Buffy - 4x06 Wild at heart

Okolí školy v noci. Vidíme dívku, jak běží za mužem. Ocitnou se v osamělejší části školního areálu. Je to Buffy, která pronásleduje upíra.

Buffy: Dík za přemístění. Raději vystupuji bez obecenstva. (začnou spolu bojovat) Co sis myslel? „Dám si malou bezmocnou studentku před spaním?“ Víš dobře, že když jíš takhle pozdě... (probodne ho kolíkem) dostaneš pálení žáhy. Chápeš? Pálit? (upír se změní v prach) To je vše? Víc nepředvedeš? Jeden neuspokojivý upír bez pochopení pro mou usilovnou snahu o vtip. Myslím, že síly temna už se ani nesnaží. Mohly by se aspoň trochu snažit. Člověk už tady nemá s čím pracovat.

Záběr na Spika, který ji porozoruje z povzdálí.

Spike: Bacha na to, co říkáš, maličká. Měla by sis to nejdřív rozmyslet, než začneš svůj osud takhle pokoušet. Protože velký Zloun je zpátky. A tentokrát... (náhle jím projede proud elektřiny) Urrgh! Aaaahhh!

Odvlečou ho muži ve vojenském oblečení.

Střih na Buffy, Willow, Oze a Alexe, jak sedí u stolu v Bronzu.

Willow: V Bronzu je to letos mnohem lepší, že jo?

Buffy: To bude proto, že se osamostatňujeme. Teď máme hlavy plné univerzity. Samé opojné přednášky.

Oz: Jo. Žádné přednášky o zákazu vycházení.

Alex: Nadějné studentky, kterým měšťáci připadají sexy a nebezpeční. (ostatní se na něj pochybovačně podívají) Co. Můžu snít.

Buffy: Jasně. Takže jestli je univerzita tak skvělá, proč jsme tady a proč se tu tak bavíme?

Willow: Protože Bronz je milé a zdomácnělé místo. Takové útočiště.

Oz: Měl jsem dojem, že já jsem tvoje útočiště.

Willow: Ty jsi ten, ke komu utíkám. Tohle je to, kam utíkám. Se všemi těmi novinkami, je fajn mít místo... kam se můžeš vrátit a kde jsou věci tak předvídatelné.

Přijde k nim Giles.

Giles: Zdravím.

Buffy: Gilesi, potíže?

Giles: Ne, Buffy. Jen seď. Nic takového. Jen jsem myslel, že se stavím. Dáte si něco? Na mě?

Všichni se na něho šokovaně podívají.

Buffy: Tolik k tvé teorii „totální předvídatelnosti“, Will.

Willow: Pardon.

Giles si vezme židli od jiného stolu a posadí se k partě.

Giles: Velkolepé. Jsou to roky, co jsem byl na koncertě. (k Buffy) Nedívej se tak. Já… mám rád moderní muziku. A mám alba, kterýma to můžu dokázat.

Buffy: Je v těch vykopávkách 80-tých let něco, co za to stojí?

Oz: Náhodou. Viděl jsem Gilesovu sbírku. Ve své době byl zvíře.

Giles: Díky.

Buffy: Proč ne? Jestli Stouni pořád válí, proč by nemohl Giles?

Giles: Přesně.

Willow: Je od vás statečné, že jste tady.

Giles: Děkuji, všem. Teď se cítím jako doma.

Alex: Není domov to prázdné místo, ze kterého se snažíte utéct?

Giles: Jasně.

Willow: Dnes hraje Veruca.

Oz: Jo, Každou středu. Říkal jsem ti.

Záběr na pódio, kde hraje skupina „Shy“ se zpěvačkou Veruca. Oz se zdá být Verucou zcela uchvácen.

Buffy: Tak Ozi. A co Dingoes? Kdy zase hrajete?

Oz: (roztržitě) Jsme tu příští pátek.

Willow: (je nesvá z Ozova zájmu o Verucu) Jsou dobří, že jo?

Oz: (fascinovaně) Nic zvláštního.

Willow: Jo. Nic moc. Nuda.

