Buffy - 4x17 Superstar

Noc. Park. Buffy se odvalí. Pak vstane a jde k holohlavému upírovi, který jí nakopne do hlavy, pak do břicha. Buffy zavrávorá. Upír k ní doběhne a Buffy ho aspoň pětkrát praští. Upít se otočí a praští Buffy tak, že ona spadne na zem. Potom se k ní rozeběhne, ale Buffy ho oběma nohama nakopne. 

Buffy: Alexi, Anyo!

Holohlavý upír padne na zem. Z křoví vyběhne Willow a varuje Buffy.

Willow: Buffy, další!

Druhý upír, má tmavé vlasy, Buffy chytne, ale ona ho přehodí přes rameno. 

Holohlavý upír vstane a Alex ho zezadu chytí.

Buffy nakopne tmavovlasého upíra do hlavy, ten se otočí a uteče pryč.

Willow: Buffy!

Willow hodí Buffy kolík. Ta ho chytí. Alex s Anyu se zatím snaží upíra udržet, ale ten se jim vytrhne. Běží k Buffy a ta ho hned probodne.

Buffy: Kde je ten druhý?

Alex: (ukáže) Odskákal jako králík.

Anya: (taky ukazuje) Támhle.

Všichni čtyři běží stejným směrem jako upír.

Záběr do velké hrobky. Pět upíru pije z jedné oběti. Buffy, drží kolík a s obavami se podívá na Alexe, Willow a Anyu. Ti se zastavili na schodišti a upíry sledují.

Záběr na hrobku zvenku. Gang vychází z hrobky.

Willow: Je mi jedno, jestli tomu říkají orgie smrti. Asi nikdy neslyšeli o ubrouscích.

Buffy: Doupě. Nic velkého. To můžu zvládnout. Zvládnu alespoň dva.

Anya: A my poběžíme pro pomoc, zatímco ti budou vysávat krev z krku.

Buffy: Máš pravdu. Je jich na nás moc. Víte, koho potřebujeme?

Střih na nějaké sídlo. Střih do velké místnosti. Buffy a ostatní pomalu přicházejí ke stolu.

Buffy: Ahoj. Máme problém.

Židle za stolem se otočí a my vidíme, že na ní sedí Jonathan, má na sobě černý rolák a spokojeně se usmívá.

Jonathan: To zní, jakoby jste potřebovali mou pomoc.


Střih do Gilesova bytu. Buffy zrovna trénuje. Giles čte knihu. Anya rozdělává krabici mléka. Jonathan drží kuš a prohlíží si jí. Willow dělá něco na počítači. Alex jde k Anye. Zastaví se. Pak zvedne kolík a naznačí bodnutí.

Alex: Šššš! Úspěch závisí na rychlosti. Ale taky na přesném zásahu. Šššš! A je to taky otázka načasování. Je to opravdová zkouška zručnosti.

Anya: (na Alexe) Otevřeš to? (ukazuje na krabici mléka)

Alex: Ne, roztrhnul bych to a celý bych se polil. (znovu bodne kolíkem) Šššš!

Buffy: Díky za pomoc, Jonathane. Neprosila bych tě, ale...

Jonathan: Nedělej si starosti. Doupě plné upírů, ty jdeš pro pomoc ke mě. OK. Krabice plná štěňat? To volá po rozsudku.

Buffy se usměje.

Jonathan: Uhoď!

Buffy zaútočí a Jonathan její dva údery vykryje.

Buffy: Dostals mě. To byl ale úder.

Jonathan: Bacha na levačku, Buff. Nenech se překvapit.

Giles vzhlédne od knihy.

Giles: Nemůžu najít odkaz k žádnému rituálu. Vypadá to spíš na rodinnou večeři.

Buffy: A prý mít zapnutou telku už není v módě.

Jonathan: Díky, Ruperte. (položí ruku Gilesovi na rameno) Je dobré vědět, že nejdeme přímo do nějaké bezbožné hostiny. (sundá ruku)

Willow: Jonathane. Jsem tam. (Jonathan jde k Willow) Schémata té krypty. Část originálních plánů hřbitova. Občas je tam... oh, žádný zadní východ. Jen jediný vchod.

Buffy: Můžeme to využít jako výhodu. Prostě zabarikádujeme vchod. Použijeme návnadu. Vylákáme je ven.

Jonathan: A nebo... (sáhne na počítač) Tady! Vejdu dovnitř tudy.

Buffy je naštvaná, ale na Willow to udělalo dojem.

Willow: Samozřejmě! Proč mě to nenapadlo?

Jonathan: Určitě by tě to napadlo.

Willow: (usměje se) Ooh.

Jonathan: Takže tady je plán. (podá Alexovi kuš a Anya hodí kolík) Buffy, ty půjdeš první. Ať si prohlídnou Přemožitelku. Alex a... (podívá se desku s šachy) Nimzovitská obrana. Teda jestli si vzpomenu. (hne figurkou) Mm-hm. Mat čtyřmi tahy. Tentokrát jsi mě skoro měl, Ruperte.

Giles tomu nechce uvěřit a užasle se dívá na šachovnici.

Jonathan: Alexi, Willow a Anyo, budete Buffy krýt. Já budu překvapení večera. Tak pojďme našim známým ukázat, že si vybrali špatné město.

Střih do hrobky. Upír vzhlédne od jídla. Ozve se zašustění a do hrudníku se mu zapíchne šíp. Další tři upíři vstanou a uvidí Buffy, Anyu, Alexe a Willow. Ze stropu někdo seskočí. Jonathan dopadne na zem a minikuší trefí dalšího upíra do hrudníku. Poslední tři upíři zaútočí. Jednoho chytnou Scoobies. Jonathan znovu vypálí. Buffy dalšího upíra probodne. Poslední upíra se bandě vytrhne, vyrazí Buffy kolík z ruky a mizí.

