Angel - 1x08 I will remember you

Střih na hodiny, ukazují za 7 minut devět. Angel je natáhne, položí na stůl a zkoumá rovnost stolu. Vezme si tužku a položí ji na stůl. Tužka se pomalu kutálí po stole. Z druhé místnosti se na něho dívá Cordelie.

Cordy: Kdy se vrátil?

Doyle: Včera večer.

Cordy: A?

Doyle: Ah, zdál se být dobrej.

Cordy se obrátí k Doylovi.

Cordy: Viděl Buffy. Byl v Sunnydale 3 dny, sledoval ji a zachránil ji před tím, co jsi viděl ve své vizi. (zkoumavě se podívá na Angela) Kde je podrážděné mračení, morbidní deprese? Chci říct, že by měl být trochu smutnější než obvykle. Přibij na okna prkna, přijde hurikán Buffy.

Doyle: Myslíš? Možná to už mezi nimi skončilo.

Cordy: Musíš se ještě tak moc učit, malý irský človíčku.

Znovu se obrátí a uvidí, jak Angel vytahuje ze svého stolu kůl.

Cordy: Pane Bože!!!

Rychle s Doylem utíkají do jeho kanceláře.

Cordy: Nedělej to, Angele!
 
Doyle: Poslouchej mě, člověče, to za to nestojí.

Angel se zkoumavě podívá na kolík.

Angel: Ne?

Cordy: Ne! Nemůžeš ji nechat, aby ti tohle udělala. Potkáš někoho jiného. Jen tomu dej čas.

Doyle: Proč mi ho nedáš?

Angel: Protože jím chci narovnat stůl. Ta podlaha není rovná. (kolíkem podloží stůl, Cordy a Doyle vypadají rozpačitě) Vy dva jste mysleli…

Cordy: To Doyle. Víš jaký je, hned dělá závěry... protože jsi viděl Buffy.

Angel: Nebyl to žádný společenský rozhovor. Byl jsem tam, abych jí chránil. Zůstal jsem z jejího dohledu. Nevěděla, že tam jsem.

Cordy: Opravdu? Takže ses jí vyhnul.

Angel: Podívej, Buffy bude vždy mou součástí, a to se nikdy nezmění. Ale ona je člověk a já... ne. A to se taky nikdy nezmění. Řekli jsme si sbohem, nepotřebujeme tím znovu projít.

Cordy: Ty nechceš, ale když by můj expřítel přišel do města a plížil se ve stínu a pak odešel, aniž by mi řekl „Ahoj“, byla bych . . .

Buffy: Trochu rozčilená.

Záběr na Buffy, která stojí ve dveřích. Buffy se podívá se na Angela.

Buffy: Nemyslíš?

Angel na ni hledí s otevřenou pusou.

Cordy: Buffy! Buffy je tady... ve městě... co jsi přinesla?

Buffy: Byla jsem navštívit otce. Myslela jsem, že se zastavím.

Cordy: Jaké překvapení!

 
Buffy: Cordelie, jak se máš?

Cordy: Dobře. Dobře. A ty?

Buffy: (směrem k Angelovi) Bylo líp.

 
Cordy: Aha. To je Doyle. Má vize o lidech, kteří mají potíže.

Doyle: Rád tě…

Cordelie ho táhne z kanceláře.

 
Cordy: Necháme vás o samotě.

Buffy za nimi zavře dveře.

 
Angel: Dobře, umm, to je dobré… Nechceš něco?

Buffy: Něco jako... vysvětlení? (naštvaně) Kdo si myslíš, že jsi? Přijdeš do mého města a sleduješ mě?

Angel: Promiň.

Buffy: Co to je? Nějaké nové mučerní, které jsi pro mě vymyslel?

Angel: Ne, já tě nechci trápit.

 
Buffy: Tak co? Ty mě můžeš vidět, ale já tebe ne? Co to teď hrajeme?

Angel: Nic. Já nic nehraju. Zápasil jsem s rozhodnutím…

Buffy: Které jsi udělal beze mě.

Angel: Zkoušel jsem dělat to, co je správné. Je to komplikovanější, Buffy! Je to dlouhý příběh.

