Buffy - 1x10 Nightmares

[Noční můry]

V každém pokolení je jedna Vyvolená. Osamocena bude bojovat proti upírům, démonům a silám temnoty. Je Přemožitelka.

Pánova jeskyně. Kamera přejíždí přes svícny a pak míří ke vchodu, kterým právě vstupuje Buffy a drží v ruce kolík. Udělá několik kroků a rozhlédne se. Pomalu pokračuje v chůzi. Kolík má připravený. Kamera zamíří na sloup, za kterým je skrytý Pán. Buffy pokračuje jeskyní. Otočí se a máchne kolíkem, když zjistí, že stojí za ní. Pán potichu zasyčí. Buffy se lekne a upustí kolík. Pán jde pomalu k ní. Buffy couvá, ale Pán k ní dojde a chytí jí za krk. Podívá se na ni a kousne jí do krku.

Buffy: Ne! Ne!

Střih do jejího pokoje. Buffy má noční můru. Její matka sedí na posteli a snaží se jí vzbudit.

Buffy: Ne!

Joyce: Ano.

Buffy se rychle posadí a rozhlédne se kolem.

Joyce: Je čas vstávat do školy.

Buffy: Mami?

Joyce: Jsi v pořádku?

Buffy: Ne. Jo! Ano! (vyskočí z postele a jde ke skříni) Jsem v pořádku! Škola! Super.

Joyce: Ty chceš jít do školy?

Buffy: Jasně. Proč ne?

Joyce: Super. Nejlepší den na to koupit si los do loterie. Mluvila jsem s tvým otcem.

Buffy: On přijede?

Joyce: Vezme si tě tento víkend.

Buffy: Fajn.

Střih na Sunnydaleskou střední.

Willow: Vidíš svého otce hodně?

Buffy: Ne zas tak často.

Střih na chodbu. Buffy a Willow zrovna procházejí chodbou a baví se.

Buffy: Pořád žije v L. A. Někdy přijede na víkend.

Willow: A kdy se vaši rozvedli?

Buffy: No, rozvedli je teprve před rokem, ale byli od sebe už předtím.

Willow: To muselo bejt drsný.

Dojdou ke skříňkám.

Buffy: Jo, tohle slovo to vystihuje. (otevře svoji skříňku) Tedy, chci říct, že přede mnou se nikdy nehádali, ale... stejně.

Willow: Moji rodiče se ani nehádají. Jen na sebe někdy přísně koukají. Nevíš, proč se vaši rozvedli?

Buffy: Neptala jsem se. Prostě už nechtěli být spolu. Určitě jsem tomu napomohla, se vším tím Přemožitelstvím a tak. Byla jsem pořád v průšvihu. Zpackala jsem to.

Skříňku zavře.

Willow: Jsem si jistá, že to není ten důvod, proč odešel.

Buffy: Ne.

Willow: A pořád ještě jezdí na víkend.

Buffy: Někdy.

Střih do třídy. Cordelie stojí sedí v lavici, před sebou má zrcátko a upravuje si make-up. Wendell vejde do třídy, stoupne si před ní a začne si něco číst.

Cordelie: Haló? Doofusi! Stojíš mi ve světle.

Alex: Wendelle, co je s tebou? Copak nevíš, že je středem vesmíru, a my jen kroužíme kolem ní?

Cordelie: Tak proč se neodkroužíš z dohledu?

Zvoní. Wendell a Alex si jdou sednout na svá místa. Willow a Buffy vchází do třídy.

Alex: (na holky) Wendell stál Cordelii ve světle.

Wendell: Hluboce se stydím.

Willow: Proč je jako Evita?

Buffy: Myslím, že za to můžou její vlasy.

Willow: Mocně jí tlačí na kůru mozkovou.

Alex: Měli jsme na dnes domácí úkol?

Willow: Na dnes je aktivní naslouchání.

Alex: Super! Co je aktivní naslouchání?

Willow: To byl ten domácí úkol.

Buffy: Kapitola pět. "Aktivní naslouchání". Našpicuješ uši a zaměříš se na druhou osobu.

Wendell: Slečna Tishlerová to včera ukazovala.

Willow: (na Alexe) Na tobě!

Buffy: Měla na sobě vypasovanej svetr.

Alex: Ó, temně modrej angorák! Vidíš? Poslouchal jsem.

Willow se na něj podívá a vyvrátí oči. Do třídy vejde učitelka.

slečna Tishlerová: Dobrá. Posaďte se. Za okamžik... si zvolíte partnera, a budeme procvičovat, co jsme četli v kapitole pět.

Alex si dá ruku za ucho a naznačí naslouchání. Usměje se na učitelku.

slečna Tishlerová: Správně, Alexi. O tom to je.

Willow a Buffy si vymění pohledy.

slečna Tishlerová: Ale než se do toho pustíme, uděláme si malé opakování. Isaacsonův výzkum ho přivedl k závěru, že jednou z našich základních potřeb, po jídle a přístřeší, je být poslouchán.

Buffy upadne tužka a tak se pro ni sehne.

slečna Tishlerová: Wendelle, přečti nám první dva odstavce na straně 78, kde...

Když se Buffy narovná, uvidí malého chlapce, který stojí u dveří třídy.

slečna Tishlerová: ...Isaacson popisuje zlepšení stavu u některým pacientů, které přineslo aktivní naslouchání.

Wendell otevře učebnici a najednou z ní začnou lézt tarantule, Wendell zařve a knihu upustí. Slečna Tishlerová a studenti začnou taky křičet a rychle vstávají ze židlí a utíkají od něj. Tarantule lezou po Wendellovi.

