Angel - 2x02 Are you now or have you ever been

[Jsi nebo jsi někdy byl]

Angel ukazuje Wesleymu a Cordy fotku hotelu Hyperion (viděli jsme ho v minulé epizodě).

Wesley: (drží v ruce fotku) Hyperion Hotel. Zdá se, že je opuštěný.

Angel: 68 pokojů, 68 volných pracovních míst. (vejde Cordy s tácem s pitím)

Wesley: Řekl bych, že byl postaven v ranných 20. letech. To je můj odhad.

Angel: Je přímo na západ v srdci Hollywoodu. Těžko říct, jak dlouho je prázdný.

Wesley: Soudě podle pohledu, celé roky.

Cordy: Anglický čaj k snídani (podá šálek Wesleymu), káva (položí si ji na stůl), krev (podá ji s nechutí Angelovi).

Wesley: Jeho současný stav asi bude důsledkem něčeho víc než jen úpadku turistického ruchu.

Angel: Jo. (prohlíží si sklenici s krví)

Cordy: Něco v nepořádku?

Angel: Já... myslím, že se zkazila. Začíná se srážet.

Cordy: Ne, to je skořice. (všimne si Angelova pohledu) No co? To nemůžu něco zkusit?

Wesley: Co uděláme?

Angel: Potřebuji, abyste se vy dva podívali na jeho historii. Zjistili, kdo to teď vlastní a proč ho nechávají tak prázdný. (obléká se do kabátu)

Wesley: Kdo je klient?

Angel: Žádný klient. Uvidíme se později a ukážete, co máte.

Cordy: Moc tajemný?

Wesley: Angele, v tomhle je něco víc než jen náhlý zájem o nemovitosti.

Angel: Budete muset projít policejní záznamy, soustřeďte se na uzavřené případy, vraždy, nevyřešená pohřešování, všechno od počátku až do teď.

Wesley: Myslíš, že ať už se tam zabydlelo cokoliv, je to tam dlouho.

Angel: Pravděpodobně do teď. (odejde)

Ocitáme se v minulosti, v roce 1950. Vidíme hotel Hyperion, když ještě fungoval. Recepce je plná lidí. Dále vidíme majitele hotelu a poslíčka, jak spolu rozdělují poštu.

majitel: (listuje různými obálkami a čte jejich adresy) Vrácená pošta pro 315. Pan Ferris by měl zkusit začít používat známky. Snídaně paní Migginsfrom z Val's Liquors. Ujistěte se, že to udělala naposledy. Zrušili jí úvěr. A týdenní účet pro 217.

poslíček: P-proč já? (prohlíží si obálku) Já tam byl posledně. Ten chlap mě znervózňuje, je divný. Co takhle mu místo toho oznámit, aby se vystěhoval?

majitel: Nemůžeme vystěhovávat trvalé nájemníky jen kvůli tomu, že jsou divní. (popostrčí poslíčka a poklepe ho na ramena) Kdybychom to tak dělali, museli bychom zavřít.

poslíček: Díval jste se někdy do jeho očí? Nic tam není.

Poslíček vyjede výtahem do patra s pokojem č. 217. Dveře výtahu se otevřou. Poslíček pozoruje, stále ještě uvnitř výtahu, dveře pokoje č. 217. Výtah se začne zavírat, a tak vloží mezi dveře ruku. Výtah se otevře a poslíček se vydá k dveřím pokoje.

poslíček: (zaklepe na dveře pokoje) Haló? Poslíček. Je někdo doma? Dobrá. No, asi jste pryč, takže... (položí obálku na zem) Jenom to nechám tady za dveřmi a můžete si to vyzvednout až bude, jak vy říkáte, příhodnější doba. (rychle odejde, nastoupí do výtahu a mačká tlačítko) No tak, honem.

Dveře výtahu se zavřou. V tu chvíli se otevřou dveře pokoje č. 217 a v nich se objeví muž… je to Angel.

Zpátky v současnosti. Angel se prochází hlavní halou hotelu. 

V tom se ocitneme opět v minulosti. Angel vchází do hlavní haly hotelu, kde právě lidé sledují nějaký pořad v televizi.

televize: ...že musím tento výbor naučit základním principům amerikanismu. To není otázka! Otázkou je: Byli jste někdy nebo jste členy komunistické strany? Formuluji svou odpověď tak, jak ji jen americký občan může zformulovat-- Pak tedy nepopíráte, což je rozhodně invazní...

muž: (běží za nějakou ženou po hale) No tak drahoušku. Jak myslíš, že začínala Lana Turner?

poslíček: (na Angela, který okolo něj projde) Žádné vzkazy pro 217.

majitel: (na jiného poslíčka) Věci pana Cartera na 515. Děkuji. (před ním stojí rodina černochů) Vím, co je tam napsáno, ale asi je tam chyba. Skutečně nemáme žádná volná místa.

