Angel - 5x16 Shells

V bytě Fred. Wesley stojí a pozoruje Fred, která se právě proměnila v Illyriu. Doufá, že je to pořád ještě Fred.

Wesley: Fred?

Illyria projde kolem Wesleyho směrem k zrcadlu a úplně ho ignoruje.

Wesley: Illyrio?

Illyria se otočí k Wesleymu.

Illyria: Mé jméno. (jde naštvaně směrem k Wesleymu) Jak se opovažuješ vyslovit mé jméno? Jen proto, že jsem se vrátila v těle smrtelníka, si myslíš, že se mnou můžeš mluvit? To je odporné.

Wesley: Kdo je Winifred Burkleová?

Illyria: Myslela jsem, že lidé budou už dávno mrtví. (prohlíží si Wesleyho) Místo toho jste čím dál víc drzejší.

Wesley: Takže ty nevíš, kdo je Fred.

Illyria: Nezájem. Už mě přestaň otravovat. Skončili jsme.

Wesley: Jo. (sehne se pro sekeru) Skončili. (rozmáchne se po Illyrii)

Obraz ztmavne.

Zpět v bytě Fred. Wesley právě uhodil Illyriu do krku sekyrou. Ostří se roztříštilo při styku s Illyriinou kůží a s ní to ani nehnulo.

Illyria: Teď si vzpomínám. (prohlíží si své tělo) Winifred Burkleová je schránka, ve kterém jsem.

Wesley: (nešťastně) Je to žena, kterou jsi zabila.

Illyria: (otočí se k Wesleymu) Zármutek. (zhnuseně) Dívám se na lidský zármutek a je to jako mršina v mých ústech.

Wesley: (podívá se na Illyriu s kapkou naděje) Když tady zůstaneš, budeš to vnímat každý den, každou vteřinu. (jde k oknu) Podívej. Lidé vládnou světu. (Illyria jde k němu a dívá se z okna) A budou ještě po tisíciletí. Jsou jako hemžící se hmyz, který brečí, potí se a otravuje svými pocity. Vrať se. Spi, dokud jsou tady ještě lidé. Až se pozabíjejí navzájem, můžeš se vrátit do světa, který si zasloužíš… Opusť tuhle schránku.

Illyria: (prudce se otočí k Wesleymu) Snažíš se zachránit něco, co už naskrz prohnilo. Tahle mrtvola je ke mně připoutána. Nemůžu to změnit, ani kdybych chtěla. Ale ukázal jsi mi pravdu. Pokud světu opravdu vládnou lidé, (chytne Wesleyho za krk a odhodí ho přes celou místnost, až narazí do zdi) pak mám ještě hodně práce. (odchází)

V soukromém letadle Wolfram a Hart. Noc. Angel a Spike jsou na cestě z Anglie. Bez úspěchu. Angel sedí mlčky a zírá do prázdna. Spike sedí v křesle a popíjí malé lahvičky Jacka Danielse.

Spike: Ani se nemůžu opít. (podívá se směrem k Angelovi) Proč někdo vůbec vyrábí takhle malé lahvičky? (zvedne jednu z lahviček a dívá se na ni) Je to nelidské. (položí lahvičku zpátky a otočí se k Angelovi) Tisíce lidí by zemřelo, kdybychom ji zachránili.

Angel: Jo.

Spike: (sklopí hlavu) To by nechtěla.

Angel: Jo… Zkoušel jsem se dovolat Wesovi. Nebral to.

Spike: Tak to je asi mrtvá. (přemýšlí) Je to jako špatnej vtip. Je to jako: „Tady máš něco, co by vypadalo jako láhev Jacka, kdybys nějakou měl.“ Nebo: (udělá z rukou malý teleskop)

„Tady máš pití, ale je moc daleko.“

Angel: Co to vlastně znamená? Myslím doopravdy?

Spike: Hra s perspektivou. (ukazuje Angelovi lahvičku)

Angel: Myslím… mrtvá. Co znamená, že je mrtvá?

Spike: No, v lidském světě, když člověk umře, tak zůstane mrtvý.

Angel: Když nejsi upír.

Spike: Nebo jeden z těch duchů, co zachránili svět.

Angel: Nebo Buffy. Smrt nemusí nutně znamenat konec, ne v našem světě. Pravidla můžou být porušena. Všechno, co pro to musíš udělat, je… dost přitvrdit.

Gunnova kancelář. Noc. Knox sedí na židli, zmlácený a celý od krve. Ruce má svázané.

Harmony: Budeme ho mučit?

Gunn: Přemýšlím o tom.

Harmony: Můžu pomoct? (nadšeně si mne ruce) Jsem v tom fakt dobrá.

Gunn: Díky, ale tohle je tak trochu osobní věc.

Harmony: Proč si myslíš, že ti chci pomoct? Protože mám chuť na krev? Dobře, fajn, to taky, ale Fred je moje kámoška. Chodívaly jsme spolu na panáka… jednou. A jestli má s tím tadyhle Poindexter něco společného, pak mám chuť na pěknej kus masa.

Wesley: (vchází do kanceláře) Angele?

Gunn: Je na cestě. Jak je Fred?

Wesley: Svázal jsi Knoxe.

Harmony: (nadšeně) Budeme ho mučit.

Wesley: Fajn… Proč?

Gunn: Ví něco o tom, co se děje. Celou dobu to skrýval. Dej mi jen pár minut.

Wesley: On s tím má něco společného?

Gunn: Jsem si jistý.

