Angel - 2x13 Happy anniversary

[Šťastné výročí]

 

Hotel Hyperion. Angel je ve svém pokoji. Stojí u skleněných balkónových dveří a pozoruje noční L.A.

 

 

Wesley s Cordy uklízí v jejich nové kanceláři.

 

Wesley: Kdo to byl? Když tu zavřeli, tak to tady prostě nechali?

 

Cordy: Jo. Taky stůl. Podělíme se.

 

Wesley: A až zavřeme my, prostě tu ty věci necháme pro další.

 

Cordy: Hej, negativní chlapče! Když dáme naše peníze dohromady, můžeme tu zůstat dlouho.

 

Wesley: Hm, dvacet minut.

 

Cordy: Nejmíň.

 

Wesley: Angel Investigations bez Angela. Myslíš, že na to máme?

 

Cordy: No, radši jo. Co jiného můžeme dělat? Pořád mám vize. To nás občas zabaví.

 

Wesley: Budeme potřebovat o dost víc než tohle. Stálou klientelu.

 

Cordy: Budeme mít. Tohle je naše budoucnost. A osobně si myslím, že je celkem růžová. Au. (zvedne se a praští se do hlavy o kytku, která visí na zdi) Mrtvá kytka. To nesymbolizuje naši budoucnost, vážně.

 

Do kanceláře vejde Gunn s letáky v ruce.

 

Gunn: Fajn. Každý, kdo zaparkoval v okolí deseti bloků, má leták za stěračem. Právě jsme naštvali alespoň sto lidí. Tady to páchne víc než ty. (dívá se na Cordy)

 

Cordy: To se vyvětrá. A dobrá práce s těmi letáky! Teď budeme jen čekat až lidi začnou volat.

 

Gunn: (vezme do ruky sluchátko) Ať si radši vezmou megafon. Nemáme tón.

 

Cordy: Co?

 

Wesley: Možná je to šňůrou. (zaleze pod stůl, aby se podíval na telefonní kabel)

 

Cordy: Říkali, že teď už by měl jít.

 

Gunn: Jeden stůl? Dělíme se?

 

Wesley: Věci se zlepšují. Myslím, že jsem našel správný kabel. Au! (celá kancelář se ponoří do tmy)

 

Gunn: Jsem tak rád, že jsem vás potkal, lidi. Je to zábava, vážně.

 

 

Hotel Hyperion. V L.A. začal nový den, a tak Angel ulehá do postele. Po chvilce uslyší zpěv linoucí se z haly.

 

Lorne: Oh, say does that… Star-spangled banner yet wave? For the land of the free And the home of the brave… (dozpívá a otočí se k Angelovi) Hej, chlapáku! Ty tady musíš zpívat pořád, nemám pravdu? No tak, s touhle akustikou? (znovu začne zpívat) And the rockets' red glare… Slyšíš tu ozvěnu?

 

Angel: (naštvaně) Co slyším, a doufejme, že ještě spím, je hlasitej zelenej démon, co tu vyřvává státní hymnu.

 

Lorne: Pod kůží jsme všichni bratři, amigo. I když ten zahradní nádech a rohy mě drží stranou všech veřejných vystoupení. Jen jednou bych rád zazpíval národní hymnu na nějaký hře Lakers. Žádám snad hodně?

 

Angel: Jo. Je tu nějaký důvod, proč si tady?

 

Lorne: Je. Co je dneska? Čtvrtek? Zítra večer bude konec světa. Myslel jsem, že bys to chtěl vědět.

 

Angel: Takže bude konec světa?

 

Lorne: To člověka porazí, co? A doufám, že necítíš potřebu svému hostu nabídnout šálek kávy nebo skořicovou tyčinku.

 

Angel: Necítím.

 

Lorne: Chlape, ty jsi pořád temnější a temnější. A ta divná věc je: Tvoje aura-- béžová.

 

Angel: Já nemám kávu.

 

Lorne: Nebo prachovku. Nevím, proč jsi vyhodil ty tři statečný děcka. Byli dobrá parta. A to nemluvím o Cordelii-- Kusanec! V tom "Oh, moje spálený lýtka" smyslu. Jestli víš, co myslím. A ten britský kluk, ten bude hrát obrovskou--

 

Angel: Dostaneš se k tomu konci světa, nebo tu budeš kecat, dokud nenastane?