Angel vstupuje do výtahu. Když vyjde z výtahu, opodál stojí muž v klobouku a vypadá, jako by na někoho čekal. Angel odemyká svůj pokoj, když v tom naproti z pokoje vyjdou 2 muži (zřejmě homosexuálové). Angel se na ně zvláštně podívá a vejde do pokoje. Na stůl vyndá z pytlíku sklenici krve, kterou si právě koupil. Potom vezme do ruky plechovou nádobu a jde na chodbu k nádobě s ledem. Uvidí nějakého muže, který s někým mluví.

muž: Ano... Ano... Chápu. Samozřejmě. Jsem.

Angel nandavá led a když se znovu podívá na místo, kde muž před chvílí stál, nikdo tam není. Jde zpátky ke svému pokoji. Cestou projde okolo muže, kterého potkal u výtahu. Vejde do pokoje, chce si nandat led, ale najednou něco uslyší. Zavře nádobu s ledem a otočí. Z koupelny vyjde žena.

žena: Za chvilku tady budu hotová, pane.

Angel: Ty nejsi pokojská.

žena: Ne-nevím, co tím chcete říct.

Angel: Nejsi pokojská v tomhle hotelu. Před pokojem není uklízecí vozík. Povlečení je špinavé. A máte špatnou barvu.

žena: Omlouvám se. Dveře byly otevřené. Já jen, nechtěla jsem--

Angel: Není tu, co ukrást.

žena: Ne, nesnažila jsem se vám něco ukrást. Opravdu. Můžu to vysvětlit--

Angel: Nemám zájem. Běž.

žena: Nemůžu. (Angel ji popadne za ruku a začne ji strkat ke dveřím)

Angel: Tak ti pomůžu.

žena: (před dveřmi se zastaví) Můj přítel, je trochu žárlivý typ.

Angel: Možná by ses neměla potloukat po pokojích cizích můžu.

žena: Prosím! Nemůže mě najít. (oba slyší a uvidí, jak se někdo snaží odemknout dveře, a tak Angel postaví ženu za dveře a otevře)

muž: Kde je? Podívej, kámo, do tohohle se opravdu nechceš zaplést.

Angel: Přesně tak. Proto se otoč a vypadni.

muž: Je mi líto, kámo, to nepůjde. Vím, že ji tady schováváš.

Angel: Nikoho tady neschovávám.

muž: Ne? Tak ji pošli sem a já si pro ni nebudu muset dojít dovnitř.

Angel: Dovnitř nevkročíš.

muž: Nebude vadit, když vejdu a trochu se porozhlédnu, že ne? (odhrne kousek kabátu, aby Angel viděl jeho zbraň, Angel mu jakoby uvolní cestu a když chce muž vejít, Angel prudkým pohybem přivře dveře, a tak muž zavrávorá a chytí se za nos)

Angel: Myslím, že bude. (zkroutí muži ruku do bolestivé polohy a hodí ho do výtahu k poslíčkovi, který jím právě přijel) Jede dolů.

žena: (všechno pozorovala) Sakra. To bylo... sakra! Podívej, myslím, že jsme to vzali za špatný konec. Já jsem Judy.

Angel okolo ní projde bez povšimnutí do pokoje a zavře dveře. 

V tu chvíli se vracíme do přítomnosti. Vidíme Angela, jak je opřený o zeď vedle pokoje, kde kdysi žil.

Záběr na Cordeliin byt. Wesley čte z knihy záznamy o hotelu, Cordy čte záznamy v počítači.

Wesley: Hotel byl oficiálně zavřený 16. prosince 1919. Toho rána obešel vrátný všechny pokoje, aby hosty probudil, s tím rozdílem, že to udělal... (sedne si na židli) střelbou z nabité dvanáctky. Od té doby je prázdný.

Cordy: Podle městských záznamů je ta budova chráněná jako historická pamětihodnost. Společnost, co hotel vlastní, se jej snaží už 10 let prodat. Žádní zájemci.

Wesley: No, není divu. Dokonce i ze zběžných záznamů je jednoznačné, že se tam udály vraždy a ublížení na těle datujíc se už od roku 1928, kdy pokrývač skočil ze střechy a strhl sebou dva své spolupracovníky.

Cordy: Páni. To je fakt zajímavý. Co to děláme? (podívá se na Wesleyho) Děláme?

