Angel - 1x09 Hero

 [Hrdina]

Angel: V minulých dílech jste viděli.

Buffy: (má ruku na Angelově hrudníku) Cítila jsem tvé srdce bít. Nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu.

Angel bojuje s Mohra démonem.

Angel: Mohra říkal, že konec začal, když začali přicházet vojáci temnoty.

Doyle dívá se po Cordy.

Doyle: Ona je opravdu kus, že?

Angel: Jestli chceš pozvat Cordelii na rande, udělej to sám.

Doyle kýchá a mění tvář na démoní.

Cordy: Fuj. Démoni, je tu něco méně nechutného? - Možná máš pravdu. Možná má v sobě nějaké skryté, ale opravdu moc skryté vlastnosti.  

Angel: V Doylovi je víc, než jde vidět.

Doyle: Každý z nás má něco k napravení.

Cordy: Milí hoši nekončí vždy poslední.

Doyle: Myslíš si, že jsem milý?

Konec rekapitulace.

L.A. noc.

Cordeliin hlas: Jasně, dáme prolínačku na letecký záběr, centrum, mrakodrapy, světla bla bla bla. Slyšíme vypravěče, pokud možno slavného, možná toho plešouna ze Star Treku nebo některého z levnějších Baldwinů. A on říká, „Tam venku je velké zlé město.“ Střih na ženu jdoucí temnou, strašidelnou ulicí. Samotnou. Obsadíme krásnou mladou herečku, možná nadějnou hvězdičku, jejíž kariéra je na pokraji strmého vzestupu. (vidíme Cordy jdoucí temnou uličkou). V každém případě je strašně nervózní, ano? Velice zranitelná. Hlas říká: „Nebezpečí číhá na každém rohu.“ Bác ho, je napadena velkým ošklivým hrdlořezem s nožem. Křičí: „Pomoc! Cožpak tu není nikdo, kdo by mi pomohl?“ Nu, teď je zde někdo, kdo odpoví na vaše volání. (vidíme postavu v dlouhém tmavém kabátě) Ochrání vás. (temný muž mlátí odporného hrdlořeza) A zachytí vás, když padáte. Na to se můžete spolehnout. (kamera zabírá Angelův obličej a říká) A můžete se spolehnout na mě, protože já jsem Temný mstitel.

Angel sedí za stolem a dívá se na Cordy, která drží v rukou videokameru.

Angel: Cože jsem?

Cordy: Temný mstitel.

Angel: Já jsem Temný mstitel.

Cordy: Můžeme si to natočit sami na High 8. Já přiměju postprodukci, aby nám udělali efekty a ... (Angel vstává a odchází) Podívej, o sebepropagaci něco vím, Angele, a říkám ti, že jedna reklama jako tahle, nás dostane z červených čísel, nebo černých nebo který znamenají, že jsme na mizině, protože to teda jsme. (Angel vstupuje do výtahu a zavírá mříž) A co? Buffy si vlítne do města a udělá ti v hlavě zmatek (výtah sjíždí dolů) a já tady mám jen tak stát a koukat, jak naše práce upadá ke dnu?

Doyle: Zas tak úplně se neplete, víš. (Cordy kolem něj prochází) Podívej, jen říkám, že propagovat superhrdinu, který ve skutečnosti nemůže vyjít na denní světlo, může v někom vzbudit dojem upíra. A to se ani nezmiňuju o tom, že nám chybí detektivní licence.

Cordy: A kdo potřebuje licenci, když nemáme žádné klienty?

Doyle: To zvládneme, princezno. Vždycky jsme to zvládli.

Cordy: Zvládneme to, když se ukážeme v tom nejlepším světle. A teď si najednou myslím, že se Angel do týhle reklamy vůbec nehodí. Je to postava v nadživotní velikosti, něco mezi Statečným Srdcem a Líným Honzou. Potřebujeme někoho, kdo je průměrný (sjede Doyla pohledem) tuctový, obyčejný. (Usmívá se) Ty seš perfektní.

Doyle: Oceňuju tvůj kompliment, je to jen...

Cordy: Pojď sem na světlo a podíváme se, jestli ti můžeme vytvořit nějaké lícní kosti.

Doyle: Cordelie, já nejsem fotogenický typ, navíc mám sucho v ústech.

Cordy: (popadne ho za košili) Promiň? Tohle není vyjednávání. Tohle je nutnost. Náš šéf se uzavřel do sebe. Víš, že je šťastný, jen když bojuje se zlem. Tak teď mu nějaký seženeme.

Doyle: Nevím na co potřebujeme zlo, když máme tebe.

Cordy: Já to slyšela.

Vidíme Doyla přes hledáček kamery.

 
Doyle: Pokud potřebujete pomoc, pak už nehledejte dál. Angel Investigations je to nejlepší. Naše feny jsou nízké.

Cordy: Ceny!

Doyle: (dívá se na papíry na tabuli za ní) Tady stojí feny. - Naše ceny jsou nízké, ale naše standardy jsou vysoké. Zažíváte krušné chvíle a nevíte už jak dál, potřebujete někoho, na koho se můžete spolehnout. A to je to, co u nás naleznete. Někoho, kdo bude s vámi. A bude vás chránit za všech okolností. Tak neztrácejte naději. Přijďte do naší kanceláře a uvidíte, že v tomto světě stále existují hrdinové. (odkašle si) Je to ono? Byl jsem dobrej ?