 

Lorne: Dobrá. Přestože moje dobrá vůle narazila na tvoje hluché uši, pořád ještě můžeme vzhlížet k budoucnosti. Konec světa? Trochu legrační historka. V klubu minulou noc, typické středeční obecenstvo a Torto démon a jeho parazit ničili Everly Brothers.

 

Torto démon: Bye-bye, sweet caress… Hello, emptiness… Bye-bye, my love… Goodbye…

 

Lorne: Což se vůbec nedá srovnat s tím, co Elian provedl mému Mořskému vánku.

 

Lorne: (na barmana) Je to tak složitý? Chyběli jsme, když se učil Mořský vánek ve škole pro barmany? Vodka, brusinka, čerstvý grapefruitový džus. Vyžaduje opravdový, živý grapefruit. Takový, který musíš rozříznout a vymačkat, ne nalít z plechovky.

 

Lorne: Ten chlap je takový blbec. Ani nevíš, jak strašně trpím, od té doby co Ramon odešel.

 

Angel: Ale vím. Dostaneme se už konečně k nějaký pointě?

 

Lorne: Dostaneme. Pokud mě pustíš ke slovu pane Mám-pointy-plný-kalhoty. (pokračuje ve vyprávění) Takže tenhle kluk, kterého jsem nikdy neviděl, jde zpívat. Obvykle to zbožňuji. Oni zazpívají, já čtu jejich budoucnost, jejich auru. Vidím do jejich duší--

 

Angel: Takže tenhle kluk?

 

Lorne: To nejnápadnější, co na něm bylo, bylo to, že na něm nebylo vůbec nic nápadného.

 

muž: Tohle je písnička, kterou mám rád. Protože...

 

Lorne: Prostě průměrný chlápek, co kazí melodii a nudí mě nemastnou vizí svoji neslané budoucnosti.

 

muž: I never needed anyone… And making love was just for fun… All by myself… Don't wanna be…

 

Lorne: Ale když začal zpívat on-- Bože, úplně mě odrovnal.

 

Angel: Byl dobrej?

 

Lorne: Ne, prostě mě odrovnal! (Lorne toho večera omdlel) Když jsem přišel k sobě, byl pryč.

 

Angel: Nečekal, abys mu řekl, co jsi v něm viděl?

 

Lorne: Ne.

 

Angel: Takže, co tě odrovnalo?

 

Lorne: Podíval jsem se do toho kluka a viděl jsem, že nemá žádnou budoucnost po 10té zítra večer. A stejně tak nikdo jiný.

 

Angel: Řekněme, že ti věřím--

 

Lorne: Zlato, řekněme víc než to. Musíme toho kluka najít. Tohle je velký blackout, o čem tady mluvíme. Tenhle kluk udělá něco od teď do 10té zítra večer, nevím co, ale zruší to plány na léto úplně každého. Musíme ho najít a zastavit.

 

Angel: Proč jsi přišel za mnou?

 

Lorne: Není to jasný? Jsi šampión. Síla dobra v neklidném světě. Taky, všichni ostatní šampióni, co znám, jsou zrovna buď pryč z města nebo mrtví. Proč? Ty se mnou nechceš dělat? Je to proto, že jsem tě poslal na pár misí, které byly--

 

Angel: Zbytečný a smrtící?

 

Lorne: To pro příklad... Ale poslal jsem tě na ty mise v dobré víře. A přerušujeme tento přenos, abychom vás informovali: Konec světa! Trochu stav nouze, měl by si chtít na palubu.

 

Angel: Takže proč ten kluk opustil bar, předtím než jsi mu řekl, co jsi viděl?

 

Lorne: Lidi dostanou strach. Nechají se číst a pak to nechtějí vědět. Zvlášť když médium omdlí a trošičku zvrací. Jdeme od toho.

 

Angel: Možná je to kluk, kterej jen rád zpívá karaoke. Možná o tobě nic neví.

 

Lorne: To dává větší smysl. Takže bychom měli začít s místními karaoke bary. Uvidíme, jestli najdeme nějakou stopu. Teda jestli nemáš zrovna práci se zabíjením právníku nebo zapalováním holek.

 

 

Záběr na univerzitní laboratoř. Gene (muž, který zpíval v Lornově karaoke baru) stojí před tabulí a něco na ni píše. Z vedlejší místnosti ho pozoruje jeho kolegové.

 

Mike: Někdo zapomněl zapnout Time-Boye.

