Angel - 2x04 Untouched
V předcházejících dílech jste viděli.
Zápasiště.
Lilah: Jsem Lilah Morganová.
Angel: Wolfram & Hart.
Lilah: Jsem váš spojenec.
Sanshu v L.A.
Lilah: Všichni máme radost, že jsi tu… Darlo.
Angelův sen.
Angel: Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady.
Darla: Nechej Darlu, ať se o tebe postará. Všechno, co musíš udělat je, nechat to na mě.
Konec rekapitulace.
Lilah se vplíží do Lindseyho temné kanceláře ve Wolfram & Hart
a začne prohlížet papíry na jeho stole.
Darla: No není to vzrušující?
Lilah uskočí a upustí papíry, které držela.
Lilah: Darlo… Neviděla jsem tě.
Darla: Jejich věci, všechny ty malé zamknuté kousky ti dají odporně malý pocit kontroly.
Lilah: Jen s ním ráda držím krok. On je teď pravděpodobně v mojí kanceláři a dělá to samé. Tak to u nás ve firmě prostě chodí.
Darla sedí na okraji Lindseyho stolu a nasype si do dlaně své levé
ruky nějaký temný prach.
Darla: Hmm… všechny ty tvoje malé pilné včeličky splétají tvé malé plány.
Lilah: (podívá se na prach) Calynthijský prach? To je to kouzlo, kterým Angela udržíš ve spánku, když jsi s ním…?
Darla: Na světě není nic krásnějšího než sny. Všechno je v nich skryto, všechno. Když otevřeš dveře těch tajných komnat, můžeš člověka opravdu poznat, ovládat ho.
Lilah: (s letmým smíchem) A co je skryto v Angelových komnatách?
Darla: Horory.
Střih na Angela, jak se probouzí ve své posteli, je noc.
Později. Angel schází ze schodů, zapíná si košili. Slyšíme Wesleyho a Cordin rozhovor, který zní z hotelové haly.
Wesley: To je naprosto typické pro lidi, jako seš ty.
Cordy: Alespoň nejsem ovce jako ty.
Wesley: Já nejsem ovce!
Cordy: Seš jako ovce! Nikdy jsi neměl žádný vlastní názor, všechny své názory jsi vyčetl z knih.
Wesley: Alespoň jsem nějakou otevřel.
Cordy: Ani to nezkoušej, ty nafoukanče. Byla jsem mezi nejlepšími ze třídy.
Wesley: Jaké třídy? Pokročilé prsatky…?
Cordy: Ou!
Angel: Hej, co se to tu sakra děje?
Cordy: Jen jsme tu diskutovali o tom, jestli bychom měli nebo neměli platit Gunnovi.
Angel se na ně na okamžik podívá. Zakroutí hlavou.
Angel: Ne, vy byste neměli.
Wesley: No, naše debata se už táhne tak tři minuty, nazval bych to nervy drásající.
Cordy: Ebeneezer tady se nechce dělit o náš zisk.
Wesley: To jsem neřekl. Jen jsem řekl, že Gunn by mohl být uražený tou nabídkou. On je – druh hrdého společníka.
Cordy: On pro nás pracuje. Měl by za to dostat zaplaceno.
Angel: Budu přemýšlet o tom, že se ho zeptám, souhlas?
Cordy: Nemysli. Zaplať. To je nabídka.
Angel: Hej, co kdybys předstírala, že pro mě pracuješ?
Cordy: Seš vážně nepříjemnej.
Angel: Fajn, tak budeme předstírat, že tu nepracuješ…
Cordy: Nemůžeš mě vyhodit. Jsem holka s vizema.
Vyplázne na něj jazyk.
Angel: Ok, budu přemýšlet o tom, že se ho zeptám, souhlas? Možná případ po případu.
Cordy: (věnuje mu velký úsměv) Jsi můj hrdina.
Wesley: Právě jsem to chtěl navrhnout.
Cordy: Jistě.
Angel: Je tu káva?
Cordy: Byla, ráno… Teď je deset večer.
Angel: Ou, to… jsem jen trochu dezorientovaný. Divně se mi spalo.
Wesley: Divně, jak?
Angel: Nevím.
Wesley: Myslím tím... postupuje to? Spíš víc a jsi unavenější… Míváš sny?
Cordelie začne lapat po dechu a rukou si mne obočí. Angel k ní doběhne a chytí ji, jak se potácí pod útokem přicházející vize.
Cordy: (v její tváři se zračí bolestný úšklebek) No, kluci, myslím, že máme zákazníka.
Vidíme mlhavý záběr křičící dívky.
Cordy: Ok, dívka (vidíme záběr dívky, jak od někoho běží) je v nějaké ulici – Hollywood a Wilcox... (mlhavý záběr na tvář muže a tu dívku, jak křičí) Je tak vyděšená.
Wesley: (k Angelovi) Běž!
Angel vyběhne pryč. Wesley vezme Cordelii.
Cordy: Ó Bože, jde příliš pozdě…
Vidíme vzlykající dívku, jak běží od dvou mužů. Jeden z nich
ji chytí za ramena a vhodí ji na zem.
vousatý muž: Proč nás nutíš, abychom za tebou běhali?
Plešatý muž s knírem zamíří k ní a vousatý ho zastaví.
muž s knírem: Hej, měl jsem ji první. Myslíš, že chci tvůj čas? Ty prase (k dívce) On je prase.
Vytáhne nůž.
U vchodu do uličky stojí sanitka. Angel jde směrem k ní, vidí dva zřízence, kteří vezou nosítka s dvěma přikrytými těly. Podleze žlutou policejní pásku a vezme si kávu z kapoty policejního auta, zastaví se u mladého policisty, který zrovna studuje nějaké papíry.
