Buffy a Angel

Buffy - 4x12 A new man

Pokoj číslo 214 ve Stevensově hale. Je noc. Hraje tichá hudba. Pokoj osvětluje jen malá lampička u Buffyiny postele. Na posteli leží Buffy s Rileym, objímají se a líbají. Jsou oblečení.

Riley: (mezi polibky) Nečekáš nikoho, že ne?

Buffy: Willow říkala, že bude celou noc ve vědecké knihovně.

Riley: Vážně?

Pokračují v líbání. Riley zajede rukou pod Buffyino tričko a Buffy se k němu ještě víc přivine. Náhle se otevřou dveře a hudba přestane hrát. Willow vejde do pokoje a Buffy s Rileym si sednou.

Buffy: Jak se zdá, tak ne.

Buffy si stáhne tričko.

Willow: (vystrašeně) Máme problém.

Buffy: O co jde?

Willow: Byla jsem ve společenské místnosti. Přišlo to oknem.

Riley: Upír?

Willow: Upíři neplivou oheň.

Střih do haly. Buffy, Willow a Riley rychle pospíchají do společenské místnosti. Buffy má sebou kuš.

Riley: Zavolám posily.

Buffy: Nemáme čas.

Dá Rileymu kuš a rozdělí se. Buffy s Willow dojdou před dveře společenské místnosti.

Buffy: Vyřídíme to rychle. Dnes večer mám lepší věci na práci, než zabíjení.

Otevře dveře a vejde do místnosti, která je zcela pohlcena ve tmě. Náhle se rozsvítí a Buffy pochopí, že je to tajná oslava jejích devatenáctých narozenin.

všichni: Překvapení!

Buffy si do tašky rychle schová kolík. Riley vpadne do místnosti druhými dveřmi a míří kuší. Když vidí, že je to oslava Buffyiných narozenin, rychle zbraň schová. V zástupu lidí vidíme Gilese, Alexe, Anyu a další známé tváře.

Willow: (usmívá se) Tak to dnes večer asi nebudeš zabíjet.

Buffy: (zašklebí se) Nebuď si tak jistá.

Střih na večírek, který je v plném proudu. Stoly jsou přeplněné jídlem a pitím. Kamera zabere Gilese, Alexe a Anyu, kteří stojí u fotbalového stolu. Giles drží papírový talířek s dortem a s plnou pusou mluví k Alexovi a Anye.

Giles: Tak tohle je společenská místnost. Jako klubovna, co jsme měli na střední.

Dva studenti se přesunou k fotbalovému stolu a Giles si z něj vezme kelímek s pitím.

Giles: Jednou jsem nastražil kanadský žertík s terčem na šipky.

Anya: (k Alexovi) Nudím se, jdeme jíst.

Alex: (vážně) Anyo, o tomhle už jsme mluvili.

Anya: (na Gilese) Omlouvám se. To bylo hrubé. Prosím, pokračujte ve vyprávění. (hrdě se na Alexe podívá a pak mu tišeji řekne) Nejspíš se to týká sirupu a ředitele školy.

Giles: Jděte jíst.

Anya utíká pryč, Alex se na Gilese omluvně podívá a jde za Anyou.

Později. Giles sedí na židli, opírá se o zeď a znuděně sleduje okolní dění. Vysmátá Willow se k němu připojí a podá mu kousek dortu.

Willow: Gilesi! Zdravím. Bavíte se?

Giles: (vstane) Ano, ano. Je tady spousta nových tváří.

Willow: Jo. Většinou děcka z koleje. Pár Rileyho známých.

Buffy a Riley jdou k nim.

Buffy: Ahoj, Gilesi.

Giles: Buffy. Všechno nejlepší.

Odloží si dort i pití a srdečně Buffy obejme.

Buffy: Děkuju.

Giles: (usměje se) 19. Těžko uvěřit.

Buffy: Chci, abyste někoho poznal. Tohle je Riley Finn. (Riley a Giles si potřesou rukou) Můj přítel.

Giles se na ni překvapeně podívá.

Riley: Moc rád Vás poznávám, pane Gilesi. Pomáhal jste to připravovat? Bylo to překvapení.

Giles: (k Rileymu) První z mnoha. Scházíte se dlouho?

Buffy: Giles byl knihovník na mojí staré škole.

Riley: Tu knihovnu jsem viděl. Co jste odešel, tak nějak se propadla.

Giles: (zasměje se) S rozpaky musím říct, že mi ty časy vlastně chybí.

Riley: Takže jste ve výslužbě?

Giles: (zamračí se) Promiňte?

Riley: Nebo pracujete někde jinde?

Giles: (rozpačitě) Vlastně ne... Právě se mezi něčím rozhoduju. Je to osobní...

Buffy: (na Rileyho) Oh! Oh, Koukni. Giles nemá dort.

Riley: Oh, hned. Hned vám kousek donesu.

Rychle spěchá pro dort. Willow musela během jejich rozhovoru odejít, protože Buffy a Giles jsou teď sami.

Buffy: Je jen nervózní. Ale je to fajn. Mít tady všechny společně na mé narozeniny. Samozřejmě mi můžete rozmlátit prsty kladivem... a stejně to bude nejlepší Buffy-narozeninová oslava po hodně dlouhé době.

Giles: Jasně. Tohle je vlastně práce Willow a Alexe. Nejspíš bych nebyl pro večírek s překvapením. (usměje se) Všude kolem je spousta věcí, které na tebe můžou ze tmy vyskočit.

Buffy: Profesorka Walshová říká, že adrenalin je jako cvičení, ale bez nadměrného fyzického namáhání.

Giles: Jak vtipné.

Buffy: Měl byste se s ní seznámit. Je to asi ta nejchytřejší osoba, jakou znám.

Giles: (vypadá uraženě) Tak to jsme ji možná měli pozvat. (napije se)

Buffy: Oh, ne. Vždyť její tak 40. Má nejspíš lepší věci na práci, než se tahat s dětma.

Giles se cítí ještě hůř, ale Buffy si jeho stavu nevšimne. Riley se vrátí s dortem a podá ho Gilesovi.

Riley: Tady to je, pane.

Střih na dům Harrisovi rodiny, střih do sklepa. Je den po večírku. Spike chodí po sklepě, v puse má cigaretu. Alex stojí na druhé straně sklepa, Anya je rozvalená v křesle a prohlíží si komiksy.

Alex: (netrpělivě) Nezabydluj se. Nebudeš tu dlouho.

Spike: Klídek. Nech mě to tu trochu zorganizovat.

Spike si všimne rádia a vezme si ho.

Alex: To je moje rádio!

Spike: A ty seš kdo? Šokovanej a zklamanej? Já jsem zlej.

Anya: A jaké místo vlastně hledáš?

Spike: Já ti nevím. Asi hrobku. Něco tmavého a protivně vlhkého. Ale ne tak tmavé a vlhké, jako tady.

Anya: Je to tu dost deprimující, co?