 

žena: On přemýšlí. Něco, co bys mohl zkusit.

 

Mike: Hrozná sranda. Víš, on není zase o tolik chytřejší než my ostatní.

 

žena: Myslím, že právě proto jeho práce na časovém paradoxu vynesla profesorovi nominaci na Nobelovu cenu, zatímco tvoje práce o smetí na koberci je všemi zapomenutá.

 

Mike: Víš, co jsi?

 

žena: Ano, Miku, vím. A jestli to řekneš, strčím tvůj ksicht do tekutého dusíku. Ahoj, co trochu vlídného slova?

 

Gene: Spletení.

 

žena: Co to?

 

Gene: Pro Newtona byli prostor a čas oddělené prvky, pro Einsteina byly propletený.

 

žena: "Propletený Einstein," řekni to rychle za sebou.

 

Gene: Tak jak měnící se jedna částice spleteného páru ovlivňuje tu druhou bez jakéhokoliv spojení mezi nimi?

 

žena: Protože prostor a čas jsou jedno.

 

Gene: Tak jak oddělíš spletený pár? Neuděláš to, nemůžeš a pravděpodobně bys to neměla ani zkoušet.

 

žena: To já nikdy.

 

Gene: Co můžeš udělat je v určitém čase vyříznout jeden okamžik.

 

žena: Podívej, já mám ráda teorii zmrazování času stejně jako ostatní Star Trek cvoci, ale--

 

Gene: Není to zmrazení času, i když to tak vypadá pro vnějšího pozorovatele. Mluvím o odříznutí nekonečně malého časoprostorového shluku od všeho, co jej obklopuje.

 

žena: Malinký horizont událostí.

 

Gene: Něco takového. Potom zvětšování té události do něčeho měřitelného a kontrolovatelného. Tvůj pes a jeho oblíbená kost uchovaný navěky, ve své vlastní neproniknutelné bublině.

 

žena: A kdo bude uklízet tu bublinu?

 

Gene: Kdybych jen byl schopen dát dohromady ty rovnice, ty by to měly dokázat. (přesunou se k přístroji, který vymyslel) Generováním ohniska sem, pomocí paprsků z akcelerátoru a průchodem tekuté rtuti tímto bodem.

 

žena: To zastaví rtuť, zachytí ji mimo časoprostorové kontinuum a zmrazí okamžik.

 

Gene: Navždy.

 

Do laboratoře schází po schodech Denise, dívka Gena.

 

žena: Denise, díky bohu, že jsi tady. Tvůj přítel do mě zrovna hustí starou Einstein-Podolsky-Rosenovu korelaci.

 

Denise: Přesně tohle mě drží dál od fyziky a blíž k divadlu.

 

Gene: Ahoj, zlato.

 

Denise: Ahoj.

 

Gene: Jak se máš?

 

Denise: Dobře. A ty?

 

Gene: Dobře. Tak co je nového? (Denise se jen usměje) Takže na zítra jsme domluvený.

 

Denise: To jsme.

 

Gene: Velká noc.

 

Denise: Jo.

 

Gene: Roční výročí a tak vůbec.

 

žena: No, měli bychom...

 

Gene: Jdete ven?

 

Denise: Jo.

 

Gene: Dobrá, tak se uvidíme zítra večer. (políbí ji)

 

Denise: Nepracuj celou noc.

 

žena: Ty víš, že bude. (a odejdou)

 

 

Angel s Lornem obchází karaoke bary. Vejdou do jednoho z barů, ve kterém najdou jen pár spících lidí a zpívajícího chlápka.

 

Lorne: (rozhlíží se) Hezký. Není to tak špatný. Nic, ani pár lahví Sava, nezvládne všechno.

 

muž na pódiu: To cast me off discourteously…

 

Lorne: Zajímavá volba. Zítra by si měl dávat pozor na kuchyňského robota. Víš, jestli zastavíme konec světa, ta jizva ani nebude vidět. (Angel se na něj podívá) Promiň. Riziko povolání.

 

Angel: Je tady?

 

Lorne: Ne.

 

Angel: (sedne si na barovou židli a chytí se za hlavu) Sedmnáct karaoke barů. Potřebuju si lehnout a vydrhnout si vnitřek hlavy.

 

Lorne: Možná se pleteme. Sledujeme špatnou stopu.

 

barman: (na Lorna) Tvůj druh tu nevídám často.

