Angel - 5x04 Hellbound
Vědecká laboratoř, noc.
Fred prochází chodbou a míří do vědecké laboratoře. Ve dveřích se mine
s jedním svým zaměstnancem.
Fred: Dobrou noc.
muž: Dobrou.
Fred dojde ke stolu a listuje
v papírch, které drží v rukou. Najednou něco zaslechne a rychle se otočí…
nikdo tam ale není. Oddechne si a obrátí se… lekne se a zaječí – před
ní stojí Spike. Fred upustí papíry a ty spadnou na zem.
Spike: (rezignovaně) Jak dlouho víš, že tam stojím?
Fred: Jen od vestibulu. Ale to nenadálé objevení se za mnou, bylo vážně děsivé. Hele. Spadly mi papíry. (sehne se a zvedne je)
Spike: Dobrej pokus.
Fred: Díky.
Spike: Pomohl bych ti, ale... Jsem zatracenej duch k ničemu. (nechá svou ruku projít zařízením v laboratoři)
Fred: Stále žádná změna?
Spike: Ani nejmenší. Nezvednu ani pírko. Neumím lidi ani vystrašit
Fred: Už jsem ti to vysvětlovala. Nejsi duch.
Spike: No tak do toho, obejmi mě. (roztáhne ruce k objetí)
Fred: Víš, co myslím. Jsi víc než jen duchovní ozvěna. Nikdy jsem ještě nic takového jako jsi ty neviděla. (začne skenovat Spikovu tělesnou teplotu)
Spike: Vsadím se, že to říkáš všem duchům.
Fred: Tvoje vyzařování zase kleslo o dva stupně.
Spike: Říkal jsem si, že se trochu ochladilo.
Fred: Je všechno... Můžeš...
Spike: (zkříží ruce) Ucítit dech věčného zatracení? Možná proto se nemůžu ničeho dotknout. Moc se soustředím na to, abych neskončil v pekle.
Fred: To nepřipustím. Pracuju na jedné teorii. Dobře, je to tedy spíš tušení. Ale věřím, že už jsem blízko.
Spike: Udělat ze mě skutečnýho chlapa?
Fred: Tak skutečného jako jen upír s duší může být. Nebude to jako u Angela s proroctvím, ale...
Spike: Jaké proroctví?
Fred: „Shan-shoe-ha“ nebo tak něco. Které říká, že až Angel zachrání dostatek lidí, stane se zase člověkem.
Spike: Páni, fakt? (s hraným nezájmem) Tím líp pro něj.
Fred: Vždyť to dává smysl!
Spike: Jako co?
Fred: Kolísání tvé
teploty. Chyba v kolísání částic. Je to skoro tak, jako by se tvoje esence
prolínala mezi dimenzemi. To by mohl být klíč, ale jen v případě, že ten
amulet, kterým jsi zachránil svět... je nějakým mezirealitním zesilovačem.
A je schopný se napojit na silné
Spike: A co tohle znamená v
normální lidské řeči pro nás skoro zesnulé?
Fred: Znamená to, že pokud
obejdu většinu fyzikálních zákonů, je tu reálná šance, že tě udělám
zase zhmotnělým.
Spike: (sladce se usměje) No, pokud se to povede, máš u mě
obrovské objetí. (zkusí se opřít o laboratorní stůl, ale propadne jím
dolů)
Fred: Spiku?
Sklepní prostory WH.
Spike: (směje se) Nádhera!
Spike se postaví a rozhlíží se. Zaslechne podivné zvuky podobné řezání a vydá se za nimi. Vejde do menší místnosti, uprostřed ní sedí chlap na židli zády k němu a něco dělá na stole před sebou.
Spike: Nechci rušit tvoje
vysedávání v tmavým sklepě, kámo... ale mohl by jsi mi ukázat
Spike jde k neznámému muži blíž a uvidí, jak si muž řeže
prsty, jeden po druhé, velkým nožem. Muž se podívá na Spika a my vidíme,
že jeho obličej je znetvořený a zkrvavený. Spike se na něj vyděšeně podívá,
ale najednou muž zmizí.
Spike: Budu to brát jako ne.
Hala ve WH.
Lorne: Bubbe, sjednal jsem ten kšeft pomocí svých dvou rohů. Druhá na řadě hned po Gwyneth. Jo. Ne, ne, neplač. Přestaň plakat. Fajn, pár kilo jsi přibrala. Jo, nemůžou jen tak... (zamává Fred, která kolem něj prochází) Ne, ne, ne. Jen nejez ty tabletky. Postarám se o to. A když ne, sám jich s ním plnou hrst. (vejde do výtahu)
Fred vejde do Wesleyho kanceláře, cestou si pořád něco píše do bloku. Dojde k Wesleymu stolu, utrhne papír z bloku a položí ho před Wesleyho.
Fred: Tohle potřebuju tak rychle, jak to jen půjde. (otočí se a odchází)
Wesley: Ahoj, Wesley. Ráda tě vidím.
Fred: (obrátí se k Wesleymu) Promiň, jsem trochu roztržitá.
Wesley: (čte z papíru) Magdalena Grimoire, Necronomicon mrtvých... Pojednání o vysoké fraktální geometrii ve 12 dimenzích... Roztržitá asi není to správné slovo.
Fred: Jak rychle to můžeš sehnat?
Wesley: Půlka toho jsou
velké vzácnosti na trhu se starožitnostmi. (vstane a jde k ní) Kdybych
využil kontakty, které jsem získal za poslední měsíc. Jako nový vedoucí
rešeršního a
Fred: Bezva. Dej mi vědět hned, jak to přijde.
Wesley: Pod jednou podmínkou. Večeře.