Cordy: (stopuje kameru) Já nevím. Nepůsobí to na mě dojmem obyčejného člověka, cítím v tom lasičku. A my nechceme lasičku, že?

Doyle: To nevím. Myslím, že lidé se k nám pohrnou hned jak uslyší o našich nízkých fenách. Můžu to zkusit ještě jednou.

Cordy: (dává dolů papíry) To si nemyslím.

Doyle: Lasiččí faktor, co?

Cordy: Doyle, tak jsem to nemyslela. Promiň. Já jen... Cítím se tak nějak beznadějně, když je tam dole a provozuje to neziskové dumání. Vždyť nemá srdce. Jak tedy může být tak zlomené?

Doyle: Předpokládám, že vidět znovu Buffy ho dostalo tam, kde teď žije.

Cordy: To všechno je sice smutné, ale my tady žijeme taky.

Doyle: Já s ním promluvím.

Cordy: Možná když mu seženeme kostým.

Doyle: Kostým?

Cordy: Ten hoch je v dobrém smyslu hrdina. Zabilo by ho obléct si punčocháče a pláštěnku a získat nám nějakou publicitu?

Doyle: Neumím si představit Angela, jak si oblíká punčocháče... (zhluboka se nadechne a zatřese hlavou) Teď jsem si to představil a je to opravdu zneklidňující.

V Angelově bytě. Angel trénuje s boxovacím pytlem.

Doyle: Ahoj. Je tahle katarze soukromá nebo se může kdokoliv dívat?

Angel: (stále boxuje) Co chceš?

Doyle: No, tam nahoře je holka, která není dostatečně smutná, aby se mi vyplakala v náručí, ale udržuj si ten temný mrak a možná budu mít štěstí.

Angel: (boxuje) Jen potřebuju trochu času.

Doyle: Věř mi, že to znám. Naposledy co jsem viděl svoji bejvalou, byla tady 5 minut a já byl troska několik dní. Ohromující, jak ti tohle můžou udělat.

Angel: (končí s boxováním) Buffy tady byla dýl než 5 minut.

Doyle: Jasně. Deset, ale kdo by to počítal?

Angel: (sedá si na sedačku) Ve skutečnosti tady byla celý den a noc.

Doyle: Dobrá. Jeden z nás musel popíjet a s lítostí říkám, že já to nebyl.

Angel: (utírá si obličej ručníkem a protahuje se) Kdo jsou Věštci, Doyle? Proč jsi mi o nich neřekl dřív?

Doyle: Věštci? Kdo ti řekl o Věštcích?

Angel: Poprvé, když Mohra démon zaútočil, podařilo se mu utéct.

Doyle: Jak poprvé?

Angel: Sledoval jsem ho, zabil jsem ho. Trocha jeho krve se smíchala s mojí. A já se stal smrtelným. No a tehdy jsi mě vzal za Věštci.

Doyle: Ne, koukni, pamatoval bych si výlet do podsvětí. To není něco, co se jen tak stává každý den.

Angel (sedá si na židli) Věštci mi řekli, že jsem byl zbaven svých povinností. Buffy a já jsme byli spolu, dokud nám nedošlo, že to tak nemůže být. Že nepatříme sami sobě. Patříme světu, a za něj bojujeme. Tak jsem šel znovu za Věštci a požádal je, aby vrátili zpátky čas. Jako by se ten den nikdy nestal.

Doyle: Člověk? Tys byl opravdovej člověk z masa a kostí? A ty a Buffy... Měl jsi jedinou věc, kterou jsi kdy chtěl ve svým nepřirozeně dlouhým životě a tys ji vrátil?

Angel: Možná jsem se spletl.

Doyle: Nebo možná měla Cordelie pravdu v tom, že tvoje pravé místo je v oddělení hrdinů. Koukni, já bych dal přednost tělesnýmu potěšení před službou a cti každý den v týdnu. Já prostě nemám tu sílu.

Angel: Nikdy neznáš svojí sílu, dokud ji nevyzkoušíš.

Doyle: No tak, tys žil a miloval a prohrál a bojoval a zvítězil během jednoho dne, zatímco já furt jen zkouším najít dost kuráže a pozvat Cordy na večeři. A to se nezmiňuju o tom, že bych jí měl říct, že jsem poloviční démon. Tím bych měl nejspíš začít, co?

Angel: Věštci říkali, že se schyluje k něčemu zlému. „Vojáci temnot ohlašující konec světa“, nebo něco podobnýho.

Doyle: Tolik k bezpečnosti dlouhodobých státních dluhopisů.

Angel: Cítím, že se k něčemu schyluje, Doyle. Nevím k čemu, ale vím, že se nás to týká.

Doyle: No, pokud to, co chtějí, je boj, nemohl by jim ho dopřát někdo jinej? (Angel se usmívá) Připadá mi to nespravedlivý. Máš na starosti zachraňování všech těch bezmocnejch tady kolem a teď bys měl ještě k tomu bojovat proti apokalypse?

Angel: (vstává) Je to furt to samý. Bojuj za dobrou věc, jakýmkoliv způsobem.