Giles: Fakt? Je dost nevšední. Imponující na svůj věk.

Střih do Ozova pokoje. On a Willow leží v posteli. Willow se zdá sen.

Willow: Mm... je to v pískovišti.

Oz: (zkouší ji vzbudit) Co je v pískovišti, Will? Je to sen. Vrať se mi.

Willow: (mumlá ze „spánku“ a usmívá se) Mmm...Hmm... všichni blíženci do malinovníků.

Oz: Teď to hraješ.

Willow: Nehraju. Jenom trošičku. (obrátí se k Ozovi)

Oz: Dobré ráno.

Willow: Ránko.

Oz: Zlý sen?

Willow: Asi. Ale to probuzení to spravilo.

Oz: Vždycky je tam tak rušno.

Willow: Vždycky ne. Pár věci to tam dokáže naprosto umlčet.

Oz: Něco, s čím můžu pomoct?

Willow: Musím jít na přednášku ale... dnes večer určitě.

Oz: Dnes večer nevím, ledaže že by tě dostal pohled Jerryho Garciy.

Willow je zmatená.

Oz: Je noc před úplňkem.

Willow: Pravda. A já už taky něco mám. Na univerzitě je čarodějnická skupina Wicca. Chtěla jsem se tam jít kouknout. Zaměřily se přesně na ty tři noci, kdy ty jsi vlkodlak. Nejspíš je to naprosto hloupé, ale...

Oz: Tak jdi. Ukaž jim, jak se to dělá.

Willow: Určitě? Dohlídneš na sebe? Je to jen tenhle měsíc. Většinou se scházejí jiné noci.

Oz: Budu v pohodě.

Willow: Jen pokud ti to nevadí.

Oz: Jediné, co mi vadí je, že budu tři noci bez tebe.

Střih do třídy profesorky Walshové. Profesorka zrovna vrací papíry odcházejícím studentům.

Walshová: Slečno Summersová, chci, abyste vedla diskusní skupinu... příští hodinu. Dobrá práce.

Buffy: (překvapeně se dívá na papír, který od profesorky dostala) Co musím udělat?

Walshová: Jestli máte nějaké dotazy, zeptejte se asistenta.

Buffy odchází z učebny a na chodbě narazí na Willow.

Willow: Jsi v pohodě? Jak jsi dopadla? (Buffy se usměje a ukáže jí papír, Willow je nadšená) To je dobré. Chci říct skvělé. Máš to lepší než já. (rozrušeně) To je nefér. Vzbudila jsi ve mě akademickou žárlivost. Buffy! (obejme ji)

Buffy: Já vím. Nemůžu tomu uvěřit?

Willow: Tak profesorka Walshová není zase takové monstrum.

Buffy: A chce, abych příští hodinu vedla diskusní skupinu. To znamená víc práce, že to? (jdou chodbou) Měli by vymyslet lepší systém odměn. Třeba sušenky nebo hračku, jako u zubaře?

Willow: Chce, abys vedla diskusi? OK. Zase žárlím. (opět rozrušeně) Žárlím, žárlím... OK, už dobrý. (usměje se) Hej, jdeme s Ozem na kafe. Jdeš taky? Koupím ti tu oslaveneckou sušenku.

Buffy: Skvělé. Teď mám rande s asistentem a pak si vás tam odchytnu.

Willow: Super.

Buffy odchází.

Střih na Oze, který venku hledá místo, kam si sednout. Všechny stoly jsou obsazené až na jeden, u kterého sedí jen jedna dívka – Veruca.

Veruca: Co budeš dělat, sedneš si na trávník?

Oz: Moje přítelkyně přijde taky.

Veruca: Je tu dost místa.

Oz: (sedne si) Pořádný oběd.

Veruca: Ráda jím. Nesnáším ty slepice, co kontrolují, jestli to nemá dressing.

Oz: Souhlas. Včera jste byli dobří.

Veruca: Celkem. Zesilovače trochu rezonují.

Oz: Jaké používáte? 50 nebo 120?

Willow přijde k nim a vypadá poněkud smutně.