Wesley: Ano.

Cordy: Jestli sis nevšiml, Angel nám vůbec neřekl o co tady jde.

Wesley: Ach, no. Zřejmě shromažďoval data, řadil události a tak... (Cordy se na něj podívá, a tak Wesley rezignuje) Ano, všiml jsem si té části "o co tady jde". Upřímně, nemám sebemenší ponětí, co s tím budeme dělat. (Cordy si prohlíží staré fotky lidí z hotelu) Mohli bychom udělat koláž nebo...

Cordy: Wesley. Podívej, kdo tu bydlel v roce 1952. (na fotce je zachycen Angel)

Wesley: No, teď aspoň jednu věc víme s určitostí.

Cordy: Jo jo, teď víme, že se upíří fotí, jen vypadají blbě.

Wesley: Angel má k tomu místo osobní vztah.

Cordy: Tak proč nám to neřekl?

Wesley: Nejspíš se styděl.

Vracíme se zpátky do minulosti. Angel je ve svém pokoji a zapaluje si cigaretu. Od vedle z pokoje je slyšet muziku. Angel přejde po pokoji. Záběr na muže vedle v pokoji. S někým mluví.

muž: Ano. Ano, to jsem udělal. Ano. (přesune se ke stolu a vezme do ruky zbraň)

Zpátky záběr na Angela. Nalévá si sklenici krve. Zpátky záběr na muže vedle v pokoji. Hudba stále hraje. Muž si sedá vedle postele. Přiloží si polštář k hlavě. Zpátky záběr na Angela. Sedí v křesle a pije krev. V tom uslyší výstřel. Hudba v pokoji stále hraje. 

Zpátky v přítomnosti. Angel se prochází po pokoji hotelu. 

Opět se ocitáme v minulosti. Vidíme majitele hotelu, jak jde spolu s poslíčkem do pokoje, kde se onen muž zastřelil.

poslíček: Zrovna začala uklízet pokoje v tomhle patře, když ho našla.

majitel: Dotkla se něčeho?

poslíček: Consuela? Copak se někdy něčeho dotkne?

majitel: (vejdou do pokoje a uvidí mrtvolu) Ach můj bože. Tohle je už třetí během čtvrt roku. Proč to proboha nemůžou dělat doma?

poslíček: Dalo se to čekat, vypadal docela deprimovaně.

majitel: Soudě podle čeho?

poslíček: Zdál se mi docela chudej, ti co si přejou umřít, většinou dávají větší dýška. Jako by věděli, že si to do hrobu nevezmou. (majitel něco zaslechne) Podívejte, jak to tělo leží, hodně to vypovídá...

hlas: Tři za tři měsíce, měli by ti ten hotel zavřít.

majitel: Ano. To udělají.

poslíček: Tak koho mám zavolat jako první? Čističe koberců nebo poldy?

majitel: Co?

poslíček: Koho mám zavolat jako první? Čističe koberců nebo poldy?

majitel: Nikoho nevolej. Zavřou nám hotel.

poslíček: A co s ním?

majitel: Co s ním? Je mrtvý.

poslíček: Nemůžeme ho tady jen tak nechat.

majitel: No, jistě. Uskladníme ho do chlaďáku na maso.

poslíček: Uskladníme ho? (majitel odejde) My ho uskladníme?

Záběr na lidi v hlavní hale. Zpráva o mrtvém muži se šíří rychle.

muž: Ten prodejce svíček z pokoje 215 se zastřelil.

druhý muž: Vážně, sebevražda?

žena: Tady v hotelu. A slyšela jsem, že to nechtějí ohlásit.

druhý muž: Hrozné! (všichni tři se přesunou k pohovce)

muž: Proč? Co je na tom tak hrozného? Koho jiného to zajímá?

druhý muž: Jsou všichni scénáristé tak zabednění?

muž: Jsou všichni herci tak naivní? Chcete, aby tady čmuchali poldové a novináři?

druhý muž: Proti opatrnosti nic nemám.

žena: To samé říkám já.

Nedaleko této skupinky lidí sedí na křesle postarší pán v klobouku, vypadá vyděšeně. Něco k němu mluví.

hlas: Možná to nebyla sebevražda. Jsi tady opravdu v bezpečí?

Vidíme Judy, jak vychází z divadla. Před divadlem stojí Angel a kouří cigaretu. Judy jde k němu.

Judy: Svět za 10 minut skončí. Viděla jsem tě tu. Snad to nevadí. Myslela jsem, že řeknu ahoj. Ahoj! Viděl jsi tu show? (Angel mlčí) Měl jsi. Všechny problémy se pak zdají naprosto bezvýznamné. Celý vesmír exploduje.

