Buffy - 5x09 Listening to fear

Giles: V minulých dílech jste viděli.

Sandy hladí Rileyho po hrudi, a pak se mu zakousne do krku. Riley ji po chvíli promění v prach.

Dreg: Toto temné kouzlo, které držím ve svých bezcenných rukách je náš dar tobě, Velebnosti...

Glory: (zkouší si botu) Prosím, říkej mi Glory.

Tara: Co když je něco jiného?

Giles: Myslíš něco nového?

Tara: (zavrtí hlavou) Něco starého. Tak starého, že to předčí psané slovo.

Glory je ve skladišti se svázaným mnichem.

hlídač: Slečno, nebo co jste, prosím... mám dvě dcery.

Glory křičí a strčí prsty hlídači do hlavy. Z očí a z pusy mu vytryskne jasné světlo. Hlídač padá na zem.

Mnich mluví s Buffy.

mnich: Klíč... je energie. Mí bratři ho poslali.

Buffy: Dawn.

Giles: Nemá o tom ponětí.

Buffy: Ne. Myslí si, že je má sestra.

Buffy dá ruku kolem Dawn a Dawn jí dá hlavu na rameno.

Buffy: Musím se o ní starat.

Joyce na CAT rentgenu.

doktor: Vaše matka má... nízký stupeň gliomu. Je to nádor na mozku.

Konec rekapitulace.

Záběr na nemocniční vozík s jídlem. Něčí ruka zvedne zelené želé. Pak vozík někdo odveze a my vidíme Joyce, jak leží v posteli, Dawn na posteli sedí a Buffy sedí vedle na židli. Joyce ma závázané čelo. Dawn začne jíst želé.

Joyce: Poslouchejte vy dvě, vím, že tohle klepající se jídlo je dobré, ale nebudu se zlobit, když si budete chtít zajít na nějaké pořádné jídlo.

Buffy: Děláš si ze mě srandu? Tohle je skvělý život. Odpočíváš v posteli a lidi ti vozí jídlo na vozíku.

Dawn: (olizuje si prsty) Mám ráda želé.

Joyce: (směje se) Posluž si. Jídlo, které se samo od sebe hýbe, mě znervózňuje.

Dawn: Je to dobré. (mluví s plnou pusou) Jedna holka ve škole mi říkala, že se želé dělá z kravských kopyt, takže až budete jíst želé, vzpomeňte si, že kvůli vám teď nějaká kráva kulhá.

Joyce a Buffy se zašklebí.

Dawn: Ale já jsem jí řekla, že je určitě zabijou než jim uříznou nohu. (nervózně) Že jo?

Buffy: (na Joyce) Ty jsi ta, která jí naučila mluvit.

Vejde doktor.

Joyce: Oh, dobrý den, Dr. Kriegele, um, znáte mé dcery, (ukazuje na ně) Buffy a Dawn.

doktor Kriegel: Ano, samozřejmě. Tyhle dvě se už staly součástí party zaměstnanců.

Buffy: Jen jí děláme společnost.

doktor Kriegel: Dobře. Jen buďte opatrné, abyste jí moc neunavily.

Joyce: Ohh, o to se nebojte. Probudila jsem se vyčerpaná, a víc vyčerpaná být nemůžu.

Doktor vezme graf a podívá se na něj.

doktor Kriegel: Možná nějaké dobré zprávy pomůžou. Z laboratoře přišly výsledky krve a vše vypadá v pořádku. Takže jsme přesunuli vaší operaci na pozítří, desátou hodinu ráno.

Buffy a Joyce se na něj podívají.

doktor Kriegel: Tak jak se vám to líbí?

Joyce: Oh, myslím, že mě měli radši přesunout na volejbal, ale tohle taky zvládnu.

doktor Kriegel: (usměje se) Skvěle. Joyce, dejte na sebe pozor. Hlavně si pořádně odpočiňte. A to myslím vážně. (odchází)

Joyce: Uhh, takže pozítří. Nemyslím si, že vydržím další dva dny čekat.

Buffy: Čekat? Teda promiň, ale my máme na starosti milióny věcí.

Dawn: Sledujeme různé seriály a čteme hloupé časopisy.

Buffy: Anebo se jen tak povalovat v posteli. Tím jsem zaneprázdněná hodiny a hodiny.

Joyce: Oh, opravdu tu nemusíte zůstávat, Buffy. Vím, že musíš jít na hlídku.

Buffy: Dneska ne. Dneska mám na práci starat se o mámu. A mimochodem, dneska je na hlídce Riley s ostatními. Jsem si jistá, že mají vše pod kontrolou.

Střih na hřbitov, noc. Giles škrtí tmavovlasou upírku, zatímco Willow na ní útočí zepředu. Ale upírka Willow odkopne a vytrhne se Gilesovi ze sevření. Další upírka, tentokrát blondýna, hodí Alexe na zem, zatímco ta druhá přehodí Gilese přes záda. Blondýna chytne Alexe za triko a zvedne ho. Willow vstane a drží kolík. Běží na tmavovlasou upírku, jenže ta jí chytne, zvedne nad hlavu a hodí na zem. Alex běží k blondýně, ale ona ho zastaví ránou do obličeje. Giles se snaží chytit brunetu a přehodit jí přes rameno, ta ho ale praští do zad a kolenem nakopne do hrudníku. Blonďatá upírka stále drží Alexe a mlátí ho do obličeje. Giles konečně vstane, je trochu zmatený a bruneta ho okamžitě praští do obličeje. Alex se blonďaté upírce vytrhne, jenže ta ho znovu dvakrát praští. Willow znovu vstane, zatímco upírky mlátí Gilese a Alexe. Willow zvedne kolík a běží jim na pomoc. Bruneta znovu přehodí Gilese přes rameno, ale když se narovná, tak jí Willow probodne kolíkem. Blondýna hodí Alexe na zem a snaží se ho kousnout, Alex jí naštěstí stihne odkopnout. Pak vstane a zaútočí na ni, jenže upírka ho odhodí na nedalekou hrobku. Alex vstane, udělá pár kroků, ale upírka ho chytne za krk a přirazí zpět k hrobce. Giles k nim přiběhne, odhodí upírku stranou, zvedne kolík a chystá se bodnout Alexe.

Alex: Lidský hrudník! Lidský hrudník!

Giles: Omlouvám se!

Blonďatá upírka vstane a odstrčí Willow, která k ní přicházela. Willow spadne znovu na zem. Upírka jde k Gilesovi a Alexovi, kteří stále stojí u hrobky a oba je k hrobce přirazí. Giles i Alex na ní zděšeně zírají. Pak přiběhne Willow a probodne upírku. Oba zalapají po dechu a Willow se zašklebí.

Giles: Panebože, taková násilná noc.

Willow: (směje se) Zničila jsem obě dvě! Hurá pro mě! 

Alex se taky šklebí. Všichni tři společně odcházejí.

Willow: To bylo tak super. Kromě té části, kdy jsem byla úplně vystrašená... a teď se mi klepou kolena.

