Buffy - 4x01 Freshman

Je noc. Buffy a Willow jsou na hřbitově. Buffy nervórzně chodí sem a tam. Willow sedí na dece se skříženýma nohama a čte letáky.

Buffy: (vzdychne) Máš něco?

Willow: Ah! „Úvod do moderní novely“. „Přehled studie novelistů 20-tého století“. Otevřeno pro bažanty. To by se ti mohlo líbit.

Buffy: „Úvod do moderní novely“? Hádám, že si budu muset přečíst nějakou moderní novelu.

Willow: Možná víc než jednu.

Buffy: Mám ráda knihy. Jen se do nich nechci příliš ponořovat. A nemají tam „Uvedení do moderního přebalu knihy“?

Willow: Oh! „Krátká povídka“.

Buffy: No, to jde.

Willow: Oh, ne. Kryje se to s psychologií.

Buffy: Možná bych měla jít na psychologii.

Willow: Měla bys. Je to sranda. A můžeš tam využít svůj vědecký přístup. Beztak, profesorka Walshová je prý skvělá. Je uznávaná.

Buffy: Jak se staneš uznávaným? Chci říct, to musíš být nejdřív znalý?

Willow: Ano. Z počátku to je velmi bolestný... proces. Počkej! „Obrazy Pop kultury“. Tohle je dobré. Sledují filmy, televizní pořady, dokonce i reklamy.

Buffy: Na zápočty?

Willow: Není univerzita skvělá?

Buffy: Jak jsem to mohla přehlédnout?

Buffy se posadí vedle Willow.

Willow: No, řekněme že jsi se svým výběrem přednášek čekala na poslední chvíli.

Buffy: Promiňte slečno já-si-vybrala-přednášky-už-ve-školce.

Willow: Přeháníš. Já jen, vždyť víš, myslím si, že je dobré být připravená. Nechci, aby mě načapali bez kalhot.

Hned za nimi vyjede z čerstvého hrobu ruka.

Buffy: Byla jsem dost zaneprázdněná! Bylo to velmi přemožitelské léto. Neměla jsem zas tolik času myslet na svůj život na Sunnydaleské univerzitě.

Upír vyleze z hrobu.

Willow: Je to vzrušující, nemyslíš?

Buffy: Jo. Věci se teď snad urovnají.

Willow: Jo, vždyť je to 5 mil odtud. Je to neprozkoumané území.

Buffy: Giles řekl, že zase budu muset žít s dvojí identitou.

Willow: To je rozumné.

Upír jde tiše k nim.

Buffy: Bude to těžké. Se spolubydlící.

Willow: Jo.

Buffy: Jsem z univerzity nadšená.

Upír se k nim blíží a usmívá se.

Buffy: Určitě.

Upír se zastaví, když uvidí na okraji deky ležet tašku plnou zbraní.

Buffy: Jen teď musím zjistit, jak to skloubit s mými mimoškolními aktivitami.

Upír se podívá na Buffy a jeho úsměv zmizí.

Buffy: Nesmím hlídkování postavit na druhou kolej.

Upír zatřese hlavou, otočí se a jde pryč.

Buffy: Musím zůstat ve střehu. (podívá se za sebe na čerstvý hrob) Copak se tenhle chlap nikdy neprobudí?

Buffy stojí venku uprostřed chumlu studentů a rozhlíží se kolem.

student: Bažanti! Sledujte barevné složky! Jestli nedržíte v ruce žlutou, jste ve špatné skupině. Patříte nahoru do Weismanovy haly.

Buffy se podívá na své složky, ani jedna z nich není žlutá. Jde tedy ukazovaným směrem. Nějaký student ji dá do ruky leták.

kluk: Přednáška zítra večer. Ať vedení ví, co cítíme.

Buffy: Jasně.

Další studentka jí dá leták.

dívka: Věříš v Ježíše Krista jako ve svého spasitele?

Buffy: Původně, ale pak jsem byla dost zaneprázdněná.

Přijde k ní třetí student s letákem.

kluk: Úterní párty na Alpha Delt. Želé-bitva - pro bažantky vstup zdarma.

Buffy: Lidi, nevíte kde je... Weismanova Hala?

Student ale už odešel rozdávat další letáky. Buffy pokračuje v chůzi a potká Willow.

Willow: Buffy! Čau!

Buffy: Oh, jsem tak ráda, že tě vidím!

Jdou spolu.

Willow: Není to tu super? Tolik se tu toho děje.

Buffy: Jasně. Někdo by mohl říct, že až příliš.

Willow: Mám všechny přednášky... kromě moderní poezie. Musela jsem to přehodit za Etnickou hudbu. Ale to je v pohodě. Západo-africké bubny. Mám pocit, že to změní všechno. Už jsi se setkala se svou spolubydlící?

Buffy: Ne.

Willow: Já taky ne. Doufám, že je správná.

Buffy: (ukazuje na letáky, které má Willow v ruce) Vidím, že máš letáky.

Willow: Jo! Slyšela jsem pět různých názorů a každý z nich mě naštval. Co máš ty?

Buffy: Želé-bitva.

Willow: To nemám! (pokouší si s Buffy vyměnit leták) Vyměníš za „Vzít zpět tu noc“?

Buffy dá Willow všechny letáky a usměje se.

Buffy: Jsme blízko Weismanovy Haly? Ještě si musím vyzvednout svou identifikační kartu.

Willow: Já si svou vyzvedla ráno. Fronta je vážně dost dlouhá. Mělas jít dřív.

Buffy: No, snad se z toho poučím a dospěji.

Willow: Rozčiluju tě, že jo?

Buffy: Ne. Je milé, že jsi nadšená.

