Buffy - 5x16 The body
pozn. V této epizodě nezazní žádná hudba.
Epizoda začíná koncem dílu
„I Was Made To Love You“. Buffy přichází domů.
Buffy: (volá) Ahoj mami.
Otočí se a na stolku u dveří
uvidí květiny.
Buffy:
Ooh.
Otevře kartu, která přišla s květinami. Záběr na kartu, na které je napsáno: „Děkuji ti za krásný večer. Uvidíme se brzy? Brian.“
Buffy:
(pro sebe) Ještě pár mužů to dělá
správně.
Otočí se a zavolá zpod schodů.
Přitom si sundává kabát.
Buffy:
(zavolá) Hej dámo, co dostává květiny.
Chceš, abych vyzvedla Dawn ze školy?
V pozadí vidíme gauč v obýváku. Na gauči někdo nebo něco
leží, ale nevíme co, protože kamera zabírá Buffy.
Buffy se zamračí a podívá se do chodby. Pak nakoukne do kuchyně.
Buffy:
Mami?
Otočí se a podívá se do obýváku.
Buffy:
Co to děláš?
Vejde do obýváku a zastaví
se.
Záběr na Joyce, jak leží na gauči. Má otevřené oči a zírá do
stropu. Jedna ruka jí visí z gauče. Nehýbe se a ani nemrká.
Buffy:
(tiše) Mami? (ještě
tišeji) Mami? (velmi tiše)
Maminko?
Záběr na jídelnu Summersových.
Kolem jsou vánoční světýlka a svíčky. Na levé straně stolu sedí Buffy,
Anya, Alex. Na pravé jsou Dawn, Willow a Tara. Giles sedí na jednom konci a
Joyce na druhém. Buffy a Joyce vstávají.
Joyce:
Myslím, že je čas na koláč. (ona a
Buffy začínají sbírat
talíře)
Alex: Pak budu skvěle připraven na
zvracení.
Buffy: Alexi!
Alex: Ne, ne, (na Joyce) zvracet z jídla. Protože všechno bylo skvělé, tolik
dobrot...
Joyce: Beru to jako kompliment.
Giles: Ano, uh, bylo to vynikající.
(vstane)
Anya: Ano, asi budu taky zvracet.
Joyce se usměje, sebere talíře
ze stolu a jde do kuchyně.
Joyce: (sarkasticky)
Všichni jste tak milí.
Joyce, Giles a Buffy odcházejí.
Alex se podívá na Joyce, jestli je naštvaná a pak se otočí zpět ke stolu.
Alex:
Jak se máš, Willow? Taky se přidáš to klubu zvracejících?
Willow: Asi jsem se přejedla.
Tara: Oh, lásko, chceš, abych ti
masírovala bříško? (na ostatní) Má
to ráda když... (tiše) nic nevysvětluju.
Dawn: Tohle chutnalo divně. Asi tam
byl rum.
Willow: Což je špatné.
Alex: Jo. Teď za tebou nepřijde
Santa, ty násosko.
Tara a Dawn se zašklebí.
Willow:
Mě Santa vždycky mine. Něco ho odpuzuje. Asi proto, že mu nepíšu.
Tara: (na Dawn) Oh, napsalas mu dopis?
Alex: Co sis přála?
Dawn: Um, lidi, haló, puberta? Už
jsem nějak přišla na to, že Santa není.
Anya: Je to mýtus.
Dawn: Jo.
Anya: Ne, mýtus je to, že je to jen
mýtus. Santa Claus existuje.
Všichni vypadají překvapeně.
Alex:
Tohle je výhoda toto, když je vaší přítelkyni přes 1100 let. (otočí
se k Anye)
Tara: Santa Claus existuje?
Anya: Mm-hmm. Existuje od roku 1500.
Vždycky se mu neříkalo Santa, ale vánoční noc, létající soby, návštěvy
přes komín – to všechno je pravda.
Dawn: (nadějně se usměje) Pravda?
Buffy vejde.
Anya:
No, většinou ani tak moc nenosí dárky jako… kuchá děti, ale na druhou
stranu...
Tara: Ta část se soby byla hezčí.
Kamera následuje usmívající se Buffy, která jde s talíři do kuchyně. Vidíme, že Giles dělá něco na lince a Joyce vyndává koláč
z trouby.
Joyce:
Sakra! Nesnáším tuhle troubu. Spálilo se to.
Položí koláč na kuchyňskou
linku.
Buffy:
Oh, ne, jen to zčernalo. Je to Cajunský koláč.
Giles se otočí a my vidíme,
že drží láhev vína.
Giles:
(na Joyce) Mohu otevřít další?
Joyce: Oh, myslíš, že to zvládneme?
Buffy: Pokud už se nedotknete očarované
čokolády, tak je mi jedno, co děláte.
Joyce a Giles si připadají
trapně. Giles zakašle, vezme vývrtku, láhev a odchází. Buffy začíná
zkoumat spálený koláč.
Joyce:
(tiše k Buffy) Jsi démoní dítě.
Buffy: Žiju, abych tě mučila. Je
to špatné?
Joyce: Nejpíš je to tvá povinnost.
(dá Buffy pusu na čelo)
Buffy: Koukni, jen musíš odkrojit
to, co je spálené...
Snaží se kus odkrojit, ale koláč jí spadne na zem.
Střih zpět do přítomnosti. Záběr
na Joycin obličej. Má otevřené oči. Buffy k ní běží a začíná s ní
třást.
Buffy: Mami! Mami!
Mami! Mami!
Křičí Joyce do obličeje, ale ze strany
Joyce není
žádná reakce.
Buffy vstane a vzlyká. Kamera
ji následuje do kuchyně, kde Buffy vezme telefon a vytočí 911. Nervózně si
hraje s prstýnkem.
operátorka:
Pohotovost.
Buffy: Haló?
operátorka: Máte...
Buffy: Moje máma, ona, ona nedýchá.
operátorka: Je při vědomí?
Buffy: (jde zpět do obýváku) Ne. Já... ona, ona nedýchá.
operátorka: Dobře. Potřebuji,
abyste mi dala svou adresu.
Buffy: Co?
operátorka: Pošlu vám sanitku.
Buffy: 1630 Rivelo, je… to dům,
Rivelo poblíž Hadley.
operátorka: Ihned posílám tým.
Jste doma sama?
Buffy: Ano.
operátorka: Viděla jste, co se
stalo? Upadla?
Buffy: Ne, ne, přišla jsem domů a
ona… Co mám dělat?
operátorka: Víte, jak poskytnout
první pomoc?