Fred: (vypadá překvapeně) Uh, já…
Wesley: Myslím, že by jsi se měla konečně pořádně najíst. Kdy jsi naposledy jedla něco normálního? Anebo si zdřímla víc než na chvilku v laboratoři?
Fred: Jsem v pohodě, fakt. Dvacet minut? Díky. Žádný strach. Jsem naprosto, úplně... (chce odejít, ale ve dveřích znenadání narazí na Eve a lekne se) Aah!
Eve: Ahoj. Máš minutku?
Střih do Angelovy kanceláře. Angel sedí za svým stolem, Eve stojí vedle něj a Fred sedí v křesle před Angelem.
Angel: Vím, že je těžké
přejít z malé detektivní kanceláře k... řízení Wolfram a Hart. A všichni
jsme se museli přizpůsobit, ale...
Fred: Jsem v pořádku. Wes se mnou zrovna mluvil. A dám si pořádný jídlo. A nejmíň šest hodin se prospím, takže si už nemusíte dělat starosti. Je mi dobře. Fakt.
Angel: Dobře. To je... (letmo se podívá na Eve) Vlastně mám jen pár připomínek k tomu, kolik... utratí vědecká laboratoř.
Fred: Aha, jo. Asi jsem trošku překročila rozpočet...
Eve: O 800 tisíc dolarů. O tolik jsi překročila svůj čtvrtletní rozpočet. A čtvrtletí ještě ani neskončilo, zlatíčko. (sedne si na kraj Angelova stolu)
Fred: Hele, vím, že to zní jako... Vím, že to je hodně peněz, ale pokouším se o něco, co ještě nikdo přede mnou nedokázal. Teda, chci říct, dát Spikovi znovu tělo...
Angel: (zpozorní) Páni. O co že se to snažíš?
Fred: Udělat Spika zase fyzickým, jak jsi chtěl.
Angel: Ne-e. To co jsem žádal bylo, dostat Spika pryč z Wolfram a Hart.
Fred: Angele... (vstane z křesla) Přijali jsme nabídku na převzetí pobočky v L.A.... té nejhorší mutlidimenzionální právnické firmy, protože jsem si mysleli, že můžeme něco změnit. Zdroje Wolfram a Hart využít k něčemu prospěšnému.
Angel: A co to má společnýho se Spikem?
Fred: Zachránil svět. Upír s duší, bojující za dobro lidstva. Už ti to došlo? Je jako ty... šampion.
Angel: (zkříží ruce) Bože, to slovo fakt nesnáším.
Fred: Uvědom si, jaká by to byla výhoda, kdyby bojoval na naší straně.
Angel: Znám Spika líp než kdokoliv jiný. Jediné, o co se stará, je on sám.
Fred: A Buffy.
Eve: Teď to začíná být zajímavé.
Angel: (obrátí oči v sloup) Jo, máš pravdu. Stará se i o Buffy. Takže, kam si myslíš, že se rozběhne, až se jeho nové reálné nohy dotknou země?
Fred: Tak o to tu jde? Máš strach, že až se vrátí na zem, poběží za tvou bývalou?
Angel: Chci jen, abys byla opatrná, Fred. Vím, jak šarmantní dokáže Spike být.
Eve: Je docela roztomilý s
těma jeho očima a...
Fred: (hraje si na připitomělou puberťačku) A těmi vlasy a tváří... (svým normálním hlasem) Co si myslíš, že jsem úplně blbá? Vím, že si se mnou hraje, všechny ty pohledy a úsměvy. Nejsem nějaká poblázněná zabouchnutá školačka.
Angel: O co teda jde?
Fred: Jde o to, udělat co je správné. Vzpomínáš?
Angel: Tvoje oddělení, tvoje rozhodnutí. Jen nebuď zklamaná, když to nevyjde. Někoho prostě nejde zachránit.
Střih. Spike je ve vědecké laboratoři a hledá Fred.
Spike: (povzdechne si) Někdy není pěkná šílená vědkyně na blízku, když ji potřebuješ. (všimne si Frediných poznámek a amuletu a znovu si povzdechne) Cokoliv smolíš, brouku, měla bys sis raději pospíšit.
V tom začne blízká lampa blikat a podivně bzučet. Spike jde k ní a za ním vidíme na stěně proběhnout velký stín.
Spike: Už jsi skončil s vysedáváním ve sklepě? Jdeš si nahoru pro pár úsměvů?
Za blízkými dveřmi uvidí blikání světla.
Spike: Fajn. Já jsem upíří duch, ty idiote. Kvůli nám se lidé bojí tmy. (jde za blikajícím světlem)
Střih do haly. Nad Spikem blikají světla a vedou ho dolů chodbou.
Spike: Kašlu na to. Nehraju hru „sleduj blikající světlo“ po zbytek... (uslyší ženský pláč) Dobře. Přilákali jste mě až sem s touhle děsivou show. Co bude teď?
Spike jde k ženě, která se krčí u podlahy a choulí se v klubíčku. Je oblečena v šatech z 19. století. Když Spike přijde blíž, žena vstane a roztáhne ruce – ty jí končí před loktem, takže má jen pahýly.
duch ženy bez rukou: Prosím. Drž mě. Drž mě, prosím. Přichází.
Žena k němu jde a chce obejmout. Jakmile se ale Spika dotkne, projde jím a zmizí.
Angel vchází do své kanceláře,
tam už na něj čeká Spike.
Spike: Takže, co budeme dělat dneska? Vyplašíme pár nepořádných byznysmenů?
Angel: (povzdechne si a naleje si do skleničky krev) Dnes máme zavřeno, Spiku. Přijď mě otravovat zítra.
Spike: Na můj vkus je tu příliš řídký vzduch. Patřím dolů mezi odpad, nemám pravdu?