 

Lorne: Promiňte?

 

barman: Démoni. Občas se tu nějakej ukáže, ale obvykle jsou to upíři vydávající se za lidi.

 

Lorne: Zvlášť pokud to mělo ve sklenici malý paraple.

 

Angel: Děláte tu dlouho?

 

barman: Jedenáct let. Nejdřív to byl normální bar, ale pak jsem dali ten karaoke automat, aby přitáhli zákazníky, ale spíš to většinu odehnalo. Máme tu pár stálých zákazníku, kteří je nahradily.

 

Angel: Stálých zákazníků?

 

barman: Dost studentů. Postgraduálů.

 

Lorne: Popis by seděl.

 

Angel: Hledáme kluka kolem 20ti, střední postava. Možná někdo z vašich zákazníků.

 

Lorne: Zpívá smutný písně. Jako 'All by my self'.

 

barman: To vypadá na jednoho kluka.

 

Angel: Jméno?

 

barman: To nevím, ale přijde vždycky jednou za pár týdnů. A sjede celej zpěvník zlomených srdcí. Napoprvé jsem si myslel, že někdo umřel. Ale po pár týdnech jsem usoudil, že bude asi maniodepresivní.

 

Lorne: Hele, ty cvokaři, máš ve své hlavě dobrej obrázek toho studenta? Co takhle zazpívat pár taktů "For He's a Jolly Good Fellow"?

 

Angel: (barman se podívá na Angela) No víš, je to démon. Radši udělej, co říká, nebo možná tady bude kecat tak dlouho, dokud ti neupadnou uši.

 

barman: For he's a jolly good fellow… For he's a jolly good fellow…

 

Lorne: To je on, to je náš kluk. Mimochodem, báječný hlas. Pěkné vibrato. A měl bys dál dělat na tom románu, F. Scott. Umění je samo o sobě odměnou. (k Angelovi) Musím dát lidem trochu naděje.

 

Angel: Tenhle student, ze které univerzity by tak mohl být?

 

 

Univerzita. Gene je v laboratoři a stále pracuje na svém pokusu. Zadá do počítače údaje a spustí přístroj. Kapka rtuti se ale v daném místě nezastaví. Celou dobu ho pozorují dva démoni schovaní za rohem.

 

Gene: Moment a energie hmoty během udržování PX, PY a PZ. To nepůjde. Nešlo to. Tohle nikdy nebude fungovat.

 

démon: On je ten vyvolený. On to neví, ale je vyvolený. Z nicoty vzešla ta lidská nákaza a zpět do nicoty se vrátí.

 

Kouzlem upraví Genův vzorec na tabuli.

 

 

Cordy, Wesley a Gunn jsou v jejich nové kanceláři. Gunn s Wesleym pozorují Cordy, jak pokládá na stůl několik svíček.

 

Cordy: Tady, vidíte? Budeme pracovat bez nevlídných oslňujících zářivek. Nebo těch rušivých počítačových informací.

 

Gunn: Cordelie, přestaň se pokoušet.

 

Cordy: Opravdu?

 

Wesley: Sedni si k nám. Občas se potřebujete jen válet. Prostě nechat depresi tiše uležet.

 

Do kanceláře vejde Wesleyho přítelkyně Virginie. V ruce má šampaňské a košík s jídlem.

 

Virginie: Ahoj. Vau, tohle místo je skvělý! Přinesla jsem šampaňský. Musíte být tak vzrušení. (podívá se na ně) Tak nějak suše a sebevražedně.

 

Wesley: (zvedne se a políbí ji) Promiň, zlato. Zrovna jsi nás přistihla ve chvíli... No--

 

Cordy: Reality. (vezme Virginii šampaňské)

 

Virginie: Ach, tohle. Té se vyhýbám.

 

Gunn: Jak se vyhýbáš realitě?

 

Virginie: Peníze. Léčí všechno až na nudu a jídlo léčí nudu, takže dovezené hranolky a košík sýra.

 

Gunn: Díky.

 

Wesley: Budeme si je užívat schouleni okolo našich ubohých svíček.

 

Cordy: A uděláme si ubohý nachos. (otevře šampaňské a napije se z láhve)

 

Virginie: Vy lidi jste fakt v depresi.

 

Gunn: A neříkej nám, že už to bude jenom lepší, protože pravdou je, že vždycky může být hůř.

