Angel - 1x10 Parting gifts

V minulých dílech jste viděli.

Doyle: Měl jsi tu jedinou věc ve svém nepřirozeně dlouhém životě a vrátil jsi ji zpět?

Angel: Nikdy nepoznáš svou sílu, dokud to nezkusíš.

Cordy: Chci říct, co je to s těmi tvými vizemi?

Doyle: No, jsou to zprávy, které dostávám od Vyšších Sil, víš, je to můj dar.

Cordy: Kdybych já měla takový dar, vrátila bych ho.

Angel: Když vytáhnu ty kabely, myslím, že to pořád můžu zastavit.

Cordy: Angele! To je sebevražda!

Doyle: Dobrý boj, co? Nikdy to nepoznáš, dokud to nezkusíš, teď už to chápu. (srazí Angela z plošiny dolů, když líbá Cordy, přechází mezi jejich rty modré světlo a jeho tvář se mění v démoní) Už nikdy nezjistíme, jestli je tohle tvář, kterou bys mohla milovat.

Doyle přiskočí, aby odpojil bombu a jeho tělem začne procházet blesk, vykřikne a zmizí v záblesku světla, jakmile se mu podaří odpojit kabely a zastavit bombu.

Konec rekapitulace.

Střih k Věštcům.

muž: Zkoušíš naši trpělivost. Co se stalo…

Angel: …už nejde odčinit. To říkáte pořád. Ale já Doyla potřebuju. Můžete vrátit čas, už jste to udělali. Přivést ho zpátky.

žena: Za jakým účelem? Vymazat jeho vznešenou smrt? Nenaplnit jeho vykoupení?

Angel: Pokud to znamená, že bude žít.

muž: Nemůže, tak jako ty.

žena: Dělej to, co ostatní.

Angel: Je to můj přítel.

žena: Jestli je to tak, vždycky bude.

muž: Ale to nemá žádné důsledky.

žena: Vypukne válka.

muž: Už za námi nechoď s takovými osobními záležitostmi.

Angel: Je tu jeden následek, který bude mít dopad dokonce i podle vašich šlechetných měřítek - Doyle byl můj kontakt s Vyššími Silami. Bez jeho vizí? Mám bojovat naslepo?

žena: Všechno se brzy vyjasní. Za každé dveře, které se zavřou se jedny otevřou.

muž: A za každé, které se otevřou…

Zvedne ruku a Věštci zmizí v záblesku světla.

Střih na démona s rohy na obou spáncích běžícího uličkou. Pronásleduje ho chlap na motorce, celý oblečený v černé kůži.

Střih do Angelovy kanceláře. Cordelie zkoumá šálek kávy vedle kávovaru.

Angel: Co hledáš?

Cordy: Nic. Doylův hrnek na kávu.

Angel: Doyle neměl svůj hrnek na kávu.

Cordy: Nemyslíš, že měl mít? (jde si sednout) Nevím, myslím, že bych se cítila líp, kdybych měla něco hmatatelného na památku, co tu po sobě nechal. Nějaký důkaz, že tu byl. Ale nic tu není. Je to skoro… skoro jakoby nikdy…

Angel: Cordelie, běž pryč.

Cordy: Co?

Angel: My-myslím z kanceláře. Vezmi si den volna. Běž a trochu žij. Já to tady zvládnu.

Cordy: (vstává) Nemysli si, že nevím, co to děláš.

Angel: Co dělám?

Cordy: Snažíš se mě dostat pryč. Uzavřít se do sebe.

Angel: To není…

Cordy: Dobře, mám pro vás novinky, Pane Zadumaný. Jsme všechno, co teď máme. Možná nerad sdílíš svůj žal s jinými, ale to je normální, zdravý způsob, jak se smířit s něčí ztrátou. Já nikam nejdu, tak si na to zvykej. Zůstanu přímo tady. (její hodinky začnou pípat) Ups, musím jít. Konkurz na reklamu. Kdyby to nebylo celostátní, zrušila bych to…

Angel: Dobře, když se na to necítíš, nikam nechoď. Zůstaň tady.

Cordy: Změna psychologie, jak roztomilé, já jdu.

Angel: Já ne…

Cordy: Ale nic si nemysli. Já se vrátím.

Angel: Jasně.

Cordy otevře dveře zrovna když se démon z uličky chystá zaklepat a vykřikne.

Barney: Sakra, vyděsila jsi mě!

Cordy: Já vyděsila tebe? Podívej se někdy do zrcadla.

Barney: Jakmile budu mít šanci. (ukáže na Angela, jak jde kolem Cordy) To jsi ty, že jo? Jsi ten chlápek, ten… ten upír s duší.

Angel: Jsem Angel.

Barney: Jo. Musíš mi pomoct. Prosím. Teda, to je to, co děláš, ne? Pomáháš bezmocným. Chráníš ty… ty… jak jim to říkáte? Bezmocné?

Angel: Tak nějak.

Barney: Jo.

Cordy: Chceš, abych zůstala?

Angel: To je dobrý.

Barney: (směrem ke Cordy) Zlom vaz.

Cordy: Prosím?

Barney: Cítím tu trochu nervozity… Malá rada, představ si všechny...

Cordy: …ve spodním prádle?

Barney: Chtěl jsem říct mrtvé, ale jo, jestli ta věc se spodním prádlem u tebe funguje…

Cordy odchází a zavírá dveře.

Angel: Tak. (jde do kanceláře a sedá si za svůj stůl) Co je to za problém?