Giles si něčeho všimne, sehne se a sebere to. Jsou to jeho brýle.

Alex: Dneska večer jsem neměl žádný úspěch. (pokračují v chůzi a Giles si čistí brýle o triko) Ale myslím, že bych měl dostat nějaké body za to, že jsem se aspoň ukázal. Ne jako Riley Finn, který měl zůstat nejmenován.

Giles: Ano, to bylo zklámání. Vše by bylo snazší, kdyby se ukázal. (nandá si brýle)

Willow: Oh, kdo ho potřebuje, když jsem zlikvidovala oba dva a… (najednou zakopne a Giles s Alexem jí chytnou) Ups. (nervózně se usměje na Alexe) Možná by bylo dobré, kdyby se... ukázal.

Giles: Možná na to zapomněl.

Střih do nějaké uličky, záběr na dveře opuštěného domu. Střih dovnitř. Místnosti jsou plné odpadků a starého nábytku. Záběr na temnou místnost, v jednom rohu sedí na starém křesle Riley. Nějaká upírka klečí před ním a z ruky mu vysává krev. Pak zvedne hlavu a usměje se. Riley má kamenný obličej. Upír se vrátí ke krmení. Riley zírá do temna.

Nemocnice. Joyce si čte, zatímco Buffy a Dawn dělají něco u stolu. Do pokoje vejde Willow a nese velkou barevnou papírovou tašku.

Willow: Balíček s překvapením! Speciálně doručeno pro Summersovic holky. (položí tašku na postel vedle Joyce, Dawn běží k Willow a za ní jde Buffy) A teď se podíváme, co jsem vám přinesla. Oh, cítím se jako Santa Claus, až na to že jsem mladší, hubenější, jsem žena a židovka. (Joyce se usmívá a Willow sahá do tašky) Tohle (na Dawn) je extra speciální dárek pro tvou mámu, vím, že to bude potřebovat. (něco vyndá) Pivová čepice! Vidíte, má to dva držáky na plechovky, a z těch vedou tyhle trubičky přímo do pusy (na Joyce) a můžete si to naplnit něčím jiným, nemusí to být pivo. Tak nějak se stalo, že když jsem byla v tom obchodě, vypadalo to jako nejlepší věc na světě (Buffy a Dawn se na sebe smějí) a teď je to celý o tom, že jsem cvok.

Joyce: Je to perfektní. Děkuju, Willow. Jsi moc hodná.

Willow: A kdo je další? Dawn, myslím, že i pro tebe tu něco mám...

Joyce drží čepici. Dá si jí na hlavu a zašklebí se. Buffy vypadá znepokojeně.

Buffy: (tiše) Bolest hlavy?

Dawn se přestane usmívat.

Joyce: Jenom malá. (usmívá se) Taková malinká. (Willow se přestane prohrabovat věcmi a vypadá znepokojeně) Je mi dobře! Pokračuj, co máš dál v té tašce, Willow?

Willow: Správně. Dawn, aby jsi se nenudila.

Vyndá knížku s nápisem „Kouzla“ a podá jí Dawn, tak se nadšeně usměje.

Dawn: Ooh, kouzla! Děkuju ti, Willow!

Okamžitě běží ke stolu, sedne si a začne si číst. Buffy založí ruce a podívá se na Willow.

Buffy: Dala jsi jí knihu o kouzlech. (Willow se přestane usmívat) Ona dokáže zničit věci jenom tím, že se na ně kouká, teď má knihu, která jí naučí... rozbít věci pohledem?

Willow: Oh, vlastně v tom nejsou kouzla. Jen historie, a vtipy a takové věci. 

Záběr na Dawn, jak si čte.

Willow: Oh, Buffy… (šáhne do tašky) tohle mám pro tebe. (vytáhne velkou knihu s názvem „Světové dějiny“ a podá jí Buffy)

Buffy: Domácí úkoly? Oh. Už nikdy nebudu věřit v hubeného židovského Santu.

Willow: (usmívá se) A jojo. (vyndá jojo z tašky a podá ho Buffy)

Buffy: (usmívá se) Děkuji.

Willow: Ta knížka je jen v případě, že by ses na to chtěla podívat.

Záběr na zamyšlenou Joyce.

Willow: Zrovna teď dělám První Světovou Válku. Poslední písemka byla jednoduchá, jen potrhneš důvody, které to způsobily. Takže by neměl být žádný problém…

Buffy: (vzdychne) Nevím, jestli na tu zkoušku budu moct jít.

Joyce: Mohla bych to roztrhnout na dva kusy a položit vedle sebe!

Všichni vypadají znepokojeně. Dawn vzhlédne od knihy.

Buffy: Mami?

Joyce je zmatená.

Joyce: Víte, myslím, že potřebuju trochu odpočinku.

Podá Buffy čepici, zatímco Willow si bere věci. Buffy položí čepici na stůl a Joyce si lehne.

Buffy: Dobrá. Budeme venku, kdybys nás potřebovala.

Dawn vstane a všichni odcházejí. Joyce se na ně usmívá a pak si lehne a zavře oči.

Střih na chodbu. Dawn vypadá vystrašeně. Buffy zavře dveře.

Dawn: (na Willow) O čem to mluvila? Bylo to divné.

Willow: Bude v pořádku.

Buffy: To je v pořádku. Omlouvám se, mluvila jsem s doktorem a měla jsem ti o tom říct. Um, ty věci, které jí tlačí na mozek, jí někdy nutí říkat divné věci. 

Dawn: Ví, že to říká?

Buffy: Ne. Je to jako záblesk, víš, ale viděla jsi, že za dvě vteřiny byla normální.

Willow: A po operaci už nebude žádný tlak. Bude normální celou dobu.

Buffy a Willow vezmou Dawn za ruce a jdou halou pryč.

Dawn: (na Buffy) Je to pravda?

Buffy: Hej, Santa nikdy nelže.

Dawn a Willow se usmějí. Jak procházejí halou, tak kolem nich projde nějaký muž a vrazí do Buffy.

Buffy: Oh, omlouvám se.

muž: Opatrně, teď je na řadě piknik.

Je to hlídač ze skladiště (ten, kterého jsme viděli v epizodě „No place like home“). Otočí se na Dawn, Willow a Buffy.

hlídač: Co je to za věc?

Ukáže na Dawn a jde k nim. Buffy, Dawn a Willow se na sebe znepokojeně podívají.

hlídač: (křičí) Nejsou, nejsou tu žádné záznamy. Žádné obrázky!

Stále ukazuje na Dawn. Ta vypadá vyděšeně. Přichází hlídačova žena.

hlídač: Kde jsou ty záznamy? (vyděšeně) Nikdo tam není.

Dawn: (vyděšeně) Buffy?

Buffy: (vezme Dawn a vede jí pryč) No tak, zlato. To nic není.

Buffy a Willow se ohlížejí přes rameno a vedou Dawn pryč. Hlídač se otočí ke své ženě.

hlídač: Jdu domů? (žena kývne) Domů? Domů, domů, domů.