Buffy: Tvůj nový přítel měl vizi. Já byla v ní, a ty jsi přišel do Sunnydale?

Angel: Dobrá, možná že ne tak dlouhý.

Buffy: Nejsem tak důležitá, abys mi řekl, že jsi v Sunnydale.

Angel: Zkouším ti to vysvětlit. Jsi moc důležitá, než abych ti to řekl.

Buffy: Jsem velká holka, Angele! Nejsem už na střední. Můj život se změnil, když jsi odešel.

Angel: Já vím. A respektuju to.

Buffy: Já nepotřebuju, aby ses skrýval kolem, když se mě pokoušíš chránit. Jestliže... ovšem... byla jsem v nějakém obrovském nebezpečí... minulou noc. To jsi byl ty, pomohl jsi mi, ne?

Angel: Byl jsem blízko... ukrýval jsem se.

Střih na Cordelii a Doyla, kteří jsou ve vedlejší místnosti. Cordelie sedí za stolem a rovná papíry.

 
Doyle: Tak to je přemožitelka.

Cordy: To je naše Buffy.

Doyle: Hm, zdála se poněkud…

Cordy: Bulharsky v tomhle oblečení?

Doyle: Ne, chystal jsem se říct zranitelná.

Cordy: Jo, to je dost, když jsou spolu. Jdeme.

Doyle: A kam?

Cordy: Oh. Potřebují chvilku pro sebe. My máme aspoň čas na cappuccino a pravděpodobně i na Titanik.

Odcházejí.

Střih do Anglovi kanceláře.
 
Angel: Omlouvám se, jestli jsem jednal špatně. Co mám ještě říct?

Buffy: Nevím. Já jen vím, že když jsi poblíž, zda tě vidím nebo ne... cítím tě... v nitru... a to mě rozhodí.

Angel: Mě taky.

Buffy: Takže se budeme držet plánu. Udržíme naši vzdálenost a až uplyne hodně času, překonáme to. Pokud budeme mít hromadu času, měli bychom…

Angel: Zapomenout?

Buffy: Jo... já už... začínám zapomínat.

Chce odejít, ale vyruší je démon, který do místnosti vtrhne oknem. Démon má zelenou pokožku a uprostřed čela drahokam. Zaútočí na Angela.
 
Buffy: Angele!
 
Buffy se zapojuje do boje. Angel po démonovi hodí nůž.

Střih na chodbu. Cordelie a Doyle odcházejí.

Doyle: Slyšíš to?

Cordy: Jo, Buffy a Angel se předvádějí. První rozhovor o jejich rozdílnosti, pak začnou lítat rány.

Doyle: Neměli bychom…

Cordy: Strkat náš nos tam, kam nemáme a dostat do zubů? Ne, děkuju.
 
Vycházejí ven.

Střih do Angelovi kanceláře, kde dál pokračuje boj. Buffy démonovi vykopne meč, ale démon ji chytí pod krkem. Angel zvedne meč a zabodne ho do démonova břicha. Z jeho těla začne vytékat fosforově zelená tekutina. Démon, který stále drží Buffy ji hodí na Angela a uteče ven oknem.

Buffy leží na Angelovi a oba se chtějí zvednout. Je tam trochu sexuálního napětí, ale to nakonec oba překonají a postaví se.

Buffy: Tvůj přítel?

Angel: Nikdy jsem ho předtím neviděl.

Buffy: To bylo nevychované. Měli bychom ho zabít.

Angel: Jsem pro.

Odcházejí.

Buffy: Můžu se tu někde převléct?

Střih do kanálu.
 
Angel: Míří k oceánu.

Buffy: Jsi si jistý?

Angel: Je zraněný. Cítím jeho krev.

Buffy: Oh. Skvělý... užitečná schopnost. Možná že, když nějaký zaměstnanec práskne do bot, první znamení jeho problémů bude tvá pomoc při hledání. Vypátráme, kdo to je a proč nás chce zabít.

Uslyší divné pískání a vytasí kůl. Záběr na probíhající krysu.

 
Angel: Krysa. (Buffy stále drží v ruce kůl) Tak, už ho můžeš dát dolů. Není to upír. Zajímalo by mě, proč sis ho přinesla.