Angel: (sleduje místo činu) Tak co tu máme?
policista: Ou, vy nejste …
Angel: (podívá se kolemjdoucího) Hej, chcete se dostat za tu pásku? Chcete jen tak čumět? Tak jděte domů a sledujte vysokorychlostní závod na Foxu (k policistovi) Co kdybyste raději držel civilisty daleko od místa činu?
policista: Ale já… já jsem…
Angel: (prohlíží si místo činu) Byl jsem pryč tři týdny, viděl jsem dost amatérských nočních sraček, kterýma jsou přeplněný seriály. (otočí se zpátky k policistovi a posouvá jeho hrnek kávy) Nechcete předstírat, že tohle není skautská uniforma a říct mi o těch mrtvých lidech?
policista: No, dobře, detektive. Museli jsme ty dva seškrábat ze zdi (Angel si srkne kávy a podívá se na něj) Ti chlapi byli rozmáčknutí dvoutunovou popelnicí.
Angel: Spadla na ně…
policista: No… oni byli vlastně přimáčknutí ke zdi. Vypadá to, jakoby na ně někdo tu popelnici vhodil…
Angel jde dál ulicí dává svůj hrnek kávy zpátky policistovi, který už pro něj spěchá.
Angel: Někdo tu musí být pořádně silný…
policista: Jo, to mi povídejte. (zaměří se na krvavou skvrnu na zemi) Jejich krev to rozstříkalo po celé ulici.
Skloní se k zemi a sleduje tu krev.
Angel: To není jejich krev.
policista: Co prosím?
Angel: (postaví se) Neviděl jste tu dnes v noci dívku? Vyděšenou, zbitou?
policista: Ne, ale náš pan Bills (Angel ho zahlédne) však víte... (zvýší hlas) „No ne, pan Billsi“.
Angel: (otočí se) Jasně.
Angel jde dál ulicí, otáčí se za mužem v obleku, co jde směrem
k policistovi. Ten odhrnuje svoje sako, aby mu ukázal odznak připnutý k pásku.
detektiv: Tak co tu máme?
Policista se na něj podívá a pak se otočí směrem k Angelovi, který už je pryč.
Angel narazí na otevřené dveře a vejde dál do prázdného skladiště. Jde kolem pytlů cementu a nějakých tyčí. Zahlédne tu dívku z uličky. Sedí na něčem ve vzdálenější části skladiště.
Angel: Ahoj.
Bethany: (vstane) Co chceš?
Angel jde pomalu k ní. Zvedne pravou ruku, aby se dotkl svého spánku.
Angel: Ty krvácíš…
Bethany: Zůstaň tam, kde jsi…
Angel: Chci se tě jen zeptat na pár věcí, to je všechno.
Bethany: Ty tomu nerozumíš. Já… já jsem teď až moc rozrušená. Bude lepší, když…
Angel: Byla jsi v té uličce, nebo ne?
Bethany: Ne! Chci říct… v jaké uličce? (jde směrem ke dveřím) Odcházím.
Angel jde k ní, aby ji zastavil.
Angel: Počkej chvíli…
Bethany vylekaně vydechne a najednou se jedna tyč zabodne do Angelova ramene. Angel s zasténáním spadne na kolena. Bethany na něj civí se zděšením.
Bethany: Můj Bože, říkala jsem ti… snažila jsem se ti říct.
Rozběhne se směrem ke dveřím.
Angel: Prosím, počkej…
Bethany se otočí a zírá na Angela, který sebral sílu a vstal. Vytáhne tyč ze svého ramene.
Bethany: C… co jsi zač?
Angel: Přišel jsem ti pomoct. Jmenuju se Angel (v překladu = anděl).
Bethany: (s hysterickým smíchem) Výborně. Probodla jsem anděla. Po tomhle se nikdy nedostanu do nebe.
Angel: Nejsem anděl. Je to jen jméno…
Bethany: Ale jak jsi…?
Angel: (podívá se na své probodnuté rameno) No, řekněme, že jsem jiný než většina lidí, stejně jako ty… Ti muži z uličce, snažili se ti ublížit, mám pravdu? (Bethany kývne a podívá se pryč) Ale ty jsi je zastavila.
Bethany: Nechtěla jsem to. Sledovali mě z klubu. Nechtěla jsem…
Angel: To je v pořádku.
Bethany: Jo, je to prostě super!
Angel: Ty nejsi z L.A., že? (Bethany nesouhlasně kývne hlavou) Máš tu rodinu? Já taky ne… Tohle město láká samotáře, nemyslíš?
Bethany: Nedonutíš mě, abych s tebou někam šla.
Angel: (Znovu se podívá na svoje zraněné rameno) Myslím, že to mi už došlo. (usměje se na ni, potom znovu zvážní) A už se o to nikdy nepokusím (Bethany chce odejít) Počkej. Vezmi si tohle. (nabídne jí jednu z vizitek) Když budeš něco potřebovat… nocleh?
Bethany: Jsem u kamarádky…
Angel: Nebo někoho, s kým by sis mohla promluvit. Přemýšlej o tom. Nechci ti ublížit… a… ty neublížíš mě. Možná to budeš potřebovat…
Po chvilce Bethany vezme vizitku a spěchá pryč.
Angel se bolestně zašklebí, chytne si rameno a spadne zase na kolena a potom na zem.
Angel: Ah. Ou. Dobře, možná mi může trochu ublížit…
Bethany vejde do domu. Vyjde s klíči po schodech až ke dveřím, které otevře Lilah Morganová.
Lilah: Bethany!
Bethany: Ahoj. Promiň, jdu pozdě…
Lilah: Začínala jsem se bát.
Bethany se na ni usměje a vejde za ní do bytu.
Lilah: Tak jak bylo v klubu? Bavila ses?
Bethany: Bylo to fajn.
Lilah si sedne vedle ní a začne skládat prádlo.
Lilah: Nějací pěkní chlapci? (Bethany zavrtí hlavou) Omlouvám se, že jsem to nestihla. Asi z té práce zešílím… naši noví klienti jsou příšerní.
Bethany: (natáhne se pro prádlo) Ukaž.
Lilah: Mám ráda skládání prádla. Je to pro mě jako Zenové cvičení. Jsem potom vyrovnanější.