Willow: Já jen že na střední byly vědomosti poněkud zastřenější. Muselas opravdu dřít, aby ses něco naučila. Ale tady, ta energie, kolektivní vědomosti... je to jako síla, tahle pronikavá síla, cítím, jak se moje mysl otevírá. Cítím jak tohle místo do mě přímo cpe vědomosti... Nějak z toho vyšlo něco jiného než jsem původně měla na mysli.

Buffy: Jsem s tebou, trochu. Taky chci načerpat vědomosti. Jen... připadá mi to trochu moc ohromující. Nemyslíš?

Willow: No, já... Ooh, přítel! To je můj vysokoškolský přítel!

Oz přijde k nim a políbí Willow.

Buffy: Oh ne, zapomněla jsem, že mám něco vyzvednout. Řada už bude dost dlouhá, příliš.

Willow: Jak se máš?

Oz: Fajn. Tohle je blázinec, blázinec.

Buffy: Já vím, právě jsem to říkala Willow. Je to tak ohromující. Necítíš se naprosto dezorientován?

Paul: Ozi! (jde k nim)

Oz: Hej, Paule.

Paul: Konečně chodíš s námi. Super! Řekni mi, že tenhle týden hraješ.

Oz: Úterý, Alpha Delt.

Willow: Ooh! (zvedne jeden leták) Ten mám!

Paul: Přivedu záchranáře. Želé-bitva? Hmm? Nevíš, kde najdu žádosti na pracovní studie?

Oz: Za Richmondovou Halou, vedle auditoria.

Paul: Díky. Uvidíme se, brácho. (odchází)

Oz: Jdi do nich. (k Buffy) Dost tady se skupinou hrajeme. Všechno je tu tak nové. Nemám tušení, co se děje. (opět vidí někoho známého) Hej, Dougu!

Později. Buffy a Willow jsou ve škole a jsou dlouhou chodbou.

Willow: Knihovna... Ooh, knihovna. Pojď. (jdou po schodech)

Buffy: Škoda, že tady Giles nemůže dělat knihovníka. Mohl přestoupit.

Vyjdou schody a dají se doleva.

Willow: No, říká, že se mu líbí být pánem svého volného času.

Buffy: Pánem volného času? Není to Britský výraz pro nezaměstnanost?

Willow: Stal se z něj lenoch.

Buffy: Když mluvíme o lenošení, neslyšela jsi o Alexovi?

Willow: Nějakou dobu ne. Pořád je na své cestě po Americe. (jdou do dalších schodů) Říkal, že se nevrátí dokud neprojede všech 50 států.

Buffy: Vysvětila jsi mu to s tou Havají?

Willow: No, vypadal tak odhodlaně.

Buffy: Snad se brzo vrátí. Bylo by fajn mít celý gang zase pohromadě. Flákat se po... knihovně.

Vstoupí do obrovské knihovny s klenutým stropem.

Willow: A sakra! Není to úžasné?

Buffy: Je to... útulné.

Willow: Nikdy jsem nechtěla zranit Gilesovy city, ale když pominu okultní knihy... v naší staré knihovně nebyl zrovna moc velký výběr. Ale tohle!

Buffy: Jo, tohle je super, kdybychom snad někdy pořádaly shromáždění...

Willow: Tohle je opravdová knihovna. (někdo na ně udělá pssst) Dokonce musíme i šeptat. Tohle je úplně nový svět.

Knihkupectví. Studenti se motají kolem a nesou si knihy v nákupních košících. Buffy má plné ruce knih, když k ní přijde Willow s košíkem.

Willow: Tady.

Buffy: Dík. (Buffy dá knihy do košíku) Nemůžu se dočkat, až máma dostane účet za tyhle knihy, snad má pořád smysl pro humor.

Willow: „Úvod do psychologie“. Tam nahoře.

Ukazuje na tři knihy, které jsou uloženy na nejvyšší poličce.

Buffy: Mám je. Víš, že tohle je diskriminace malých lidí?

Willow: Myslím, že tady kvůli tomu pořádají příští týden protest.

Buffy se snaží dosáhnout nahoru a omylem do knih strčí.

Buffy: Oh. (knížky spadnou na mladého muže, který stál za regálem) Oh, páni. Je mi to líto!

Muž se postaví.

Riley: Jsem v pořádku. Dobrý. Tak, to bolelo.

Buffy: Je mi to... ty knihy byly moc vysoko a pak bylo všechno špatně. (shýbne se, aby ze země sebrala knihy)

Riley: Pomůžu ti. (klekne si a pomůže jí) Raději je uložíme níže. (dá je do nižší poličky) Takže, děvčata, máte v přednáškách psychologii, nebo jste mě jen chtěly zabít?

Buffy: Myslím, že to první.

Riley: To se budete bavit. Profesorka Walshová... má charakter.

Willow: Chodíš tam?

Riley: Jsem její asistent. Promiňte, za těchto okolností jsem zapomněl své vychování – jsem Riley.

Willow: Willow. A to je moje kamarádka Buffy.

Riley: Rád vás poznávám.

Buffy: Jsem ráda poznána.

Willow: Hej, budeme v prváku probírat „Podmiňování operandu“? Slyšela jsem, že se na to profesorka specializuje.

Riley: Určitě. Znáte její odbornou publikaci na téma Ditrichovy práce?

Willow: Slyšela jsem o ni.

Riley: V osnovách není, ale je to fascinující čtení... jestli máte zájem. Mají ji tady.

Willow: Oh, kde?

Riley: Ukážu ti. Nepotkávám moc bažantů, kteří se tak zajímají o psychologii.

Willow: Je to fascinující.

Buffy: Jo, všichni máme mozek. (Riley se zdvořile usmívá a jde napřed) Nebo téměř všichni. (jde za Rileym a Willow)

Buffy prochází mezi studenty. Vstoupí do místnosti se dvěma postelemi a dvěma stoly. U jedné z postele uvidí dívku, jak si rozbaluje kufr.