Willow: Ahoj!

Oz: Ahoj!

Veruca: Ahoj!

Oz: Chceš se posadit? (Willow si sedne vedlě něj) Měli by jste používat 50-tky. Blue Voodoo - to není zrovna nejlepší výběr.

Willow: Hudební rozhovor? Super. Ráda poslouchám, jak Oz mluví o práci.

Veruca: Co poslouchá? Už jsi mi to říkal.

Oz: Je tu pár dobrých. The Johnson Mil. Nejlepší Redbone.

Veruca: Nejlepší? Ne. To radši Hound Dog.

Willow: Já taky. Skvělá píseň. Elvis, byl fakt dobrý.

Veruca: Jsi Elvisova fanynka?

Willow: Ta největší. Samozřejmě až po Dingoes.

Oz: Bavíme se o zesilovačích. Ale dávají jim zvláštní jména, tak se to dost plete.

Willow: Oh. Aha.

Oz: Musím jít. Později ti zavolám. (vstane a odejde)

Veruca: Taky bych měla jít. (k Willow) Fajn triko. (odchází)

Buffy: (přichází) Rychlý únik. Moje vina?

Sedne si k Willow.

Willow: (smutně) Moje. Nemluvím dost muzikantsky. Proč jsi mi neřekla, že v tomhle triku vypadám jako šílený narozeninový dort?

Buffy: Myslela jsem, že o to jde.

Willow: Myslí si, že je sexy. Vždycky před ní zčervená. Červenat se má kvůli mě.

Buffy: To nic neznamená. No tak si Oz všimnul jiné. Tebe miluje.

Willow: Já vím. Já vím. A nechci se stát jednou z těch... co vyletí pokaždé, když se jejich kluk otočí za jinou. Já se kvůli jiným klukům taky občas cítím divně... ale cítím vinu a nejradši bych se trestala.

Buffy: Přesně. Oz se určitě taky bičuje... Tohle radši nedokončím, zní to divně. Slibuju ti, že za pár dní si na ni ani nevzpomene.

Willow: Myslíš?

Buffy: Určitě. Oz není takový ten bludný typ.

Willow: Dnes v noci určitě ne. Bude zamčený v kleci.

Střih na Ozovu klec, která je umístěná na hřbitově v jedné hrobce. Vlkodlačí Oz je divočejší než obvykle a podaří se mu vyrvat dveře od klece. Střih na profesorku Walshovou, která jde málo osvětlenou cestou ze školy. Před ní vyskočí vlkodlak Oz a profesorka se vyděsí. Utíká nazpátek a narazí na dalšího vlkodlaka. Když se obrátí, uvidí za sebou vlkodlaka Oze. Oze zaujme druhý vlkodlak a skočí na něj. Oba dva se začnou rvát. Profesorka toho využije a uteče.

Později. Právě svítá. Oz leží nahý v lese, vedle něj je druhý vlkodlak, ze kterého se vyklubala Veruca.

Veruca: Dobré ráno!

Obraz zčerná.

Veruca: (protahuje se) To byla… To byla ale noc.

Oz: Zdá se.

Veruca: Jasně. Ty si to nepamatuješ. Zprvu to tak je, ale postupem času si začneš vzpomínat.

Oz: Tak ty jsi…

Veruca: Vlkodlaková groupie. Nikdo jiný to pro mě neudělal.

Oz: Co?

Veruca: Dělám si srandu. Víš co jsem. Věděl jsi to už když jsi mě poprvé uviděl. Teď se... potřebuješ... uvolnit.

Oz: Nepřichází v úvahu.

Veruca: Tak, co chceš dělat?

Střih do prádelny. Oz má na sobě oblečení velkých rozměrů. Veruca je oblečená jen v černém spodním prádlu.

Veruca: (probírá se oblečením) Bože. Děcka na téhle koleji by měli navštěvovat přednášky o módě. Nebo bysme mohli začít přímo doma.

Oz: Nebudu dělat prohlášení. Chci se jen vrátit k sobě a zjistit, jak jsem se dostal z klece.