Bethany: Nechej mě ti alespoň pomoct. To je to nejmenší za to, že mě tu necháváš…
Lilah: Neslíbily jsme si, že o tom už nebudeme mluvit? Nedaly jsme si snad pokrevní přísahu? (usměje se na ni) Mám tě tu ráda.
Bethany: Víš, když jsi přišla k nám do školy a mluvila tam, byla jsem tak… Byl tu někdo, kdo vypadnul, udělal to po svém. Já… já to říkám špatně.
Lilah: Ne, neříkáš…
Bethany: Nemohla jsem uvěřit tomu, že mluvíš ke mně.
Lilah: (usměje se na ni) Vidíš. Ty nemáš ani ponětí jak výjimečná jsi, Bethany… Ve starém nezaostalém smyslu světa… Myslíš si, že obcházím všechny Americké střední školy a říkám ‚vzhlédni ke mně‘ každému, koho potkám? (zavrtí hlavou) Máš obrovskou sílu. (Bethany se podívá pryč) A ostatní lidé si toho začínají všímat…
Bethany: Asi už jsem trochu unavená …
Lilah: To určitě jsi… Já ještě nejsem ospalá. Chvíli se budu dívat na televizi.
Bethany: (vstane) Dobrou noc, Lilah…
Bethany vychází po schodech.
Lilah: Sladké sny.
Cordy a Wesley ošetřují Angelovo rameno.
Cordy: Nemůžu ti to rameno obvázat… Nehýbej se.
Angel: Já se nehýbám…
Cordy: Dobře, tak přestaň dýchat.
Angel: Nedýchám.
Cordy: Tak přestaň natahovat ty svoje mužné prsní svaly nebo… cokoliv!
Wesley: Ta rána nevypadá moc dobře…
Angel: A to ji necítíš…
Wesley: Měli bychom k té dívce přistupovat s největší opatrností. Myslím, že to už jsi zjistil.
Angel: Je moc silná. Měli bychom toho o ní zjistit co nejvíc…
Cordy: (zapíná Angelovu košili) Jako třeba její jméno…
Angel: V tu dobu jsem byl propíchnutý…
Cordy: (pleskne ho po koleni) Samozřejmě…
Angel: Víš, jak obtížné je myslet, když máš v rameni zabodnutou trubku?
Cordy: Vlastně vím. To je výhoda vzdělávacího systému v Sunnydale. Žádná adresa… cokoliv…?
Angel: Řekla jen, že je tu u přítelkyně…
Cordy: Skvělé, tím se okruh zužuje (k Wesleymu) Kde dostaneme seznam přátel?
Angel: Není místní. Měla zvláštní přízvuk… severovýchodní… možná Ohio. Podle toho, co o ní víme, bych řekl, že odtamtud utekla, takže…?
Cordy: Fajn, podíváme se na všechny utečence ze severovýchodu…
Angel: A všechny zmínky o nadpřirozených jevech. Podle toho, jak se zachovala dnes v noci, bych řekl, že nebude tak obtížné ji najít.
Wesley: Angele, jsi si jistý, že není démonka nebo něco podobného?
Angel: Je to jen holka…
Cordy: (sedí u laptopu) Holka, která tě mohla mrknutím oka zabít…
Angel: Potřebuje pomoc. Neumí se ovládat. Ona je jen… ztracená. (jde k Wesleymu) Co víme o telekinezi?
Wesley: No… díky ní může člověk pouhým pomyšlením hýbat s věcmi. (zhluboka se nadechne) To je zhruba všechno. Moc pohybu… J- já… vyznám se spíš v démonech.
Angel: Je na čase rozšířit si obzory…
Gunn vejde do haly.
Gunn: Volali jste, jsem tady. Připravenej na břemena všech druhů, boj a všechno co začíná písmenem B.
Wesley: Co je to?
Gunn drží sekeru, jejíž ostří vypadá jako kryt kola.
Gunn: Ah… tahle věc? Děti z tábora ji pro mě udělali. Myslím, že bych tomu měl dát šanci.
Cordy: Všichni muži jsou stejní.
Gunn: Jasná Cordelie… pořád chráníš můj život?
Cordy: (aniž by zvedla oči od obrazovky) Každou minutu.
Gunn: Jak to funguje?
Cordy: (podívá se na něj) Jsi na živu, nebo snad ne?
Gunn: Takže, jaký druh hnijící šupinaté příšerky pro vás mám zabít tentokrát?
Angel: No, my jsme doufali, že bys nám mohl pomoct nějak jinak, nejde o zabíjení.
Gunn: Zabíjení nebude? To mě necháte takhle natěšeného s touhle úžasnou sekyrkou jen tak?
Angel: Snažím se najít jednu holku...
Cordy ho plácne po rameni a promne prsty jakoby počítala peníze. Angel položí její ruku dolů a pokračuje v mluvení.
Angel: Zrušila pár násilníků popelnicí…
Gunn: To musí být statná holčina…
Angel: Myslíme si, že to udělala za pomoci telekineze…
Gunn: Jo, něco jsem zaslechl… Tak co potřebujete, abych udělal?
Angel: Zajímalo by mě všechno o těch útočnících. Těch…
Cordy: Rozmáčknutých?
Angel: Bylo to ve tvém sousedství. Na rohu Hollywood a Wilcox… Myslíš, že bys mohl zjistit, co byli zač?
Gunn: Máš to mít. (chystá se odejít) Ale až se vrátím z mé špehovaní akce, předpokládám nějaký vážný pracovní doprovod! (odejde)
Cordy: (praští Angela do ramene) Vidíš? Pracovní doprovod… chce dostat zaplaceno!
Angel: Cordelie…
Cordy: Chudáček, nemůže si dovolit ani opravdovou sekyru…
Angel: Ok, Ok… postarám se o to.
Cordelie se na něj zazubí, Angel jde nahoru po schodech.
Angel: Jdu do postele. Tohle byl opravdu hodně dlouhý den.
Cordy: Byl jsi vzhůru tři hodiny…
Angel se zastaví, ale neotočí se k nim.
Angel: Cordelie, najděte tu dívku.