Angel: Zní to napínavě.

Judy: No, je tam klimatizace. A je to levnější než kino. Musela jsem vypadnout z hotelu.

Angel: Vrátil se?

Judy: Vrátil?

Angel: Tvůj přítel.

Judy: Oh. Ne. Myslím toho chlápka z 215. Zabil se.

Angel: Jo. To asi jo.

Judy: Dovedeš si představit, že ta tapeta je poslední, co uvidíš?

Angel: Možná ho k tomu dohnala ta tapeta.

Judy: Jo. Nesnáším to tam. Asi je to lepší než někde jinde.

Angel: Je to jen místo.

Judy: (úplně změní téma) Hele, vím, že jsi mi nechtěl předtím pomoct, ale pomohl jsi mi. A za to ti chci poděkovat.

Angel: Zmeškáš konec světa.

Judy: Jasně. (pomalu odchází) Uvidíme se.

Angel: Jo.

Přítomnost. Cordy s Wesleym sedí na zemi. Před sebou mají uspořádané jednotlivé složky podle roků. Wesley drží v ruce výstřižek z novin, na kterém je poslíček z hotelu zatýkán policií.

Wesley: Frank Gilnitz pracoval v hotelu jako sluha v tom roce, kdy tam bydlel Angel. Takže ho dáme do roku 1952. (položí výstřižek na příslušnou hromádku)

Cordy: Ale ještě do roku 1954 nebyl popraven. Neměl by být tady? (přendá výstřižek na jinou hromádku)

Wesley: Byl popraven v roce 1954, ale ten zločin, co spáchal, ta vražda obchodníka a uskladnění ho do chlaďáku na maso, to se stalo v roce 1952. (položí výstřižek na původní místo)

Cordy: Je to jako puzzle. Něco jako hra kdo-hrůzně-zemřel-protože-to-Angel-podělal-před-50-lety.

Zpátky v minulosti. Ocitáme se v hale hotelu. Postarší muž v klobouku mluví se skupinkou lidí, kterou tvoří 2 muži a jedna žena.

muž v klobouku: --takže jsme seděli a popíjeli a ten chlápek se mě ptá: "Mají tady buráky?"

první muž: A co?

žena: Takže má sebevražedné sklony a myslí na buráky?

první muž: Třeba měl chuť na něco slaného.

žena: Tohle nebyla sebevražda.

první muž: Myslím, že měl zamčené dveře a zbraň držel v ruce.

druhý muž: Přesně.

první muž: Je to moc perfektní. Záhada zamčeného pokoje. To jsem napsal 100x.

Během tohoto rozhovoru vidíme, jak jde Angel po schodech k výtahu v recepci. Vyjede výtahem do patra, kde je jeho pokoj. Chce odemknout, když v tom se otevřou naproti dveře.

Judy: Hej! Můžeš na chvilku? Slyšel jsi to?

Angel: (vejde k ní do pokoje) Slyšel co?

Judy: Ten chlápek z 215. (vyndavá si cigaretu) Nebyla to sebevražda. Byl zavražděn.

Angel: To si nemyslím.

Judy: Je to pravda. (vypadá nervózně) Takže přijde policie a bude se vyptávat a myslela jsem, že možná budeš chtít vědět, pro případ že-- (vyndá cigaretu z pusy a podívá se na Angela) Ne že bys něco tajil.

Angel: Každý tady něco tají.

Judy: Jo. Měla jsem pocit, že ti něco dlužím, za to co jsi pro mě udělal. (poodejde od něj a snaží si zapálit cigaretu)

Angel: Díky.

Judy: Kdybychom odešli teď, vypadalo by to asi zle. (třesou se jí ruce, a tak se jí nedaří zapálit cigaretu, nakonec položí zapalovač na skříňku)

Angel: Přijde na to. (jde k ním a zapálí jí) Má to co dělat s tím soukromým očkem, kterého jsem odsud vyhodil?

Judy: Věděl jsi, že to není můj přítel.

Angel: Měl jsem tušení.

Judy: Myslím, že pracuje pro moje bývalé zaměstnavatele. City Trust Bank Salina, Kansas. Byla jsem tam pokladní. (jde k posteli) Myslím, že chtějí tohle zpátky. (z pod postele vytáhne tašku, Angel ji otevře… je plná peněz) Nic jsem z toho neutratila. Ani halíř. Ani se toho nedokážu dotknout.

Angel: Proč jsi to vzala?

