způsobem, vždy přijde něco dobrého. Navíc mě vždy podporovali mí rodiče a dávali mi znát, že ve mne něco je. Řekli mi, že jestli budu něco opravdu chtít, tak to dokážu.

Takže nevěříš tomu, že za vším, co se ti stalo, je osud, ale tvrdá práce a odhodlání?

(smích) To zní, jako by už bylo po všem. Můj život ještě nekončí a já jsem pořád mladá. Nevím, jestli je mi tohle všechno souzeno, protože si nemyslím, že by hraní znamenalo konec mého života. Určitě budu chtít rodinu a také bych ráda studovala fotografii. Dále miluju literaturu a ještě bych v ní chtěla hodně objevit. Také si nemyslím, že moje kariéra skončí s televizním seriálem. Myslím, že bude ještě větší.

Když říkám osud, chci tím vyjádřit celý tvůj život, ne jen ten úsek až doteď. Je jedno, co se ti přihodí, ať už dobrého nebo zlého, věříš, že naše budoucnost je předurčena nějakou vyšší mocí?

Hmmm… To je dobrá otázka. Myslím, že Bůh mi dal schopnost, do které kdybych nepronikla nebo se jí nevěnovala, mrhala bych jí. Nejen to. Taky bych byla příšerná a ničila bych sama sebe. Vybrala jsem si práci, která je založená na tom, co mi bylo dáno. Proto jsem na cestě, na které si myslím, že bych měla být. Ale byla bych egoistická, kdybych říkala, že jen osud je zodpovědný za můj úspěch. Ráda si myslím, že jsem proto také pracovala.

Oprav mě, jestli se mýlím, ale nebyla jsi objevená jako servírka?

(pauza) Na co narážíte? Můj život není přesně nalajnovaný. Je tak hluboký, jak chci, aby to lidé věděli. Nechci se dostat až do takové hloubky, ale řeknu vám, že můj život nebyl vždy ideální. Jako kdokoliv jiný jsem i já lidská bytost se svými obavami a starostmi.

Okay… ummm, měl jsem na mysli, jak jsi reagovala, když tě objevili?

Myslím, že jsem vcelku otevřený člověk, ale taky jsem hodně podezíravá. Nejdřív jsem si myslela, že si ten chlápek dělá srandu. Něco ve mně mě pořád nutí takto přemýšlet o lidech. Část mě stále věří, že něco je příliš dobré na to, aby to byla pravda.

Proč?

Protože teď je můj život strašně dobrý. Ale plně si uvědomuji, že to může každou chvíli skončit. Mohli by mě vyhodit, nebo celý seriál zrušit a už bych nikdy nemusela pracovat. I když jsem tři roky tvrdě pracovala na Buffy a teď mám hlavní roli v seriálu - je to pro mě velký kompliment. Ale je mi jasné, jak jednoduše může všechno skončit. Chápu, že peníze, co vydělávám teď, nejsou peníze, které budu vydělávat po zbytek života. Budu je mít tak na čtyři, pět let a to jenom za předpokladu, že budu odvádět dobrou práci, ze které mě nevyhodí. Však víte, co myslím. Můžou říct, že seriál potřebuje něco nového a odepsat mě. Stává se to každý den a jsem si toho plně vědoma.

Takže se tě asi nemusím ptát, jestli máš obavy o svou budoucnost.

Nemám o ni obavy ale jsem si jí vědoma. Vím, jak jednoduše může být pryč. Myslím, že je důležité, abyste to věděli, pokud žijete na této planetě. Myslím, že většina lidí, kteří se bojí budoucnosti pocházejí z ne zrovna ideálního zázemí, nebo utrpěli v životě velkou ztrátu, kterou nečekali. Mohla to být buď smrt někoho z rodiny, nebo ztráta práce. Když se stane něco takového, chcete prostě už jen přežít. Uvědomíte si, že všechno může zmizet a proto si musím zajistit svou budoucnost nejlépe, jak umím.

A jak si zajišťuješ budoucnost?

Chci mít děti, takže se v práci klidně strhám, jen abych je zabezpečila.

Když uvažuješ takto, dokážeš si vůbec vychutnat svůj úspěch?

Na to se mě nedávno ptala kmotra. Můj otec se mě pořád ptá, jestli jsem se za dnešek odměnila. Kdybych pracovala jeden týden opravdu tvrdě, zeptal by se, co jsem si to udělala. Ale věřte mi, celkově na sobě nešetřím. Právě zařizuji dům, to mě naplňuje nejvíc. Ani jsem si neuvědomila, jak moc jsem zabraná do kupování domu, dokud mi obchodním s nemovitostmi, který mi ten dům nabízel, už nezavolal. To mi bylo vážně špatně. Tak jsem volala svojí kmotře a ta mi řekla „Charismo, myslela jsem, že už ses přes to přenesla. Nemyslíš, že si ten dům zasloužíš?“ Řekla mi, že si musím připomenout, jak tvrdě pracuji a kolik jsem tomu domu zasvětila. Připomněla mi, že ten dům je plod mého snažení. Hned potom jsem začala brečet. Měla takovou pravdu!

