Buffy - 3x17 Enemies

V noci před kinem. Buffy a Angel vycházejí ven.

Buffy: No…

Angel: Jo.

Buffy: To bylo... velmi… umělecké.

Angel: Jo.

Buffy: Bylo to zvláštní. Nikdy jsem neviděla tolik... No a myslela jsem, že to bude o jídle.

Angel: Jídlo tam bylo.

Buffy: Ano, ta… ta scénka s tím jídlem. Dáš si horkou čokoládu nebo studenou sprchu?

Angel: Omlouvám se. Chtěl jsem, aby ses pobavila. V kině jsem už dost dlouho nebyl. Je to změna.

Buffy: Strašidelná. A není, což je taky strašidelný. Omlouvám se . . jenom, když tě takhle něco rozruší. Nic z toho stejně nemůžeme dělat. Přišel bys o duši a kromě toho nemám kimono.

Angel: Buffy! O mě se bát nemusíš.

Buffy: Já to jenom nechci rozmazávat.

Angel: Abych byl rozrušený na to se nepotřebuju dívat na filmy, stačí když jsem s tebou. Ale nepřestanu se ovládat, abych se necítíl flustrovaně. Je příjemný pocit to tak cítit.

Buffy: Nešílíš z toho, když jsme blízko?

Angel: Tak se dívej. (políbí ji) Vidíš, jak je to bezpečný? (znovu ji políbí)

Přichází Faith.

Faith: Podívejte, cukroušci.

Buffy se od Angela odtrhne.

Buffy: Na hlídce?

Faith přikývne.

Angel: Rada tě vrátila do služby?

Faith: Konečně. Chtějí nás u hřbitova.

Buffy: Dobře. (na Angela) Dobrou.

Angel: Uvidíme se?

Faith: Neboj se, udržím ti ji zahřátou.

Buffy a Faith jdou po hřbitově.

Faith: Musím ti říct, že máš pevnou vůli. Dobrá práce.

Buffy: Díky.

Faith: Co? Mluvím o záležitosti s Angelem. Nebyla bych schopná to zvládat, jako to zvládáš ty.

Buffy: Co se týče Angela, buď tak hodná... (všimne si démona) dolů!

Buffy a Faith se do něho pustí.

Démon: Au! Co blbnete. Jenom tak chodíte a mlátíte lidi?

Buffy mu sundá klobouk, který mu zakrýval rohy.

Buffy: Lidi?

Démon: No a co. Tak jsem démon, no!

Obě přemožitelky si nachystají kůly.

Démon: Á moment, moment. Když mě teď zabijete, nedozvíte se, co mám, hm? Přemýšlejte, démon přijde za přemožitelkami. Neobvyklé.

Faith: Mluv, rychle!

Démon: Jak by se vám líbilo mít knihy Povýšení?

Buffy: Hm, tohleto neznám.

Démon: Knihy Povýšení. Velmi mocná díla, a teď nemluvím o próze. Týkají se dost temných věcí. A starosta (směje se) byl by naštvanej, kdyby zjistil, že se k nim... však víte.

Buffy: Co já vím, nic nevím.

Démon: Ale, ale přečtěte si je a pochopíte to. Zítra přinesu knihy, sejdeme se tady. Pokud budete s cenou souhlasit, jsou knihy vaše.

Buffy: Nechci obchodovat s démonem.

Démon: Kdyby to byla naturální výměna, byl by to problém. Ale já chci hotovost princezno, pět táců za všechny knihy.

Faith: Chceš si snad koupit, a teď divoce spekuluju - pleťovou vodu?

Démon: Jednu letenku. Chci zmizet pryč z jícnu pekel než to schytám. Takže? Pět táců, co vy na to?

Faith: Co třeba zemři ďáble, co ty na to, šašku!

Démon skočí mezi ně a uteče.

Buffy: Necháme ho jít. Nepatří do kategorie „nebezpeční pro lidstvo“.

Faith: Démon je démon.

Buffy: O těch knihách bych chtěla vědět víc. Co pomůže dostat starostu je skvělý.

Faith: Jo, tak to ano.

Starostova kancelář. Faith sedí na židli.

Starosta: A jakže ten démon přesně vypadal?

Faith: Démonicky.

Starosta: Aha. A ty říkáš, že má knihy Povýšení. Anebo je brzy bude mít a navíc je stále ještě ochotný je prodat?

Faith: Tak to řekl.

Starosta: Hmm. Víš, chtěl bych, aby sis stáhla vlasy. Vím, že do ženský módy mi nic moc není, ale ty máš takový takový krásný obličej. Nechápu proč ho skrýváš.

Faith: (trochu zmateně) Jo jasně. Zkusím to. Je to otázka času, kdy ten démon otevře hubu. Pak se do toho pustí Buffy a…

Starosta: Na dívku si děláš moc starostí. Je to zbytečný stres. Na to tu naštěstí něco mám.