Cordelie a Wesley se dívají, jak odchází, a potom se podívají jeden na druhého.
Angel obejde svou postel, zkrvavený obvaz napůl zakrývá jeho tetování.
Posadí se na okraj postele, zrychleně se nadechne a zamračí se.
Bethany leží na posteli s otevřenýma očima.
Angel leží, hlavu má položenou na polštáři, prudce mrká.
Bethany se rozhlédne kolem sebe, potom klidně zavře oči.
Sen.
Vidíme malou holčičku stojící na půdě, zírá na jasný čtverec
okenní výplně. Nějaký muž za ní přijde nahoru po žebříku.
Lilah vejde do pokoje Bethany a sleduje, jak ve spánku trhá hlavou a
naříká. Věci v pokoji se začínají třást. Lilah se usmívá.
Sen. Muž na půdě jde k holčičce blíž.
muž: Shh, králíčku (dotkne se jedné z jejích paží) pojď dolů, jen ty a já.
Věci v pokoji Bethany se začnou otřásat silněji.
Sen. Muž vede holčičku k žebříku, velká zavařovací sklenice s mincemi v popředí se začne třást.
muž: Přestaň mě děsit, králíčku.
Slezou dolů ze schodů.
Lampa na nočním stolku vzlétne do vzduchu a uhodí Lilah do hlavy. Bethany se v posteli posadí a zjistí, co provedla.
Bethany: Ne, ne, ne (vezme svoje sako a chystá se utéct) O můj Bože.
Lilah: (ze země) Bethany!
Bethany: Je mi to líto! Je mi to líto!
Bethany spěchá pryč z pokoje.
Lilah: Ne… neodcházej.
Lilah se snaží vstát, ale nemůže.
Bethany běží ulicemi.
Darla tlačí Angeluse dolů před krb. Líbají se, potom ji Angelus
odsune o kousek dál. Usmívají se na sebe. Darla se prohne, když se na něj
znovu podívá, má upíří tvář. Políbí se znovu, když jejich polibek
skončí, Angelus také nasadí upíří tvář.
Darla: Vzpomínáš si na Rumunsko? U ohně s tou cikánkou… byla svázaná… Právě tam sis ji vzal. Právě tam jsi ji sál, dokud nebyla pryč všechna její krev, dokud nebyla úplně suchá…
Angelus se zakousne do Darlina krku. Darla se usmívá, po chvíli
zakousne své zuby do Angelusova krku.
Angel se probudí, chytí si místo, kde ho Darla ve snu kousla. Zmateně se rozhlédne kolem.
Den. Wesley si čte knihu. Angel jde do haly a mne si oči. Nakloní se nad pult a sleduje Cordy, která sedí před laptopem.
Angel: Tak?
Cordy: Pro tebe taky pravé poledne. A ne, nenašla jsem nic podstatného. Jo, ztratili jsme trochu času během 45 minut, co jsem spala. Dobrá zpráva je, že jsem si tu nechala nějaké oblečení, jinak bys mi teď voněl.
Angel: Gunn už se tu stavoval?
Cordy: Huh-uh.
Angel: (k Wesleymu) A co ty? Jak to jde?
Wesley: No, během čtení jsem přišel na to, že telekineze je psychický fenomén, který se vyskytuje v období extrémního emocionálního stresu.
Angel: Dobře, další stopa. (promne si oči) Musíme ji najít.
Cordy: Hm, myslím, že vás k ní mám dovést.
Když se na ni kluci podívají jde směrem ke dveřím, kde stojí Bethany ve své noční košili a saku.
Angel: A… ahoj. Jak se máš?
Bethany: Bethany, (zhluboka se nadechne) Bethany Chaulková. Řekl jsi, že ti nemůžu ublížit. To je všechno, co potřebuju…
Angel: Tady jsi v bezpečí.
Wesley: My všichni jsme… bezpeční.
Angel: Tohle jsou… uh… Wesley a Cordelie.
Bethany: (stále stojí ve dveřích) Takže tohle je rodinný podnik, co?
Angel: Přátelé. Pojď dál…
Bethany jde dolů a rozhlíží se. Její kolena se podlomí, Angel ji chytí. Ona se okamžitě postaví sama.
Bethany: Omlouvám se (Cordelie si ji pohledem přejede odshora dolů) Já jsem jen… tak unavená.
Angel: Dáš si čaj?
Bethany: Ano, prosím.
Angel odejde.
Cordy: Nemusíš se bát. Angel tyhle věci dělá pořád.
Bethany: Dělá čaj?
Cordy: Pomáhá lidem. Vždyť víš, pomáhá lidem s problémy…
Bethany: Tak, co je to s váma?
Wesley: Kde začít?
Komplex kanceláří Wolfram & Hart.
Holland: Páni. Ta holka ti udělala pořádnou modřinu… Nemyslíš si, že divadélko v té uličce už jsi přehnala?
Lilah: Ujišťuji vás, pane, že mám největší důvěru…
Holland: Neujišťuj mě o své důvěře. Víš, někteří lidé by mohli říct, že jsi ztratila kontrolu nad touhle dívkou. Jestli to teď vypadá takhle, co se teprve stane až vypustíš tygra. Je náš člověk, ale nemůže pro nás pracovat jako vrah, když ji nemáme pod kontrolou. (vstane) Ale víš co říkám? Pitomost. Říkám - Lilah Morganová našla tuhle dívku, Lilah Morganová naverbovala tuhle dívku a Lilah Morganová taky dovede tuhle dívku do milující otevřené náruče Wolfram & Hart.
Lilah: Najdu ji.
Její mobil se rozezvoní.
Lilah: Haló? Bethany. (zvedne své obočí a začne se usmívat) - Ne, jsem tak ráda, že voláš. – Ne, měla jsem o tebe strach. – Ne, je mi dobře. Kde jsi teď?
Angel se opírá o sloup s rukama zkříženýma na prsou. Otočí se k Bethany, která právě vešla skleněnými dveřmi, nyní už převlečená.
