Angel - 1x17 Eternity

[Věčnost]

Wesley: To je náš konec.

Angel: Můžeme se dát na útěk.

Wesley: Nemožné.

Angel: Přední východ?

Wesley: Hned bychom byli spatřeni.

Angel: Zadní východ?

Wesley: Zablokovaný.

Angel: A je to tady. Jsme v pasti.

Vidíme, že Angel sedí s Wesleym v publiku na Cordeliině prvním debutovém divadelním představení.

Wesley: Můžeme zkusit křičet "hoří!". Není to zrovna přeplněné divadlo.

Cordy: (na jevišti) Jednou možná, ano... za hodně let, až ztratím svou krásu. Nesměj se.

Wesley: (podívá se na hodinky) Už jenom hodinu.

Cordy: Chci říct, samozřejmě, nastane čas, kdy Torvald není... Není... (otočí se na nápovědu) Řádek! (nápověda: "Není mi oddaný.")

Angel: Spíše dvě.

Cordy: (na nápovědu) Co? (nápověda: "Není mi oddaný.") Správně, jasně, jasně. (pokračuje dál ve hře) Kdy už mi Torvald není tak oddaný.

Angel: A já myslel, že vím, co je to věčnost.

Po skončení představení se všichni tři vydají společně na cestu domů.

Cordy: Tak, co vy na to?

Wesley: No, tvá přeměna byla úžasná.

Angel: Slyšel jsem každé slovo, a to jsme seděli pěkně vzadu.

Cordy: Fajn, bylo to hlasitý, ale byla jsem dobrá?

Wesley: Zahrála jsi tu roli po svém.

Cordy: Vážně? Díky. (otočí se k Angelovi) Angele, byla jsem dobrá?

Angel: Neříkal bych to, kdybych si to nemyslel.

Cordy: Díky. (pak jí to dojde) Neřekl jsi to.

Angel: Neřekl?

Cordy: (najednou uvidí známou osobnost naproti na chodníku) To snad ne!

Angel: Byla to nezapomenutelná noc.

Cordy: To je Oliver Simon!

Wesley: Kdo?

Cordy: Jeden z nejlepších talentových manažerů ve městě. Potkala jsem ho na párty. Byl jsi tam.

Angel: Aha, jasně. Dal mi svou vizitku.

Cordy: Cože? Já ho zpracovávala celou noc a on dal TOBĚ vizitku?

Angel: Myslel si, že ve mě něco je.

Cordy: (uvidí slavnou herečku) Hele, kdo je s ním!

Rebecca Lowell: (na svého asistenta) Můžeme už jít? (obléká si kabát)

Cordy: Rebecca Lowell!

Wesley: Kdo?

Cordy: Raven! Hrála Raven v On Your Own. Úspěšná televizní show, asi, no tak devět let. Má některý z vás televizi?

Wesley: Já ne.

Cordy: Byla to originální show, kterou zrušil nějaký idiot. (Rebecca se chystá přejít silnic, Angel zahlédne auto, které vyrazí proti Rebecce) Byla jsem na demonstraci, ale neměla jsem dost pohodlné boty... (Angel se rozeběhne a zachrání Rebeccu před jedoucím autem, ale jeho samotného auto srazí, Cordy s Wesleym k němu okamžitě běží)

Cordy: Angele!

Oliver Simon (manažer Rebeccy): Panebože, Rebecco! Jsi v pořádku, drahá?

Cordy: (přiběhne s Wesleym k Angelovi) Panebože! Co to mělo znamenat?

Rebecca: (zvedne se a jde k Angelovi) Promiňte. Jste v pořádku?

Cordy: Je v pohodě. Bylo mu ctí vám zachránit život, slečno Lowell.

Rebecca: Děkuji. Omlouvám se, ale nepostřehla jsem vaše jméno.

Cordy: Cordelie Chase. Jsem tak ráda, že jste ne-- (pak jí dojde, že se Rebecca neptala na její jméno) On ani neví, kdo jste.

Rebecca: (na Angela) Vy mě neznáte?

Oliver Simon: Jistěže ne. Jsem si jist, že přijme nějakou odměnu.

Angel: Ne, děkuji.

Oiver Simon: Nenecháme se tady okrádat.

Rebecca: Olivere, klid. Ani neví, kdo jsem.

Cordy: Je tak trochu kulturně retardovaný.

Rebecca: Já jsem Rebecca.

Angel: Angel.

Rebecca: Takže tohle je tak nějak tvůj zvyk?

Cordy: Je to jen jeho smysl života. Angel je temný mstitel. Ale ne tak temný. Vesele temný. Mám tady někde vizitku. (začne ji hledat v tašce)

Wesley: Cordelie.

Rebecca: Ježiš. Kdo zavolal E.T.?

Wesley: Emmu Thompson?

Cordy: Entertainment Tonight (pozn. název časopisu), troubo.

Oliver Simon: Jsou tu kvůli večírku.

Rebecca: Olivere...

Oliver Simon: Ráno to bude ve všech bulvárních plátcích, Beck. Měly bychom se k tomu vyjádřit jako první.

Rebecca: Hele, ráda bych se omluvila... (otočí se k Angelovi, ale on už tam nestojí)

Cordy: To on prostě dělá. Tady je naše vizitka. Pokud budete potřebovat zachránit, nebo se jen tak zastavit, zavolejte. (Wesley vezme Cordy za ruce a odtáhne ji)

Wesley: Pojďme. No tak.