Buffy: Ahoj!

Kathy: (vzhlédne) Čau! Ty jsi Buffy?

Buffy: Jo.

Kathy: Kathy.

Buffy: Čau! Ráda tě poznávám.

Kathy: Jo.

Buffy si dá věci na stůl a sedne si na postel.

Buffy: Tak, to je... hezký pokoj?

Kathy: Mmm! Jen mě trochu překvapily ty hororové příběhy o bažantech. Vzala sis pravou stranu.

Buffy: Jo. Ale jestli ji chceš...

Kathy: Ne, ne. Jen jsem si chtěla být jistá, že jí chceš. Těšíš se na zítřejší přednášku?

Buffy: Bolestně.

Kathy: (směje se) Tenhle týden tady bude určitě hodně večírků. Ne že bych je milovala. Já nejsem vždycky tak hyperaktivní, jsem jen vzrušená.

Buffy: Jo, já taky.

Kathy přejde pokoj, vezme si srolovaný plakát a jde ke své posteli.

Kathy: Jsem ráda, že mě dali k někomu tak fajn... ty jsi fajn. Tenhle celý rok bude super-zábavný! (na zeď nad postelí si nalepí plakát zpěvačky Celine Dion)

Je noc. Buffy leží ve své posteli na kolejích a poslouchá, jak Kathy chrápe, mlaská a mumlá ve spánku.

Ráno. Buffy je v přednáškové učebně, kde profesor Reegert uvádí svou první přednášku.

profesor Reegert: Cílem tohoto kurzu není kritizovat moderní Americkou popkulturu. Nebudeme ji ponižovat ani ji vyvyšovat. A nebudeme sledovat videoklipy na zápočty. (studenti se diskrétně zasmějí) Cílem je studovat...

Buffy: (nakloní se ke svému sousedovi) Je už tenhle kurz plný?

profesor Reegert: Momentálně tu máme dva lidi, kteří mluví najednou, a já vím, že jeden z nich jsem já. A ten druhý... blondýna. Vy, blondýno. Vstaňte. Jsem vážně zvědavý, co tak důležitého máte na srdci, že rušíte můj výklad.

Buffy vstane.

Buffy: Jen jsem se ptala, jestli je tenhle kurz ještě otevřený. Ráda bych se zapsala...

profesor Reegert: Jestliže Vaše jméno není na tomto seznamu, mrháte naším časem. Jste na tomto seznamu?

Buffy: Bylo mi řečeno, že...

profesor Reegert: Rozumíte? Plýtváte energií každého v této místnosti. Přišli se sem něco naučit. Vypadněte!

Buffy: Nechtěla jsem... plýtvat.

profesor Reegert: Odejděte! (Buffy si sebere své věci a odchází) Děkuji.

Střih na rušnou chodbu. Buffy se rozhlíží kolem. Přijde k ní Riley.

Riley: Jestli hledáš přednášky psychologie, tudy.

Buffy: Díky. Co tvoje hlava?

Riley: Promiň?

Buffy: Včera. V knihkupectví. Ty si nepamatuješ.

Riley: Oh, ne, pamatuji si tě. Jsi kamarádka Willow.

Buffy: Jo.

Riley: Hlava je dobrá. Jen cítím takovou bodavou bolest a ztratil jsem většinu hlavních motorických funkcí. Nic velkého. (dojdou do učebny) Jsme tady. Promiň. Snažím si vzpomenout...

Buffy: Buffy.

Riley: Buffy. Správně. Bav se, OK?

Buffy: Díky.

Chce odejít. Rozmyslí si to a otočí se k Rileymu.

Buffy: Víš, tak mě napadlo. Profesorka Washová nemá v plánu na mě ječet a vyhodit mě z přednášky, že ne?

Riley: Ve učebním plánu to nemá.

Buffy: Skvělé.

Willow zamává na Buffy a Buffy si sedne vedle ní a Oze.

Willow: Jaká byla popkultura?

Buffy: Rozhodla jsem se nezapsat. Připadalo mi to hloupé.

Profesorka Walshová přijde do učebny a Riley jí předá nějaké papíry.

profesorka Walshová: OK. Tohle je úvod do psychologie, já jsem profesorka Walshová. Ti, kteří se mnou budou vycházet, mě budou znát jako Maggie. Ti ostatní, kteří si mimochodem myslí, že o tom nevím, mě nazývají... Zlou mrchou smrti. Aby bylo jasno, je to těžký předmět, hodně práce, a očekávám, že budete držet krok. Jestli je to na vás moc, přesuňte se na Geologii 101. To je tam, kde jsou fotbalisti.

Už je tma. Buffy prochází školou a podívá se za sebe. V tu chvíli narazí do jiného studenta.

Buffy: Ooh!

Eddie: Promiň.

Buffy: Nedívala jsem se.

Eddie: Ztratila ses?

Buffy: Já? Ne, ne. Jdu do Fischer Hall... o které vím, že se nachází někde na planetě Zemi. Poslední dobou dost žalostné.

Eddie: No, já se ztratil, ale mám mapu. Takže...

Buffy: Oh! Kouknu se. Mimochodem, jsem Buffy.

Eddie: Eddie.

Buffy: OK, tak... (oba studují mapu) Tohle je Fischer Hall, že jo?

Eddie: OK, a to je Dunworth Building. To je moje kolej... přesně ta, kterou nemůžu najít.

Buffy: My jsme v té modré části?

Eddie: Ne... ano!

Buffy: Já jsem přišla odtud... Takže bychom měli jít tudy k cyklistické trase.

Eddie: To zní rozumně. Jdeme. (všimne si Buffyiných knih) Chodíš na psychologii profesorky Walshové?