Wendell: (vyděšeně křičí) Pomoc! Prosím! Sundejte je ze mě! Pomoc! Pomoc! Sundejte je ze mě!

malý kluk: (stále stojí ve dveřích) Omlouvám se.

Wendell: Pomozte mi! Prosím, pomozte mi!

Ve třídě je naprostá panika a žáci se snaží utéct před pavouky.

Střih do jeskyně. Collin sedí a naslouchá Pánovi.

Pán: Strach je úžasná věc. Je to ta nejmocnější síla ve světě lidí. Nikoliv láska, nebo nenávist, ale strach! Když jsi byl smrtelník, čeho si se bál?

Collin: Příšer.

Pán: (zasměje se) Jsme definováni tím, čeho se bojíme. Tenhle symbol, tato dvě dřevěná prkna, mě udivují. Naplňují mě smrtící hrůzou. Ale strach je v mysli. Mám rád bolest. Můžeme ji ovládat. Když se postavím svému strachu, nemůže mě ovládnout. Nahoře se něco děje. Něco nového. Silná, psychická síla. Cítíš to?

Collin: Cítím změnu.

Pán: Změnu? (podívá se nahoru) Ano. K horšímu.

Kamera najede před školu, Joyce přiváží autem Buffy do školy.

Joyce: Dneska jsi hrozně tichá.

Buffy: Nespala jsem dobře.

Joyce: To můžu potvrdit. Byla jsem dvakrát u tebe. Křičela jsi ze spaní. Víš o čem se ti zdálo?

Buffy: Ani ne. (podívá se na zadní sedadla) Moje taška! Zabalila jsem si na víkend a zapomněla ji doma.

Joyce: Můžete ji s otcem vyzvednout. To není mezinárodní krize.

Buffy: Dobře. Já jen... chtěla jsem ji mít u sebe. Vyzvedne mě tady, že jo? O půl čtvrté?

Joyce: Zlatíčko, bojíš se snad, že se tvůj otec neukáže?

Buffy: Ne. Ne doopravdy. Měla bych?

Joyce: Samozřejmě, že ne! Vím, že je to složitá situace... Víš přece, že tě tvůj otec zbožňuje. (Buffy vystupuje z auta) Mimochodem, ne víc než já.

Buffy: Ahoj!

Joyce: Hezký den.

Buffy: Dík.

Střih na chodbu. Buffy vchází a na rohu potká Alexa s Willow.

Willow: Buffy hledali jsme tě.

Alex: Vážně?

Willow: Kvůli těm pavoukům. Už jsi mluvila s Gilesem o...

Alex: Ó, pavouci! Willow byla... jak je to slovo... "nepříčetná" ohledně toho, co se stalo včera.

Willow: Nemám ráda pavouky, jasný? Ty jejich chlupatý těla, a lepivý sítě. A na co vůbec potřebujou všechny ty nohy? Já vám řeknu proč. Aby vám uprostřed noci mohli lézt po obličeji. Brrr. Jak to, že ti to nevadí?

Alex: Je mi líto. Pavouci mě nechávají v klidu. Pokud by se po mě ale plazila parta nacistů...

Buffy: To bylo pěkně intenzivní.

Willow: Díky.

Alex: Brána pekel - křižovatka mystických sil, nadpřirozená monstra. To znám.

Buffy: Trochu znuděný, co?

Alex: Nebojím se. Jestli je venku něco zlýho, tak to najdem, ty to zabiješ a půjdem slavit.

Buffy: Díky za důvěru.

Vstupují do knihovny. Střih dovnitř.

Willow: Jsi třída, Buff. Ale pořád se ještě musíme postarat o pavouky. Hlavně nezapomeňte na pavouky.

Buffy: Giles říkal, že se na to podívá. (rozhlédne se po knihovně) Gilesi?

Willow: Možná je někde vzadu.

Giles vychází z regálů a vypadá dosti zmateně.

Buffy: Hej, Gilesi! Vstáváme, vstáváme!

Giles: Byl jsem... ve skladišti. Ztratil jsem se.

Alex: Našel jste nějaký teorie o pavoucích, co lezou z knih? 

Stoupne si za Willow a hladí ji po rameni - naznačuje nožičky pavouka.

Alex: Velcí... chlupatí... lezoucí...

Willow se lekne, otočí se a Alexe praští.

Alex: Je to sranda, když seš já.

Giles: Nemohl jsem najít nic... objasňujícího. Myslím, že bude nejlepší, když si promluvíte s Wendellem.

Buffy: Dobře. Pokud ještě umí mluvit.

Podívá se na Gilese a odchází z knihovny. Giles se podívá směrem ke skladišti, stále je zmatený.

Střih ven před školu. Wendell sedí na lavičce. Parta se k němu blíží.

Buffy: Ahoj Wendelle. Jak se vede?

Wendell: Huh?

Buffy: Jsi v pořádku?

Alex: Je radost s tebou pokecat, chlape.

Wendell vstane a chce odejít, ale Buffy ho chytí za rameno.

Wendell: Chcete něco?

Buffy: Mysleli jsme, že si chceš třeba promluvit.

Willow: Víš, včera. Ti pavouci?

Wendell: Nevím, co k tomu říct.

Alex: Viděl jsi 200 hmyzáků. Podělal jsi se. Jako ostatně každý.

Wendell: (rozčileně) To není hmyz. Jsou to arachnidi.

Alex: Ze Středního Východu?

Wendell: Pavouci jsou Arachnidi. Mají osm nohou. Hmyz má jen šest. Proč si to každej plete?

Buffy: (s naprostým nezájmem) Nevím. Stalo se už dřív něco takového?

Wendell kývne.

Buffy: Kdy?

Wendell: Mockrát.

Willow: Jejda! Musíš nenávidět pavouky víc než já.