Buffy: Protože vím, jak to použít. Kromě toho je to zručnější než ta tvá bojová sekera. (zvedne mu ruku, ve které drží sekeru)

Angel: Ledaže tě nerozsekne ve dví a možná si i sebou vezme tvoji ruku.

Buffy: Hele, můžeme pokračovat v lovu? Chtěla bych se odsud dostat před setměním.

Angel: Můžu pracovat sám.

Buffy: Opatroval jsi mě včera večer. Nemám ráda dluhy.

Angel: Takže vyrovnání účtu.

Buffy: Chceš něco jiného? Protože já zcela jistě cítím kanalizaci.

Angel se podívá na zeď a všimne si démonovi krve, zamíří do dalšího tunelu. Buffy ho následuje.

Buffy: Takže tunel číslo jedna.

Střih do dalšího tunelu. Angel se zastaví.

Buffy: Angele, jsi v pořádku?

Angel: Cítím nadpřirozeno.

Buffy: Já vím, já taky. Já... já jen přišla, abych tě viděla a abych ti v tváří v tvář mohla říct, že tu je logika... někde... ale… Příští věc, kterou vím je, že na nás zaútočil ten mutantní nijna démon, a pak jsme spolu leželi na podlaze a... Bože, jsem tak zmatená, když jsi mi nablízku.

Angel: Ne, chtěl jsem říct, že jsem cítil démonovu krev. Je to silné.

Buffy: Jo. Jasně. (jde pryč) Přeskoč Buffyin malý výbuch citů a předstírej, že se to nestalo.

Angel: Ne. (jde za ní) Já-já... je to zmatené. A já... když jsme odloučení... je to jednodušší. Působí to bolest... každý den. Ale já tu teď žiju. A teď když jsi... když jsi tady... (pomalu jde k Buffy) a já si na tebe mohu skutečně sáhnout... a... je tu ještě víc zmatku… je to nesnesitelné.

Buffy: Ale my se musí snést, správně? Tedy, co ještě můžeme dělat? Nejde nám to. Nemůže.

Angel: Ne, já-já ti nemohu dát život nebo budoucnost nebo něco, co by skutečné děvče potřebovalo.

Bufffy k němu také pomalu jde.

Buffy: Takže nezáleží na tom, jak moc si navzájem chybíme.

Angel: Nebo co zrovna teď cítíme.

Buffy: Jestli dovolíme, aby se něco stalo... budeme potřebovat víc... a nic se nezmění. Akorát to budeme muset skončit, znovu.

Angel: A to by byl nejlepší scénář.

Buffy: Oh, chlapče. Já jsem opravdu stavěná pro srdceničící rozhovory v kanále.

Buffy se od něho obrátí.

Angel: Promiň.

Buffy: Víš, jsem na pokraji toho vrátit se domů. Mám teď hezký, spořádaný život, když…

Angel: Viděl jsem ho. To je důvod, proč jsem tě opustil. Chci, abys ho měla.

Buffy: Nemohli bychom... najít tu věc a skončit to? (dojde k žebříku, který vede na povrch) Co když to šlo nahoru?

Angel: Do dne. Ví, že ho tam nemůžu sledovat.

Buffy: Ale já ano.

Angel: Uh... já... já nechci abys tam šla sama.

Buffy: Hele, bude nejlepší, když se rozdělíme.

Angel: Prudce to tam klesá k druhé blízké pláži a k jedinému baru. Démoni tam někdy chodí, když mají žížeň.

Buffy: Postarám se o to.

Angel: Dej pozor.

Buffy leze nahoru. Angel se stále pokouší najít démona v kanalizaci.

Střih na Angela, stále hledá. Střih na zelené oči, které ho sledují. Angel se zastaví a naslouchá zvukům kanalizace. Z úkrytu vyskočí démon, Angel se otočí a démon ho sekne do ruky. Angel spadne na zem a podívá se na ránu, kterou mu démon způsobil. Vstane a nasadí upíří tvář. Zaútočí na něho. Démon a Angel spolu bojují. Démon mu z ruky vyrazí sekeru a chce ho dostat kůlem. Angel kůl obrátí proti němu a bodne ho zraněnou rukou. Démon se skácí na zem a z břicha mu zase vytéká fosforově zelená tekutina.