Veruca: (nevěřícně) Ty máš klec?

Oz: Ty ne?

Veruca: Jo. Uvnitř mám malé kolo, plastový balónek a roztomilý malý zvoneček. Bože! Někdo si tě docela dobře ochočil.

Oz: Je to moje volba. Nechci nikomu ublížit.

Veruca: Možná. Nebo si jen nechceš připustit, co se s tebou děje. Nejspíš chceš jen předstírat, že jsi jako všichni ostatní. (jde k němu)

Oz: Taky jsem. Vlkodlak je ze mě jen tři noci v měsíci.

Veruca: Ne, jsi vlk celou tu dobu a tahle lidská tvář je jen maska. Tohle tě nenapadlo, Ozi?

Oz: Jdu si přečíst noviny. Kouknu se, jestli jsme včera něco neprovedli.

Veruca: Ale provedli. Ale jen sobě navzájem. Vím, že určitá část tebe si to pamatuje. To není úplňkem. Můžeme... to udělat znova... přímo tady.

Oz: To neuděláme. To skončí... hned teď.

Veruca: Můžu ti pomoct, Ozi. Jsi vyděšený. Já byla taky. Ale pak jsem to zvíře v sobě přijala. Je to silné. Celou dobu uvnitř mě. Brzo se začneš cítit provinile vůči všem okolo... protože oni neví, co to znamená žít tak jako my. Svobodně.

Oz: Zabíjet lidi? To já nechci. Neměla bys.

Veruca: Ty to nechápeš. Ale pochopíš. Poznáš, že patříme k sobě.

Oz: Ne. Já vím, kam patřím.

Oz jde pryč.

Veruca: Uvidíme se v noci.

Střih do školy. Riley a profesorka Walshová jdou chodbou. Profesorku mu sděluje své zážitky z předcházející noci.

Walshová: Byli dva. To je neuvěřitelné. Zázrak, že jsem to vůbec přežila.

Buffy: (jde k nim) Promiňte, paní Walshová.

Walshová: Dávej si v noci na univerzitě pozor. V noci mě napadli divocí psi.

Buffy: Divocí psi?

Walshová: Dva. Největší, jaké jsem kdy viděla. Ten první... chvíli jsem si myslela, že je to gorila. Chtěla jsi něco Buffy?

Buffy: Ne. Ne, jen jsem chtěla... pozdravit.

Walshová: Fajn. Uvidíme se na přednášce.

Buffy odchází, tváří se zamyšleně.

Střih do Ozova pokoje. Ozve se klepání na dveře.

Oz: Jo?

Willow: (vejde) Ahoj.

Oz: Čau. Nový vzhled.

Willow má na sobě černé kožené kalhoty.

Willow: Ty taky. (poukáže na jeho velké oblečení)

Oz: Většinu věcí mám v prádelně.

Willow: Promiň, že jsem se včera chovala divně... před tebou a Verucou.

Oz: (nepřesvědčivě) Ničeho jsem si nevšiml.

Willow: Vážně? Bylo to trochu křečovité.

Oz: Ne.

Willow: Dobře. Asi si zase dělám starosti zbytečně. Já a moje ustaraná hlava, pořád jen přemýšlí, přemýšlí, přemýšlí.

Oz: Teď můžeš přestat. Všechno je v pořádku.

Willow: Možná bys mi mohl pomoct... přestat. Opravdu budu vděčná za cokoliv, co uděláš.

Oz: Co? (netváří se nadšeně, když ho Willow obejme)

Willow: Co se děje?

Oz: Uh… promiň. Já…

Willow: Ty nechceš? (je zraněná)

Oz: Tak to není. Chci. Já jen… Moc jsem toho nenaspal. Jsem unavený.

Willow: Jasně. Náročná vlčí noc. Chápu. Je to naprosto v pořádku.

Jde ke dveřím.

Oz: Willow, nemusíš…

Willow: Ne, měla bych. Nemám moc času. Uvidíme se později.

Zavře za sebou.