Buffy: (naštvaně) Ne. Nepamatuju si to.
operátorka: Dobře, je to jednoduché.
Zakloňte vaší matce hlavu dozadu. Přiložte svá ústa na její a vdechněte
do ní.
Operátor pokračuje v radách,
ale Buffy zahodí telefon a vrhne se k Joyce.
Buffy: Tohle znám.
Tohle znám. Bože.
Vezme Joyce za nohy a položí jí
tak, aby ležela rovně.
Buffy:
To zvládnu. OK. OK.
Zakloní Joyce hlavu, stiskne jí nos a
dvakrát do ní vdechne. Pak začne masírovat srdce.
Buffy:
Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm...
Znovu do ní dvakrát vdechne a
pokračuje v masáži.
Buffy:
Jedna, dva, tři... (ozve se zapraskání) Oh! Oh proboha.
Buffy sebere telefon.
Buffy:
Jste tam? Něco jsem jí zlomila.
operátorka: Haló?
Buffy: Křuplo to.
operátorka: Dýchá?
Buffy: Ne.
operátorka: Zdravotníci by tam měli
být každou chvíli. Možná jste jí zlomila žebro. To nevadí.
Buffy: (vezme Joyce za ruku) Je studená.
operátorka:
Tělo je studené?
Buffy: Ne, moje máma! Měla bych jí
zahřát?
operátorka: Ne... pokud nereaguje na
první pomoc, nejlepší bude, když počkáte na zdravotníky, dobře?
Buffy: (rozzlobeně) Kdy dorazí?
operátorka: Jsou velmi blízko.
Buffy odloží telefon, vstane a podívá se z okna. Venku svítí
slunce. Je úplné ticho, jenom slyšíme hlas operátorky
z telefonu. Buffy si znovu přiloží telefon k uchu.
Buffy:
(velmi tiše) Musím si zavolat.
Zavěsí.
Záběr na číselník na
telefonu.
Buffy rychle vyťuká číslo.
Slyšíme zvonění.
Giles:
(do telefonu) Haló?
Buffy: Gilesi. Musíte přijít.
Giles: (do telefonu) Buffy?
Buffy: Je v domě.
Zavěsí a podívá se přes
rameno. Dojde ke dveřím, otevře je a vykoukne. Slyšíme sirénu blížící
se sanitky. Buffy jde zpět dovnitř, nechává otevřené dveře.
Buffy jde zpět do obýváku.
Záběr na Joyce, jak leží na
gauči.
Záběr na Buffy, zatímco my slyšíme blížící se kroky.
Záběr na Joycino tělo. Joyce
má na sobě sukni asi ke kolenům.
Buffy jde ke dveřím a stoupne
si vedle dveří.
Buffy:
Je tady.
Vcházejí dva doktoři, nesou si vybavení. Buffy je sleduje, jak odkládají
své věci a kontrolují Joyce. První
zdravotník přiloží prsty Joyce na krk.
zdravotník 1:
Nemám puls.
zdravotník 2: Položíme jí na zem.
Pak Joyce položí na zem.
Zdravotník 1 má stetoskop a baterku.
zdravotník 2:
(k Buffy) Jak dlouho je takhle?
Buffy: Našla jsem jí před pár
minutami.
Zdravotník 1 svítí Joyce do očí.
Zdravotník 2 přikládá Joyce na hrudník nějaké drátky.
zdravotník 2:
Byla při vědomí?
Buffy: Ne.
zdravotník 1: Budeme intubovat.
Buffy: Cože?
zdravotník 2: Budeme intubovat.
Pokusíme se ji rozdýchat.
Buffy kývne. Zdravotník 1 vyndá
další potřebné vybavení.
zdravotník 2:
Je to vaše matka?
Buffy: Ano.
zdravotník 2: Měla nějaké
zdravotní problémy, srdeční choroby?
Buffy: Ne.
Záběr přes zdravotníka 1 na Joycinu hlavu, a přes zdravotníka 2 na
její tělo až k přístroji EKG, který ukazuje rovnou čáru.
Buffy:
Vlastně měla… měla nádor, (zdravotník
1 zastrkuje hadičku Joyce do krku) nádor v mozku, ale šla na operaci a už
je v pořádku. Bude v pořádku.
Záběr na Joycin obličej s kyslíkovou
maskou. Zdravotník 1 drží masku, zatímco zdravotník 2 jí masíruje srdce.
Přístroj vydá pípnutí.
Zdravotník 2 vezme Joyce za zápěstí a zkontroluje puls, pokračuje v masáži srdce.
Najednou Joyce zakašle a zalape po dechu.
Zdravotník 1 jí sundá masku.
zdravotník 1: Máme
ji! Bože můj! Máme jí!
zdravotník 2: Honem s ní do
sanitky.
Oba dva
vstanou a Buffy k nim běží. Joyce otevře oči a podívá se na ní.
zdravotník 1: Nikdy
jsme nikoho nepřivedli po takové době.
Joyce: Buffy.
Buffy: Jsem tady.
Záběr na houkající sanitku,
jak odjíždí.
Střih na Buffy a Joyce v sanitce.
zdravotník 1: Je to
zázrak. Přesně tohle, to je… nádherný zázrak.
Střih na Joyce v nemocniční
posteli, Dawn sedí na posteli vedle ní, Buffy a doktor stojí vedle.
doktor: Jako nová.
Joyce: Buffy, díky Bohu, že jsi mě
našla v čas…
Záběr na Buffy, když tohle Joyce říká.
Střih zpět do obýváku a my
zjišťujeme, že to byla jen Buffyina představa. Buffy tam stále stojí a
sleduje práci doktorů.
Přístroj EKG stále ukazuje
rovnou čáru.
Zdravotník 2 zastaví
resuscitaci a podívá se na svého kolegu.
zdravotník 2: Je
studená.
Záběr na zděšenou Buffy.
zdravotník 2:
Zavolej jim.
Zdravotník 1 vypadá vztekle,
začíná si balit věci. Buffyin spodní ret se začíná třást.
zdravotník 2:
Lituju.
Buffy: Co teď budeme dělat?
zdravotník 2: Lituju, ale musím vám
říct, že vaše matka...
Buffy na něj zírá.
zdravotník 2: ...je
mrtvá.
Buffy na něj stále zírá.
zdravotník 2:
Zemřela nějakou dobu předtím než jste ji našla. Nemohla jste nic dělat.
V pozadí vidíme zdravotníka 1, jak balí všechno vybavení.
Buffy:
Co...