Starosta nalije sklenici mléka a podá ji Faith.

Starosta: Jen si dej. No, nejdřív si doplníš vápník. Pak najdeš toho démona a brutálně ho zabiješ a přineseš ty knihy.

Faith se podívá na mléko a nedotčenou sklenici položí na stůl.

Faith: A co když ho dostane Buffy?

Starosta: Nó, víš. O tom bych nechtěl přemýšlet, mám rád dobré pozitivní myšlenky a pokud bys mě tak zklamala… no nahradit pana Tricka mi dalo dost práce. Ale no tak neměj obavy, napij se! Na zdravím zubech není nic nemožnýho.

V knihovně. Buffy, Alex a Willow sedí u stolu. Wesley stojí u nich a Giles se opírá o rám dveří své kanceláře.

Wesley: A vy tvrdíte, že ten démon chtěl hotovost? To je velice neobvyklé.

Giles: Démon chce peníze? A kam se poděla tlukoucí srdce pannen. Nikdo už nemá úroveň.

Buffy: Prý ty knihy za tu cenu stojí.

Alex: Co znamená to Povýšení.

Wesley se podívá na Gilese.

Giles: To nevím.

Wesley: Ne, v démonologii to skutečně není běžný výraz.

Willow: Ooh ooh! Marenschadtský text. Myslím, že tam zmiňují Povýšení v kapitole o genocidě.

Buffy: No, máme vítěze.

Alex: A co je důležitější, dva poražené.

Giles: Kde jsi tu knihu našla?

Willow: Na horní polici vaší knihovny. Tam, kde skrýváte knihy.

Giles zmizí ve své kanceláři.

Alex: Skrývá? Jsou tam i rytiny? Dovádějící nymfy nebo tak něco?

Willow: Ne, magie o které si Giles myslí, že na ni nejsem připravená.

Giles se vrátí s knihou.

Giles: No, ano. Tady je odkaz na jeden starý deník Desmonda Kane, pastora ve městečku Sharpsville. "Květen, 1723. Zítra nastane Povýšení. Pán Bůh s námi." A to je poslední zápis.

Wesley: O Kanovi?

Giles: O Sharpsville. Městečko zmizelo.

Buffy: Povýšení neznamená mejdan se sexem?

Giles: S démonem se musíš setkat.

Buffy: Jo? A máte někdo pět tisíc?

Cordelie vstoupí do knihovny a jde ze Wesleym.

Cordelie: Mám na vás jeden důležitý dotaz.

Alex: Důležitý? Začneme uzavírat sázky.

Cordelie: Co děláte v pátek večer?

Wesley: Jako vždycky. Moje svaté povinnosti strážce přemožitelky mi brání... Proč?

Cordelie: Potřebuju něco napsat. Na angličtinu a vy jste angličan. Tak jsem myslela… (všichni se na ni podívají) Co? Co je tak špatného na tom, že poprosím tady domorodce? A nejlíp se mi studuje v dobré restauraci. Takže okolo osmé? Myslete.

Cordelie odchází.

Alex: Když zazněla ubohá výmluva, jenom jsme všichni v němém úžasu stáli a zírali.

Wesley: (vzpamatuje se) Ano! Knihy Povýšení, Starosta, masakr. Řeknu vám, proč nenajít toho démona radši dřív, než později. Přesvědčíme ho, aby nám ty knihy půjčil zdarma.

Buffy: Na to přesvědčování by mohla být užitečná Faith.

Wesley: To si umím představit. Kde je vůbec Faith?

Démon zuřivě balí kufr. Faith vstoupí do místnosti.

Démon: Ahoj přemožitelko! Víš, že jsem neočekával společnost? Vteřinku počkej a já to tu uklidím.

Faith: Máš ty knihy?

Démon: Uvidíme, máš peníze?

Faith mu jednu vrazí.

Démon: Jsi při jednání tvrdá. A to vždycky respektuji. (přinese knihy na postel) Projdi si je. Tomu říkám kvalitní zboží. Cenu pěti táců mají s přehledem.

Faith: Knihy Povýšení?

Démon: Mm hmm. Původní vydání, ve skvělém stavu. Mrkni sama, jedna je malinko odřená na hřbetě a má malou skvrnku, jinak… jsou perfektní. A těch pět táců, taky se dá jednat, ne?

Faith: Já nerada smlouvám.

Faith ho bodne. Démon spadne na zem, chytí ji za nohy a shodí na podlahu. Faith do něj pořád bodá až ho nakonec zabije. Vstane a podívá se na krev na svých rukou. 

Noc. Angelovo sídlo. Angel čte. Faith vstoupí.

Angel: Faith.

Faith: Angele. Nemám kam jinam bych šla. Podívej, nerada žádám o pomoc. Ale teď to dělám, protože jsem v průšvihu a to ve velikým.