Wendell: To ne, já pavouky miluju. To oni nenávidí mě.

Kolem projde Cordelie a všimne si Buffy.

Cordelie: Doufám, že si se naučila na test z dějepisu.

Buffy: Jakej test z dějepisu?

Cordelie: Ten kterej píšeme čtvrtou hodinu.

Buffy: (panikaří) On bude test z dějepisu? Nikdo mi neřekl že bude test z dějepisu! Já... (na Wendella) Dobrá, popovídáme si potom. (odchází za Cordelií)

Willow: Co myslíš tím, že miluješ pavouky?

Alex: Je to platonický, doufám.

Wendell: Měl jsem nejlepší sbírku v okrese. Tarantule... černý vdovy... Pak mě naši poslali na letní tábor. Můj brácha se o ně měl starat. Jenže nechal celej tejden zapnutou ohřívací lampu. Když jsem se vrátil domů, byli všichni mrtví. Tehdy začaly ty noční můry.

Willow: Noční můry?

Wendell: Je to pokaždý stejný. Sedím ve třídě. Učitel po mě chce, abych něco přečetl. Otevřu knihu, a oni jsou uvnitř. Jdou po mě. Bože, můžu je obviňovat potom, co jsem udělal?

Alex: A tohle se opravdu děje? Pokaždý?

Wendell: Včera, ve třídě, myslel jsem, že jsem zase usnul. Ale pak začali křičet i ostatní.

Střih na chodbu. Buffy hledá třídu dějepisu. Cordelie stojí u dveří do třídy.

Cordelie: Ty nevíš, kde je třída dějepisu, co?

Buffy: Uh...

Cordelie: Není divu. Vždycky jsi dějepis vynechala.

Buffy: No, byla jsem tu první den... myslím.

Cordelie: Je to tady.

Buffy: Chyběla jsem, nečetla žádný úkoly. Jak mám zvládnout ten test?

Cordelie: Když budeš mít kliku?

Střih do třídy dějepisu, už začala hodina. Buffy sedí v lavici a prohlíží si ostatní studeny. Učitelka prochází kolem. Buffy se podívá na Cordelii, která evidentně s testem problémy nemá. Cordelie otočí stránku, podívá se na Buffy a pak se vrátí zpět k testu. Učitelka se zastaví u Buffy a podívá se na její práci. Buffy se dívá na svůj test, do kterého zatím vůbec nic nenapsala. Podívá se na hodinky, je 11:20. Podívá se na kolonku se jménem.

Buffy: Alespoň znám svý jméno.

Chce začít psát, ale zlomí se jí tužka. Vzdychne. Vezme ořezávátko a začne ořezávat tužku. Podívá se na hodiny a je 12:10. Nevěřícně na ně kouká. Začne si prohlížet studenty. Učitelka si jí prohlíží. Buffy se podívá na svůj test a najednou zazvoní. Všichni studenti vstanou a začnou odevzdávat testy, Buffy jen zděšeně sedí ve své lavici. U dveří se objeví malý kluk, kterého viděla, když Wendella napadli pavouci. Buffy na něj kouká a kluk vypadá smutně. Pak se otočí a odchází. Třída je prázdna a Buffy sedí v lavici. 

Střih na chodbu. Billy prochází kolem dvou dívek, které si povídajíi.

Laura: No, a oba jsou poškole, což je naprosto nefér, protože Shawn si začal. Tak jako tak to znamená, že kino se odkládá.
 

Zastaví se u dveří do sklepa.

Laura: Jdu si udělat... přestávku. (rukou naznačí kouření)

Její kamarádka se na ni usměje a odchází. Laura se rozhlédne a otevře dveře.

Billy: (pro sebe) Neměla bys tam chodit.

Střih do sklepa, pohled na schody. Laura vchází a zavírá za sebou dveře. Ve sklepě je tma, dívka sejde dolů a rozhlédne se. Spokojená s tím, že tam nikdo není, položí knihy a vyndá cigaretu. Nějaký muž jí pozoruje, jak si zapaluje. Vyjde do světla a jeho obličej je ošklivě zjizvený.

muž: Šťastná devatenáctka!

Napadne Lauru, a ta jen bezmocně křičí.

Nemocnice. Střih na chodbu. Buffy a Giles hledají Lauřin pokoj.

Buffy: Pokoj 3016.

Giles: Ty tu dívku znáš?

Buffy: Zdravíme se. Laura je docela milá. Neviděl někdo, kdo jí napadl?

Giles: Spíš doufám, že to ví Laura.

Střih do nemocničního pokoje. Laura má po celém těle šrámy a modřiny. Buffy a Giles vchází. Laura je uvidí a podívá se na Buffy.

Buffy: Ahoj Lauro!

Laura: Ahoj.

Giles: Doufám, že neobtěžujeme.

Ukáže jí malý květináč s kytkou. Buffy ho Gilesovi vezme a postaví na stůl.

Laura: To je v pořádku. Nechci být sama.

Giles: Chceme se postarat o to, aby se to už nikdy znovu nestalo.

Buffy: Můžeš nám říct, co se stalo?

Laura: Byla jsem ve sklepě. Šla jsem si zakouřit. A někdo... tam byl.

Buffy: Někdo koho znáš?

Laura: Nikdy jsem takovou věc neviděla.

Buffy: Věc?

Giles: Můžeš to popsat?

Laura má potíže s mluvením a nedokáže odpovědět.

Buffy: To je v pořádku. To nevadí.

Giles: Ano... teď si odpočiň.

Do pokoje vejde sestra.

sestra: Ahoj Lauro.

Buffy: Jestli... si na něco vzpomeneš, tak nám to řekni. I kdyby to bylo divný.

sestra: Ona teď musí odpočívat.