 

Virginie: To bylo jen tak mimochodem velmi dobře řečeno, ale našla jsem vám případ. Klienta. Bohatého.

 

Wesley: Vážně?

 

Cordy: Neříká se tohle obvykle hned jak vstoupíš do místnosti?

 

Virginie: No, byla jsem rozrušená závanem deprese. Ale je to pravda, moje kamarádka Patricia a její rodina mají takového velkého chlápka, který je obtěžuje, potlouká se kolem domu. A byly by velmi vděční, kdyby jich ho někdo zbavil.

 

Wesley: To zní snadně.

 

Gunn: Počkat. "Velkým chlápkem" myslíš démona?

 

Virginie: Jo. A domem myslím palác. A být vděční - myslím, že vám dají velkou hromadu peněz. Opravdu bohatá rodina. Vynalezli, já nevím, židle nebo tak něco.

 

Cordy: Jdeme do toho! Cokoliv!

 

Virginie: To je tak smutný. A mimochodem je to Wainakay démon a už dostal prvorozenýho syna.

 

Gunn: Takže tam někdo umřel?

 

Cordy: Ty nám ty fakta dáváš jen tak po troškách, že jo?

 

Virginie: Zavolám Patty a řeknu jí, že to berete.

 

Wesley: Zlato. Žádný telefon.

 

Cordy: Taky žádný světlo.

 

Gunn: A je tu hroznej smrad.

 

Virginie: Nechtěla jsem nic říkat.

 

 

Univerzita. Gene se vrací zpátky do své laboratoře. Všimne si upravené rovnice na tabuli a hned se pustí do práce.

 

Gene: Devět lomeno 17ti? Kde C na druhou a E na druhou jsou získána diferenciací čtvrté rychlosti-- Omezení čtvrté rychlosti? (spustí přístroj a rtuť se zastaví v meziprostoru) Dokázal jsem to. Tohle je "juchů" moment. Tohle je určitě "juchů" moment. (vyběhne z laboratoře a zakřičí) Juchů! (běží do univerzitní knihovny)

 

 

Angel s Lornem dorazili na univerzitu a hned se vydali do knihovny pro ročenky.

 

Angel: Kde jsi se učil řídit?

 

Lorne: Právě teď, v tvým autě. Nebylo to špatný na začátečníka, co?

 

Angel: Málem jsi nás čtyřikrát zabil.

 

Lorne: Někdo musel řídit a ty jsi nebyl zrovna způsobilý, schoulený pod dekou, schovávající se před sluncem. (prochází mezi regály s knihami, a tak si jednu vezme a dá si ji před obličej) Radši se někde schovám a vymyslím si něco pro případ, že by mě viděli. Přeci jen nevypadám jako vysokoškolák.

 

Angel: Řekni jim, že jsi nový maskot. Čekej tady! (jde pro univerzitní ročenky) Ročenky a studentské publikace, pět let zpátky. Uvidíme, jestli najdeme toho tvého šílence, předtím než zničí vesmír.

 

Lorne: Já o něm uvažuju jako o "našem" šílenci. To jsem já, týmovej hráč, to nevíš?

 

Celou dobu je pozororují dva démony, kteří upravili Genovu rovnici.

 

 

Na lavičce před univerzitou sedí Denise se svou přítelkyní a zároveň Genovo spolupracovnicí v jedné osobě.

 

kamarádka: Jsi v pořádku, holka?

 

Denise: Huh? Jo, dobrý. Jsem v pořádku. Víš, ale ne zas tak moc. Ach, Bože.

 

kamarádka: Vyklop to. Jsi mezi přáteli.

 

Denise: Tohle musí zůstat mezi přáteli. Tohle nesmíš nikomu říct.

 

kamarádka: Neřeknu.

 

Gene stojí opodál a poslouchá jejich rozhovor.

 

Denise: Já si prostě nemyslím, že to bude fungovat mezi mnou a Genem.

 

kamarádka: A dnes večer slavíte roční výročí.

 

Denise: Ty si myslíš, že to nevím?

 

kamarádka: Ach, zlato.

 

Denise: Gene je úžasnej kluk.

 

kamarádka: Ano?

 

Denise: Ale je tak nějak prázdný, nebo tak nějak. Když jsem s ním, cítím se... Cítím se osamělá.

 

kamarádka: Možná je to proto, že on je. Ty víš, že ho miluju, ale je to vysavač energie.