Kamera zabírá zdravotníka 2
od nosu až do půlky hrudníku; jeho obličej není vidět.
zdravotník 2:
Nejspíš aneurysma nebo sraženina. Nějaká komplikace operace. Nejspíš cítila...
Buffy na něj s uslzenýma
očima zírá.
zdravotník 2: ...jen
malinkou bolest. Nahlásím to. Úřad koronera stanoví příčinu smrti.
Buffy na něj stále kouká. Slyšíme
hlas z vysílačky.
vysílačka: Výjezd
7, máme tu 206, jaký je stav?
zdravotník 1: Jsem na cestě.
vysílačka: Jsme na rohu Beaumont a 9-té.
zdravotník 1: Ok. Musíme jet.
zdravotník 2: Dobře. (k
Buffy) Nahlásím to hned.
Kamera zabírá Buffyin ztuhlý výraz. Pak se podívá zpět na zdravotníka.
zdravotník 2:
Koronerovi to bude chvíli trvat. Mezitím se posaďte, dejte si sklenici vody.
Pokuste se nehýbat s tělem.
Buffy na něj kouká.
zdravotník 2:
Potřebujete něco? Je někdo, komu můžete zavolat?
Buffy: Někdo je na cestě.
V pozadí vidíme zdravotníka
1, jak jde ke dveřím.
zdravotník 1: Jdeme.
Zdravotník 2 se otočí, vezme
si věci a pak se otočí zpět k Buffy.
zdravotník 2: Je mi
líto vaší ztráty.
Buffy: Děkuji.
Odchází a nechává dveře
otevřené. Buffy jde ke dveřím, stále drží telefon a kouká ven.
Buffy:
Hodně štěstí.
Dveře sanitky se zavřou, řidič
nastartuje a sanitka s houkáním odjíždí.
Buffy se otočí, jde dovnitř,
stále drží telefon a vypadá otřeseně. Podívá se směrem k Joyce.
Buffy pomalu vstane, je zády ke
kameře. Položí si ruku na břicho, jde k zadním dveřím, otevře je a
vykoukne. Slyšíme zpívat ptáčky a obyčejné městské zvuky. Blízký záběr
na Buffyin bledý a spocený obličej. Chvíli tam stojí a pak se opře o dveře.
Dojde k lince, vezme pár papírových utěrek, jde do obýváku a zakryje
koberec tam, kde zvracela. Záběr na papírové utěrky, které začínají
prosakovat.
Giles:
Buffy!
Buffy se otočí a uvidí Gilese
stát mezi dveřmi. Giles lape po dechu.
Giles:
Co se děje? Je tu Glory?
Buffy: (vstane) Čekám. Koroner je na cestě.
Giles: Cože? (udělá pár kroků dovnitř)
Buffy: (podívá se na zem a přemýšlí) Musím to říct Dawn. Je ve škole.
(vzhlédne) Půjdu tam.
Giles: Nejsem si jist...
Giles se podívá do
obýváku a uvidí Joyce.
Giles:
Oh bože můj.
Okamžitě k ní doběhne.
Buffy:
Ne. Ne. Nedělejte to. Ne. Už je pozdě.
Z Buffyina pohledu vidíme,
jak běží za Gilesem.
Giles: Joyce?
Buffy: Už pro ni jedou. Ne. Nesmíme…
Buffy stojí u Gilese, který
klečí u Joyce a třese s ní.
Giles:
Joyce!
Buffy: Nesmíme hýbat s tělem!
Giles se otočí a podívá se
na ní. Buffy je zděšená, zakryje si pusu a až teď si plně uvědomí si,
co se stalo – její máma je mrtvá. Giles rychle vstane, dojde k Buffy a
objeme jí. Buffy zděšeně zírá Gilesovi přes rameno na mrtvou Joyce.
Záběr na Joyce, jak leží na
zemi. Stále otevřené oči.
Záběr na Joyce, jak ji zapínají
do černého pytle. Vidíme jenom ruce toho, kdo zapíná pytel.
Střih. Dawn se opírá o zeď a
pláče.
Dawn:
Oh, proboha. Nemůžu tomu uvěřit.
dívčí hlas: Není to zas tak hrozné.
Dawn: (nevěřícně) Jak můžeš říct, že to není hrozné?
dívčí hlas: Jen si myslím, že zase o tolik nejde.
Ozve se spláchnutí.
Dawn:
Kevin Berman mě před všema nazval bláznem. (pokrčí
rameny) Ne, není to tak hrozné.
Dveře za ní se otevřou. A my
vidíme, že stojí na holčičích záchodcích. Z jednoho záchodku vyjde
dívka (Lisa).
Lisa:
Neřekl, že jsi blázen.
Vidíme, že za Dawn je zrcadlo a Lisa stojí před ní. Lisa jde k umyvadlu, vedle kterého Dawn stojí a začne si mýt
ruce.
Dawn:
Zapomeň na to.
Lisa: Řekl, že jsi... bláznivá.
Což může být celkem fajn.
Dawn: Oh jo. Vážně super. Jsem případ
na sebevraždu.
Lisa: Byla to Kirsty. Řekla lidem,
že ses pořezala a…
Dawn: To je kec! Pořezala jsem se.
To byla nehoda. Jen jednou.
Dawn dojde k záchodu,
vezme si toaletní papír a utře si oči. Lisa si do dalšího utře ruce.
Dawn:
Teď si Kevin myslí…
Lisa: Bylo to, když jsi nadávala na
svou rodinu. A Kristie z toho samozřejmě udělala příběh.
Dawn si stále utírá oči. V zrcadle
vidíme, že stojí vedle Lisy.
Lisa:
Rozhlašovala, že jsi adoptovaná.
Dawn: Prvotřídní mrcha. Přísahám,
kdybych mohla nechat její hlavu explodovat silou myšlenek, udělala bych to
hned teď.
Lisa kývne. Dawn si utře oči
a vzdychne.
Dawn:
(uslzeně) Super. Teď vypadám jako
promočená krysa.
Lisa: Nemůžeš jít ven ubrečená.
Tím dáš Kristy víc munice.
Zazvoní.
Dawn:
Víš co? Moje starší sestra by to z ní vážně vymlátila. (Lisa
kývne) Myslím vážně, vážně. (vysmrká
se) Co myslíš? Můžu se takhle ukázat? (otočí
se k Lise)
Lisa: Můžeš jít. I tak přijdeme
pozdě.
Odcházejí.
Obě dívky vycházejí ze záchodků, na zádech mají bahoty.