Jeho žena si ho odvádí. Buffy, Dawn a Willow se za ním otočí a pak pokračují v cestě.

Dawn: Co to s ním bylo? (záběr na hlídače, kterého jeho žena a dcery odvádějí pryč) Ten je jako máma? Taky má v hlavě tu věc?

Buffy: (zírá na hlídače) To si nemyslím, myslím, že tohle bylo něco jiného. Neměj, neměj strach. 

Přichází Ben.

Ben: Otravoval vás?

Buffy: Ahoj Bene, uh, tohle je moje kamarádka Willow.

Ben: Ahoj.

Willow: Ahoj. (podají si ruce)

Buffy: A, uh, jo, ten blázen byl trochu... víš, strašidelný, ale to je v pořádku. (Dawn je stále otřesená) To ho opravdu pošlou domů?

Ben: Nechtěj, abych s tím začínal. Psychiatrické oddělení už má plnou kapacitu, není je kam dát, tak jsou se svými rodinami, pouštějí je domů. Jako by jeho rodina byla schopná se o něj postarat. Musí mít někoho, kdo na něj bude dohlížet 24 hodin denně! (podívá se na Dawn) Co ti řekl?

Dawn: Já…

Buffy: Oh, jen plácal nesmysly.

Střih na Sunnydale, noc. Záběr na střechy budov a stromy.

Střecha koleje UC Sunnydale. Willow a Tara leží vedle sebe ve spacácích a pozorují nebe.

Willow: Víš, co je divné?

Tara: Japonské reklamy jsou divné.

Willow: Ano. A taky, že některé hvězdy, na které koukáme... už neexistují. Než k nám jejich světlo dojde, zemřou. Vybouchnou. (Tara se podívá na Willow) Puf.

Tara: Bylo, um... bylo to v nemocnici zlé?

Willow se zamračí a pokrčí rameny.

Willow: Víš, ráda jsem je pozorovala, když jsem byla malá. Když se na ně koukáš, připadáš si úplně bezvýznamná, ale... já jsem se cítila... jako bych byla ve vesmíru... byla částí těch hvězd. (ukazuje) Tamhle je... Canis Minor... a... (ukazuje) a Cassiopeia.

Tara: (usměje se a ukáže) A velký ananas.

Willow se zamračí.

Willow: Hmm. Nejsem si jistá, že bych někdy něco takového slyšela nebo viděla.

Tara: Oh, to je támhleta velká. (ukáže) Vidíš támhlety tři hvězdy?

Willow položí hlavu Taře na rameno a sleduje, kam Tara ukazuje. Záběr na oblohu.

Willow: Jo.

Tara: A vidíš tu kousek vedle? (střih na hvězdy) Tak to je spodek ananasu.

Willow: Je velký.

Tara: Proto to jméno. (chvíli ticho) Ty skutečné názvy mi nikdy nedávaly smysl, tak... jsem jim dala vlastní.

Willow: Pouč mě.

Tara: (ukáže) Vidíš támhlety hvězdy? To je „malý muž, který se cítí nepohodlně“.

Obě se zasmějí.

Tara: Uh... (ukazuje) „Los ve vaně.“ Umm... „malé sušenky.“ (Willow se zamračí) To... to trochu přeháním. (obě se zasmějí) Teď ty. Jak by jsi pojmenovala... třeba támhletu? (ukáže)

Willow: Hmm, tak se na to kouknem.

Záběr na hvězdnou oblohu. Jedna z hvězd najednou začne padat k zemi a zanechává za sebou ohnivou čáru.

Willow: Třeba obrovský meteorit, který do něčeho narazí!

Meteor kolem nich proletí a přistane opodál, obě rychle vstanou. Najednou se rozlije prudké světlo.

Temnota. Oheň pomalu mizí a my vidíme meteorit, který leží v hluboké jámě a něco z něho vylézá, nakonec se to skryje mezi stromy. V dálce vidíme osamoceného bláznivého hlídače, jak se prochází.

hlídač: (mumlá si pro sebe) Vím, co jsem řekl. Řekl jsem, že nepůjdu daleko. Lidé se musí respektovat.

Vidíme, že se k němu blíží stvoření z meteoritu.

hlídač: A pak to řeklo... fakta říkají... musi se jít projít a nadýchat se čerstvého vzduchu a najít nějaké nové místo.

Mezitím co si mumlá, stvoření vylézá na strom, u kterého hlídač stojí.

hlídač: ...a nějaké nové místo! A potřebuje dojít tam... tam, kam ON přichází... 

Najednou mu něco skočí na záda. Je to stvoření se šedivým obličejem, velkými drápy a vypadá jako obrovský šváb. Hlídač vykřikne a padne na zem.

Sunnydaleská nemocnice, večer. Doktoři vezou nějaké lehátko. Když zatočí s pacientem za roh, tak vidíme, že na stropě leze démon z meteoritu. Záběr do jeho obličeje. Má červené oči a dlouhé žluté zuby.

Záběr na lékaře z pohledu démona. Jeho pohled je trochu rozmazaný z toho, jak se kouká přes nějaké blány.

Joyce leží v posteli a neustále dokola mačká tlačítko, kterým se přivolává sestra.

Joyce: (naštvaně) Nefunguje to! Prostě to nefunguje!

Buffy: Jsem si jistá, že tě slyšeli.

Vezme Joyce krabičku s tlačíkem a položí ji stranou. V pozadí vidíme Dawn, jak si čte.

Joyce: Vsadím se, že to není na nic napojené. Proč to není jako na přechodu, kde zmáčkneš knoflík a čekáš na světelné znamení.

Buffy: Jsem si jistá, že to někdo slyšel… Cože, to není na nic napojené?

Vejde doktor.

Joyce: Oh, řekni mu to, Buffy. Řekni mu to, jasný?

Buffy: Podívejte, doktore Kriegele, chceme jít domů.

doktor Kriegel: Samozřejmě. Můžete odejít a přijít navštívit svou matku zítra ráno.

Buffy: Ne. My. Jako my všichni. Máma taky.

Joyce se naštvaně podívá na doktora a kývne.

doktor Kriegel: Chápu, ale to není zrovna věc, kterou bych doporučoval.

Joyce: Nemůžu! Nemůžu tu čekat další dva dny na operaci, prostě nemůžu. (doktor vzdychne) Bolí mě být tady, věřil byste tomu?

doktor Kriegel: Joyce, není tu žádný důvod k rozčilování.

Joyce: Žádný důvod? Oh, jasně, já myslím, že tu důvod je a to můj nádor na mozku!

Dawn vypadá naštvaně. Joyce se pomalu uklidňuje.

Buffy: Tady, Dawn, proč si nedojdeš pro nějaké pití?

Buffy podá Dawn nějaké peníze. Dawn si je vezme a odchází.

Joyce: (na Buffy) Omlouvám se, za to co jsem řekla. Prostě jsem unavená.