Další den ráno Cordy vejde do kanceláře s novinami a s tím, že je v novinách včerejší událost a také ona.

Cordy: Mám noviny. Včerejší noc je přes celou titulní stranu Calendar!

Wesley: Vážně? Na tvé hře byli kritici?

Cordy: Cože? Ne! Jako by kritik potřeboval vidět nějakou stoletou hru. Ta událost s Rebeccou Lowell. Jsem na fotce.

Wesley: (zadívá se pozorně na fotku, ale Cordy tam nemůže najít) Kde?

Cordy: Hned tady.

Wesley: (stále ji nemůže najít) Kde?

Cordy: No tady, vedle Rebeccy. (ukáže na fotku) To je můj loket.

Angel: (zvedne se od stolu a jde k nim) Můžeme zapomenout na Rebeccu Lowell? Narazili jsme na herečku. Tohle je Hollywood, to se stává. Máme hezkou fotku Cordeliina... (podívá se na fotku) loktu a článek o tom, jak zachraňuju TV hvězdu. (poodejde od nich) Jen proto, že noviny...

Wesley: Není tady o tobě ani zmínka. (Angel si vezme noviny do ruky)

Angel: Cože?

Wesley: Nic.

Angel: No, to je dobrý, ne? (dělá, jakože mu to je jedno) O tenhle prospěch nám přece nejde.

Cordy: O čem to mluvíš? Rebecca nehrála v žádném seriálu od doby, co zrušili On Your Own. To už je skoro rok a půl.

Wesley: A pak že tě Los Angeles nenechá dozrát.

Cordy: Musíme toho využít teď, než z ní bude jen další hvězda Pravého Hollywoodského Příběhu. Když se dostane na veřejnost, že chráníš hvězdy... budou stát u dveří frontu. (vejde Rebeca se svými bodyguardy)

Rebecca: To jsem tedy ráda, že jsem předběhla ten dav.

Cordy: (stojí zády k Rebece a nemůže uvěřit, že přišla) Panebože. Ne! (otočí se k ní a začne se omlouvat) Já jsem nemyslela-- Kávu, čaj? Nemáme tady nic dobrýho. Ale náš asistent (ukáže na Wesleyho) vám rád něco přinese, slečno Lowell.

Rebecca: (na Angela) Můžeme si promluvit?

Angel: Jistě, tady. (ukáže na svou kancelář)

Rebecca: (ke svým bodyguardům) Zůstaňte tady.

Angel: (na Cordy) Zůstaň. (Cordy se tváří provinile)

V Angelově kanceláři. Rebeca se prochází po kanceláři a prohlíží si ji. Angel je opřený o stůl a pozoruje ji.

Rebecca: Sluneční světlo asi moc nemiluješ.

Angel: Jsem noční pták.

Rebecca: Já také. Jednodušeji se pak ukrývá.

Angel: To máš špatné zaměstnání, jestli se chceš skrýt.

Rebecca: Takže jsi skutečně nikdy neviděl ani jednu epizodu On Your Own?

Angel: Ne.

Rebecca: No tak se zastav. Udělám ti soukromé vysílání epizody, za kterou jsem nevyhrála Emmy.

Angel: Díky za pozvání, ale...

Rebecca: Hele, jsem slavná od svých 14 let. Je osvěžující potkat někoho, koho to nezajímá.

Angel: Zdá se, že jsi obklopena lidmi, co se o tebe starají. (sedne si do křesla)

Rebecca: Pracují pro mě. Jsou placeni za starání se.

Angel: Tak jak ti můžu pomoct?

Rebecca: (vyndá na stůl výhružný dopis, který ji přišel, a podá ho Angelovi) Mám jich doma hromadu. Všechny stejné, napsané krví. Má také mé soukromé telefonní číslo. (Angel se podívá upřeně na písmo psané červeně) Děsivé telefonáty uprostřed noci. Většina mých fanoušků je neškodná, ale tyhle--

Angel: Není to krev.

Rebecca: Jsi si jistý?

Angel: Zkoušela jsi policii?

Rebecca: Oliver chtěl, ale to bych pak byla jen dalším soustem pro Enquirer. Ne, díky.

Angel: Jak víš, že neudělám to samé?

Rebecca: Nevím, ale vím, že jsi se vynořil odnikud a zachránil mi život. Vím, že jsi na oplátku nic nežádal. A vím, že se cítím bezpečněji v téhle kanceláři než doma. (nastane chvíle ticha) Chystám nový seriál. Jeden z těch riskantních pro kariéru Rebeccy, část druhá. Potřebuju duševní klid.

Angel: To auto, co se na tebe řítilo, bylo zelené, (vyndá ze stolu složku a otevře ji) čerstvě nalakované '76 Chevy Nova. Našel jsem poznávací značku. Bylo kradené. (podá dokumenty Rebecce) A mrzí mě to, ale nemůžu vzít tvůj případ.

Cordy: (vynoří se zpoza dveří, za kterými celou dobu poslouchala) Zešílel jsi?!

Rebecca: Nechápu.

Angel: Dej ty informace svým lidem. Najdou toho chlápka. Nepotřebuješ mě.

Rebecca odešla. Cordy se rozčiluje nad Angelovým rozhodnutí.