Barney: Říkej mi Barney. Za prvé, musíš vědět, než dojde k nějakému nedorozumění, že jsem démon.

Angel: Oceňuji upřímnost.

Barney: Za druhé, je 3:45 odpoledne, takže jestli jsi upír, proč nejsi ve své rakvi?

Angel: (zhluboka se nadechne) V rakvi? Nesnáším ten stereotyp. Jsi démon a nevíš nic o upírech?

Barney: Jenom, co jsem viděl v televizi.

Angel: Upíři nespí v rakvích. To je mylná představa vytvořená literárními nádeníky a hloupými médii. (vstává) Vlastně, víš, můžeme a pohybujeme se i během dne, ale musíme se vyhýbat přímému slunečnímu světlu. Chápeš?

Barney: (sedá si) Chápu. Promiň. Nechtěl jsem se dotknout bolavého místa.

Střih na Cordy na konkurze. Vypadá hodně nervózně.

muž: Dobrá. Zkusíme to, jakmile budeš připravená.

žena: Akce!

druhý muž: Podívej se na tu skvrnu od vína na mé košili! Nemůžu se přece setkat s tvými přáteli, když vypadám takhle!

Cordy: (drží bílou košili) Neboj se, zlato, s touhle extra silou Skvrna-je-pryč to není problém!

druhý muž: Extra síla Skvrna-je-pryč?

Cordy: Jo! Teď je Skvrna-je-pryč efektivnější v odstraňování… (zhluboka se nadechne) …nepoddajných… (křečovitě se usměje) skvrn od krve, vína a dokonce i od trávy. Podívej! Jen to nasprejuješ a zatřeš… (začíná vzlykat) A za chvíli je skvrna pryč. (brečí) Je úplně pryč.

Tři lidé za stolem se na sebe dívají.

muž: Ok, to bylo…

druhý muž: Dobrý. To bylo dobrý. Dobrý.

žena: Moc hezké.

muž: Ale myslím, že to, co tady hledáme, je trochu víc …

žena: Veselejší?

muž: Jo! Veselejší. Víc nadšení, že skvrna je pryč.

druhý muž: Jo! Protože skvrny jsou obvykle, vždyť víš…

žena: Nejsou dobré.

muž: Přesně.

druhý muž: Jo. Správně.

Cordy: Omlouvám se.

druhý muž: Omlouvám se.

muž: To je zajímavá volba.

Cordy si utírá slzy.

muž: Zkusíme to znova. Začněme od…

druhý muž: Skvrna-je-pryč je efektivnější.

muž: Jo.

Zaujatě zírají, jak Cordy hopsá nahoru a dolů před kamerou, pak se usměje a začne znova.

Cordy: Teď je Skvrna-je-ugh… (právě dostává jednu z Doylových vizí, ale přesto, že cítí bolest a je dezorientovaná, se snaží pokračovat v reklamě) je… efektivnější… (dupne nohama a vřískne) Skvrna od trávy!

Na chvíli je udivené ticho.

muž: Ok, hezké.

druhý muž: Pěkné.

žena: Děkujeme vám.

Střih na motorkáře jedoucího korejskou čtvrtí.

Střih do Angelovy kanceláře.

Angel: Kdo tě loví?

Barney: Nevím. Ale ať je to kdokoliv, je nezastavitelný. Jako stroj. Je mi v patách už několik států, už od Phoenixu. Zkusil jsem všechny způsoby, jak ho setřást, ale pořád pokračuje…

Angel: Proč si myslíš, že ti chce ublížit?

Barney: Nemyslím, že by mě stopoval, aby mi řekl, že jsem vyhrál v Publishers Clearing House. Je to vrah.

Střih na chlapa v kůži, jak sesedá z motorky.

Angel: Je to démon?

Barney: Mohl by. Zná všechny putyky a skrýše. Zdá se, že kamkoli jdu, je vždycky krok nebo dva za mnou. Víš, je zázrak, že jsem mu tak dlouho utíkal.

Střih na motorkáře prohledávajícího černou tašku s dýkami, kolíky a dalšími zbraněmi. Vytáhne kuši.

Angel: Proč ty?

Barney: Co tím myslíš?

Angel: Kdo jsi?

Barney: To je to, co říkám. Nejsem nic. Nejsem nikdo. Jsem jenom chlápek, co se snaží protlouct světem. Nijak se neliším.

Angel: Podle mých zkušeností, když je někdo tak houževnatě pronásledován, je to většinou proto, že pronásledovatel má na pronásledovaného velkou zlost.

Barney: Hej, nikdy jsem neřekl, že jsem Skautík. Jsem démon empatie. Umím číst emoce. Dává mi to značnou výhodu v kartách, víš jak, Black Jack, Poker, oh a je to taky dobrý v boji.

Angel: Takže jsi podváděl?

Barney: Radši tomu říkám využití svých schopností. Hele, stejně, jsem démon. Jsem zlo. Ale nejsem, však ty víš… Zlo.

Střih na motorkáře, který právě zkouší natírat na roh budovy jakýsi žlutý sliz.

Angel: A ty si neumíš představit nikoho, kdo by proti tobě něco měl?

Barney: Nikoho! Ale jak vždycky říká můj děda – nemůžeš se líbit každému. Takže mi pomůžeš?

Střih na Cordy, která pomalu vstupuje do dveří kanceláře.