Angel: A on je stále ještě tady. (jde k oknu)
Spike: Jen jsem si myslel, že bychom se mohli trochu zabavit. Znáš to, dva staří upíři se... spolu poflakují.
Angel: Už to začínáš cítit, nemám pravdu? Jak moc jsi blízko. Peklu.
Spike: A co když ano? Není to zas tak hrozný, ne? Když mohla uniknout taková padavka jako ty...
Angel: Nikdy jsem z pekla neutekl. Jediné čeho jsem dosáhl byl malý odsun. Nejsem si jistý, jak jsem to dokázal.
Spike: Přestaň si stěžovat, Mahatma. Fred mi řekla všechno o tom tvým skvělým proroctví. Nasbíráš všechny ty dobré skutky a pak dostaneš odpuštění, stejně jako všechno jiné.
Angel: (obrátí se čelem ke Spikovi) Kromě jedné malé
maličkosti. Všechny tyhle proroctví jsou na hovno. Jsou na nic. Nic není
napsáno černé na bílém nebo jisté, Spiku. Zachránil jsi svět a skončil
jsi v ďábelské právnické firmě.
Spike: Nebo si hraju na Caspera s jednou nohou v grilu.
Angel: (projde kolem Spika a šeptá mu do ucha) Vážně si myslíš, že na něčem z toho záleží? To co jsme udělali... Životy, které jsme zničily... to jediné se nám počítá. Takže, překvápko. Dostaneš se do pekla. I se mnou. (sedne si na gauč)
Spike: Tak proč bych se měl starat? (posmívá se) Snažit
se udělat správnou věc, nějak to rozlišit.
Angel: Co nám zbývá?
Spike: Takže je to tak. Fakt se budu škvařit.
Angel: Vítej do klubu.
Spike: (povzdechne si a sedne si vedle Angela) Přinejmenším mám aspoň společnost, ne? Ty a já, znova spolu. Hope a Crosby. Stills a Nash. Chico a Man.
Angel: Jo, skončili jsme?
Spike: Nikdy jsi nebyl na tyhle lehčí rozhovory, co? Vždycky jsi byl až moc zaneprázdněný vytvářením dojmu tajemného hrdiny. Bože, tohle miluju.
Angel: Ne tak moc jako já to tvoje věčný stěžování.
Spike: Velkolepý způsob, jakým vždycky rozkazuješ, jak se děláš tím dokonalým.
Angel: Nikdy neposloucháš.
Spike: Vždycky skáčeš do řeči.
Angel: A tvoje vlasy. Jak se ta barva jmenuje? Radioaktivní?
Spike: O tohle ses nikdy nestaral, Liame. Ani když jsme byli zlí.
Angel: Ty ještě míň.
Spike: Fajn.
Angel: Dobře. Ještě jedna věc…
Spike: Fakt?
Angel: Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale já měl rád tvoje básně.
Spike: (zamračí se) Ty máš rád Barryho Manilowa.
Spike náhle uvidí mrtvého muže visícího ze stropu, což ho dost rozruší.
Angel: Co je?
Spike: Ty to nevidíš?
Angel: Co bych měl vidět? (z jeho pohledu tam nikdo není)
Spike: Nic. Moc řečí o ohni a síře. (podívá se na Angela a
za ním uvidí další mrtvolu)
Angel: Co?
O něco později. Spike chodí rozčileně po místnosti a nadává. S Angelem jsou tam už i Fred a Wesley.
Angel: Zrovna teď?
Spike: Ano. Zrovna teď a zrovna tady. (na duchy) Zmizte! Pokouším se tady povídat si. Sklapni! Nezajímá mě...
Wesley: (na Angela) S kým to mluví?
Angel: S duchy.
Fred: Kde jsou? (jeden duch je za ní, ale ona ho nevidí)
Spike: Všude. Ty otravný strašidla vycházející ze stěn. (k duchovi) Ne, s váma nemluvím. Táhněte!
Gunn: Právě jsme to ověřili u ochranky.
Eve: Dělají tady každou hodinu kontrolu s mystiky.
Angel: Kolik jich tu je?
Gunn: Ani jeden. Poslední kontrolu dělali před 10 minutami. Spike je jediný neztělesněný v téhle budově.
duch ženy bez rukou: (šeptá ke Spikovi) Jde si pro tebe.
Spike: Ověřte to znova.
Fred: Možná bysme se měli vrátit zpět do laboratoře.
Spike: (vidí duchy v místnosti) Ne. Říkám vám, že tady jsou. Musíte to znova prověřit. Něco se děje.
oběšenec: Je tu.
Spike: Fred, prosím. Musíš použít svůj perfektní mozek a vymyslet jak mě odsud, k sakru... (náhle zmizí)
Fred: Spiku?
Eve: Kam šel?
Angel: To je dobrý. Někdy tohle dělá.
Spike: Co dělám?
Fred: Měli bysme se rozdělit a zkusit ho najít. Musíme ho najít. (všichni odejdou z místnosti)
Spike: Co jdete hledat? Nikam jsem nešel. Fred? Jsem tu. Jsem... jsem pořád tady! Fred!
mužský hlas: Ona ti teď nepomůže, Williame. Nikdo ti nepomůže. (chechtá se)
Obraz ztmavne.
Spike stále stojí v místnosti, nyní už prázdné.
Spike: Je tohle ta část, kdy řeknu „Kdo je tam?“ a stane se něco strašidelnýho?
Na zdi za ním proběhne stín.
Spike: Myslel jsem si to.
Spike vyjde z místnosti
a pokračuje tmavou chodbou. Výtah cinkne a otevřou se dveře.
Spike: Ale ne, strašidelný výtah. Potřebuju víc, abych se vyděsil. (povzdechne si a nastoupí do výtahu, dveře za ním se zavřou)
Wesley, Gunn a Fred jdou do Wesleyho kanceláře.