Doyle: Něco ti řeknu, ty bojuj, já budu zapisovat skóre.

Cordy a Doyle sedí na schodech na chodbě před kanceláří.

Cordy: Angel znovu začal den s tím, že si pamatoval všechno, co se stalo?

Doyle: Ohromující, co?

Cordy: Ohromující, že si nezjistil ceny akcií nebo čísla do loterie. Angel nám měl říct, co se stalo. Nesmíme mít před sebou žádná tajemství.

Doyle: Ne, nesmíme. Víš, hodně jsem přemýšlel o tom, co tajit a co ne. Moje manželství by mělo větší šanci, kdybych si já a Harriet prostě víc povídali. Opravdu si jeden druhýho pustili k tělu.

Cordy: Tak jak se má? Udržujete spolu kontakt?

Doyle: No, rozhodla se zůstat v LA.

Cordy: Oh. To se teda budete asi dost často vídat.

Doyle: No, hned tak to nebude. Oba potřebujeme pokračovat ve svých životech.

Cordy: Pokračovat je dobré.

Doyle: To jo, kdybych chtěl vztah, který vydrží, musel bych vyložit pár karet na stůl.

Cordy: Jako například?

Doyle: To, co mám na mysli je, že jsem trochu víc než... (chytne se za hlavu)

Cordy: (kolem prochází nějaký člověk, na Doyla) Tohle znám. Maska, obličejová maska. Muž se dvěma mozky.

Doyle má vizi. Vidí cihlovou budovu a několik lidí schoulených dohromady

Cordy: Ať si viděl cokoliv... vypadali, že jsou schopni zaplatit?

Noc. Malá démoní dívka utíká silnicí. Slyšíme podrážky těžkých bot. Dívka upustí krabici, kterou nese, a rychle začne sbírat věci, je velmi ustrašená. Když začne znovu utíkat, tak ji něčí ruka zakryje pusu. Démoní chlapec ji schová za schody a společně se dívají, jak okolo probíhají armádní boty.

Angel a Doyle prohledávají starou budovu, aby našli ukrývající se lidi z Doylovy vize. Místo je opuštěné a rozpadá se. Ve zdech jsou díry.

Doyle: Mají tu dost nízkej nájem, dokonce i na démonské poměry.

Angel: Říkal jsi, že se schovávali. Tohle místo je na to jak stvořený.

 
Vstoupí do místnosti. Na stole je ještě maso.

Angel: Doyle.

Doyle: Známky života.

Angel: Něco cítím.

Doyle: (ochutná jídlo) Ještě teplý. Odešli dost narychlo.

Angel: Ne jídlo. (odsune koberec stranou a objevuje poklop) Strach.

Otevírají poklop a posvítí baterkou dovnitř. Tam v tajné místnůstce objevují několik démonů, jsou vystrašení.

Angel: Nebojte se. To je v pořádku. Jsme tady, abychom pomohli.

Všichni sedí v pokoji toho starého domu.

Démon Eldar: Dali jsme všechny naše peníze člověku, který nám slíbil pasy a bezpečnou přepravu lodí. Netušili jsme, jak hloupé to od nás bylo. Zmizel s našimi penězy a ta loď nikdy nepřiplula.

Angel: Kam jste měli namířeno?

Eldar: Briole. Ostrůvek u pobřeží Ekvádoru. Jiní našeho druhu tam našli útočiště.

Angel: Útočiště před kým?

Z ulice vchází do domu démoní děti, které před tím utíkali před nebezpečnými démony.

Rieff: Jsou blízko. Skoro nás dostali. Přišli jsme o polovinu našich zásob.

Eldar: (dává ruku na chlapcovo rameno) Rieffe, máme hosta. Je to Přislíbený.

Rieff: Úžasné.

Angel: (odkašle si) Myslím, že tady muselo dojít k omylu.

Eldar: O tom pochybuji. Mnoho našich proroctví je zašifrovaných, ale o jedné věci mluví všechny jasně: v posledních dnech tohoto století se objeví Přislíbený a zachrání nás před Bičem.

Angel: Bičem?

Rieff: Ani neví, kdo jsou. Jak nás může před nimi chránit?

Eldar: Rieffe...

Rieff: Přicházejí a nezáleží, kolik přislíbených chlapů na ně pošleš, nezastaví se, dokud poslední z nás nebude mrtvý. Takhle jen přivodíš smrt nás všech.

 
Odchází pryč.

Eldar: Je mladý. Omlouvám se. Promiňte.

Doyle kouká strnule z okna.

Angel: Musíme se s tím vypořádat. Myslí si, že jsem nějaký přislíbený spasitel. Copak?

Doyle: Bič.

Angel: Ty je znáš? Co jsou zač?

Doyle: Smrt.

Doylovy vzpomínky…

Mladší Doyle vchází do svého bytu. Zamyká dveře. Odhazuje bundu. Potom si vytáhne z pusy cigaretu a nasadí si baseballovou čepici

Doyle: Kdo je tam?

Lucas: Přítel.

Doyle: Nemám žádné přátele.

Lucas: Dobrá. Možná jsem spíš příbuzný, (vstoupí do světla a ukáže Doylovi svou démoní tvář) který má potíže a potřebuje pomoc.