Bethany: To je Cordeliino. Cítím se trochu směšně…
Angel: Sluší ti to. Dala jsi vědět své kamarádce? (Bethany kývne) Je v pořádku?
Bethany: Říkala, že je v pořádku a… že se o mě bála. Musí si myslet, že jsem blázen.
Angel: A jsi?
Bethany: Co?
Angel: No, jestli jsi, však víš, blázen, myslím, že věci půjdou… snáz.
Bethany: (usměje se na něj) Možná jsem. Rozhlédne se a jde dolů ze schodů Já… já nechci… já nechci mluvit o mně, dělit se o to, nebo cokoliv. My… my můžeme mluvit o věcech… já nevím. Ty jsi expert, správně?
Angel: To nemůžu říct úplně přesně. Jen mám dost zkušeností se… silami, které musíš držet pod kontrolou.
Bethany: Nechci je držet pod kontrolou. Chci, aby zmizely.
Cordelie stojí za pultem a sleduje je skrz skleněné dveře.
Cordy: Co dělá?
Wesley sedí za ní a čte si.
Wesley: Mluví, ne?
Cordy: Tady něco je… Ona vibruje. Cítím vibrace.
Wesley: Nevšimnul jsem si žádných vibrací.
Cordy: Všechno si protiřečí ,Wesi, ty nejsi žena… Žena a sex, to není jako u vás, u mužů, my vidíme víc stupňů…
Wesley vzhlédne a potom se vrátí zpátky ke čtení na stránku, kde skončil.
Cordy: Posloucháš mě vůbec?
Bethany: Je to jako… maso… jakoby mi něco praskalo v mozku… a potom… je to jako… příboj. Jakoby tu nebyla gravitace… jakoby to moje tělo tlačilo, řídilo to zevnitř, rozumíš mi?
Angel si sedne dolů vedle ní na zahradní lavičku do stínu hotelové lavičky.
Angel: Bolí to?
Bethany: Ano. Ne… jen chvíli… pak se vrátím zpět.
Angel: A cítíš to, jen když hýbeš věcmi.
Bethany: Já jimi nehýbu. Jdu do nich a… když se vrátím, nejsou tak, jak jsem je nechala.
Angel: Nikdy jsi to neudělala úmyslně?
Bethany: Samozřejmě že ne…
Angel: Nikdy jsi nemyslela ,To je tak daleko, musím vstát…‘
Bethany vstane z lavečky.
Bethany: To není salónní trik… Je to… je to nemoc.
Angel: Podívej, zatím ještě nevíme, co to je, teprve začínáme… chci tě jen poznat.
Bethany: Fajn, proč se nezačneš ptát na ty stupidní otázky jako… kde jsem byla vychovávaná a… jaká jména měli moji domácí mazlíčci… nebo… hraješ si ráda na schovávanou?
Angel: Ani jedna z těch otázek na mým seznamu nebyla.
Bethany: Ty si ani neumíš představit, čím procházím. Vůbec bych tu neměla být!
Wesley: Souhlasím. (Bethany se k němu otočí, Wesley jde dolů k nim na dvůr) Je jasné, že tahle dívka nechce naši pomoc. Neměli bychom s ní ztrácet čas.
Angel: Wesley!
Wesley: Promiň, ale jsou tu lidé, kteří naši pomoc skutečně potřebují. Lidé, kteří mají větší problémy než ztrátu sebekontroly.
Angel: (vstane) Podívej, to by stačilo …
Wesley: Proč nejde zpátky ke své přítelkyni, na kterou vhodila ten nábytek? (jde blíž k Bethany) Nebo bychom tě možná měli poslat zpět k tvému otci…
Bethany vydechne a svou mocí vhodí s Wesleym o zeď. Angel jde k ní,
jakmile ho zahlédne, odhodí ho na sluneční světlo. Angel se rychle vyškrábe
zpět do bezpečí stínu verandy, trochu se z něj kouří. Sleduje vyděšenou
Bethany, která se rozhlíží po tom, co pravě udělala.
Střih. Cordelie dá do ubrousku led a zabalí ho, přiloží jej na zadní část Wesleyho hlavy.
Cordy: Určitě nemáš nic zlomeného?
Wesley: Nemám…
Cordy: Vůbec nic? A co tvůj mozek, je v pořádku? (vzdychne si) Co se stalo s tím tvým ,měli bychom k té dívce přistupovat s největší opatrností‘?
Wesley: Kdybych jí dal čas, bránila by se.
Cordy: Tak by ona nebrečela, ty bys nebyl zmlácený a Angel by neměl zkušenosti osmaženého hamburgeru… Co jsi jí sakra řekl?
Wesley: Zmínil jsem se o jejím otci.
Cordy: Fajn, kdo je její otec?
Wesley: No, řekl bych… že může za tenhle druh traumatu, který vyvolává její telekinetické schopnosti, které začali velice brzy. Upozornila jsi na sexuální vibrace a ona měla ten zvláštní výraz ve tváři, když se zmínila o ,rodinném‘ podniku. Podle statistiky její otec nejlépe zapadal do téhle skládačky.
Cordy: Jakoby na světě nebylo dost pitomců.
Angel vejde.
Cordy: Jak jí je?
Angel: Řeším to (k Wesleymu) Končíš.
Cordy: Nemůžeš vyhodit Wesleyho, jestli to uděláš, jdu taky a pak bude končit přinejmenším už jenom tvá firma.
Angel: Nevyhazuju nikoho!
Wesley: Rozumím. Nebudu vám důvěřovat, když tady budu. Budu ve svém bytě, kdybyste…
Wesley jde kolem Angela.
Angel: Hodně nám pomohlo, že to víme.
Wesley: To doufám.
Odejde.
Angel: (ke Cordy) Taky bys měla zůstat doma, mohla by…
Cordy: Buď opatrný!
Angel: Nemyslím si, že by tu moc chtěla znovu použít…
Cordy se nadechne a chce k němu mluvit, ale Angel odchází.
Angel vejde do pokoje, který je v nejvyšším patře hotelu. Najde tam Bethany, která sedí zády opřená o krabice, které jsou u stěny. Balkónové dveře jsou otevřené.