Wesley: (naštvaně chytne Gunna za rameno) Proč jsi mi to neřekl?

Knox: (mumlající) Jo, kámo, proč jsi mu to neřekl?

Gunn: (na Knoxe) Drž hubu!

Harmony: Já myslela, že chceme, aby mluvil.

Gunn: Zvládnu to. Cokoliv ví…

Wesley: Na tom už nezáleží. Fred je mrtvá.

Gunn a Harmony vypadají zděšeně.

Knox: (uchichtává se) Pardon. Já jen… eh… není to tak, jak si myslíte. Je to úžasné.

(pokouší se si sednout, k Wesleymu) Řekni jim to. Řekni jim, co se stalo.

Wesley: (přechází po místnosti a zírá na Knoxe) Ta infekce… Illyria ji pozřela. Ovládla její tělo.

Gunn: Takže je to pořád Fred, ne? Ta věc ji jen ovládá…

Wesley: Je mrtvá.

Gunn: To nemůžeš vědět.

Harmony: Počkej, nechápu to, vypadá to jako Fred, ale není to Fred?

Knox: Je mnohem víc než to. Víc než člověk, víc než jen dokonalá. Miloval jsem Fred, opravdu. Ona měla takovou vřelost, která tě dostala a držela, až dokud všechno chladné a vzdálené neodtálo pryč. Byla ta nejkrásnější a nejúžasnější žena, kterou jsem kdy potkal. Proto jsem si ji vybral. Ona jediná toho byla hodna.

Najednou Wesley vytáhne z bundy zbraň a zamíří přímo na Knoxe.

Gunn: Wesi, ne! Potřebujeme ho. Já vím, jak se cítíš…

Wesley: Vážně? Tys necítil, jak umírá. (se slzami v očích) Ona se třásla v bolestech, byla tak vystrašená a tak statečná. Byla lepším člověkem než kdokoliv, kdo znám, byla lepší než... (nevěřícně) a je mrtvá.

Angel: Já vím. (Wesley sklopí pistoli, když uvidí Angela a Spika ve dveřích) Tak ji pojďme vrátit zpět.

V Angelově kanceláři se sešel celý gang.

Gunn: Takže to je všechno? Celá Anglie byla k ničemu?

Angel: Ne tak úplně. Zjistili jsme, odkud je ten sarkofág. Byly jich tam tisíce.

Spike: Bez jednoho.

Gunn: A co ten chlápek Drogyn? Ten by nám nepomohl?

Angel: Nemohl. Přišli jsme příliš pozdě.

Lorne: Měl jsem to vidět… Knox. Zpíval mi a já to měl vidět.

Gunn: Není to tvoje chyba.

Lorne: Kdybych se víc soustředil, přečetl ho líp, možná by Fred….

Angel: Podívej, je toho hodně, co jsme mohli. Popel na hlavu si můžeme házet později, ale teď…

Lorne: Promiň Angele, ale já… nemůžu. (stoupne si) Promiň. (odejde)

Angel: Lorne!

Spike: Nech ho jít. Jestli o sobě pochybuje, nijak by nám nepomohl.

Gunn: (stoupne si a začne přecházet) Lorne má pravdu. Měli jsme to předvídat.

Angel: Jo, ale nic by to nezměnilo. Drogyn řekl, že zmizení sarkofágu bylo předurčeno. Nic nemohlo zabránit jeho objevení se tady.

Gunn: (zastaví se) To není tak úplně pravda. Trochu jsme si tady s Knoxem zahráli ruletu, zatímco jste byli pryč. Ten sarkofág se zasekl na celnici a měl tam zůstat, ale někdo ho odtamtud dostal.

Wesley: Kdo?

Gunn: (chvíli přemýšlí) Dělám na tom.

Wesley: (sarkasticky) Tak ty na tom děláš? Tak to je dobře, Charlesi, máme dost času.

Angel: Wesi, já vím, že to bolí, ale snaž se vydržet. Potřebuju, abyste se vy všichni soustředili kvůli Fred.

Wesley: (tiše) Už není žádná Fred.

Gunn: (naštvaně) To nemůžeš vědět!

Wesley: Viděl jsem, jak ji to zevnitř vykuchalo. Všechno, čím kdy byla, je pryč. Nezbylo nic než prázdná schránka.

Angel: Tak přijdeme na to, jak ji znova vyplnit.

Spike: Ta věc jenom ovládla její tělo. Je to věc teologie.

Angel: To na duši záleží.

Spike: Věř nám. Jsme tak trochu experti.

Gunn: A co ona… jestli její orgány zkapalněly…

Spike: Já se uškvařil na uhel v ohnivém pilíři při zachraňování světa a pořád vypadám dobře.

Wesley: (podívá se zoufale na Angela) Vy vážně věříte, že existuje možnost, jak ji vrátit zpět?

Angel: Fredina duše je někde tady venku. Najdeme ji a vrátíme tam, kam patří. (naštvaně si stoupne) A pak každej hajzl, co s tím má něco společného, za to sakra zaplatí! Jsme za jedno?

Gunn: Kde začneme?

Angel: Potřebujeme velké zbraně.

Wesley: Willow.

Spike: Nebude to poprvé, co vzkřísí mrtvou. Naposledy jsem slyšel, že je někde v Jižní Americe.

Angel: Tak jí najdeme a dostaneme sem, jak nejrychleji to půjde. Mezitím musíme zdržet Illyriu. Wesi, ty jsi jediný, kdo s ní byl v kontaktu. Nějaký nápad, co by mohla mít v plánu?