Wesley: Angel poznamenal důležitou věc. Spike nedobrovolně mizí častěji a častěji.
Gunn: Dej mu 20 minut a objeví se vedle tebe v tvojí koupelně... A bude si dělat srandu z tvýho... (podívá se na Wesleyho) To to dělá jenom mě?
Fred: Hele. Vím, že to už udělal víckrát, ale viděli jste, jak se tentokrát choval. Tentokrát to je jiné. Je nervózní a má halucinace.
Gunn: A to duchové můžou?
Wesley: Máme tu čest s jedinečným případem, podle toho co zatím víme. Šílenství taky není úplně vyloučeno.
Fred: Není blázen.
Gunn: Křičel na lidi, kteří tady nejsou! To je obdobné případu Lanterman-Petris-Short, což znamená... Omlouvám se. Někdy mě vědomosti firmy úplně zahltí.
Fred: Nevíte, čím si Spike prochází. Kde se ocitne, když zmizí. Řekl mi to. (dramatická pauza) Mizí do pekla.
Gunn: Myslel jsem si to.
Wesley: Jistě.
Gunn: Kam jinam by mizel?
Střih do sklepa. Výtahové dveře cinknou a otevřou se. Spike vystoupí.
Spike: Musel to být sklep. (znovu uslyší zvuky řezání) Už jsem tuhle hru jednou hrál. Ne, že by mi vadilo druhý kolo.
Jde temnou chodbou až k místnosti se stolem a židlí. Ale muž tam není. Ovšem zkrvavené prsty na stole ano. Do místnosti vejde žena, oblečená ve staromódním oblečení z kanceláře. V oku má zapíchnutý kus skla a zpívá si.
duch ženy se střepem v oku: (zpívá) Přijde si to pro tebe. (chichotá se)
Spike: Co přesně tím myslím, zlato?
duch ženy se střepem v oku: Sekáč tě dostane.
Spike: Sekáč? Velký odpudivý chlap s kosou? A tenhle celý humbuk je jen kvůli tomu?
duch ženy se střepem v oku: Bolí to…
Spike: Už pár měsíců bloudím v zemi ztracených, jak je libo. Propadl jsem sítem nebo co?
duch ženy se střepem v oku: (vyndá si z oka kus skla) Neměj strach, Williame. Nezapomněli jsme na tebe. (máchne střepem po Spikovi a zmizí, Spikovi zůstane na tváři krvavý šrám)
Fred pracuje ve své laboratoři.
Fred: Převedeme kvocient křížem přes zůstatek. Vyrovnáme nerovnováhu Lumireanovou čtvrtou konstantou.
Spike: (mluví na Fred) Myslím, že vím, co to je, ty věci, co vidím. Je to uvítací párty. Asi se peklo už dost načekalo. Natahujou po mě ruky. Vyslali svýho chlapa, aby mě sbalil.
Fred: (dívá se do papírů) Věděla jsem to.
Spike: Znají moje jméno. Vědí, jak mi ublížit. Chtěl jsem ti poděkovat, zlato. Za to že ses mi snažila pomoct. Chtěl jsem ti říct, co to pro mě znamená předtím než...
Fred: Sakra, jsem dobrá.
Spike: Jsi?
Fred: Jsem zatracený génius! Jen musím škrtnout odmocninu.
Spike: (rozčileně) Myslel jsem si, že mi rozumíš, nebo ne?
Fred: Což způsobí zpětnou vlnu, která zničí polovinu L.A.
Spike: Co?
Fred: Ach jo, nikdy to nevyřeším.
Spike: Ale vyřešíš. Jsi génius, pamatuješ? Teď to nevzdávej Fred, prosím.
Spike chce automaticky chytnou Fred za paži a tak ji zadržet. V jejich dotyku náhle proběhne něco jako elektřina a Fred se vyleká.
Fred: (podezřívavě se rozhlíží kolem) Spiku?
Spike: Správně, lásko.
Taky jsi to cítila, že jo? Jsem tu. Stále jsem tu. Ne! Ona mě cítí. Ještě
mě nedostaneš! Nedostaneš mě!
Fred: Spiku, jestli jsi tu, tak mi dej nějaké... (stále se rozhlíží, když v tom náhle uvidí Angela) Mohli by jste s tím všichni přestat, prosím?
Angel: Promiň. Jen jsem ti chtěl dát vědět, že...
Fred: Angele, něco bylo v laboratoří. Dotklo se mě to. Myslím, že to mohl být...
Angel: Fred, ještě jednou jsem to zkoušeli s mystiky. Nic nenašli.
Fred: Vykašli se na mystiky. Vím, co jsem cítila. Musíme najít způsob, jak se s ním spojit, dřív než bude pozdě.
Konferenční místnost – Wesley a Gunn sedí u konferenčního stolu spolu s Fred a Angelem.
Wesley: Možná bysme to měli zvážit.
Gunn: Myslíš? Viděl jsem
dost hororů na to, abych věděl, že tyhle věci většinou končí zle.
(Eve pustí do místnosti velmi atraktivní blondýnku oblečenou v červených
šatech) Beru to zpět.
duchovní: V pořádku,
začneme. Eve mi řekla, že jste ztratili ducha.
Fred: No, technicky vzato, on ani není duch. Spíš…
duchovní: Jo, cokoliv. (sedne si do čela stolu) Takže, pokud mám vaši plnou pozornost... můžeme s tím začít. Zamumlám pár uklidňujících slov, abych nás dostala do duchovní sféry. A pak se uvidí. Jestli dokážeme najít toho vašeho nezvěstného ducha. Dobrá, vyprázdněte si svou mysl, což, jak sleduju podle vašich pohledů, nebude zas takový problém.