Judy: Já nevím. Zuřila jsem. Zpanikařila jsem. Všechno šlo tak dobře. Milovala jsem tu práci a milovala jsem jeho. Měli jsme se brát a zjistili to o mě a vyhodili mě. A pak se se mnou Peter rozešel a já se tam prostě nemohla vrátit, takže jsem to vzala a utekla. Nezeptáš se, proč mě vyhodili?

Angel: Proč tě vyhodili?

Judy: Protože nejsem tím, za co se vydávám. Pokládají mě za to už od 15ti.

Angel: Pokládají za co?

Judy: Za bělošku. Moje matka byla barevná. Můj otec... neznala jsem ho. Má krev není čistá. Je poskvrněná.

Angel: Je to jen krev, Judy. Je to jenom krev.

Judy: Tomu nikdo nevěří. Dokonce ani vlastní rodina mé matky. Nejsem taková ani taková. Nejsem nic.

Angel: Vím, jaké to je.

Judy: Ano. Ano, jsem. Něco jsem. (sedne si na křeslo, vypadá velmi zoufale) Jsem zlodějka. Nikdy předtím jsem nic neukradla. Přísahám. Ty věci, kterými mě nazývaly.

Angel: Strach nutí lidi dělat hlouposti.

Judy: Bylo to hloupé. A je mi to líto.

Angel: Neměl jsem na mysli tebe. Myslel jsem tvé bývalé zaměstnavatele. Báli se a tak tě propustili.

Judy: Co mám dělat? Jsem v pasti.

Angel: Nejsi v pasti. (jde k tašce s penězi a začne ji zapínat)

Judy: Jsem! Pokud teď zmizím, bude to vypadat podezřele, ale pokud nezmizím, policie to najde--

Angel: Nenajdou to. Protože ti pomůžu. (společně odchází z pokoje)

Přítomnost. Cordy s Wesleym dál třídí výstřižky z novin.

Cordy: Tak kam ji zařadíme?

Wesley: Kdy zemřela?

Cordy: (prohlíží výstřižek) To tady není. Jen, že ji FBI hledala za bankovní loupež. Ubytovala se v Hyperionu v roce 1952 a už o ní nikdo neslyšel.

Wesley: 1952?

Cordy: 1952.

Minulost. Angel schází s Judy po schodech do sklepních místností hotelu.

Judy: Tam dole to bude fajn. Na pár dnů, než policie zmizí.

Angel: Judy, není tady žádná policie. (hledá vhodné místo na uložení tašky s penězi)

Judy: No, ještě ne. (je zoufalá) Bože, nemůžu jít do vězení. Prostě nemůžu. Už jen ta myšlenka, že jsem uvězněná. (Angel uloží tašku za potrubí) Bylo by to jako smrt. Ne, bylo by to horší než smrt. Bylo by to jako být pohřbená zaživa.

Angel: (slyší nějaký hlas) Vrať se do svého pokoje a zůstaň tam. (zase něco slyší) V tomhle hotelu něco je. A lidí z toho šílí.

Judy: Myslíš, že kdyby se ty peníze čirou náhodou objevily na schodech před bankou, kdyby viděli, že jsem neutratila všechno... Myslíš, že by odvolali toho detektiva? Možná bych se z toho všeho dostala.

Angel: (stále slyší hlas) Možná.

Judy: Existuje přece něco jako odpuštění, ne?

Přítomnost. Angel se stále prochází po hotelu. Prochází sklepními místnostmi. Poznává místo, kam v minulosti schoval tašku s penězi. Vyndá ji z úkrytu. Peníze tam stále jsou.

Wesley s Cordy mezitím stále pátrají.

Wesley: Cítím to. Něco tu zbylo. Nějaká síla v posledních desetiletích tenhle hotel obývala a působila na personál a hosty. Jen se bojím, že neexistuje způsob, jak--

Cordy: Thesulac. Paranoia démon. Našeptává svým obětem, živí se jejich vlastní nejistotou. (Wesley nevěřícně kouká na Cordy, jak to ví - Cordy odhalí mobil skrytý za zády) Angel s tebou chce mluvit.

Wesley: (převezme si od Cordy mobil) Prosím?

Angel: Thesulac tu žije už od dob, kdy hotel stavěli. (snaží se nahodit pojistky, aby mohl v celém hotelu rozsvítit) Myslel jsem si, že byste ho mohli vystopovat podle událostí, ale je pořád tu. (světla se rozsvítí) Chci, abyste s Gunnem a Cordy hned přišli. Budeme potřebovat všechnu pomoc. Musíme ho vyvolat.