Angel: (vzhlédne od psaní) Ahoj. (Cordy jde k němu se zvláštním výrazem ve tváři) Všechno v pořádku?

Cordy mu dá ruku kolem krku a políbí ho.

Angel: Mmm, mmp. (odstrčí ji) Um, Cordelie, to bylo um, víš, myslím, že se vzpamatováváš z bolesti a pleteš si naše přátelství s něčím víc…

Cordy: Nic jsem necítila. Cítil jsi něco?

Angel: Ne. Vidíš, to je to, co se ti snažím…

Cordy: Urg. To znamená, že to pořád mám! Sakra, nemůžu uvěřit, že mi to udělal!

Angel: Kdo ti co udělal?

Cordy: Doyle! Já myslela, že ten polibek něco znamenal a on zatím… využil tu chvíli, aby to přenesl na mě. (Angel si otírá rty a dívá se na své prsty) Proč to nemohla být mononukleóza nebo opar?

Angel: C-Cordelie?

Cordy: Neprosila jsem se o tuhle zodpovědnost, ne jako lidé, kteří musí zůstat mrtví, nemám za co pykat. Jestli vědí, co je pro ně dobré, vyšší síly radši zůstanou mimo mou hlavu.

Angel: Vyšší síly. Mělas vizi?

Cordy: Ježíš. Haló! A hádej co, víš jak jsou bolestivé? Jo, jsou ještě mnohem horší.

Angel: (sedá si) Další dveře se otevřou. Tak ty jsi teď mé spojení se Silami?

Cordy: Já nejsem ničí spojení s nikým. Úplně jsem ztratila kontrolu nad nervy, když jsem dostala tu hloupou vizi. A nejsem si jistá, ale myslím, že jsem trochu slintala během první zkoušky, co jsem za poslední týdny měla.

Angel: Co to bylo?

Cordy: Ah, Skvrna-je-pryč, celostátní – nic míň. Už mi asi nikdy nezavolají.

Angel: (bouchne do stolu a luskne prsty) Vize! Co jsi v ní viděla!

Cordy: Oh, pfff, kdo ví. Byla to věc.

Angel: Věc?

Cordy: Ošklivá šedá hrudkovitá věc. Co na tom sejde?

Angel: Sejde na tom, že jestli jsi to viděla ve vizi, může to být ošklivá šedá hrudkovitá nebezpečná věc!

Cordy: To mě nezajímá. Nechci to v sobě. A jestli polibek je jediný způsob, jak to ze sebe dostat, políbím každou zatracenou žábu v tomhle království.

Barney: (vejde do dveří) Promiňte, myslel jsem, že slyším hlasy.

Angel: Ah, Barney, pamatuješ na mou kolegyni Cor… (Cordy jde a políbí Barnyho) …delii?

Cordy: Možná ne každou žábu.

Barney: Bože, musím říct, že se mi líbí způsob, jakým jednáte se svými klienty!

Cordy: Promiňte. (Barney jde do vnější kanceláře, Cordy nepřestává plivat a pak jde k Angelovi a šeptem se zeptá) On je klient?

Angel: Zřejmě po něm někdo nebo něco jde.

Cordy: Ta ošklivá, šedá hrudkovitá věc?

Angel: To řekni ty mě. (podává jí papír a pero) Zkus to nakreslit. Mezitím se bude Barney cítit asi bezpečněji dole, pohlídej ho, dokud se nevrátím.

Střih na cihlovou budovu v noci. Kamera najíždí na motorku zaparkovanou přes ulici.

Střih na Angela, který vystupuje z výtahu do chodby s jediným porouchaným světlem.

Střih na boty motorkáře, který jde po schodech nahoru.

Střih na Angela přicházejícího ke dveřím. Kamera ukazuje siluetu motorkáře s kuší v ruce, náhle osvětleného blikajícím světlem od výtahu.

Angel se dotýká dveřního rámu a ohmatává ho prsty, pak se otočí, jakmile se protější dveře otevřou. Je to služka, která vytřepává a čistí rohožku. Usměje se na Angela a on jí úsměv vrátí. Pak se dveře bytu otevřou, ale jen aby ho zezadu vtáhly dovnitř.

Angel se otočí, aby uviděl kuš, kterou na něj míří tmavá osoba. Muž v černé kůži pokročí dopředu a my vidíme, že je to Wesley.

Wesley: Ahoj Angele.

Angel: (s rukama v kapsách) Wesley.

Wesley: Vsadím se, že sis myslel, že už mě nikdy neuvidíš.

Angel: Abych řekl pravdu, tak jako tak jsem na to moc nemyslel. Co jsi?

Wesley: (pořád míří Angelovi kuší do tváře) Hup-up. Já jsem ten, kdo tady klade otázky. Asi bych tě měl varovat, že jeden nečekaný pohyb a budu nucen… (Angel mu volně vyrazí kuši z ruky) Jasně. Na co ses to ptal?

Angel: (potlačí úsměv a obejde Wesleyho) Zajímavý vzhled. Motorkář. Rada pozorovatelů zkouší novou image?

Wesley: (jde dál do bytu) Vlastně už pro Radu nepracuju. Došel jsem k závěru, že mám větší cenu, když pracuju sám.

Wesley o něco klopýtne a zachytí se okraje postele.

Angel: Vyhodili tě?

Wesley: Těžko. S Buffyinou nechutí poslouchat příkazy Rady tady prostě není pro Pozorovatele příležitost. A tak jsem se stal potulným lovcem démonů.