Fred: Máme se držet za ruce?
duchovní: Jen jestli jste osamělí. Teď ztichněte a nechte mě dělat mou práci. (nadechne se a vydechne) Volám Strážce duší, Strážce přechodu. Nechej proudit náš dech od toho co je, k tomu co odešlo. Požehnej nás přítomností ztracených. Dovol nám komunikovat se světem mimo náš dosah. Dej hlas těm, které už nemůžeme slyšet. Vyzývám tě... otevři své brány, ukaž nám svá tajemství. (otevře oči) Cítím něčí přítomnost.
Spike: Jo, to máš sakra pravdu.
duchovní: Velmi blízko.
Spike: Přeskoč ty kecy a řekni jim, aby mě odsud dostali.
duchovní: Tak moc bolesti…
Fred: Má bolesti?
duchovní: Tak temná duše. Tak moc utrpení.
Spike: Temno. Bolest. Utrpení. Už to chápou. Teď jim řekni, ať mě pomůžou.
duchovní: Přichází! Přichází!
Spike: Vždyť už jsem tady? O čem to mluvíš?
duchovní: (vystrašeně) Panebože, cítím ji. Tu temnou duši. Je tady. Je to… je to…
Spike: Sekáč! Ten zatracenej zmetek Sekáč! Dělej, řekni jim to.
duchovní: Je to… (žena si sevře hrdlo a snaží se nadechnout) Aah!
Gunn: Whoa!
Fred: Co se děje?
Duchovní se dusí.
Angel: Spiku, přestaň.
Spike: To nejsem já, ty debile.
Angel: Nech ji být! (vstane
a jde k ženě)
Žena se stále snaží marně
nadechnout. Z nosu jí začne téct krev.
Fred: Jste v pořádku?
Duchovní žena náhle jakoby exploduje a vychrstne
spoustu krve z krku. Krev dopadne do Fredina obličeje.
Střih o něco později. Gunn pomalu zavírá dveře od kanceláře a pak jde blíž k Angelovi a Wesleymu, kteří už jsou uvnitř.
Gunn: Fajn, co to k sakru bylo? Vím, že Spikovi říkávali William Krvavý, ale proč by zabíjel to médium?
Wesley: To by neudělal. Nemá žádný důvod zabít někoho, kdo mu chce pomoct.
Gunn: Myslíš si, že to byla nehoda?
Wesley: Nebo je taky možný, že ať už kontaktovala jakoukoliv „temnou duši“, nebyla to ta, kterou jsme chtěli my.
Gunn: Ale pokud nemluvila se Spikem...
Wesley: Tak je tady ve Wolfram a Hart ještě něco jinýho. Něco horšího než samo peklo.
Vědecká laboratoř – je slyšet zvuk sprchy. Kamera najede na sprchu v koutku laboratoře. Je to Fred. Spike stojí opodál a povídá si pro sebe.
Spike: Proč jsi ji zabil?
Sekáč má duše brát a ne je tvořit. Jestli si přišel pro mě, nemusel sis
Spike je rozčilený a jeho
ruka se náhle dotkne skla od sprchy. Je dosti překvapený a tak to zkusí
znovu, ale tentokrát jeho ruka projede skrz sklo.
Spike: No tak. No tak, jen natáhni ruku.
Spike to zkusí znovu, koncentruje se a natáhne ruku ke sklu. Jeho ruka sklem neprojde. Spike rychle využije šance a na zapařenou skleněnou stěnu napíše „sekáč“. Fred dokončí sprchu, a vyjde ven. Všimne si slova „sekáč“ na stěně. V tom se skleněná stěna roztříští a Spika nějaká síla odhodí pryč.
Střih. Spike leží na
podlaze haly WH a vidí muže v obleku, jak stoupá po schodech nahoru.
Vstane.
Spike: No tak pojď. Nechme těch her. Žádné schovávačky ve stínech. Pojďme na to. Tady a teď.
Právník vypadá celkem normálně,
ale jen do doby, kdy uvidíme i druhou stranu jeho tváře – vypadá jako ohořelá.
zkrvavený právník: Williame...
duch ženy bez rukou: (zkouší Spika obejmout) Prosím…
Spike: (utíká od nich pryč a sebíhá po schodech dolů) Ne!
Do Spikovi cesty se postaví
žena se střepem v oku.
duch ženy se střepem v oku: Bolí to…
Spike: Už se nebudu bavit s poskoky! Slyšels? Prokoukl jsem tě, co? Posíláš za mnou poskoky, abys mě vyděsil. Jsi jen obyčejnej duch třetí kategorie, kterej to chce na mě zkusit, co? Velký, zlý Sekáč přišel, aby mě vzal do pekla. Zatraceně nepravděpodobné.
Náhle upadne na zem a svíjí se bolestí.
Sekáčův hlas: Ano, klidně křič. Věčné utrpení za tvoje hříchy.
Sekáč se objeví za Spikem a ten se k němu obrátí čelem. Sekáč je oblečen podobně jako Jack Rozparovač a mluví s anglickým akcentem.
Sekáč: Ale nejdřív, si trochu pohraju. (vytáhne nůž) Takže začneme... Můžeme?
Angel, Gunn a Wesley zkoumají
knihy ve Wesleyho kanceláři.
Gunn: (drží otevřenou knihu) Mám to. Temná duše.
Angel: Co se tam říká?
Gunn: Hodně. Je tu víc než 3 200 různých záznamů. Čtyři z toho jsou dokonce o tobě.
Angel: Cože? Dej to sem.
Wesley: To nás nikam nedovede.
Angel: Ukaž. Tohle ale není fér. To jsem ještě neměl duši, když jsem to udělal.