Záběr na typickou chodbu střední školy plnou studentů.
Lisa:
Bacha, Kirsty.
Projdou kolem nějaké blondýny
a ta na ně mrkne.
Kristy: (sladce)
Ahoj Dawn.
Dawn: Čau.
Kristy: Jak to jde?
Dawn: Dobře. Dík za optání.
Dawn a Lisa pokračují v chůzi,
oči v sloup.
Dawn:
Mrcha.
Znovu zazvoní.
Dawn a Lisa vejdou do třídy.
Zdi jsou do třičtvrtě ze skla, takže můžeme vidět na chodbu. Dawn vyvalí
oči. Záběr na hezkého kluka (Kevina) v poslední lavici.
učitelka:
OK. Pamatujte, nekreslíme objekt.
Dawn a Lisa jdou dozadu a sednou
si blízko Kevina. Dawn se na něj nervózně podívá.
učitelka:
Kreslíme negativní prostor kolem objektu.
Vidíme, že učitelka stojí u 60 – 90 cm vysoké sochy nahé ženy.
Kevin: (nekouká na Dawn) Čau.
Dawn: Oh. Čau Kevine.
učitelka: ...dejte mi nádech...
prostoru kolem.
Kevin: Co se děje?
Dawn: Um, negativní prostor. (nervózně
se usměje)
Kevin: (usměje se) Jo, co to má znamenat?
Dawn: Jo.
Kevin: (koukne na její výkres) To je dost dobré.
Dawn: (usměje se) Díky.
Za Kevinem vidíme Lisu, která
drží svůj blok a na něm má napsáno „ON TĚ CHCE!“ Dawn se na ní podívá,
jako by jí chtěla vynadat, ale pak se otočí ke své kresbě.
Kevin:
Slyšel jsem, že jsi zcvokla a pořezala se.
Dawn: Uh, ne, ani trochu. Celé to
byl... nebylo to...
Kevin: Taky jsem měl tyhle stavy. (Dawn
vypadá překvapeně) Všechno se zbláznilo? Prostě cítíš, že musíš
udělat něco… extrémního.
Dawn: Jo. Prostě se přihodila
spousta zvláštních věcí. (Kevin se
usměje a pokračuje v kreslení) Spousta lidí to nechápe. Bolest.
Kevin: Jo.
Dawn: A Kirsty to pak všude vykecá,
protože…
Kevin: Kirsty, bože. Myslí si
„Jsem tak skvělá, všichni by se přede mnou měli klanět.“ A mě napadá
jen: „A co já s tím.“
Dawn se zasměje. Na chodbě vidíme Buffy, která pozoruje Dawn.
Dawn:
Je tak povrchní. Všechno se točí jen kolem oblečení a kdo s kým... (Buffy
vejde do třídy a jde k učitelce) a přitom existujou mnohem důležitější
věci. Spousta... kritických... víš... věcí.
Kevin: Jo.
Dawn: Uh, jednou na hodině dějepisu,
uh, (Buffy jde uličkou k Dawn) měla
knihu nazvanou „Kronika Historie“ a nevěděla, jak říct Kronika (Kevin
vypadá překvapeně) tak pořád opakovala…
Buffy: Dawn.
Dawn se otočí, stále se usmívá.
Buffy na ní kouká.
Dawn se přestane usmívat.
Buffy:
Musím s tebou mluvit.
Záběr na něčí ruku, jak
kreslí uhlím.
Záběr na učitelku.
Dawn:
Um...
Buffy: Co?
Záběr na Lisu. Záběr na
sochu.
Dawn:
Nepočká to? Jsem uprostřed hodiny.
Buffy: Já vím. Prosím tě, pojď
se mnou.
Záběr na Kevina a Lisu, jak je
sledují.
Dawn odloží uhel a jde s Buffy ke dveřím.
Dawn:
Myslela jsem, že mě vyzvedne máma.
Buffy za sebou zavře dveře. Obě
stojí na chodbě.
Dawn:
Co se děje? Něco se děje.
Buffy: Pojďme ven.
Dawn: Ne. Řekni mi, co se děje.
Záběr na Kirsty a její kamarádky,
jak je sledují.
Buffy:
Je... to... špatná zpráva.
Dawn založí ruce a podívá se
na Buffy.
Dawn:
No, tak co je? Co se stalo?
Záběr na Buffy a Dawn ze třídy
skrz skleněnou zeď. Lisa a Kevin je stále pozorují. Lisa jde blíž.
Buffy:
Je to zlé. Prosím, můžeme…
Dawn: (hlasitě) Kde je máma?
Buffy: (uslzeně) Máma... měla nehodu. Nebo, um...
Lisa jde ke zdi a sleduje je.
Buffy: ...něco se
stalo... s nádorem.
Bližší záběr na Dawnin obličej.
Má slzy v očích.
Dawn: Je v pořádku?
Je... ale je v pořádku? Ale... to je vážné, ale...
Buffy: Dawn...
Střih na ně ze třídy. Vidíme
je skrz sklo. Dawn začíná brečet. Pak si rukou zakryje pusu. Slyšíme ji,
ale velmi slabě.
Dawn:
(slabě) Ne.
Zavrtí hlavou a ustupuje od
Buffy.
Dawn: (slabě)
Ne, to není pravda. Ne, jsi lhářka, ona je v pořádku!
Dawn se zhroutí na podlahu a
vzlyká.
Záběr na Kevina, který se podívá
jinam. Záběr na učitelku.
Učitelka a všichni žáci jdou
ke sklu a sledují Buffy, jak klečí u Dawn a snaží se jí uklidnit.
Záběr na Dawnin z poloviny nakreslený obrázek.
Záběr na Joyce, jak leží na
kovovém stole. Ruce v rukavicích jí rozepínají halenku. Joyce má stále
otevřené oči.
Střih na Tařin obličej. Záběr na Willow, která stojí vedle skříně. Jsou ve svém pokoji na kolejích. Na sobě má jen tílko a drží halenku. Nehýbe se a kouká do prázdna.
Střih na Anyu, která sedí v autě
a kouká z okna. Alex řídí. Panuje úplné ticho.
Záběr zeshora, jak auto
parkuje u chodníku. Vidíme krásný trávník, po kterém se procházejí
studenti. Kamera se vzdálí a pak zabere okno Willowina a Tařina pokoje. Tara
stojí u okna a kouká ven. Pak se otočí.
Tara:
Myslím, že jsou tady.
Střih zpět na Willow, která
stále bez hnutí drží halenku. Pak mrkne a podívá se na halenku, otočí se
a hodí jí na postel. Tam už leží hromada věcí.