Spike: Vím, jak smrdí čerstvá mrtvola. Vlastně jsem taky jedna taková byl. (odhodí cigaretu stranou)

Alex: To stačí! Jdeme.

Anya: Počkej. (vstane a podá Spikovi lampu) Chci ti dát něco do tvého nového domova.

Alex: To je moje lampa.

Anya: Dar je tradice. Četla jsem o tom.

Alex: To se týká jen přátel. Krutým nepřátelům moji lampu nedáváme.

Spike: Stejně tam nebude elektrika. Nezapomeň, že je to hrobka.

Anya: A co tekoucí voda? A lednice na čerstvou krev?

Spike: Ne.

Anya: Tak to je na nic. Měl by sis pronajmout pokoj v hotelu.

Spike: Ta démonka má pravdu. Potřebuju čerstvou krev. Kdybys tady měl aspoň pořádnej bufet...

Alex: Ven! Dřív, než zavolám Přemožitelku, aby tě odtud vykopala!

Spike: (vzdychne a vezme si svůj kabát) Nechápu, proč nepřišla. Rozloučit se, uronit pár slz...

Alex: Měla domluvenou schůzku s někým, kdo je stále ještě děsivým.

Střih do kanceláře profesorky Walshové.

Walshová: Takže, Přemožitelka.

Buffy: Jo. To jsem já.

Walshová sedí za stolem, Buffy sedí naproti ní a u její židle stojí Riley.

Walshová: Mysleli jsme, že jsi mýtus.

Buffy: Tak to jste se spletli. (usměje se, ale když vidí, že nikdo jiný se neusmál, nasadí vážný výraz)

Walshová: A když pomyslím,že jste celou tu dobu seděla na mých přednáškách. Teda většinu času. Vždycky mi bylo jasné, že to zvládnete líp než na 2-. Teď chápu, že jste svou energii vynakládala stejným směrem jako my. Jen naše metody se liší. My používáme vědeckou technologii a nejmodernější zbraně... a vy, pokud tomu dobře rozumím, je skolíte hbitým kopem.

Buffy: Je to efektivnější, než to zní.

Walshová: Tím jsem si docela jistá. Stejně jako jsem si jistá, že se od sebe můžeme hodně naučit. Pracuji na vaší propustce na základnu. Myslím, že shledáte prospěch našich operací jako úchvatný. Agent Finn sám zabil nebo zajmul... kolik že?

Riley: 17. 11 upírů, 6 démonů.

Buffy: Oh. Páni! (snaží se znít ohromeně) Teda, to je... 17.

Walshová: A co Vy?

Buffy: Já?

Walshová: Kolik Nežádoucích jste už zabila?

Buffy se podívá na Walshovou a pak na Rileyho.

Střih do Gilesova bytu. Giles oprašuje prach ze své knihovny. Narazí na jednu knížku a vytáhne ji ven. Prachovku si dá mezi zuby, sedne si a listuje v knížce. Jak čte, něco si počítá na prstech. Prachovka mu spadne z pusy.

Giles: „Třetí úplněk po... 900-stých Delthroxových hodech“. (vstane) Sakra.

O něco později. Giles si dává nějaké věci ze svého stolu do tašky a telefonuje s Willow.

Giles: Ne, nemůžeme na ni čekat, Willow. Démon Princ Barvain dnes v noci povstane. (poslouchá) No a kde přesně je?

Střih před US Sunnydale. Stále je den. Buffy a Riley se procházejí kolem fontány. Riley má ve tváři ohromený výraz.

Riley: Páni.

Buffy: To byly mé nejlepší příběhy. A to jsem ti neřekla ty, kdy mi nakopali zadek.

Riley: Ale ty jsi zabila... Udělala jsi to s... Topila ses. A ten had? A to neberu v potaz každodenní zabíjení... Vau.

Buffy: Vážně o nic nejde. (vesele) Nedáš si zmrzlinu?

Riley: Buffy... když jsem tě viděl, jak jsi zabránila konci světa... myslel jsem, že to pro tebe musel být náročný víkend. Nakonec se budu muset já naučit dávat slovo Apokalypsa do množného čísla.

Buffy: Hele, jestli někdo bojuje svých patnácti má docela dost nacpaný životopis.

Riley: (šokovaně) Patnácti?

Buffy: Já vím, páni. Jde o to, že máme každý jiné množství zkušeností. Plus, já mám tu nadpřirozenou přemožitelskou sílu.

Riley: To jsem viděl. Pochop mě. Holky, s nimiž jsem vyrůstal, se o sebe uměly postarat. Ale... ani nevím, jestli se ti můžu vyrovnat.

Buffy se zastaví a podívá se na něho.

Buffy: To záleží v jakém smyslu.

Riley se na ni usměje.

Střih do kanceláře profesorky Walshové. Walshová si právě skládá věci na stole. Někdo zaklepe na dveře.

Walshová: Jo?

Dovnitř vejde Giles.

Giles: Profesorka Walshová, předpokládám. Není jednoduché vás najít. Je to tu jako v bludišti. Cítím se jako Tézes a Minotaur v... bludišti.

Walshová: Mohu vám s něčím pomoct, pane...?

Giles: Giles. Rupert. (potřesou si rukou) Hledám Buffy Summersovu. Jsem její přítel. A byl jsem knihovník na její střední škole.

Walshová: Promiňte, Buffy tady není. Ale, pokud ji uvidím...

Giles se zadívá na diplomy Walshové, které visí na stěně.

Giles: Buffy je vašimi přednáškami velmi ovlivněna. Často vás cituje. (usměje se) Občas zní sama trochu jako učebnice.

Walshová něco založí do skříňky a jde ke svému stolu.

Walshová: Nepřednáším z učebnic. Ale jsem ráda, že ji mé materiály inspirují. Je bystrá. Jediné, co jí chybí, je povzbuzení v univerzitním prostředí.

Giles: Asi bude nejlepší, když... když necháme mladého člověka, aby si našel vlastní zázemí. Pokud povedete dítě za ruku, nikdy si nevyšlape vlastní cestu.

Walshová: A pokud to platí v pěší turistice, musí to platit i v životě.

Giles: (sundá si brýle) No, to není... Jen říkám, že Buffy je... No, není to typická studentka. Až ji lépe poznáte, zjistíte, že je velmi jedinečná dívka. Doufám, že na ni nechcete tlačit.

Walshová: Myslím, že ji znám. A zjistila jsem, že je to jedinečná žena.

Giles: Žena. Samozřejmě.

Walshová: Je samostatná, nezávislá…

Giles: Přesně.

Walshová: Což není vždy v její prospěch. (odmlčí se) Myslím, že je nezdravé házet na ni břemeno dospělosti příliš brzy. Což je podle mě reakce na absenci mužské role v jejím životě.

Giles: Absence?

Walshová: Buffy očividně postrádá silnou osobnost otce.

Giles oněmní a Walshová se rozhodne ukončit jejich konverzaci.

Walshová: Promiňte, mám práci. Řeknu Buffy, že ji hledal její přítel.