Wesley: Musí být způsob, jak ten okruh zúžit.
Fred: (vběhne do kanceláře, vlasy má ještě mokré) Sekáč. Hledej ty se slovem „Sekáč“.
Gunn: Kdes na to přišla?
Fred: Objevilo se mi to ve sprše.
Angel: Tady to je. Matthias Pavayne, temná duše číslo 182.
Wesley: Pavayne... (vstane a jde k počítači)
Angel: No, moc tady toho není. Evropský aristokrat z 18. století. Byl to doktor, přezdívalo se mu „sekáč“... protože dělal zbytečné operace na pacientech.
Fred: Jaký druh operací?
Wesley: Takové, ze kterých se už neprobereš. Ve vnitřních archivech je o něm záznam, zařazený mezi tajné.
Gunn: Pracoval pro Wolfram a Hart?
Wesley: Ne tak docela. Zprávy o jeho nekonvenčních způsobech se rozšířily. Utekl do Kalifornie, která byla ještě pod španělskou nadvládou. Jeho příchod souhlasil se sérií brutálních a rituálních vražd. Části obětí, byly rozmístěné způsobem, který ukazoval na velké znalosti černé magie.
Fred: Části?
Wesley: Masový vrah takhle pokračoval 20 let. Nikdy nebyl předán spravedlnosti. Alespoň ne úřadům.
Angel: Chceš říct, že ve Wolfram a Hart se toho chlapa ujali?
Fred: Proč by to dělali?
Gunn: Zdá se mi jako jejich ideální zaměstnanec měsíce.
Wesley: Protože potřebovali jeho krev. Zástupci Wolfram a Hart hledali místo pro svou novou pobočku... pravděpodobně tam vzniklo L.A. Bohužel, na místě, které jim bylo doporučeno, už byla španělská katolická mise. Potřebovali vhodnou oběť na znesvěcení okolí.
Fred: Takže tohle místo bylo postavené na krvi psychopatického masového vraha?
Wesley: Vypadá to tak.
Gunn: Ale pokud je Pavayne alespoň z poloviny tak zlý, jak to, že se už dávno nesmaží v pekle?
Angel: Říkal jsi něco o temných silách, že? Možná věděl dost na to, aby našel způsob, jak tu zůstat.
Fred: To by vysvětlovalo, proč ho mystici nemůžou zaměřit.
Angel: Čemu ještě pořád nerozumím, jsou všichni ti duchové ve Wolfram a Hart.
Wesley: Ale tady žádní nejsou.
Angel: Ale to mám právě na mysli. Vysokorizikové pracoviště. Lidé tu stále umírají. Tady by to mělo být plné duchů, ale kde jsou?
Gunn: Možná je žere ten Pavaynův duch.
Fred: Ať už s nima dělá, co chce, musíme dostat Spika nazpět dřív než bude na řadě.
Střih do laboratoře. Spike
se plazí po zemi. Celou jeho tvář pokrývají krvavé sečné rány. Sekáč
stojí za ním a zálibně se na něj dívá.
Pavayne: Upíří duše. Podívejme se jak se trápí. Je to větší potěšení než u ostatních.
Spike: Táhni k čertu. (náhle se Sekáč objeví před ním a Spike se na něj podívá)
Pavayne: To je tvá cesta, ne moje. (všimne si Fred, která se vrací do laboratoře) Ta pěkná. Pořád se tě snaží zachránit. Taková vášeň. Tak mokrá a sladká. Možná ji jednou ochutnám.
Spike vstane ze země a pokusí
se Sekáče uhodit. Jeho ruka však projde skrz něj.
Pavayne: (směje se) Pořád ještě uvažuješ jako maso a kosti. Žádné tu nejsou, chlapče. Na tomhle místě…
Střih. Spike se náhle objeví ve sklepě.
Pavayne: …určuju všechna pravidla já. Mísím reality. Moje touhy. Způsobem, kterým chci.
Spike: Mísit realitu? Já jsem ještě nezmizel. To jsi byl ty. Proto mě ostatní nevidí.
Pavayne: Salónní triky k pobavení. Jako tvá krev. (Spikovi zmizí všechna zranění z tváře) Ano. Bez vůle tu nic není. Tvůj hlas, tvoje tělo.
duch ženy se střepem v oku: Oblečení, kterému věříš, že ho nosíš.
Spikovy šaty zmizí a on nyní stojí uprostřed sklepa nahý. Ve sklepě se začnou objevovat duchové.
Pavayne: William Krvavý. Trestá a ničí. Ale setři pozlátko...
duch ženy bez rukou: Malý zbabělec, který ještě pořád pláče za maminčinou sukní.
Pavayne: Vím o všech tvých tajemstvích. O všech ničemnostech, které jsi spáchal. Pak se zamiloval a vybojoval si svou duši zpět. Už žádné špinavosti. Myslí si, že je něco víc.
duch ženy se střepem v oku: Myslí si, že na tom něčem záleží.
oběšenec: Peklo stále čeká.
Pavayne: Vím, že si to zaslouží přesně jako ti ostatní.
Spike: To ty jsi je zabil.
Pavayne: Ne. Ne, zemřeli sami. Tady ve službách Wolfram a Hart. Malí mravenci utíkající před ohněm.
Spike: Jejich duchové se tu drželi. Pokoušeli se zachránit před pádem do pekla. Dokud jsi je ty nepostrčil.
Pavayne: A teď hoří. Křičí na věky, stejně jako budeš i ty.
Spike: Pokud jsou jejich duše v pekle, tak potom nemůžou být tady, ne? Jen další z tvých triků. Nemůžou být skuteční.
Pavayne: Jsou skuteční dost.