Gunnova kancelář, kde je stále svázaný Knox a hlídá ho Harmony. Najednou skleněnou stěnu za Knoxem rozbije něčí ruka a vytáhne Knoxe ven. Je to Illyria.

Harmony: (ječí) Hej! (utíká za nimi ven) Vrať se, ty malý… (podívá se na Illyriu) Panebože, Fred?

Illyria udeří Harmony tak silně, že dopadne až na druhé straně místnosti.

Knox: (ohromeně) Páni, já věděl, že pro mě přijdeš. Můj život je tvůj. Já… Já tě uctívám.

Illyria: (rozhlíží se kolem) Ano, já vím. Uctíváš.

Laboratoř. Illyria stojí u svého sarkofágu a prohlíží si ho. Knox stojí vedle ní v úžasu.

Knox: Čekal jsem na to tak dlouho. Miloval jsem tě od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil. (utírá si krev z obličeje kapesníkem) Bylo mi 11. Byla jsi starodávná. Ukrytá mezi stránkami zapomenutých textů. Mohl jsem se na tebe dívat hodiny zamčený ve svém pokoji. Má matka si myslela, že se dívám na porno.

Illyria: (podívá se na Knoxe) Ty jsi Qwa´ha Xahn.

Knox: Jsem tvůj kněží. Jsme tvůj služebník. (rozepíná si košili) Jsem tvůj průvodce po tomto světě. Vzal jsem tvé symboly a umístil je blízko svému srdci přesně podle starodávných postupů. (Illyria se dotkne Knoxovy hrudi a vidí, že jeho kůže byla rozříznuta a byly tam umístěny nějaké předměty) Proto jsi byla povolána ke mně. Jsme spojeni.

Illyria: Můj poslední Qwa´ha Xahn byl vyšší. (odchází zpět ke svému sarkofágu)

Knox: (pokořeně) Já… možná se scvrkávám v záři tvé přítomnosti.

Illyria: Tenhle svět není takový, jaký jsem ho opustila.

Knox: Je mi líto, ale s tím nemůžu nic dělat.

Illyria: Ale já ano. (otočí se tváří k Knoxovi a strhne si oblečení)

Knox: (zírá na nahou Illyrii) Eh… dobře.

Angelova kancelář. Angel telefonuje.

Angel: (do telefonu) Himaláje? Já myslel, že je v Jižní Americe.

Spike: (sám pro sebe) My máme pobočku v Tibetu? A co takhle pár Sherpas? (pozn. „Sherpas“ = původní obyvatelé Tibetu)

Angel: (do telefonu) Dobře, podívej… Co tím myslíš, že není v letadle? Vždyť jsi právě řekl… Astrální projekce? Dobře, je nějaká možnost, jak ji dostat do L.A.? Gilesi, tohle je stav nouze! Ne, ne, nechystám se… nenechávej mě čekat!

Wesley: (tiše, ke Gunnovi) Nikdy není čarodějnice poblíž, když ji potřebuješ.

Gunn: Vyjde to. Musí.

Wesley: Byl jsem nerozumný… protože jsem ztratil všechen rozum. Ale neměl jsem si to vybíjet na tobě. (Gunn sklopí hlavu) Já vím, že děláš, co můžeš. (Gunn odvrátí obličej) Je mi to líto.

Gunn: (do očí se mu derou slzy) To mně taky.

Angel: (do telefonu) Jo, jsem pořád ve Wolfram a Hart. Co to s tím má společného? Jo, rozumím. (vztekle hodí telefonem o zeď) Jsme v tom sami.

Spike: Fajn, protože jsem si nebyl jistý.

Angel: To ale na věci nic nemění, jasný? Najdeme Illyriu a...

Harmony: (vejde do kanceláře) Dáte ji za mě facku? (ukazuje na modřinu na tváři) Tak, aby měla taky památku.

Laboratoř. Nahá Illyria stojí u svého sarkofágu čelem k Knoxovi. V místnosti vane vítr a Knox se rozhlíží kolem a snaží se zjistit, odkud vane. Najednou vítr ustane. Knox se podívá na Illyriu.

Knox: (pokrčí rameny) To je všechno?

Illyria udeří rukou do jednoho z krystalů na svém sarkofágu. Tlustá, kožená substance začíná pokrývat celé její tělo. Nakonec stojí oblečená celá v kůži.

Knox: (je úplně fascinovaný) Joo… eh… jo.

Illyria: Jsem připravená začít.

Angel: (vejde do laboratoře následován Spikem, Wesleym, Gunnem a pár strážemi se zbraněmi) Anebo bychom to mohli odložit. (znejistí, uvědomí si, že Illyria vypadá přesně jako Fred)

Illyria: (zaregistruje Angela) Bojovník. Začínala jsem si myslet, že tvůj druh už vymřel.

Spike: Kdepak. Je nás tady kolem docela dost, zlato.

Illyria: (znechuceně) Dva upíři (pozn. v originále „half-breed“ = kříženec, upír) a banda primitivů. To je všechno, co mě teď vyzývá?

Angel: To a taky spousta kulek. (stráže zamíří své zbraně na Illyriu)

Wesley: Dost na to, abychom tě dočasně zneškodnili.

Angel: (jde směrem k Illyrii) Víme, kdo jsi, Illyrio. Viděli jsme zbytek tvého druhu. Všechny ty starodávné, navěky pohřbené tam, kde jsi měla zůstat i ty. Vzala sis něco, co je naše, něco velmi cenného. (výhružně) Odejdi a já ti slibuju, že tě nezničíme, když si to budeme brát zpět. Tvoje volba.