Angel: To je v pořádku.

Faith: Ne, aby to bylo v pořádku, to chce víc, to mi věř.

Angel: Věřím ti, posaď se. A povídej. No tak, začni od začátku.

Faith: Vynechám vyprávění, jak mě máma nikdy nemilovala... bojím se sama sebe.

Angel: Ten pocit znám.

Faith: Proto jsem přišla za tebou. Nechci to moc rozebírat, ale… říkal jsi, že se při zabíjení lidí budu cítit jako Bůh. Právě se to vyplnilo. (ukazuje mu ruce pokryté krví) Není lidská. I když se díky tomu necítím o nic líp, on je mrtvej určitě.

Angel: Faith, musím ti pomoct. Tohle nezvládneš.

Faith: Já vím. Teď se opravdu bojím. Mám strach z toho, co se ze mě stává. Chladnokrevný zabiják, jako ty!

Angel: Ne, jako já. Neměl jsem na vybranou. To ty máš. Ty to zastavíš.

Faith: Nechci skončit tak, jak mi to prorokovali. Mrtvá, sama, poražená.

Angel: To ale nemusíš.

Faith: Nevím, možná je už pozdě.

Angel: Není.

Faith: Angele, já se tak bojím. (obejme ho)

Angel: To je v pořádku, shh, v pořádku, dobrý.

Na chvíli se obejmou. Když chtějí objetí ukončit, váhají a skoro se políbí. Angel ucukne.

Angel: Moment. Faith, můžu tu být pro tebe, ale ne takhle. Ano? Já chodím s Buffy.

Faith: Buffy. Já... to tak nemyslela. Možná myslela, ale netlačila bych to. Ty ji miluješ?

Angel: Miluju.

Faith: To je dobře. Vy máte štěstí. Přátelé?

Angel: To ano.

Faith: Štěstí mám i já. Už bych měla jít.

Angel: Kam?

Faith: Potřebuju zchladnout. Být o samotě. O mě se neboj, pomohl jsi mi. A... vědomí, že tě zajímám. Vím, že bych se neměla ptát, ale... kdyby to bylo jinak, bylo by to jinak i mezi námi?

Angel: To se nedozvíme.

Faith: Jasně, to už nejde.

Angel: Opatruj se.

Faith políbí Angela na tvář.

Faith: Celej život to trénuju.

Faith odchází.

Buffy stojí ve stínu Angelova sídla a pozoruje Faith a Angela. 

Noc, byt Faith.

Faith: Jako, že se nesnažím, jo?

Starosta: Mě nemusíš přesvědčovat. Jsem si jistý, že jsi udělala vše. Ale co si ten chlap vůbec myslí?

Faith: Že má Buffy Summersovou. To je přece tak jasný, jako facka.

Starosta: Ale no tak, nenech se odradit. Jsi chytrá, mladá, energická dívka a depresivní nálady nebudu tolerovat. Proč bys mu nemohla dát okamžik štěstí.

Faith: No, uvažovala jsem spíš o celém víkendu.

Starosta: Odmítnul tvé návrhy, budiž. My víme, jak stáhnout kočku. A já vím, jak prakticky na to. Chceme Angelovi sebrat duši, a když to nejde za pomoci štěstí... uděláme to tak bolestivě, jak je možné si to představit.

V knihovně.

Wesley: Našel jste něco?

Giles: Bohužel, vůbec, ale vůbec nic. Jsem z toho úplně zoufalý.

Wesley: Já jsem na tom stejně. O tom Povýšení, ale musí něco být.

Giles: Možná bych se měl spojit s Radou a začít…

Wesley: Ne, nemyslím. Udělám to já. Rada si není vědoma toho, že vás nechávám pracovat pro sebe. (ucukne pohledem od Gilese) Se mnou. Nemyslím, že by měli velkou radost z naší spolupráce.

Giles: Nechystám se, že začnu samou radostí zpívat. Proč nezavoláte?

Do knihovny přichází Buffy.

Wesley: Myslím, že nejjednodušší by bylo najít tu knihu Povýšení jako takovou. Buffy, musíte s Faith najít toho démona. Co nejdřív.

Buffy: Vrátím se na to místo a budu ho stopovat.

Wesley: Počkej na Faith.

Buffy: To by trvalo. Vedle ní je Godot puntičkář. Půjdu tam sama.

Giles se na Buffy zkoumavě podívá.

Wesley: Buffy, tohle je práce pro obě. Ten démon může být kdekoliv. Pokud jsou knihy důležité jak říká, pak si je schovává. (vstoupí Alex) Najít ho bude převelice těžké. Ten démon může být kdekoliv.

Alex: Našel jsem démona.

Buffy: (na Wesleyho) Necháte si poradit? Pusa je lepší zavřená.

Alex: Mám adresu, osobně jsem ji vymlátil z Williho.

Buffy: Tys ho zmlátil?

Alex: Jasně, no vlastně řekněme, že jsem použil nátlaku. No, řečeno přesněji jsem se slušně zeptal a pak... jsem ho podplatil.

Buffy: Kolik?

Alex: Dvacet babek. (na Gilese) Proplácí Rada takovýhle věci?

Giles: Máš účtenku?

Alex: Do háje!

Buffy: (čte si adresu) Znám to tam, je to u nádraží. Není to nejpůvabnější část.

Giles: Už zase, vidíte? Bez úrovně. Každý démon, který má sebeúctu, by bydlel v jámě nebo v kryptě.

Buffy: O tom se jistě zmíním.

Přichází Faith.

Faith: A o čem? Kam jdem, holka?

Buffy: (sundá Faithinu ruku z její paže) No, já to zvládnu sama.

Faith: A proč si užívat sama. Podělit se to je miloučké.

Buffy: Fajn, máme démona.

Faith: Ó! No, půjdem na něj.

Buffy jde pryč, Faith ji následuje.

Alex: Zdá se mi to nebo se tu ochladilo?

Buffy a Faith přichází do bytu démona.

Buffy: Faith, opatrně.

Faith: Jo!

Buffy: Včera jsi mi chyběla.

Faith: Jo, byla jsem na hlídce. V Sunnydale je svinstva, na který dohlížíme.

Buffy: Říká se to.

Buffy a Faith si všimnou těla.

Buffy: Někdo se sem dostal dřív.

Faith: To mají i ty knihy. Hrůza.

Buffy: To se jim povedlo a tohle je muselo i bavit.

Faith: Možná, že se jim bránil. Měly bychom jít. No tak. Tady nic nezmůžem. Jdeš se mnou?

Den. Starostova kancelář. Starosta sedí za svým stolem. Napříč od něho sedí mág skrytý do beduínského roucha. Jsou vidět pouze jeho oči.

Starosta: Chcete? (nabízí mu bonbóny, mág zakroutí hlavou) Tušil jsem to. No, dalo práci sehnat muže vašich schopností, to vám povím. Našel jste si pro mě čas. E, hrajete taky někdy golf? Ale jste tady. A víte proč? (mág kývne). Půjde to? (mág opět kývne). Potřebujete něco? (mág zakroutí hlavou) Vy nejste moc společenský, že ne?

Mág: Tím, že jsi mě povolal, jsi podstoupil veliké riziko. K okradení o duši je potřeba užít těch nejvražednějších kouzel.

Starosta: Tvrdá práce.

Mág: A taky se tak stane.

Starosta: Nó, to je bezva. Určitě nechcete bonbon? Jsou totiž níkzkokalorický. Tak jo.

Buffy a Willow sedí na pohovce ve škole.

Willow: Jsi v pořádu? Přijdeš mi jako na trní. Stalo se snad něco?

Buffy: Ne, nic. (Willow se na ni podívá) Ne, nic. (Willow se na ni stále dívá) No, dobře, dobře, zadrž s tím výslechem. Jde o Faith.

Willow: A co s ní je?

Buffy: Včera jsem šla k Angelovi. A byla tam i Faith. Vypadali tak, tak důvěrně.

Willow: To ne. Vím, co tě napadlo. Ani náhodou.

Buffy: Pravda. To by Faith neudělala.

Willow: Faith by to klidně udělala. Faith je na to jako stavěná. To je celá ona.

Buffy: Máš mě uklidňovat. Nebo ne?

Willow: Ale no tak, vyhovuje Angel jejím představám o chlapech? Zeptejme se jinak, dýchá?

Buffy: No, vlastně ne.

Willow: Ale Buffy, Angel, on by ti to nikdy neudělal. Vždyť, ty jsi mu úplně vším.

Buffy: Občas přemýšlím. Angel a Faith si jsou podobní. A hodně věcí mi neříká.

Willow: Ale je to čisté, to co k tobě cítí. Buffy, vím, jak vypadá láska mlčenlivých mužů a musíš se řídit jejich činy.

Buffy: To já dělám.

Willow: A co ti říkal?

Buffy: Říkal? Myslíš, jako když jsem se ho narovinu zeptala, co se děje?

Willow: To se nestalo?

Buffy: Nešlo to. Ne, to ne.

Willow: Tak dost, přestaň šílet a promluv si s Angelem.

Buffy: Ale já...

Willow: Ne, jdi. Dávám ti opušťák.

Buffy: Díky.

Buffy odchází.

Noc. Angelovo sídlo. Faith vstupuje dovnitř.

Angel: Faith.

Faith: Ahoj. Promiň, že jsem přišla bez pozvání.

Angel: Co bys chtěla?

Faith: Víš, neumím se moc omlouvat. Protože po mě jde celý svět, a tak jsem zvyklá spíš na věřitele. Ale přemýšlela jsem o včerejší věci a fakticky mě to mrzí.

Angel: To je dobrý.

Faith: Ne, to není. Ano, byla jsem vystrašená. Někoho jsem chtěla. Ty patříš Buffy, tak promiň.

Angel: Dobře.

Faith jde k Angelovi, ten se ale odtáhne.

Faith: Nevěříš mi.

Angel: O to tu nejde.

Faith: Bez problémů, vítej do klubu.

Angel: No tak, Faith. Vím, čím procházíš a jak těžké to může být. Je důležité, abys znala někoho, kdo to už zažil. Někoho, kdo ví, co se s tebou děje. (Faith se obrátí k Angelovi zády) Chci ti věřit.

Faith: Naivko.

Otevře lahvičku a postříká ho. Ze stínů vyjde mág. Jeho kůže je modrá a oči svítí žlutě. Začne zaříkávání.

Angel: Faith!

Faith: Chtěla jsem to udělat postaru, ale tvoje smůla. Naštěstí umím věci, o kterých Buffy nemá ani zdání.

Angel: To nemusíš dělat.

Faith: Já vím, mě to baví. A uvolni se, brzy bude po všem.

Angel: Faith!

Mág dokončuje kouzlo. Světla kolem Angela přestanou a mág zmizí do stínů. Angel se svalí na podlahu. Po chvíli vstane (v obličeji je upír) a políbí Faith. Obraz zčerná.

Angel: (odstrčí ji) Díky, velice. (praští ji) Mám zase na jazyku chuť přemožitelky. Je to jako kouření. Myslíš, že jsi přestal, (kopne do Faith) ale ne. Vážně, nevstávej. Á, je skvělé být zase v Sunnydale, to klima. Spousta jídla. Neomezuje mě žádná zmučená humanita. Víš, co mě ale trápí? (Faith vstane ze země) Vypadá to, že nic nechápeš, Faith. (Angel je uchvácen jejím krčkem) Nevím, proč jsi mě teď obrátila, ale řeknu ti, že jsem tomu rád.

Oba spolu bojují. Faith vytáhne kůl.

Faith: Mám proto důvody.

Angel: Budu hádat. Navrátilas pravého Angela, protože jsi chtěla kluka na hraní. (pochichtává se) Promiň, takhle to nefunguje.

Angel drží Faithinu ruku s kůlem.

Faith: Chceš bejt chytrej, tak poslouchej.

Angel: Na upírech je legrační, že nenavazujeme smysluplné debaty s přemožitelkou.

Faith: Buffy to říkala jinak.

Faith ho kopne do holeně, Angel spadne na zem. Faith si na něj obkročmo sedne a hrozí mu kůlem.

Angel: (pochichtává se) Nahoře se ti to líbí?

Faith: Chceš poslouchat, nebo chceš umřít?

Angel: Dokud takhle sedíš, tak bych byl nejradši, kdyby ses vrtěla.

Faith: Za tohle chování tě už jednou Buffy dokopala až do pekel. Chceš dopadnout líp?

Angel: Poslouchám. (jeho obličej je zase lidský)

Faith: Hodnej kluk. Teď se musíš chovat slušně, vyhlásit příměří a já tě spojím s mocí ve městě. Máš zájem?

Angel: Rozhodně.

Faith: Připrav se na nového šéfa.

Políbí se.

V knihovně. Buffy, Willow, Oz, Alex a Cordelie sedí u stolu. Wesley stojí před stolem a Giles je v pozadí.

Wesley: Náš nepřítel má výhodu. Jako bychom za ním byli neustále o krok pozadu. Má navíc knihy povýšení. Musíme jednat rychle.

Cordelie: Máte úžasnej hlas. Nechtěl byste třeba číst dětem pohádky?

Alex: Raději se soustřeď.

Wesley: Ano, snažme se držet tématu. Všichni musíme pracovat společně. Kde je Angel?

Buffy: To nevím. Šla jsem do sídla, ale tam není.

Wesley: A Faith?

Buffy: Taky nevíme.

Willow: Což nic neznamená. To spolu nesouvisí.

Buffy: Co budeme dělat?

Giles: Buffy, měla bys získat knihy Povýšení. Zkontroluj starostovu kancelář a buď opatrná. Nesmíš potkat starostu, nevíme o něm nic.

Buffy: Půjdu domů a trochu se vyzbrojím. A taky se převléknu do něčeho vhodnějšího.

Giles: Dobře, Willow? Jak daleko jsi se starostou?

Cordelie: Promiňte. Myslela jsem, že schůzi vede Wesley.

Wesley: Ano, to je vlastně pravda. Willow?

Willow: Samé špatné zprávy. V momentě, kdy jsem překročila zabezpečení, už tam nic nebylo. Asi si mě všimnul.

Oz: A co kartotéka? Jít ke zdroji.

Wesley: Dobrý nápad. Tam o něm musí být informace.

Giles: Wesley, můžeš vzít svou skupinu a začít hledat?

Wesley: Ano.

Cordelie: (rychle vstane) Jsem ve Wesleyho skupině.

Giles: Jiná skupina tu není.

Cordelie: Ano! Já jsem to říkala.

Alex: Bude vadit, když se nezúčastním? Budu ve městě pozorně naslouchat. Myslím, že pět lidí je moc.

Cordelie: Tak to je pravda.

Oz: Řídím.

Willow: (pyšně) Dobrý nápad.

Giles: Kdyby jste něco našli, dejte vědět. (na Buffy) Dávej pozor.

Starostova kancelář. Starosta sedí za svým psacím stolem. Faith a Angel stojí před ním.

Faith: Takže si ho nechám.

Starosta: Postupujme teď krok za krokem. Takže, Angelusi, mohu vám říkat Angele?

Angel: No, já vlastně... předpokládal jsem, že mi budete říkat pane!

Starosta: Och, víš Angele. Přístup ti zajistí pozornost, ale slušné chování respekt. A já jsem zodpovědný za tvůj nový přístup.

Angel vezme ze stolu nůž na otevírání dopisů a začne s ním objíždět stůl.

Angel: Proto jsem tady.

Starosta: Neměl jsi problémy s přeměnou?

Angel: Hm, měl jsem duši, teď jsem volný.

Starosta: To je úžasné! A taky poetické. Ne že bych četl poezii, kromě těch básniček v almanachu. Ty jsou chytlavé.

Angel: Ne, že bych chtěl věci uspěchat. Ale snažíte se mi něco říct?

Starosta: To je mládež. Spěch, spěch, spěch. Jde o to Angele, že jsi mocný mladý muž a to je dobře i pro Faith. A pro tebe by se u nás našla budoucnost. Obdivuješ můj nůž?

Angel: Spíš uvažuju o tom, že vám s ním probodnu srdce.

Starosta se otočí k Angelovi.

Starosta: Tak prosím.

Angel hodí na starostu nůž. Starosta jej zastaví dlaní, do které se nůž probodne.

Starosta: Dobrá trefa.

Starosta si nůž vytáhne z ruky a rána se za pár sekund zahojí.

Starosta: Vidíš, dalo by se říct, že jsem odolný. Nelze mě zranit, nelze mě jakkoliv zabít. A to je jen jeden z bodů z mých úmyslů s naším bezvadným městem.

Angel: Mmmm. Nejde vás zabít a nesnášíte bacily.

Starosta: Brr, fuj, hnusný, nehygienický, ale chci se tě zeptat, teď když tě Faith navrátila... co máš v plánu?

Angel: No víte pane, asi bych nejradši našel tu přemožitelku, a pak jí mučil, zmrzačil a zabil.

Starosta: Fajn! Rád vidím, že nepatříš k těm flákačům, co je jich plný město. (směje se) Jo, moc špatný a zabij ji. A hlavně pomalu.

Angel: Jak to mám rád.

Starosta: Nádhera, nádhera. Nechceme tu za ni hned nějakou náhradu, přece nemůžou všechny být jako tady moje Faith. (Faith se usmívá) A ať je do jedenácti doma.

Angel a Faith odejdou.

Starosta: Už to není malá holčička.

Noc. Alex jde sám ulicí.

Alex: Zbožňuju tvůj hlas, Wesley, zbožňuju jak zpíváš, Wesley. Řekni prosím tě pod zákonem, Wesley. Ty anglickej bastarde.

Potká Angela a Faith.

Alex: Nazdárek lidi! Kde jste byli? Musíte najít Buffy, jde se domů ozbrojit.

Angel ho knokautuje.

Angel: Ten maník mě štve.

Angel zaklepe na dveře Buffyina domu. Joyce mu otevře.

Joyce: Faith. Angele.

Angel: Ahoj Joyce, rád tě vidím. Je Buffy doma?

Joyce: Nahoře. Řekni, že to nemá nic společného s upíry.

Angel: Jediný upír jsem tu já, Joyce. Máte nový účes.

Joyce: (pokrčí rameny) Melír?

Angel: Hm, pěkné.

Střih na pokoj Buffy, kde Buffy skládá zbraně do tašky.

Faith: Ťuk, ťuk.

Buffy: Kde jste chodili?

Angel: Hledali jsme tě, sláva, že jsme tě našli. (políbí ji do vlasů)

Faith: Máme ty knihy.

Angel: Jsou v sídle.

Faith: Odvezli bychom je k Gilesovi, ale bude lepší, když pojedem všichni. Jdem?

Angel: (vezme Buffyinu tašku se zbraněmi) Já ti to vezmu.

Střih na sídlo, kam trojice vstupuje.

Buffy: Ty knihy odvezeme do bezpečí. Kde jsou?

Angel: Vlastně, došlo ke změně plánu, Bé!

Buffy: Bé? Cos to řekl? Co je to s tebou?

Faith odstoupí směrem ke dveří a usmívá se.

Angel: Nic. V podstatě mi už dlouho nebylo takhle dobře.

Buffy: (zoufale) Angele?

Angel: Vlastně jsem ti nestačil poděkovat, žes mě poslala do pekla!

Buffy: Ne!

Angel: Jo, akorát teď nevím, jak mám začít. Květiny, dárkový košík, vykuchání.

Buffy: Ne!

Angel: Jo, vím, co si myslíš! Snad je v něm zbyteček dobra, který si vzpomíná a miluje mě. Jenom se k němu dostat. Ale realita, ta je jiná.

Buffy se mu vytrhne.

Buffy: Zabiju tě, než se mě stihneš dotknout. Faith, musíme vypadnout. Pojď.

Faith: Mluv sama za sebe. Mě se to tu líbí.

Angel pošle Buffy jednou ránou k zemi.

Angel: Jednu věc jsem, ale zjistil. Buffy je strašně roztomilá, když spí.

Wesley, Cordelie a Willow sedí u stolu a prohlížejí databázi.

Cordelie: Znám způsob, jak udělat pátrání kolem starosty ještě nudnější. No, vlastně bych kecala.

Oz přináší knihu s obrázkem starosty.

Oz: Hele, tady.

Willow: No, to je pěkný. Koukněte se! Teda! Jaký otec, takový syn.

Porovnávají fotku v knize s fotkou ze současnosti.

Oz: A co třeba přísloví, jako by mu z oka vypadl.

Wesley: Starostovi Wilkinsovi je více než sto let. Není člověk.

Přichází Alex s monoklem.

Alex: Nerad to říkám, ale situace je daleko horší.

Willow: Alex, co se ti stalo.

Alex: Znáte větu „já jsem vám to říkal“? No, já jo. Já to říkal. Angel se vrátil. V tom nejhorším smyslu. A já to říkal.

Wesley: Angelus se obrátil? Alexi, tohle je velmi vážné. Víš to jistě?

Alex: Popřemýšlím. Poslední co si pamatuju je jeho pěst.

Wesley: Musíme uvědomit Gilese.

Alex: Dobrej nápad. Ztrávíme veškerej čas živou debatou a uvidíme, jestli Buffy umře.

Cordelie: Uber, Alexi. Tohle není Wesleyho chyba.

Alex: Naopak je. Faith byla vaše zodpovědnost. Angel má novou přítelkyni.

Willow: Faith a Angel? Spolu?

Alex: Nekonečné možnosti.

Sídlo. Angel uvazuje Buffy řetězy ke zdi.

Angel: Dobrý jitro, růženko! Víš, čemu nemůžu uvěřit? Za tu dobu jsme nikdy nezkusili řetězy! No, ta minulost. Zvláště pak s tím, co nás čeká.

Faith: To svazování ti sluší. Ale šaty máš úplně vedle.

Buffy: Nevíte, co děláte.

Faith: Vážně? Divný, protože mě to celý přijde v pořádku. Možná je to něco o nešťastným dětství. Víš, když jsem byla malá, prosila jsem mámu o psa. Bylo jedno jakýho, chtěla jsem... co bych mohla milovat. (Faith políbí Angela, Buffy odvrátí hlavu) Chtěla jsem psa, no a taky hračky. (zvedne přikryvku ze stolu, na kterém jsou mučící nástroje). Máma byla zaměstnaná, víš? Chlastem. Takže jsem vlastně od ní nikdy neměla, to co jsem chtěla. Až teď.

Buffy: Faith, poslouchej mě velice dobře. Angel je zabiják a až zabije mě, obratí se proti tobě.

Angel: Má pravdu. To nejspíš udělám.

Faith: Jo? No, tak to tě dlouho udržíme při životě. Než začnem tak bych ráda věděla, jestli křičíš! Jen začni.

Buffy: Proč, Faith? Co to v tobě je?

Faith: A co není? Víš, přijela jsem do Sunnydale, jsem přemožitelka. Dělám svou práci líp než kdokoliv jinej. A co všude slyším okolo sebe. Buffy! A tak zabíjím a chovám se slušně a komu všichni přeukrutně děkují? Buffy!

Buffy: To není má chyba.

Faith: Všichni se mě ptají, proč nemůžeš být víc jako Buffy. A ptali se tě, proč nejsi víc jako já?

Angel: Já určitě ne.

Faith: Ty máš strážce, máš mámu, bandu kamarádů a co já? Prdlajs. Tohle mělo být moje město.

Buffy: Poslouchej mě, Faith!

Faith: Proč? Abys mi mohla implantovat zvláštní Buffyino moudro? Myslíš, že jsi lepší než já? Řekni, myslíš, že jsi lepší než já?

Buffy: To jsem a vždycky jsem byla.

Faith: Nevšimla sis, že je Angel se mnou?

Buffy: Jak se ti to povedlo? Magiií? Použila jsi kouzlo? Protože normálně by si tě Angel ani nedotknul.

Faith vzrazí pěstí do Buffy.

Buffy: Musíš mě svázat, abys mě mohla být. Pro tebe je přesný výraz „ztroskotanec“.

Faith: Aha. Chceš mě naštvat, abych tě zabila. Na to jsem moc chytrá. Jen dočkej času.

Buffy: A proč, kvůli Povýšení tvýho šéfa? Můžu ho zastavit.

Faith: Nemůžeš.

Buffy: Ale ano.

Faith: To jsou sny. Povýšení nezabráníš, starosta to má vymyšlený. V tomhle městě je ráj všech démonů a v den maturit dostane odměnu. A já budu jeho pravá ruka, pokud je bude mít, tahle část transformace mi uniká. A z tvých ubohých kamarádů budou čertsvé jednohubky. Přemýšlej o tom, až si z tebe budou řezat kousky.

Buffy: Ty v sobě máš tolik nenávisti.

Faith: Co dodat? Jsem nejlepší herečka.

Angel: Až po mě.

Faith se na Angela překvapivě podívá.

Buffy: Ne až po mě. Zapomněli jsme na něco?

Angel: Ne, myslím, že už víme všechno.

Buffy: Mohu něco dodat? (ukáže Faith své volné ruce) Psycho!

Faith: Vy jste to hráli? Vy jste to hráli?

Do sídla vběhne banda kamarádů a postaví se Faith do cesty. Buffy a Faith spolu bojují. Nakonec obě skončí s nožem na krku té druhé.

Faith: Co uděláš, Buffy? Zabiješ mě? Budeš jako já. Na to teda nejsi. (políbí Buffy na čelo) Zatím. (a uteče)

Willow: Jsi v pořádku?

Buffy se podívá na Angela, ten před jejím upřeným pohledem uhne.

V knihovně. Giles a mág spolu hovoří.

Mág: Úkol je u konce.

Giles: Ano. Děkuji, že jsi přišel a taky za tu úchvatnou světelnou šou.

Mág: Toto mezi námi obnovuje rovnováhu, Ruperte Gilesi. Můj dluh vůči tobě je nyní zcela splacen. Už mě nevolej.

Giles: Nebudu. Mír s tebou.

Mág: S tebou taky.

Mág jde do stínů, kde se rozplyne.

Willow: Jeho dluh je splacený? Co jste udělal?

Giles: Á, seznámil jsem ho s jeho ženou.

Wesley: No, já protestuji. Postavil jste proti sobě dvě přemožitelky v šarádě, díky které mohly obě zemřít. Aniž bych o tom věděl. Jdu informovat Radu.

Giles: To byste měl. Šílená přemožitelka je velmi nebezpečná.

Buffy: Teď už to alespoň víme.

Giles: A máme informace o Povýšení.

Willow: Tak den maturit. To teda není vůbec vtipné. Aspoň že Angel není zlej. To je dobře.

Alex: Ano, je mi líp, když vím, že ta modřina je moc dobrá věc a ne špatná.

Buffy: (smutně) On to jenom hrál Alexi, muselo to být.

Ve bytě Faith.

Starosta: No, člověk nemůže pořád jenom vyhrávat. Z mého pohledu jde o průměrnou úspěšnost. Takže jsi přišla o nějaké kamarády.

Faith: Nebyli to doopravdi kamarádi.

Starosta: Proč jsi ztrápená. Hlavu vzhůru. Podívej se na mě. Vypadám snad někdy sklesle? Ne a víš proč? Protože máš mě. A já jsem nejdůležitějším přítelem. A navíc uvidíš, co z nich pak bude. Po mém jistém Povýšení. Húú, šťasten, kdo se mi nedostane do drápů. Slibuju to. (Faith stále vypadá smutně) Nejsi ráda? Hm, ale co. Znám tři slova, která tě zbaví tvé bolesti: Hraj minigolf!

Faith potřese hlavou a začne se široce usmívat.

Angelovo sídlo. Přichází Buffy.

Angel: Jak je?

Buffy: Bylo mi líp.

Angel: Tomu se dá věřit. Včera jsi byla statečná, Buffy!

Buffy: Ne já! Ale parta.

Angel: Bylo to pro tebe těžké.

Buffy: O tom pochybuju.

Angel: Pokud je něco, co bych mohl…

Buffy: Vím, dělals to, co jsem čekala. A máme to, co jsme chtěli.

Angel: Ale zašlo to tak daleko.

Buffy: To já vím. V tomhle není ten problém. Já jsem potom... potřebuju jen pauzu. Prosím. (odchází)

Angel: Jsi pořád moje.

Buffy: Navždy. (odejde)

|| zpět ||