Duch, který si předtím řezal prsty, se objeví za Spikem a sekne ho
do ramene. Spike se schoulí nahý k zemi a bolestivě si přidržuje ruku
na poraněném rameni.
Pavayne: Peklo má vždycky chuť na zlo. A nastává čas krmení.
Wesley, Gunn a Angel vejdou
do Frediny kanceláře. Fred zatím píše po skleněné stěně své kanceláře.
Wesley: To není dobré.
Fred: Cože? Oh, ne. Já... já jsem se jen trochu odchýlila od tabule. Nejsem blázen. Znovu.
Gunn: Jen děsivě chytrá.
Angel: Ty si fakt myslíš, že tohle přivede Spika nazpět?
Fred: No, musela jsem vyvodit novou variantu... Interdimenzionální plazmové dynamiky, ale pokud moje výpočty sedí...
Angel: Dobře, nejdřív se pokusíme dostat zpět Spika, pak se vypořádáme s Pavaynem.
Fred: Počkej, aby to mohlo fungovat, budeme potřebovat obrovskou vlnu temné energie... která urychlí proces.
Angel: Jak moc obrovskou?
Fred: Asi tak jako nukleární zlo.
Angel: Dobře, ale jak máme k sakru něco takovýho najít?
Wesley: No, koluje jedna legenda... která popisuje sopku, která se nachází někde hluboko s zakázané džungli v Jižní Africe.
Gunn: Anebo... bych možná věděl o jednom takovém místě trochu blíž domovu.
Střih. Angel a Gunn stojí
uprostřed Bílé místnosti.
Angel: Bílá místnost?
Gunn: Proč myslíš, že jí tak říkají? Ale jak můžeme být ještě v téhle budově... když vlastně technicky vzato tohle místo vůbec neexistuje?
Angel: Takže tohle je tvůj nápad? Chceš to zkusit a ukrojit si kousek ze spojení, které Wolfram a Hart... spojuje s jinými dimenzemi.
Gunn: "Chci" je trochu přehnané.
Angel: Poslední spojení bylo navázáno s tím malým strašidelným děvčátkem. Nemám představu, jak by mohlo vypadat to další.
Gunn: Vlastně to není tak hrozný. (Bílou místností se ozve vrčení) Pokud máš rád kočky.
Angel: Radši mám teda psy.
Gunn: (znovu se ozve kočičí vrčení) Lx-nay on the og-day (pozn. to je film o psech).
Angel: Hele, nejsme tu, abychom někoho vyrušovali. (drží prázdnou nádobu) Jen by nás zajímalo, jestli bysme si nemohli něco půjčit, kočičí žrádlo nebo…
Gunn: (Gunn vezme Angelovi nádobu) No tak. Hej, v klidu. To jsem já, Charles Gunn. Víš, že bych tu nebyl, kdyby situace nebyla fakt tak zlá. Prosím jen o malou pomoc. Jen mezi námi. Osobní laskavost. Co ty na to? (v Bílé místnosti se objeví leopard) Jo. (Gunn se usměje) Kdopak je tahle hodná kočička? (hladí ji po hlavě)
Střih do sklepa. Nahý Spike leží na zemi a třese se. Pavayne stojí nad ním.
Pavayne: Jaké zklamání. Čekal jsem víc od duše upíra. Až moc svědomí, možná by se to dalo nějak potlačit.
Ve stěně sklepa se otevře portál, je černý a slizký, připomíná ropu. Pavayne chytí Spika za hlavu a nutí ho se dívat na portál.
Pavayne: Podívej, peklo ví, že jsi připravený. Plný a zralý. Začínáš to chápat, co? (Spike dostane vizi mučení) Duše, která ti dala požehnání... tě i zatratí k věčnému utrpení. Teď už jdeš, Williame, a já můžu zůstat. Ano, zkoušej se z toho vykroutit, chlapče. Nebude v tom žádný rozdíl. Dostaneš, co si zasloužíš.
Spike: Přesně tak. Zasloužím si skončit v pekle... Ale ne dneska.
Spike uhodí Pavayna tak, až spadne na zem. Portál zmizí. Poté Spike vstane a Pavayne se na něj ze země dívá.
Pavayne: To se neopovážíš!
Spike: To víš, že jo kámo. Touha ohýbá realitu. Tak to bylo, že jo? Proto jsem se mohl dotknout Fred. Napsat tvé jméno na sklo. Jediné, co musím, je dostatečně chtít. (Spike se podívá dolů na své nahé tělo, které se díky jeho přání obleče, pak se zlostně podívá na Pavayna) A můžeš hádat, co si přeju teď, ty prokletej bastarde.
Střih. Spike prohodí Pavayna do Angelovy kanceláře.
Spike: Pěknej malej obchůdek sis tady vytvořil. Sleduješ duchy a pak je stáhneš tam dolů. A sám do ohně prsty nestrčíš, co? Až do teď.
Spike začne do Pavayna bušit a vypadá to, že má navrch. Během boje se přesunou do jiné kanceláře.
Spike: Není to taková sranda, když se ti rány vrací, co?
Pavayne: (zadrží jeho ránu) Tohle je jen začátek.
Fred a Wesley pracují v laboratoři, když vchází Angel s Gunnem.
Fred: (k Wesleymu) Ujisti se, že je to nastavené na 58 stupňů. (na Gunna) Máš to?
Gunn: (podá Fred nádobu, kterou si přinesl do Bílé místnosti, ta je nyní naplněná nějakou červenou tekutinou) Postarej se o to, aby to vyšlo. Prý už víc nedostaneme.
Angel: Ono to mluvilo? Já jsem to mluvit neslyšel.
Gunn: Možná jsi neposlouchal pozorně.
Fred: (vloží naplněnou nádobu do přístroje) Už jsme skoro hotoví.