Angel trochu poodejde a podívá se na svou ruku. Krev démona se smíchá s jeho, ruka mu začne zářit. Angel spadne na kolena a celé jeho tělo se ozáří světlem. Angel lape po dechu. Spadne obličejem k zemi, ale Angel se znovu narovná. Slyšíme tlouct jeho srdce.

Angel: Jsem naživu.

Střih na Doyla a Cordelii, jak vstupují do Angelovi kanceláře, kde je všechno rozmlácené.

Doyle: Vau, když bojují…

Cordy: Ó můj Bože!

Doyle: Co?

Cordelie se skloní k zemi a hrábne rukou do hromádky prachu.

Cordy: Ona ho zabila. (oprašuje si ruce) Oops. Moje chyba. To je prach, který jsem zapomněla zamést pod koberec.

Doyle: Zkoušíš u mě vyvolat srdeční infarkt?

Cordy: Hej, neobviňuje mě, že má málo peněz, aby si najal Čistnotnou lady.

Střih na Angela, který vstupuje dveřmi do kanceláře.

Cordy: Co se je špatně? Co se stalo? Něco s Buffy? (Doyle přijde k Angelovi a podívá se na něho) Hej, Doyle, nejsou zavřené dveře... z ulice. Kde máš…

Angel: (k Doylovi) Jo.

Cordy: Deštník.

Angel jde k oknu a jeho obličej se ozáří slunečním světlem.

 
Doyle: Je naživu, Cordelie.

Cordy: Naživu?

Angel: Buffy a já jsme bojovali s nějakým druhem démona. Já-já ho sledovat... a zabil... a-a jeho krev se smíchala s mou.

Doyle mu vyhrne rukáv a změří mu puls.

Doyle: A od té doby, co tě zranil, máš puls?

Angel: Chci vypátrat, co to bylo za démona. Au, moje záda. To bolí. Všechno…

Doyle: Víc opravdově, protože teď jsi skutečný?

Angel: Jo. Jsem nyní smrtelný. Mám smrtelné tělo. A... jsem tak... hladový!!!

Letí k ledničce, Cordelie mu vyděšeně uhne.

Cordy: Podívej, může jíst. To je zázrak.

Angel rychle ochutná sendvič, který ležel na ledničce. Pak otevře ledničku a vybírá ji.

Angel: (s plnou pusou) Můj Bože. Jídlo. To je tak neuvěřitelný. To je tak... Víš, zapomněl jsem, jak je všechno chutná, když jsi naživu.

Cordy: Jo. A to neměli cukroví-maso-mátu-brambůrky, když jsi byl naposled naživu.

Angel: Mmm, chci to. Můžeš to sehnat?

Cordy: Právě to všechno míří k tvým stehnům.

Angel: Uhm, čokoláda. (bláznivě se usměje) Oh, čokoláda!

Doyle: Dobře, dobře. Potřebujeme se soustředit. Potřebujeme vypátrat…

Angel: Miluju čokoládu. (napije se jogurtu) Uh, ale tohle ne, fuj, jogurt. Urgh! (šklebí se)

Doyle: Orsene! Jsme v určité situaci.

Angel: Správně. (zavře ledničku) Já vím. Máš pravdu. Nech mě přemýšlet... á můj žaludek mě zabíjí... Cordelie, najdi Buffy. Je v Santa Monice blízko Lone Star. Řekni jí, že jsem démona zabil.

Cordy: Okay.

Angel: Oh, počkej. Neříkej jí, co se mi stalo. Ne dokud nevím, co to všechno znamená.

Cordy: Fajn.

Jde pryč. Angel si ulomí kousek čokolády.
 

Střih na stránku knihy, na které je vyobrazen démon.

Angel: To je on.

Doyle: Říkají mu Mohra démon. Jsou to pěkně mocní vrahouni, armáda temnoty... nebo něco takového. Válčí proti druhé straně, jako jsi ty a Buffy. K životu potřebují sůl.