Angel: Jsi lovec démonů?

Wesley: POTULNÝ lovec démonů. A právě jsem na stopě jednomu pořádnému prevítovi. Tak doufám, že se mi nebudeš plést do cesty.

Angel: Zpomal, tygře. Myslím, že možná děláš chybu. Jestli mluvíme o tom stejném démonovi, tak mě se zdá docela neškodný.

Wesley: Nechává za sebou spoustu těl, lidských i démoních, všechny zmrzačené.

Angel: Zmrzačené?

Wesley: Každá z obětí měla nějaké zvláštní schopnosti. Telepatii, jedovatý jazyk, léčivé ruce. Každý fyzický zdroj jejich síly byl z jejich těla vytržen, vydloubnut, vyrván.

Angel: Sbírá síly?

Wesley: Za jakým účelem, to můžu jenom hádat. Ten démon vysekal už půlku kontinentu. Honím ho už od Phoenixu. Vypadá věrohodně, co?

Angel: Docela neškodný, červená kůže.

Wesley: Neškodný? Naopak spíš pořádně ohavný a mocný. Spíš žluto-zelený. A zdá se, že vylučuje nějaký druh slizké žluté tekutiny.

Angel: (podívá se na žlutou hrudku na Wesleyho bundě) Něco jako tohle?

Další kapka přistane vedle té první a oni se oba podívají nahoru. Démon, který byl přilepený na stropě spadne mezi ně dolů přímo na obličej. Uhodí Wesleyho a mrští jím přes pokoj. Souboj démona s Angelem je trochu vyrovnanější, ale po krátké výměně úderů démon Angela srazí k zemi, obrátí se k Wesleymu a ten ho střelí kuší do hrudníku. Démon vykřikne a vyskočí z okna. Angel a Wesley sledují z okna, jak utíká.

Střih do Angelova bytu. Cordelie kreslí věc, kterou viděla.

Barney: Slyšel jsem, že kreslení může být dobrá terapie během období smutku.

Cordy: (vzhlédne) Co?

Barney: Já. Omlouvám se, ale nemůžu necítit tvou bolest. Ztratilas někoho velmi blízkého, že?

Cordy: Angel ti to řekl?

Barney: (zatřese hlavou) Jsem empatik. Cítím tvé emoce, když je cítíš ty. Je to dar mého druhu.

Cordy: Vážně? Můj druh se řídím tím, že některé věci jsou soukromé. Takže bys možná neměl bez zeptání strkat nos do pocitů cizích lidí.

Barney: Máš pravdu. Omlouvám se. Jenom se snažím konverzovat.

Cordy: Počkej, Barney. Omlouvám se. Prostě jen právě procházím těžkým obdobím. Já jen…

Barney: Chybí ti tvůj přítel. (Cordy přikývne) Proč mi o něm něco neřekneš.

Cordy: Doyle. No, příliš pil a jeho vkus v oblékání byl jako řecká tragédie. (Barney se pochichtává) Ale někdy dokázal být vážně milý. (Cordy ztěžka polkne) A tohle by se ti líbilo – byl poloviční démon. Tajemství, které přede mnou až do konce tajil. Myslím, že to je ten důvod, proč byl někdy tak divně cítit. Víš, trochu mi ho připomínáš.

Barney: (se smíchem) Beru to jako kompliment.

Angel a Wesley scházejí ze schodů.

Barney: (vidí Wesleyho) To je on!

Angel: Podívej, Barney.

Barney: (chystá se k útěku) To je ten, co po mě jde.

Angel: (uklidňuje Barneyho) To je v pořádku. (směrem k Wesleymu) Knihy jsou támhle.

Wesley: Bože, Cordelie? (Cordy vstává a jde k němu) Angel se nezmínil. To je ale milé... (Cordy se natáhne a políbí ho. Wesley si ji přitáhne a polibek jí vrátí. Po chvíli se Cordy odtáhne.) …překvapení.

Cordy: (otřepe se) Nefungovalo to!

Wesley: Ne? Myslím, že to šlo podstatně lépe než minule.

Cordy: Ne. Byl to jen takový experiment. Jen jsem zkoušela… (poprvé se na něj opravdu podívá) Wesley! Co tady děláš? Pracuješ s Angelem?

Wesley: Osamělý vlk jako já nikdy s nikým nepracuje. Jenom dovoluji Angelovi, aby mi asistoval.

Cordy: Páni.

Wesley: Jsem teď potulný lovec démonů.

Cordy: Vau. Co je potulný démon?

Angel a Barney se vracejí do bytu a Wesley se jde podívat na knihy.

Barney: Takže ty mi tady říkáš, že celou tu dobu mě tvůj přítel nelovil. Jenom lovil něco jiného, co lovilo mě?

Angel: Asi tak nějak.

Barney: A to něco jiného mě loví, protože…

Angel: To chce ukrást tvou schopnost empatie.

Cordy: Tu věc s cítěním citů? Jaký démon by tohle udělal jinému démonovi?

Wesley: (vrací se s otevřenou knihou) Kungai.

Barney: Kungai?

Wesley: Popis odpovídá. Je asijského původu, velmi strašlivý. Silná démoní rasa. Kungai má roh Tak, schopnost získat životní sílu svých protivníků. Měli jsme štěstí, že jsme vyvázli živí.

Barney: Já znám tyhle Kungai, jsou to, jsou to vrazi. Jsou neústupní. (k Angelovi) Musíš se té věci zbavit, než mě to najde.