Angel: Jak dáme Spikovi vědět?
Wesley: Není potřeba.
Fred: (zapne mechanismus) Tahle hračka produkuje dost energie na to, aby osvítila celé Město duchů. Každý duch široko daleko si toho všimne.
Záběr na podlahu laboratoře – leží na ní tři části zahlých oblouků se symboly, dohromady tvořící kruh.
Střih. Pavayne a Spike pokračují v boji. Vypadá to, že nad bojem získal kontrolu Pavayne.
Pavayne: Naučil ses pár mých triků. Nic to neznamená, že? (kopne Spika, který letí přes celou místnost) Staletí jsem podváděl peklo. Krmil ho maličkými špinavými dušemi. Nechali mě být. Udělali ze mě silnějšího. V téhle realitě jsem teď... Bůh. A ty? (zvedne Spika za límec) Dřevo na přiložení do ohně.
Energie vycházející z kruhu v laboratoři projde Spikem i Pavaynem. Spike využije Pavaynovi nepozornosti, skolí ho k zemi a běží pryč.
Pavayne: To nestačí. Nikdy to nebude stačit. (následuje Spika)
Střih do laboratoře. Angel, Gunn, Wesley a Fred stojí v laboratoři a čekají. Fred drží v rukou snímač.
Fred: (podle zapípání snímače zjistí, že Spike je v místnosti) Je tady. (stále Spika nevidí, a tak křičí na celou laboratoř) Spiku, vejdi do toho kruhu! Honem! Mám jen jednu možnost udělat tě zase tělesněným...
Náhle něco Fred sevře krk a ona se začne dusit. Kamera odhalí, že ji drží Pavayne.
Pavayne: Proč bych to měl udělat?
Wesley: Fred!
Gunn: To je Pavayne!
Angel: Zabije ji.
Angel, Gunn a Wesley se snaží přiběhnout Fred na pomoc, ale Pavayne je svou silou odhodí.
Pavayne: (na Spika) Rozhodnutí. Ta dívka... nebo tělo. Není čas na oboje.
Spike se rozhlédne kolem. Přístroj
je už připraven kouzlit. Angel, Gunn a Wesley leží na zemi a nehýbají se.
Pavayne: Máš ještě naději, chlapče.
Spike: Ne opravdu.
Spike hodí Pavayna doprostřed kruhu, a zařízení se aktivuje – dodá Pavaynovi hmotné tělo. Angel vstane a rychle Pavayna uhodí. Ten odlétne na protější zeď. Gunn a Wesley zatím doběhnou k Fred.
Pavayne: (vstane a dívá se na své hmotné tělo) Ne! Rouhači! Rozsekám vás v nic! Budu se bavit vašimi mozky. S úsměvem budu plavat ve vaší krvi.
Angel: (znovu ho uhodí) Budeš už sakra držet hubu.
Spike: (všichni ho vidí) Nezabíjej ho. Jestli se z něj zase stane duch, už ho nikdy nezastavíme.
Angel: Fajn. Žádná smrt. Jen hodně modrých fleků. (znovu Pavayna uhodí)
Střih. Wesley a Gunn pomáhají
Fred uklidit v laboratoři.
Wesley: (k Fred) Jsi si jistá, že jsi v pořádku?
Fred: Jo. To jen... však víte.
Gunn: Proč si nedáš chvíli pauzu? Doděláme to.
Fred: Díky. (odejde)
Střih do Frediny kanceláře. Fred do ní vejde a s povzdychem si sedne na svůj stůl. Objeví se tam Spike.
Spike: Nepředpokládám, že by jsi stavěla náhradu.
Fred: Většinu dílů, které jsem použila, už v podstatě ani neexistují. A i kdybych je znovu dokázala vytvořit, šance že získáme znovu takovou energii... Je mi to líto.
Spike: (sedne si vedle Fred na stůl) To nemusí, zlato. Rozhodl jsem se. A za nic na světě, bych to neudělal jinak.
Fred: Jsou i jiné způsoby, které můžeme zkusit. Trochu riskantnější, ale...
Spike: Ne, nechci skončit jako Pavayne. Podvádět peklo, bez ohledu na to, komu to ublíží.
Fred: To jen dokazuje to, co jsem každému říkala.
Spike: Že jsem pohledný ďábel, který tomuhle místu dodává trochu lesku?
Fred: (usměje se) Že si zasloužíš zachránění.
Spike: Nemám se zas tak zle, fakt. Spousta místa. Skvělá společnost. Dokonce jsem se naučil i pár nových triků. (zvedne hrnek na kávu a spolu s Fred se usměje) Myslím, že jsou i horší věci, než být duchem.
Záběr na obličej Pavayna, který je paralyzovaný a uvázán ve stoje ke zdi. Na spáncích má upevněné elektrody. Angel a Eve stojí před ním a dívají se na něj.
Angel: Jsi si jistá, že ho to zadrží?
Kamera odhalí, že stojí v dlouhé chodbě s mnoha dveřmi s malými okýnky.
Eve: Dlouhodobá úschova. Jestli je něco v čem jsou Wolfram a Hart nepřekonatelní... je to to, že jejich tajemství zůstávají tajemstvími.
Angel: (k Pavaynovi) Gratuluju. Budeš žít věčně. Neschopný se hýbat, dotýkat... nebo cokoliv cítit. Nebo cokoliv kolem sebe ovlivňovat. Ale neboj. Postaral jsem se ti o okno.
Zavře dveře Pavaynovi cely.
Ve dveřích je malé okýkno, které je ve výšce Pavaynových očí.
Angel: Vítej v pekle.
Spolu s Eve odcházejí, sledují je Pavaynovy vyděšené oči.
|| zpět ||