Giles a Buffy odchází.

Laura: Šťastná devatenáctka.

Buffy a Giles se zastaví a otočí se.

Giles: Promiň?

Laura: To řekl předtím než... Řekl "šťastná devatenáctka". To je divný, co?

Giles: Ano, to je.

Buffy: Brzo se uzdrav.

Giles: Opatruj se.

Opouští místnost.

Střih na chodbu v nemocnici. Giles mluví s doktorem.

Giles: Doktore, bude v pořádku?

doktor: Jste rodina?

Buffy: Přátelé.

doktor: Uzdraví se. Má několik roztříštěných kostí, slabé vnitřní krvácení... vyvázla docela dobře.

Buffy: Dobře?

Jdou chodbou.

Giles: Co tím myslíte?

doktor: No, první je stále v komatu.

Buffy: První co?

doktor: První oběť. (ukáže na lůžko, které je z chodby vidět díky prosklené zdi) Našli ho před týdnem. Měl stejná poranění jako ta dívka, ale byl v horším stavu. Jestli se brzy neprobere... Někdo by toho chlapa měl zastavit.

Buffy: Někdo určitě.

Střih do školy. Záběr na chodbu. U skříněk stojí dva kluci, který jsou oblečení do kůže - prostě drsňáci.

kluk: (na kamaráda) Poslyš, já se ho nebojím. Pokud se chce rvát, tak ho pošlu k zemi. Za tím si stojím. Tady jde o čest! Zlomím mu vaz.

Střih na Willow a na Alexe, jak stojí u skříněk. Dál od dvou drsňáků.

Willow: Já jen říkám, že Wendell měl sen, který se pak vyplnil.

Alex: Což je fakt divný, připouštím, ale myslíš, že to nějak souvisí s Laurou?

Willow: Nevím. Možná se jí zdálo, že ji někdo napadne. Zeptáme se Buffy až se vrátí z nemocnice.

Matka drsňáka vejde do školy. Alex jí uvidí a ušklíbne se.

matka: (na drsňáka) Á, tady je moje děťátko.

kluk: (vyděšeně) Mami, co tu děláš?

matka: Jak se má můj malý brouček?

kluk: Mami, prosím tě, nepusinkuj mě před lidma! Je to trapný! (snaží se matku od sebe odstrčit)

matka: Ty jsi ale roztomilý dareba...

Willow zavře skříňku a jde spolu s Alexem do třídy.

Alex: Musí to být jen shoda okolností. Wendell našel pavoučí hnízdo. A my vyšilujeme. protože se mu zdálo o pavoucích. Ale nemusí tu být souvislost.

Vstoupí do třídy. Studenti se podívají na Alexe a začnou se smát.

Alex: Pokud tu je spojení, pak... Co?

Willow nechápe čemu se studenti smějí, otočí se a podívá se na Alexe. Jeho oblečení je pryč a on má na sobě jen spodní prádlo.

Willow: Alexi! Co se stalo s tvým...?!

Alex: (obejme se rukama) Já nevím! Ještě před chvílí... jsem byl oblečený! Je to sen. Musí to být sen. (štípne se do ruky) Au! Vstávej. Au! Tak se prober.

Ujistí se, že se o žádný sen nejedná, a tak uteče ze třídy. Willow běží za ním.

Střih do knihovny. Giles chodí kolem hromady novin.

Giles:  To snad není pravda. To nemůže být...

Buffy vejde do knihovny.

Buffy: O co jde?

Giles: Dostal jsem stará vydání novin. Pokouším se něco najít.

Buffy: Našel jste už něco?

Giles: To nevím.

Buffy: Vy nevíte, jestli jste už něco našel?

Giles: Mám problém.

Buffy: Jaký?

Giles: Nemůžu to přečíst!

Buffy: Co to má znamenat? Vy umíte číst třemi jazyky.

Giles: Pěti... za běžných okolností. Ale teď mi slova nedávají smysl. Samé bláboly!

Buffy se podívá na noviny, kde je na obrázku kluk, kterého už dvakrát viděla ve škole.

Buffy: To je on.

Giles: Kdo?

Buffy: Kluk, co jsem ho viděla potulovat se po škole. (čte z novin) "Dvanáctiletý Billy Palmer byl nalezen zmlácený a v bezvědomí po sobotním školním zápase. Lékaři označili jeho stav za kritický." Dítě, které jsem viděla pohybovat se kolem školy. „Dvanáctiletý Billy Palmer byl nalezen zmlácený a v bezvědomí po školním zápase. Doktor popsal jeho stav jako kritický“. 

Giles: Kdy to vyšlo? 

Buffy: (podívá se na datum) Minulý týden. Je v komatu na JIPu. To je ten chlapec z nemocnice!

Giles: První oběť? Ty jsi ho viděla ve škole?

Buffy: Jo. Když pavouci dostali Wendella, a pak když jsem psala test z dějepisu. Připadalo mi to divný, ale pak jsem na to zapomněla.

Giles: Ten chlapec je už týden v bezvědomí. Jak je to možné?

Buffy: Jak to mám vědět? Vysvětlování je váš obor.

Giles: No, je tu astrální projekce. Teorie, která říká, že zatím co spíme, naše astrální tělo... se může pohybovat prostorem a časem.

Buffy: Billy je v kómatu. To je jako kdyby spal, ne?

Giles: V určitém smyslu.  I když z kómatu se člověk nemusí probudit.

Buffy: Takže jsem viděla Billyho asteroidní tělo?

Giles: Astralní tělo. A já nevím. Jako obvykle, člověk nemá moc informací, ze kterých se dá vycházet.

Buffy: (zamyšleně) Šťastná devatenáctka.