Angel: Tak tady jsi.
Bethany: Odsud jsem přišla. Cítím se tu v bezpečí…
Angel: (prozkoumá místnost) Jo, vybrala sis právě tu místnost, která by tě zrovna neměla naplňovat pocitem bezpečí.
Bethany: Jsem rozpačitá… Tohle prostě… všechny ty děsivé věci, co se mi kdy staly… všichni ti chlapci zemřeli… a já jsem vyděšená, protože jsem v rozpacích. Lidé jsou žalostní…
Angel: Nevím… já… (skrčí se dolů vedle ní) Za celou tu dobu, co jsem tady, jsem zažil spoustu hororů, příšerného chování a pár módních výstřelků, na které bych opravdu raději zapomněl, ale viděl jsem lidi, jak se snažili… udělat svět lepším.
Bethany: Zníš jako hodně starý muž…
Angel: (usměje se na ni) No, víš, jsem hodně dobře informovaný.
Bethany: Ráda bych… tak ostatní lidi viděla.
Angelus a Darla, oba jako upíři znovu pijí jeden z druhého před
krbem.
Angel leží ve své posteli.
Angelus odkloní tvář od jejího krku a potom ji odtáhne taky. Usmějí
se na sebe, otočí se a podívají se na nějakou svázanou dívku. Ta dívka
se podobá Bethany, má oblečené dobové šaty.
Angel neklidně hází hlavou na svém polštáři.
Angel: Darlo?
Bethany: To jsem jenom já.
Angel se donutí na posteli posadit, jde to těžko.
Angel: Co se stalo? Co… co je… nějaký problém?
Bethany: Já jsem jen nemohla spát. (posadí se k němu na okraj postele) Slyšela jsem odsud nějaký hlas, tak jsem si myslela, že jsi vzhůru.
Angel: Ne, jen jsem měl zlý sen…
Bethany: Vypadalo to jako dobrý sen… nebo byl možná jen mlhavý… možná proto jsem přišla (rozhlédne se kolem) Je to tu hezčí než u mě v pokoji.
Angel: Je tu něco… o čem bys chtěla mluvit?
Bethany: Copak, myslíš si, že jsem ustrašená malá myška? Umím spoustu věcí… Můžu tě udělat šťastným.
Angel: Věř mi, nechtěla bys mě vidět šťastného.
Bethany: (její ruka sklouzne dolů pod deku na jeho nohu) No tak…
Jak se na ni Angel dívá, najednou místo ní vidí Darlu.
Bethany: Nic to nezmění.
Angel: (chytí její ruku a dá ji pryč) Řekl jsem přestaň.
Bethany: (odtáhne se a začne křičet) Jdi ode mě… (postel se na okamžik začne třást)
Angel: Chtěla ses milovat, ale nechtěla jsi, aby se tě někdo dotýkal?
Bethany: (krátce se zasměje) Milovat? Co jsi zač? Teď není osmnácté století… Já jen… chtěla jsem…
Angel: Co bys chtěla?
Bethany: Jsem děvka, šokuje tě to?
Angel: Právě jsi zjistila, že mě jen tak něco nepřekvapí.
Bethany si sedne k středovému okraji jeho postele.
Bethany: Všichni si myslí, že jsem tak křehká a nevinná. Muži to milují.
Angel: A ty?
Bethany: Jestli to miluju? Kdo se o to zajímá? Já jsem… jsem jako pokojská… jen procházím… když jsou muži na mně, upravím pokoj, pozvu je dál… projdu než odejdou. Potom se vrátím a… uklidím ten nepořádek.
Angel: A co ti muži?
Bethany: Vážně si myslíš, že si všímají, že tam nejsem? A ty?
Angel: Každý není tak špatný, jak si myslíš.
Bethany: Jasně. Miluju lidi. (vstane z postele) Strašně moc je miluju, měl jsi stovky pokojů a byl jsi v nich sám, nemyslím, že jsi ten pravý, kdo by mi s tímhle mohl pomoct…
Angel: Možná jsem jediný, kdo může… Měla by ses prospat.
Bethany: Kdo je Darla?
Angel: Dobrou noc ,Bethany.
Bethany vstane a jde kolem kuchyňského koutu ven otevřenými dveřmi
jeho ložnice. Vidíme Darlu, která odtamtud sleduje Angelovu ložnici.
Wolfram & Hart, kanceláře, den.
Holland: On nespí. Víš, jak to zkresluje Lindseyho plány…
Lilah: Ano, pane, ale…
Holland: Víš, že Lindsey je muž, který tvoří velké obrazy. A veškerá jeho snaha namalovat ten obraz je hanobena tvou malou přítelkyní, která na něj čmárá prsty…
Lilah: Rozumím, pane.
Holland: Vím, že rozumíš. Odveď ji pryč, Lilah. Ne jen kvůli tomu obrazu, ale i kvůli tobě samotné.
Usměje se na ni.
Střih do hotelu.
Bethany: Cítím se směšně. Myslím, zpoceně a směšně.
Angel: Jen to zkus. Kdykoliv můžeš přestat.
Bethany: Co když to vyletí do vzduchu nebo tak něco?
Angel: (drží Cordeliinu hedvábnou šálu) Tak Cordelii koupím jinou.
Bethany: (nadechne se) Dobře, jen ji pusť na zem.
Angel upustí šálu. Bethany se rozšíří zorničky. Cordy telefonuje za pultem a sleduje, jak se jeden konec šály pomalý natahuje k Angelovu krku.
Angel: (usměje se na Bethany) Vidíš? (šál se mu zaváže kolem krku) Můžeš to ovládat.
Bethany se na něj široce usměje.
Cordy zavěsí telefon a jde k nim.
Cordy: (k Angelovi) Moc ti sluší (Angel si sundá šál a Cordy mu podá nějaký papír) To byl Gunn, chce, aby ses s ním sešel na téhle adrese.
Angel: V Brentwoodu?
Cordy: Já se o Bethany postarám. Můžeme provětrat obchody na Plaze.