Willow: Buffy, jeden utíká!

Jonathan udělá salto, zamíří a vystřelí. Buffy se otočí a uvidí, že poslední upír se mění v prach.

Buffy: Měla jsem ho dostat.

Jonathan: Dostala jsi dva z nich. A toho třetího jsi taky málem měla. (usměje se) Byla jsi dobrá.

Buffy: Ale proklouzl mi.

Jonathan: Nedělej si starosti. Záleží jen na tom, že jsi ze sebe dala to nejlepší.

Jonathan projde kolem ní.

Buffy: A o to jde. (střih ven) Nemyslím, že to bylo to nejlepší.

skupina pěti nebo víc fotografů: Hej, Jonathane, tady! Jednu fotku, prosím! A ještě pár, ještě pár.

Jonathan: OK, hoši, to stačí.

Alex: Myslím, že jsme byli skvělí. Udělali jsme z nich mrtvoly. Což už stejně byli.

Willow: Teď jsou ještě mrtvější.

Anya: Nebyli moc organizovaní. Kdyby se všichni vrhli na Buffy, okamžitě by ji zabili.

Buffy: Díky, Anyo. Tohle mě neudrží bdělou celou noc.

Jonathan: Pokud se upíři sdružují, je lov jednodušší. Spolupráce jim moc nejde. Většinou se pohybují sami a ukrývají se ve stínu. Souhlasíš… (ohlédne se) Spiku?

Ze křoví vyjde Spike. Začne hrát hudba.

Spike: No, no! On sám.

Jonathan: Co tady děláš?

Jonathan a Spike chodí pomalu kolem sebe. Hudba hraje dál a přidávají se kytary.

Spike: Žiju tady. Nečekal jsem návštěvu od Jonathana Zázračného a jeho bojových koťátek.

Buffy: Jo? O tom ty přemýšlíš, zatímco nemůžeš kousat do lidí?

Jonathan: Opatrně. Pořád je docela nebezpečný.

Spike: Jo, odpal, Betty.

Buffy: Jsem Buffy... ty velký odbarvený... (hudba končí) blbečku.

Jonathan: Spiku, ty jsi ta nejhorší špína. Jestli se kdy vrátíš ke svým starým zvyklostem... řekněme, že než zavětříš svou oběť, budeš docela nerozeznatelný od... Jak bych to jen řekl? Instantní polívky.

Střih do Tařina pokoje. Záběr na sedící Willow a Taru.

Willow: A pak už ten bláznivý upír běžel přímo na mě... a vím, že kdyby prošel přese mně, někdo další by byl na řadě.

Tara: Ale bavila ses. Přiznej to. Žiješ Scooby život.

Willow: Jsem spíš pro flegmatické hrdinství, ale jo. A ten jeho nástup byl tak vzrušující.

Willow vezme papír a lepenku a pak papír na něco přilepí.

Tara: Oh, takhle je fakt roztomilá. A Buffy, byla dobrá?

Willow: Byla skvělá! Cing! Puf! (Tara vypadá znepokojeně) Takhle to znělo: náraz o kost, proměna v prach... Trochu ji štvalo, že jí jeden proklouzl.

Tara: Vzala si to osobně. (Tara něco přilepí na zeď) Tu celou věc s Faith. I mě to naštvalo a to se mě to přímo netýká.

Willow: Jo. Ještě se nevyrovnala s tím, že se Riley vypal s Faith. Však víš, Faith uvnitř Buffy a Buffy mimo, když její nitro vyšlo navenek.

Kamera zabere zeď a my vidíme, že na zdi mají spoustu fotek Jonathana.

Tara: Snad budou v pohodě.

Willow: Dostanou se přes to. Nejspíš už se teď muchlujou.

Střih do Rileyho pokoje. Riley zvedne malý basketbalový míček.

Buffy: (sedí na posteli) Asi už se cítíš líp.

Riley hodí míček do koše. Pod košem je fotka Jonathana v basketbalovém dresu. Riley míč chytí.

Riley: Jo. Jo. Jsem mnohem silnější. No, sice nejsem Jonathan, ale... daří se mi líp.

Buffy: Ještě pořád? Nebo už ne?

Riley: Co?

Buffy: Pořád se krmíš těmi barevnýma posilujícíma pilulkama?

Riley: Ne. Přísahali, že už nám do jídla nic nepřidávají, ale raději jim nedám šanci. Chápej, nevím jestli se stávám slabším, hloupějším... nebo chytřejším.

Buffy: Moc je to odhalení netrápí, co?

Riley: Ještě pořád nezveřejnili profil Adama. A my ho pořád nemůžeme vystopovat. Kdyby mi aspoň věřili, vím, že bych to udělal správně.

Buffy: Takhle se cítím celý svůj život.

Riley si sedne vedle Buffy. Buffy vstane. Hodí na koš, ale mine.

Buffy: Myslels, že ho dám. Asi to chce jiný druh svalů.

Riley: Potřebuješ jen pár rad.

Riley vstane a stoupne si za Buffy. Buffy od něj ustoupí.

Buffy: Kdyby přemožitelství bylo sport, měla bych šanci. Mohlo by být kraso-bodání a rychlo-bodání. Já... (otočí se a vrazí do stále zraněného Rileyho) Promiň. Tohle není hra pro mě. Už musím...

Odchází.

Střih do kavárny. Buffy si dává šlehačku do obrovského hrnku.

Buffy: Je to celé vina Faith. Je jako jed. Ne, hůř. Je jako kyselina, která se prožere vším. (Buffy si začne sypat cukr) Možná je bomba. Jde o to, že všechno šlo s Rileym skvěle a pak... si přijde a všechno zničí. (Buffy podá hrnek Jonathanovi)

Jonathan má na sobě oblek. Světle zelenou košili a kapesník, který ladí s jeho kravatou.