Buffyin otec, Hank Summers, vejde do knihovny.

Hank: (na Buffy) Tady jsi! Hledal jsem tě všude. Proč nejsi ve třídě?

Buffy: Tati, co tady děláš? Měl jsi mě vyzvednout až po škole. Děje se něco?

Hank: Musím s tebou mluvit.

Buffy: Děje se něco? Stalo se něco mámě?

Hank: Ne, ne. Tvoje matka je v pořádku. Můžu s tebou na chvíli mluvit? Soukromě?

Buffy: Jistě! Jo. (podívá se na Gilese) Omlouvám se. Tati, tohle je pan Giles, knihovník. A tohle je můj táta, Hank Summers.

Giles: Rád vás poznávám.

Hank: Nápodobně.

Buffy: (na Gilese) Vrátím se.

Ona a otec odchází z knihovny. Giles se dál snaží vyluštit něco z novin.

Střih ven před školu. Buffy a její otec se prochází a baví se.

Hank: Přišel jsem dřív, protože ti musím něco říct. O tvé matce a mě. Proč jsme se rozešli.

Buffy: Vždycky jsi mi říkal...

Hank: Já vím, že jsme ti vždy říkali, že to bylo kvůli vzájemnému odcizení.

Sedne si na lavičku. Buffy se zastaví.

Buffy: Jo. Copak to nebyla pravda?

Hank: No tak, zlatíčko. Pojď si sednout. Jsi už dost stará na to, aby jsi znala pravdu.

Buffy: Byl v tom někdo jiný? (sedne si)

Hank: Ne. Ne. Nic takového.

Buffy: Tak co to bylo?

Hank: Byla jsi to ty.

Buffy: (překvapeně) Já?

Hank: Mít tě. Vychovávat tě. Vidět tě každý den. Máš představu, jaké to bylo?

Buffy: Co?

Hank: Hrome, ty nikdy nevidíš to, co se skutečně děje, nebo ano? Jak překvapivé. Dokážeš myslet jen na sebe. Byla jsi samé potíže. Trápila jsi nás se všemi těmi svými kaskadérskými kousky. Mám pokračovat?

Buffy: (začíná plakat) Ne. Prosím ne.

Hank: Jsi tvrdohlavá... a drzá a.... ani zdaleka nejsi tak skvělá, jak jsem si myslel, že budeš. Upřímně, Buffy. Zůstala by jsi pod jednou střechou s dcerou jakou jsi ty?

Buffy: Proč mi tohle všechno říkáš? (po tváři jí tečou slzy)

Hank: Protože je to pravda. Myslím, že je to to poslední, co jsem ti dlužil.

Buffy začne naplno brečet.

Hank: Protože je to pravda. Myslím, že alespoň to jeden druhému dlužíme. Nemyslím si, že je příliš dospělé začít brečet... když se k tobě snažím být upřímný. Když už o tom mluvíme, tyhle víkendy s tebou pro mě nemají žádnou cenu. Takže... co kdybychom se už nescházeli?

Buffy ho šokovaně pozoruje. Hank ji poplácá po koleni.

Hank: Fakt jsem si myslel, že budeš jiná.

Vstane a odchází. Buffy se za ním jen šokovaně dívá. U školy stojí Billy a pozoruje Buffy. Buffy vzhlédne a uvidí ho. Billy se otočí a odchází. Buffy stále bojuje se slzami.

Střih do knihovny. Willow a Alex vchází. Alex má na sobě oblečení z tělocviku.

Alex: Červený poplach! Kde je Buffy?

Giles: Právě odešla. Zastavil se tu její otec. Potřeboval s ní mluvit. Kde máš zbytek oblečení?

Alex: Tak to bych taky rád věděl.

Willow: Alex jaksi přistihl sám sebe přímo před celou třídou... oblečený poněkud do ničeho.

Alex: Kromě spodního prádla.

Willow: Jo! To bylo skutečně... zlý. Bylo to strašlivý.

Alex: Strašlivý? Byl jsem nahý.  Slovo "strašlivý" to nevystihuje.

Willow: Když všichni zírají? Fakt bych nesnesla být středem pozornosti takovým způsobem.

Alex: Nahý! Byla to totální noční můra.

Willow: Jo, Alexi! Byla to tvá noční můra.

Alex: Až na to, že jsem se nevzbudil s uspokojením, že je to "jen sen". Stalo se to.

Willow: Jako se to stalo Wendellovi. 

Alex: Ta věc s pavouky? Wendellovi se o tom zdálo.

Giles: A mě se zdálo, že jsem se ztratil ve skladišti a že nemůžu... Samozřejmě!

Alex: Takže sny se plní?

Giles: Sny? To musí být vtipná verze. Noční můry. Naše noční můry se plní.

Willow: Takže, proč se to děje?

Giles: Billy.

Alex: No, tohle vysvětlení je trochu kratší než obvykle. Je to Billy! Kdo je Billy?

Giles: Chlapec v místní nemocnici. Byl zbit. Je v komatu. Myslím, že unikl zpět ze světa nočních můr, kde je polapen.

Alex: A přivedl sebou svět nočních můr? Moc děkuju, Billy.

Willow: Jak to může dělat?

Giles: V Bráně Pekel je to jednodušší.

Alex: No, um... musíme to zastavit.

Giles: A to brzo. Jinak bude každý v Sunnydale čelit svým nejhorším nočním můrám.

Střih na chodbu. Cordelie otevře skříňku a koukne do zrcadla. Její vlasy jsou úplně rozcuchané. Snaží se je učesat, ale je to k ničemu.

Cordelie: Já tomu nerozumím! To nemůže být pravda! (hřeben se jí o rozcuchané vlasy zlomí) Vždyť jsem byla u kadeřníka!