Angel: Mířil k moři.

Doyle: V jejich krví je věčnost. To je ono. Jejich krev působí jako regenerace.

Angel se zadívá na svůj odraz v okně. Posvátně se dotkne skla.

Angel: To vysvětluje, co se mi stalo. Ale nevysvětluje to proč.

Doyle: Hej, všimni si rozdílu, člověče! Démon je mrtvý, ty jsi naživu. Tomu se říká štěstí.

Angel: O co tu jde, Doyle?

Doyle: Nevím. Myslel jsem, že jedinou cestou k tvé smrtelnosti jsou Síly.

Angel: Co? Co by mohli udělat? Začínám mít pocit, že jsi mi neřekl úplně všechno.

Doyle: Protože neřekl. Potřebujeme znát jen to základní.

Angel: Musím tomu rozumět. Je to nastálo? Já-já jsem teď normální člověk? Můžu žít normální život? Chci mluvit s těmi Silami.

Doyle: Woah, woah, woah. Je to snadnější říct, než udělat. Síly nežijí v naší realitě. Musíš projít skrz kanály. Nebezpečnými kanály.

Angel: Jo, víš co? Začneme s cestou.

Doyle: Dobře. Fajn. Možná můžeme vyzkoušet Věštce. Ale jestli tě promění do ropuchy… neříkej, že jsem tě nevaroval.

Střih do malé místnosti, ve které jsou jedny zazděné dveře. Kolem hoří pochodně.

Angel: Brána pro Ztracené duše je pod poštou?

Doyle: Dává to smysl, jestli o tom zapřemýšlíš. Teď poslouchej, Věštci jsou zmlsaní a nepředvídatelní. Vstup, nemař čas. Řekni jim své otázky, odejdi.

Angel: Ty nepůjdeš?

Doyle: Nemám to dovolené. Jsem nízko postavený posel, ty jsi válečník . . jestli je tvoje srdce neposkvrněné... a to je... (nasype něco do kamenného kotlíku) Dožadujeme se vstupu pro jednoho. Možná zůstaneme naživu.

Směs v kamenném kotli zapálí a zazděné dveře se osvítí.

Doyle: Jdi.

Angel projde osvícenými dveřmi a vstoupí do další místnosti. Tam stojí muž a žena, oba mají zlatou pokožku a jsou oblečeni ve stylu starého Říma.

muž: Jdi před nás, nízká bytosti.

Angel se ohlédne a uvidí, jak dveře zkamení.

žena: Co jsi nám přinesl?

Angel: Předpokládal jsem…

muž: Ty jsi nás zavolal a nic nám nenabízíš?

Angel: (sundá si hodinky) Přinesl jsem tohle.

Hodiny letí vzduchem přímo do ženiny ruky.

žena: (prohlíží si je) Mám ráda čas. Je to nepatrné a tak mocné.

muž: Takže?

Angel: Co se mi stalo?

žena: Je skutečný, bratře.

muž: Už není válečníkem.

Angel: Byla to démoní krev. To nebyly Síly, které mi to udělali?

muž: Síly? Ty jsi zachránil lidstvo? Odvrátil apokalypsu?

žena: Čelil jsi Mohra démonovi. Život jde dál.

Angel: Život jako člověk. Nejsem nakažený nebo pod nějakým kouzlem?

žena: Auguries říká, že ne. Jesliže se to stalo, tak se to mělo stát.

muž: Ode dneška, budeš žít a zemřeš jako smrtelník.

žena: Užij si lidské starosti... a radosti.

muž: To čemu sloužíme my, ty už nesloužíš. Jsi propuštěn z věrnosti.

Muž a žena odcházejí.

Angel: To je ono? Jsem volný?

Muž ho gestem vyhodí z místnosti.

Střih do místnosti, kde na něj čeká Doyle. Angel vyletí z kamenných dveří a spadne na zem.

Doyle: Angele, nefungovalo to?

Angel: Ano, fungovalo.

Doyle: Právě jsi odešel.

Angel: Co?

Doyle: Podívej se na své hodiny.

Angel: To nemůžu, Doyle. Co tak mě příště upozornit, že mám přinést dar?