 

Denise: Musím se s ním rozejít.

 

kamarádka: Neříkám, že jsi mrcha, ale nemohla sis to rozmyslet před tím výročím?

 

Denise: On celou tu věc naplánoval. Udělá mi večeři u něj doma.

 

kamarádka: Co budeš dělat? Proboha, ty se s ním hodláš ještě vyspat, že jo? Bude to večeře, sex a adiós Gene, říkám to správně?

 

Denise: Byli jsme spolu rok. Nemůžu od něj jen tak odejít. To by prostě nebylo správné. Ne po tom všem, co jsme--

 

kamarádka: Tohle budou asi tvoje jediný únikový vrátka.

 

Denise: Na chvíli to bylo vážně sladký. Vážně sladký. Ale není to prostě ten druh lásky, který vytrvá.

 

 

Angel sedí s Lornem v knihovně a listují ročenkami.

 

Angel: Je to on?

 

Lorne: Není. (Lorne listuje dál) Mám ho. Je to fyzik. A celkem dobrý podle tohohle.

 

Angel: Zjistím, kde je ta laborka.

 

Angel jde za klukem, který půjčuje knížky.

 

Angel: Ahoj. Jen zkouším sehnat Gena Rainyho. Je to postgraduální student fyziky.

 

kluk: Ano, náš vlastní Stephen Hawking. Co od něj potřebujete?

 

Angel: Promiňte, Leonard Taubman z Taubmanovy nadace. Právě jsme uvolnili nějaké peníze na grant speciálně pro Gena.

 

kluk: Kdybych tak já byl génius. Má svoji vlastní laborku v oddělení fyziky. Je to asi čtvrt míle odsud. Jděte po týhle cestě. Kolem Kelton Hall a-- Co je tohle? (ukáže na někoho za Angelovými zády)

 

Angel: Žádný strach. Školní maskot.

 

Pak Angela někdo uhodí do hlavy. Vidíme dva démony, kteří upravili Genovu rovnici.

 

 

Gene se po vyslechnutí rozhovoru jeho přítelkyně a její kamarádky vrací do laboratoře. Vezme do ruky fotku, na které je s Denise. Pak se podívá na svůj vynález.

 

Gene: Tak jí dám takovou lásku, která vytrvá.

 

 

Mezitím v knihovně probíhá boj mezi Angelem a démonem. Lorne stojí opodál. Promluví démoní řečí. Démon, který bojuje s Angelem, se na něj na okamžik podívá. Lorne toho využije a hodí po něm knihu. Démon ale uhne, a tak kniha zasáhne Angela.

 

Lorne: Promiň.

 

Angel dál bojuje s démonem. Najednou se démon zastaví a před tím než uteče, tak Angelovi něco řekne démoní řečí.

 

Angel: Co jsi tomu řekl?

 

Lorne: Říkal jsem, "přicházíme v míru". Asi mi nevěřil.

 

Angel: A co říkal mě?

 

Lorne: Říkal: "Nezastavíte Zlaté dítě vyvoleného, na kterého jsme čekali." Lubber démoni, fakt řečníci.

 

Angel: Co je Lubber démon?

 

Lorne: Sekta fanatiků, co očekávají mesiáše, který ukončí veškerý lidský život. Většina démonů o tom nekecá ve společnosti, ale v podsvětí je to celkem populární náboženství.

 

Angel: Takže tenhle vědátor má tyhle démony uctívající a ochraňující ho, zatímco on vyhodí do vzduchu zemi nebo-- Co vůbec udělá?

 

Lorne: Jdeme do jeho laborky a zjistíme to. Je celkem jasný, že máme co dočinění se zločineckým mozkem.

 

 

Gene je u sebe v bytě a připravuje vše na velkou noc.

 

Gene: (pobroukává si) All by myself… Anymore… All by myself… Don't wanna live… All by myself…

 

 

Angel s Lorneme jdou do Genyho laboratoře. Najdou tam ale jen Mika, Genova spolupracovníka.

 

Angel: Ahoj, hledáme Gena Rainyho.

 

Mike: Stejně jako já. Někdo sebral jeho vybavení.

 

Angel: Jaké vybavení?

 

Mike: Částicové urychlovače, impulzní-- (všimne si Lorna) Co je tohle?

 

Angel: Klídek, jen novej školní maskot.

 

Mike: Pro Bukanýry?

 

Lorne: Ne tuhle školu.

 

Angel: Víš na čem Gene Rainy pracoval?

 

Mike: Časový paradox urychlování částic z našeho kontinua do svého vlastního vesmíru.

 

Angel: Ještě jednou

 

Lorne: Zastavování času.

 

Mike: Což je mimochodem nemožný. Nikdo to nedá dohromady. Poslouchá mě někdo? Ne. On dostává granty, já špínu na koberci.

 

Angel: Dobrá, řekněme, že to může udělat, řekněme, že můžeš zastavit čas. Jak by to fungovalo?

 

Mike: No, podle jeho teorií zaměříte urychlovače na určitý bod, a když generujete správnou rychlost, cokoliv je v tom poli, bude prostě odstraněno.

 

Angel: Odstraněno?

 

Mike: Z naší reality.

 

Angel: Co se s tím stane?

 

Mike: Nic, v prostém výrazu toho slova. Cokoliv je v tom poli, zůstane navždy nezměněno, ve svém vlastním soukromém vesmíru.

 

Lorne: Řekněme, jen tak… pro srandu, že to někdo přepne na plný obrátky.

 

Mike: Kdyby bylo pole nesprávně udržováno, vyvalilo by se ven. Zastavilo všechno. Trošku bláznivý, co?

 

Angel: Kdo má klíče od tohohle místa?

 

Mike: Jenom Gene. Dokonce i údržba sem může jen, když je tady.

 

Lorne: Bez násilného vstupu.

 

Mike: Proč by si Gene bral svoje vlastní vybavení?

 

Angel: Otázka je, kam by si ho vzal?

 

 

Angel s Lornem jedou do Genova bytu.

 

Lorne: Takže je tu i další stupeň po tomhle číslu dvě? Klídek, zaplatím za vyladění. Teda jestli nebude konec světa, potom jsem z obliga.

 

Angel: Pokud ti to ušetří nějaký peníze, tak je to dobrý.

 

Lorne: Tenhle tvůj morousovací mód, začíná trochu skřípat. Víš, co je tvůj problém? Posloucháš?

 

Angel: Mám na výběr?

 

Lorne: Už do toho nedáváš srdce.

 

Angel: Nemám puls, takže technicky, nemám ani srdce.

 

Lorne: Technicky, někdo do něj vrazíš kolík, už nemáš nic, takže tvoje srdce se počítá.

 

Angel: Nevím, o čem to tady blábolíš.

 

Lorne: Ovšemže víš, řekni pravdu, kdyby dnes byl konec světa, byla by to opravdu, uvnitř tvého srdce tak strašlivá věc? Zlato, je tohle vážně tak zábavný?

 

Angel: Myslím, že bys měl sklapnout.

 

Lorne: Jsem Host, znáš mě. Já nikdy nesklapnu. Odstrčil jsi své přátele. Odvrátil jsi se od pomoci bezmocných, aby jsi honil viníky. Krevní msta je luxus těch nedůležitých. A ty jsi šampión, Angele. Teda, alespoň jsi byl.

 

Angel: Co chceš, abych ti řekl?

 

Lorne: Všechno. Co je ve tvém srdci, proč jsi přestal být lidský. Celej příběh, abych ti mohl pomoct dostat se zpátky na cestu. Nemusíš spěchat. Máme čas. Teda, zrovna ne moc.

 

Angel: Chceš vědět, co je můj problém? Jsem v prdeli. To je můj problém. Nemůžu vyhrát. Zkouším odčinit 100 let nepředstavitelného zla. Čerstvá zpráva! Nejde to. Nikdy to nebude stačit. Teď tu mám Wolfram & Hart, který mě pronásleduje. Je toho příliš. 200 velmi inteligentních absolventů práv pracuje naplno, aby mě dohnali k šílenství. Proč jsou sakra všichni tak překvapený, že to funguje? "Hele, Angele, proč jsi takový rozmrzelý?" "Angele, měl by si se rozzářit, smát se a obléct si pěknou kostkovanou košili."

 

Lorne: Tuhle sezónu ne, zlato.

 

Angel: Spása. Darla měla šanci na spásu, ale sebrali jí ji. Teď ji musím najít a zabít. A já to udělám. Zabiju ji, potom do základů vypálím tu právnickou firmu. Moje parta? Ti by to neunesli. Což je dobře. To znamená, že jsou pořád lidi. Jako vyhozený jsou na tom lépe.