Wesley: Vyvolat?

Angel: Musíme ho zhmotnit, abychom ho mohli zabít.

Wesley: Jasně. Thesulac. Chceš, abych našel zhmotňující rituál?

Angel: Téměř hotovo.

Minulost. Vidíme muže jménem Denver, jak se kouká na nějaký pořad v televizi. Okolo sebe má v policích mnoho knih.

Denver: Říkali jí bláznivá rusovláska? Mohla by to být i bruneta. Asi se jich budu muset zeptat. (zvedne hlavu, někdo před ním stojí)

Angel: Vy jste Denver?

Denver: To jsem já. Co pro vás mohu udělat?

Angel: Potřebuju informace o démonech.

Denver: A co přesně?

Angel: Všechno, co máte o držení démonických sugescích, exorcismu, očistné rituály...

Denver: Zkuste tuhle. (jednu Angelovi hodí, on ji chytí, ale začne mu hořet v ruce, okamžitě ji upustí a změní svou tvář v upíra) Správně. (vyndá ze skříňky kříž a běží ke dveřím) Uteč, zbabělče! (Angela nikde nevidí) A řekni svým kámošům, že vážně uvažuju o tom, že si dám postel sem dolů. Takže sem nebudete moc vejít bez pozvání. Máte ponětí, s kým máte co dočinění?

Angel: (objeví se za ním, stále ještě s upíří tváří a chytne ho pod krkem) Máš pověst. Proto jsem tady. Dlouho jsem nikoho nezakousl, ale udělám to, pokud do mě nepřestaneš hustit tyhle kecy ve stylu Van Helsinga Jr., jasný? Chci ty knihy, co máš vzadu. (pustí ho a jde za ním dozadu)

Ocitáme se v recepci hotelu. Majitel si čte noviny. Ze zadních dveří vychází poslíček.

majitel: Co ti trvalo tak dlouho?

poslíček: Nesedělo by to na něj.

majitel: (odhodí noviny a jde k poslíčkovi) Co? Co jsi s ním udělat?

poslíček: Je tam. Musel jsem to udělat tak, aby to odpovídalo jemu. Nedostanu se kvůli tomu do potíží, že ne?

majitel: Nebuď paranoidní.

Oba zaujme rozhovor skupinky lidí v hale hotelu. Jsou to ti tři muži, žena a navíc ještě jeden muž.

první muž: Měl jsi důvod ho zabít víc než kdokoliv jiný v hotelu!

druhý muž: Co? Ani jsem ho neznal.

první muž: To říkáš ty, ale možná tě viděl na jedné z těch tvých schůzek. Možná že ti vyhrožoval, že to řekne. Možná chtěl ty tvoje poklesky prozradit tisku.

druhý muž: Neopovažuj se na mě zkoušet ty aliterace, ty pisálku! Zuříš protože ti studio nezvedá telefony! Teplouši!

první muž: Komouši! (ke skupince přijde majitel hotelu)

žena: (k majiteli) Máme tady vraha.

třetí muž: A zjistíme, kdo to je.

Vidíme Judy, jak sedí ve svém pokoji v křesle a čte si knihu. V tom uslyší nějaký hlas.

hlas: Ví o tobě, udají tě, půjdeš do vězení. Jak dlouho myslíš, že někdo jako ty ve vězení přežije?

Angel je mezitím stále u Denvera a hledá v knihách, jak zničit démona. Denver sedí na schodech a pozoruje ho.

Denver: Takže jsi byl asi v mém věku, když z tebe udělali upíra?

Angel: Nevím. Jak jsi starý?

Denver: Skoro 30.

Angel: Ne. Jak zabiju Thesulac démona?

Denver: Nezabiješ. Utečeš.

Angel: Musí se dát nějak zabít.

Denver: No... Nejdřív ho musíš zhmotnit. Ale to se stane jen pokud se hodně nakrmí. Nebo pokud ho vyvoláš. Ale to je složité a nebezpečné.

Angel: Jak?

Denver: Zaklínání je v knize, ale potřebuješ Kouli Ramjarin. (zvedne se) Můžu ti dát jednu hodně levno--

Angel: Zadarmo.

Denver: Zadarmo. (vyndá ji ze skříňky spolu s dalšími věcmi) Ještě potřebuješ posvěcené byliny hledající prach, a něco fakt velkýho na zaútočení.

Angel: To ho zabije?

Denver: Možná. Nezaškodí takový pořádný světelný úder. Ale ještě bych přišel s něčím velkým.

Angel: Zabal to. (Denver podá Angelovi velkou sekeru)

Denver: Upír zabíjí démona, aby pomohl lidem? To nechápu.