Buffy: Jo. Teda, snažím se. Ta se nebojí dlouhých slov, co?

Eddie: Je to dost intenzivní. Její kurzy jsou docela náročné.

Buffy: Jsem trochu naštvaná. Měla jsem představu, že to jen prolezu.

Eddie: Časem to bude snažší.

Buffy: Mám pocit, že plavu kolem záchranného kruhu.

Eddie: „Lidské otroctví“. Četlas?

Buffy: Oh, Já moc porno nečtu… Chci říct… zkusím se vrátit…

Eddie: (směje se) Není to tenhle druh otroctví, je to novela. Četl jsem to asi desetkrát. Pořád ji mám u postele. Můj záchranný kruh.

Buffy: Já vlastně nemám záchranný kruh. Pokud nepočítám Mr. Pointy.

Eddie: Mr. Pointy?

Buffy: Cyklistická stezka. Je fajn vědět, že nejsem jediná zklamaná osoba na koleji.

Eddie: Předpokládám, že je nás víc.

Buffy: Najdu si tě na psychologii.

Eddie: Jo. Můžeme si navzájem ujasnit o čem se tam sakra mluví.

Buffy: (směje se) Ok.

Eddie: Možná i prolezme.

Buffy: Dobrou noc.

Eddie: Dobrou.

Buffy odejde a Eddie se usměje. Obrátí se a jde opačným směrem. Náhle ho někdo zezadu přepadne a přikryje mu ústa rukou. Eddie uvidí útočníky, jsou to tři upíři. Přistoupí k němu světlovlasá upírka.

Sunday: Promiň. Ztratil ses?

Do nějakého pokoje na kolejích vejdou upíři. Jeden z nich si sedne ke stolu a začne něco psát do zápisníku.

Den. Hodina psychologie skončila a studenti odcházejí z učebny. Buffy se rozhlíží a hledá Eddiho.

Oz: Hledáš někoho?

Buffy: Jo.

Willow: Našla sis přítele? Dobré pro tebe!

Buffy: Díky, mami.

Střih do pokoje, ve kterém byli v noci upíři. Eddieho spolubydlící ukazuje Buffy prázdný pokoj.

spolubydlící: Jo, Eddie zmizel. Sbalil si věci, nechal dopis. To se občas stává. Někteří to prostě nevydrží. Vždycky se najde pár takových, co to zabalí ještě před prvním semestrem.

Buffy jde k posteli a zvedne útržek papíru. Sedne si na postel a čte si ho „Je toho na mě moc. Už nemohu. Nemám čas se ani rozloučit! Eddie“.

spolubydlící: Ti slabší, hádám. (odejde)

Buffy odloží papír na noční stolek a všimne si pootevřené zásuvky. Když ji otevře, uvidí knihu „Lidské otroctví“ od M. Somerseta Maughamse. Svou zlost si vyleje na zásuvku.

Střih do místnosti přecpané věcmi. Eddie leží na zemi mrtvý. Upíři si prohlížejí jeho věci. Tlustá upírka si zkouší purpurový svetr. Sunday sedí na vyvýšené židli, která vypadá jako trůn. Prochází Eddieho cédéčka a odhazuje je jedno po druhém.

Sunday: Nuda, nuda, nuda, nuda, nuda, nuda… Překvapivě nuda. My... Měli bychom zabíjet zajímavější lidi. Může mi to příště někdo připomenout?

tlustá upírka: (má na sobě purpurový svetr) Tys byla ta, co říkala: zaměřte se na slabší. Nevypadám v tom svetru tlustá?

Sunday: Ne, to díky faktu, že jsi tlustá. Vypadáš tlustá. V tom svetru vypadáš purpurově.

tlustá upírka: Jsi nula.

Sunday: Hej, slova umí ublížit víc než pěsti.

Upír: Hej! Bacha na to! (nese nějakou ceduli)

Sunday: Ne? Další Klimt? (otevře CD) Ano!

Upír: Bod pro Klimta! (připevní ceduli na stěnu) Monet stále vede, ale koukněte na tým Klimta držící se v závěsu.

Udělá čárku pod záhlavím „Klimt“.

Sunday: Bažanti. Jsou tak předvídaví.

Upír: A nikdy ti nestačí jen jeden.

Tlustá upírka: Jo, mám hlad!

Sunday: To je ale šok. Budeme jíst, až když já řeknu.

Tlustá upírka: No, mohli bychom vyrazit ven...

Sunday: Budeme jíst, (ve tváři se promění v upíra a zařve) až když já řeknu!

Tlustá upírka: Bože, nebereš se trochu moc vážně!?

Upír: Je to sranda, když křičíš. Je to jako… (zakřičí) whoa!

Sunday: Musím si sehnat lepší poskoky. Vy jste na nic. (vstane a přejde místnost) Neměla bych vás brát ani na lov.

Tlustá upírka: Fajn! Ať zajde pro jídlo tady mrtvej Eddie!

Sunday: Přesně to jsem měla na mysli. (jde k mrtvému Eddimu, který náhle otevře oči.

Gilesův byt. Buffy zaklepe na dveře a ty se sami otevřou. Vejde do bytu, zavře za sebou dveře a jde doprostřed místnosti. V pozadí hraje David Bowie.

Buffy: Gilesi?

V kuchyni stojí atraktivní černoška a zkoumá sýr.

Olivia: Ruperte, je tohle modrý sýr nebo jen sýr, který zmodral? (jde do obývacího pokoje a uvidí tam stát Buffy, na sobě má jen košili) Ty nejsi Giles.

Buffy: Dveře byl otevřené, tak jsem... Giles tady ještě pořád bydlí, že jo?

Olivia: Bydlí.

Obě uslyší Gilesův kašel.