 

Lorne: Trochu, nechal si je na mrazu.

 

Angel: Tady je to o dost mrazivější.

 

Lorne: Pořád to takhle nebude. Písnička se mění. Pokud se tam ovšem dostaneme včas. Jinak zůstaneš zamrzlý v téhle mizerný náladě navždy.

 

Angel: Dostaneme se tam.

 

Lorne: Pozor!

 

Angel srazí nějakého muže. Rychle s Lornem vystoupí z auta a jdou se podívat, koho srazili. Zjistí, že to byl Lubber démon. Rozhlédnou se kolem sebe a zjistí, že jsou obklopeni několika těmito démony.

 

 

Mezitím Denise dorazí do Genova bytu.

 

Gene: Ahoj.

 

Denise: Ahoj.

 

Gene: Vypadáš... Hezké výročí.

 

 

Wesley, Cordy a Gunn řeší případ, který jim dohodila Virginie. Jsou v domě její přítelkyně. Místnost je plná lidí. Uprostřed leží mrtvý démon. Gunn mu právě vytahuje sekeru z hlavy. Muž, otec rodiny, ho poplácá po rameni a pochválí ho.

 

muž: Dobrá práce, chlapče. Jsme velmi vděční.

 

Wesley: Ano, našli jsme zabijáka. Ale ne vraha.

 

žena: O čem to mluví?

 

Wesley: Tento démon byl loutka jednající pod kontrolou někoho jiného. Někoho v tomto pokoji.

 

Cordy: (vezme do ruky tác s jednohubkami) Tyhle jsou pro všechny?

 

Wesley: Copak víme? Víme, že když jsme včera přijeli, byl tu jasný zápach náprstníku a čemeřice. Ne aby držel démona venku, jak by každý předpokládal, ale spíš aby ho držel uvnitř, aby mohl uskutečnit vrahův chytrý plán. Takový plán by vyžadoval schopnosti zkušeného čaroděje.

 

muž: Já to už nedělám.

 

Wesley: Potom tu máme otisky bot v měkké půdě venku pod okny. Příliš malé, než aby patřily tomuto démonovi.

 

žena: Kevin vám říkal, že to byly jeho. Včera pozdě v noci se sem vplížil.

 

Wesley: Hlasitě, takže ho všichni mohli slyšet. Nejspíš po setkání s tou prodavačkou z města. Všichni víme, že Kevin je neschopný. Tak proč to dávat najevo? Možná krytí pro pravého zabijáka. Pokud ovšem Kevin, ve skutečnosti, není pravý zabiják. Když je Derek mrtvý, rodinné dědictví připadne vám, mladšímu bratrovi a černé ovci rodiny. Naštěstí, jste neměl ani příležitost ani inteligenci spáchat tento zločin. Omlouvám se za označení "neschopný". Takže pokud Kevin měl mít kontrolu nad penězi, kdo měl kontrolu nad Kevinem?

 

Cordy: (mezitím už snědla všechny jednohubky) Je tu víc těhle malých--? (Wesley si odkašle, a tak Cordy pochopí) Pardon.

 

Wesley: (pokračuje) Jeho sestra? Jeho matka? Obě mocné síly v jeho životě. Obě s vlastním programem. Ale jen jedna osoba znala tajemství, které jí dovolovalo vydírat Kevina po zbytek jeho života. Jenom jedna osoba si dala tu námahu, aby skryla své zablácené boty. Jenom jedna osoba páchla po náprstníku a čemeřici. Jenom jedna osoba je zodpovědná za smrt Dereka Bointona. Jeho vlastní sladká, milující, teta Helen!

 

muž: Helen?

 

Teta Helen, stařičká paní, se rozeběhne ke dveřím. Tam ji ale zastaví Cordy.

 

Cordy: Ne tak rychle, sestro.

 

Gunn: To bylo skvělý.

 

Wesley: Nebylo to tak těžké. Prostě jen musíš probírat důkazy, dokud tě pravda nepraští do nosu.

 

 

Angel bojuje s Lubber démony. Lorne ho pozoruje. Když chtějí démoni zaútočit na Lorna, tak začne velmi hlasitě zpívat, démoni se chytí za uši, Lorne toho využije a kopne je.

 

 

Mezitím v Genově bytě probíhá večeře.

 

Gene: Tak jak jde dramatický kroužek?