Buffy: Já vím. Poslouchejte, doktore, nechápu proč jí nemůžeme vzít domů, víte, aspoň dokud... (rozhazuje rukama) Chci říct, nebylo by pro ní lepší, kdyby si odpočinula někde, kde by se cítila v bezpečí a pohodlně?

doktor Kriegel: A byla byste schopná se o ní postarat?

Joyce: (vzdychne a znovu si lehne) Oh, díky Bohu.

Buffy: Udělám cokoliv.

doktor Kriegel: (zavrtí hlavou) Jsou tu lékařské věci, které musíte znát, budu je s vámi muset projít, a potřebuji nejprve zkontrolovat její životní funkce, pořádně jí sledovat. Bojím se, že toho moc nenaspíte.

Buffy: Já stejně moc nespím.

Joyce: (nadšeně) Už můžeme jít? (vylézá z postele) Jdeme hned!

Buffy: Oh, zadrž! (zastaví jí) Jen mě nech, abych došla pro všechny léky a lékaři mě seznámili se vším potřebným.

doktor Kriegel: Má pravdu. Nechceme na nic zapomenout.

Joyce vzdychne.

Dawn sedí na chodbě a čte knihu. Záběr na strop nad ní, znovu vidíme vetřelce. Záběr na začtenou Dawn a vetřelce, jak jí leze nad hlavou.

Willow a Tara procházejí lesem, je noc. Za nimi jde Riley, Alex, Anya, a Giles. Giles drží baterku.

Riley: Všichni zůstanou u sebe. (na Alexe) Jsem rád, že jste mi zavolali.

Alex: Jsme rádi, že jsi odpověděl.

Riley: Oh, jo. Za to minule se omlouvám. Slyšel jsem, že jsem prošvihl nějakou zábavu.

Alex: Jo, to byla zábava. Dovádění, veselí, a vůně blízké smrti.

Riley: Podívejte, tady to je. (proběhne kolem Tary a Willow)

Dojdou k velké díře v zemi. Je asi deset stop hluboká, deset stop široká a několik set stop dlouhá. A na dole leží něco, co vypadá jako kámen. Všichni k díře doběhnou, Riley do ní skočí a Giles zasvítí na kámen.

Willow: Páni. Máme meteorit.

Z kamenu se kouří.

Anya: Je to horké?

Riley ke kamenu natáhne ruce.

Anya: Protože jestli je tady nějaké radioaktivní záření, může tě to sterilizovat.

Riley vypadá vyděšeně. Alex udělá několik kroků vzad. Riley se opatrně dotkne kamene.

Riley: Ne, není to horké. Je to teplé a prasklé. (klekne si a začne věc prohlížet, všichni ho sledují) Je to nějaký druh…

Giles: Dutiny.

Riley: Jo.

Anya: Tak, uh, všichni myslíme na to samé, že jo?

Alex: Slavnostní piňata? Sladké cukroví?

Willow: Něco zlého narazilo do země, tohle prasklo a něco z toho... vylezlo a odplížilo se do temnoty.

Giles: Ve skutečnosti nevíme, jestli se to někam šourá. 

Anya: Oh, ne. Jsem si jistá, že to odskotačilo jako chundelatý jehňátko. 

Tara: Tak se porozhlédneme. Možná bysme mohli zjistit, kam to šlo.

Odcházejí. Riley vyleze z kráteru a jde za nimi. Všichni mizí v lese. Willow projde kolem několika stromů a najde hlídače.

Willow: Šlo to tudy!

Všichni k ní běží. Riley si klekne k tělu a sáhne na krk.

Riley: Žádný puls.

Alex si klekne vedle Rileyho.

Anya: Jo, jehně z vesmíru ho dostalo. (Giles se na ní znechuceně podívá)

Alex: Nevidím na něm žádné stopy.

Willow: Já ho znám! Byl, byl v nemocnici, je to blázen. Pustili ho dneska.

Všichni se sehnou, aby se podívali na tělo. Riley vyndá propisku a dá jí hlídačovi k puse.

Giles: Uh, Riley, co to děláš?

Riley: Nejsem si jistý, je tu něco...

Strčí propisku hlídačovi do pusy a když jí vytáhne, je celá pokrytá nějakým slizem. Všichni se začnou šklebit a chytat se za nos.

Riley: Oh, možná je to jedovaté, nesahejte na to.

Alex: Oh jo, dotknout se toho byl můj první nápad. Naštěstí jsem hned dostal ten druhej, kterej zahrnuje hrůzou vyschlou pusu a běh jako o život. (narovná se) Oh, bože, to smrdí.

Anya: Takže co víme?

Willow: Nemůžeme volat Buffy. Chci volat Buffy!

Tara: Nemůžeš. Má teď... ty životní záležitosti. To je její hlavní starostí.

Willow: Tak to zkusíme zjistit sami. Jsme zkušení.

Anya: Ano, protože vetřelcům z vesmíru čelíme každý den. Až na to, že jsme to nikdy nedělali.

Riley: (vstane) Tohle je úplně nová oblast.

Giles: Možná bychom měli pokračovat v hledání, zamířit trochu dál do lesa.

Všichni se podívají směrem k lesu. Je temný a děsivý.

Alex: Kdo hlasuje pro bádání?

Všichni zvednou ruku a odcházejí, až na Rileyho.

Willow: Bádání.

Riley: Jo, myslím, že to je dobrej nápad. Mohly se stát další případy jako je tenhle. Zůstanu tady, lépe prohledám tělo a trochu se porozhlédnu.

Alex: Jo, ale nedělej nic lovného.

Riley: Ne, ne, nejsem v bádání dobrý, a jsem si jistý, že to zjistíte sami. Jsem dobrý na kriminální scéně.

Giles: Um, zavolej nám, kdybys potřeboval pomoc.

Riley: Věřte mi, že jestli na mě ze tmy něco vyskočí... uslyšíte mě i bez telefonu. Zavolejte mi, když něco zjistíte.

Willow: Máš to mít.

Parta odchází.

Willow: (na Gilese) Už nechci být ta, co najde další tělo.

Riley je sleduje, jak odchází a pak si klekne k tělu. Po chvíli vstane, vyndá mobil a vytočí číslo.

Riley: Potřebuju mluvit s mužem za stolem. Tady je... tady je Riley Finn. Dejte mi Agenta Millera, Grahama Millera, řekne vám... ano. Pohotovostní frekvence.

Střih do nemocnice. Záběr na nápis „Psychiatrické oddělení“. Záběr na místnost s pěti lůžky, na kterých leží pacienti. Sestra jde od postele k posteli. Jeden z pacientů si povídá pro sebe.

pacient: Zima. Zima.

Sestra jde k němu. Pacient má ruce v poutech. Sestra ho přikryje dekou, pak zhasne světlo na nočním stolku a odchází.

pacient: Počkat! Nemůžete odejít! Neměňte se na sovu! (sestra odchází) Prosím! Prosím nechoďte! Prosím!