Střih na Alexe a Anyu v autě.
Alex: Chceš jít
nahoru?
Anya se rozhlédne a koukne na něj.
Anya:
Špatně jsi zaparkoval.
Alex: (otevře dveře) Tak ať
mi dají pokutu.
Oba vystoupí.
Střih zpět do pokoje. Willow
vyndá další dvě trička a otočí se na Taru.
Willow:
Co myslíš? Fialové, že jo? Protože je to pochmurné?
Záběr na Taru, která stojí u
okna.
Willow:
Ne, ne. Je to moc depresivní, je to jako, um... bych šla na pohřeb ... (zvedne
další tričko, které je žluté) Tak tohle… je veselejší, možná
chci být veselá, jako… jakože je všechno normální?
Tara ji sleduje.
Willow:
Ne, to je hrubé. Je to... nezdvořilé. „La la la! Je mi to jedno!“
Vzdychne a obě trička hodí na
postel.
Willow:
Kdybych tak měla to modré… (otočí se
ke skříny a pak se otočí zpátky) Jo-Joyce se to modré líbilo. Jednou
mi to řekla. Určitě není ve tvém pokoji?
Tara: (jde k ní blíž) Mohla bych se znovu podívat.
Willow: Ne, ne, měla bych si oblíknout
to fialové. (zvedne fialovou halenku z
postele) Fialové, myslím, že to fialové, je to tak, já nevím, (podívá
se na Taru) znamená to něco špatného?
Tara: Myslím, že je to, um... královské.
Fialová znamená... vznešenost.
Willow: (po obličeji se jí kutálejí slzy) Ne, nemůžu se setkat s Buffy
v márnici a být vznešená! „Oh, já jsem král všeho, jsem lepší než
ty!“ Musím jí být oporou. Buffy potřebuje oporu a já...
Začne plakat a Tara jí
znepokojeně sleduje. Willow zvedne další tričko.
Willow:
Bože, proč mám na všech tričkách takové pitomosti? (zahodí
ho) Proč se nemůžu oblékat jako dospělá? Copak nedospěju?
Tara: Shh.
Tara k ní dojde a vezme jí
za ramena.
Tara:
Shh, drahoušku.
Willow: (brečí) Tohle nezvládnu.
Tara jí políbí na čelo a pak
na pusu. Willow jí polibek vrátí. Pak se Tara opře čelem o Willowino čelo.
Tara:
Zvládneme to.
Obě kývnou.
Willow:
Ok. Budeme tady pro Buffy. A Dawn. (brečí)
Malou Dawn.
Tara: Budeme silné.
Willow: Silné jako Amazonky?
Tara: Silné jako Amazonky, správně.
Obě se lehce usmějí.
Willow:
Ok. (kývne) Kéž bych našla to modré.
Anya a Alex jdou po schodech.
Anya:
Tak... co budeme dělat?
Alex: Nevím jistě. Asi, uh, promluvíme
s Gilesem.
Střih. Anya a Alex jdou po
chodbě koleje. Kolem nich procházejí studenti a povídají si.
Anya:
Alexi, co budeme dělat my? Co se od nás očekává?
Alex se na ní podívá, ale
neodpoví. Dojde k pokoji, na kterém je číslo 213. Dveře jsou pootevřené.
Alex zaklepe, strčí do nich a vejde. Vidíme, že Tara se opírá o zeď.
Willow stojí v rohu. Na sobě má zelené tričko a červenou pletenou vestu.
Alex:
Čau.
Alex s Willow se obejmou a Tara s Anyou si nepřipadají zrovna nejlíp.
Alex:
Jak se vede?
Willow pokrčí rameny a zavrtí
hlavou.
Alex:
Znám ten pocit.
Willow: Bojím se, že zase začnu
brečet.
Anya: Alex brečel v bytě. Bylo to
divný.
Willow: Tohle… tohle my děláme.
Záběr zeshora na všechny čtyři.
Anya:
Co se bude dít?
Willow: No, já... myslím, že se...
s nimi setkáme v márnici. (šeptá)
Tam jí... odvezli.
Tara: Um, Giles říkal, že pojede s
Joyce, a Buffy šla... do školy... aby to řekla Dawn.
Alex vypadá smutně.
Alex: Bože.
Tara: Víš, jak se dostat…
Alex: Jo. Je to v nemocnici. Je
to křídlo. S partou jsme už v márnici byli.
Willow se podívá na Taru.
Willow:
Musím se převléct.
Sundá si vestu, zahodí jí a
vezme jiné tričko.
Alex:
Co ještě Giles říkal?
Tara: (pokrčí rameny a zavrtí hlavou) Nic moc.
Alex: A jsou si jistí, že to
bylo... přirozené? Myslím Glory.
Tara: Uh, Giles si byl celkem jist,
že to nebyla ona.
Alex: Ale řekla, že půjde po
Buffyině rodině.
Tara: Nemyslím…
Alex: Měli bysme jít po ní. Mohla
to udělat a zakrýt stopy.
Anya vypadá znepokojeně.
Willow přichází a na sobě má růžový rolák.
Willow:
Proč by to dělala? Chtěla by, abychom to všichni věděli.
Alex je naštvaný.
Alex:
Řeknu vám, co to je. Jsou to ti pošahaní doktoři. Prostě ji pustili. Čistý
účet. Probijou ti díru do lebky, jen tak to zalepí. Další!
Záběr na znepokojenou Taru.
Willow:
Alexi...
Alex: Měli ji líp prohlídnout. Měli
si ji tam nechat. Nemáme dost příšer? To jim musí pomáhat i doktoři?
Willow: Alexi, nemyslím si, že
to... prostě se to stává.
Alex: (rozhlédne se) Věci se nestávají! (zamračí se) Chci říct... nestávají se jen tak. (záběr
na znepokojenou Taru) Někdo... (Záběr
na Willow) Chci říct, někdo měl...
Willow: Ok. (zvedne ruce zaťaté v pěsti) Jdeme na to. No tak, ty a já.
Alex na ní zírá a pak
vzdychne. Dojde k ní a dá jí pusu na čelo. Tara to smutně sleduje.
Alex:
Víš, že tě neporazím.
Willow: To si piš.
Alex udělá pár kroků vzad.
Anya:
Uvidíme tělo?
Willow: (šokovaně) Cože?
Alex vypadá otráveně, otočí
se.
Anya:
Budeme v jedné místnosti... s mrtvým tělem?
Willow: Nevím. Ne.