Cordelie se chytne za hlavu.

Cordelie: Pane Bože!

Dál bojuje s vlasy.

Střih ven, Buffy se prochází. Všimne si Billyho, který schází ze schodů a jde do tělocvičny, která je prázdná. Buffy jde za ním a najde ho sedět na sedadlech.

Buffy: Billy?

Podívá se na ní. Buffy jde blíž.

Buffy: Jsi Billy Palmer?

Billy: Jsem Billy.

Buffy: Proč jsi tady? Stalo se ti po zápase něco špatného?

Billy: Něco špatného? Já... si nic nepamatuju.

Buffy: Pamatuješ si, jak jsi hrál baseball?

Billy: Jo. Hrál jsem druhou půlku.

Buffy: Jsi šťastná devatenáctka?

Billy: Tak mi říkal.

Buffy: Kdo?

Billy: Ošklivý muž. Chce mě zabít. A ublížil té dívce.

Buffy: Proč tě chtěl zabít, Billy?

Billy: On je...

Buffy: Billy, to je v pořádku! Jen mi to řekni.

Billy: Je tady!

Muž chytne Buffy zdeformovanou rukou a odhodí jí. Obraz zčerná.

Muž praští Buffy do obličeje a pak jí hodí na zem. Buffy rychle vstane, chce ho praštit, ale mine. Vykryje jeho útok, kopne ho do břicha a pak ho kopem z otočky kopne přímo do obličeje. S mužem to ani nehne. Praští ji do zad a hodí na sedadla. Hned jak Buffy vstane, zas jí podrazí nohy a Buffy znovu spadne na záda. Muž jí chce zasadit poslední ránu, ale Buffy se odvalí, vstane a utíká za Billym.

Střih do knihovny. Giles, Willow a Alex jsou stále v knihovně.

Giles: Buffy neví, co se děje. S ohledem na věci, o kterých se jí zdá, ji musíme okamžitě najít.

Projdou dveřmi na chodbu.

Alex: Možná ji najdeme rychleji, když se rozdělíme.

Giles: Dobrý nápad.

On a Alex jdou každý jiným směrem.

Willow: (stále stojí před dveřmi do knihovny) Rychleji, ale... ne bezpečněji.

Střih na dveře tělocvičny. Buffy vezme hokejku a protáhne jí úchyty dveří, aby udržela muže v tělocvičně. Ten mlátí do dveří a Buffy se o ně opírá. Rozhlédne se, uvidí Billyho a běží k němu.

Buffy: Billy!

Billy: Omlouvám se. Nemůžu s tím nic dělat.

Buffy: Kdo je to?

Billy: On je ošklivý muž.

Buffy: Je příliš silný! Nemůžu s ním bojovat! Musíme najít mé přátelé. Oni nám pomohou.

Billy: Musíme se schovat.

Buffy: Ne! Najde nás!

Billy: Ano, ale musíme se schovat. Tak to chodí. My se schováme a on pak přijde.

Jdou hledat ostatní.

Willow opatrně prochází chodbou a uvidí, jak Cordelii táhne několik studentů do šachového kroužku. Vlasy má stále rozcuchané, ale teď je i strašně oblečená - má bílou blůzu, širokou hnědou sukni, vytažené ponožky a na nose má brýle.

Cordelie: Ne! Co to děláte! Ne! Vy to nechápete! Já tam nechci jít! Nejsem ani v šachového klubu! Přísahám, že nejsem!

Vtáhnou jí do místnosti. Willow se usmívá. Najednou uslyší, jak někdo volá její jméno za sklepa.

hlas: Willow!

Cordelie: Nééé!

Willow dojde ke dveřím, otevře je, vejde a rozhlédne se.

hlas: Willow!

Střih do sklepa, Willow stojí na schodech a rozhlíží se.

Willow: Buffy?

Schází ze schodů a dveře nechává otevřené.

Willow: Haló? Buffy?

Sejde ze schodů a rozhlédne se.

Willow: Nebojím se. Možná si myslíte, že se bojím... ale nebojím.

Pokračuje sklepem a rozhlíží se. Najednou jí někdo chytí za rameno a vtáhne do tmy.

Střih na chodbu, ve které se zrovna maluje, takže stěny jsou pokryty průhlednými plachtami, na zemi leží štětce a barvy. Alex chodbou prochází, když si všimne, že na zemi leží jedna čokoládová tyčinka.

Alex: Paráda! Něčí ztráta je mým čokoládovým ziskem.

Kousne si, rozhlédne se a uvidí další čokoládovou tyčinku. Dojde k ní.

Alex: Dnes je můj šťastný den!

Ukousne si a rozhlédne se.

Buffy a Billy vychází ze dveří ven ze školy.

Buffy: Byla jsem si jistá, že to vede do knihovny.

Billy se u plotu zastaví a kouká na několik studentů, jak hrají baseball. Buffy jde k němu.

Buffy: Jen si hrají. O co jde? Co tě trápí?

Billy: Baseball. Když prohraješ, je to špatné.

Buffy: Vy jste minulý týden prohráli?

Billy: Byla to má chyba.

Buffy: Proč tvoje chyba?

Billy: Nechytil jsem míček.

Buffy: Nechytil jsi jeden míček, a proto jsi odpovědný za celou hru? Copak jsi byl jediný, kdo hrál? Není snad v týmu ještě dalších osm hráčů?

Billy: Říkal, že to byla moje chyba.

Buffy: Kdo? Billy, ublížil ti po zápase?

Billy: Můžeme už jít? Najít tvý přátele?

Buffy: Jistě. Dobře. Můžeme projít kolem jídelny.