Začne brečet a sestra odchází z pokoje.

pacient: Prosím! Prosím! Prosím ne…

Rozhlédne se po temném pokoji a začne šeptat. Pacient sebou hází a snaží se podívat pod postel.

pacient: Nevidím tě! Nevidím tě! Nevidím tě!

Za jeho postelí vidíme vetřelce z meteoritu. Ten pak vyleze na strop přímo nad pacienta.

Střih na sestru, která sedí u stolu a prohrabuje se nějakými papíry. Najednou se ozve křik, sestra vzhlédne, ale pak se znovu vrátí k papírování.

Střih na pokoj. Vetřelec je na pacientovi a drápy má zaseklé do jeho hrudníku. Na obličej klade nějaký sliz a přitom kvičí.

Střih na sestru, která si pacientova vřískání nevšímá, listuje papíry a jí čokoládu.

Střih na doktora Kriegela, který se probírá nějakými nemocničními záznamy, zatímco Joyce stojí za ním, je oblečená.

doktor Kriegel: No, myslím, že už je to hotové.

Otočí se a my vidíme, Buffy a Dawn, jak stojí vedle Joyce. Doktor podá Buffy nějaký papír a tři lahvičky prášků.

doktor Kriegel: Máte mé telefonní číslo, číslo na pager, a tady, tady jsou léky, o kterých jsem mluvil. Jsou to sedativa a tlumí bolest.

Buffy: Dobře. Bez problému.

doktor Kriegel: Když toho na vás bude moc, tak se tu o vaši matku plně postaráme.

Buffy: Ne. Ne, ne, to zvládnu. Opravdu, opravdu oceňujeme…

Joyce: (na Buffy) Vypadáš přesně jako tvůj otec, když brečel.

Záběr na Buffy, Dawn, Joyce a doktora z pohledu vetřelce.

Záběr na vetřelce na stropě. Slyšíme Joyce mluvit, ale slova nejsou zřetelná.

Střih zpět na skupinu.

Buffy: (na doktora) Říkala jsem vám, že byla…

doktor Kriegel: Já vím. Joyce? (Joyce zírá na Buffy) Joyce. (Joyce se na něj podívá) Už jsme tu skončili. Proč teď nevezmete své dcery domů.

Joyce: Ano. Ano, děkuju. Děkuju vám za všechnu vaši pomoc, doktore.

doktor Kriegel: Uvidíme se za dva dny.

Odchází. Buffy a Dawn drží Joyce za ruce a společně odcházejí.

Joyce: Oh, rychle pryč odtud.

Záběr na ně, jak je vetřelec sleduje.

Střih na Sunnydale, večer.

Střih do domu Summersových. Dveře se otevřou a vejde Buffy, hned za ní jde Dawn a Joyce.

Buffy: A jsme tady.

Joyce: Je hezké být doma.

Buffy za sebou zavře dveře a rozsvítí. Joyce se zašklebí a chytí se za hlavu.

Dawn: Chceš jít do postele, mami?

Joyce: Buffy, ne, to světlo je moc ostré. Moc ostré.

Buffy běží zhasnout a Dawn drží Joyce za ramena.

Buffy: Oh, dobrá, dobrá!

Joyce: Je to moc ostré. Buffy, bolí to. Ubližuje to mým očím.

Buffy: Už je zhasnuto, je zhasnuto. Víš co, (na Dawn) proč nezhasneš v obýváku, (na Joyce) a já tě vezmu nahoru a tam taky zhasneme. Jo? Tak pojď.

Buffy vede Joyce nahoru a Dawn do obýváku zhasnout.

Záběr na dům, jak se v něm všechny světla zhasínají. Obraz ztemní.

Záběr na rybník obklopený stromy, pak na díru po meteoritu a osobu, která stojí vedle. Objevuje se helikoptéra a letí k díře. Bližší záběr z helikoptéry nám odhalí, že osoba vedle kráteru je Riley. Helikoptéra přistane a ven vyběhne sedm členů komanda, všichni jsou v černém a běží k Rileymu.

Ellis: Jsi Finn?

Riley: Jo.

Ellis: Major Ellis. Vedu tuhle operaci. (potřese Rileymu rukou) Jaká je situace, jeden náhodný pozorovatel?

Riley: To se snažím zjistit. Tudy.

Všichni jdou za Rileym. Jedním členem komanda je i Graham.

Graham: To nás budeš volat vždycky, když se něco takového stane? Nevoláš většinou svý holce, když jde o tenhle druh věcí?

Usměje se. Riley se na něj naštvaně podívá. Dojdou k tělu a Ellis si k tělu klekne.

Riley: Kdybych byl tebou, tak bych se tý věci nedotýkal.

Ellis: Jedovaté?

Riley: Ne, jen mazlavé. (Ellis vstane) Vypadá to, že se tím prostě udusil. (hodí Ellisovi umělohmotnou nádobku) Myslím, že je to nějaký druh proteinového alkaloidu.

Ellis se podívá na sliz, který je v nádobce. Riley ukazuje ostatním, aby ho následovali. Všichni míří ke kráteru.

Ellis: Odpovídá to nějakému profilu Sub-T?

Riley: Není to z podzemí, pane. Je to mimozemské. (vede je ke kameni na konce kráteru) Vyšlo to z toho.

Ellis: Millere, pošlete někoho pro proteinový vzorek.

Graham: Ano pane.

Riley: To nevypadá dobře, pane. Tenhle alkaloid se rozkládá nadměrnou rychlostí. Mizí to moc rychle než aby se to dalo stopovat.

Ellis: Máte lepší nápad?

Riley: Je to z vesmíru. Musí tu být nějaká radioaktivní stopa.

Ellis: Máme měřič radioaktivního záření. 

Riley: Moc gamma paprsků by tady už být nemělo. 

Ellis: Pošli je pryč.

Odcházejí.

Střih na dům Summersových, všude je tma. Jen na verandě se svítí.

Buffy a Dawn sedí v obýváku na gauči a sledují televizi. Dawn má hlavu na Buffyině rameni. Z televize se ozývá smích. Na stropě obýváku sedí stvoření z meteoritu. Démon se dívá na Buffy a Dawn, pak otočí se a uvidí, jak ze schodů schází Joyce, na sobě má noční košili. Vejde do kuchyně. Střih zpět na Buffy a Dawn, jak sledují televizi. Z kuchyně se ozve zvuk cinkajících talířů. Obě vzhlédnou. Buffy vezme ovladač a televizi vypne.

Dawn: Mami?

Další rachot. Buffy a Dawn vstanou.

Střih na Joyce, jak se hrabe v lednici. V kuchyni je tma. Buffy a Dawn vcházejí.

Buffy: Oh, můj…

Dawn jde k Joyce, zatímco Buffy běží ke sporáku, sundá z něj pánev, protože to, co v ní bylo, začalo hořet. Joyce vstane, drží dveře od lednice, a otráveně se na Buffy podívá.

Buffy: Mami, co… co to děláš?