Illyria: Já nesouhlasím. (Illyria chytne Angela a prohodí ho oknem ven na ulici)

Gunn: Střílejte!

Illyria mávne rukou a tím zpomalí čas. Všichni kromě ní se pohybují neuvěřitelně pomalu. Okamžitě popadne Knoxe a opouští Wolfram a Hart. Po chvilce se čas zase vrátí do normálu a Angel dopadne na chodník před budovou Wolfram a Hart. Illyria je ale už pryč i s Knoxem.

Zpět ve Wolfram a Hart. S cinknutím se otevřou dveře výtahu a z nich vychází potlučený Angel doprovázený Harmony.

Harmony: Pardon, šéfe. Možná, že kdybych ji zastavila už v Gunnově kanceláři…

Angel: (držící si ruku) Vyhodila snad tebe z okna?

Harmony: Ne.

Angel: Tak jsi na tom líp než já. (vidí Wesleyho a Spika scházet ze schodů) Co máte?

Spike: Kouř a zrcadla.

Wesley: Žádná stopa ani po jednom z nich.

Gunn: (vychází ze své kanceláře a připojí se k ostatním) Dal jsem rozkazy našim jednotkám. Jestli se Illyria znovu objeví…

Angel: Neobjeví. Má to, pro co si přišla.

Harmony: Knoxe?

Spike: A novej obleček.

Angel: Nějakej nápad, jak se přes nás dostala?

Gunn: Jednu vteřinu tam stála a potom abrakadabra…

Angel: Teleportovala se?

Wesley: To si nemyslím. Kolem ní nebyly žádné známky změny vzduchu.

Spike: Myslím, že jsem viděl trochu rozostřeně, než se z ní stal Houdini.

Gunn: Jako by se snažila dohnat Barryho Allena. (Angel se na něj podívá, očividně vůbec neví, o čem mluví, stejně tak ostatní) Jay Garrick? Wally… (rezignuje) jako by se pohybovala opravdu rychle. (pozn. všechna tato jména jsou postavami z komiksů, známá pod přezdívkou „Flash“ = blesk)

Wesley: Anebo jsme se my pohybovali moc pomalu.

Angel: Skvělý, je supersilná a může měnit tok času.

Harmony: To není fér.

Angel: Trochu to komplikuje situaci, ale nemění to nic na tom, co musíme udělat. Wesi, prohledej laboratoř, projdi Knoxovy záznamy, sarkofág, cokoliv, co by nám pomohlo vrátit Fred.

Harmony: (k Wesleymu) Pojď, jsem dobrá v ničení věcí. (jde nahoru s Wesem)

Spike: Nikdy neřekla nic pravdivějšího.

Gunn: Mám ještě pár kontaktů, co bych mohl zkusit, jestli něco nezjistím.

Angel: (ke Gunnovi) Skvělé, udělej to! (ke Spikovi) Uvidíme, jestli ji můžeme vystopovat a zjistit, kam má namířeno.

Angel a Spike vejdou do Angelovy kanceláře.

Spike: Máš nějakej nápad, jak vystopovat Fred nebo Illyriu, nebo co že to vlastně je?

Angel: Prostě to uděláme, to je vše. (vezme si zbraň ze zdi)

Spike: Tam v laboratoři. Stála tam přímo přede mnou, ale… já nic necítil. Nic. Jako by tam ani nebyla.

Angel: (sklopí hlavu) Já vím.

Spike: Hele, chci vrátit Fred zpátky tak jako všichni, ale když jsem ji tam tak viděl, možná že je opravdu…

Angel: (rozhodně) Ne! Ztratil jsem Cordelii, protože ji nějaká věc napadla. Vkradla se do ní a využila jí. (vytáhne dýku z pouzdra) Ani za nic na světě nedovolím, aby se to stalo znovu.

Laboratoř. Harmony rozbíjí skleněné laboratorní nádobí a prohrabává Knoxovy věci a dělá u toho velký rámus.

Harmony: Nikdy jsem tomu malému bastardovi nevěřila. Rozcuchané vlasy, ponožky, které k sobě nejdou, ten roztomilý, pokřivený úšklebek. (Wesley stojí klidně u sarkofágu a pozoruje ho, nevšímá si rámusu a nepořádku, co dělá Harmony) Celé to hrál (vezme si páčidlo a vypáčí zavřenou skříňku) Chci říct, koho si myslel, že oblafne? (klekne si na kolena, aby viděla dovnitř skříňky) Kromě nás všech… (Wesley se chystá dotknout sarkofágu) Eh, neměl by sis vzít jeden z těch skafandrů?

Wesley: Myslím, že už to napáchalo všechnu škodu, kterou mělo. (pomalu obchází sarkofág)

Harmony: Pravda. Vadilo by ti, kdybych si jeden oblíkla já?

Wesley: (pořád obchází sarkofág) Byla jenom zvědavá. To proto to Fred nedala hned do izolace. (zastaví se u oka celého sarkofágu, u kterého stála Fred, když se nakazila) Jak věci fungují. Co je dělá výjimečnými. Vždycky hledala to, co jiní lidé neviděli. Byla prostě jenom zvědavá. Myslím, že ji za to teď malinko nenávidím.

Harmony: (jemně) Wesi?

Wesley: (rozhodně) Podej mi to páčidlo!

Harmony: (vezme páčidlo a podává ho Wesleymu) Dívka tvých snů tě milovala. To je víc, než většina lidí kdy dostane.