Angel: Pracuju na tom. Nejdřív to musím najít.

Angel se snaží vzít knihu Wesleymu, který se jí nechce vzdát. Proběhne menší tahanice jejímž vítězem je Angel. 

Wesley: Počkej. Je z Asie. Dneska jsem ho sledoval přes asijskou část města, severně odtud.

Cordy: To je Korejská čtvrť.

Wesley: Je pravděpodobné, že se schovává někde tam.

Angel: (zavře knihu) Tak tam začnu hledat.

Wesley: Nemyslíš začneme?

Angel: Pracuju sám, Wesley.

Wesley: Jdi do háje. Ten démon je můj! (Angel kolem něj prochází) Angele, já vím, jak ho sledovat. Beze mě na své straně ho nechytíš!

Angel: (otočí se k němu) Měl jsem někoho na své straně. Teď je mrtvý. Nedopustím, aby se to stalo znova. PRACUJU SÁM.

Wesley: Ani nevíš, kde začít hledat!

Angel: (jde nahoru po schodech) Mám docela dobrý nápad.

Wesley: (položí knihu na schody) Jo. Dobře (chce si sednout, ale své rozhodnutí změní s bolestným výrazem ve tváři) Au.

Cordy: Jsi v pořádku, Wesley?

Wesley: Ne. Tyhle kalhoty mají tendence jednomu odřít… (podívá se na Cordy) Nohy.

Střih do Lotus Spa. Následující konverzace je v korejštině.

Soon: Kungai? To si snad děláš srandu. Ti děsí i řeholníky.

Angel: Nebude ti vadit, když se tu porozhlídnu, že ne, Soone?

Soon: Nemůžeš sem jen tak přijít a děsit naše zákazníky.

Angel: (vyndá nějaké peníze) Promiň, chápu, že obchody se musí hýbat.

Soon: (přijme složené peníze) Je vzadu.

Angel: Ukaž mi ho.

Angel prochází lázněmi. Jsou tam kabiny oddělené závěsy, zpoza nichž vychází pára. Angel svou bojovou sekerou odhrne jeden ze závěsů a podívá se za něj. Je skoro na konci chodby, když se jeden ze závěsů odhrne. Angel se otočí s připravenou sekerou na ošklivého zeleného rohatého démona s bílým ručníkem omotaným kolem pasu.

démon: Hej, nevíš, kde dělají Shiatsu masáže?

Angel chvíli mrká a pak odchází.

Střih do Angelova bytu. Cordy dokončila svou kresbu.

Barney: Hele, to je docela hezké. Co je to?

Cordy: Já nevím. Nevím. (vytrhne papír, zmačká a hodí ho na podlahu) Já nevím.

Barney: Jsi rozrušená.

Cordy: To je ten strašidelný talent, co máš. Jen se na mě podíváš, jak skřípu zuby, vzdychám a reptám a víš, že jsem rozrušená! Úžasné!

Barney: Je to taky dobrý na cítění sarkasmu. Můžu nějak pomoct?

Cordy: Ne, pokud mi nedokážeš vysvětlit, proč mám trpět migrénami, které mi tříští hlavu, a dostávat vize tak nejasné, že by potřebovaly opatřit titulky.

Barney: Co tím myslíš, um, vize?

Cordy: Ten můj přítel, Doyle. Míval takové záblesky v mozku. Zprávy od vyšších sil. (Barney kroutí hlavou jako na otázku) Vyšší Síly. Vize různých typů – lidé v potížích, věci, které můžou způsobit potíže, místo kde budou nějaké problémy.

Barney: A tvůj přítel ti tohle malé dědictví nechal?

Cordy: Tohle mu nikdy nezapomenu.

Barney: Co? Že tě vybral? Že ti svěřil tuhle obrovskou zodpovědnost? Že věřil, že ty jsi ten jediný člověk hodný tohohle vzácného a důležitého daru?

Cordy: Zmínila jsem se o slintání?

Barney: Mám pocit, že Doyle neměl zrovna hodně majetku.

Cordy: Ne. Ne, to neměl.

Barney: Zdá se, že ti dal tu nejhodnotnější věc, jakou měl.

Střih na Angela, který jde do zadní místnosti v lázních. Kungai leží na stole a stará paní mu otírá čelo.

žena: (v korejštině) Umírá.

Střih do Angelova bytu.

Cordy: (dívá se do Angelovy ledničky) Doufám, že máš rád kafe černé, protože jediné mléko, které má šéf v ledničce je O pozitivní.

Barney: Černé je v pohodě.

Cordy děla kafe, Barney jde kousek dál a vytáhne malý mobilní telefon.

Barney: To jsem já. Jasně, že mám roh Kungai Je na bezpečném místě. Ale poslouchej, (dívá se na Cordy do kuchyně) Myslím, že mám něco ještě lepšího.

Cordy nalévá kávu a bere hrníčky ke stolu.

Cordy: Je dost silná a trochu neohrabaná. Neměla bych vařit takhle staromódně. Jsem spíš „překapávaná“ holka. Promiň.

Barney: (šklebí se) Jo, to jsi.

Cordy: Cože?

Barney: Promiň. Jak patetické.

Cordy: No, díky za tenhle pohled, pane Emocionální radar!

Barney: Kolik je ti?

Cordy: Do toho ti nic není.