Olivia: Někde tu je. (Giles přijde do obýváku, má na sobě župan) Ruperte, máš návštěvu.

Giles: Buffy. Ahoj.

Buffy: Nevhodná doba?

Giles: Ne. Oh, odpusť. To je Olivie. Ona je stará známá. Pár dní u mě zůstane.

Olivia: Nemohla jsem tudy jen tak projet, aniž bych zašla na návštěvu.

Buffy: Uh huh.

Giles: Buffy je... byla má studentka. Co nového na univerzitě?

Buffy: V podstatě to samé jako na střední, v tom smyslu, že potřebuju pomoc.

Giles: Ahh... pomoc... ano.

Buffy: Ale tohle opravdu vypadá jako nevhodná doba.

Olivia: Jen si promluvte. Je na sebe hodím něco trohu méně pohodlného. (vymění si s Gilesem pohled a odejde z pokoje)

Giles: Takže, potíže se... studiem.

Buffy: Tohle je nevhodná doba.

Giles: Pokračuj.

Buffy: To nevypadá dobře! Někdo tu má trochu moc volného času.

Giles: Nesmím mít osobní život?

Buffy: Ne! Protože jste velmi, velmi starý, a je to nevhodné.

Giles: Než podlehnu rozkladu věkem, proč mi neřekneš, co tě sem přivádí?

Buffy: Ztratil se student.

Giles: Ano?

Buffy: Eddie. Údajně odešel ze školy, ale... já si to nemyslím. Potkala jsem ho minulou noc, pak jsem šla zpět k místu, kde jsme se potkali... a vypadalo to tam jako po zápase.

Giles: A?

Buffy: A to musíme zastavit! Hodně dětí se tady ztrácí. Může to být parta upírů pracujících na univerzitě. Musíme je najít a spálit na uhel.

Giles: Pořád nechápu, jak do toho zapadám já. Nevidím v tom nic, co bys nemohla udělat sama.

Buffy: Pamatujete než se z vás stal Hugh Hefner, býval jste pozorovatel?

Giles: Oficiálně už pozorovatele nemáš. Buffy, budu tady pro tebe vždy, když mě budeš potřebovat. Tvé bezpečí je důležitější neč cokoliv jiného, ale musíš se o sebe postarat. Už nejsme ve škole a já tě nemůžu pořád hlídat.

Buffy: Omlouvám se, že jsem obtěžovala.

Giles: Buffy, já...

Buffy: Ne. Máte pravdu. Tohle zvládnu. Já jen... v pohodě.

Giles: Budu tady, kdybys mě potřebovala. (Buffy odchází)

Olivia: (vejde do pokoje) Je pryč?

Giles: Ano.

Olivia: Tak, pomohl jsi jí?

Giles: Nejsem si jist.

Buffy se v noci prochází. Všude kolem jsou studenti.

Buffy: Jak mám lovit v tomhle davu? Copak lidi nemáte domovy?

Najednou si všimne Eddieho.

Buffy: Eddie?

Běží na za ním.

Buffy: Eddie! Eddie, hej, počkej!

Dohoní ho u osamělé nástěnky.

 
Buffy: Bála jsem se, že se ti něco stalo.

Eddie se k ní obrátí, ve tváři je upír.

Buffy: A měla jsem pravdu, protože jsi upír. Je mi to líto.

Eddie: Mě ne.

Zaútočí na ni. Buffy se pomocí své ohebnosti vyhýbá jeho ranám a nakonec se jí ho podaří bodnout kolíkem. Eddie se rozpadne na prach. Za Buffy se objeví Sunday.

Sunday: Přemožitelka! (Buffy se obrátí) Zaslechla jsem, že by ses tu mohla objevit. (další upír vyjde ze svého úkrytu a obstoupí Buffy) To je... taková výzva. Přemožitelka.

Buffy: A ty jsi?

Sunday: Já jsem Sunday... a za chvíli tě zabiju.

Buffy: Tahle hláška je strašidelnější pokaždé, když ji slyším.

Upír: Budeme se prát? Nebo si jen vyměňovat sarkastické hlášky?

Tlustá upírka: Já bych si to rozdala.

Buffy: Všichni si budeme hrát.

Sunday: Lidi, tahle... je jen a jen... moje.

Upír: Fajn, ale o jídlo se rozdělíme. Protože krev přemožitelky musí být - vau! - jako Thaiská pochoutka.

Buffy: Neměli by lidé na univerzitě zmoudřet?

Sunday: Myslím, že máš o univerzitě mylný úsudek. Jako by se tady takhle někdo oblíkal.

Sunday zaútočí a Buffy padá k zemi, zkouší ji kopnout. Sunday ale všechny její výpady blokuje a znovu se jí podaří Buffy poslat k zemi. Buffy se pokouší Sunday útok oplatit.

Sunday: Bez urážky, ale... (bouchne ji do obličeje) pereš se jako holka.

Dál pokračují v boji, který se přenese i na střechu nákladního auta. Sunday se podaří dostat Buffy na zem a trhnout jí rukou, ozve se praskavý zvuk. Sunday opět zaútočí, Buffy se snaží ránu vykrýt a při tom si drží pochroumanou ruku. Všimne si dalších dvou upírů, kteří se na ni usmívají a rozhodne se utéct. Sunday skočí z nákladního auta.

Sunday: Bažante!

Střih do Buffyina pokoje na kolejích, je noc. Kathy opět chrápe. Buffy sedí na své posteli a lehce vykřikne bolestí, když zkouší zahýbat levou rukou.

Střih před školu, je den. Buffy ruka stále bolí. Venku uvidí Willow a Oze, jak se baví s dalším studentem a vyhne se jim.

Střih do upířího brlohu, do kterého proniká slabé světlo ze zatlučených oken. Upíři se smějí, Sunday sedí na pohovce.

Upír: Ne, ne, ne, ne, ne! Nejlepší bylo když jsi urazila její oblečení. Tvářila se jako "To není komplet!" (všichni upíři se smějí)

Sunday: Ty džíny? S těmi malými záplatami? Za to nemůže vinit nikoho jiného než sebe.

Tlustá upírka: Prý se ta moda vrací.

Sunday: Ne, jestli zabiju každou osobu, která je nosí.

Tlustá upírka: Měla jsi nás nechat. Dorazili bychom ji.

Sunday: Ta už je hotová. Vlastně... můžete vyrazit ven.

Dům Summersových. Buffy vchází do kuchyně zadními dveřmi, stále si drží poraněnou ruku.

Buffy: Mami?

Jde po schodech nahoru a Joyce, která vyjde na chodbu, ji uvidí.

Joyce: Buffy.

Buffy: Ahoj!

Joyce: Zlato, jak je ti? (obejme ji)

Buffy: Jsem dobrá.

Joyce: Co univerzita? Prala ses.

Buffy: Oni si začali.

Joyce: Měla bys být opatrnější. Netušila jsem, že se tady ukážeš tak brzo.

Jdou směrem k Buffyinému pokoji.

Buffy: Dnes nemám přednášky... všechno je tak hektické. Uvědomila jsem si, že by bylo fajn vypadnout...

Dojdou k jejímu pokoji a Buffy uvidí, že je v něm nacpáno hromadu krabic.

Joyce: No jo. Myslela jsem, ze se tady pár týdnů neukážeš. Ale s ničím jsem nehla. Pořád je to tvůj pokoj.

Buffy: Nacpala jsi do něj krabice.

Joyce: Ano, ale s ničím jsem nehla.

Buffy: Jestli to je pořád můj pokoj, neměla bych se tam někam taky vlézt?

Joyce: Je to jen na pár týdnů než doděláme inveturu v galerii. Vážně jsem netušila, že se vrátíš tak brzy.

Buffy: Já taky ne.

Buffy prochází kuchyní v domě, když zazvoní telefon.
 
Buffy: Haló? Haló? (ozývá se jen ticho, Buffy tedy zavěsí a odchází z domu)

(pozn. na druhém konci telefonu byl Angel, který chtěl slyšet Buffyin hlas, viz. díl Angela 1.01 The city of…)

V Buffyině pokoji na kolejích. Buffy přijde na to, že všechny její věci chybějí. Jde k posteli, na které najde popsaný papír. Stojí na něm: „Bylo toho na mě moc. Rozhodla jsem se skončit. Promiňte. Neměla jsem ani čas se rozloučit, ale potřebuji být sama. Hodně štěstí! Buffy.“ Buffy sedí na posteli a civí na papír.

Střih do Bronzu. Skupina hraje pomalou a smutnou píseň. Buffy vejde dovnitř, rozhlédne se kolem, ale nevidí nikoho známého. Přejde na druhou stranu k pohovce a pohled se jí upře na jednoho muže, který vypadá jako Angel. Když se ale otočí, Buffy zjistí, že je to úplně někdo jiný.

Alex: Celý svět má před sebou a ona se vrátí sem do téhle putyky.

Buffy se otočí a uvidí Alexe.

Buffy: Alexi! (obejme ho)

Alex: Hej, Buff.

Buffy: Kdy ses vrátil?

Alex: Před pár dny.

Buffy: To jsou způsoby! Proč jsi mi nezavolal?

Alex: Začínala jsi univerzitní dobrodružství a já nechtěl... vždyť víš, pomáhat balit.

Buffy: Chyběl jsi mi. Jaká byla cesta? Je Amerika hezká? Slyšela jsem, že je.

Alex: Má určitý horský majestát, to musím přiznat.

Buffy: Co jsi dělal? Co jsi viděl?

Alex: Dobře…

Buffy: Řekni!

Alex: Grand Canyon!

Buffy: Tys viděl Grand Canyon!

Alex: Viděl jsem film Grand Canyon na kabelovce. Dost nepřesvědčivý.

Buffy: Huh?

Alex: V podstatě, moc daleko jsem se nedostal a motor opustil mé auto. A to bylo řečeno literárně. Tak jsem myl nádobí v neuvěřitelném nočním klubu víc než měsíc... Abych mohl zaplati opravu. Nikdo se ani neobtěžoval... se mnou vůbec probluvit, než onemocněl jeden ze striptérů... a nic na světě mě nedonutí říct ti zbytek tohohle příběhu. Stačí říct, že jsem nasedl do svého korodujícího auta, jak nejrychleji to šlo... vrátil se k milovaným rodičům, kde je vše naprosto stejné... až na to, že spím ve sklepě a platím činži. Co univerzita?

Buffy: (zvědavě) Striptér?

Alex: Za nic na světě.

Buffy: Dobře. Univerzita je fajn.

Alex: OK, ne s takovým citovým nasazením.

Buffy: Vážně! Chci říct, Willow je v nebi... Oz má super pokoj na koleji se svou kapelou. (oba dva sedí na pohovce)

Alex: A ty sedíš tady v Bronzu a vypadáš jako bych tě pokousal upír.

Buffy: Já jen... je tu jedna upírka, co mě sejmula a já... nevím, jak ji zastavit.

Alex: A co naše banda? Shromáždíme mstitele! Jdem na to!

Buffy: Nechci je obtěžovat. Právě začínají studovat. Tohle nepotřebují.

Alex: OK, Buff, o co tady jde?

Buffy: Jen... co když to nemůžu zastavit?

Alex: Zastavit co? Zabíjení?

Buffy: Zabíjení. Všechno.

Alex: Máš strach. Chápu to, nemůžeš se tím nechat ovládat. Strach ústí v zlost. Zlost ústí v nenávist. Nenávist ústí v zlost. Ne, vydrž. Strach ústí v nenávist. Nenávist ústí v temnotu. Moment. Nejdřív dostaň ženskou, pak prachy a pak... Fajn, zapomenem na to?

Buffy: Díky za dadaistický proslov. Cítím se teď mnohem abstraktněji.

Alex: Pointa je, že ty jsi Buffy.

Buffy: Jo. Na střední jsem byla Buffy.

Alex: A teď na vysoké jsi Betty Louise?

Buffy: Jo, jsem Betty Louise Plotnick z East Cupcake v Illinois. To je možné.

Alex se k Buffy nahne.

Alex: Buffy... prošel jsem si určitá temná období v životě... tváří v tvář strachu. Mimo jiné i kuchyň a neuvěřitelný noční klub. Dovol mi něco říct. Když je kolem tma a jsem sám... a jsem vyděšený k smrti... vždy si pomyslím „Co by udělala Buffy?“ Jsi můj hrdina. Tak jo, někdy když je tma a jsem sám myslím na to „Co má Buffy na sobě“?

Buffy: To měla být jedna z těch věcí, o kterých jsi mi nikdy neměl říct?

Alex: Asi jo. (vstane) Tak půjdem tu děvku pohřbít. Co říkáš?

Chytne ji za ruku.

Buffy: Myslím... že řeknu „děkuju“.

Alex: Nic tak nezahřeje prachy za opaskem. Tak co uděláme nejdřív?

Střih do nějakého úřadu s počítačem a kartotékami. Skleněné dveře jsou rozbité. Buffy hledá na počítači a Alex prohlíží noviny.

Buffy: Každý rok tady mizí děti. Ne moc. Jen tolik, aby si lidi mysleli, že to vzdali.

Alex: Nemůžu uvěřit, že ti upíři vzali věci. Vražda prosím, ale krádež je tak... laciná.

Buffy: Někde se musejí schovávat. Na univerzitě nebo někde blízko.

Alex: Hej, od kdy ty děti mizí?

Buffy něco vyťuká na klávesnici, stále ještě nepoužívá levou ruku.

Buffy: Od roku 1982.

Alex: Magické číslo! Koukni.

Podá ji noviny, Buffy si je vezme a nahlas přečte titulek.

Buffy: „Psi Theta přišla o chartu. Budova zavřena kvůli renovaci.“

Alex: 1982. Koukni. (čte z dalších novin) „Dřívější sídlo Psi Theta je nevyužito od doby, co bylo naposledy zavřeno.“ Máme vítěze.

Buffy: To vypadá dobře.

Alex: Co říkáš na malou rekognoskaci (obhlídku)?

Buffy: Myslíš to s těmi sochami a obrazy?

Alex: Ne, to byla renesance.

Buffy: Tohle byl vážně dost dlouhý týden. Kouknem se dovnitř.

Střih na budovu s označením „veřejný majetek, nevstupovat“. Buffy a Alex vylezou na střechu k střešnímu oknu. Uvnitř vidí Sunday a její upíry.

Buffy: Trefa.

Sunday se snaží navléct do sukně.

Sunday: (uštěpačně) Podívej, jak jsem houževnatá.

Buffy: To je moje sukně! (k Sunday, která ji neslyší) S těmihle boky se tam nikdy nenacpeš. (Alexovi) Musíme je zabít.

Alex: Potřebujeme zbraně.

Buffy: Nevidím tam svůj kufr se zbraněmi. Byl hned u postele. (všimne si, že upíři vzali i její plyšové prasátko) Pan Gordo? (její hlas zní naštvaně) Jdi do mého pokoje. Jestli tam nebude, zkus to u Willow. Já budu tady... Můj deník?!

Upír: Jó, trefa.

Alex: Budu spěchat. (leze dolů ze střechy)

Buffy: Jen se smějte, ale tentokrát hrajeme podle mě. A pravidla budou...

Střešní okno se uvolní a Buffy spadne dolů mezi upíry.

Buffy: (udeří se o zem) Uh! (upíři se na ni překvapeně podívají) Ach. Ach. (Buffy se podívá na upíry) Oh.

Obraz zčerná.

Sunday: Řekni, nejsi ty náhodu ta... kterou jsem posledně zmlátila?

Buffy: (vstane) Myslela jsem, že zajdu na návštěvu. Zaskočím? Na návštěvu? Děsný pokoj.

Sunday: Musím říc, že teď si mě fakticky dostala. Tohle je pekelný plán. Vpadnout na návštěvu se zlomenou rukou a beze zbraní? Jak se z tohohle jen dostanu?

Buffy: Fajn přednáška. Ale udělal jsi jednu chybu.

Sunday: Jo? A jakou?

Buffy: Ja nejsem optimista, jako statisticky většina lidí... (Sunday ji uhodí)

Kathy, Oz a Willow jsou v Buffyině a Kathyině pokoji.

Kathy: Je to trochu divné. (předá notes Ozovi)

Oz: Divné je přesně to, co to vystihuje.

Willow: Buffy by se jen tak nevypařila. To nemá v povaze. S výjimkou toho, kdy zmizela na pár měsíců a změnila si jméno... ale k tomu byly okolnosti. Tady nejsou žádné okolnosti.

Kathy: Buffy má nějaké duševní problémy? Protože ve své žádosti jsem specifikovala sdílet pokoj s nekuřačkou.

Oz: Tohle nevypadá jako její rukopis.

Willow: Určitě tady jsou nějaké okolnosti! Nejspíš jsme byli tak zažraní do svých malicherných životů... že jsme si žádných okolností nevšimli. Jsme špatní přátelé!

Oz: Promysleme si to.

Willow: Jak můžeš být tak klidný?

Oz: Dlouhé hodiny houževnatého cvičení. Buď Buffy odešla, nebo jí vykradli, nebo...

Alex: Nebo je to vtip!

Willow: Alexi!

Alex vchází do místnosti, ruce má roztažené k obejmutí.
 
Alex: Lidi, jak to jde? (obejme Willow a pak Kathy) Tebe neznám, že ne?

Kathy: Ne.

Alex: Trochu dotěrné, že jo?

Kathy: Trošičku.

Alex: Alex.

Kathy: Kathy.

Alex: (podívá se na Oze) Obejmem se?

Oz: Na to jsme příliš mužní.

Willow: Jaký vtip?

Alex: Vtip? Áaa, pokoj. Určití Buffyini přátelé si z ní udělali legraci a vzali jí věci. Teď nás prosí, abychom jí pomohli získat věci zpět od lidí, kteří spí celý den a nemají modřiny.

Willow: Tihle přátelé!

Oz: Jsou legrační.

Alex se podívá k posteli.

Alex: Vzali bednu. No, tak jdem! Jdem za našimi přáteli. Rád jsem tě poznal, Kathy.

Alex, Oz a Willow odcházejí.

Kathy: Já taky.

Střih na chodbu.

Alex: Jdem k Will pro materiál.

Willow: Je Buffy v nebezpečí?

Alex: Čeká na nás. Máme trochu času.

Brloh upírů. Buffy padá na zem, jak jí Sunday znovu udeřila. Buffy uvidí na podlaze svůj kolík. Začne se k němu plazit. Sunday se jí postaví do cesty.

Sunday: A tohle je můj oblíbený předmět. (ukáže na deštníček s označením „Třídní ochránce“)

Buffy: Ani se toho nedotkni.

Jde k blíž k Buffy, která si stále drží bolavou ruku.

Sunday: Víš co, ta ruka nevypadá nejlíp. Měla bych ti ji utrhnout.

Buffy: Chceš znát pravdu? Stačí mi jen jedna.

Praští Sunday svým pravým hákem. Sunday se svalí k jejím nohám a Buffy do ní kopne. Pak se vyšvihne na konferenční stolek a znovu Sunday kopne.

Upír: Začíná mě to štvát.

Sunday vstane. Tlustá upírka jí běží pomoci. Buffy praští Sunday tenisovou raketou a následně i tlustou upírku. Ta přeletí přes pohovku. Sunday nasadí upíří tvář a podívá se vystrašeným pohledem na přemožitelku. Rozhodne se, že nastal čas odejít a zamíří si to ke dveřím. Jenže v tu chvíli vejde Alex s Ozem a pohrozí ji křížem. Přinutí Sunday zůstat. Upír uvidí Willow, jak zápolí s kuší a vrhne se na ní. Willow vystřelí a upír se rozpadne na prach. Sunday leží na zemi a Buffy stojí nad ní.

Buffy: Když se ohlédneš, než se proměníš v popel... (tlusté upírce dojde, že je na čase zmizet a také tak učiní)  zjistíš, že největší chyba byla, že ses mi hrabala ve věcech.

Sunday podkopne Buffy nohy a vstane.
 
Sunday: A co ta ruka? Jaké to je?

Buffy: Odpovím ti asi takhle. (prudce Sunday uhodí)

Alex a Oz zatím bojují s upírem, kterého se jim nakonec podaří zabít.

Buffy: A pro upřesnění... (Buffy stiskne v pěst levou ruku) ruka je zraněná. (Sunday dostane takovým hákem, že odletí skoro před celou místnost) Ale není zlomená.

Další upír, který má na sobě tričko s lebkou, uteče. Kromě Sunday už v místnosti nezbyl jediný upír. Oz, Alex a Willow přijdou k Buffy.

Oz: Hej, Buff. Chceš pomocnou ruku?

Buffy: (v ruce drží kolík) Ne, díky. (kolík hodí přímo do srdce Sunday) Jsem v pohodě.

Sunday se změní v prach a Buffy si vezme svůj deštníček s oceněním „Třídního ochránce“, který dostala na maturitním plese.

Parta odchází z upířího brlohu a všichni nesou krabice s Buffyinými věcmi. Alex nese její bednu se zbraněmi.

Alex: A ty ostatní záležitosti? To tam jen sedíš, ne? Takže v úzkém smyslu to nikdo nevlastní.

Oz: Stejně je to špatné.

Alex: Podíl na veslařském stroji.

Giles: Buffy!

Do cesty jim vběhne Giles s kuší v jedné ruce a křížem a sekerou v druhé.

Willow: Ahoj, Gilesi.

Alex: Co ta výzbroj?

Giles: Byl jsem vzhůru celou noc. Chtěl jsem tě naučit samostatnosti, ale nemůžu tě nechat bojovat samotnou. K čertu s tím, co je správné. Jsem připraven krýt ti záda. Tak jdeme najít zlo a zničíme ho společně.

Buffy: Skvělý! Díky! Jdem na to.

Projdou kolem něj a pokračují v cestě.

Giles: Zlo je tímhle směrem? (jde za nimi)

Buffy: Ne, ale můj pokoj je.

Willow: Gilesi, můžete vzít tu horní krabici? (Giles jí pomůže)

Alex: Tak, univerzita není zase tak děsivá, co?

Buffy: Začíná být dost podobná střední a tu jsem zvládla. A konečně vím, co mám čekat.

Střih. Upír s tričkem lebky utíká mezi stromy. Něco uslyší, a tak se otočí. Dvě šipky ho uzemní a upír spadne v křeči na zem, je stále při vědomí. Z úkrytu vyjdou tři postavy oblečené v maskovací výzbroji a na upíra míří zbraněmi. Přistupují blíže k upírovi.

|| zpět ||