Cordy: Moje první velké spojení s Hollywoodem, a ty ji vyhodíš z kanceláře. Říká ti něco networking?

Wesley: Cordelie--

Cordy: Ne! Může bojovat s oslími démony, kteří lidem rvou střeva... ale nemůže pomoct bezbranné herečce z psycha? O co ti jde?!

Wesley: (dívá se na Angela) Líbí se mu. Má strach ze sblížení.

Cordy: Kvůli jeho kletbě? To by ses musel dostat zatraceně blízko, abys do toho zase spadnul. Mezitím mi můžeš pomoct.

Wesley: Ten kdo potřebuje pomoc, je slečna Lowell.

Cordy: Dobře, může pomáhat nám oběma. Mysli na karmu.

Wesley: (na Angela) Možná to není pro tebe ten pravý případ. Možná bysme mohli najít někoho jiného, kdo by jí pomohl.

Cordy: (chytne se za hlavu, předstírá, že má vizi) Ach, ne. Teď ne! Co jsem viděla ve své vizi? (Angel s Wesleym se na ni podívají, samozřejmě jí nevěří) Postavu, ženu… Je to Rebecca! Je v nebezpečí. Ošklivém nebezpečí! (Wesley si založí ruce na prsou a podívá se na ni) Bezva, jasně, bezva. (hází rukama kolem sebe) Protože má Pan Chladný problémy s intimitou, přišla jsem o svou možnou slávu.

Angel: Ježiši, Cordelie, je to jen člověk.

Cordy: Mluvíš jako skutečný ne-člověk. (Angel se podívá na Wesleyho) Jen to že znáš nějakou hvězdu, ti vylepší život. (sedne si na židli) Udělala bych cokoliv, abych žila v jejím světě!

Záběr na Rebeccu, jak leží u bazénu v županu a s turbanem na hlavě. Její asistentka ji zkrášluje. Právě ji trhá obočí.

Asistentka: Za čelistí udělali vpich, pod očima a odsáli tuk. Musíš se bránit stárnutí.

Rebecca: Správně.

Angel: Christiana si to nechala udělat ve 24. (Rebecca se zatváří velmi zoufale)

Je večer. U Rebeccy se koná večírek. Lidé přicházejí, baví se, a později zase odcházejí. Nakonec zůstane Rebecca ve svém bytě sama. Sundavá si řetízek a chystá se vyjít schody do svého pokoje, když v tom něco uslyší. Zastaví se a vrátí se zpátky do hlavního pokoje. Najednou do bytu proskočí sklem Angel a bojuje s mužem, který se objeví za Rebeccou. Dají si pár ran. Nakonec muž shodí na Angela polici s knihami a uteče. Angel odstrkává polici a zvedá se. Rebecca k němu přiběhne.

Rebecca: (na Angela) Jsi...?

Oba dva podívají do zrcadla, co je vedle nich. Rebecca zjistí, že se v něm Angel neodráží. Chvíli na sebe koukají. Pak někdo zaklepe, Rebecca se otočí ke dveřím a pak zpátky k Angelovi. Ten už tam ale nestojí.

ochranka: Slečno Lowell, jste v pořádku? Volám policii.

Přijede policie a vyšetřuje, co se stalo.

Rebecca: Ano, Olivere, jsem si jistá. Raději bych dnes večer byla sama.

Oliver Simon: Po tom všem? Nechcete, aby byl alespoň někdo v domě?

Rebecca: Polovina detektivů z celého L.A. mi táboří na trávníku. Dneska už se ten dotyčný nevrátí.

Oliver Simon: Fajn, měl bych to raději asi zařídit s tiskem.

Rebecca: To je na tobě, Olivere.

Oliver Simon: Miluju tě, zlatíčko. (obejme Rebeccu) Ty to víš.

Rebecca: Vím.

Všichni odejdou. Rebecca zůstane v bytě sama. I když…

Rebecca: Vím, že jsi pořád tady. (Angel vyleze zpoza rohu… neví, co od ní má čekat… jde opatrně)

Angel: Nejsem to, co si myslíš.

Rebecca: Nejsi? Protože tajemný soukromý detektiv, bez odrazu, který ví, že dopisy nebyly psané krví. Člověk by řekl, že jsi upír.

Angel: Pak tedy--

Rebecca: Což je nemožné. Bela Lugosi, Gary Oldman, to jsou upíři.

Angel: Já věřil ztvárnění Frankem Langellou, ale--

Rebecca: Tohle je skutečné. (jde k němu blíž) Ty jsi skutečný. Piješ krev?

Angel: Ano, ale ne lidskou.

Rebecca: Nejsi vrah.

Angel: Toho jsem nechal.

Rebecca: No, v tomhle městě jsou pomocné skupiny snad pro všechno.

Angel: Je to dlouhý příběh.

Rebecca: Jak dlouhý? Stovku let?

Angel: Dvě stovky a nějaké drobné. (Rebecca už u něj stojí)

Rebecca: Dvě stě let? Ale vypadáš... (chce položit Angelovi ruku na tvář) Když se tě dotknu, (Angel trochu ucukne) budeš studený? (dotkne se jeho tváře, přejede mu prstem po rtech) Už jsem cítila větší chlad.

Angel: Ty se vážně nebojíš.

Rebecca: Ne.

Angel: Většina lidí, co viděla to co ty--

Rebecca: Nejsem většina lidí. Lhala jsem Oliverovi. Ve skutečnosti nechci být dnes večer sama.