Střih do Gilesova bytu. Giles sedí u stolu, snídá a dívá se na televizi, ve které je pořad typu „Riskuj“.

moderátor: …dohoda z roku 1648, která ukončila 30-ti-letou válku?

Giles: Westfaslý Mír.

soutěžící: Uh, Yalta?

Giles: Blbec.

moderátor: To je špatně.

Giles: Ten servis měl být můj.

Zazvoní zvonek u dveří. Giles vstane, vypne televizi a jde otevřít. Za dveřmi stojí Buffy.

Giles: Buffy. Skvělé. Pojď dál.

Buffy: Ahoj.

Giles: Dáš si něco? Čaj? Včera v noci jsem udělal zajímavou moussaku, jestli máš hlad.

Buffy: Přeskočíme čaj. A tu… myš, díky.

Giles: Jdeš pracovně, doufám?

Buffy: Ano. Máte štěstí, lidé mohou být v ohrožení.

Giles: (popleteně) Jen jsem chtěl říct, že jsem na to připraven.

Buffy: Jde o tohle. Jednu z profesorek v noci málem napadli dva divocí psi… a byl skoro úplněk.

Giles: Vlkodlaci. Dva?

Buffy: Je to možné.

Giles: V novinách ani ve zprávách jsem nic o útocích neviděl. Mluvila jsi s Ozem?

Buffy: Moje další zastávka.

Giles: Jasně. Jdi na to. Podívám se, co můžu zjistit. A ty mi pak podej hlášení.

Buffy: (odchází) Co možná nejrychleji. Slibuju.

Střih do Alexova sklepu. Alex sedí na posteli. Po schodech přichází Willow.

Alex: Čau Will. Máma tě pustila?

Willow: Vypadá rozladěně.

Alex: Jo. Měli jsme malou diskusi mezi domácím a nájemníkem. Efektivní, a jak dodávám, prospívající taktika.

Willow: Proč? (sedne si k němu na postel)

Alex: Nechce mi dovolit dát si na dveře zámek. Asi se bojí, že začnu provozovat sex.

Willow: Jo. Rodiče čekají, dokud nejsi pryč z domu.

Alex: Nebo pod.

Willow: Nebo pod… Než se začnou o tyhle věci zajímat, je většinou už pozdě.

Alex: Já vím, proč sedím ve vlhké, tmavé, malé místnosti. Ale proč ty?

Willow: Záležitosti s Ozem se vyvíjejí divně. Mluvila jsem o tom s Buffy, ale myslím, že tohle je spíš klučičí území. Potřebuju tlumočníka z "Y" strany.

Alex: Myslím, že s tím bych ti mohl pomoct. Ptej se.

Willow: Co to znamená, když holka chce... však víš...

Alex: Jestliže to děláš, měla bys být schopna to pojmenovat.

Willow: Milovat.

Alex: Divoké milování... nebo něžné ve stylu Sarah McLachlan?

Willow: Jakékoliv. Ale co když holka chce... a kluk ne? To je špatné znamení, že jo?

Alex: Může být. Nebo ho nachytala přesně ve chvíli, kdy je příliš roztržitý na to, aby to dělal.

Willow: Řekněme, že ta dívka si všimla...

Alex: Will, už jsem dekódoval tvojí geniální šifru.

Willow: OK. Řekněme, že jsem si všimla, že Oz si všímá někoho jiného. Ženy.

Alex: A ona si ho všímá taky?

Willow: Určitě.

Alex: No... zeptala ses na to Oze?

Willow: Chtěla jsem, ale nechci, aby si myslel že jsem příliš žárlivá a starostlivá.

Alex: Ale ty jsi. A je velmi pravděpodobné, že to cítí. Tohle je určitě ten důvod, proč se cítíš tak divně. Měli by jste si o tom promluvit, Will. Oba se budete cítit lépe.

Střih na Ozovu klec na hřbitově. Buffy vchází do hrobky, kde Oz svařuje dveře klece.

Buffy: Dostal ses ven, co?

Oz: Jo.

Buffy: Nějaké zprávy o útocích?

Oz: Ne.

Buffy: Ale slyšela jsem o ženě, kterou honili dva divocí psi.