Tara: Ale myslím, že bychom se měli
postarat o hlídkování.
Alex: Jo.
Willow: Oh, jo.
Tara: Na jakkoliv dlouho.
Alex: To víš.
Willow se podívá na sebe a pak
na Taru.
Willow: Tohle si nemůžu
obléct.
Otočí se, aby se převlékla a
pak se otočí zpět.
Willow:
Vážně bych si měla obléct to druhý. Joyce se to tak líbilo.
Tara: Myslíš, že jsi ho mohla
nechat v prádelně?
Willow: (zamračí se a kývne) Možná.
Tara: Půjdu se podívat. Bude to
chvilička.
Alex: V pohodě.
Tara odchází z pokoje.
Anya chodí po pokoji a pak se
otočí k Willow.
Anya:
Otevřou tělo?
Willow: (zděšeně) Oh proboha! Mohla bys... přestat mluvit? Prostě...
sklapni. Prosím.
Anya: Co jsem udělala?
Willow: Jak se takhle můžeš
chovat?
Anya: Měla bych se snad častěji převlíkat?
(podívá se na Willow a pak na Alexe)
Je to to, co pomáhá?
Alex: Lidi...
Willow: Tvoje chování…
Anya: Nikdo mi nic neřekne.
Willow: Protože není v pořádku
se na to ptát!
Anya: Ale já to nechápu!
Willow a Alex na ní překvapeně
zírají.
Anya:
(brečí) Nechápu, jak se to všechno
děje. Jak se s tím vyrovnat. Chci říct, znala jsem jí a teď je, je to
jen tělo. A nechápu proč se nemůže vrátit a nebýt zase mrtvá. Je to
hloupé. Smrtelnost je hloupá. A Alex pláče a nemluví. A já jsem měla
ovocný punč. A pomyslela jem si: Joyce už si nikdy ovocný punč nedá. A
nikdy se nedá vajíčka, nebo si nezívne a neučeše vlasy. Už nikdy. A nikdo
mi nevysvětlí proč.
Zmlkne, dá si obličej do ruku
a začne brečet ještě víc.
Willow má také slzy v očích.
Alex jde k Anye, jenže ta
ho odstrčí a sedne si na židli u okna. Alex jde ke dveřím.
Willow:
(na Anyu) Nevím... jak to funguje... (Anya
si rukama otírá oči) nebo proč.
Willow se posadí na postel.
Alex chodí sem a tam. V chodbě
stále chodí studenti.
Záběr na Willow, jak sedí na
posteli.
Záběr na Anyu na židli. Na židli
jsou polštáře, jeden je na opěradle. Anya ho vytáhne. Je to plyšák kolem
kterého je omotaný modrý svetr. Vedle je prádelník s otevřenými šuplíky.
Anya nacpe svetr do jednoho šuplíku a drží plyšáka.
Záběr na Willow, jak zírá do
země.
Najednou se ozve rána. Willow a
Anya vyskočí a vzhlédnou.
Záběr na Alexe u dveří, jak
má ruku zaraženou ve zdi.
Alex:
Promiňte. Omlouvám se... tak trochu jsem se přetlakoval...
Willow: (vstane) Alexi...
Willow dojde k Alexovi a
zjistí, že má ruku zabořenou ve zdi.
Willow:
Kam se ti poděla ruka?
Alex: Jak jsem řekl, trocha
frustrace a teď, uh... vypadá to, že jsem se zasekl.
Anya: Proboha. Je tvoje ruka v pohodě?
Alex: Docela. Je mi to fakt líto.
Willow prozkoumává díru,
kterou Alex udělal.
Anya:
(rozčileně) Mohl jsi narazit na něco...
(rozhazuje rukama) elektrického!
Alex: Tak se znovu omlouvám.
Anya si klekne, aby se podívala
na díru zezdola.
Willow:
Cítil ses díky tomu líp? (Anya se podívá
na Alexe)
Alex: Na vteřinu.
Willow: Celou vteřinu?
Alex: Na svou obranu, docela odfušovaná
stěna.
Willow: Jo. Odvedle je slyšet všechno.
Willow a Anya se snaží Alexovu
ruku vytáhnout.
Alex:
Kdo to tady maloval?
Willow: Vždycky se zapomenu zeptat.
Ve dveřích se objeví Tara.
Tara:
Uteklo mi něco?
Anya: Alex se rozhodl svést to na stěnu.
Willow: Můžeš... otočit zápěstím?
Alex: Vydrž.
Otočí rukou a vytáhne jí ze
zdi. Klouby má od krve.
Alex:
Je to v pohodě.
Anya se podívá Alexovi na
ruku.
Záběr na Alexovu krvavou ruku
a pak na Tařin obličej.
Tara:
Bolí to.
Alex se na ní podívá a lehce
se usměje.
Willow:
Tady, umyj si to.
Anya vede Alexe k umyvadlu.
Anya:
(na Willow) Náplasti?
Willow: Tam dole.
Anya hledá pod umyvadlem náplasti,
zatímco si Alexe myje ruku. V pozadí mluví Tara s Willow.
Tara:
Nenašla jsem ho.
Willow: (pokrčí rameny) To je jedno. Měli bychom jít.
Tara: Ano.
Willow: Chci tam být pro Buffy.
Alex: Máš pravdu.
Záběr na Taru a Willow. V pozadí
vidíme Alexe, který stojí zády ke kameře a Anya mu zavazuje ruku.
Alex:
Mou mstu bude muset někdo napravit. (otočí
se čelem ke kameře a kolem ruky má uvázaný ručník) Půjdeme. Vyrovnáme
se s tím. Pomůžeme. Tohle my děláme. Pomáháme Buffy.
Zahodí ručník a odchází.
Willow a Tara ho následují. Anya je hned za nimi.
Anya:
Jak jí pomůžeme?
Všichni odcházejí. Anya za
sebou zavře dveře. Kamera stále zabírá zavřené dveře. Po chvíli se dveře
otevřou a dovnitř vběhne Willow. Záběr na Willowinu červenou vestu, kterou
Willow hodila předtím na stůl. Willow jí sebere a mizí. Slyšíme bouchnout
dveře a kamera přejede přes stůl až k oknu. Venku vidíme, jak
policista dává Alexovi pokutu za stěrač.
Záběr na Joyce na patologickém stole. Je bledá a stále má otevřené
oči. Pár rukou v krvavých rukavicích sešívá Joyce hlavu. Pak si rukavice sundá. Záběr na Dr. Kriegela (stejného
doktora z epizod „Listening
to Fear“ a „Into the Woods“), jak
zakrývá Joyce obličej. Zhasne lampu a odchází. Přes pracovní šaty má ještě
gumovou zástěru. Tu si sundá a odchází z márnice. Ještě si sebou
vezme nějaké desky. Dojde až ke kancelářím, odloží desky na stůl, oblékne
si bílý kabát a odchází.
Jde tmavou chodbou a projde
kolem sestry, která veze nějaký vozík. Hala je plná lehátek, krabic atd.
Doktor Kriegel vejde na příjem. Zatočí za roh a v čekárně uvidí
Gilese, Dawn, Buffy a zbytek party.
Tara objímá Dawn a Alex objímá
Buffy.
Alex:
Jestli je tu něco, co můžeme udělat…
Dawn: Jsem ráda, že jste tu.
Alex obejme Gilese, zatímco
Willow objímá Buffy.
Willow se podívá Buffy do očí.
Willow:
Mám tě hrozně moc ráda.
Buffy: Já vím.
Dawn:
(na Taru) Nic nám neřekli.
Giles rozhlédne, když ho Anya
nečekaně obejme. Giles je překvapený. Přes její hlavu si všimne doktora.
Giles:
Doktore?
Všichni se podívají na
doktora. Ten jde blíž. Buffy, Giles a Dawn jdou k němu. Ostatní stojí
v pozadí.
doktor Kriegel:
Ok, prohlédl jsem tělo vaší matky.
Dawn: Můžeme jí vidět?
Buffy: Dawn, teď ne.
doktor Kriegel: Zpráva se zdá být
přesná. Vaše matka měla nejspíš aneurysma. Náhlé krvácení z prasklé
cévy blízko místa, kde byl odstraněn nádor.
Buffy: Neměli jsme znát tohle...
riziko?
doktor Kriegel: Občas se tyhle věci
dají zjistit a občas ne.
Blízký záběr na Buffyin obličej.
doktor Kriegel: Joyce
věděla o možném nebezpečí protržení a jeho důsledků. Ani nedošla k telefonu,
takže to nejspíš proběhlo velmi náhle.
Záběr na Dawn, jak zírá do
země.
doktor Kriegel: Zřejmě pocítila
nevolnost a hned nato pravděpodobně zemřela.
Blízký záběr na Buffy.
doktor Kriegel: Pochybuju, že cítila
bolest a i kdyby byl někdo při ní...
Zpětný střih. Joyce v obýváku,
Buffy sedí vedle ní. Buffy znepokojeně bere Joyce za ruku, zatímco si Joyce
sedá.
Joyce: Moje hlava...
Buffy: Mami?
Zpětný střih. Buffy, Joyce, a zdravotník
1 v sanitce.
Zpětný střih. Dawn, Joyce, Buffy, a doktor v nemocnici.
doktor Kriegel: ...je
nepravděpodobné, že by se jí dostalo pomoci včas.
Střih na Buffyin obličej.
Záběr na doktora, který kouká
na Gilese.
Giles:
(kývne) Uh, děkujeme doktorem.
Buffy: Jste si jistý...
Záběr na Buffyin obličej.
Buffy: ...že moc
netrpěla?
doktor Kriegel:
Naprosto.
Doktorova ústa se stále
pohybují, ale my slyšíme to, co si Buffy myslí a ne to, co doktor skutečně
říká.
doktor Kriegel: (v Buffyiných myšlenkách) Musím Vám lhát, abyste se cítila lépe.
Záběr na Buffy, jak zírá na
doktora.
Giles:
Co, uh, (zakašle) co teď musíme udělat?
doktor Kriegel: Je tady, uh... pár
formulářů k podpisu a taky pár rozhodnutí, která musíte učinit.
Giles: Uh, Buffy, pokud bude v mých
silách, rád bych se o to postaral.
Buffy: Prosím.
doktor Kriegel: (na Buffy) Potřebujeme... abyste podepsala několik papírů.
Giles:
Ano, děkujeme, doktore.
Doktor kývne a odchází.
Giles:
(na Buffy) Zjistím, které musíš
podepsat přímo ty.
Buffy: Budeme tady.
Giles jde za doktorem a ostatní
jdou k Buffy.
Alex:
Co říkal doktor?
Buffy: Nic. Uh, bylo to to, co jsme
si mysleli. Nádor.
Willow: Proč se neposadíme?
Willow vezme Buffy a Dawn za
ruku a vede je ke gauči. Ona a Buffy se posadí. Tara sedí vedle Buffy. Anya,
Alex a Dawn stále stojí.
Buffy:
Giles řekl, že se postará o papírování.
Alex: Páni, v den jako je
tenhle by ti neměli dávat domácí úkoly.
Willow: Dawnie, nechceš se posadit?
Dawn zavrtí hlavou.
Buffy:
(na Dawn) Nejspíš to nebude trvat
moc dlouho.
Dawn: A co... (zmlkne)
Buffy: Co co?
Dawn: Nic. Musím čůrat.
Buffy: Chceš, aby šel někdo s
tebou?
Dawn: Ne. Ještě si pamatuju, jak se
čůrá. (otočí se)
Buffy: Víš, kde to je?
Dawn: Jo.
Odchází.
Buffy:
Asi je na mě naštvaná... nebo tak něco.
Willow: Protože jsi ta, co jí to řekla?
Alex: Jak to vzala?
Buffy: Zhroutila se. Prostě mi nevěřila.
Myslím, že mi pořád ještě nevěří.
Anya: (nahlas) Kéž by Joyce neumřela...
Všichni se na ní podívají.
Anya:
(tiše) ...protože byla tak milá. A
všechny nás to teď bolí.
Alex: (ztrapněně) Anyo, važ slova.
Anya se s nadějí podívá na
Buffy.
Buffy:
(na Anyu) Děkuju.
Alex vypadá trochu překvapeně.
Willow:
(na Buffy) Chceš něco? Něco k jídlu
nebo... sodu?
Buffy: Upřímně… to nedokážu říct.
Willow: No, myslím, že bys měla
zkusit něco sníst.
Buffy: Jo, Dawn by si možná něco
dala.
Willow: Něco seženu. (vstane)
Alexi, máš peníze?
Alex: Půjdeme s tebou.
Willow: (na Buffy) Za chvíli jsme zpět.
Willow, Alex a Anya odcházejí.
Záběr na Buffy a Taru na gauči.
Podívají se na sebe a pak se podívají jinam.
Buffy:
(mluví a kouká do země) Je mi líto...
že si tím musíte projít.