Řekla bys, že největší podíl na tvém úspěchu má kromě tvojí tvrdé práce Aaron Spelling?

Největší podíl? Ne, protože seriál, do kterého mě angažoval, trval jen osm týdnů a neměl moc velký vliv. Ale řekla bych, že on je ten, který mi to pomohl všechno rozjet. Viděl ve mně to, co ostatní ne a obsadil mě do svého seriálu.

Za ty tři roky, co jsi pracovala na Buffy, jsi všeobecně známá jako Cordelie. Ale neucházela ses původně o roli Buffy?

Každý se ucházel o Buffy. Já a dalších deset tisíc dívek jsem se ucházely o Buffy. Když jsem četla, řekli mi „Udělejte nám laskavost a přečtěte nám Cordelii.“

Co myslíš, že tě dělalo lepší Cordelií, než Buffy?

To, že jsem měla tmavé vlasy, alespoň myslím.

Odbarvila by ses na blond, kdybys věděla, že tak budeš moct hrát Buffy?

(dlouhá pauza) Nikdo by nechtěl, abych si odbarvila vlasy, protože jako blondýna bych vypadala děsně. Kéž bych byla typ jako Linda Evangelista a mohla bych si udělat s vlasy cokoliv a ještě vypadat báječně. Ale nejvíc mi sluší tmavé vlasy. Blond může být moderní, ale trendy ne vždy vypadají dobře. Musíte vypadat tak, jak vám to nejvíc sedí. Nemůžete vždy dělat to, co dělají ostatní. Musíte sami vědět, co je pro vás nejlepší.

Letos na podzim budeš hrát ve svém vlastním seriálu a názvem Angel. Znamená to, že Buffy už pro tebe úplně skončila?

Možná se tam objevím v pár epizodách, ale spíš ne.

Měla jsi smíšené pocity ohledně odchodu z Buffy, i když do vlastního seriálu?

Kompletně. Byla jsem velmi šťastná, že jsem dostala takovou příležitost. Ale na druhou stranu mi bylo líto, že opouštím skupinu lidí, se kterými jsem strávila tak hodně času a tolik toho s nimi prožila. Jednou jsme natáčeli a Nick mi řekl !Víš, že tohle je naše poslední společná scéna?“ A já jsem si myslela „Bože, proč to musel říkat? Tohle mě položilo. Budu se muset jít někam stranou vybrečet.“

Když pomineš slzy, musíš přiznat, že Angel je ta nejlepší věc, co se ti kdy stala.

To jo.

Překvapilo tě, když ti nabídli vlastní seriál?

Ano. Vysvětlili mi, že Angel bude mnohem temnější než Buffy a že bude potřebovat trochu prozářit, což mysleli, že bych mohla udělat. Myslí, že tomu seriálu můžu přinést rovnováhu, kterou každý dobrý seriál potřebuje. každopádně, oba seriály běží na WB a jsou pro mladé publikum. Ale Angel je i pro starší publikum, takže by mě zajímalo, co se začne dít.

Většina televizních seriálů netrvá déle než pár týdnů. Přemýšlíš o tom někdy?

Už mě to napadlo. Ale přesně v tyto chvíle musím lidem důvěřovat. Věřím našim scénáristů. Nijak se jim nesnažím poskytnout nápady. Jen hraju. O nic jiného se bát nemusím. Nemusím být celé noci vzhůru a uvažovat, kterým směrem se bude ubírat moje postava. Plně důvěřuji scénáristům. A jsem sakra šťastná, že může pracovat s WB.

Jsi mladá, krásná a máš vlastní seriál. Ale pozor na bulvár! Jak se cítíš ohledně všech těch drbů kolem celebrit?

Víte, celkově mě žurnalistika štve. Všechno je to setříhané a zase slepené. A pro bulvár to platí dvojnásob.

Co tím myslíš?

Věci jsou často vytržené z kontextu. Věta se použije tam, kde se nejvíc hodí. Ale taky musím brát na vědomí, že se novináři snaží prodat rozhovor tisku, což mě dostává do nepohodlné pozice, protože se musím hlídat a to nemám ráda, protože v jádru jsem otevřený člověk. Jednou už ze mě udělali oběť, tím že něco vytáhli z kontextu a pak to vytiskli. A lidi to zraňuje. Ubližuje to lidem ve vašem životě a ovlivňuje všechny z vašeho okolí. Bylo by fajn, kdyby se to týkalo jen vás samotných, ale tak to není. Je to o lidech ve vašem životě. Je to hezký kompliment, když o vás někdo píše, ale vzniká tím tlak na vaše blízké.