Doyle: O čem to, sakra, mluvíš? A kdo sakra jseš?

Lucas: Jmenuju se Lucas. Jsem Brachen démon, jako ty. Můj rod je z Oregonu. Žili jsme v tamních lesích, bezpečně, dokud nepřišli. Ne všem se podařilo utéct.

Doyle: Nevím, co si myslíš, že s tím můžu udělat. Mám svoje vlastní problémy.

Lucas: Vědí, že jsme tady. Jdou si pro nás.

Doyle: O čem to mluvíš? Kdo si pro vás jde?

Lucas: Bič.

Doyle: Kdo to, hergot, je?

Přítomnost…

Vidíme Doyla mluvit k Angelovi.

Doyle: Armáda čistokrevných démonů. Mají spadeno na nás, kteří máme smíšené předky. Dost si potrpí na rodokmen. Honí nás jako zvířata.

Angel: Nikdo se nebrání?

Doyle: Jistěže brání. Pořád. Můžeš je zabít, ale tihle chlapy věřej tomu, co dělaj. Jsou připravení kvůli tomu i zemřít.

Angel: Je těžký porazit fanatiky.

Doyle: Spíš nemožný.

V minulosti…

Lucas: Nechci po tobě, abys bojoval, jen nám pomoz se schovat, než budeme moct vypadnout z města.

Doyle: Tos nekápnul zrovna na toho pravýho, kámo. Pokud máš zájem trochu si zasázet, tak s tím ti můžu pomoct. Ale schovávání démonů? To není můj obor.

Lucas: Jseš jeden z nás.

Doyle: Ne, nejsem. Vychovali mě jako člověka. Netoužím poznávat svoje kořeny.

Lucas: Nemáme nikoho jinýho, na koho bychom se mohli obrátit.

Doyle: (sedá si) Nevím, co bych ti na to řekl, člověče. Tady stojíte proti něčemu opravdu velkýmu. Kdokoliv, kdo vám pomůže, bude pokoušet štěstí. A mě se nechce, víš, umřít kvůli pokoušení štěstí.

Lucas: Doyle, jestli nevěříš tomu, že máme společné předky, věř, že máme společného nepřítele. Znamená to pro tebe něco? (Doyle zůstává tiše a Lucas se otáčí k odchodu) Hádám, že ne.

Přítomnost…

Doyle: Zbaběle jsem z toho vycouval. Právě jsem objevil svojí démoní stránku. Nevěděl jsem, co to znamená. Ta myšlenka na příbuzenské vztahy s někým, jehož obličej vypadá jako velký modrý jehelníček na mě byla trochu moc a nedokázal jsem se zachovat správně.

Angel: A co se stalo?

V minulosti…

Doyle se vrtí oblečený v posteli. O něco později kouří cigaretu. Někdo klepe na dveře.

Doyle: (vstává) Kruci.

Doyle dostává vizi. Vidí, jak jsou Lucas a jeho klan vyvražděni.

Lucas: Věř, že máme společnýho nepřítele.

Přítomnost…

Doyle: Když jsem měl poprvé vizi, myslel jsem si, že je to mrtvice, Nevěděl jsem, co ty obrazy znamenají. Ale musel jsem vědět jestli to, co jsem viděl, byl sen nebo skutečnost.

V minulosti…

Mladý Doyle vstupuje do budovy a vidí mrtvoly Lucase a jeho klanu.

Přítomnost…

Doyle: Nebyl to sen.

Angel: To jsi nemohl vědět.

Doyle: Tihle lidé budou potřebovat víc než toho svého bájného Přislíbeného. Pro začátek by si jich měli najmout aspoň 500. Proti Biči nemůžeš bojovat, Angele.

K budově, kde sídlí Angel Investigations, přijíždí náklaďák.

Cordy jde halou budovy.

Cordy: Haló? Angele? Haló. (Cordy zakřičí, když do haly vstoupí démon, a vytahuje malou lahvičku s rozprašovačem) I když to může vypadat jako oblíbená značka osvěžovače dechu, (podívá se na lahvičku a rychle stříkne) ve skutečnosti je to opravdu rafinovaně maskovaný repelent proti démonům.

Démon: (začichá) Wintergreen.

Doyle: (odstrčí démona) Cordy, to je v pořádku. Jsme tady, abychom jim pomohli.

Cordy: Ach. (usměje se na ně) Ahoj. (otáčí se na Doyla) Kde je Angel?

Doyle: Snaží se zajistit dokumenty, abysme je dostali ze země. Sehnalas náklaďák?

Cordy: Jo, stojí před barákem. Hej, Doyle, všimnul sis, že tohle jsou démoni?

Doyle: Jo, vím to. To z nich ale nedělá špatný lidi.

Cordy: (k démonům) Omluvíte nás na chviličku? (odvádí Doyla za roh) Dobrá, zkontrolujme si naše hlavní cíle. Neměli bychom bojovat proti silám temnot?

Doyle: Oni nejsou síly temnot. Jsou to napůl lidé a mají potíže. Nemáme moc času. Angel chce, abys jela do přístavu. Molo 12, stanoviště 4, Quintessa. Řekni, že tě posílá Angel. Zná se s kapitánem.