Doyle: Věděl jsem, že jsem na něco zapomenul. Tak, co se stalo? Co říkali?

Angel: Bylo to trochu zmatené, ale... podstatou je... že jsem skutečný... jsem volný.

Doyle: Nemůžu tomu uvěřit.

Angel: Jsme dva. Teda, co teď budu dělat? Mám před sebou nový život. Nevím, kde začít.

Doyle: Správně, je to ohromující. Můžeš dělat cokoliv, co chceš. Otázkou je, co chceš?

 
Střih na pláž, na kterou se dívá Buffy. Buffy se prochází po molu, najednou se otočí a z křoví uvidí vycházet Angela přímo do slunečních paprsků. Když k ní Angel dojde, vášnivě se políbí.

Střih na hodiny, ukazují pět hodin a čtyři minuty. Záběr odhalí Doyla, který sedí na pohovce a Cordelii, který se dívá na uschlou kytku.

Cordy: Ta kytka ještě dneska ráno květla. Podívej se na ni teď. Říkám ti, že kde je ona, tam jsou i vojska temnoty.

Sedne si k Doylovi.

Doyle: Buffy za to může?

Cordy: Jak to jinak chceš vysvětlit?

Doyle: Žárlivost?

Cordy: Já na ni žárlím. Oh, prosím!

Doyle: Je to jen teorie.

Cordy: Žárlivá nebo ne, naše životy jsou kaleidoskopem.

Doyle: Angel je člověkem jen jeden den.

Cordy: Poslední 2 a půl hodiny tráví čas v jeho bytě... spolu.

Doyle: Tak? Oni si nezaslouží trochu toho štěstí potom čím prošli?

Cordy: Nech mě vysvětlit tradici, okay? Oni trpí, oni bojují. Tohle je obvykle zaměstná. Oba mají slabost pro toho druhého, svět jak my ho známe se rozpadne.

Doyle: Ale on je stále ještě prokletý. Nemůže si být jistý…

Cordy: Oh, prosím! Měli zakázanou lásku. Neviděli se měsíce. Nyní je Angel člověk. Jsem si jistá, že právě jí sušenky a pijí čaj.

Střih do kuchyně Angelova bytu. Buffy a Angel sedí u stolu naproti sobě, Angel nalévá čaj.

Angel: Chceš ještě?

Buffy: Ne, děkuju.

Angel: Opravdu se omlouvám, že jsem tě políbil.

Buffy: Ano?

Angel: Dobře, ne pro ten samý polibek…

Buffy: Jo. Tím míním... co se týká polibků, ty myslím byly nad průměrné.

Angel: Byly neuvěřitelné. Já-já... myslím, možná... by jsme to neměli hnát do krajnosti. Ne že bych to nechtěl... hnát. Věř mi.

Buffy: Hm. Mluvit jsi s Věštci a ti říkali, že to je dobré. Ale jak víme, co opravdu zamýšlejí? Můžou dělat... nějaké lumpárny.

Angel: Nebo je v tom jiná skulinka.

Buffy: Přesně. A pak my dva do toho zase spadneme... a to grrrr začne znovu.

Angel: Chytře čekají na tu chvíli. A pak mi vezmou mou smrtelnost.

Buffy: Jo. Je to složité.

Angel: Jsi pořád přemožitelka. A já jsem... nejsem si jistý, co teď jsem. Nevím, co teď budu dělat. Nemůžu se vrátit k životu, který jsem měl v Sunnydale. Nedělalo by to dobrotu. A to se nezmiňuju, že jsi začala chodit na vysokou. A co zabíjení. Jestli by si o mě měla strach, nemohla by ses pořádně soustředit.

Buffy: Ničíš plán ohledně mě? Protože to... to není potřeba.

Angel vstane a sedne si blíž k Buffy.

Angel: Neříkám, že tě nechci. Víš jak moc... Já jen říkám, že to čekání je jistě správné. Potřebuju si být jistý, že tě znovu nezraním.

Buffy: Víš, to je dobrá věc. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se staneš člověkem. A tak se moje sny nerozletí na kousíčky…  (zvedne se a jde ke kuchyňské lince) Tak, jaký máš plán? Zavoláš mi? Já zavolám tobě? Co teda?