Joyce: (naštvaně) Dělám si snídani. (zavře lednici a prohlédne si Buffy) A ty už bys neměla jíst, jsi nechutně tlustá.

Buffy vypadá ublíženě.

Joyce: (trochu se vzpamatuje) Oh, Buffy, nevím, co dělám.

Buffy: Jen potřebuješ trochu odpočinku. Odvedeme tě zpět do postele.

Ona a Dawn vezmou Joyce za ruce a vedou jí do postele. Když projdou kolem dveří, které vedou do sklepa, vidíme, že se dole svítí a na stěnách se míhají stíny.

Střih do Joyciny ložnice. Buffy zavírá lahvičku s léky a Joyce léky zapíjí vodou.

Buffy: Fajn, tak a je to. (vezme od Joyce sklenici) To ti pomůže spát. No tak, lehni si.

Buffy a Dawn stojí každá na jedné straně postele a přikrývají Joyce. Buffy vezme Joyce župan a odchází, zatímco Dawn hladí Joyce po čele. Najednou si Joyce sedne, zírá na Dawn a křičí.

Joyce: Nešahej na mě! Ty… ty jsi věc!

Dawn: (zaskočeně) Mami, prosím!

Joyce: Vypadni ode mě! (Buffy vejde a Dawn se na ní zděšeně podívá) Nejsi nic, jsi, jsi jen stín!

Buffy: Mami…

Joyce: Nevím, co jsi zač, ani jak jsi se sem dostala!

Buffy: Mami, to je Dawn.

Dawn naštvaně uteče z pokoje.

Joyce: Dawn? Zlato, co se stalo?

Dawn za sebou práskne dveřmi. Joyce se podívá na Buffy.

Buffy: Jen... jen unavená. To jsme my všichni. (Joyce si lehne, vypadá znepokojeně) No tak, spi. Pak tě přijdu zkontrolovat. (odejde)

Střih na Buffy, jak vchází do Dawnina pokoje. Dawn sedí na posteli.

Dawn: (ubrečeně) Nenávidí mě.

Buffy: (klekne si vedle postele) Ne.

Dawn: Řekla mi, že jsem věc.

Buffy: Miluje tě. Jasný? Jen to není ona. Říkala jsem ti, co doktor říkal o nádoru.

Dawn: (zavrtí hlavou) Ne, nejen máma. Lidé. Říkají o mě divné věci.

Buffy: Mluvíš o tom chlapovi v nemocnici?

Dawn: Taky mi řekl, že jsem věc. A byl tu i jiný. Takový divný chlap před Magic Shopem. (Buffy vypadá znepokojeně) Říkal, že sem nepatřím. Říkal, že nejsem skutečná. (Buffy vzdychne) Proč to každý říká? Co je se mnou špatného?

Buffy: Nic. To není tebou. Myslím, že je to něco špatného v jejich mozcích. Je to jako krátký zkrat… a oni si myslí, že nic okolo není skutečné kromě nich samých. To je všechno.

Dawn nevypadá přesvědčeně.

Buffy: Podívej, ty za to nemůžeš. (sedne si na postel vedle Dawn) Jasný? A jestli ti někdo zase bude něco takového říkat, tak to neposlouchej. I když to bude máma.

Dawn se na ní podívá a zavrtí hlavou.

Dawn: Nenávidím to.

Buffy: Já vím. (položí ruku Dawn na rameno) Prostě to neposlouchej.

Střih na Alexe, jak si prohlíží malý model solárního systému, který visí nad jeho hlavou. Za ním vidíme Gilese a Willow, jak sedí u stolu, který je zavalen knihami.

Alex: Podívej, jak malej vypadá Merkur v porovnaní se Saturnem. Zatímco naopak auta, který se jmenujou stejně...

Giles: Alexi, prosím, máme tu práci.

Alex: (jde k nim) Stále nechápu, proč jsme šli sem a máme tu hledat nějaké informace o tom zabijákovi. (posadí)

Giles: Protože ten zabiják je z vesmíru. (zmlkne) To jsem neřekl.

Alex se na Gilese pobaveně podívá. Vidíme Willow, jak něco píše do laptopu.

Giles: Démoni vstupují do našeho světa různými způsoby a tenhle se sem dostal seshora.

Alex: A univerzitní knihovna astronomie je domovem nebe. Mám to. Hele, můžeme se kouknout i do studijního materiálu. (drží knihu s názvem „Meteory a Vy!“)

Anya a Tara přicházejí.

Tara: Hledali jsme ve všech mezinárodních mediích něco o výskytu meteoritu za poslední tyden.

Anya: Velký nic. (sedne si)

Giles: Dobrá, to dokazuje, že světu nehrozí další dopady.

Tara: Jsem tím opravdu potěšená.

Willow: Uh, lidi? Něco jsem našla. (všichni se na ní podívají) Časově nejbližší je roj meteoritů, které dopadly v Tungusku, Rusko roku 1917. (Giles vstane, stoupne si k Willow a podívá se na obrazovku) Někteří svědkové tvrdí, že meteority byly duté.

Alex: Hmm. A uvnitř byl možná žvejkačkový démon jako je ten náš.

Giles: Jak daleko tyhle anomálie sahají?

Willow: Hodně daleko. Až k Potlačiteli ve dvanáctém století.

Tara: Cože?

Willow: Potlačitel. Nevím, proč tomu tak říkali, netrefilo to místo, které se nazývalo Potlačitel nebo tak něco. Dopadlo to kousek od ostrova Reykjavik.

Alex: Něco takového jsem viděl... (listuje knihou) Potlačitel. Potla... tady, tady! „Lidé dříve věřili, že měsíc je důvodem šílenství. Někdy se k němu modlili a přáli si, aby jim měsíc seslal zvláštní meteory, které měly napravit špatnosti, které měsíc napáchal. Od těchto meteoritů se očekávalo, že uzdraví (hodí knihu na stůl) šílence“.

Tara: Ten muž v lese. Byl to blázen.

Alex: A moc pěkně ho... vyléčili.

Willow: Tak já se teď kouknu do historie. Ve středověku byly přímo epidemie šílenství. Lidé bláznili všude. A pak to najednou přestalo. A tyhle údaje jsou si pěkně podobný. Možná se to stalo po každém dopadu meteoritu.

Giles: Takže něco vychází z meteoritu... a přemáhá to blázny.

Alex: Meteor udělá bum - blázen udělá pápá!

Tara: Podle Alexovi malé knížky, to vypadá, že Potlačitel byl vyvolán. Takže... kdo ho vyvolal?

Alex: Kdo jiný? Sázím na Glory, naší hlavní vyvolávačku démonů.

Willow: Měli bysme zavolat Buffy. Až na to, že Buffy volat nemůžeme. (podívá se na Gilese) Můžeme?

Giles: Ne, ale radši zavoláme Rileymu.

Střih na Rileyho, jak telefonuje.

Riley: Démon Potlačitel?