Cordy: Takže my jim zařizujeme plavbu?

Doyle: V podstatě jo.

Cordy: Hádám, že nejde o karneval.

Doyle: Tenhle chlápek má nákladní loď. Dluží Angelovi nějaký peníze. Po tomhle budou vyrovnaný.

Cordy: Zadrž. Tenhle chlápek dluží Angelovi peníze? Proč je od něj nevybereme?

Doyle: Cordy, jsou tady utlačovaní démoní lidé. Pořád nejsou v bezpečí.

Cordy: Takže mi je posíláme na plavbu a ještě za to platíme?

Doyle: Prosím tě. Prostě to udělej. Potřebujeme vědět, jestli je loď připravená, než je tam přivezeme.

Cordy: Něco zlýho se chystá, že jo?

Doyle: Hodně zlýho.

Cordy: (povzdechne si) Jdu na to.

Doyle: Zavolej mi na mobil, hned jak to bude hotový.

Cordy: Jasně.

V kanceláří přístavního kapitána.

kapitán: Tím, že to dělám se můžu dostat do velkejch problémů.

Angel: Ne tak velkejch, jako když to neuděláš.

kapitán: Velkej Randy je můj brácha. Projednou bych se mohl dívat jinam, když pojede jedna z jeho lodí. Dělám to kvůli rodině. Ne kvůli penězům.

Angel: Rodina je důležitá.

kapitán: Platit asi nebudeš, co?

Angel: Já neplatím.

kapitán: Takže si vybíráš dluh.

Angel: Velkej Randy ti o mně vyprávěl, že jo? Víš, co jsem zač.

kapitán: Říkal, že jsi ho kousnul.

Angel: (krouží okolo něj) Nikdy jsem ho nekousnul.

kapitán: (uleví se mu) Takže ty nejseš...

Angel: Neměl jsem hlad.

kapitán: Takže, co by v těch dokumentech mělo být?

Angel: Potvrď, že ta loď veze zkontrolovaný náklad zdravotnického odpadu. Nikdo tu loď nebude prohlížet nebo se pokoušet zabránit jí v odplutí. Pokud ano, budu předpokládat, že je to tvoje chyba. A potom počítej s tím, že mi trochu vyhládne.

Kapitán se na něj vyděšeně podívá, potom rychle dodělá dokumenty a předá je Angelovi.

kapitán: Přeji příjemnou cestu.

Domov démonů.

Eldar: Na tohle nemáme čas. Co se s tím klukem děje?

Doyle: O co jde?

Eldar: Rieff. Odešel. Tohle dělá pořád. On se vrátí.

démoní dívka: Ne, nevrátí. Říkal, že neexistuje žádný Přislíbený. Nechtěl tady zůstávat a nechat se zabít jako my ostatní.

Doyle: Ne. Nikdo nezemře. (dává mobil Eldarovi) Cordelie bude volat. Až se ozve, vypadněte odtud. Jděte na loď. Když tady nebudete, až se vrátím, tak vám přivedu chlapce sem. (k dívce) Poslyš. Víš, kam šel?

Rieff  jde ulicí.

Doyle: (přibíhá) Rieffe, počkej! (dohoní ho) Počkej! Jsi rychlej.

Rieff: Jdu pomalu. Ale ty seš starej.

Doyle: Jo, jasně. Víš co, měli bysme jít. Angel zařídil odvoz lodí.

Rieff: Skvěle. Bavte se. Nezapomeňte si kinedril.

Doyle: Ty s náma nejdeš?

Rieff: Nemůžeš mě nutit

Doyle: V tom máš pravdu. Už jsi dost starej. Volba je na tobě.

Rieff: Správně, volba. Kde chci, aby mě nenáviděli? Ty bys to nepochopil. Tebe berou. Moje matka byla to samý. Můžeš se procházet po ulici. Jednou mě vzala s sebou ven. Byl jsem tak vzrušenej. Být prostě venku s ostatníma dětma. Víš, co to bylo za den? (Doyle si povzdechne) Co to bylo za den?

Doyle: Halloween.

Rieff: Tak tohle je moje volba. Buď můžu být nenáviděn lidmi, protože se mě bojí, nebo čistokrevnými, kteří mě chtějí zabít. Je to tak jednoduchý, není moc z čeho vybírat.

Doyle: Zdá se mi, že tvoje rodina je jediné místo, o kterém víš, že tam patříš. (Rieff zrychluje) Počkej. Vsadím se s tebou, že tý malý holce budeš chybět.

Rieff: Jo, no, teď už je mrtvá. Nebo brzo bude. Znovu přicházejí. Cítím to.

Doyle: Tentokrát to bude jiné.

Rieff: Proč? Protože tvůj kámoš je Přislíbený? (Doyle si povzdechne) Takže víš, že to není pravda.

Doyle: Ne, nevím. Nevím nic o mýtech a legendách tvého lidu, ale znám Angela, a on je skutečnej.

Rieff: (sarkasticky) Můj hrdina.

Doyle: Jo, přesně tím je. A tví lidé mu můžou říkat "Přislíbený" nebo "Temný mstitel". Co na tom záleží?

Rieff: Záleží na tom, protože je to lež.

Doyle: Rozhodli se něčemu věřit, Rieffe. Ty nemusíš, jestli nechceš. Možná Angel neví, co dělá. I to je možný. Ale na druhou stranu vím, že někam se zdejchnout a doufat, že to přejde, nikdy nefungovalo. (Rieff polkne) Co kdybysme šli najít tvoji rodinu?

Na lodi.

Cordy: No, není to zrovna loď lásky, co?

kapitán: Je mi líto. Nevozíme lidi, ale náklad. Ten si nikdy nestěžoval.

první důstojník: Můžeme přinést nějaký deky nebo tak něco. Kolik jich bude?

Cordy: Možná 20. Někteří jsou malí, víte, děti.

kapitán: Nebude to zrovna ta nejpříjemnější věc na světě, ale dostaneme je tam, kam chtějí.

Cordy: (vytahuje telefon a povzdechne si) Bereme to.

Rieff a Doyle procházejí ulicí.

Rieff: (ukazuje na budovu) Hej, tudy.

Doyle: Huh?

Rieff: Myslel jsem si, že všichni Brachen démoni mají dobrej orientační smysl.

Doyle: Jo, a taky umíme bezvadně hrát basketbal.

Rieff: Cože? (slyšíme pochodující vojáky) Jsou tady.

Doyle: Dělej, mizíme odtud.

Utíkají silnicí, vojáci jsou nedaleko.

Doyle: (ukazuje na budovu) Jdi!

O chvíli později se dívají z okna, jak vojáci Biče prohledávají sousedství.

Doyle: Buď zticha.

voják: Zničte to vše!

Rozbíjí okna, rozkopávají odpadkové koše, podpalují auta. Jeden z vojáku jde směrem k jejich budově.

Rieff: Doyle.

Doyle: Zůstaň tady. Rozumíš?

Doyle přemění tvář na démoní a utíká z dveří, svým tělem napadne jednoho z vojáků Biče. Náhle ho něčí ruka chytne a schová za roh další budovy.

Doyle: Přicházejí.

Angel: Zůstaň tady. Rozumíš?

Angel: Dobře.

Vojáci Biče prohledávají okolí.

Voják: Byli zde, pane. Nedávno.

Velitel: A když se rozsvítí světla, kam ta havěť zaleze? (odhrnuje koberec, voják vyráží dveře krytu. Je prázdný) Nepřestávejte hledat.

Angel: (s upíří tváří) Hledat co? (vytáhne Doyla zpoza rohu) Tohle? (voják k němu rychle přistupuje) Ruce pryč, toho si zabiju sám.

velitel: Upíři nepijí démonskou krev.

Angel: Ale no tak. Tohle nebudu jíst. Je cítit člověčinou.

velitel: Ty bys to měl vědět, upíre. Tvůj druh je nejníže ze všech nečistých.

Angel: Myslíš, že to nevím? Myslíš, že ze sebe necítím tu člověčinu, která mě dnem a nocí zaplavuje?

Doyle: Prosím, prosím ne!

Angel: (láme mu vaz) Sklapni!

voják: Nečistý, který zabije jiného nečistého. To vždy potěší.

Angel: Vím, kdo jste. Chci se k vám přidat.

velitel: Přidat k nám? Přeješ si zemřít?

Angel: Chci být očištěn, a jen vy mi můžete ukázat jak na to. (slyšíme bližící se kroky) Můžete mě zabít, jestli chcete, jen byste mě tím osvobodili. Ale můžu pro vás zabíjet nečisté a věřte mi, že to umím rychleji a lépe než kdokoliv jiný. Znám jejich myšlenky, vím, kde se schovávají, jak uvažují. Můžu vám pomoct.

velitel: Možná, že můžeš.

Ukazuje na pár vojáku gesta, ti popadnou Angela a ti ho vytlačí z místnosti, zatímco se směje.

Velitel: Možná, že můžeš.

Rieff sleduje Bič vycházejícího z budovy s Angelem uprostřed.

Voják: Přiveďte ho! Vykliďte to tady, hned! Dělejte! Rychleji! Jdeme!

Rieff nalézá Doylovo tělo. Poklekne k němu, Doyle otevře oči a Rieff od něj rychle odskočí. Doyle s povzdechem otačí krk na správnou pozici.

Doyle: Myslím, že se mi ten plán nelíbil.

Rieff: Tohle uměj všichni Brachen démoni?

Doyle: (přemění tvář na démoní) V démonský podobě jsme silnější. Ale většinou dávám přednost lidské podobě

Rieff: Kde jsou všichni?

Doyle: Přesně tam, kde by měli být, doufám.

Démoni se naloďují.

kapitán: Podívejte, dostal jsem příkaz k odplutí. Musíme hned odplout. Mám jízdní řád, kterej musím dodržovat.

Cordy: Jsem si jistá, že tu hned budou, kapitáne. Jen ještě pár minut.

kapitán: Angel říkal, že mi odpustí půlku dluhu, když pro něj udělám tuhle laskavost, že?

Cordy: Ano. Půlka. Tak to říkal. Celých ohromných 50 procent. Taková je dohoda.

kapitán: Když mi odpustí 60 pak počkám.

Cordy: Smlouváte tvrdě.

Kapitán odchází a ke Cordy přistupuje démon.

démon: Nemůžeme vám a vašim přátelům dostatečně poděkovat. Jsem si jistý, že je Rieff v dobrých rukou.

Cordy: Doyle ho sem přivede.

démon: Ano, on je dobrý. Rozumí našemu utrpení.

Cordy: Oba tomu rozumíme.

démon: Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak, že vy byste nerozuměla. Jenže u Doyla je to pochopitelnější. Musel si prožít určité ústrky. Vždycky musíte, když jste napůl démon.

Cordy: (šokovaně) Démon?

Schůze Biče. Angel s upíří tváří a s vlasy uhlazenými na stranu stojí s ostatními vojáky, kteří mají oblečenou šedou uniformu.

velitel: Další den se mě ptali: Proč honit křížence? Nezaručuje snad jejich nižší postavení, že nebudou představovat žádné nebezpečí? Nevymřou snad díky svojí vrozené hlouposti? Dovolte, abych vám řekl, že se musíme postarat i o tu nejpodřadnější havěť. Nečistí. Jsou horší. Pokračují v promíchávání neustále zřeďují naší drahocennou démonskou krev tou svojí slabošskou smějící se člověčinou. Pokud dovolíme, aby se tohle dělo, je to skoro jako bychom se zcela zřekli volání zla. Je to skoro jako bychom se sami stali lidmi. Řekl jsem nikdy! (vojáci pokřikují) Řekl jsem, že se nikdy nezastavíme, dokud se nezbavíme všech nečistých. A naše čistota neovládne tuto planetu! (větší křik) Nezastavíme se, protože si to žádá vyšší řád! (znovu pokřikují) A nyní. Dnes večer uděláme obrovský krok k našemu cíli. Dnes večer, nečistí, kteří nám unikli, budou zničeni. A my víme, kde je najdeme, díky tomuto dobrému muži. (ukazuje na člověka) První důstojník na lodi, o které se domnívají, že bude jejich spása a ne záhuba. Přišel za námi kvůli penězům, ale je spřízněn s naší věcí. A my jsme ho pozvali, aby se stal svědkem síly našeho majáku.

Dva vojáci otevřou dveře za velitelem, za nimiž se objeví něco, co vypadá jako obrovská kovová krychle, uprostřed je krystal tvarující světlo soustředěné v kovovém rámu. Vojáci zmáčknou tlačítko umístěné na vrchu krychle. Krystal začne vydávat slabé světlo.

velitel: Dnes v noci, ti nečistí Listerové...

voják: (stojí vedle Angela) Je neuvěřitelný, že? Jak to všechno vysvětlil.

Angel: Ano. Je to jasné.

velitel: Listerové spolu se všemi stvořeními zamořenými lidskou krví zahynou v okamžiku, kdy se jich dotkne očišťující světlo. Když maják dosáhne kritické meze a exploduje, jeho smrtící rozsah pokryje oblast čtvrt míle v každém směru. (k prvnímu důstojníkovi) Chcete vidět, jak funguje? (světlo důstojníka ozáří a on se rozpadne na prach) Příhodný konec pro ubohou odrůdu. (vojáci nadšeně pokřikují) Teď jděte! A doručte náš vzkaz! Závisí na něm naše vítězství!

Ozve se další povyk.

Vojáci utíkají halou. Angel vystoupí z jejich středu do postraní místnosti, kde skopne jednoho z démonů a ukradne motorku.

Cordy a kapitán netrpělivě prochází lodí. Doyle a Rieff vbíhají dovnitř.

Cordy:  Někdo jde.

démon: (k Rieffovi) Máš vůbec představu, co jsme si kvůli tobě prožili? Musíme odtud.

Rieff: Je mi to líto.

démon: Pojďme dolů za ostatními.

Rieff: (potřese Doylovi rukou) Díky.

Doyle: (podívá se na Cordy) Co?

Cordy: Jsi naživu.

Doyle: A ty z toho nemáš radost?

Cordy: Měli jsme strach.

Doyle: Aha. No, všechno už bude v pořádku. (Cordy mu dá facku)  Za co to bylo?

Cordy: Proč jsi mi neřekl, že jsi poloviční démon? Myslela jsem, že jsme se shodli, že tajemství jsou špatná.

Doyle: Chtěl jsem ti to říct. Bál jsem se. Myslel jsem, že mě nebudeš chtít.

Cordy: Nechtěla jsem tě už dávno před tím. Takže ty jsi poloviční démon. To je toho. Nemůžu uvěřit, že sis myslel, že mi to bude vadit. Pracuju pro upíra. Haló!

Doyle: To je pravda. Já jen...

Cordy: Co si o mně myslíš? Že jsem povrchní? Tak jsi poloviční démon. To je v seznamu hodně vzadu. Až daleko za malý a chudý. Ještě něco, co bych měla vědět?

Doyle: Ne, to poloviční démonství je moje dost velký tajemství.

Cordy: Dobře. Je to venku. To bychom měli. Pozval bys mě už někam na večeři?

Doyle: Jo? (usměje se na něj) Cordelie. Chtěla bys...

Cordy: (podívá se na něj) To je Angel.

Angel s upíří tváří vyjede nahoru, seskakuje z motorky a utíká přes lodní lávku. 

Angel: Musíme hned odplout.

Cordy: Co se děje?

kapitán: Nemůžeme odplout. Nemůžeme najít prvního důstojníka.

Angel: Toho nenajdete. Jděte na můstek.

Doyle: Jsou tady.

Bič vtrhne na molo v náklaďácích a motorkách.

Doyle: Angele.

Angel: Jděte dolů. Zamkněte dveře.

Doyle: Co?

Angel:  Pohyb! Hned! Zůstaňte s ostatními.

Doyle: (křičí na ostatní) Rychle, rychle, rychle! Zamkněte průlezy! Bič je tady! Odplouváme. Zvládneme to.

Angel čeká na vojáky, kteří běží přes lávku, zatímco se loď připravuje k odjezdu z mola.

Tiernan: Lhal jsi nám, nečistý.

Angel: Chápeš rychle, kožená hlavo.

Tiernan: Zabijte ho. Bolestivě.

Vojáci se pustí do Angela a začnou spolu bojovat, ale Angel je schopný zbavit se čtyř vojáku velmi rychle. Velitel Biče ho napadne a bojují celkem vyrovnaně. Prorazí dveře a padají po schodech do nákladního prostoru. Cordy a otatní se dívají, jak přepadávají přes zábradlí a bok po boku dopadnou na nižší molo. Když Angel vstává, vidí přístroj, kterým Bič usmrtil prvního důstojníka, jak se spouští do lodi. Přístroj je zapnut.

Angel: Vybouchne to. Běžte pryč. Vypadněte všichni.

Tiernan popadne Angela a snaží se ho uškrtit.

Tiernan: Vítejte v čistším světě. Brzy tu budou stát jen čistokrevní.

Angel: Ve skutečnosti, čistej chlapče, (zlomí Tiernanovy ruce) budeš sedět na zadku. (zlomí mu vaz a odhodí ho)

Doyle: (snaží se otevřít dveře) Zamkli nás zvenčí, jsme v pasti!

Doyle a Cordy vylezou po žebříku na stejné patro jako je Angel a setkají se na plošině, v jejíž rovině je přístroj pověšen.

Doyle: Co ta věc dělá?

Angel: Její světlo zabíjí všechno s lidskou krví.

Doyle: Je čím dál jasnější a ty malý světýlka...

Angel: Je skoro úplně nabitá, že? Když vytahám kabely, tak se mi to snad ještě podaří vypnout.

Doyle: Jak to chceš udělat, aniž by ses dotknul světla?

Cordy: Angele, to je sebevražda.

Doyle: Musí to jít jinak.

Angel: (podívá se na démony, kteří jsou uvězněni dole v nákladovém prostoru a pak na Cordy) To je dobrý.

Cordy: (nemá daleko k pláči) Ne!

Angel dává ruku Doylovo rameno.

Doyle: (dává ruku na Angelovu paži)  Boj za dobrou věc, co? Nikdy nevíš na čem jsi, dokud to nevyzkoušíš. Teď už to chápu.

Doyle ho pustí a dá Angelovi ránu do obličeje, čímž ho shodí dolů k démonům. Pak se otočí ke Cordy a políbí ji. Mezi jejich rty se na moment objeví modré světlo. 

Doyle: (odstupuje od vyděšené Cordy) Velká škoda, že nikdy nezjistíme, (přemění svou tvář na démoní – zelená pokožka s modrými bodlinami) jestli je tohle tvář, kterou by ses mohla naučit milovat.

Angel vstává ze země, utíká k žebříku a šplhá nahoru.

Angel: Doyle. Doyle. Doyle! Doyle! Ne!

Doyle skočí na přístroj těsně předtím, než Angel vyšplhá nahoru na plošinu. Doyle se chytne kovového rámu, pootočí hlavu a usměje se na Angela a Cordelii.

Angel: Ne!

Doyle se změní zpět na člověka a snaží se odpojit kabely z přístroje. Po chvíli jeho snažení světlo zesílí, a Doylovi se začne rozpouštět kůže z obličeje. Všichni uvěznění démoni sledují, jak Doyle za bolestivého křiku odpojuje kabel. Světlo ho ozáří a on naposledy zakřičí. Přístroj zčerná, byl odpojen. Všichni Lister démoni se v šoku dívají na již nefunkční přístroj. Cordy začne štkavě brečet a obejme Angela, kterému se lesknout oči. 

Později, v Angelově kanceláři. Angel a Cordy se dívají na nepovedenou videonahrávku, kterou Doyle udělal na začátku epizody.

hlas Doyla: Pokud potřebujete pomoc, Angel Investigations je to nejlepší. Naše feny jsou nízké...

hlas Cordy: Ceny!

hlas Doyla: (podívá se na papíry za ní) Tady stojí feny. Naše ceny jsou nízké, ale naše standardy jsou vysoké. Zažíváte krušné chvíle a nevíte už jak dál, potřebujete někoho, na koho se můžete spolehnout? A to je to, co u nás naleznete.  Někoho, kdo bude s vámi a bude vás chránit za všech okolností. Tak neztrácejte naději. Přijďte do naší kanceláře a uvidíte, že v tomto světě stále existují hrdinové. (odkašle si) Je to ono? Byl jsem dobrej?

|| zpět ||