Najednou se objeví ošklivák a srazí jednoho studenta k  zemi.

Buffy: Špatný nápad! Tudy! Pojď!

Buffy táhne Billyho skrz nějaké keře. Když vyběhnou z keřů, ocitnou se na hřbitově a je noc.

Buffy: Co se to stalo?

Billy: Tady jsou tví přátelé?

Buffy: (je zmatená) Ne, nejsou.

Střih do sklepa. Režisér vede Willow skrz dveře do šatny. Wilow je oblečená v zeleném kimonu Cio-Cio-San, které měla hlavní představitelka Pucciniho opery Madam Butterfly.

režisér: Bože, myslel jsem, že už nepřijdeš! Aldo je bez sebe.

Prohlídne si kimono. Willow vidí Emceeho, jak jde na pódium.

hlasatel: Dámy a pánové, jsme pyšní na tom, že vám můžeme představit dva nejlepší zpěváky na světě!

Publikum začne tleskat. Režisér dovede Willow až k oponě.

režisér: Doufám, že jsi připravená. Dnes je narváno. Všichni kritici se přišli podívat.

hlasatel: Až z Firenze, Itálie, jediný a jedinečný Aldo Gianfranco! A ze Sunnydale, Kalifornie, nejlepší světová sopránistka... Willow Rosenbergová!

Willow uvidí Alda na druhé straně jeviště, oblečeného v kimonu a Aldo jí zamává. 

Zpátky k režisérovi.

Willow: Ale já... já neumím slova!

Režisér ji vystrčí na jeviště, Willow proletí oponou a narazí do Alda. Ten se na ní zle podívá. Willow je vystrašená. Potlesk utichá. Světlo zamíří na Alda a ten začíná zpívat.

Aldo: Bimba dagli occhi pieni di malia, ora sei tutta mia.

Světlo se přenese na Willow, řada je na ní. Willow tam tiše stojí a kouká střídavě na Alda a na publikum. Willow nezačne zpívat, a tak si Aldo vezme její část písně a začne zpívat, světlo se na ně přemístí.

Aldo: Sei tutta vestita di giglio. Mi piace la treccia tua bruna fra i candidi veli.

Když dokončí tuto část, znepokojeně se podívá na Willow. Ta je stále vyděšená.

Willow: Teď je řada na mě?

Aldo: Mm-hmm!

Otočí se k publiku. Z publika se ozve bučení. Aldo je znechucen a odchází.

Střih na chodbu. Alex se probírá průhlednými plachtami a jeho ruce jsou plné všelijakých čokoládových tyčinek.

Alex: Tyhle tyčinky miluju!

Zvedne další z podlahy.

Alex: Čokoládový hurikán... je nejlepší! Neměl jsem žádnou od svých...

Najednou se za ním ozve divný smích.

Alex: (s plnou pusou, vyděšeně) ...šestých... narozenin.

Za sebou uvidí stín, je to klaun. Alex zařve a klaun vytáhne nůž. Alex upadne a snaží se utéct.

Střih na hřbitov. Buffy prochází a rozhlíží se.

Buffy: Ošklivák nikde. A taky nevím, kam šlo slunce a zbytek světa.

Billy: Podívej na to.

Podívá se směrem, kterým kouká Billy a uvidí čerstvě vykopaný hrob s borovicovou rakví.

Billy: Myslím, že budou někoho pohřbívat. Zajímalo by mě, kdo umřel.

Pán: Nikdo neumřel.

Buffy a Billy se na něho překvapeně podívají.

Pán: Co by to bylo za legraci pohřbívat někoho, kdo už je mrtvý?

Buffy stojí jako solný sloup a nechápavě na něj zírá.

Buffy: Ty!

Pán: Tak tohle je Přemožitelka. Jsi hezčí než ta poslední.

Buffy: Tohle není skutečnost. Nemůžeš být volný.

Pán: Pořád to nechápeš, co? Jsem volný, protože se toho bojíš. Protože se toho bojíš, svět se rozpadá. Tvoje noční můry se zhmotnily. Poděkuj za to tady Billymu.

Buffy se podívá za sebe, ale Billy je pryč. Otočí se zpět k Pánovi.

Buffy: Tohle je sen.

Pán: Sen je jen přáním z tvého srdce. Tohle je skutečný život. No tak, Přemožitelko. Čeho se bojíš?

Zavrčí a vycení zuby, ale nekousne jí. Chytne jí a hodí do rakve v hrobě, zabouchne víko.

Buffy: (tluče na zavřené víko) Ne! Pomozte mi!

Pán: Což takhle být pohřbena zaživa?

Pán se začne smát a zahazuje rakev hlínou.

Buffy: Pomozte mi někdo! Prosím! Ne! Ne! Prosím! Pomozte mi někdo! Prosím ne!

Hlína dopadá na rakev a některá propadá i chatrnou konstrukcí rakve.

Buffy: Prosím ne! Pomozte mi někdo!

Hlína už pokrývá skoro celou rakev.

Buffy: Pomoc!

Střih na chodbu. Willow vychází ze dveří,a je bombardována rajčaty. Alex běží k ní.

Alex: Našla jsi Buffy?

Willow: Musela jsem zpívat. Moc špatný. Zpívat.

Alex: Willow, jdeme! Musíme najít ostatní.

Willow: Co se ti stalo?

Alex: Pamatuješ na oslavu mejch šestejch narozenin?

Willow: Jo. (zasměje se) Když tě honil klaun a vystrašil tě tak, že jsi se...

Klaun s nořem se k nim blíží a vydává ze sebe šílený smích. Willow zařve. Ona a Alex se dají na útěk a vrazí do Gilese.

Giles: Nějaké stopy po Buffy?