Angel: Po pravdě, já taky ne.

V hale hotelu se situace začíná přiostřovat.

majitel: Jistě! Jednou jste se mě ptala, kde se dá koupit zbraň.

žena: To bylo na obranu.

muž (spisovatel): Před prodavačem, který vás chtěl udat za svádění.

poslíček: (na majitele hotelu) Zastřelil se, pamatujete?

majitel: Ano? Byl jsi u toho?

poslíček: (vykřikne) Consuela to byla! To ona ho našla!

muž: Jo, mohla ho najít a zastřelit.

Všichni začnou mluvit přes sebe. Zastaví je až výkřik muže, který právě vchází do hotelu.

detektiv: Hej! Jmenuju se C. Mulvihill, soukromý detektiv.

muž: Vypadá podezřele.

detektiv: Hledám tuhle ženu. (ukáže všem fotku ženy… je na ní Judy)

Angel se vrací do hotelu. Když vejde, recepce je úplně prázdná. Nikde nikdo. 

Přítomnost. Do recepce vejde Wesley, Gunn a Cordy. Angel už na ně čeká.

Angel: Jdeme na to.

Všichni připravují vše potřebně k provedení rituálu.

Wesley: Vyvoláváme tě ven, Thesulacu z podsvětí a přikazujeme ti připojit se k nám na zem. (na Gunna) Koule Ramjarina.

Gunn: "Kouli Ramjarina, prosím," hodilo by se.

Wesley: Prosím. A buď opatrný. Starodávné kouzelnické koule jsou proslule křehké. (Gunn mu kouli hodí a Wesley ji vyděšeně chytí) Angele!

Angel: Lidi, neposlouchejte to, dobře? Cokoli vám to našeptává, prostě to ignorujte.

Cordy: Takhle se chovali po celou dobu v autě.

Angel: Oh.

Wesley: Vyvolali jsme tě pomocí síly koule kněžích Ramjarinu. Co bylo jednou v našich myslích, ať je nyní ve středu. (cosi se před nimi začíná objevovat)

Minulost. Angel vystupuje z výtahu. Vidí skupinku lidí, jak drží Judy.

muž: (na Judy) Co ti dává právo se tu nahoře schovávat?

Judy: Prosím, přestaňte, ubližujete mi.

majitel: Budeme dělat víc než tohle, pokud nám nezačneš říkat vše. Víme o tobě, slečinko. Jméno, pod jakým tu jsi evidovaná, je falešné. Máme důkaz!

žena: Kdo ví o čem dalším lhala, malá coura!

Judy: Nechtěla jsem nic udělat, prosím, omlouvám se!

muž: Teď je ti to líto! Myslel jsem že tu není nic, za co by ses měla omlouvat.

žena: Přestaň lhát.

muž: No tak!

Judy: Nebyla jsem to já! To jsem nebyla já! (vytrhne se jim, když uvidí Angela a začne hystericky křičet) Byl to on! Podívejte se do jeho pokoje. Běžte, podívejte se! Má tam krev! Je to zrůda! (Angel ničemu nerozumí)

detektiv: (několikrát Angela praští něčím velkým přes hlavu) Co jsi za cvoka? (Angel spadne na zem a všichni do něj začnou kopat)

majitel: Přiveďte ho sem! (přitáhnou Angela na ochoz, který je nad recepcí)

poslíček: Máme tě! (směje se) Pověste ho! Pověste ho! (Angel o sobě stále moc neví, na chvíli otevře oči a v davu vyhledá Judy, ta se na něj provinile dívá) Dobře. Strčte ho! No tak, strčte ho! (dají Angelovi provaz kolem krku a strčí ho z ochozu, aby se uškrtil) Houpej se, ty šílenče! Jo, je to pravda, přicházelo to. (všichni pomalu odchází)

majitel: Ach můj bože, co jsme to udělali?

poslíček: Co? Co se děje? Nechápu to. No tak. Kam všichni jdete? No tak! Je to jen to, po čem jste volali.