Wesley: Já vím… ale to nestačí. (vezme páčidlo a vší silou jím mlátí do sarkofágu)

Harmony: (křičí) Wesley! Přestaň! Wesley! (Wesley přestane) Oceňuji tvé nutkání ničit, ale to nepomůže.

Wesley: Ne. (vezme jeden z krystalů, který odloupl ze sarkofágu) Ale tohle možná jo.

Harmony: Já myslela, že by to mělo být nerozbitný nebo tak něco.

Wesley: (prohlíží si krystal) Čas. Tyhle symboly poukazují na sérii časových intervalů. Tenhle drahokam je ohnisko sarkofágu. Mohl by se hodit, pokud už není vyčerpaný. (dá si drahokam do kapsy)

Harmony: Dostal nás. Všechno, co jsme našla, je mobil a sýrový sendvič.

Wesley: Je Knoxův?

Harmony: Měl své jméno napsané na sáčku se smajlíkem ve tvaru „O“. (obrací oči)

Wesley: Myslím ten mobil, Harmony!

Harmony: Jo, myslím, že jo. Má na spořiči obrázek Ricka Springfielda, z čehož vyplývá další spousta otázek. (Wesley natáhne ruku a Harmony mu dá ten telefon)

Wesley: (mačká tlačítka) Všechny odchozí hovory byly vymazány. To samé příchozí.

Harmony: A co třeba zmeškané hovory? Knox je nemohl smazat, když u sebe neměl tenhle svůj holčičí telefon.

Wesley: (zmáčkne další tlačítka) Tři za posledních pár hodin. Všechny od stejné osoby.

Ordinace doktora. Doktor, který Gunnovi předtím implantoval do mozku právnické schopnosti, smývá krev se svých nástrojů.

doktor: Vždycky se zašpiním, když je musím otevřít. To proto preferuji méně invazivní metody. Nikdy jsem si nezvykl na krev. Vždycky se mi z ní dělá zle.

Gunn: (objeví se ve dveřích) Tak tohle potom bude velice nepříjemná konverzace.

doktor: (utírá si ruce do ručníku) Zklamal jsem se ve vás, pane Gunne. Všechny znalosti a deduktivní úvahy, které jsme vám implantovali do mozku... (Gunn si svléká sako) a trvalo vám tak dlouho,než jste mě našel?

Gunn: Byl jsem trochu zaneprázdněný.

doktor: Ó ano, slečna Burkleová. (otočí se ke Gunnovi) Jak se vlastně…

Gunn: (popadne doktora a nacpe ho do křesla pro pacienty) Ty mi teď hezky rychle všechno vyklopíš!

doktor: (nervózně) Jistě, zákazník má vždycky pravdu.

Gunn: Všechno, co víš, nebo z tebe nezbude dost na to, aby tě poskládali znovu dohromady, Frankensteine. (pustí doktora)

doktor: Sarkofág obsahoval esenci Starodávné, druhu starodávných démonů, kteří zemřeli a byli pohřbeni před miliony let na místě zvaném Deeper Well.

Gunn: Nic, co bych už nevěděl.

doktor: (vstane) Proč si myslíte, že vám tohle říkám?

Gunn: (praští doktora do břicha) Jak vrátíme Fred zpátky? Jak?

doktor: To nejde.

Gunn: Tomu nevěřím. Vy víte jak. Musíte to vědět!

doktor: Nechal jste projít sarkofág celnicí výměnou za to, že úprava ve vašem mozku bude trvalá. To byla dohoda a tady má účast končí.

Gunn: Tak si to vezměte zpět. Všechno, co jste mi dal do hlavy, zákon, všechny znalosti, vezměte si to zpět. (brečí) Vezměte si i víc, nechte mě jen ve vegetativním stavu. Je mi to jedno, jen ji přiveďte zpět. (šeptem) Prosím, přiveďte ji zpátky.

doktor: (kroutí hlavou) Není co přivést zpátky. Duše slečny Burkleové byla pozřena během vzkříšení. Vše, čím byla, je pryč. (Gunn ho nechá jít) Navždy. Ať tak či tak, uzavřeli jsme dohodu, pane Gunne. Navrhuji, abyste se s tím naučil žít.

Doktor se chystá odejít, když v tom ho někdo praští pažbou zbraně, a doktor se skácí k zemi. Ve dveřích stojí Wesley a míří zbraní na Gunna.

Wesley: (zlostně) Chtěl by si mi něco říct, Charlesi?

Gunn se zděšeně dívá na Wesleyho a uvědomí si, že slyšel jeho rozhovor s doktorem.

Wesley: Knox byl v kontaktu s doktorem, ale ty už tohle asi víš, že ano?

Gunn: (přikývne) Ano, jeden z mých zdrojů…

Wesley: Ne. To, co řekl… o Fred, o její duši, je to pravda? (Gunn sklopí hlavu) Co jsi udělal, Charlesi?

Gunn: (tiše) Byl to jen kus papíru. Ztrácel jsem to. Všechno, co mi dali do hlavy. Všechno, čím jsem se lišil. To, čím jsem byl zvláštní… A on to mohl zpravit. Udělat to natrvalo. Tak jsem podepsal kus papíru. Byla to celní výdejka. Nenapadlo mě, že by to mohlo někomu ublížit.

Wesley: Nic z Wolfram a Hart není zadarmo. (Gunn se odvrátí, má v očích slzy) To jsi přece věděl.