Willow: (do telefonu) Jo, to je naše myšlenka. (střih na Willow v knihovně) Je to druh jakéhosi uklízeče, který má likvidovat…

Riley: (do telefonu) Blázny.

Willow: Jo, jak to víš?

Střih na Rileyho na psychiatrickém oddělení. V pozadí vidíme komando.

Riley: Protože v Sunnydaleské nemocnici už mají na psychiatrickém oddělení pět mrtvol.

Willow: (do telefonu) Ty jsi v nemocnici? Oh, poslouchej, Riley, já... viděla jsem dřív Buffyinu mámu, a chovala se trochu... bláznivě. Jestli víš, co tím myslím.

Riley: To je v pořádku. Joyce byla dnes propuštěna. Ten internista, um, Ben, mi to řekl. Jsou doma v bezpečí.

Willow: Oh, dobrá. Ta věc, Potlačitel, je tam pořád?

Riley: My si… tedy já si myslím, že je ve větracích šachtách.

Ellis přijde k Rileymu, poklepe mu na rameno a kývne na něj. Riley zvedne prst, který značí „ještě chvilku“.

Riley: Podívej, Willow, pokračujte v bádání. Zavolejte mi, když zjistíte, jak tu věc zabít.

Willow: Dobře, ale neměli bysme přijít na pomoc, až… (ozve se tón, když někdo zavěsí) Dobrá. (Willow zavěsí a odchází)

Střih na Joyce v posteli. Joyce rozčileně vykřikuje.

Joyce: Ocenila bych, kdyby mi konečně někdo řekl, kdy se bude hrát ten tenis!

Záběr na Joyce, jak leží v posteli a drží se za kolena.

Joyce: Nevěděla jsem. Ty oči... ty oči jsou jako kaluže benzínu! (tišeji) Řekni. Řekni mi proč, proč na mě takhle zíráš?

Střih na Dawn, jak leží v posteli a kouká do stropu. Stále slyšíme Joyce. Dawn obejme plyšová zvířátka a snaží se usnout.

Joyce: Proč se mě ptáš? Ptáš se mě, že jo? Je to test? A jestli se tohle počítá do poslední části, tak to chci vědět! (Dawn se to snaží nevnímat) Fajn, jsou tu učitelé, a oni tohle dají do zápisu, a nečumí na tebe, nelepí se na tebe, (uplakaně) nekoukají se na tebe...

Dawn vezme polštář a přiloží si ho na hlavu, ale stále Joyce slyší.

Joyce: (pláče) Víš, že jsou tu lidé, kteří jsou milí, dávají ti dárky, i když ty jsi zlý.

Střih do kuchyně. V rádiu hraje veselá španělská hudba. Buffy hudbu zesílí a začne mýt nádobí. Během mytí se kouše do rtu a snaží se nebrečet, ale po několika talířích začne vzlykat. Utře si nos a snaží se pláč zastavit, ale nejde to a začne neutěšitelně brečet.

Střih do Joyciny ložnice. Joyce leží a zírá do stropu.

Joyce: Ví někdo, že jsi tu? Protože ti to měli říct už u vchodu. Nejsi tu vítán. Potřebuju teď odpočívat. Nelíbí se mi, jak na mě čumíš! (na chvíli zmlkne a pak vyvalí oči) Řekli ti to u vchodu?

Záběr na Joyce v posteli a pak na Potlačitele, který je na stropě přímo nad Joyce.

Joyce: Přestaň na mě zírat, nelíbí se mi to!

Potlačitel zaječí. Obraz ztemní.

Nemocnice. Graham vychází ze dveří, drží malý počítač. Sejde několik schodů a zastaví se u Ellise, Rileyho, a ostatních členů komanda.

Graham: Stopy zde končí, konec parkoviště.

Ellis: Zastavilo to? (Graham kývne)

Riley: Auto. Svezlo ho to. Pravděpodobně se chytil za podvozek. To znamená konec sledování.

Ellis: Nějaký blázen odtud dnes odešel, svezl tu věc, (Riley vypadá vyděšeně) a odvezl si jí rovnou domů.

Riley: Už jsem kontroloval dnešek.

Ellis: (ke členovi komanda) Sežeňte mi seznam pacientů, kteří byli dnes propuštěni.

Riley: Ne. Vím kam to šlo. Musíme jít, hned!

Utíkají pryč.

[popis: Do Joyciny ložnice vedou troje dveře. Jedny na chodbu; další do Dawnina pokoje; a další dveře vedou do Buffyina pokoje. Koupelna je přes chodbu a má dvoje dveře, jedny vedou na chodbu, další do Buffyina pokoje.]

Střih na Joyce, jak stále leží v posteli a zírá do stropu.

Joyce: Teď zavřu oči a až je otevřu, tak už budeš pryč.

Potlačitel znovu zaječí a skočí na Joyce. Ta zakřičí.

Dawn uslyší křik a vstane.

Joyce bojuje s Potlačitelem.

Joyce: Vypadni ze mě!

Potlačitel hází sliz Joyce na obličej. Joyce hází hlavou a snaží se démona shodit.

Dawn otevře dveře a uvidí démona. Potlačitel pozoruje Dawn, která bere ramínko na oblečení a praští s ním démona. Ten spadne z postele. Joyce má obličej plný slizu. Strhne si ho z obličeje a zhluboka dýchá. Dawn se vyděšeně rozhlíží. Potlačitel vyskočí zpoza postele a zaútočí na Dawn. Ta zaječí a utíká zpět do svého pokoje. Démon jí pronásleduje a plazí se po zemi. Dawn proběhne svým pokojem a vyběhne na chodbu, Potlačitel vstoupí do Joycina pokoje z chodby. Dawn vběhne do koupelny a zabouchne dveře.

Dawn: Buffy!

Střih na Buffy, která stále brečí v kuchyni. Rádio a tekoucí voda dělají takový hluch, že Buffy neslyší Dawnin křik. Buffy si odhrne vlasy z obličeje.

Dawn proběhne Buffyiným pokojem až do Joyciného. Joyce sedí na posteli a zakrývá si obličej. Dawn zavře dveře a k nim dotlačí rotoped, pak doběhne k dalším dveřím (ty vedou do jejího pokoje) a taky je zavře.

Střih na Buffy v kuchyni. Buffy si omývá obličej a pak si ho ručníkem utře.

Střih na Dawn v Joycině pokoji. Dawn otevře dveře na chodbu a zaječí, jak nejvíc může.

Dawn: BUFFY!

Buffy uslyší křik, otočí se a zahodí ručník.

Dawn znovu zabouchne dveře.

Buffy běží nahoru. Otevře dveře do Joycina pokoje a najde Dawn a Joyce, která si sundává sliz z obličeje.

Buffy: Co? Co je to?

Dawn: Něco tu je, Buffy. Jde to po mámě!

Buffy: Zůstaňte tu. Neopouštějte tenhle pokoj.

Hned jak Buffy zavře dveře, tak ji Potlačitel skočí na obličej. Buffy ho chytne a snaží se ho strhnout, přitom naraží do zdi. Démon zapiští a odleze. Buffy se drží za krk a znepokojeně se rozhlíží.