Oz: Dva? Vážně?

Buffy: Ty si nic podobného nepamatuješ, že ne? Druhého vlka?

Oz: Ne. když se proměním, jsem prostě... pryč. Naprosté zatmění.

Buffy: Jestli se mi na hlídce podaří vypátrat druhé vlkodlaka je možné, že tady budeš mít spolubydlícího. (Buffy chce odejít, pak se ale obrátí a ustaraně se na něj podívá) Ozi? Ozi, jsi v pohodě? Myslela jsem, že to nejde, ale zdáš se víc málomluvný, než jindy.

Oz: Jsem v pohodě. Díky.

Později. Veruca vchází do hrobky, kde na ni Oz čeká v kleci.

Veruca: Tak kvůli tomu jsi mě tady zavolal? Abych viděla tvoje vězení? (jde k němu) Těsně před soumrakem, se cítím jako sjetá.

Oz: Pojď sem.

Veruca: Do té tvojí stupidní klece s tebou nevlezu, jestli ti jde o to. My patříme ven.

Oz: Dnes v noci nemůžeš být venku. A ne proto, že bys mohla někomu ublížit. Znám lidi, kteří nás dnes budou lovit.

Veruca: (stojí ve dveřích) Takže bych měla strávit celou noc s tebou. Sami. Zamčeni v kleci.

Oz: Budeš v bezpečí.

Veruca: Ne před tebou. Není to hlavní účel tohohle útulného opatření? Blíží se to. Cítíš to? Jakoby se mi vařila krev.

Oz: Cítím to.

Veruca: (sklání se k němu) Chtěla jsem tě ještě dřív, než jsem tě uviděla. Cítila jsem tě. Cítil jsi ty mě?

Oz: Pojď dovnitř.

Veruca: Cítil?

Oz lehce přikývne. Veruca vejde do klece a políbí ho. Dveře se za ní zabouchnou. Jak se líbají, mění se oba ve vlkodlaky.

Ráno. Do hrobky vchází Willow, nese s sebou jídlo a termosku. Zastaví se, když uvidí Verucu a Oze, jak leží v kleci nazí. Nohy mají propletené. Termoska i taška spadnou na zem a Willow na ně otřeseně zírá. Oz se vzbudí a uvidí Willow. Vstane.

Oz: Willow... (vyťuká kód, který je na dveřích klece)

Willow: Ó můj Bože. Bože…

Oz: Vím, co jsi viděla. Není to... Musel jsem. Musel jsem ji tady se mnou zamknout.

Willow: To určitě.

Oz: Ona je jako já. Vlk.

Willow: Věděla jsem, že máte hodně společného, ale... (Oz se jí pokouší dotknout) Nesahej na mě! (Willow se stáhne)

Oz: Někomu by ublížila. Neměl jsem na vybranou.

Willow: Ale měl. Mohl jsi to někomu říct. A tvoje řešení... prostě se s ní zamkneš na celou noc?

Veruca: (jde si pro svou bundu, která leží před klecí) Ta holka má pravdu.

Oz: (naštvaně) Zmiz.

Veruca: Jen říkám…

Oz: Hned. (k Willow) Je mi to líto.

Willow: Věděla jsem, že jsi blbec. A klidně mi vykládáš, jak je všechno v pořádku? A je to stejně špatné jako... jako... (pláče)

Oz: Vím, jaké to je. Pamatuju si to.

Willow: Takže tohle je odplata? Měla jsem to čekat?

Oz: Ne, to není…

Willow: Myslela jsem, že to máme za sebou. Ty víš, že to co se stalo s Alexem, se s tímhle nedá srovnávat. Ne s tím, co mezi námi bylo. Ani s čímkoliv, co jsi tady s ní dělal.

Oz: Nevím, co jsme tady s Verucou dělali. Když se změní, je to jako... jsem pryč a vlk přebírá kontrolu.

Willow: Ale předtím, když jsi byl sám sebou... něco jsi k ní cítil, že jo?