Gunn: (podívá se Wesovi do očí) Nemohl jsem se vrátit zpátky… být zase jenom rváčem. Já… já nemyslel, že by to mohl být někdo z nás. Nemyslel jsem, že by to mohla být Fred.

Wesley: (jde pomalu ke Gunnovi) Rozumím tomu, že ses nechtěl vrátit k tomu… (přestane na Gunna mířit) kým jsi byl. Rozumím tomu a dokážu to odpustit. (položí zbraň na stůl) Ale ty jsi věděl, co se s ní děje. Věděl jsi, kdo je za tohle odpovědný, a nic jsi neřekl. Nechal jsi ji umřít. (vezme ze stolu skalpel a bodne jím Gunna do břicha) Tohle ti odpustit nedokážu.

Wesleyho kancelář. Angel přirazí Wesleyho ke zdi.

Angel: (křičí na Wesleyho) Co jsi to ksakru udělal?

Wesley: To, co jsem musel.

Angel: Nepamatuju si, že by „probodnutí Gunna“ bylo dneska na programu.

Wesley: Vyhnul jsem se hlavním orgánům. S největší pravděpodobností bude žít.

Angel: (znovu přirazí Wesleyho ke zdi) To znamená, že je všechno v pořádku?

Wesley: Nic není v pořádku! (zlostně) Už nikdy nebude nic v pořádku!

Angel: Dostaneme ji zpátky, Wesi.

Wesley: Ne, nedostaneme! Fredina duše…(se slzami v očích) její duše byla zničena během vzkříšení Illyrie.

Angel: (pustí Wesleyho, šokovaně) Víš to jistě? (Wes přikývne) A co Gunn?

Wesley: Dovolil, aby se sarkofág dostal až sem do Wolfram a Hart. Co věděl a kdy to věděl… nemění to nic na tom, co se stalo. Nechal ji umřít!

Angel: Tak jako já. (Wesley se podívá na Angela) Když jsme byli v Deeper Well v Anglii, byl tam způsob, jak zachránit Fred, ale jen pokud by zemřelo tisíce lidí místo ní. I když jsem měl Fred moc rád, tohle jsem nemohl dovolit. Hele Wesi, potřebuju, aby ses přes to teď přenesl. Všechno, co cítíš, všechny, kterým bys rád ublížil. Potřebuju, abys to teď nechal být a soustředil se na to, co je třeba.

Wesley: Illyria.

Angel: Musíme ji zastavit dřív než…

Spike: (objeví se ve dveřích a utírá si z rukou krev) Než rozpoutá peklo na zemi?

Angel: Co jsi dostal z doktora?

Spike: Křik. Různé tekutiny. A jméno: Vahla ha´nesh.

Angel: Vahla ha´nesh. Co to znamená?

Později. Wesley položí na stůl knihu otevřenou na stránce s obrázkem chrámu se sochou uvnitř. Socha je obrovská, sahá až ke stropu chrámu. Má čtyři ruce a celé tělo vypadá jako spousta hadů zapletených do sebe. Socha drží dvě ostré zbraně. V pozadí jsou vidět tisíce malých stvoření.

Wesley: To je její chrám. To tam měla být vzkříšena.

Angel: (ukazuje na obrázek) To je Illyria.

Wesley: Ve své původní podobě.

Spike: (ukazuje na tisíce malých stvoření v pozadí) A co jsou zač tihleti mrňaví?

Wesley: (čte) Její armáda zkázy.

Spike: To je teda šok.

Angel: Byli pohřbeni s ní.

Wesley: Čekajíc na její návrat.

Spike: Do Los Angeles?

Wesley: Tady se nacházel její chrám před miliony let a stále je tady.

Angel: No… myslím, že bych si pamatoval, kdyby něco takovýho stálo hned vedle Ralpha.

Wesley: Je to mimo naši časovou dimenzi. Jen Illyria dokáže otevřít bránu.

Angel: Nějaký nápad, jak ji zastavit?

Banka. Stále noc. Illyria vchází dovnitř doprovázená Knoxem a na zemi vidíme mrtvého strážníka.

Illyria: Tvá rasa je křehká. Jak je možné, že ovládá tento svět?

Knox: Vyvinuté palce. Oheň. Televize. To, co postrádají na síle, si vynahrazují ohromnou lstivostí.

Illyria: Jste podvodníci.

Knox: Ano, všichni jsou. Zaslouží si trest.

Illyria: Oni? Ty se nepovažuješ za součást své vlastní rasy? (zastaví se)

Knox: Už ne. Jsem s králem. (nedočkavě) Otevři bránu. Probuď svou armádu. Smeť lidi z povrchu zemského a navrať to, co jsi ztratila před miliony let. Kdy světu vládli…

Illyria: Buď zticha.

Knox: (pokořeně) Jistě. (ukloní se) Omlouvám se. (ustoupí) Moje chyba.

Illyria napřáhne ruku a náhle se zvedne prudký vítr. Po chvíli ustane, ale žádný portál se neotevře.

Illyria: (nechápavě) Brána je zablokována.

Knox: Toho jsem se obával. (postoupí vpřed) Wolfram a Hart ji nejspíš nechali zamknout. Mají toho v rozvrhu hodně.

Illyria: Wolf (vlk), ram (beran) a hart (jelen)? V mých dobách byli slabí. O něco málo silnější než upíři.

Knox: No, hádám, že poněkud zesílili. Ale neměj obavy. (zvedne svou brašnu) Vzal jsem sebou svůj kostěný klíč, jen pro jistotu.