Bethany: Jasně, to zní jako zábava.
Angel: (podá Cordy tu šálu a dívá se na Bethany) Brzo se vrátím.
Cordy: (drží šálu zatímco on odchází) Ty si ji nevezmeš na sebe?
Dveře temného bytu se rozletí, je v nich Angel. Gunn je v hale kousek od něj.
Gunn: (vchází) Ťuky ťuk… Vidíš, tohle funguje skvěle. Ty rozflákáš dveře a já vejdu…
Angel: Nemůžu vejít dokud je tenhle chlapík naživu.
Gunn: Je na kritickým seznamu… Ta tvoje holka musí být pořádně vyděšená (rozhlíží se po bytě) Vidíš to, co vidím já?
Angel: (natahuje krk) Nevypadá to na ty grázly z ulice.
Gunn: Sedí na něj popis ,svaly na prodej‘ a navíc není moc drahej…
Angel: Takže ho někdo na Bethany najal?
Gunn: Někdo jí chtěl ublížit.
Angel: Nebo zjistit, co se stane, když to zkusí. (opře se o neviditelnou stěnu, která je ve dveřích) Podívej se na nějakou adresu v diáři. Však víš, proklepnout si ho…
Gunn: Pořád se dívám na tu obývákovou soupravu… Někdo prostě má peníze…
Angel: Co se týče peněz… myslíš, že bys mohl… však víš… případ od případu…
Gunn: Nabízíš mi peníze za to, že vám budu pomáhat?
Angel: Ano.
Gunn: Tak to je super.
Angel zamrká. Ta neviditelná stěna tu pořád je, najednou zmizí a Angel dopadne celou svou váhou na zem.
Gunn: (umívá se) Už jsem ti někdy řekl, že jsi velice ctihodný muž?
Angel: (vstane) Tak to vypadá, že někdo vypadl z našeho ,kritického‘ seznamu.
Gunn: Nájemnej násilník… vidíš snad, že bych brečel?
Angel si prohlíží nějaké papíry na stole. Angel spustí na telefonu poslední volané číslo.
telefon: (po chvíli vyzvánění se ozve...) Wolfram & Hart, na koho vás můžu přepojit?
Angel a Gunn se na sebe podívají.
Noc. Vidíme starý kolotoč. Cordy a Bethany drží nějaké nápoje.
Bethany: Měla jsi pravdu. Tohle je skvělý.
Cordy: Ta vanilka z toho udělá spíš latte…
Bethany: Jo… Tam odkud jsem máme jen… kávu. Všechno v L.A. je tak jiné.
Cordy: Jo. Není můj šéf ale kost…
Bethany: Cože?
Cordy: Angel je přesně… jedničková kost.
Bethany: Já jsem... (Cordelie natáhne obočí) Cordelie. já jsem… nechci spát s Angelem.
Cordy: No, Angel je… staromódní… staromódní je prostě jako rytířský gentleman. Myslím, že tě vidí jako dámu v nesnázích, i když je to určitě trochu komplikovanější.
Bethany: P-proč si myslíš… já jsem nikdy…
Cordy: Myslím, že ztotožňuješ určitý druh nebezpečí. Ne jako osoba. Mám tě ráda… fakt… ale všichni kolem tebe si myslí, že jsi… bezbranná, alespoň dokud... nezemřou.
Bethany: Ti chlápci z údolí byli jen… snažili se mi ublížit.
Cordy: Mohla jsi je odhodit pryč nebo… otočit, odvrátit… nevím, ale ty jsi je… rozmáčkla…
Bethany sedí níž na malé zídce.
Bethany: Neumíš si představit, jak děsivé to bylo.
Cordy: (sedne si vedle ní) Ale umím. Měla jsem vizi. Viděla jsem to… Proto tě Angel našel. Cítila jsem všechno. Věřím, že ti chlápci jsou lepší… rozmáčknutí… ale… někdy je prostře třeba začít myslet a říct si třeba ,Fakt nechci, aby se něco podobného stalo mým přátelům‘ nebo ,Nesmím dovolit, aby ze mě strach a stres dělal tohle‘. Nezáleží na sexu, ani na tom, jak moc tuhle rovnici komplikuje… i když možná víc než si myslíš...
Bethany: Už to chápu. Nemusíš mít strach.
Cordy: Dobře.
Vstanou a jdou dál.
Bethany: Takže ty a Angel...?
Cordy: Oh, to ne… Mám radši chlapi, kteří míň myslí a víc jednají…
Bethany: On vypadá pořád tak… vážně…
Nějaký muž se vecpe mezi ně a vpíchne Bethany do krku stříkačku s nějakou tekutinou a projde.
Cordy: Hej! Kreténe! (Bethany se začne potácet, Cordy jí vezme hrnek s kávou) Málem jsi pustila…
Dva muži chytnou Bethany za paže a vtlačí ji mezi ně.
Cordy: Hej! Zastavte! Policie!
Když se k ní ti dva otočí, Cordy jim vylije kávu do obličeje, na chvíli je tím oslepí, vezme Bethany kolem pasu a snaží se ji odvést pryč.
Cordy: Zůstaň se mnou. Zůstaň se mnou… Můj Bože… (málem je srazí dodávka, jak utíkají ulicí) Bethany. No tak!
Zadní dveře dodávky se otevřou, vylezou z ní nějací muž oblečení v bílém, odhodí Cordy bokem a unesou Bethany do dodávky.
Cordy: Ne! Bethany! Tyhle můžeš rozmáčknout…
Dveře se zavřou. Angel a Gunn zrovna přijedou ke Cordelii jeho kabrioletem.
Angel: Cordelie!
Cordy: (ukáže) Světle hnědá dodávka! Jeďte!
Angel se rozjede a Cordy se na nimi ohlédne.
Angel se snaží dodávce odříznout cestu, ale přijíždí k nim moc aut.
Angel: (ke Gunnovi) Vezmi volant!
Gunn si přeleze na místo řidiče. Angel přeskočí přes přední sklo až na kapotu svého auta.