Vidí klauna a utíká spolu s Alexem a Willow pryč. Když doběhnou na konec chodby, Alex se zastaví. Jde ke klaunovi, který drží nůž a je připraven k útoku. Alex ho praští do obličeje.

Alex: Byls mizernej klaun! A tvý zvířecí balónky byly patetický! Každej umí žirafu!

Opouštějí klauna, který leží na zemi a nehýbe se.

Střih ven. Vyběhnou ze školy a zastaví se.

Alex: Cítím se skvěle. Cítím se svobodně.

Lidé kolem nich zděšeně utíkají.

Giles: To jsi asi jediný. Situace se zhoršuje. Za několik hodin ovládne realitu svět nočních můr.

Willow: Co uděláme?

Giles: Jediné, co můžeme zkusit, je vzbudit Billyho.

Alex: Nemůžeme odtud vypadnout bez Buffy.

Giles: Souhlasím, ale kdo ví, kam šla?

Willow si všimne, že přímo přes ulici je hřbitov.

Willow: Promiňte. Odkdy je před přes ulici hřbitov?

Jdou ke hřbitovu.

Alex: A jak to, že je tam noc?

Ocitnou se na hřbitově, je noc.

Alex: Čí je to noční můra?

Giles se podívá na hrob a čte: Buffy Summersová 1981 - 1997.

Giles: Moje.

Stojí kolem hrobu. Giles padá na kolena.

Giles: Zklamal jsem, má povinnost byla tě ochránit. Měl jsem být více opatrný. Více tě trénovat. Ale ty jsi byla tak nadaná. A zlo bylo tak velké. Je mi to líto.

Položí hlavu do dlaní. Pak chytne trochu hlíny. Willow brečí. Gilesovi tečou slzy, ale najednou se z hrobu vyhrabe Buffy.

Giles: Buffy?

Podívá se na ně a její obličej se přemění v upíří.

Buffy: Myslela jsem si, že jsem mrtvá!

Willow: Buffy, tvůj obličej!

Buffy si rukou přejede přes obličej a je jí jasné, co se stalo.

Buffy: Ó bože!

Začne si rukama zakrývat obličej. Alex k ní udělá několik kroků

Alex: Buffy...

Buffy: Nekoukejte na mě!

Giles: Nikdy jsi mi neřekla, že se ti zdálo o tom, že jsi se stala upírem.

Buffy: Tohle není sen.

Giles: Ne, to není. Ale je tu šance, jak všechno vrátit do původního stavu. Tohle všechno přišlo s Billym. Pokud se nám podaří ho vzbudit, věřím, že noční můry přestanou, a realita se vrátí k normálu. Ale musíme to udělat hned. Dokážeš to ovládnou na dost dlouho, aby jsi nám pomohla?

Buffy: Jo. Myslím, že to dokážu.

Giles: Děkuju.

Buffy: Radši bychom si měli pospíšit... protože začínám mít hlad.

Odchází.

Alex: To je vtip... že jo?

Alex, Willow a Giles jdou za Buffy.

Willow: Jste si jistý, že se to spraví až se vzbudí?

Giles: Tak na půl.

Willow: A jak chcete Billyho vzbudit? Co když se nám to nepovede?

Giles: Willow, mlč.

Střih do nemocnice. Panuje zde zmatek. Buffy a spol jdou do pokoje, kde leží Billy.

Giles: (všimne si jednoho doktora) Doktore! Je ten chlapec, Billy, pořád tady?

doktor: Moje ruce...

Jeho ruce jsou chromé a on si je vyděšeně prohlíží. Trojka to s ním vzdá a běží za Billym do pokoje.

Alex: Co teď?

Giles: Billy! Billy?

Billy: To nezabere.

Jeho astrální tělo stojí mezi závěsy. Giles se na něj podívá.

Giles: Billy! Billy, musíš se probrat.

Billy: (na Gilese) Ne. Říkal jsem jí to. Musím se schovat.

Giles: Proč? Před čím?

Buffy: Před ním!

Buffy vidí, jak se k nim chodbou blíží ošklivák. Giles se jde podívat k oknu.

Alex: Bože, co budeme dělat?

Buffy: Myslím, že vím.

Sundá si kabát. Willow slyší bzučení a tak vykoukne a vidí velké černé vosy, které lítají nad městem.

Willow: Cokoliv, ale hlavně aby to bylo rychle!

Střih na chodbu. Muž se blíží k Buffy.

Buffy: (vyjde z pokoje na chodbu) Dobře, že ses ukázal! Dneska mám hodně špatnej den.

muž: Šťastná devatenáctka!

Buffy: Jak děsivý! Víš co? Něco ti řeknu. Jsou tu děsivější věci než ty. A já jsem jedna z nich.

Muž jí stoupne do cesty. Buffy se připravuje k útoku. Skočí na něj, srazí ho k zemi a dvakrát praští do obličeje. Chce ho praštit potřetí, ale muž útok zablokuje, vyskočí a kopne Buffy do čelisti. Buffy padá k zemi. Rychle vstane a kopne ho do břicha, ale on jí chytne a prohodí oknem do Billyho pokoje. Buffy se ho snaží praštit loktem, ale muž uhne. Buffy se rychle otočí a kopne ho do zad. Muž chytne Buffy a vyrazí s ní dveře Billyho pokoje. Buffy vstane a muž už se k ní blíží. Muž na ní zaútočí, ale Buffy mu ruku chytne a přelomí přes koleno. Pak ho ještě kopne a muž narazí do zdi, kde spadne a je v bezvědomí. Všichni ho sledují.

Billy: Je mrtvý?

Buffy: Pojď sem, Billy.

Billy: Já... já nemůžu...

Buffy: Musíš