Nemocniční pokoj. Gunn leží v nemocniční posteli a zírá před sebe. Přijde k němu Harmony a nese mu nějaké papíry.

Harmony: Je tady něco, co musíš podepsat.

Gunn: Nemyslím si, že by Angel chtěl, abych teď něco podepisoval.

Harmony: No, to je právě ono.

Gunn: (posadí se a vezme si papíry) Nikdo jiný neměl žaludek na to mi to donést? (podepíše papíry a vrátí je Harmony)

Harmony: Je to pravda? To, co o tobě říkají?

Gunn: Myslím, že jo.

Harmony: Jak jsi to mohl udělat? Svým kamarádům? Fred?

Gunn: Protože jsem byl slabý. (ušklíbne se) Protože jsem chtěl být někým, kým nejsem. (potřese hlavou) Protože jsem nevěděl, kam patřím. Nikdy jsem to nevěděl. A kvůli dalšímu tisíců důvodů, které teď nic neznamenají, protože ona je mrtvá. (pláče) Je mrtvá a nikdy se už nevrátí… kvůli mně. Je to moje vina a je mi to líto… Je mi to líto.

Zpět v bance. Illyria se dívá, jak Knox na zemi provádí kouzlo s několika malými kostmi. Vidí, jak kosti zmizely.

Knox: Show začíná.

Spike: Nějaká volná místa?

Knox a Illyria se prudce otočí a uvidí Angela, Spika a Wesleyho.

Angel: Jestli ne, můžem se koukat odsud. (Illyria se ušklíbne)

Knox: Lidi, měli jste si nejdřív přečíst hlavní body programu. Tohle nemůžete vyhrát.

Wesley: Tak všichni umřeme, když se o to budeme snažit.

Illyria: Proč?

Angel: Chceš krátkou verzi? Co takhle začít tím, že se tady promenáduješ a vypadáš jako žena, kterou jsi zabila.

Illyria: Myslíte si, že tohle ji zachrání?

Angel: Ne.

Illyria: Zatím vyhledáváte konflikt, který nemůžete vyhrát.

Angel: (blíží se k ní) To, o co se tady snažíš… probudit svou armádu, obnovit svůj svět, nevinní lidé by zemřeli. Stejně jako Fred. Tohle nedopustím.

Illyria: Jsi ochránce těchto stvoření?

Angel: Ano.

Illyria: Bojoval bys za jejich životy?

Angel: Ano.

Illyria: (ukáže se na Knoxe) Dokonce i za ten jeho?

Knox: (nervózně k Illyrii) Je tohle problém? Je můj život v ohrožení, pane? Králi?

Angel: Jsi tak nízko, jak je to jen možné, Knox. Ale jsi pořád součástí lidstva, které sice není vždy ideální, ale je o mnoho lepší než to, co tu bylo předtím. A kdybych si měl vybrat mezi tebou a jím, potom ano, bojoval bych i za jeho život, jako za jakýkoliv jiný. Protože to je to, co lidé dělají. To je to, co nás dělá…

Ozve se rána a kulka zasáhne Knoxe do hrudníku. Ten se skácí k zemi. Zbraň drží Wesley..

Angel: (otočí se na Wesleyho) Poslouchal jsi mě vůbec?

Illyria: (naštvaně) Zničil jsi mého Qwa´ha Xahna.

Spike: Jo, ale musíš připustit, že si o to koledoval.

Illyria: Uráží mě, že si myslíš, že na něm záleží.

Angel: Máš pravdu. On není problém. To ty jsi.

Angel se napřáhne mečem po Illyrii a rozpoutá se boj. Illyria nejdříve odhodí Angela přes celou místnost a potom praští Spika. Wesley na ni střílí, ale Illyria nakopne mrtvého Knoxe a odhodí ho přímo tak, aby dopadl na Wesleyho. Angel se postaví a znovu zaútočí na Illyriu. Přidá se k němu Spike a oba bojují meči. Illyria jim snadno vzdoruje. Náhle uchopí jejich meče a odhodí oba upíry přes celou místnost, každého na jinou stranu.

Illyria: Nezajímavé.

Wesley se zvedá, ale Illyria stačí mávnout rukou a zpomalit čas. Vše je teď zpomalené: Spike se snaží zvednout a Angel si sahá pro něco do kapsy. Illyria chce pokračovat a projít portálem, ale najednou se před ní objeví Angel držící krystal.

Angel: Kam ten spěch? (praští Illyriu a ta přeletí místnost)

Illyria: (nechápavě) Jak?

Angel: (ukáže jí krystal) Z tvého sarkofágu. Je to připoutáno k tobě a já jsem připoután k tomu.

Illyria: Jak lstivé.

Illyria podkopne Angelovi nohy. Praští Spika do břicha a otevře portál. Proskočí portálem a Wesley z posledních sil skočí za ní. Angel a Spike přiběhli příliš pozdě. Portál se opět uzavřel.

Illyriin chrám. Wesley dopadne na zem a pozoruje Illyriu, jak stoupá po schodech.

Illyria: Je pozdě. Moje armáda povstane, tenhle svět bude zase patřit mně. (přijde do hlavní lodi svého chrámu a vidí, že její socha je zničená a armáda mrtvá)

Illyria: Ne!

Rozhlédne se kolem. Obelisk je rozbitý. Místo je tiché jako jeskyně. Její chrám je kompletně zničený.

Illyria: Tak to nemůže být… (zdrceně) Je pryč. (padne na kolena a prohrábne prsty písek) Můj svět je pryč.