Angel: Zůstaneme ve spojení, jenom ne…

Jde k Buffy.

Buffy: Doslova... komický. Fajn, bude lepší, když…

Angel: Správně. Odstranit pokušení.

Buffy: Tak, dobře budeme... spolu brzo mluvit.

Dotkne se Angelovi ruky. Buffy a Angel se podívají na ruce a pak na sebe. Pomalu spojené ruce zvednou a začnou se líbat. Angel si ji zvedne a přirazí k ledničce. Buffy dá nohy kolem jeho pasu a Angel přejde ke stolu. Jednou rukou smete všechno nádobí a na stůl položí Buffy. Dál pokračují ve vášnivém líbaní.

Později. Záběr na ledničku.

Buffy: Burské máslo, nejlépe křupavé.

Z otevřené ledničky vykoukne nahý Angel.

Angel: Mám.

Naskládá si potraviny do náruče a jde do ložnice. Tam vysype všechno jídlo na postel a sedne si k Buffy. Ta má na sobě jeho košili.
 
Buffy: Dokonalé. (vezme si čokoládu a Angel ji krmí zmrzlinou) Mmm, to je sen. Stal jsi se člověkem a vybíráš pro nás ledničku.

Angel: Bože, miluju jídlo.

Buffy: Jídlo je dobré.

Nabere zmrzlinu na lžičku a krmí jí Angela. Políbí se.
 
Angel: Proč jsi mi nikdy neřekla o čokoládě a burském másle?

Lehne si k Angelovi.

Buffy: No, říkala jsem si, že jako upír bys tu chuť stejně neocenil a akorát by tě to mrzelo, víš? Mimochodem, už jsem skoncovala s tím "potřebuju se chovat jako dospělá". A aby si ztrácel čas v kuchyni? Už jsme tam byli dost dlouho.

Angel: (usměje se) Příliš mnoho.

Vezme si na lžičku zmrzlinu a políbí Buffy. Při tom mu spadne trocha zmrzliny na hruď.

Angel: Okay, smrtelníkova koordinace už není tak dobrá.

Buffy: Špatně. Je velmi dobrá.

Skloní se nad Angelem a slízne mu z hrudi zmrzlinu. Oba se smějí a dál se líbají.

Bar. U pultu sedí Doyle a Cordelie.

Cordy: Fajn, je mi skvěle. Jsem bez zaměstnání.

Doyle: Hej, to nejsi ty, víš?

Cordy: Oh, prosím. A kdo jsi ty? Jsi rád, že se to stalo.

Doyle: Jsem rád kvůli Angelovi, ale jestli to znamená, že jsem osvobozený od Sil, dobře, velmi dobře. Jsem konečně volný, můžu chodit do společnosti a jít za svými cíly.

Cordy: Měli jsme kočku, která dělala přesně to samý. (dá hlavu na pult) Bože, co budu dělat? Jsem dobrá ve dvou věcech: stát se mezinárodní superhvězdou nebo pomáhat upírovi s duší a chránit svět před démony. Dělala jsem to sice krátce ale…

Doyle: Hm. Co se stalo, stalo se. Musím říct sbohem svým ničícím, bolestivým a hlavu drásajícím vizím.

Dostává vizi a hlavou se bouchne o pult. Ve své vizi vidí Angela a Mohra démona, jak spolu bojují.

Cordy: Co jsi viděl?

Doyle: Máme potíže.

Střih na ložnici v Angelově bytě. Buffy leží Angelovi v náruč.
 
Buffy: To je dobrý zvuk. Rána-rána. Rána-rána.

Angel: Cítit to je úžasné.

Buffy: Jsem tak ráda. Půjde nám to, ne?

Angel: Půjde.

Buffy: Oh, jsem tak ospalá... ale pořád chci…

Angel: Co? Ty možná nemůžeš... ne, já taky ne…

Buffy: (směje se) Ne. Ne. Jsem vyčerpaná. Příjemně otupělá. A ty?

Angel: Pro teď.