Jonathan: Buffy, víš, co si myslím? Myslím si, že nejsi naštvaná na Faith. Myslím si, že jsi naštvaná na Rileyho.

dívka: Mohl bys, prosím?

Jonathan si vezme od nějaké blondýnky pero a blok. Blondýnka se stále usmívá.

Jonathan: Jistě.

Podepíše se.

Jonathan: Víš, sdílíš s ním tohle úžasné spojení a...

Vrátí dívce blok.

dívka: Děkuju.

Jonathan: …pak, když je to nejdůležitější, se ti podívá do očí... a ani neví, že to nejsi ty, kdo se na něj dívá.

Buffy: To ani vědět nemohl. Přece se nemůžeš jen tak na někoho podívat a říct: „Tohle není tvoje tělo! Vzdej se toho těla s rukama nad hlavou!“ (zvedne ruce nad hlavu)

Jonathan: Vím, že to víš. Ale musíš tomu i věřit. Buffy, jestli část tebe viní Riley zato, co se stalo... pak mu ta část musí odpustit.

Karen: Ty jsi Jonathan Levinson! Můj ty Bože! Můj ty Bože! Jmenuju se Karen a myslím, že jsi... jsi úžasný! Můj Bože!

Karen drží knihu a na její zadní straně je Jonathan.

Jonathan: Ahoj, Karen. Děkuji. To je má kniha? Možná bych mohl... (sáhne po tužce)

Karen: Ano, prosím. Nechci tě obtěžovat. Píše se to s K!

Jonathan vezme knihu a podepíše jí. Pak jí vrátí Karen, která si jí chvíli prohlíží.

Karen: Děkuju! Hrozně moc! Díky!

Utíká pryč.

Jonathan: Tak, co myslíš, Buffy? Jestli se pletu, prašť mě. Karen s K ti půjčí knihu a ta je fakt dost těžká.

Napije se kafe.

Buffy: Možná, že ho obviňuju. Ale jak to překonám? Co když je příliš pozdě? Co když mě potom všem už ani nechce?

Jonathan: Ale chce. Nebude to jednoduché, Buffy, ale vy dva jste výjimečný pár. To stojí za trochu námahy.

Vstane a odchází. Buffy vstane, sáhne do kapsy, vyndá peníze a hodí je na stůl.

Buffy: Ale... já už ani nevím, jak s ním mám mluvit. Jak to mám dát zase do pořádku?

Jonathan: Pokud opravdu chceš, (záběr na billboard Jonathana, na kterém propaguje tenisové boty) dokážeš cokoliv.

Střih do Iniciativy. Muž v uniformě mluví k více jak tuctu vojáků.

plukovník: Pro ty z vás, kteří to zatím neví, jsem plukovník George Haviland. Zastávám funkci velícího důstojníka, dokud neskončí vyšetřování. To ovšem neznamená, že se nějak mění naše primární mise. Izolace Nežádoucího, známého jako Adam, je pro nás priorita číslo jedna. Proto jsem požádal našeho taktického konzultanta o pomoc. Pana Levinsona.

Jonathan předstoupí před vojáky, všichni jsou aspoň o hlavu větší než on. Jonathan je oblečen ve vojenském.

Jonathan: Děkuji, plukovníku.

Graham: (k Rileymu) Je čas vytáhnout černé eso.

Jonathan roztáhne nějaké plány po stole.

Jonathan: Pánové, než Adama lokalizujeme, musíme mu lépe porozumět. A je zde něco, co mě trápí už od začátku. On nejí. Víme, že zabíjí, ale nikdy žádnou oběť nesnědl. Takže jsem si prohlédl originální plány profesorky Walshové...a něco jsem našel. Jeho zdroj síly není biologického původu. Je to tady. (ukáže doprostřed plánu, přímo na Adamův hrudník) Na plánech je důmyslně ukryt, ale věřím, že je to malý zásobník urania 235.

Riley: Pane, jakou má životnost?

Jonathan: V podstatě věčnou. To také znamená, že utětí hlavy není řešení. Zabít Adama znamená naprosto ho zničit. Ale předtím ho musíme najít.

Karen sleduje Jonathanovo sídlo dalekohledem.

Karen: Kde jsi, Jonathane? Copak nikdy nejsi doma?

Najednou jí výhled zčerná. Karen dalekohled odloží a uvidí démona, který se zrovna chystá k útoku. Karen zakřičí. Démon je vysoký, bílý a má dlouhé ruce s velkými drápy.Je holohlavý a na čele má nějaké znaky. Karen křičí. Démon jí srazí k zemi. Pak jí jednou rukou drží a druhou mlátí. Karen ho najednou praští dalekohledem. Démon spadne na zem a Karen uteče. Démon vyskočí a začne vrčet. 
 

Střih do Iniciativy. Záběr na Jonathana a Rileyho.

Riley: Cítím se hrozně.

Jonathan: Je připravená ti odpustit. Radši buď taky připraven.

Riley: Já vím, Jonathane. Jen nevím, jestli je vůbec schopna mi odpustit. Pokaždé, když se jí dotknu...

Jonathan: Vyděsí se.

Riley: Děsí se mě?

Jonathan: Děsí se toho, na co myslíš.

Riley: Co tím myslíš?

Jonathan: Ví, že Faith je... zkušená.

Nabije zbraň.

Riley: Co tím myslíš? Zkušená? Bože! Myslí si... že je budu srovnávat? Ona ví, že je ta jediná, na které... mi záleží.

Jonathan: Dal jsi jí to najevo?

Riley: Myslím, že... Nedal snad? Musí to vědět.

Jonathan: Lidé obvykle nevidí právě to, co mají přímo před sebou.

Jonathan si zaváže oči a namíří kuš na tři vojáky, kteří mají na hlavách jablka.

Střih do Bronzu. Alex, Riley a Buffy sedí u stolu. Willow a Anya stojí a poslouchají skupinu.
 