Wesley: (namíří ji pistoli přímo na hlavu) Tak teď víš, jak se cítím.

Illyria se zoufale podívá na Wesleyho. Ozve se zvuk a Wesley se otočí. Uvidí, že se portál znovu otevřel. Podívá se zpátky, ale Illyria už je pryč. Naposledy si prohlédne její zničenou sochu a projde portálem zpátky.

Později. Angelova kancelář. Angel se Spikem sedí a mluví, zatímco Wesley zírá do prázdna.

Spike:  Žádná armáda zkázy plenící zemi. Jedna nula pro nás!

Angel: Musíme zavřít bránu do Illyriina chrámu. Natrvalo. Už nechci žádná další překvapení.

Spike: A co naše hadí královna?

Angel: Má ještě dost síly na to, aby nás mohla ohrozit. Znovu to promyslíme a postaráme se o to. Wesi?

Wesley: To je vše, co můžeme dělat. Budu v laboratoři. (odejde)

Spike: (povzdechne si) Dlouhej den… Ta nabídka ještě pořád platí? Poslat mě pryč jako agenta se zvláštním posláním?

Angel: Jo, pořád platí.

Spike: Skvělý. Možná bys měl poslat Gunna… než si Wes zase zasouloží.

Angel: (překvapeně) Ty neodjíždíš?

Spike: Ona by to tak chtěla. (chvíli přemýšlí, podívá se na Angela) Já to tak chci. Fakt tě nemám rád. A nemyslím, že někdy budu. Ale to, co se tady děje, je důležitý. Fred za to položila život. To jediné, co můžu udělat, je položit za to zbytek toho mého. (podívá se z okna) Válka se blíží. Oba to víme… A bude to něco horšího než Illyria. Věci budou dost drsný. Sem já patřím.

Fredina kancelář. Wesley dává Frediny věci do krabice.

Illyria: (objeví se ve dveřích) Stále truchlíš… kvůli jednomu životu.

Wesley: (aniž by se otočil a podíval se na ni) Proč jsi tady?

Illyria: Já… (zmateně) jsme nejistá. (podívá se kolem sebe) Tohle místo… bylo součástí téhle schránky.

Wesley: (naštvaně) Neříkej jí… (zhluboka se nadechne) Ta žena, kterou jsi zabila, měla jméno.

Illyria: Tohle je pro tebe důležité. Že věci mají jména. Ta schránka… Winifred Burkleová… Nemůže se k tobě vrátit.

Wesley: (smutně) Já vím.

Illyria: Zatím jsou to jen útržky. Když její mozek zkolaboval, elektrická energie se nabourala do mého funkčního systému… vzpomínky.

Zvedne ruku a přiblíží k sobě palec s ukazováčkem. Mezi nimi přeskakuje elektrická jiskra.

Illyria: (promluví hlasem Fred) Prosím… Wesley, proč tady nemůžu zůstat?

Wesley: (odvrátí se, se slzami v očích) Ne! Odejdi.

Illyria: Já nemám kam jít. Mé království je už dlouho mrtvé… (tiše) Mrtvé. Je toho tolik, čemu nerozumím. Byla jsem přemožena. Nevím, kam teď patřím.

Wesley: (naštvaně se na ni otočí) Tvé místo je se zbytkem tvých lidí. Mrtvých a proměněných v prach.

Illyria: Možná. Ale jsem tady. Musím se naučit chodit po tomto světě. (jde pomalu k Wesleymu) Potřebuji tvou pomoc… Wesley.

Wesley: (potlačuje slzy) Když ti pomůžu… musíš se změnit. Nesmíš už zabíjet.

Illyria: Ty jsi zabil Qwa´ha Zahna i proti vůli svého vůdce.

Wesley: (kroutí hlavou) Zabil ženu, kterou jsem miloval.

Illyria: (snaží se to pochopit) A proto to bylo správné.

Wesley: Ne, to nebylo správné. (dá si ruce v bok) Já jsem nejspíš ten poslední člověk na světě, který by tě měl učit, co je správné.

Illyria: Ale naučíš mě to. Když to dodržím, pomůžeš mi.

Wesley: Ano.

Illyria: Protože vypadám jako ona?

Wesley: (šeptem, se slzami v očích) Ano.

Illyria: (stoupne si k Wesleymu a spolu se dívají na její sarkofág dole v laboratoři) Oba tíhneme k tomu, co je pryč. Je v tomhle životě něco jiného než zármutek?

Wesley: Je tu láska… Je tu naděje… aspoň pro některé. Naděje, že najdeš něco, co má smysl… že v tvém životě bude i trocha radosti… a že po tom všem… tě může ještě něco překvapit.

Illyria: A stačí to? (podívá se na Wesleyho) Stačí to na to, aby člověk mohl žít dál?

Začíná hrát píseň „A place called home“ od Kim Rochet.

Následují záběry, jak Gunn leží v nemocniční posteli. Harmony sedí ve své kanceláři a zírá do prázdna. Lorne pomalu popíjí svůj drink. Spike sedí na schodech chodby Wolfram a Hart. Angel je za svým stolem ve své kanceláři. Wesley ukládá poslední Frediny osobní věci, včetně ošoupaného bílého králička s brýlemi, do krabice. A Illyria stojí u svého sarkofágu a zlehka se ho dotýká… všichni jsou smutní a zasažení ztrátou Fred.

Střih do minulosti. Fred, v době kdy odchází na vysokou, se loučí se svou matkou, nasedá do auta a jede vstříc svému osudu.

|| zpět ||