Další den v kanceláři Angel Investigations. Cordy přichází do kanceláře, Wesley už sedí za stolem a něco píše.

Cordy: (překvapeně) Vzal ten případ?

Wesley: Ano, volal dnes brzy ráno. Budeme sledovat to ukradené auto.

Cordy: Jak to, že změnil názor?

Wesley: Jak se zdá, tak nezměnil. Celou dobu na ni dával pozor.

Cordy: A volal ti dnes brzy ráno?

Wesley: Ano. Nesnažili jsme se právě o tohle?

Cordy: Jak brzo? Strávil tam noc?

Wesley: Asi ano.

Cordy: Skvělý. Strávil noc s představou miliónů, byli úplně sami. (podívá se na Wesleyho a dál mluví ironicky) Chránil ji.

Wesley: Obáváš se kletby. To je myslím zbytečné.

Cordy: Hej! Tys tam nebyl, když se Angel posledně pomátl. Byla jsem v první vlně skupiny čistka. Pozná pravé štěstí, stane se zlým. Neříkej mi, ať se neobávám.

Wesley: Angel okamžik štěstí nastal, když byl s Buffy. Uvědomuješ si, jak je to vzácné? Opravdové štěstí? Nezažil by ho s herečkou. (Cordy se na něj podívá naštvaně)

Cordy: Co to mělo znamenat?

Wesley: Já... Myslel jsem televizní herečku. (je očividně spokojen s tím, jak vymyslel svou odpověď)

Cordy: Ušetři si to. (zvedne se ze židle) Angel strávil noc u Rebeccy. (hodí si přes rameno svou tašku) Za tu chudinku můžu já, že se bude krmit z mého jediné spojení se slávou. (odejde z kanceláře)

Záběr na byt Rebeccy. Angel schází ze schodů do hlavní místnosti. V tom se na terase objeví Cordy.

Angel: Cordelie, jsi tu. A přinesla jsi kříž.

Cordy: Spolu s třemi polovičními netučnými latté. (stále stojí ve dveřích)

Angel: A křížem.

Cordy: No... soudě podle oblečení můžu bezpečně vejít. (vejde a položí latté na stůl) Zlý Angel by si tyhle kalhoty nikdy nevzal. Kde je Rebecca?

Angel: Šla na oběd.

Cordy: (otevře šuplík u skříňky a pak ho zas zavře) Na oběd? Ještě je poledne. Neměla by teď mít spíš něco mezi snídaní a obědem?

Angel: Byla vzhůru před úsvitem, sportovala. (Cordy drží v ruce Rebeccy poštu)

Cordy: Takže odešla na oběd a nechala tě tu šmátrat v jejích věcech? (položí poštu zpět na stůl a otevře jiný šuplík, ale Angel ji hned zastaví)

Angel: Ne. Řekl jsem jí, že jsem upír. Takže žádný oběd na terase.

Cordy: Děláš si srandu?

Angel: Fakt jsem jí to řekl.

Cordy: Páni. Takže myslíš, že by mě ještě vzala ke svému manažerovi? (usměje se mile na Angela)

Rebecca přichází do restaurace, kde na ni už u stolu čeká Oliver Simon.

Oliver Simon: Vypadáš fantasticky.

Rebecca: Zrušili to, že ano?

Oliver Simon: (Rebecca si sedne) Jen odložili. Rozpory v naplánování. O nic nejde.

Rebecca: Olivere, řekls, že tu roli mám.

Oliver Simon: Ano. Chtějí, aby jsi přišla do jejich kanceláře na casting.

Rebecca: (rozhořčeně) Na casting.

Rebecca je zpátky ve svém domě a běhá na běžícím pásu. Angel sedí vedle na kraji postele.

Rebecca: Víš, jak je to dlouho, co jsem naposledy byla na castingu? Nejsem rok a půl v televizi a najednou jsem zase nikdo. (vypne běžící pás a jde směrem k Angelovi)

Angel: Podle nich ne. (drží v ruce časopis, kde je vyfocená Rebecca)

Rebecca: Podle nich jsem spala s Ernestem Borgninem a mám bulimii.

Angel: Slyšel jsem, že Borgnine je velmi dovedný milenec.

Rebecca: Slyšíš mě? Chudák prachatá holka.

Angel: Každý máme problémy.

Rebecca: Jo, no, zrovna teď se potřebuju zbavit toho chlápka, co mě obtěžuje a dostat tu roli. (protahuje se po cvičení) Poslední dobou jsem byla tak roztržitá, že jsme neměla ani čas hrát. Teď mám dojem, že prohrávám. (někdo zaklepe, Rebecca jde otevřít a Angel si vezme do ruky zpátky časopis, kde je vyfocená Rebecca)

Maria (služebná): Tady to je, slečno Lowell. (podá Rebecce pánský oblek)

Rebecca: Díky, Mario. (zavře dveře a otočí se k Angelovi) Jakou máš velikost, 44?

Angel: Proč?

Rebecca: Dnes jdu na premiéru. Nemůžu jít bez svého bodyguarda, ne?

Večer premiéry. Angel vystoupí z limuzíny jako první. Má na sobě oblek a vlasy učesané jinak než vždycky (nagelované a sčesané dozadu). Okolo je plno fotografů. Začínají fotit. Angel podá Rebecce ruku, a tak může vystoupit z limuzíny.

lidé: Raven! Raven! Raven! Raven, tady! (Rebecca se otočí na jinou stranu) Raven.