Tara: O mě se starat nemusíš.
Buffy: Všichni chtějí pomoct. (Tara
se na ní podívá) Já ani nevím... jestli tady jsem. (Tara
se podívá jinam) Nevím, co se děje. Nikdy jsem to nezažila. (zmlkne)
To je pěkně blbá poznámka. Samozřejmě... že jsem to nikdy nezažila.
Tara:
Já ano.
Buffy se na ní podívá.
Tara:
Moje máma umřela, když mi bylo 17.
Buffy: To jsem nevěděla. To je mi líto.
Tara: Ne, ne. Tak jsem to
nemyslela... (vzdychne) Říkám ti to
jen proto, že... vím, že bych ti do toho neměla mluvit. (chvíli mlčí) Napadaly mě... myšlenky a reakce a nedokázala...
jsem je pochopit... a ani nikomu vysvětlit. (Buffy
se zamyšleně dívá do země) Myšlenky... že všechno ztrácím... nebo
že jsem hrozný člověk. Vím, že pro tebe je to jiné... protože vždycky
je to jiné, ale... kdybys cokoliv potřebovala....
Taře dojdou slova. Obě sedí
na gauči a koukají na sebe. Pak se obě podívají na zem.
Buffy:
Bylo to nečekané?
Tara: Co?
Buffy: Tvoje máma.
Tara: Ne. (přemýšlí) Ano. Vždycky je to nečekané.
Dawn vychází ze záchodů.
Koukne za roh a uvidí Buffy a Taru, jak si povídají. Pak se koukne na dveře,
které vedou do márnice. Na dveřích je červený nápis „VSTUP POUZE PRO
PERSONÁL“. Dawn jde ke dveřím.
Střih na chodbu. Dawn otevírá
dveře a vchází. Je tma. Dawn se podívá za sebe a pomalu jde chodbou. Všude
je ticho.
Záběr zeshora na Dawn, jak kráčí
chodbou.
Záběr na chodbu z Dawnina
pohledu. Dawn vidí skrz okénko ve dveřích doktorův stůl.
Střih do márnice. Skrz okénko
ve dveřích vidíme Dawnin obličej.
Záběr na márnici z Dawnina
pohledu. Všude jsou kovové stoly s několika zakrytými těly.
Dawn otevře dveře, vejde, otočí
se a zavře za sebou. Pak se otočí a pomalu jde podél přikrytých těl až k poslednímu.
Je naprosté ticho.
Dawn dojde k poslednímu
stolu. Zírá na stůl, pak zavře oči a zase je otevře. Natáhne ruku.
Blízký záběr na Dawnin obličej.
Blízký záběr na zakrytou
hlavu.
Dawn udělá krok zpět a ztěžka
polkne.
Na prvním stole se najednou pohne tělo
a sedne si. Dawn si ničeho nevšimla. Stále naprosté ticho.
Blízký záběr na osobu, která
sedí na prvním stole. Je to upír. Rozhlíží se, vidí Dawn, usměje se,
zahodí plachtu a spustí nohy ze stolu.
Dlouhý záběr na Dawnina záda.
Pak se kamere sníží a my vidíme upírovi bosé nohy. Dawn stále zírá na přikryté
tělo.
Upír se stále blíží k Dawn.
Dawn se otočí, uvidí ho a začne křičet.
Střih na Buffy a Taru, jak sedí
na gauči. Alex, Willow a Anya se vracejí. Nesou spoustu plechovek se sodou, jídlo
a kafe.
Willow:
Zpanikařili jsme.
Buffy: (nervózně zírá na všechno, co přinesli) Uh-huh.
Willow: Dej si na co máš chuť.
Anya: Sedviče jsou s masem.
Buffy: Nějak nemám hlad.
Willow: A co Dawnie? (sedne
si vedle Buffy)
Alex: (rozhlédne se) Je pořád na záchodě?
Buffy: (zamračí se) Asi jo. (vstane)
Počkejte tu.
Buffy
dojde po chodbě až k záchodům,
pak se podívá na dveře, na kterých je nápis „VSTUP
POUZE PRO PERSONÁL“. Ty otevře a vejde.
Buffy prochází temnou chodbou.
Nejdřív pomalu, ale pak zaslechne křik a zrychlí.
Buffy dojde k druhým dveřím,
koukne skrz okénko a uvidí Dawn, jak se snaží bojovat s upírem.
Buffy strčí do dveří, ale ty jsou zamřené. Buffy do nich vší
silou vrazí a dveře s rozlétnou.
Upír se chystá Dawn kousnout. Buffy k němu doběhne a chytne ho
za krk. Dawn zaječí.
Buffy bojuje s upírem, ten
jí praští do břicha a Buffy udělá pár kroků vzad. Upír jí chytí za
krk. Bojují. Buffy ho chce praštit do obličeje, ale nemůže, takže ho
kolenem praští do rozkroku. Upír jí chytne a praští s ní o stůl, na
kterém leží lékařské nástroje. Buffy i s upírem spadnou na zem.
Boj pokračuje, ale kamera se přesouvá
na Dawn, která stále leží na zemi. Dawn koukne na lehátko. Záběr na lehátko
z Dawnina pohledu. Je vidět jen Joycina hlava.
Buffy leží na zemi a upír na
ní. Buffy ho praští do hlavy a otočí se s ním, takže teď je nahoře
ona. Jak se perou, tak Buffy sáhne po něčem, co vypadá jako malá pilka. Přiloží
jí upírovi ke krku, ale on jí chytí za obličej. Najednou mu ruka spadne,
protože Buffy mu prořízla krk pilkou. Upír se promění v prach. Buffy
leží na zemi a zahazuje pilku. Buffy chvíli leží na zemi a zamračeně zírá
do stropu.
Buffy:
Dawn?
Buffy si sedne a strne, když uvidí Dawn. Záběr na Dawn, která stále klečí na zemi a zírá
na lehátko. Dawn se pomalu zvedá, tak aby mohla vidět Joyce do obličeje.
Joyce má stále otevřené oči. V popředí vidíme Joyce, Dawn na ní zírá
a v pozadí je Buffy, která stále sedí na zemi.
Dawn:
(nespouští oči z Joyce) Je studená?
Buffy: (šeptá) To není ona... to není ona... je pryč.
Dawn:
(lehce se zamračí) Kam šla?
Dawn jí vezme za ruku.
Záběr na Joycinu hlavu a
Dawnina ruka se k ní blíží.
Obraz zčerná dřív než se
Dawn stihne dotknout její kůže.
|| zpět ||