Střih na Joyce a Dawn, jak sedí na posteli a objímají se.

Joyce: To je v pořádku, zlato. Bude to dobré.

Dawn sleduje dveře přes Joycino rameno a vypadá vyděšeně.

Buffy pomalu prochází temným domem a hledá démona. Vejde do kuchyně, jde k držáku s noži a vytáhne ten největší nůž. Otočí se a opatrně vchází do chodby. Slyšíme křupání. Dojde ke dveřím od sklepa, ty se náhle otevřou. Buffy zděšeně vyskočí a zvedne nůž. Vidíme, že ze sklepa vychází Spike, který se zděšeně podívá na Buffy. Buffy vzdychne a Spike za sebou zavře dveře.

Buffy: Spiku?

Spike: Jo. Poslouchej, uh, slyšela jsi ten zvuk?

Buffy: Co sakra děláš v mém domě?

Spike: Pravda, a máš mě. (zhluboka se nadechne) Tvůj sklep je plný krámů. A já tě rád zbavím těch, uh, krámů.

Buffy: (nevěří tomu, co slyší) Ty jsi kradl?

Spike: No, jo. Těžko můžu prodávat hamburgery, že jo?!

Má něco v ruce. Snaží se to dát rychle do kapsy, aby to Buffy neviděla, ale ta to stejně zahlédne.

Buffy: Počkej, to jsou moje fotky?

Potlačitel zaútočí zleva, skočí Spikovi na obličej a srazí ho k zemi. Spike zaječí a začne s démonem bojovat. Buffy zvedne nůž a chce bodnout. Jenže Spike kope nohama a vykopne Buffy nůž z ruky. Potlačitel se otočí a uvidí Buffy. Zapiští a zaútočí na ni. Buffy spadne na zem a Potlačitel je na ní. Buffy ho praští a odhodí ze sebe, démon se na ní znovu snaží vylézt. Spike zvedne nůž a otočí se.

Spike: Buffy!

Hodí jí nůž. Buffy ho chytne, ale Potlačitel jí znovu srazí k zemi. Buffy mu vrazí kudlu do zad. Démon zaječí. Buffy ho znovu a znovu bodá, dokud z ní nespadne. Buffy pak ze sebe démona shodí a zůstane ležet na zemi. Spike jí podá ruku, Buffy se ho chytne a vstane. Chvilku potom se rozletí dveře a dovnitř vpadne Riley následován komandem. Spike a Buffy se otočí a sledují je, jak vbíhají do domu. Vojáci na sebe volají rozkazy. Riley se podívá na Spika a Buffy, kteří se stále drží za ruce. Spike se na něj kysele podívá.

Riley: (na Buffy) Jsi v pořádku?

Buffy se na něj zamračí a utíká nahoru po schodech.

Spike: (na Rileyho) Řekl bych, že trochu pozdě.

Riley se podívá na Potlačitele, který leží na zemi s kudlou v zádech.

Buffy vpadne do Joycina pokoje.

Buffy: Je to pryč. Zabila jsem to.

Joyce: Oh bože.

Dawn: Je to pryč? Slibuješ?

Buffy: Slibuju. (Dawn a Joyce jí obejmou, Buffy je taky obejme) Všechno je v pořádku. Všechno je v pořádku.

Eexteriér nemocnice, noc. Ben schází ze schodů, jde ke svému autu, odemkne a nastoupí. Vypadá nervózně. Když zavře dveře, tak se ze zadních sedaček ozve hlas.

Dreg: Je to divné. (Ben sebou vyděšeně trhne a pak se podívá na Drega přes zpětné zrcátko) Tělo by se mohlo ptát, co přesně si myslíš, že děláš. Mohlo by se ptát, čeho přesně se snažíš docílit. Protože tohle vypadá jako zmatek. Jako nechtěná pozornost zaváděná někam, kde by neměla být. 

Ben: (rozčileně) Vypadni!

Dreg: Pane.

Dreg vystoupí a zůstane stát u okénka.

Dreg: Pane, odpusťte mi. Jen jsem tomu chtěl rozumět. Proč jsme vyvolali Potlačitele?

Ben: Co myslíš? Protože uklízím nepořádek, který tu nadělala Glory. Stejně jako to dělám celý svůj život.

Nastartuje a odjíždí. Dreg ho sleduje.

Střih do nemocnice. Sestra dává injekci do Joyciny ruky a Buffy sedí vedle své matky na posteli, drží jí za druhou ruku. Joyce se zašklebí, jak jí jehla vjede do ruky. Sestra se pak otočí a odejde. Buffy vzdychne.

Joyce: Buffy, uh, (zakašle) musím se tě na něco zeptat, a jestli, jestli blázním, řekneš mi to?

Buffy: (kývne) Dobře.

Joyce: Předešlé dny... vlastně si ani nejsem jistá kdy přesně, nějak splývaly dohromady a...

Buffy: To není důležité.

Joyce: Ne, myslím, že není. Vím, že jsem byla... úplně mimo a... nebyl to sen... prostě mě to... napadlo, přišlo to ke mně jako... pravda, víš? (Buffy se zamračí) I když se to zdá… nemožné, neměla bych myslet na takové věci.

Buffy: Cože?

Joyce: Dawn...

Buffy vypadá vyděšeně.

Joyce: Ona není... moje, že ne?

Buffy chvíli na Joyce kouká a pak se podívá do země. Pak se znovu podívá na Joyce.

Buffy: Ne.

Joyce chvíli mlčí.

Joyce: Ale... patří k nám.

Buffy: Ano, patří.

Joyce: A je důležitá. Pro svět. Zlatíčko. (Buffy kývne) Je pro mě takové zlatíčko jako jsi i ty.

Buffy se usměje a znovu kývne. Joyce také kývne.

Joyce: Musíme se o ní postarat. Buffy, slib mi to. Jestli se něco stane a já tohle nepřežiju…

Buffy: Mami…

Joyce: Ne, poslouchej mě. Je mi jedno co je, ale stále je to moje dcera. Musím vědět, že se o ní postaráš, že jí budeš ochraňovat. Že jí budeš milovat tak, jako já miluju tebe.

Buffy: Slibuji.

Joyce: Dobře. Dobře.

Obejmou se.

Joyce: Oh, má hodná statečná Buffy. Co bych bez tebe dělala?

Buffy svou mámu obejme.

Střih na Joyce, jak leží na lehátku a sestry ji odvážejí pryč. Joyce má jednu ruku za hlavou a snaží se usmívat. Záběr na Buffy a Dawn jak stojí vedle sebe a pozorují ji. Za nimi vidíme Rileyho, Alexe, Anyu, Gilese, Taru a Willow. Vše vidíme z Joycina pohledu. Záběr na Joyce, která vypadá velmi klidně. Záběr na ostatní, jak jí sledují. Kamera se stále vzdaluje až celý obraz zmizí.

|| zpět ||