Barney: Dvacet a něco, hm. S tvou hlavou v oblacích a nohama, hm, boty si nemůžeš dovolit? Celá sebou zaujatá, plná lítosti. Chudáčku. Chudák malá Cordelie se svými falešnými představami o svém herectví.

Cordy: Falešnými představami?

Barney: Snad sis vážně nemyslela, že bys mohla uspět? Jsi příšerná herečka.

Cordy: Nikdy jsi mě neviděl. Jak to můžeš vědět?

Barney: Protože to víš ty. Cítíš to. Celé tvé já mi to právě teď šeptá. Mě naopak bys měla obdivovat. Já jsem skvělý herec. Blázne.

Cordy se snaží utéct, ale Barney ji zastaví.

Barney: Nerada slyšíš pravdu. Není divu, že ti tvůj přítel neřekl o své démoní půlce.

Cordy: Nevíš nic o mně ani o Doylovi.

Barney: Vím, žes ho nechala zemřít.

Cordy: To není pravda!

Barney: Ne. Ale zdá se to pravdivé, že jo? Smíchané se vší tou bolestí a zármutkem, oh, zdravý kus viny. Otravná myšlenka, žes ho možná mohla nějak zachránit. Kdybys k němu byla jenom trochu milejší. Kdybys trochu snížila hradby kolem sebe. Kdyby ses jenom na jednu mimořádnou chvíli starala o někoho jiného než o sebe. (chytí Cordy za ruku)

Cordy: Nech mě!

Barney: (zatřese s ní) Sklapni. Takže ty nenávidíš svůj dar, své vize? Asi bys moc ráda vytrhla ty pěkné malé oči ze své hlavy. Já bych určitě rád. (hodí ji na stůl)

Střih do lázní. Angel zvedá šíp a čichá k němu. Kungai ho chytí za ruku a chce mu něco říct.

Angel: Neznám tvůj jazyk.

Wesley: (oblečený v bílém obleku místo černé kůže) Já ano, aspoň doufám, že rozeznám nářečí.

Angel: No, tak to je dobře, že ses objevil.

Wesley: Nemyslel jsem, že ta rána, co jsem mu dal, je smrtelná.

Angel: Nebyl to šíp. Podívej na jeho hlavu. Jeho roh Tak je ulomený.

Wesley: (nakloní k démonovi a snaží se překládat) Neprobodnut. Ne roh. (k Angelovi) Myslím, že se nám snaží říct, že jeho roh byl ukraden.

Angel: To je jasné. Otázka je kým.

Střih na Cordy, která leží tváří dolů na stole a Barney jí váže ruce.

Barney: Dobrý teror! Cítím to. Nemáš ponětí, jaký je to nával. Nech to přicházet!

Wesley: Roh byl odňat. (k Angelovi) Říká, že jeho roh vzali na něco… Klu-(klick)-ka. To slovo neznám. (otočí se zpátky ke Kungaiovi) Ano. Ryba. Ryba zemře. Ne ryba. Víc. (otočí se k Angelovi) Říká, že jich zemře víc.

Angel: Jo, dobře. Jak? Kdo to udělá?

Wesley: Trpělivost. On umírá a já nemluvím plynně.

Cordy: Počkej! A! Mám vizi! (Barney ji uvolní od stolu) Démon! Hrůzostrašný, malý… ty! Jsi to určitě ty! Ve velké, velké…

Barney: Nebezpečí?

Cordy: (kopne ho mezi nohy) Bolesti! (utíká, ale Barney ji chytí než se stačí dostat ke schodům)

Barney: Vážně ti nechci ublížit. Modřiny sníží cenu.

Cordy: (křičí) Pomoc!

Barney ji udeří a ona spadne na zem.

Barney: Ale ne zas tak moc.

Wesley: Kousek třešně? Praštit třešeň? Ale ne, ne, ne, Bože! Zastavit. Zastavit démona! Červený. Srdce. Čtenář?

Kungai skoná.

Wesley: Snažil se popsat svého vraha. Červený, srdce, čtenář?

Angel: Démon empatie. Barney!

Střih na Cordy, která leží svázaná a umlčená na zemi ve skladu. Otevře oči a uvidí šedou hroudu (sochu), kterou se snažila nakreslit. Jsou tam všude všechny možné označené části těl včetně stále tlukoucího srdce pod skleněným krytem.

Hank: To je moc komplikované. Co kdybychom jenom vydloubli oči a tělo vyhodili?

Barney: Dostaneme nejmíň o tisíc víc, když budou oči věštkyně neporušené, tak to nesnižuj. Neměl bys spisovat cikánská těla?

Hank: Jo, jo, cokoli.

Střih na Angela a Wesleyho jak běží dolů po schodech do Angelova bytu.

Angel: Cordelie! Cordelie!

Wesley: Je to celé moje vina.

Angel: Oba jsme ji tu nechali. Nikdo z nás nemohl vědět…

Wesley: Já to měl vědět! Celou tu dobu jsem honil špatného démona! Jestli se kvůli mně něco stane Cordelii!

Angel: Cordelii se nic nestane! To nedovolím. Kdyby tě to zajímalo, hledám klíč! Kdykoli se zapoj!

Wesley: Jsem blázen! Rada měla pravdu, když mě vyhodili. Jo, vyrazili mě. Měl jsem dvě, dvě... přemožitelky jako pozorovatel. Jedna se dala na stranu temna a teď je v komatu a ta druhá je odrodilec. Vyhodit mě? Překvapuje mě, že mi neusekli hlavu! (Angel najde Cordeliinu zmačkanou kresbu) Jsem na nic. Blázen. Pěkně ufňukaný, velký…

Angel: Ošklivá šedá hrudkovitá věc!

Wesley: Ošklivá šedá hrudkovitá věc! Co?

Angel: To znám! Je to socha Van Giesena, Dívka s urnou. (ukáže to Wesleymu) Cordelie tohle viděla ve své vizi. Může nám to říct, kam ji Barney vzal.

Wesley: Takže když zjistíme, kde je socha, zjistíme, kde je Cordelie a ty ji můžeš jít zachránit.

Angel: My ji můžeme jít zachránit, Wesley, potřebuji tvou pomoc. Kungai říkal, že Barney potřebuje roh na něco.

Wesley: Klu (klick) ka.

Angel: Jsi jediný v téhle místnosti, kdo to může přeložit. Jsi se mnou? (Wesley vstává a přikývne) Dobře.

Střih na obrazovku počítače s obrázkem sochy.

Angel: Van Giesonova Dívka s urnou byla prodána hotelu Ramsey Chin v 82. Odtud do San Diega je 12 těchhle hotelů. Musí to být jeden z nich.

Wesley: (položí na stůl otevřenou knihu) Pořád hledám slovo Klu (klick) ka, které se překládá jako Volání Ceny. Volání – volání, ceny. Jo! Už vím, co je Klu (klick) ka.

Angel: Co?

Wesley: Aukce!

Střih na aukci. Jsou tam všechny typy démonů a lidí včetně uhlazené ženy s logem Wolfram & Hart na aktovce.

Barney: Prodáno! Za 20 000 číslu 118, zahalenému muži v prostřední řadě. Dobrý obchod, pane. Právě jste se stal majitelem pravého rohu Tak. Bodněte s ním své nepřátele. Bodněte s ním svou ženu a vysaje to z nich život. Moc brát životní sílu je investice do klidu duše.

Hank odnáší červenou podušku s rohem.

Barney: Dále číslo 32. Jsme šťastní, že to tu dnes máme. Je to vzácný a krásný nález.

Hank předává podušku muži, který právě přivádí Cordy dovnitř. Hank jí sundá její roubík.

Cordy: Vážně nejsem vědma. Měla jsem jen jednu vizi a jsem si skoro jistá, že jsem jen něco špatného snědla.

Hank jí dá před ústa ruku.

Barney: (když Hank předvádí Cordy) Kouzelné oči věštkyně!Vaše vlastní spojení s Vyššími silami, přátelé! Možnosti jsou nekonečné! Nechte si dívku jako otrokyni, hlavu jako trofej nebo si prostě jen nechte oči – unikátní psychologickou přípravu. Lepší už to být nemůže! Začněme aukci na 2 000. Slyším 2000? A 2000! Slyším 2005? A 2005! Slyším 3000?

Střih na Angela, který zavěšuje telefon, zatímco si Wesley připevňuje k noze nůž.

Angel: Hotel Ramsey v L.A. nedávno malovali. Van Giesenova socha bývala v hale.

Barney: Je to 11 000. 11 000 poprvé, podruhé!

Cordy: Hej! Víš, že platíš dvakrát za šedý zákal? Tyhle oči jsou bezvadné dokonce i bez těch hloupých vizí. To je to nejlepší, co můžeš udělat.

Barney: 12 000! Mám 12 000 tamhle od gentlemana. 13 000? 13 000? Zůstáváme na 12 000?

Cordy: Víte, co tyhle oči dokážou? Umí vidět věci jako nebezpečí, démony a ukryté poklady!

Barney: 13 000? Slyším 13 000?

Cordy: No, tak! Trochu odvahy! Bělouši tady všude kolem přešlapují. Chcete je snad nechat vyhrát?

Muž s bílou tváří se podívá na bělovlasého muže sedícího vedle něj a zvedne svou placku.

Barney: 13! (Bělovlasý muž zvedá placku) 14! 15! 16! 17! 18!

žena z Wolfram & Hart: (poslouchá hlas ve svém mobilním telefonu) Vy rozhodujete.

Barney: 19! (muž s bílou tváří praští bělovlasého po hlavě a s úsměvem zvedá placku) 20!

žena z Wolfram & Hart: 30 000.

Barney: Prodáno za 30 000 milé právničce z Wolfram & Hart.

Střih na lidi, kteří si ve skladu sbírají své věci.

Barney: Jsem si jistý, že vaši lidé budou s koupí spokojeni.

žena z Wolfram & Hart: Tělo nebudeme potřebovat. Mí zaměstnavatelé mne požádali, aby byly oči vyňaty.

Barney: No, vynímání je velmi delikátní proces. Riskujeme, že poškodíme dar. To vás bude stát 1000 navíc.

žena: Prosím vás! Vynímání je vždy v ceně!

Barney: Ne s očima vědmy!

žena: O tom jsem ještě neslyšela.

Barney: Na trhu taky ještě nikdy nebyla taková věc. 1000 navíc nebo si ji vezmete, tak jak je.

žena: Tak do toho.

Barney: Dobrá tedy. (mne si ruce, k Hankovi) Dej mi extraktor.

žena: Ale – chci to udělat sama. Víte jak. Prosila bych vás o to.

Barney: Hanku, nebuď trapný. Předej to!

Hank neochotně předá něco, co vypadá jako vidlička na salát. Cordy, opět s roubíkem, kňučí.

Angel: (na vrchu nějakých schodů) Kongresový sál?

Uvaděč ukáže směrem ze schodů a on a Wesley zamíří dolů.

Angel: (na dalšího zaměstnance) Jdeme pozdě. Kde je aukce?

Muž: Omlouvám se, ale žádné aukce tu nemáme.

Angel: (zupíří a chytí muže za klopy) Kde to je?

Muž: Je to, je to v tulipánové místnosti. Tudy!

Hank přitlačí Cordy k židli.

Cordy: Ne!

Barney ji uhodí, zatímco žena z Wolfram & Hart netečně přihlíží.

Barney: Teď buď hodná holka a drž. Jenom to bude hodně bolet.

Wesley a Angel (pořád s upíří tváří) vběhnou do aukční síně.

Angel: Socha tu není!

Wesley: Jako vždycky! O krok pozadu.

Muž: (vyjde zpoza závěsu) Máte číslo?

Střih do skladu. Muž vejde dveřmi, zneklidní Barneyho. Angel a Wesley vpadnou dovnitř.

Barney: Hanku! Kůl!

Angel začne mlátit lidi od ochranky, zatímco Wesley poskakuje na jedné noze a snaží se uvolnit nůž, který si k noze přivázal. Spadne na zem a muž odhozený Angelem spadne přes něj. Angel, kterého drží dva muži zatímco on vykopává kolík z ruky třetímu, vidí Wesleyho ležícího na zemi, jak se stále snaží uvolnit svůj nůž.

Angel: Vem Cordelii!

Wesley vyleze na místo, kde je Cordelie přivázaná k židli.

Wesley: Jsi v pořádku? (vytáhne jí roubík z pusy)

Cordy: Do toho mám daleko.

Wesley: Správně. Zápěstí.

Cordy: Wesley, pospěš si!

Wesley se ještě jednou pokouší uvolnit svůj nůž, pak vezme dráp ležící na zemi a přeřeže jím pouta.

Cordy: Dobrá. Vypadněme odsud.

Wesley: (běží za Cordelií) Pojď za mnou!

Barney uhodí Wesleyho pravačkou. Wesley mu to vrátí a vlastně ne tak úplně špatně.

Wesley: Ty! Vraždíš nevinné dívky, co? (nasadí si na nos své brýle) Budu tě mlátit, dokud nebudeš kousíček od smrti. A pak odstraním i ten kousíček!

právnička: (stoupající po hotelových schodech říká do svého mobilu) Naše zboží bylo právě staženo z trhu. Můžete třikrát hádat kým.

Angel bojuje s ochrankou, Wesley mlátí Barneyho proti podlaze. Barney se překulí a ocitá se nad Wesleym. Cordy zvedne roh, který leží na stole a bodne ho jím do zad.

Cordy: Zkus ten pocit, hade!

Barney seskočí z Wesleyho, snaží se chytit Cordy, ale zkolabuje a padne tváří k zemi. Jeho tělo zšedne a praskne, pak se zčerná a splaskne. Přiběhne Angel a Cordy ho krátce obejme.

Cordy: Ani na chvíli jsem nezapochybovala, že mě najdete.

Angel: No, měl jsem štěstí. Měl jsem na své straně potulného lovce démonů.

Wesley: Bylo mi potěšením.

Střih do Angelova bytu. Cordy žehlí svou zmačkanou kresbu.

Cordy: Ne, že by to nemělo přijít. Byl strašné, ďábelské monstrum.

Angel: (vaří na sporáku) Hm, zabil hodně lidí.

Wesley: (balí si svou tašku) Ošklivě zohavil jejich těla.

Cordy: (dává kresbu do rámečku) Navíc mě začal nabízet za mizerných 2000 dolarů! (k Angelovi) Tohle zarámuju jako připomínku toho, že mi to zachránilo život a toho, že něco z Doyla je pořád s námi v kanceláři.

Wesley: No, to už budu pryč. Angele. Kdo ví, kdy se naše cesty zase zkříží.

Angel: (třese mu rukou, pak se vydá k ledničce) Wesley.

Wesley si obléká bundu.

Cordy: Už víš, kam zamíříš?

Wesley: To my, potulní lovci démonů, víme jen zřídka. Kdekoli se skrývají démoni, kdekoli síly temnoty ohrožují lidi, tam budu.

Angel prostírá stůl a nalévá sklenici pomerančového džusu pro Cordy.

Cordy: Tak jo. Ozvi se.

Wesley: Jo. Jo, ozvu. (zvedá svou tašku) Ale teď mě všude číhající démoni nutí jít dál. (otočí se na vařícího Angela a Cordy pijící svůj džus) Tak já jdu.

Angel: (podívá se na něj) Snídani?

Wesley: (honem položí svou tašku a sundá si bundu) Ooh. (horlivě pospíchá ke stolu) Myslel jsem si to.

Cordy: (na Wesleyho) Jeden z požitků téhle práce. Po celonočním boji s číhajícími zloduchy dostaneme vajíčka.

Angel: (položí talíř s vejci před Wesleyho) Toast?

Wesley: Prosím.

Cordy: Jsem vyhládlá. Je dobrý kuchař na někoho, kdo je na tekuté stravě.

Wesley: Vážně vynikající. Hm-mmm. (k Angelovi) Neříkal jsi něco o toastu?

Angel položí na stůl talíř s opečeným chlebem a Cordy i Wesley si každý vezmou krajíc.

|| zpět ||