Rebecca: (na Angela) Myslí si, že jsem postava, kterou hraji.

Angel s Rebeccou prochází mezi fotografy. Záběr na muže, který je sleduje. Vejdou do tmavé uličky.

Angel: Film je v uličce? (je vidět, že je někdo sleduje)

Rebecca: Ne, chodím na tyhle akce jen kvůli focení. Řidič čeká vzadu. Kdybych měla na všech těch filmech trčet, unudila bych se k smrti.

Angel si všimne muže, který stojí nad nimi na schodech… má v ruce zbraň. Muž po nich vystřelí, a tak Angel odstrčí Rebeccu stranou. Vyskočí na schody. S mužem se pere o zbraň. Ten několikrát vystřelí.

Angel: Rebecco, dolů!

Angel vyrazí muži pistoli a pak oba padají se schodů. Zvednou se a Angel nakonec muže pošle do bezvědomí. Pak běží k Rebecce.

Angel: Rebecco... Už je to dobrý. (obejme ji) Jsem tu. (Rebeca se podívá na tvář muže, který se ji snažil zabít, a zjistí, že ho zná)

Policisté přijedou vyšetřit událost. Vyslýchají Angela. Rebecca stojí opodál zabalená v dece. Přijde k ní Oliver Simon.

Policista: ...nemám žádné poznámky, pokud je chcete porovnat. Jen bych chtěl vaši výpověď projít ještě jednou, pane.

Oliver Simon: Rebecco. Jsi v pořádku? Přišel jsem hned, jak jsem se to dozvěděl.

Rebecca: A to bylo kdy přesně?

Oliver Simon: Co tím myslíš?

Rebecca: Znám toho muže, co mě sledoval. Viděla jsem ho. Ve tvém domě. Je to kaskadér. Zastupoval jsi ho.

Oliver Simon: Nedíval jsem se dost pozorně.

Rebecca: Ale no tak, Olivere. Má mé soukromé telefonní číslo, přístup do mého domu. Ví, že jsem při premiéře nešla na film. Jen ty tohle všechno víš.

Oliver Simon: Nikdy bych ti nenechal ublížit. Tomu musíš věřit. Publicita ti možná pomůže získat roli. Udělal jsem to z lásky.

Rebecca: Neplatím ti za lásku.

Oliver Simon: Ne. Tu máš zadarmo.

Rebecca: Tu roli jsem nedostala, že?

Oliver Simon: Chtěl jsem ti to říct dnes večer. Myslí si, že jsi pro tu roli moc vyzrálá. Možná to teď tak nevypadá, ale jakmile se odprostíš od Raven--

Rebecca: Olivere, ten seriál je úspěšný. Vždycky tady bude.

Oliver Simon: Beck--

Rebecca: Raven bude vypadat vždy mladší než já.

Oliver Simon: Zlato, tvůj život se ve 24 letech nezboří.

Rebecca: Není mi 24! Je mi dvacet-- (Oliver na ni udělá ššš) Raven je 22. Vždycky jí bude 22.

Oliver Simon: Fajn, tak jí bude vždycky 22. Ty nejsi ona. A budeme muset čelit tomu, že nikdo není mladý věčně. (Rebecca se podívá na Angela)

Angel Investigations. Angel sedí ve své kanceláři. Přijde k němu Wesley.

Wesley: Možná tě bude zajímat, že mám předběžnou soudní zprávu z divadla. (položí mu složku se soudní zprávou na stůl) Náboje byli--

Angel: Slepé.

Wesley: Ne, byli slepé. (diví se, jak to Angel ví)

Angel: Žádné střely. Nebyli tam žádné díry ve zdech, nic.

Wesley: (sedne si naproti Angelovi) Kdy používá vrah slepé náboje?

Angel: Když není vrah. Byl to podfuk.

Wesley: Slečna Lowell?

Angel: Nemyslím si, že by to věděla. Jak jí to mám říct?

Wesley: Jsou to dobré zprávy, nebo ne?

Angel: Záleží na tom, co by ji víc trápilo: že ji někdo pronásleduje, nebo nepronásleduje.

Wesley: Herečky.

Angel: Povídej mi o tom.

Rebecca pozvala Cordy na nakupování. Jdou po ulici. Cordy je nadšená.

Rebecca: Díky, že jsi přišla. Jsem ráda, že sis našla čas.

Cordy: (upřímně se zasměje) To myslíš vážně? Velké hvězdy mě zvou na oběd a nakupovací řádění neustále… v mých snech!

Rebecca: Jsem jen herečka, jako ty.

Cordy: Ty jsi herečka, já jsem jen někdo, kdo chodí na konkurzy a konkurzy....

Rebecca: Takhle se prostě začíná. Jsem si jistá, že uděláš kariéru. (Cordy se hlasitě zaraduje)

Cordy: Promiň, nechtěla jsem takhle fňukat na veřejnosti. Díky za zavolání. Musíš mít tunu přátel, které jsi mohla pozvat.

Rebecca: Nikdo z nich by nevěděl, co koupit 200 let starému upírovi jako vyjádření díku.

Cordy: Pro něj je nemožný nakupovat. Co on potřebuje? Víc ponožek?

Rebecca: Tak jaký je mimochodem jeho příběh? Jak se stal tím, čím je?

Cordy: Ach, bože. Máš tak osm hodin?

Rebecca: Mám celý den. (Cordy se opět hlasitě zaraduje, až se Rebecca lekne)

Cordy: Už to neudělám.

Angel je ve svém bytě. V ruce drží kabát. Chystá se odejít, když v tom spatří na schodech Rebeccu.

Angel: Právě jsem šel za tebou.

Rebecca: Nahoře nikdo nebyl, tak jsem šla rovnou dolů. Snad je to v pořádku.

Angel: Jistě. Pojď dál.

Rebecca: Byla jsem nakupovat s Cordelií, abych ti koupila něco jako poděkování, ale co potřebuje někdo, kdo všechno už viděl? Tak mě napadlo, co je lepší než šampaňské? (vytáhne ho zpoza zad) Můžeš... no, ty...

Angel: Jo, můžu pít jiné tekutiny.

Rebecca: Bezva. Máš skleničky?

Angel: Jo. Jo. (vezme od ní láhev) Prosím, posaď se. (odejde do kuchyně)

Rebecca: (rozhlíží se kolem sebe, sundává si kabát) Páni! Člověk by čekal, (sedá si na pohovku) že to tu bude vypadat takhle a tak trochu nebude.

Angel: (vyjde z kuchyně a nalévá šampaňské do skleniček) No, není tu rakev.

Rebecca: To jsem nemyslela.

Angel: Rebecco... Něco ti musím říct. Ten muž, co tě sledoval--

Rebecca: Už to vím.

Angel: Víš?

Rebecca: Zastupuje nás jeden a ten samý.

Angel: Oliver.

Rebecca: Celý to nafingoval on, aby oživil mou ochabující kariéru. Nezabralo to. Roli jsem nedostala.

Angel: To mě mrzí. (po chvíli si uvědomí, že drží nalité skleničky, a tak jednu podá Rebecce a sedne si na kraj pohovky)

Rebecca: Jo. Už jsi někdy... Je to hloupé! Už jsi někdy... zkusil tu věc, jak se do sebe zavěsí ruce a usrkne se šampaňské? Je to něco jakoby pro štěstí. (Angel si k ní přisedne a napijí se zmíněným způsobem, ale Rebecca schválně Angela poleje)

Rebecca: Tvá košile! Omlouvám se.

Angel: (směje se) To je v pořádku. Je to zábava. Studená... ale zábava. Hned jsem zpět.

Angel se jde převléknout. Rebecca se přesune k jeho skleničce.

Rebecca: Víš, až příště zkusím něco zase otřepaného, (něco mu sype do pití) slibuju, že u toho nebudu ničit tvůj šatník. (doleje mu šampaňské, Angel se vrací) Zkusme to ještě jednou. (Angel si vedle ní sedne) Přípitek. Na konec konce a začátek začátku. (přiťuknou si a napijou se)

Cordy netrpělivě přechází po svém bytě sem a tam. Pak někdo zaklepe.

Cordy: Wesley!

Wesley: Dostal jsem tvůj vzkaz. Co se děje?

Cordy: Udělala jsem něco hroznýho. (sednou si na pohovku) Šla jsem nakupovat s Rebeccou.

Wesley: To je hrozné?

Cordy: Ne! To bylo skvělý. Zavírali pro ni i obchod. Jo a oběd u Mirabelle. Měla jsem úžasné telecí maso s jemnou lanýžovou marinádou--

Wesley: Cordelie.

Cordy: Promiň. Celou dobu Rebecca pořád něco mlela, a ptala se na Angela.

Wesley: No a jaký druh otázek to byl?

Cordy: Odkud Angel pochází, jaká je jeho oblíbená barva, specifické detaily, jak ze sebe někdo může udělat upíra.

Wesley: Snad si nemyslíš--

Cordy: Co? (zvedne se a začne mluvit velmi rychle) Že by se snažila Angela přinutit, aby si vyměnili tělesné tekutiny a ona by se tak udržela navždy mladou, a tak si zachránila kariéru?

Zpátky u Angela v bytě. Rebecca a Angel sedí spolu na pohovce. Angel vypadá omámeně.

Angel: Býval jsem.... Už je to dávno... Ublížil jsem hodně lidem.

Rebecca: Tomu nevěřím.

Angel: Ne. Je to pravda. Byl jsem zlý. Proto teď musím pomáhat lidem. Snažím se to odčinit.

Rebecca: Cordelie říká, že jsi zachránil svět.

Angel: Párkrát jsem pomohl. Ale taky jsem ho jednou nechal skoro nasát do pekla.

Rebecca: I tak… (začne ho hladit po krku) nemyslíš si… že si po tom všem zasloužíš trochu štěstí?

Angel: To není zrovna dobrý nápad. Voníš... (Rebecca mu rukou zajede pod košili) tak dobře. Tak horce. Chybí mi to.

Rebecca: Nemusí. Můžeš mít to, po čem celé roky tak dlouho toužíš. Oba můžeme. Navždy.

Angel: Co říkáš?

Rebecca: Víš, co říkám. (nastaví mu svůj krk) Udělej to. Nemusíš být sám, ani jeden z nás, už nikdy.

Angel: Nemáš ponětí, o co mě žádáš.

Rebecca: Jistěže mám. Nejsem blázen. Platí se za to. Tomu rozumím.

Angel: Ty to vůbec nechápeš. (zvedne se a Rebecca taky, chytne ho za ruku)

Rebecca: Nebála jsem se, když jsem se podívala do zrcadla a ty jsi tam nebyl. Nekřičela jsem. Neutíkala jsem. Pochopila jsem.

Angel: Ne, nebála jsi se. Podívala ses do zrcadla a viděla jsi sebe. To je vše co celou dobu vidíš. To tě děsí. To není o tom, jak tě vidí studio nebo fanouškové. Je o tom, jak vidíš ty sama sebe. Tvůj odraz se zkazil v něco nerozpoznatelného. Chceš, aby to tak zůstalo? Ve skutečnosti chceš, aby to zmizelo. (Rebecca má slzy v očích)

Rebecca: Máš pomáhat lidem. Pomoz mi.

Angel: Chceš, abych ti pomohl? Fajn. (popadne ji za ruku a odvede do kuchyně)

Rebecca: Co to děláš?

Angel: Je to velké rozhodnutí, věčnost. (otevře lednici a dá jí napít prasečí krve) Musíš ochutnat to, co žádáš. (pak si uvědomí, co udělal, Rebecca je celá od krve) Omlouvám se. (couvá od Rebeccy a začíná se motat) Co jsi mi to udělala?

Rebecca: Nic. (Angel se podívá na skleničku se šampaňským)

Angel: Dala jsi mi něco do pití.

Rebecca: Chtěla jsem, aby ses trochu uvolnil. Aby ses tak nebránil.

Angel: (pevně ji uchopí) Co to bylo?

Rebecca: Jen malá pilulka štěstí. (Angel si na ni položí hlavu, Rebecca už brečí) Ježiši. Je mi to líto.

Angel: Všichni litují.

Rebecca: Jen jsem chtěla, abychom byli oba šťastní.

Angel: Ale já jsem šťastný.

Rebecca: Jsi?

Angel: Ano. (jak je opřený o Rebeccu, tak ji kousne, zařve au) Dokonale šťastný. (už je přeměněný v Angeluse s upířím obličejem)

Rebecca: (je vyděšená) Angele?

Angel: Vypadáš trochu nervózně.

Rebecca: Ty... Ty jsi--

Angel: Volný! Osvobodila jsi mě. (dopije zbytek šampaňského ze své skleničky) Bože, tohle miluju. (rozbije o zeď skleničku) Páni! Řekni mi jméno svého dealera než tě zabiju.

Rebecca: Zabiješ? (začne couvat, Angelus se k ní přibližuje)

Angel: Za všechny ty roky jsem nikdy nezabil slavnou osobnost. Beze svědků, kdo mi uvěří? Možná bychom se mohli vyfotit. Já vím! Uděláme to jako předtím. Nechám si tvou hlavu na kůlu jako důkaz.

Rebecca: Mou hlavu na kůlu?

Angel: No, fajn... na kopí.

Rebecca: Snažíš se mě vyděsit.

Angel: Funguje to?

Rebecca: Ne. (odhodí ji stranou na schody)

Angel: A co teď?

Rebecca: Jsi šílený. (posouvá se na schodech dál od něj)

Angel: Ne. Jsem upír. Mohla bys trochu shodit. Pomůžu ti.

Rebecca: To nejsi ty.

Angel: Vždycky si pletou mou osobnost, nikdy nevidí mě právě já.

Rebecca: Já jen chtěla--

Angel: Být jako já? Hej, jsem šťastnej chlápek. (Rebecca se snaží utéct, Angel jí ale nadběhne) Budu tě mučit dlouhé hodiny a pak mi řekneš, jestli je to pro tebe ten pravý životní styl. (Rebecca se snaží znovu utéct, ale Angelus ji dohoní) Je to na tobě. (Rebecca opět utíká, Angelus ji dohoní a hodí ji na zem, těžce se zvedá)

Rebecca: Ať se chystáš udělat cokoliv... udělej to. Už utíkat nebudu. (praští ho soškou po hlavě)

Angel: To respektuju! (praští ho znovu, on spadne na křeslo a ona uteče) Ženy!

Rebecca nasedne do výtahy, chce vyjet do kanceláří, ale vidí, jak tam Angel utíká po schodech, a tak v půlce cesty zastaví výtah a pokouší se z něj vylézt. V tom ji někdo chytne za nohu.

Wesley: Je to dobrý. (pomůže ji slézt)

Rebecca: Díky Bohu! Pomozte mi. Snaží se mě zabít.

Cordy: Ty děvko! Dělalas to s ním, že jo?

Wesley: Cordelie. (podá Rebecce kapesník)

Rebecca: O čem to mluvíš?

Cordy: O tom cos udělala.

Rebecca: Nic jsem mu neudělala.

Wesley: Něco jste udělat musela.

Rebecca: Možná jsem mu dala něco na uvolnění. Teď je--

Wesley: Volný?

Rebecca: Jo.

Wesley: Co to bylo?

Rebecca: Záleží na tom?

Cordy: (hystericky) Pokud vraždí, tak myslím, že ano!

Rebecca: Doximall.

Wesley: Doximall!

Cordy: Doxi-co?

Wesley: Silný uklidňující prostředek. Navozuje pocit štěstí.

Cordy: (hystericky) Štěstí? Jako v ráji? Naprostou spokojenost? Dokonalé štěstí?

Wesley: Je to umělé. Není to skutečné štěstí.

Rebecca: Je to dost dobré zboží.

Wesley: Neobrátil se skutečně. Je to jen iluze.

Rebecca: Kousl mě.

Wesley: Opustíme budovu, dokud účinky nevyprchají. (podepře Rebeccu a všichni se chystají odejít)

Cordy: Jsi si jistý, že vyprchají?

Wesley: Přiměřeně. (zhasne světlo) Odpojil elektřinu. Kde je ta krabice?

Cordy: Na straně budovy.

Wesley: Je pryč.

Cordy: Což znamená, že je-- (vejde Angel)

Angel: Zdá se, že někdo nezaplatil účet za elektřinu. Cordelie? Vsadím se, že i telefon je hluchý. Co myslíš? Co se stane, když je stav nouze?

Wesley: Angele. Chci, abys mě poslouchal. (Angelus se k nim začne přibližovat) To, co prožíváš, není skutečné. Máš v sobě drogu. Ta navozuje blaženost. Vše co cítíš, je jen chemická sugesce. Angele?

Angel(us): Jmenuju se Angelus.

Wesley: Netoužím potom použít drastických opatření, ale jestliže nebudeš poslouchat, tak tě varuju--

Angel: Ty mě varuješ? Co se stalo, Wesi? Najednou jsi vyspěl? To je ono. Ten tvůj komplex méněcennosti. Dobré zprávy, Wesi, kámo. Fakt nemáš komplex méněcennosti. Ty jsi prostě méněcenný. (odhodí Wesleyho stranou a ten zůstane ležet)

Cordy: Wesley, ne! (chce běžet k Wesleymu, ale pak uvidí Angeluse a zastaví se) Proč prostě jen--

Angel: Jen-- jen-- (napodobuje Cordeliin divadelní výstup) Nápovědu?! "Chci říct, samozřejmě, nastane čas, kdy mi Torvald nebude tak oddaný." Bylas fakt, dovol, abych ti to řekl - hrozná.

Cordy: Přestaň.

Angel: Proč? Tys taky nepřestala. Byl jsem v pekle, ale tohle bylo mnohem horší! (mluví k Rebecce, ta se snaží dostat ke dveřím) Mělas tam být. Ani jedno oko nezůstalo suché. Všichni brečeli smíchem. Mám nápad. Možná by tě mohla Raven učit. Pak bys stála fakt za prd. (Cordy vezme do ruky láhev a namíří ji na Angeluse)

Cordy: Ustup.

Angel: Co hodláš dělat? Rozpustit mě?

Cordy: Ještě krok a dozvíš se to. Myslíš, že je to jenom voda?

Angel: Blafuješ.

Cordy: Vážně? Myslíš si, že jsem se na to nepřipravila? Proč bych měla kolík schovaný kolík pod stolem, a kříž v tašce? Myslím na to, že se tohle stane, každý den.

Angel: Je to jen pitná voda.

Cordy: Doručena přímo k našim dveřím a pak každé druhé úterý posvěcená Otcem Mackiem, zatímco ty spíš přes den v té své jeskyni. Nevěříš mi? Zkus to! (vylije na něj láhev… s vodou, Angel si chvíli myslí, že je to svěcená voda) A Oskar putuje... (ale když se nic neděje, vyrazí proti Cordy, v tu chvíli však vstane Wesley a srazí Angeluse, ten je v bezvědomí)

Další den se Angel probudí ve své posteli přivázaný několika silnými řetězy. Otevře oči a vidí, jak opodál sedí na židli Cordy s Wesleym a pozorují ho.

Cordy: Jsi pořád zlý? (Angel si uvědomí, co se stalo)

Angel: Moc mě to mrzí.

Cordy: Můžeš to ještě zopakovat?

Angel: Rebecca? Je--?

Cordy: Odešla. (ironicky) Už tě nebude mít v záloze jako svého bodyguarda. Myslím, že jsi o ten flek přišel kvůli tomu, že ses ji pokusil zabít.

Angel: Musím se omluvit.

Wesley: Není potřeba.

Cordy: Haló?

Wesley: Byla to droga. Tak to je. Byli vyřčeny věci... to je pravda, ale nejlepší asi bude to hodit za hlavu. (zvedne se ze židle) Jít dál.

Angel: Děkuju.

Wesley: Máš toho za sebou hodně, Angele. Nezávidím ti to.

Angel: Wesley? Tam nahoře ti to šlo. (Wesley odejde) Cordelie--

Cordy: Ok. Je tu něco, co jsem si myslela, že nikdy neřeknu. Wesley má pravdu. Zapomeň na to.

Angel: Nemyslel jsem to--

Cordy: Ano, myslel. Ocenila bych, kdyby ses z toho nevykrucoval. (zvedne se ze židle a začne chodit po sem a tam vedle Angelovy postele) Angelus možná není zrovna uklidňující společník, ale aspoň je upřímný. Neměla bych to samé čekat od té druhé hodné verze?

Angel: Takže je to v pořádku?

Cordy: Nedovolím, aby to stálo cestě našemu přátelství.

Angel: Toho si cením. (chvíli na sebe jen tak koukají) Asi mě nerozvážete, že? (Cordy udělá pfff a odejde) Wesley? … Cordelie? … Lidi?

|| zpět ||