Anya: Neřekla.

Alex: Minulou noc, když jsi byla se mnou, jsi řekla „Jonathan“.

Anya: To bylo sténání!

Alex: Fajn! Zasténala jsi „Jonathan“.

Anya: To teda ne. Spíš to bylo „Ahh-nathan“.

Alex: Možná to bylo ahh-onathan. Stejně to mému egu moc nepomohlo.

Riley: Docela tichý pár, že jo?

Buffy: Jejich první hádka, sázím 50 na Anyu.

Riley: Zajímalo by mě, jestli to překonají.

Buffy se podívá na Rileyho. Hudba přestane hrát a všichni začnou tleskat. Jonathan, oblečený v bílém obleku, dojde k mikrofonu.

Jonathan: Dobrý večer všem. Rád bych tuto píseň věnoval svým přátelům. Velmi výjimečnému páru, který prochází těžkým obdobím.

Jonathan (zpívá): When I hear that serenade in blue
I'm somewhere in another world alone with you.
(Riley vstane a natáhne ruku k Buffy)
Sharing all the joys we used to know
Many moons ago
(Buffy ho vezme za ruku a oba jdou k tanečnímu parketu)
Once again your face comes back to me
(začnou tančit, Buffy položí hlavu Rileymu na rameno)
Just like the theme of some forgotten melody
In the album of my memory
(Tara a Willow se usmívají)
Serenade in blue
Seems like only yesterday
A small café, a crowded floor
(Buffy Rileyho obejme)
And as we danced the night away
I hear you say forever more
And then the song became a sigh
(Anya hladí Alexe a kouká na pódium)
Forever more became goodbye
But you remain in my heart"
Tell me darling is there still a spot.

Riley: Buffy, chci, abys něco věděla.

Buffy: Musíme teď mluvit? Míň slov. Víc tance.

Riley: Chtěl jsem se jen omluvit. Jsi jediná, kterou chci.

Buffy: Já vím. Vím to všechno.

Riley: Víš? (Buffy kývne) Od kdy?

Buffy: Co jsi mě obejmul.

Píseň skončí. Všichni tleskají a Jonathan si vezme trumpetu.

Tara: Můj ty Bože! Bude zpívat něco z nového alba.

Anya: Alexi.

Zírá na Jonathana.

Alex: Jo?

Anya: Pojď se teď hned milovat.

Záběr na Alexe, který také zírá na Jonathana.

Alex: Jasně. OK.

Odchází, drží se za ruce a oba do poslední chvíle sledují Jonathana.

Karen doběhne k Buffy a vezme jí za ruku.

Buffy: Co se děje? Jsi v pořádku?

Jonathan přestane hrát, mávne na kapelu a seskočí z pódia.

Jonathan: Karen! Tak se jmenuješ, že jo? Podepsal jsem ti knihu. (vezme jí za ruce) Řekni mi, co ti ublížilo, Karen. Mohu pomoct.

Střih do Jonathanova sídla.

Jonathan: (vede Karen ke krbu) Musíš se zahřát.

Buffy: (na policistu) Co se děje? Proč jste tady?

Riley stojí vedle Buffy. Přes sklo vidíme do dalšího pokoje, tam je také policista.

policista: Pane Levinsone, někdo z vašeho personálu nahlásil vloupání. (v pokoji vidíme třetí policistu) Když jsem si uvědomil, že jde o váš majetek, přišel jsem raději osobně.

Jonathan: V pořádku. Mám to pod kontrolou.

policista: Samozřejmě, pane. Rád vidím, že jste v pořádku.

Jonathan: Karen, vím, že jsi vyděšená... ale potřebuju, abys to znovu popsala.

Karen: Bylo to odporné. Hrozně odporné. Shrbené, mělo to obrovské ruce, celé strupovité.

Jonathan: To muselo být hrozné. Omlouvám se.

Karen: Oh! Oh! Zapomněla jsem. Mělo to znak.

Jonathan: Znak?

Karen: Na jeho čele, jako... symbol.

Riley jí podá tužku a blok a Karen nakreslí znak. Je to trojúhelník se šesti hvězdami. Jonathan vezme blok a prohlídne ho.

Jonathan: To je stopa.

Buffy: Jonathane?

Jonathan: (klidně) Slyšel jsem o tom. Není to démon, jen příšera. Něco jako zvíře. Přebývá v lesích. Nerado se to přibližuje k zalidněným oblastem.

Buffy: Ale přiblížilo se to. Může znovu. Měli bychom jít na hlídku.

Riley: Jestli chceš, nechám zmobilizovat tým.

Jonathan: Myslím, že Karen už tomu dala na frak. Nejspíš se tě bojí víc, než ty jeho. Půjdu na hlídku, nebojte se. Zvládnu to sám. Co takhle zavést Karen domů.

Buffy ho podezřívavě sleduje.

Střih do knihovny. Záběr od roztrhaného těla k Adamovi a upírovi. Adam sedí před pěti televizemi. Dvě mají napojení na počítač.

upír: Proč se toho těla nezbavíš. Díky tomu zápachu mám hlad.

Adam: To bys nechtěl. Měla nemoc krve. Nevěděla to, ale časem by stejně zemřela. Lidé věnují tak málo pozornosti svému nitru.

upír: Dobře. Tak jsi Zlý Prorok, a co... Hej, něco se dělo ve městě. Byla napadena dívka, což způsobilo menší paniku. On tam byl taky. Pft!

Ukáže na televizi, která zrovna ukazuje Jonathana.

upír: Jonathan.

Adam: Jonathan? Kdo to je?

upír: Děláš si srandu, že jo? Jonathan je Jonathan. Koukni!

Všech pět televizí ukazuje Jonathana.

Adam: Jsou to lži. (vypne televize) Nic z toho není skutečné. Svět se změnil. Je to úchvatné, ale špatné.

upír: Mě to připadá normální.