Pokračuje ve své práci.

Střih na hřbitov v noci. Alex a Willow jdou za Gilesem a snaží se s ním držet krok.

Willow: Tenhle démoní princ se měl zrodit při západu slunce, nejdeme teda trochu pozdě?

Giles: Kdybych nemusel hledat slečnu Summersovou a argumentovat s tou ježibabou...

Alex: A kdybyste potom nezabloudil...

Giles: Postarám se o to sám. Ve své době jsem taky pár démonů porazil. Taky může být příliš pozdě - démon je volný, všude kolem masakr...

Dojdou k velkému mausoleumu, otevřou tepanou železnou bránu a vejdou dovnitř. Vidí, že všechno je v pořádká.

Alex: Vaši démoni jsou lepší, uklízejí za sebou.

Giles: (je zmatený) To nechápu. (prochází se mausolem a svítí si baterkou) Měla tu být prasklina v zemi a... rozbité kameny. Podle všeho se to ještě nestalo. Máme štěstí. (položí si na zem tašku)

Willow: Nebo... víte, na co sázím? Určitě se o to postarala základna.

Giles: Kdo?

Alex: Riley a jeho hoši. Asi už je po všem.

Willow: Jo. Je tady moc čisto. Nejspíš to tu už uklidili.

Giles se na ně podívá, nechápe o čem to mluví.

Giles: Co?

Willow: Procházejí podezřelá místa - oblasti s tajuplnou energií. (rozhlédne se) Nejspíš si tohle místo vyhlídli už dávno.

Giles: Přestaňte, oba. Co... O čem to tady mluvíte? Co je základna? A co to má proboha společného s Buffy a jejím novým přítelem?

Giles jim do obličeje posvítí baterkou.

Willow: Vždyť víte. Určitě to víte. Riley je jeden z těch vojáků.

Giles: (vztekle) Cože? No, tak to je úžasné. Strávil jsem týdny tím, že jsem se snažil zjistit aspoň něco... o těch záhadných sběratelích démonů... a nikdo se neobtěžoval mi říct, že Buffy s jedním z nich chodí?! (zvovu jim posvítí do tváře) Kdo další to ví?

Alex: Nikdo. Nikdo to neví. (odmlčí se) Anya, to je vše.

Willow: (úzkostlivě) A Spike.

Giles: Ssspike?! Spike to ví?

Alex: Jen to základní. Že Riley je voják pod vedením profesorky Walshové...

Giles: (zuřivě) Profesorka Walshová?! Ten studený čumák?!

Willow: Ona vlastně není tak špatná, jen jí musíte poznat... (všimne si Gilesova pohledu) Takže démon se nám asi někde zdržel. Tak to jen...

Giles: Zapomeňte na to. Běžte, jste volní. Já tu pro jistotu ještě chvíli zůstanu.

Willow: Určitě? Můžeme tu zůstat.

Giles: Ne. Běžte.

Willow a Alex se dají raději na ústup a utečou z mausolea. Giles si sedne na kamennou lavičku a mlčky tam sedí.

Giles: Koho obelhávám?

Vezme si ze země tašku a odchází z mausolea.

Giles: (mumlá si) Nic se tady nestane.

Zavře za sebou a v mauselu všechno ztichne. Ze stínu vyjde muž a podívá se na dveře. Tím mužem je Ethan.

Ethan: To bych neřekl. Tím bych si vůbec nebyl jist. Vlastně, starý brachu, bych řekl, že se stane něco hodně zají...

Dveře se otevřou a Giles dovnitř zasvítí baterkou.

Giles: Je tady někdo?

Ethan: Doprčic! Myslel jsem, že jsi pryč.

Giles vejde do mausolea.

Giles: Ethan Rayne. Ani nevíš, jak se mi spraví nálada, když tě teď zmlátím.

Praští ho baterkou do břicha a Ethan spadne. Giles k němu napřáhne pěst a Ethan se schoulí.

Ethan: (vyděšeně) Ne! Ne, počkej! Uklidni se! Můžeš to ze mě vymlátit. Do toho, v tom ti nezabráním. (Giles se mu chystá vrazit) Nebo si můžeš v klidu vyslechnout, co ti chci říct. Zjistit, co se děje.

Giles: O čem to mluvíš?

Ethan: Stane se něco zlého. Nám oběma.

Giles: Jen tobě. (znovu mu pohrozí pěstí)

Ethan: Ne, ne, ne! Musíš mě vyslechnout! Získáš tak čas na přípravu.

Střih do baru. Kamera zabere Gilese a Ethana, kteří sedí u stolu a zrovna je obsluhuje servírka.

Ethan: Brilantní. Není to zábavnější, než mi nakopat zadek?

Giles: Ne.

Ethan: No, pro mě teda jo.

Servírka odejde.

Giles: (zvedne svou sklenici) Prostě mi řekni, co mi chceš říct.

Ethan: (dělá uraženého) Jak smutné. Bývali jsme přátele, Rupe. Kdy se to všechno rozpadlo?

Giles: Zhruba v té době, kdy jsi začal uctívat chaos.

Ethan: Náboženská netolerance. Jak smutné. Jen se koukni, jak kvůli ní skončili Irové. (Giles vstane a chystá se odejít) Vydrž, řeknu ti to. (Giles si zase sedne) V podsvětí se něco děje. Je to jen šepot a drby, ale... jedno je zcela jisté... démoni se něčeho bojí. A není to Přemožitelka. Víš o tom něco?

Giles: Co říkají?

Ethan: Znáš démony. Všechno jen přehánějí a ukazují v tom horším světle. „Bolest ostrá jako ocel“ a tak dále. Jsou vyděšení. Je tu něco, čemu se říká 314 a to je děsí ze všeho nejvíc. Ten druh strachu, který v nich vyvolává agresivitu. Vím, že k sobě nejsme moc laskaví, Ruperte... ale jsme párek starých záhadářů. Tahle nová věc se tlačí na místa, kam nepatří. Vyvrací to světy z rovnováhy. A to je nejlepší cesta k chaosu. Čelíme doslova pekelnému boji.

Střih na Buffy a Rileyho, kteří spolu trénují. Oba se drží zpátky a spíš kolem sebe jen tak krouží. Buffy na Rilyeho zaútočí, ten její výpad zablokuje, přivine si ji k sobě a jemně chytne ji pod krkem.

Riley: Držíš se zpátky?

Buffy: A ty?

Riley: Možná trošku.

Buffy se uvolní ze sevření a podkopně mu nohy. Riley spadne na záda a Buffy se na něj usměje.

Buffy: Taky možná trochu.

Riley se taky usměje a vyšvihne se na nohy.

Riley: Dám ze sebe všechno, když chceš.

Buffy: Určitě?

Riley: (vážně) Jdeme na to.

Riley začne doopravdy bojovat a Buffy jeho výpady bez problémů blokuje. Riley se jí snaží dostat na zem, ale Buffy je rychlejší a kopne ho do hrudi. Riley přeletí celou tréninkovou místnost, spadne na žíněnku a další žíněnka, která byla opřená o zeď, na něj spadne. Buffy k němu rychle běží.

Buffy: Riley!

Oddělá žíněnku, která na něm ležela a bojácně se na něj podívá.

Buffy: Jsi zraněný?

Riley se posadí a dá si ruku na hruď, kam ho Buffy předtím kopla.

Riley: Já... (vydechne) Nemyslím.

Buffy: Promiň. Nechtěla jsem...

Riley: (zní nejistě) V pohodě. Jsem v pořádku.

Riley se trochu ušklíbne a Buffy si oddechne.

Střih zpět na Gilese a Ethana. Jejich stůl je nyní přeplněný prázdnými sklenicemi, oba se zdají být opilí.

Giles: (nejistým hlasem) Víš, co mě bere? Přesně tohle. 20 let bojuju s démony. Maggie Walshová a její zženštilí ninjové si přijdou... a po šesti měsících se démoni můžou podělat strachy. Mě si nikdy ani nevšimli.

Ethan: (opile) Kdo je Maggie Walshová?

Giles: Je odporná. Řekla, že jsem v roli otce zklamal. Doprdele, nezklamal. Jsem dvakrát víc chlap než ona.

Ethan: Víš, jsi docela atraktivní.

Giles: Hm?

Vidíme, že Ethan mluví k servírce, která obsluhuje vedlejší stůl. Ethan začne něco psát na papír.

Ethan: Tady je... moje jméno a číslo. (dá ji papír) Zavolej mi... a já ti něco předvedu.

servírka: (znuděně) Jasně, díky.

Odchází.

Giles: Musíme si to přiznat, změnili jsme se. No, ty vlastně ne. Pořád jsi sadista... zahleděný do sebe.

Ethan: Tak teda na mě.

Giles: Svět nám proklouzl mezi prsty. Někdo si vklouzl do našich životů a nechal za sebou jen pár vzpomínek. Chci říct, že tahle základna... Jejich metody možná způsobují problémy, ale nechávají za sebou odvedenou práci. A kdo jsem já? Jsem nezaměstnaný knihovník s tendencí nechat si rozbít hlavu.

Ethan: Tak s tím už si nebudeš muset dělat starosti, kámo. (vážným tónem) Když jsi šel na onu místnost, přilil jsem ti do drinku jed. Do hodiny seš mrtvej.

Odmlčí se a nastane dramatická pauza. Gilese a Ethan se na sebe dívají.

Ethan: Žertuju!

Oba dva se začnou smát.

Giles: Ráno mi bude pěkně blbě.

Ethan: Klídek. Užívej noc. Pořád jsme párek čarodějů. V noci jsme nejsilnější. Čas kouzel.

Zvednou sklenice.

Giles: Na kouzla.

Střih do Tařina pokoje na kolejích. Místnost osvětluje vánoční řetěž se světýlkama, který je rozsvěšen po všech stěnách. Tara klečí na podlaze a na zem sype bílý prášek. Willow drží červenou růži.

Willow: (sedne si naproti ní) Jsem moc ráda, že ses chtěla sejít. Vím, že je pozdě.

Tara: Díky. Byla jsem ráda, že jsi zavolala.

Willow položí růži do bílého znaku, který stvořila Tara.

Willow: Začneme pomalu.

Willow a Tara napřáhnou paže před sebe a chytí se za ruce.

Tara: Fajn.

Willow zavře oči a Tara ji napodobí. Chvíli tam mlčky sedí.

Tara: Willow?

Willow: Jo?

Tara: (otevře oči) Začneme pomalu s čím?

Willow: (také otevře oči) Ou. Necháme tu růži polétávat... a pak ji současně pomocí magie otrháme okvětní lístky. Je to test synchronizace. Naše mysli musí být dokonale sladěny, aby fungovaly jako to jediný jemný nástroj.

Tara: (usměje se) Bezva.

Willow: A taky by to mělo vypadat moc hezky.

Znovu se chytnou za ruce a zavřou oči. Hluboce se koncentrují, bílý prášek zazáří a růže se pomalu vznese nad zem. Holky otevřou oči, podívají se na růži a volní ruce.

Tara: Funguje to.

Willow: Teď tu těžší část. Okvětní lístky.

Znovu se začnou soustředit, růže najednou vystřelí přes celou místnosti. Holky vstanou a udiveně sledují růži, která nebezpečně létá pokojem. Růže na ně obrovskou rychlostí míří a ony skloní hlavu. Květina nakonec přistane na znaku z bílého prášku. Bližší záběr na růži nám odhalí, že celé poupě za letu shořelo.

Willow: (šokovaně) Co bylo sakra tohle?

Tara: Nevím, ale okvětní lístky jsou dole. (zasměje se)

Střih na Gilesův byt, je ráno. Gilesův Citroen je zaparkován před domem. Střih dovnitř, slyšíme budík a kamera se přesune k posteli, kde spí Giles přikrytý prostěradlem. Vypne budík, vstane z postele a za funění a dupání jde po schodech dolů.

Giles: (zívá) Věděl jsem mi ráno bude pěkně blbě.

Giles se zastaví před malým zrcadlem, které je pověšeno na stěně. Giles pokračuje v zívání a protahování. V zrcadle vidíme, že z Gilese se stal démon! Má zeleno-hnědou pokožku, na hlavě dlouhé zakroucené rohy, špičaté uši a je strašně mohutný. Když Giles dozívá, otevře oči a poprvé uvidí svou novou podobu.

Giles: (otevře oči dokořá) Co...? Cože? (sáhne si na rohy) Ne!

Skloní se blíž k zrcadlu a ruce si opře o stěnu, kterou omylem prorazí. Giles rychle vyndá ruce ze stěny a opře se rukou o zábradlí, které vytrhne a zůstane mu v ruce.

Giles: Sakra!

Jde po schodech dolů, kde zakopne o židli a rozbije ji. Rozhlédne se kolem, nechápe, co se to stalo. Pak ho ale napadne jedno jméno.

Giles: Ethan.

Gilesův hlas zní s zvláštním štěrkovitým přízvukem. Vezme si do ruky telefon, přiloží si ho k uchu a až pak si všimne, že ho rozmáčknul. Sehne se a sebere ze země košili. Snaží se dostat do rukávů, když si je konečně navleče, košile se mu přes záda roztrhne.

Giles: Tohle triko jsem měl rád!

Bojuje s roztrhanou košilí a sundá si ji ze sebe. U dveří vezme flanelovou deku a dá si ji kolem ramen. Vezme za kliku a otevře dveře tak, že vyletí z pantů a spadnou na zem. Giles se už o ně nestará a pokračuje v cestě.

Střih na Buffy a Willow, jak snídají v nějaké levnější restauraci ve školním areálu. Buffy má velmi dobrou náladu a šťastně si skládá lívance na svém talíří.

Buffy: Mám ráda lívance, protože se dají naskládat. (podívá se na Willowin talíř) A vafle, protože můžeš do těch dírek dávat věci, když chceš.

Willow: (směje se) Měla bys mít nového přítele častěji. Teď je s tebou větší sranda.

Buffy: Minulou noc jsem tě neslyšela přijít. Kde jsi byla?

Willow: V chemické laboratoři, sama. Zkoušela jsem nové kouzlo, létající růži, když najednou všechno začalo cinkat! (naznačuje létání růže) Lítala po celém pokoji. Bylo to jako růžový oštěp.

Buffy: Ty jo.

Willow: Já vím. Myslím, že tam venku něco je. Cítila jsem přítomnost... nějaké temné magie, která blokovala moje kouzlo. Něco nového.

Buffy: Někdo jiný čaroval?

Willow: Možná. V tom případě je to něco hodně mocného.

Buffy: Mm. Řeknu o tom Gilesovi. Nebo možná radši Maggie. Vypadá to, že jí mystická strana lovení démonů zajímá.

Willow: Řekni to Gilesovi. Cítí se trochu dotčený. (Buffy se zamračí) Jak jsi mu mohla neříct, že Riley je voják?

Buffy: Řekla. (Willow zatřese hlavou) Neřekla?

Willow: Řekl, že ne. Cítí se zanedbaný a ne zrovna v obraze.

Buffy: Nejdřív jsem mu to neřekla, protože to Riley nechtěl... A pak to bylo venku a já zapomněla, že on jediný to neví. Až ho uvidím, tak to napravím. (nadšeně) Zítra. Dnešek trávím s Rileym.

Willow: Já zapomněla, to děláš vždycky, když se země točí.

Buffy: (usmívá se) Prostě to teď všechno tak vychází. Myslím. (přestane se usmívat) Doufám. (nesměle) Trochu jsem... ho včera nakopla přes celou místnost.

Willow: To není dobré.

Buffy: Trénovali jsme a on řekl, že se nemám držet zpátky. Je trochu pomačkaný. Ale řekl, že je to v pořádku. Myslím, že je to v pořádku. Myslíš, že je v pořádku?

Willow: Určitě je. A pokud ne, stejně jsi to musela udělat. Má pravdu. Nemůžeš předstírat, že jsi míň, než skutečně jsi. Nebylo by správné držet se zpátky.

Buffy: Jasně. (zamračí se)

Willow: Co?

Buffy: Držela jsem se zpátky.

Střih do Alexova sklepa. Giles tiše otevře dveře a vejde dovnitř. Sehne se pod šňůrou se spodním prádlem a uvidí Alexe spát v posteli.

Giles: (překvapeně) Pořád spí? (podívá se na hodiny) Je 10:30 ráno.

Jde blíž k jeho posteli.

Giles: (šeptá) Alexi? Alexi, probuď se.

Alex se k němu převalí, oči má zavřené.

Alex: (ospale) Mami?

Giles: Ne, to není máma. Až se na mě podíváš, můžeš být trochu znepokojen. Ale nemusíš. To jsem já, Giles. Ethan mě proměnil v démona a já potřebuju tvoji pomoc.

Alex otevře oči.

Giles: Haló. Ano, jsem to já.

Giles: (z Alexova pohledu mluví démoní řečí)

Alex: Áááá!!!

Alex vyskočí z postele a uteče na druhou stranu sklepa.

Giles: Alexi, poslouchej! Ty mi nerozumíš?

Giles: (z Alexova pohledu mluví démoní řečí)

Alex: (křičí) Démon! Démon!

Giles: (z Alexova pohledu mluví démoní řečí)

Giles: Prosím, copak mi nerozumíš? (Alex popadne nějaké nádobí a začne ho na Gilese házet) Ne! Ne, přestaň! Alexi, uklidni se! Ne, jen... Au! Ty malý protivo. Au!

Giles: (z Alexova pohledu mluví démoní řečí)

Giles se raději vydá na ústup a utíká ke dveřím.

Alex: Správně! Uteč, jak rychle umíš!

Střih ven, je denní světlo a Giles utíká přes trávník, na kterém si hraje dítě a on mu rozšlapává hračky. Dítě je z něho strašně vylekané a matka ho rychle konejší.

Giles: Promiňte!

matka: Volejte policii!

Giles: (utíká pryč) Zatracení lidé!

Záběr na Sunnydale v noci. Střih před Gilesův byt. Buffy, Alex, Willow a Anya scházejí po schodech k malému nádvoří.

Buffy: Takže to mělo rohy. Jaké rohy?

Alex: Takové rohovité. A trsnaté uši. A možná i modřiny od pánvičky.

Willow: Giles bude vědět, co to... bylo.

Všimnou si, že dveře Gilesova bytu jsou vylomené. Rychle spěchají dovnitř.

Buffy: Gilesi?

Alex nakoukne do prvního patra.

Buffy: Vypadá to, že to navštívilo nejen Alexe.

Alex: (vrátí se dolů) Nahoře není.

Willow: Bože můj, Giles.

Buffy: Tak jo. Máme tu démona a Giles je fuč. Ale to neznamená, že je zraněný. Nikde tady není krev, tak ho ten démon jenom někam vzal.

Anya sebere ze země Gilesovo roztrhané tričko.

Anya: Myslím, že ho to snědlo.

Buffy, Willow a Alex jsou ještě víc vystrašení.

Giles prochází hřbitovem, stále je zabalený do své deky a má mizernou náladu. Projde kolem jedné hrobky, u které stojí Spike a přeměřuje si ji metrem. Spike si ho všimne a jde za ním.

Spike: No! Copak to vidím svým malým očkem? (Giles se zastaví) Démon. To je... jasně. Někdo, koho můžu zabít.

Giles: Spike. Úžasné. Perfektní zakončení perfektního dne.

Spike: Gilesi?

Giles: (otočí se k němu) Tak teda jo. Jdeme se bít. (uvědomí si, že ho nazval Gilesem) Ty mi rozumíš?

Spike: Samozřejmě, že ti rozumím.

Giles: Mluvím anglicky?

Spike: Ne, mluvíš fyarlsky. Já taky. A mimochodem, proč je z tebe sakra démon Fyarl? Prostě ses dneska ráno probudil jako démon?

Vrátí se k hrobce a poptáhne si z cigarety. Giles jde za ním.

Giles: V podstatě ano. Díky Ethanu Rayneovi. Musíš mi pomoct ho najít. Musí odčinit, co udělal a pak potřebuje... být zabit.

Spike: A to ti mám pomoct jen z čisté zlosti svého srdce?

Giles: P-pomoz mi a já... tě nezabiju.

Spike: Oh, ohromně přesvědčivé. Zkus to znova a bez koktání.

Giles: Peníze. Mohu ti zaplatit.

Spike: (zpozorní) Prachy mám rád. Kolik?

Giles: Sto dolarů?

Spike: Sto dolarů? Budeš se muset snažit víc. 200 dolarů.

Giles: Fajn.

Spike: (překvapeně) Dobře tedy.

Giles: Dobře.

Spike: Co nejdřív? (zašklebí se) Řeknu Přemožitelce v co ses přeměnil?

Giles: Ne. Až najdu Ethana, napravím to, aniž by se to Buffy dověděla.

Giles odchází ze hřbitova a Spike ho následuje.

Střih do Gilesova bytu. Alex sedí za Gilesovým stolem a před sebou má několik knih. Všichni hledají démona, který napadl Alexe a Gilese.

Alex: OK, tohle je obrovský hromotluk. Všiml jsem si, že to byl obrovský hromotluk.

Willow: Buffy, i když zjistíme, jaký druh démona má Gilese, jak ho najdeme?

Buffy: Na to přijdeme. (ukáže obrázek Alexovi) Tenhle má trsnaté uši.

Alex se podívá do knihy a zatřese hlavou. Najednou se od předních dveřích ozve podivný hluk.

Willow: (vystrašeně) Co to bylo?

Buffy si vytáhne kolík a pomalu jde ke dveřím. Ty se otevírají a dovnitř vchází Riley.

Riley: Buffy?

Buffy: Riley. Co tady děláš?

Riley: Někdo volal z různých míst policii. Odtud taky.

Alex: Vy přijímáte policejní volání?

Riley: Napíchli jsme se na mě. Monitorujeme hlášení o možných nelidských případech. (Alex zatřese hlavou a pokračuje v bádání) A pak je prověříme. (k Buffy) Co ty tu děláš?

Buffy: Tady bydlí Giles. Pohřešujeme ho. Ty telefonáty. Řekl někdo, co to bylo?

Riley: Negativní. Ne. Sousedé slyšeli jen bručení a praskání věcí. Znělo to jako zápas.

Willow: Chudáček Giles.

Buffy: Najdeme ho.

Riley: Na čem děláte?

Buffy: Prohlížíme knihy. Obrázky.

Anya: Nemáme nic.

Riley si všimne, že Buffy je velmi skleslá.

Riley: Pomůžu vám. Celá základna. Uděláme, cokoliv budete potřebovat.

Buffy: Díky. Jen bych ráda věděla, co potřebuju. Pořád mě napadá „Zeptáme se Gilese“. Pak si vzpomenu.

Alex: Byl by skvělej. Přišel by na to okamžitě. Nikdo není v krizových situacích klidnější.

Střih na Gilesův Citroen. Spike řídí a bojuje s řadící pákou, Giles sedí vedle něho.

Giles: Pokud nevíš, kde je trojka, tak se ji nepokoušej zařadit!

Spike: Dělám, co můžu. Nejsem jistej, jestli v tom jedu, nebo to nesu.

Giles: Je to dokonale provozuschopné.

Spike: (směje se) Je sranda slyšet démona Fyarl, jak říká „provozuschopné“. Pár jich pro mě jednou pracovalo. Přemýšlejí spíš: „Rád rozbíjím. Rozbít hned?“ Silní, to jo. Nechtěl bys potkat sklenici, kterou nemůžeš celý život otevřít.

Giles zamručí.

Spike: (podívá se na něho) Co to bylo? Ty jsi zabručel?

Giles: Ne. Hele, tihle démoni Fyarl. Mají nějaké speciální schopnosti? Jako zapalování věcí šlehajícími paprsky z očí?

Spike: Umíš tu věc se slizem.

Giles: Co? Sliz?

Spike: Ochromující sliz. Vystřeluješ ho z nosu. Působí rychle. Docela to válí. Hodí se v boji.

Giles: Tohle sis vymyslel?

Spike: (zašklebí se) Možná. Ale kdyby se ti chtělo kýchnout, upozorni mě.

Giles: (zamručí) Tady zatoč.

Spike zabočí a auta začne podivně škvizlat. Giles se nahne ke Spikovi a řve na něho.

Giles: Podřaď! Podřaď!

Spike: Uklidníš se?

Giles: Nevím, jestli můžu. Cítím, že se... měním.

Spike: (povzdechne si) V pohodě. Pokud mi zaplatíš.

Giles: (mručivým hlasem) Mě se tenhle pocit nelíbí. Mám nepotlačitelné nutkání ničit.

Spike: Starý dobrý časy. Poddej se tomu.

Giles: (skoro normálním hlasem) Ne.

Spike: Je to sranda. Já nemůžu, udělej to za mě. Prostě se tím nech unést.

Giles: Odmítám se chovat jako monstrum jen proto, že tak vypadám. Mám duši. Mám svědomí. Jsem lidská bytost. Oh, tady zastav.

Auto zastaví na rohu hlavní třídy a my vidíme, že profesorka Walshová právě přešla ulici. Giles vyskočí z vozu bez své deky a běží za ní. Když ho Walshová zaregistruje, zakřičí a začne utíkat pryč. Giles ji chvíli honí a u toho hrozivě mručí. Nakonec se zastaví a sleduje profesorku, jak vystrašeně utíká dál. Giles se vrátí do auta a ignoruje lidi v kavárně, kteří se na něho zděšeně dívají.

Giles: (zavře dveře od auta) Dobře, můžeme pokračovat.

Střih do Gilesova bytu. Parta se seskupila kolem pohovky. Alex, Willow a Anya sedí na pohovce a Buffy na rameni pohovky. Riley stojí za nimi. Alex podá otevřenou knížku Willow.

Alex: Tahle věc mě napadla.

Willow: Démon Fyarl. Je to něco jako pěšák... většinou pracuje pro jiné démony. Velmi silný... a, fuj, sliz.

Buffy: Sliz?

Riley: (zazvoní mu telefon, a tak poodejde stranou) Agent Finn. Mluvte.

Buffy: Jak ho zabiju?

Willow: Stříbrem. Zbraní ze stříbra.

Riley: Ano. Rozumím. (zavěsí) Tenhle démon napadl profesorku Walshovou. Vyběhl z malého šedého auta. Citroenu.

Willow: Ukradl Gilesovo auto.

Alex: Proč by démon kradl auto?

Anya: Proč by démon kradl TOHLE auto?

Buffy: Démoni nekradou auta bezdůvodně. Jen účelově. Ale nevypadá to, že by démoni Fyarl byli zrovna chytráci. Will, ta kouzla, co se nedařila... může to být proto, že někdo používá magii k ovládání démona? Aby donutil tohohle démona napadnout Gilese?

Willow: Jo. Ano, k tomu bys potřebovala spoustu temné energie.

Buffy: Dobře. (vstane) Willow, Alexi, zůstaňte tady. Možná někdo zavolá o výkupné. Dejte jim, cokoliv budou chtít.

Alex: Jasně.

Buffy: Riley, jdem do Magického krámku. Něco stříbrného...

Podívá se na stůl a vezme si stříbrný nůž na obálky.

Riley: Nůž na obálky? Ten není moc ostrý.

Buffy: Tak to budu muset přitlačit.

Odcházejí z bytu.

Střih do baru, kde se Giles a Ethan minulou noc opíjeli. Spike sedí na stoličce a povídá si se servírkou.

Spike: (přátelsky) Dva muži. Angličani, jako já. Ale starší, míň atraktivní. Jeden z nich ti dal svoje číslo.

Krátký záběr nám odhalí Gilese, který se krčí na konci baru a zakrývá se dekou.

servírka: Zahodila jsem ho. Stačil mi jeden pohled, abych zjistila, že bydlí v pajzlu. Ne, díky.

Spike: Kterej pajzl?

servírka: Ten u dálnice. Sunnydale Motor Inn.

Spike: (usměje se) Děkuju.

Střih do Magického obchodu. Buffy rozkopne dveře a vejde dovnitř. Riley je hned za ní. Buffy jde za pult a začne se prohrabovat účtenkami.

Buffy: OK. Účtenky z kreditních karet, účty z pokladny... pomoz mi.

Riley: Nemusela jsi vylamovat dveře.

Buffy: Nemám čas hrát podle pravidel.

Riley: Mám paklíč. Otevře každý obchod na hlavní ulici.

Buffy: Ou. Tak ho příště určitě použijem.

Buffy se probírá účtenkami.

Riley: Nevím, co mám hledat.

Buffy: Já jo. (vyndá jednu účtenku a zabouchne šuplík) Ethan Rayne.

Riley: Kdo je to?

Buffy: Profesionální padouch. On musel přinutit toho démona, aby napadl Gilese. (Riley vytáhne telefon) Přinejmenším víme, koho hledáme.

Riley: (do telefonu) Jste na příjmu?

Buffy: Co to děláš?

Riley: (do telefonu) Tady Finn. Potřebuju někoho najít. Prověřte záznamy místních hotelů na jméno Ethan Rayne. R-a-y-n-e. Zavolejte zpátky. (zavěsí)

Buffy: (ohromeně) Tohle dokážeš?

Riley: Zabere to pár minut.

Buffy: Jdeme do auta. Můžeme jet.

Riley: Buffy. (Buffy se zastaví a podívá se na něho) Když jsem mluvil s profesorkou Walshovou, dala mi jasné rozkazy.

Buffy: Jo?

Riley: Řekla, že až zlokalizujem démona, nemám tě brát sebou.

Buffy: Oh. (otočí se a odchází)

Riley: Co to děláš?

Buffy: Jdu do auta.

Riley: Buffy, nemůžu tě vzít sebou.

Buffy: Nebereš mě sebou. Já jdu a nechávám tě jít se mnou.

Riley: Buffy, tohle nemusíš. Teď je to vojenská operace.

Buffy: (tvrdě) Tak zavolej posily. Protože ani ty mě možná nezastaví. Tenhle démon ublížil Gilesovi a já ho zabiju.

Jde pryč a Rileymu nezbývá nic jiného než jít za ní.

Střih na Citroen. Giles zamručí.

Spike: Jak se cítíš, kámo?

Giles: (mručivým hlasem) Lámal bych krky, až by byli všichni mrtví.

Spike: Teď mluvíš jako démon Fyarl. To je dobře.

Vidíme, že za nimi jede auto s velmi jasnými světli. Spike si ho všimne v zadním zrcátku.

Spike: Hej, máme ocas.

Giles: (skoro normálním hlasem) Ano. Jen malinký. Bolí to jen když sedím.

Spike: Myslel jsem tím, že nás někdo sleduje. Vůz. Vojenský.

Giles: Tak přidej. Ztrať je.

Spike: Mám nohu na podlaze. Proč jsi ten křáp kupoval?

Giles: Dělej něco. Jestli nás chytí, oba skončíme v laboratoři!

Spike: Přibližuje se.

Za autem, které je pronásleduje, se vynoří další dvě auta.

Spike: A má sebou kámoše!

Giles: Sakra!

Giles se ohlédne a omylem praští loktem do okýnka. Sklo se roztříští.

Spike: Jasně! Zdemoluj tohle auto. To je vyděsí.

Giles: Zpomal. Vyskočím. Budou sledovat tebe.

Spike: No tak. Po mě jdou taky. Rád bych tě měl poblíž, abys zaujal jejich pozornost.

Giles: Zaplatím dalších 100 dolarů.

Citroen jede nejvyšší rychlostí, jakou z něho může Spike vydolovat a zrovna projíždí zatáčkou. Dveře auta se otevřou a ven se vykulí Giles, který se rychle schová ve tmě. Vojenská auta si ničeho nevšimla a dál pronásledují Spika.

Střih na Sunnydelský Moror Inn, vypadá jako ten, ve kterém předtím bydlela Faith. Střih do Ethanova pokoje. Ethan je plně vytížen balením svého kufru, když náhle Giles vyrve dveře a vejde dovnitř. Ethan se polekaně otočí a uvidí démona, jak na něj vrčí.

Ethan: Gilesi?

Ethan si uvědomí, že Giles zabředl do svého démonství a vystrašeně se stáne.

Ethan: No tak... uklidni se. (zkouší utéct) Je to v pohodě. Hodný Giles.

Giles na něj zaútočí, Ethan uhne a skončí na posteli.

Ethan: Ne! Ne! Nezabíjej mě! Ne! Nezabíjej mě, Gilesi...

Giles ho chytne za krk a zvedne do vzduchu.

Ethan: (sotva mluví) Nenapravím to, když mě zabiješ!

Gilese to ale nezajímá a hodí ho přes celý pokoj. V tu chvíli do pokoje vtrhne Buffy s Rileym.

Ethan: (na Buffy) Musíš to zastavit! Zabil Rupa a teď jde po mě!

Buffy: (civí na démona Gilese, k Rileymu) Nenech ho utéct.

Giles vykročí k ní a Buffy ho knokautuje, takže Giles narazí do stěny.

Buffy: (rozčileně) Co jsi mu udělal? Co jsi udělal?!

Spike se zatím prohání v Gilesově autě a stále jsou na něm navěšení vojáci.

Spike: (podívá se do zpětného zrcátka) Jen mě zkuste zastavit, vy blbí vojáčci.

Nedívá se na cestu a auto nabourá do budovy.

Střih do Ethanova pokoje v motelu. Giles zaútočí na Buffy a strčí ji ke zdi. Buffy mu to oplatí a kopne ho. Ethan zkouší utéct, ale Riley ho násilným způsobem zastaví a zkroutí mu ruku za záda. Buffy znovu kopne démona a ten spadne na záda.

Ethan: Jenom ho víc rozzuříš.

Zdá se, že má pravdu, protože Giles pokračuje v boji s Buffy bez ohledu na to, kolikrát ho už srazila k zemi. Ethan se pokusí dostat z Rileyho sevření, ale Riley ho praští loktem do tváře, a pak ho ještě bouchne. Giles se napřáhne k ráně, ale Buffy ji zablokuje a několikrát ho udeří. Ethan se rozmáchne a Riley ho tentokrát opravdu tvrdě uzemní a udeří ho do břicha. Buffy je sražena Gilesovou ránou a Riley švihne s Ethanem o podlahu. Zpátky k Buffy a Gilesovi. Giles nabere na rohy židličku a znovu zaútočí na Buffy. Buffy ho kopne, on spadne na zem a zamručí. Buffy oddělá z jeho rohů židličku a sedne si na něj. V její ruce se objeví nůž na dopisy.

Buffy: Tohle je za Gilese!

Giles: Za mě?

Buffy zvedne zbraň a tvrdě ji do démonovi hrudi zapíchne. Gilesovi oči se dokořán otevřou a Buffy se do nich podívá.

Buffy: (šokovaně) Můj Bože! Gilesi?

Rychle z něj vytáhne nůž na dopisy.

Giles: (z jejího pohledu mluví démoní řečí)

Buffy: Bože můj! Gilesi! Gilesi! Já se... moc omlouvám! Prosím, neumírejte.

Giles: Vlastně je mi celkem dobře. Až na ten vztek.

Buffy si všimne, že Giles se nechystá zemřít a ulehčeně vydechne.

Buffy: (k Rileymu) Myslím, že je v pořádku. (podívá se na nůž na dopisy) Je to tohle pravé stříbro?

O něco později. Riley střeží dveře a mluví do svého mobilu. Ethan sedí se skříženýma nohama na zemi, před ním doutná malý znak značící dokončení kouzla. Buffy stojí za ním a drží ho za límec.

Ethan: (trucovitě) Měl bych se konečně naučit prostě nadělat bordel a zmizet z města.„Zůstaň a kochej se“ - to mě vždycky dostane.

Buffy do něj šťouchne kolenem a jde k Gilesovi. Ten už je zase člověkem, má na sobě velmi ošklivou hedvábnou košili a dívá se na sebe do zrcadla.

Buffy: Jste v pořádku?

Giles: (tiše) Jsem v rozpacích. Ethanova garderoba moc nepomáhá. Jak jsi věděla, že jsem to já?

Buffy: Vaše oči. Jste jediný člověk, který se na mě dívá takhle rozzlobeně.

Oba dva sdílejí dojemný moment, ze kterého je vyruší Ethan.

Ethan: Jak dlouho to bude trvat? Radši bych už šel.

Buffy: (skříží ruce) A proč bych vás měla nechat jít?

Ethan: (okázale) Asi proto, že nemáš na výběr. Jsem člověk. Nemůžeš mě zabít. Co mi asi tak Přemožitelka udělá?

Do pokoje vejde několik členů komanda.

Riley: (na Ethana) Během stanovení vašeho statusu jste ve vazbě US armády. (k jednotce) Vemte ho odtud.

voják: Jdeme. Pohni.

Ethan se netváří moc šťastně, když ho jednotka odvádí z pokoje. Buffy a Giles se na sebe usmějí.

Riley: Vezmou pana Rayne do tajného zařízení v Nevadské poušti. Jsem si jist, že v blízké době nebude propuštěn.

Giles: (radostně se zašklebí) Pokud mě omluvíte, jen se kouknu, jak ho natlačí do auta.

Když odejde, ocitnou se Buffy a Riley o samotě.

Buffy: Díky.

Riley: (jde blíž k ní) Řekl jsem, že ti pomůžu.

Buffy: Pomohl jsi. Kdybych přišla později a Giles Ethana zabil... nikdy bych ho nedostala zpátky.

Riley: Našla bys jiný způsob. (odmlčí se) Jsi vážně silná. Silná... jako Spiderman.

Buffy: Jo. Sice nepouštím pavučinu. Ale... jo.

Riley: A jsi sama sobě velitel. Vymyslíš plán, zrealizuješ ho. Nikdo ti nerozkazuje.

Buffy: Jsem Přemožitelka.

Riley: To se mi líbí.

Buffy: (usměje se) Jo?

Riley: Dej mi tak týden na přípravu... a porazím tě.

Buffy se na něho podívá stylem „Jseš si jistej?“ a usměje se na něj.

Střih do Gilesova bytu příští den. Buffy sedí na pohovce, je bosá a v klíně má polštář. Pozoruje Gilese, který si připojuje nový bezdtrátový telefon.

Buffy: Hezký telefon.

Giles: Ano. Úžasná technologie. Vidíš, pokud by někdo měl něco, co by mi chtěl říct... může prostě jen mluvit do tohoto geniálního zvukovodu. Jsem velmi nadšen.

Buffy pochopí, co tím chtěl říct a ve tváři se jí objeví výraz typu „já si to zasloužím“.

Buffy: Omlouvám se, Gilesi. Vážně jsem si myslela, že jsem Vám o Rileym a základně řekla. A vím, že si tím moc nepomůžu. Slibuju, že už se to nestane. Řeknu Vám všechno.

Giles: (jde k pohovce) Buffy, nežádám tě, abys prozrazovala vojenská tajemství... a rozhodně nechci překážet...

Buffy: O-ou. Máte „ale-výraz“. (Giles se na ni nechápavě podívá) Vypadáte, jako když chcete říct „ale“.

Giles: Ale... ta základna. Jsem trochu znepokojen. Ethan není zrovna spolehlivý zdroj, ale... nejsem si jist, že by se mýlil.

Sedne si vedle ní na pohovku.

Buffy: Nechodím s celou základnou. Chodím s Rileym. Je to dobrý člověk.

Giles: A já ti věřím. Ale... je součástí něčeho, čemu tak úplně nerozumíme.

Buffy: Neříkáte to jen proto, že nemáte rád Rileyho šéfku?

Giles: (uraženě) Ne! Ne, to jsem vůbec neřekl. I když ji vážně nesnáším. Ale... chci, abys měla osobní život, ale... měj oči otevřené. Ujisti se, do čeho jdeš.

Střih do podzemního velitelství základny. Riley a Walshová procházejí komplexem. V pozadí můžeme vidět několik vojenských aut.

Walshová: Takže si přijde ona a najednou pravidla prostě neplatí?

Riley: Uh... v podstatě.

Walshová: Buďte opatrný. Reaguje instinktivně. Neuznává disciplínu. Její oddanost je nejistá.

Dojdou ke kovovým dveřím.

Riley: Nezklame vás. Je dobrá v tom, co dělá. A je to ta nejupřímnější duše, jakou jsem poznal.

Walshová: Oh ne. Oh ne! Spontánní básnický výkřik. Skromný zamilovaný vysokoškolák.

Riley: Jen říkám, že to s ní půjde. Budete na ni hrdá.

Walshová: Chceš vědět, co si myslím? (odmlčí se) Myslím, že máte asi pravdu.

Riley se usměje a poté odejde. Walshová vytáhne bezpečnostní kartu, projede jí zařízení u dveří a vyťuká kód. Pak vejde dovnitř a jde krátkou bílou chodbou k dalším dveřím. Znovu u nich vyťuká kód a projede zařízením kartu, dveře se otevřou a ona zmizí uvnitř místnosti. Dveře se zavřou a my uvidíme, že číslo dveří zní 314.

|| zpět ||