Oz: Ne. Mohl jsem něco cítit, ale…

Willow: Ale chtěl jsi ji. Ve zvířecím slova smyslu? Víc, než jsi kdy chtěl mě?

Utíká pryč. Tvář má zmáčenou od slz.

Oz: Willow!

Střih na Willow, jak jde po chodníku. Je velmi nešťastná. Když přechází ulici, nevšimne si auta, která jede přímo na ni. Buffy ji z protějšího chodníku uvidí, ale je příliš daleko. Přesto se k ní rozeběhne. Riley strhne Willow ze silnice.

Buffy: Willow, Jsi v pořádku? (k Rileymu) Díky. Byla jsem moc daleko.

Riley: Bylo to štěstí. Skoro jí srazilo.

Buffy: Willow, co se děje?

Riley: Asi bys jí měla vzít domů. (k Willow) Ať je to cokoliv, nestojí to za to, aby sis ublížila.

Buffy: Díky.

Riley odchází. Buffy podepře Willow, aby jí pomohla v chůzi.

Střih do pokoje Willow a Buffy. Willow sedí na posteli.

Buffy: Musím jít. Musím najít Verucu před soumrakem. Najdu ji. Tohle musí přestat. Ona je špatná novina. Chceš něco, než odejdu? Papírové kapesníky? Čokoládové... čokoládové cokoliv?

Willow: Ne.

Buffy: Vrátím se hned, jak skončím. Jen ti to chci usnadnit, ok? Riley měl pravdu. Hlavně dávej vinu, komu patří. Neubliž si.

Willow: Uh-huh. Ok.

Buffy: Jsi v pořádku?

Willow: Je mi fajn. Přísahám.

Buffy: Mám tě ráda. (odejde)

Willow: Dávej vinu, komu patří.

Střih do Ozova pokoje. Oz sedí na posteli a telefonuje.

Oz: Takže jsi ji neviděl? (pauza) Ok. Díky, chlape. (zavěsí)

Buffy vejde do pokoje.

Buffy: Kde je?

Oz: Nevím. Prověřil jsem, co jsem mohl. Ale znám místa, kam nás to táhne. Určitě bych mohl vystopovat její pach.

Buffy: Tak to zkusíme.

Oz: Buffy, měla bys vědět, že…

Buffy: Ozi... (chladně) Teď by bylo lepší využít svůj stoicismus.

Odcházejí hledat Verucu.

Willow je v nějaké laboratoři se svými kouzelnými přísadami a čaruje.

Willow: Zapřísahám Vás... při Borabis, při Satanis a při Ďáblu. Při tobě, nechť Ozovo a Veručino srdce zákeřné, jest zlomené. Zapřísahám tě, při královně Saracen a ve jménu pekla. Nechť nenaleznou lásku či útěchu. Stejně tak ani klid.

Střih na Oze a Buffy, kteří prohledávají les.

Oz: Je blízko. Cítím ji.

Dojdou k hromádce oblečení ležícího na zemi. Ale po Veruce není ani stopy.

Buffy: Nebo špinavou hromadu oblečení, kterou nechala na zemi.

Oz: Mohou být z minulé noci, když se... proměnila ve vlkodlaka.

Buffy: Nebo tě jen chtěla svést ze stopy.

Oz: Willow.

Zpět k Willow. V ruce drží obrázek Oze a chce ho spálit.

Willow: Nechť tato fotka zpečetí jeho osud. Žádná láska, jen nenávist.

Willow není schopná dokončit kouzlo, smutně se dívá na Ozovu fotku. Odloží ji a kouzelná aktivita ustane.

Veruca: (jde k ní) Vau. Na minutu jsem myslela, že umíš hrát i tvrdě. Někdy musíš, víš? Abys zachovala, co je tvoje... občas musíš zabít. Když jsme u toho? Slunce už skoro zašlo.

Buffy a Oz běží lesem zpět ke škole. Buffy náhle vrazí do jednoho maskovaného muže a zbraně obou spadnou na zem. Oba dva je rychle zvednou a utíkají jiným směrem.

Střih do školy.

Veruca: Nemůžu říct, že jsem překvapená, že jsi to svoje kouzlíčko nedokončila. Na to nemáš kuráž.