Vadilo by ti, kdybych se zeptal na jaký článek narážíš?

Nechci být příliš specifická, ale je to divné. A taky je to nebezpečné.

Takže, protože o tobě napsali něco hrozného v nějakém článku, bojíš se to komentovat?

Do jisté míry. Ale vím, že do jisté míry to nemám pod kontrolou. Jen doufám, že lidé, kterým ten článek ublížil, vědí, že jde jenom o prodávání novin - o nic jiného.

Uklidňuje tě, že tenhle rozhovor se celý nahrává, takže napíšu přesně každé slovo, které řekneš?

Ano, ale když řeknu něco, co vyzní vtipně nebo sarkasticky a potom si to přečtu černé na bílém, vyzní to občas úplně jinak. Nevidíte u toho totiž výraz v obličeji, který je velmi důležitý. Četla jsem jednu knihu, která říká, že řeč je nejhorší formou komunikace, protože je z ní velmi těžké vycítit pocity a emoce toho, kdo mluví.  Proto je řeč tak omezující a je těžké úplně pochopit, co někdo říká v tisku. Jinak je samozřejmě jednoduché si něco špatně vyložit, když nevíte, v jakém smyslu to bylo řečeno.

Teď mám pocit, že musím hájit svou profesi.

No, mám kamarádku, která je novinářka a tlak, který na ní vyvíjí její šéf je hodně silný, protože po ní chce, aby se chovala tak, jaká ve skutečnosti vůbec není.

Je mi to sice líto, ale ty a tisk asi nebudete nejlepší přátelé.

Ne, to zas ne, tak daleko bych nešla. Necítila jsem se úplně zneužitá. S tiskem mám víceméně zdravý vztah. Je mi jasné, že vždycky nebudu ta princezna, jak si mě hodně lidí maluje. Tisk mě nebude vždy milovat. Chápu to a vím, že takový je byznys.

Říkáš tady starý příběh o tom, jak tě tisk dostane nahoru jenom proto, aby tě zase mohl srazit dolů.

Tisk o vás dá vědět. Fakt je, že mě celkem zajímá, co teď bude s Ricky Martinem. Je teď všude. Je to hvězda celé planety, která hýbe světem. Myslím, že většina Američanů neví, že se objevil v General Hospital, ale teď se o něm ví skoro všechno. Takže teď bude mít pár nových singlů, díky kterým přežije další tři roky, ale pak…

Chápu to, jako že jsi jeho fanynka.

Na Grammy byl prostě úžasný. Nikdy jsem neviděla tak fascinující vystoupení. Nikdy. Všichni jsme z něho byli úplně… (pauza) mimo!

A bulvár píše, že je gay. Co myslíš ty?

Vždyť tohle je ten největší možný kompliment. Kéž by lidé spekulovali o tom, že já jsem homosexuální. Lidé o tomhle mluví vždycky. Je to strašné, ale prostě to musíte přestát. Každý chce nějaký skandál. Je to celé vtip. Přála bych si, abych také byla tak úspěšná, že by lidé uvažovali o mojí sexualitě. Protože tohle znamená, že jste velká hvězda. Všechny ty řeči o Tomu Cruisovi, Cindy Crawford a Richardu Gerovi jsou už tak staré. Teď je všichni považují za vtip.

Teď když víš, jak krutý může být tisk, budeš se snažit vyhýbat se dělání věcí, které by mohly být považovány za skandál?

Bude se prostě chovat tak jako vždycky. Nechci prožít svůj život tak, že se budu neustále ohlížet přes rameno, jestli tam náhodou není fotograf. Budu sama sebou. A doufám, že mí fanoušci pochopí, že jsem jenom člověk a že se nesnažím být někým, kým nejsem. O to si nemůžu dělat starosti.

Ne, že bych chtěl změnit téma, ale slyšel jsem, že jsi zkusila parašutismus.

Jo.

Jsi šílená?

Um… trošičku. S padákem jsem skočila jen jednou. Ráda aspoň jednou udělám něco riskantního. Ale jinak neplánuji skočit ještě jednou.

Kdybys mohla prožít jeden den znova, tak jaký?

No… to jste mě uvedl do rozpaků.

Co takhle prožít ještě jednou tenhle rozhovor?

Já si ho užila!

Vážně?

Ano, moc mě to bavilo.

rok 1999, Steppin out

překlad: Zanthya

|| zpět ||