Odejde jako všichni ostatní. V tom Angel otevře oči, sundá si lano z krku a seskočí na zem. Za ním se otevře portál a z něho vystoupí démon s chapadly místo nohou.

démon: Dobrá, nic o tobě nevím, ale jsem nacpaný! Bože, miluju lidi. Že ano? Krmili mě nejhorším. A já jim tak trochu sloužil zpátky. A strach a předsudky se obrátili v jistotu a nenávist a vzal jsem si další sousto a mmm, mmm, mmm! Jaký to krásný, překrásný tanec! Ach, máš raněné city, není to tak? Právě jsi zjistil, co se stane, když pro ně nastavíš krk? Nasadili ti kolem něj oprátku. A ty sis myslel, že jsi měl přítele. (Angel začne pomalu odcházet) Novinka, měl jsi! (Angel se na chvíli zastaví) To je to, co z ní ze všech udělalo nejchutnější sousto. Zasáhl jsi ji, kámo! Obnovil jsi její víru v lidi. Bez tebe by byla jen další předkrm. Ale natřásl jsi ji dobře. Teď je jídlo, které mi konečně dodá život! Hej, víš co? Je tu celý hotel plný zmučených duší, jež by vážně mohli využít tvou pomoc. Co říkáš?

Angel: Vem si je všechny. (odejde z hotelu)

Přítomnost. Parta bojuje s démonem, který vyšel z portálu.

Angel: Pozor na jeho chapadla.

Cordy: Promiň?

Wesley: Chapadla.

démon: Nepamatuju si objednání jídla, ale líbí se mi, co jsi mi přinesl. Asi to není tak dobré, jako posledně, ale plný stejně chutné paranoie. Zejména tenhle! (ukáže na Wesleyho)

Wesley: Co tím chce říct?

Angel: Měl jsi tu svoje poslední jídlo před dlouhou dobou. Měl jsi odejít, když jsi měl šanci.

démon: Odejít? Proč bych to měl chtít udělat? Když je pokojová služba v tomhle hotelu stále vynikající? Byla po 50 let. Zdejší paranoia je jako to nejjemnější víno.

Angel: S léty je lepší. Stále se krmíš. Gunne! (Gunn omotá démona kabelem a Angel ho připojí do elektřiny) Kuchyně je zavřena. (démon shoří)

Wesley: Co to znamená, "zejména tenhle"?

Všichni koukají na Angela jak jde nahoru po schodech. Vejde do jednoho z pokojů. V něm objeví starou ženu, jak sedí v křesle. Je velmi stará.

Angel: Judy?

Judy: Už je víc neslyším. Jsou pryč?

Angel: Jo. (klekne si před ni)

Judy: To jsi ty.

Angel: Ano, Judy. Jsem to já.

Judy: (pohladí ho po tváři) Vypadáš stejně.

Angel: Nejsem.

Judy: Zabili tě... kvůli mě. Zabila jsem tě.

Angel: Ne, ne, ne.

Judy: Držel je ode dveří. Řekl mi, že budu v bezpečí. Jsem v bezpečí?

Angel: Jsi v bezpečí.

Judy: Můžu teď odejít?

Angel: Ano. Můžeš odejít. (Judy se zvedne, a tak ji Angel podepře) Dovol mi pomoct ti.

Judy: Jen... Nejdřív si potřebuji trochu odpočinout. Jen trochu si odpočinout.

Angel: Pomalu. (jdou k posteli)

Judy: Je mi tak líto, že jsem tě zabila. Můžeš mi odpustit?

Angel: Samozřejmě.

Judy: Jen si odpočinu. Jen na chvilku. A pak půjdu pryč. (Judy umírá)

Parta mezitím čeká na Angela v hale hotelu.

Wesley: V jedné době jsem byl obviněný z mnoha věcí. Ale paranoia nebyla nikdy jednou z nich. Pokud to lidé neříkali za mými zády. (Gunn nevěřícně kroutí hlavou)

Gunn: (na Angela, který schází po schodech dolů) Jsi v pořádku, chlape?

Angel: Jo.

Cordy: Skončili jsme?

Angel: Myslím, že ano.

Cordy: Dobře. Protože pro jednou bych ráda viděla tohle místo naposled. Znervózňuje mě.

Gunn: Pravda. Plus, tak trochu to začíná zapáchat. Všimli jste si toho?

Cordy: 70 let násilí, nepokojů a paranoie. Špatné vibrace.

Angel: (obdivně si prohlíží hotel) Stěhujeme se sem. Pár hozených polštářů a není důvod, proč to tu nemilovat.

Wesley: Angele? Nepochybně musíš víc než kdokoli hodnotit, jak po lepší část minulého století tohle místo hostilo nejen zlomyslnou démonskou přítomnost, ale tu nejhorší tvář lidskosti. Tohle je dům zla.

Angel: Víc už ne. (celá parta si začne prohlížet halu)

Wesley: Angele, neshledáváš mě zvláště paranoidním, že ne?

Angel: Ne zvláště.

Wesley: Uf, díky bohu. Dělal jsem si starosti.

|| zpět ||