Willow: Ty nevíš, co já mám. Nic o mě nevíš.

Veruca: Vím, co miluješ. Právě teď mám na sobě jeho pach.

Do místnosti vletí Oz.

Oz: Už se ji ani nedotkni.

Veruca: Pojď a zastav mě. Mám to ráda natvrdo, pamatuješ?

Oz: Chceš mi ublížit, udělej to. Jí z toho vynech.

Veruca: Jak bych mohla? Ona je důvod, proč žiješ v kleci. Zaslepila tě. Když nebude, budeš moct v klidu přijmout, co jsi.

Oz: Věř mi, ty nechceš vidět, co jsem.

Veruca: Jsi zvíře. Zvířata zabíjejí.

Oz: Máš pravdu. (přiblíží se k Veruce) Zabíjíme.

Oz i Veruca se začnou přeměňovat ve vlkodlaka. Oz se na ni vrhne a oba spolu bojují. Vlkodlačí Oz ji kousne do hrdla a Veruca zůstane nehybně ležet. Willow se krčí v rohu.

Willow: Ozi?

Oz se na ni podívá a chce na ni skočit. V tu chvíli ho za nohu zatáhne Buffy. Vlkodlak Oz na Buffy zaútočí, ale Buffy se podaří vstřelit do něj uspávací šipku. Oz se ještě pokusí vstát, ale hned usne. Buffy jde k Willow, která je v šoku.

Střih do Gilesova bytu. Buffy a Giles sedí na pohovce.

Giles: Nejsem si jist, že to chápu.

Buffy: Dost se toho dělo mezi Ozem A Willow. A pořád děje. Jen jsem myslela, že byste to měl vědět.

Giles: Ten chlap v lese měl na sobě vojenský oděv?

Buffy: A byl ozbrojen skutečnou zbraní. Jde o to, že jsem viděla pár stejně oblečených chlápků na Halloween. Myslela jsem, že jsou to masky.

Giles: Ale možná tam byli pracovně.

Buffy: Chci vědět, o co jde. Vletěl mi přímo do cesty. Skoro jsem Oze nestihla chytit včas. A taky že jo, nestihla jsem…

Giles: Zachránila jsi Willow.

Buffy: Zrovna teď si přeje, abych to nestihla. Gilesi, ještě nikdy jsem ji takhle neviděla. Jakoby se to ani nedalo popsat slovy.

Giles: Ty... byla jsi v podobné situaci a dostala ses z toho.

Buffy: Jo. Utekla jsem, přišla do pekla a prošla skrz něj. Doufám, že ve mě nemá vzor. Jen nevím, jak se s tím vypořádají.

Střih do Ozova pokoje. Oz balí.

Willow: (vejde) Ahoj!

Oz: Ahoj.

Willow: Co děláš?

Oz: Odcházím.

Willow: Teď?

Oz: Mm-hmm.

Zavře tašku.

Willow: To je tvoje řešení?

Oz: To je moje rozhodnutí.

Willow: A já k tomu nemám co říct?

Oz: Ne. Veruca měla v něčem pravdu. Ten vlk je ve mě pořád. A já teď už vážně nevím, kde je ta hranice mezi mnou a ním. Než zjistím, co to znamená... neměl bych být s tebou. Nebo s kýmkoliv.

Willow: (pláče) No, to může být problém. Protože lidé... jsou svým způsobem epidemie téhle planety.

Oz: Najdu si nějaké místo.

Willow: Na jak dlouho?

Oz: To nevím.

Willow: Ozi… ty mě nemiluješ?

Oz: (dotkne se jejího čela svým) Za celý svůj život... jsem nikoho jiného tak nemiloval.

Willow: Ozi... Pane Bože… Ozi...

Oz odejde ze svého pokoje se svými věcmi a Willow tam zůstane stát, stále pláče. Oz vyjde ven a hodí svou tašku do dodávky. Nasedne a chvíli strnule zírá před sebe, pak nastartuje motor a odjíždí pryč.

|| zpět ||