Adam: Jsi pod vlivem kouzla, jako ostatní. Já asi jako jediný nejsem.

upír: Vážně? A čím jsi tak výjimečný?

Adam: Mám vědomí. Vnímám každou svou molekulu a všechno kolem sebe. Nikdo - člověk, démon – nikdy tak nežil, jako já. Všichni jste jen stíny.

upír: Tak co budeš dělat? Mohl bys zabít Jonathana! (zavrtí hlavou) Nebo... bys to mohl zkusit. Ten chlap je jako dynamo.

Adam: Nemusím dělat nic. Tyhle kouzla jsou nestabilní, sebezničující. Nevyhnutelně vedou k chaosu. A mě připadá chaos zajímavý.

Střih na Jonathana, jak ve svém sídle zírá do ohně. Kamera se pomalu točí kolem něj. Na balkónu objeví blondýnka ve spodním prádle.

dívka: Jonathane, copak nejdeš do postele?

Vedle ní si stoupne její dvojče.

dvojče dívky: Jo, už je celkem pozdě.

Jonathan: Hned jsem tam.

Sundá ze sebe župan a odhalí tak stejný trojúhelník s hvězdami jako měl démon. Symbol má na pravém rameni.

Střih před školu. Noc. Buffy, Tara a Willow se procházejí.

Willow: Jsem ráda, že jsi v pořádku. Všichni v Bronzu byli docela vyděšení, potom co jste odešli.

Tara: S tou věcí asi budete muset bojovat, co?

Willow: Všechny zbraně jsou u Gilese. Nemělo by to trvat dlouho.

Buffy: Nejdu.

Willow: Neřekla jsi právě „nejdu“?

Buffy: Jonathan šel. Řekl, že je to nějaká hloupá příšerka a že se o to postará.

Willow: Super.

Buffy: Asi. Já ti nevím, zdál se mi... zdál se... vyděšený.

Willow: Buffy, tohle je Jonathan. Ten se jen tak něčeho nelekne. Říkala jsi to, když jsi mu na maturiťáku předávala cenu Třídní ochránce.

Buffy: Máš pravdu.

Tara: Už musím. Willow, uvidíme se zítra?

Willow vezme Taru za ruku.

Willow: Dobře.

Tara odchází.

Willow: Tak. Viděla jsem tebe a Rileyho, jak jste tančili.

Buffy: Byl to skvělý tanec. Poprvé jsem cítila, že tam Faith není. Jakoby tam nebyl nikdo kromě nás.

Střih do chodby. Tara, sama prochází chodbou, pak něco zaslechne a zrychlí. Dvojité dveře před ní se rozletí a mezi nimi stojí démon. Praští ji a ona spadne. Jak Tara leží na zemi, tak k ní démon přijde a začne jí mlátit, Tara se snaží bránit. Obraz zčerná. Tara sjede po zemi, vstane a chce utéct, ale spadne. Otočí se k démonovi a začne zaříkávat.

Tara: Sensus confundomtor era ah pleator obscurator.

Pak zvedne ruce, ze kterých vyletí nějaký prach a démona oslepí. Tara vstane a uteče do kabinetu školníka. Zámek cvakne a démon začne bušit na dveře.

Střih do Tařina pokoje. Ťukání. Willow pustí Buffy dovnitř.

Buffy: Co se děje? (uvidí Taru ležet na posteli, Tara má škrábance a modřiny) Můj ty Bože.

Tara leží na posteli a třese se.

Willow: Bude v pořádku, ale je vyděšená.

Buffy: Co se stalo? Kdo to udělal?

Willow: Někdo ji před hodinou našel ve školníkově pokoji. Myslím, že tam byla celou noc. Byla úplně sama.

Buffy: Taro... kdo ti to udělal?

Tara: Obrovské... strupaté... Mělo to něco na hlavě, jako... jako řecké písmeno, ale jiné.

Buffy vezme nějaký papír a nakreslí stejný symbol jako Karen.

Buffy: Tohle? Bylo to tohle?

Tara kývne.

Willow: Buffy, Jonathan řekl, že jsme v bezpečí. Jonathan to řekl.

Střih na ulici. Buffy se prochází a přemýšlí. V pozadí vidíme plakát Jonathana a je na něm napsáno "JONATHAN.COM".

Střih do Alexova sklepa. Anya stojí mezi dveřmi.

Anya: Alex tu není.

Buffy: Oh.

Anya: Ty neodcházíš. Proč neodcházíš?

Buffy: Tak nějak jsem doufala, že se tady budu moct porozhlídnout.

Anya: Oh. (usměje se) Jistě. Pojď dál. (pustí Buffy dovnitř) Buď jako doma. A tak dál.

Anya si sedne na gauč a začne číst Jonathanovu knihu. Buffy si všimne plakátu Jonathana, Jonathanovi komiksy a spousty obrázků s Jonathanem, které jsou i na zdech. Potom se Buffy posadí vedle Anyi.

Anya: Ty jsi pořád tady. (usměje se) To je milé.

Buffy: Můžu se tě na něco zeptat? Nepřipadá ti trochu divné, že je Jonathan ve všem tak skvělý?

Anya: (pokrčí rameny) Je to Jonathan.

Pokračuje ve čtení. Buffy jí knihu vytrhne z ruky.

Anya: Hej! Zrovna jsem byla u té části, kdy vynalezl Internet.

Buffy: Anyo, on bojuje líp než já. A já jsem Přemožitelka. (ukáže na sebe) Ta Přemožitelka! No, to by snad mělo něco znamenat, ne?

Anya: Hoď sebou. (praští Buffy do ramena) Zabíjíš nejlíp. Jdi a zabíjej, zabíjej.

Buffy: Vlastně teď nepotřebuju podporu, ale díky.

Buffy: Jen mi připadá příliš dokonalý. (podívá se na autobiografickou knihu, která se jmenuje 'Oh Jonathan') Já nevím.

Anya: Takže mi vrátíš tu knihu?

Buffy: Anyo, když jsi byla démon, tak jsi taková přání plnila, že jo?

Anya: Přání pomsty na ex-milence. Přeju si, aby byl pes, nebo ošklivý, nebo aby se zamiloval do prezidenta McKinleyho a tak.

Buffy: Ale někdo si mohl přát, aby byl svět jiný, že jo? Je to možné?

Anya: Jasně. Alternativní reality. Můžeš si přát svět bez garnátů. Nebo svět plný garnátů. Můžeš dokonce chtít bláznivý svět, kde by byl Jonathan jen nula... jestli je to to, co máš na mysli. Ale nechtěj, abych tam žila. Mohla bys mi teď vrátit knihu a jít někam jinam?

Buffy: (vratí jí knihu) Na.

Střih do Gilesova bytu. Buffy mluví k Rileymu, Gilesovi, Alexovi, Anye a Willow.

Buffy: Jen říkám, že to nedává smysl. Hrál v Matrixu, ale nikdy neopustil město. A jak mohl odpromovat z medicíny? Je mu jen 18.

Alex: Efektivní organizace času?

Giles: Promiň, Buffy, ale... já nechápu, co se snažíš říct.

Anya: Jo, a kdy přijde Jonathan a začne setkání?

Buffy: Tohle je setkání.

Willow: Tohle je setkání?

Buffy: Jen jsem tak... přemýšlela, jestli ještě někoho jiného napadlo, že... Jonathan je trochu moc dokonalý.

Alex: Ne, není! Je dokonalý tak akorát! Zničil Pána, vyhodil do vzduchu velkého starostu-hada... trénoval Americký ženský fotbalový tým na Mistrovství Světa. Viděli jsme ho, dělat všechny ty věci.

Buffy: Ale o to jde. Nejsem si úplně jistá, že můžu věřit vzpomínkám. Anyo, řekni jim o alternativních vesmírech.
 
Anya: Řekněme, že máte rádi garnáty. Nebo právě garnáty přímo nesnášíte.

Giles kývne a pokračuje v jídle. 

Anya: Přeju si, aby garnáti neexistovali.

Buffy: Přestaň, vysvětluješ to špatně! Myslím, že Jonathan může dělat něco... čím manipuluje světem a my všichni jsme jeho pěšáci.

Anya: Nebo krevety.

Buffy zírá na Anyu.

Buffy: Přestaň s těmi garnáty. Snažím se tady o něco!

Giles: (stále jí) Samozřejmě, ale... možná jsi trochu mimo mísu.

Buffy: Nejsem.

Riley: Nedává to smysl. Ale... ale začínám tuhle holku docela znát. (vstane, dojde k Buffy a postaví se vedle ní) A myslím, že vnímá věci, které my ostatní nevidíme. Myslím, že pro jednou bychom ji měli poslechnout.

Buffy: Myslím, že Jonathan ignoruje důkazy. Myslím, že Jonathan dopustil, aby bylo Taře ublíženo.

Willow: Úmyslně?

Buffy: Ne! Ne.

Giles: Jak ignoroval důkazy?

Buffy: Ta příšera měla za sobě znak. Jonathan ho viděl a divně... mrknul.

Alex: Mrknul? Někomu zvlhnou oči a my kvůli tomu máme poradu?

Buffy: On o té příšeře něco ví. Reagoval na ten znak. Oh! (vyskočí) Moment. Na něco si vzpomínám. Gilesi, máte Jonathanům kalendář plavek?

Giles: Ne.

Buffy se znepokojeně zamračí a podívá se na Gilese.

Giles: Ano. Byl to dar.

Všichni se podívají do kalendáře.

Buffy: (listuje kalendářem) Ne. Ne. Páni! Ne. Tady.

Willow: Oh.

Anya: Jo. Hodně líbivý.

Willow: Jiný druh údivu. To je ono. (ukáže na znak na Jonathanově pravém rameni) To viděla Tara.

Riley: Proč by měl mít Jonathan stejný znak jako ta příšera?

Buffy: Já nevím. Ale určitě něco...

Jonathan: (stojí mezi dveřmi) Je to soukromý rozhovor? Nebo se „Pan Červenec“ může přidat?

Znovu má na sobě oblek a světlezenou košili.

Buffy: Jonathane!

Anya: Čau! Buffy říká, že máš stejný znak jako příšera, co napadla kamarádku Willow a...

Buffy se otočí na Anyu. Anya tiše řekne „Co?“

Jonathan: Buffy?

Buffy: Ne! (zavře dveře) Já jen... ten znak. Řekl jsi, že jsme v bezpečí a... my nejsme. Promiň, já to prostě nechápu.

Jonathan: Tak já to vysvětlím.

Všichni se posadí a poslouchají.

Jonathan: Buffy má pravdu.

Alex: Ne!

Willow vypadá naštvaně.

Jonathan: Mám společnou minulost s tím stvořením. S příšerou. Problém je, že pokaždé, když se tomu postavím jsem zmatený. Ovládá to nějaký druh síly.

Alex: Je jako tvůj kryptonit.

Jonathan: Možná. Vím jen, že vynakládám veškeré úsilí na boj se zmatkem. Proto mám vytetovaný ten znak. Tak to příště nepodcením.

Buffy ho podezřívavě sleduje.

Riley: (spokojeně) To vše vysvětluje.

Alex: Věděla jsem, že to nebylo záměrně.

Willow: (usmívá se) Já taky. A celý ten alternativní vesmír byl taky blbost.

Buffy: Jonathane, pojďme chytit tu příšeru. Teď hned, já a ty.

Jonathan: Určitě to už opustilo město. Tak to dělá vždy.

Buffy: Můžeme to zkusit.

Jonathan: Jistě. Udělejme to.

Anya: Sbohem Jonathane.

Jonathan: Sbohem.

Odchází.

Střih na hřbitov.

Spike: Koukněme. Jonathan. Zase si jdete pro výprask, nemám pravdu?

Buffy: Zmlkni, Spiku.

Spike: (směje se) Ooh! Krutý jazyk, Betty. Jsi odvážná, když máš sebou ochranku. (vzdychne) Jednou... sladká přemožitelko... (vezme Buffy za vlasy) bych si tě hrozně rád vzal do parády. (hladí ji po krku dolů) Aspoň jednou vidět, jak čelíš zlu sama.

Pak jede stále níž a níž a najednou ho Jonathan chytne za zápěstí a hodí na blízkou hrobku.

Jonathan: To by jako malý výhružný rozhovor stačilo. Hledáme příšeru.

Spike: Proč bych o tom měl něco vědět?

Jonathan: Jde po tobě každý démon... tak mě napadlo, že o nich budeš mít přehled. Velké ruce, znak na čele. Viděl jsi ho?

Spike: Ne. Ale je možné, že lžu.

Jonathan pustí Spika a otočí se na Buffy.

Jonathan: Nic z něj nedostaneme.

Odchází a Spike se drží za hlavu. Buffy zaútočí a znovu hodí Spika na hrobku.

Spike: (překvapeně) Hej, co to děláš?

Jonathan se otočí, stejně překvapený.

Spike: Neměla bys tohle dělat!

Buffy: Poslední dobou jsi docela závislý na krvi od řezníka, že jo?

Spike: O čem to mluvíš?

Buffy: Jen to, že řezníci dají na Jonathana. Udělají mu laskavost a ty bys ses mohl cítit docela hladový.

Pustí Spika a zvedne ruce nad hlavu. Jonathan se podívá na Spika.

Spike: Koukni, moc toho nevím, OK? Pár upírů něco vyhnalo z jeskyně v kopcích za Brooksideským Parkem.

Jonathan a Buffy odcházejí.

Spike: Nevím, co je vyhnalo, ale prý to bylo docela velké.

Spike vzdychne a znovu se chytí za hlavu.

Jonathan: To bylo velmi dobré. (Buffy se usměje a Jonathan si začne zapínat sako) Velmi dobré.

Střih do Gilesova bytu. Riley chodí sem a tam a čte knihu. Anya a Willow sedí na gauči a čtou a Alex sedí naproti nim a taky čte.

Riley: Tyhle kouzla. Vážně fungují? Opravdu můžete své protivníky převrátit naruby? Nebo... se naučit vyměšovat zlaté mince?

Anya: Tak tohle není zrovna zábavné.

Willow: Fungují, ale vyžadují soustředění. Musíš se sladit se silami vesmíru.

Alex: Jasně. Nemůžeš prostě říct „librum incendere“ a čekat...

Najednou stránka v Alexově knížce začne hořet. Alex je šokovaný a Riley se na něj podívá. Pak Alex knihu zabouchne a oheň uhasí.

Giles: Alexi, nemluv latinsky před otevřenou knihou.

Willow: Hej, našla jsem to znamení. Je součástí povyšujícího kouzla. (nešťastně) Jonathan použil povyšující kouzlo.

Riley: Co... on snad...? Však víš.

Willow: Povýšil sebe. A to, jak ho vidíme. Tohle kouzlo mění čaroděje ve vzor. V nejlepšího ve všem. Všechno je ideální. Ale má to jednu vadu.

Riley: Vadu?

Alex: To se stává často.

Giles: (čte z knihy, kterou drží Willow) K vyrovnání nové síly dobra, musí být kouzlo vyváženo silou zla.  Tou nejhorší ze všech. Noční můrou.

Anya: Stvořil monstrum.

Alex: Takže tím říkáme, že použil kouzlo, abychom si mysleli, že je tak super?

Giles: Ano.

Alex: To je tak super.

Riley: Gilesi, Buffy a Jonathan jdou po té noční můře. Budou v pořádku?

Giles: Zdá se, že existence toho stvoření je provázáno s Jonathanem. Pokud zemře, kouzlo bude zlomeno a Jonathan bude zase... tím, čím byl předtím.

Anya: Jonathan nebude chtít, aby se Buffy dostala tak daleko.

Střih do jeskyně. Jonathan a Buffy se zastaví u nějaké díry.

Buffy: Páni. Pád dolů by jednoho i zabil.

Jonathan: Jo. (chvíli přemýšlí a pak se podívá na Buffy) Přece nechceme, aby se to stalo.

Jonathan vezme Buffy za ruku a vede jí dál do jeskyně. Buffy se na něj podívá.

Jonathan: Pojď. Čeká na nás monst...

Démon zavrčí a zaútočí. Praští Jonathana a ten přeletí celou jeskyni. Jonathan upadne do bezvědomí.

Střih do Gilesova bytu.

Willow: (znepokojeně) Buffy měla pravdu. Buffy měla pravdu.

Anya: To nezní moc pravděpodobně, co?

Riley: Takže on tenhle svět stvořil, to jako není skutečný?

Willow: Mám strach. Všechno se změní.

Giles: Vlastně bude téměř stejný, jen Jonathan už nebude Jonathan. Aspoň ne tenhle Jonathan.

Alex: Ne! Ne! Ne! To je jak svět bez úsvitu. Svět bez radosti!

Riley: Vše se vrátí do původní podoby, když se to Buffy podaří zabít. Ale jestli prohraje, budeme v tomhle světě uvězněni navždy.

Alex: To nezní špatně. Jsme tady šťastni, nebo ne? Teda, pokud jí to nezabije.

Willow: Gilesi, dokáže to Buffy?

Giles: Upřímně, netuším. Nikdy předtím něčemu takovému sama nečelila.

Střih do jeskyně. Jonathan se pomalu probírá a my slyšíme, jak démon vrčí a vyměňuje si s Buffy rány. Démon chytí Buffy a odhodí jí. Buffy padne na zem a najednou se ozvou trumpety. Jonathan vyskočí, ulomí stalagnit a dvakrát s ním démona praští do hlavy. Démon padne na kolena. Buffy se zvedne. Jonathan vykryje démonův útok a chytí ho zezadu.

Buffy: Co mám dělat?

Jonathan: Musíš to zvládnout sama.

Buffy: Co? Ale... jak?

Jonathan: Budeš vědět. Už jsi to dělala. A čím víc ho zraníš, tím míň budu...

Nakopne démona do hlavy.

Buffy: Co? Míň co...

Jonathan hodí démona na Buffy. Buffy podrazí démonovi nohy a on spadne. Jonathan se zatřese jako by všechna jeho síla zmizela a schová se za kámen. Buffy démona několikrát nakopne. Když se démon snaží na Buffy zaútočit, tak ho chytne za ruku, dvakrát nakopne a démon spadne na zem.

Buffy: (usmívá se) Tohle si pamatuju. Je to super.

Buffy se snaží démona praštit, ale on jí chytí za ruku a odhodí. Znovu se ozvou trumpety a Jonathan vyskočí zpoza kamene. Démon na Buffy zaútočí, ale Buffy ho znovu nakopne. Jonathan se znovu schová za kámen. Buffy démona ještě několikrát nakopne a on spadne k zemi. Pak vyskočí a Buffy znovu zaútočí. Démon uhne a odhodí jí. Buffy visí jednou rukou a hlavou do díry. Dřív než jí tam démon stihne strčit, tak se přiřítí Jonathan, vrazí do démon a ten spadne do díry. Jonathan padá za ním. Ale Buffy rychle zareaguje a chytne ho za kotník.
 

Střih. Přes město přechází vlna světla. Billboard Jonathana, kde prodává boty se změní na billboard s novinami. Nápis na kině "Jonathan Levinson" se změní na "Zavřeno kvůli opravě". Plakát "jonathan.com" se změní na plakát "The Dingoes Ate My Baby".

Střih před školu. Den. Gang (Buffy, Riley, Alex, Willow, Anya a Tara) sedí vedle stromu. 

Willow: Nemůžu uvěřit, že jsme tomu věřili.

Riley: Bylo to tak skutečné.

Buffy: V tamtom světě to skutečné bylo.

Anya: Alternativní reality jsou boží.

Alex: Víte, co si budu vždycky pamatovat?

Riley: Mě uvízl v paměti ten kalendář plavek. (Buffy se na něj podívá a zvedne obočí) Ne v dobrém slova smyslu.

Alex: Vždycky si budu pamatovat, jak jsem se díky němu cítil. Hodnotný, respektovaný. Trochu výjimečný. Teď jsem jen... prázdný.

Anya má taky depresi.

Buffy: Chudáček Alex. Jemu asi Jonathan ublížil ze všech nejvíc.

Tara: (zvedne ruku) Ummm.

Buffy: Kromě Tary, samozřejmě.

Willow se na Taru usměje.

Riley: Nikdo jiný se necítil tak vysoký? Připadal jsem si až příliš vysoký.

Buffy uvidí Jonathana a jde k němu.

Alex: Líbilo se mi jeho oblečení. Fakt měl super hadry.

Willow: Nechápu, jak získal takový dům a to všechno.

Anya: A kdo teda hrál v Matrixu?

Riley: Moment. To taky nebylo skutečné?

Jonathan: (má na sobě obyčejné pruhované žluté tričko) Ahoj. Nebyl jsem si jistý, jestli přijdeš. Většina lidí zapomíná, ale... myslím, že pár jich je docela naštvaných.

Buffy: Jo!

Jonathan: Nikdo se mnou ani nemluví. A... dvojčata se odstěhovala.

Buffy: Proč jsi to vlastně udělal? Ne. To chápu. Ale jak?

Jonathan: Po té aféře se zvonicí a puškou jsem chodil do poradny. Potkal jsem pár děcek s problémy a jedno z nich znalo tohle kouzlo. Zapomněl se ale zmínit o tom monstru. Ale já jsem se přišel... chci se jen omluvit. Nechtěl jsem nikomu ublížit.

Buffy: Jonathane, chápeš teda, proč se lidé zlobí, že jo? To není jen kvůli tomu monstru. Lidé neradí hrají poskoky v něčím loutkovém divadle.

Jonathan: To ne! Nebyli jste poskoci! Byli jste přátelé.

Buffy: Nemůžeš čekat, že všechno vyřešíš jedním „velkorysým“ gestem. Je to komplikované. Chce to čas.

Jonathan: Jo. Jasně.

Otočí se a chce odejít, ale pak se otočí zpět.

Jonathan: Hej, Buffy. Pamatuješ jakou jsem ti dal radu?

Buffy: Bacha na levačku?

Jonathan: Ne. Tu o tobě a Rileym. Začíná se mi to rozmazávat a tuhle správnou věc, co jsem ti řekl... si už moc nepamatuju. Ale myslím, že jsem měl pravdu. Je to trochu podobné tomu, co jsi řekla ty mě. O tom, že se to spraví.

Buffy: (zamyšleně) Jo. Pamatuju si to.

Jonathan: Dobře. Protože je to pravda. To co prožíváš je dost komplikované, ale stojí to za to. Myslím, že nějak tak jsem to řekl.

Odchází.

Střih do Rileyho pokoje. Buffy a Riley sedí a líbají se.

Buffy: Jsem ráda, že jsme si to ujasnili.

Riley: Vůbec jsme nemluvili.

Buffy: Oh. V tom případě, ať děláš cokoliv, děláš to skvěle

Pokračují v líbání.

Buffy: Mmmmm... Jonathane.

Riley se odtáhne a Buffy se usmívá.

|| zpět ||