Angel: Blíž!
Angel skočí na zadek dodávky. Stlačí jedny ze zadních dveří a
dostane se dovnitř. Bethany se snaží posadit, aby zjistila, co se děje. Slyšíme
rány a křik. Potom vidíme dva bíle oděné muže, jak letí ven z dodávky.
Gunn zabočí, aby se jim vyhnul.
Lilah: (do svého telefonu) Drž hubu! Prostě jen drž hubu! Ještě jednou se mi omluvíš a pohřbím tě zaživa vedle svého domu, abych mohla poslouchat tvůj křik. - Vzal ji do hotelu? Skvěle. Chce si hrát s malou slečnou časovanou bombou… říkala jsem že ho necháme. Vypusťte tygra.
Bethany vystupuje po zničených schodech do rohového pokoje, pronásledovaná Angelem.
Angel: Bethany!
Bethany: To není pravda. Byl to někdo jiný!
Angel: Omlouvám se, Bethany. Vím jen, že Lilah není taková, jak si myslíš…
Bethany: Ona je moje kamarádka.
Práskne s otevřenými balkónovými dveřmi.
Cordy: Angele!
Bethany: To není ona! Ty si vymýšlíš. Ty si se mnou jenom pohráváš… Proč si se mnou každý jen pohrává? (schoulí se na zem) Já si nechci hrát!
Angel: (klekne si před ni) Bethany, měla by ses kontrolovat.
Bethany: Nesahej na mě!
Dveře za Cordy se s velkou ránou zavřou.
Cordy: Možná jen potřebuje oraz.
Angel: Bethany…
Bethany: Nemusím tě poslouchat!
Angel: Bethany, přestaň! Ty to umíš ovládat…
Bethany: Ne!
Angel: Bethany poslouchej mě! Nikdo tě neovládá!
Nepozorně bouchne a rozletí se na něj plechovka s barvou.
Angel: Ty máš tu sílu! Chceš nás zabít? Chceš sama umřít? Potom ale vyhrají. Nedovol jim to. Nedovol jim, aby se tě dotkli!
Bethany jde kolem Angela a Cordy pomalu ke dveřím. Chce je otevřít, ale dveře se před ní otevřou dřív než to stačí dokončit. Stojí v nich její otec.
otec: Ahoj králíčku.
Všechna okna v místnosti se rozletí a celá budova se na chvilku zatřese.
Kamera jede od Angela, který je v bezvědomí na Bethany, která stojí před svým otcem.
Bethany: Tati?
otec: Můj Bože Bethany, tolik jsem se o tebe bál. (Angel se trochu pohne) Nevěděl jsem, kde tě hledat, předpokládal jsem… tvoje přítelkyně Lilah a já ti chceme jenom pomoct srdíčko.
Tapety a omítka začne padat ze zdí. Jeden šroub ze stropu se uvolní a zapíchne se Cordelii do ruky. Nezakřičí bolestí, jen se pohne.
otec: Vím, co dokážeš…
Cordy si opatrně vydělá šroub ze své ruky.
otec: (jde místností směrem k Bethany) A vím, že jsi nechtěla nikomu ublížit. (Angel otevře oči a rozhlédne se kolem) Vím, že jsi hodná holčička. Vím to (Bethany na něj civí, její zorničky se rozšíří) Žádné další starosti, ano? Ty se teď vrátíš se mnou a budeme zase šťastná rodina. (omítka začíná padat silněji, ale její otec zůstává nezraněný) Copak to nechceš? Zastavit ten běžící čas…? Vrátit se tam, kde tě lidé znají, kde tě milují? (stěny se začnou třást) Přísahám, že to bude jako dřív. Tolik jsi mi chyběla. (Bethany se dívá jakoby chtěla začít plakat) Shh. králíčku.
Bethaniny zorničky se zase zúží a všechno ztichne.
Angel: (vstane) Bethany…
Přitiskne ho to ke zdi, Angel ztichne.
otec: Tady jsi. (podá k ní ruku) Proč nejdeme dolů. Jen ty a já.
Bethanina tvář ztuhne. Její otec se od ní odtáhne. Angel je volný. Bethanin otec pomalu letí směrem ke zdi.
otec: Bethany, co to děláš?! Přestaň! Pusť mě dolů!
Chytá se u krku a snaží se uvolnit.
otec: Já nemůžu… dýchat. (k Angelovi) Pomozte mi. Prosím! Zastavte ji!
Angel: Bethany, ty máš tu moc. Ukonči to.
otec: (stále si mačká krk) To bolí… ať přestane…
Bethany: Sbohem.
Její otec se s křikem rozletí ven otevřeným oknem. Angel se podívá na Bethaninu klidnou tvář. Její otec padá dolů, pád se zpomaluje, zastaví se pár metrů nad zemí. Angel pozoruje Bethany. Když je její oteckousek nad zemí, spadne. Bethany zase začne mrkat, ohlédne se na Angela a Cordy.
Lilah: Ty… ty si myslíš, že takhle to chodí? Puf, jsi vyléčená a všechny tvé noční můry jsou pryč?
Bethany si v jejím bytě balí svoje věci.
Bethany: Nejsem idiot, Lilah… a nejsem dítě…
Lilah: Jsi a potřebuješ nás. Dříve nebo později ztratíš kontrolu nad svými schopnostmi a budeš potřebovat přátele.
Bethany: Mí přátelé nenajímají grázly z ulice, aby mě přepadli.
Lilah: Snažila jsem se tě zocelit.
Bethany se podívá Lile do očí a potom za ni natáhne ruku. Lila se dívá na její kufr, který je na posteli, sám se zavře a přiletí k Bethany do ruky.
Bethany: Dobrá práce.
Bethany jde kolem Lily.
Lilah: Podívej se, Bethany. Bethany, počkej… Mohla bys být někdo moc důležitý!
Angel: (stojí před jejím bytem) Měla by ses naučit přijímat prohry, zlato.
Lilah: Zmiňovala jsem se o tom, že nejsi pozvaný dovnitř?
Bethany: