Buffy - 2x17 Passion

Angelus: Vášeň. Nosíme ji v sobě všichni. Pospává… číhá. Ačkoliv je nechtěná… nezvaná… probouzí se. Otevře své čelisti a zavyje. Vášeň. Nosíme ji v sobě všichni. Promlouvá k nám. Vede nás. Vášeň nás všechny ovládá a my posloucháme. Máme snad na výběr? Vášeň je zdrojem našich nejhezčích chvilek… radosti lásky… průzračnosti nenávisti… a extáze Bohu. Někdy to bolí víc, než dokážeme unést. Kdybychom uměli žít bez vášně, možná bychom poznali dušení klid. Ale byli bychom prázdní. Opuštěné pokoje… zatlučené… a zatuchlé. Bez vášně bychom byli skutečně mrtví.

Cordelie: Pane Bože! Jednou jsem Angela pozvala do auta. To znamená, že může nastoupit, kdykoliv se mu zachce.
Alex: Jo, jsi odsouzená vozit ho i s jeho kámošema, kdykoliv se jim zlíbí. A tyhle týpci ti nikdy nepřispějou na benzín.

V knihovně se jako obvykle koná tajná schůzka.

Alex: Promiňte, už jste slyšeli o klepání?
Jonathan: (nechápavě) Jdeme si půjčit knihy. Od Stalina.
Alex: Copak je to tady knihkupectví?
Giles: Školní knihovna, Alexi.
Alex: Odkdy?

Giles: Angel se tedy rozhodl stupňovat tvoje utrpení.
Cordelie: Tím, že se jí vplíží do pokoje a něco tam nechá? Proč ji ve spánku nerozřízne hrdlo nebo neuškrtí nebo ji nevyrve srdce? (všichni se na ni podívají) Co? Snažím se pomoct.

Jenny: Zítra přijdu později. Můžeš mě zastoupit než se tady objevím?
Willow: (úsměvně) Vážně? Já? Vyučovat? No jasně!
Jenny: Fajn.
Willow: Počkat. (ustrašeně) Co když studenti neuznají moji autoritu? Co když se mě pokusí přesvědčit, že je vždycky pouštíte dřív? Co když bude požární cvičení? Co když bude hořet?

Buffy: To je divný. Kdykoliv se něco takového stane, pořád ještě chci nejdřív běžet za Angelem. Nemůžu uvěřit, že jde o stejnou osobu. Je úplně jiný než ten kluk, kterého jsem znala.
Willow: No, až na to…
Buffy: Až na to?
Willow: Jsi pořád jediná, na co myslí.

Spike je po něhodě v díle "What´s my line II" na invalidním vozíku.

Drusilla: (na Angeluse) Kdepak jsi byl? Slunce už skoro vyšlo a umí ubližovat. Měli jsem strach.
Spike: Ne, neměli.
Drusilla: Musíš Spika omluvit. Je dneska trochu nedůtklivý.

Angelus: No, možná že tě příště vezmu s sebou, Spiku. Může se hodit mít tě u sebe, kdybych potřeboval dobře zaparkovat.

Spike: Zapomněl jsi ty sketo, že jsi jen host v mým domě?
Angelus: A jako host… bych pro tebe mohl něco udělat. Převzít nějakou zodpovědnost, zatímco ty roztáčíš svý kolečka.

Willow přibíjí kříž na stěnu, která je jinak zakrytá závěsem, aby se mohlo provést kouzlo na zrušení pozvání upírů.
Willow: Budu mít práci vysvětlit to tátovi.
Buffy: Bude mu to vadit?
Willow: Jediná dcera Iri Rosenberga si přibije na stěnu krucifix? I na „Vánoce Charlieho Browna“ se musím každý rok chodit dívat k Alexovi.

Giles: Jak dopadl rituál?
Willow: Jo, šlo to dobře. No… dokud se neobjevil Angel a neřekl Buffyině matce, že on a Buffy měli… no, víte… že dělali… víte… no, víte co, ne?
Giles: Och, ano. Promiň.
Willow: Tak fajn. Měla jsem strach, že když jste knihovník, třeba nebudete vědět…

|| zpět ||