Buffy: Ne, já... chci zůstat vzhůru... tak tenhle den bude napořád.

Angel: Spi. (políbí ji na čelo) Zítra je taky den.

Buffy: Angele? To je poprvé, kdy tohle cítím.

Angel: Co tohle?

Buffy: Je to tak, jak jsem vždycky chtěla. Normální děvče usne v náručí svého normálního přítele. (zavře oči) To je dokonalé.

Angel ji políbí do vlasů, spokojeně se usměje a zavře oči.

Později. Angel něco uslyší a vstane z postele. Buffy se nevzbudí.

Střih do obýváku, Angel si obléká košili, po schodech k němu běží Doyle.

Doyle: Mohra démon se zregeneroval víc než ty.

Angel: Co?

Doyle: Měl jsem vizi. Obnovil se.

Angel: Kde?

Doyle: V tunelu, kde jsi s ním bojoval. Blízko továrny. Cítil jsem sůl.

Angel: Potřebuje sůl k životu.

Doyle: No, v mé vizi byl dost naživu a rozzlobený, jestli se můžu zmínit.

Angel: Musím ho znovu zabít.

Doyle: Jo, ale nyní jsi člověk. Osvobodili tě.

Angel si obléká kalhoty.

Angel: Chceš ho nechat, aby se tu volně potuloval? Viděl jsi v továrně. Tam je v Rendondu dost soli, začneme tam.

Doyle: Ale když se dokáže regenerovat, jak ho chceš zabít?

Angel: Budeme s tím počítat. Vezmi knihu Kelsor. Budeš číst, já řídit. (Doyle vypadá zamyšleně) Doyle?

Doyle: Neměli bychom sebou vzít něco... nadpřirozeného?

Angel se podívá na spící Buffy.

Doyle: Nechceš ji vzbudit?

Angel: Za nic na světě.

Střih na továrnu.
 
Doyle: Fajn. To není dobrý. (drží v ruce knihu) Vrátil se... vrátil se větší a silnější. Měli bychom jít nazpátek a říct Buffy…

Angel: Vím, co dělám.

Záběr na démona, který je sleduje.

Doyle: To není průměrný démon. Téměř tě předtím porazil a ty jsi teď smrtelný.

Angel: Musím to udělat sám. Nemůžu riskovat její život pokaždé s nějakým oblíbencem pekla. Jen mi řekni, jak ho zabít.

Doyle: (čte z knížky) Uh. Regeneruje se až do temné budoucnosti. Oh, zabití jedné šelmy přinese temno tisíce očí.

Angel: Sranda, viděl jsem jen dvě.

Doyle: Udržuje to nenucenost. Cítím se, jako bychom měli šanci. Děláš to jednoduší, kámo.

Angel uvidí dvě mrtvá těla, která leží na zemi. Vypadá to, že se mu chce zvracet.

Angel: Krev.

Doyle: Zázraky nejsou jednoduché. Jsi lidská bytost.

Angel: Jdu ho zabít.

Doyle: Pamatuj si, že jsi brutální, smrtelný a (podívá se nahoru a uvidí démona, který je sleduje) tady.

Démon seskočí dolů na Angela a Doyla. Obraz zčerná.

 
Démon odhodí Doyla stranou a začne bojovat s Angelem. Doyle se pokouší zapojit do boje, ale démon ho srazí k zemi. Angel zaútočí na démona s mečem, ten ale jeho útok snadno odrazí. Angel se pokouší znovu zaútočit a démon ho přes sebe přehodí. Angel spadne na zem, všimne si meče, který leží vedle něho a chce ho zvednou. Mohra mu stoupne na ruku a odhodí Angela do zdi. Angel vstane a bolestivě utíká pryč, démon ho sleduje.

Střih do kanceláře. Cordelie lepí papírky na počítač. Přijde tam Buffy.

Buffy: Angele? ... Cordelie.

Cordelie vezme ze stolu zbraň a ukáže ji Buffy.

Cordy: To je starověké?

Buffy: Byzantské.

Cordy: Mmm.

Zbraň položí.

Buffy: Kde je Angel? (rozhlíží se)

Cordy: (pokrčí rameny) Rozhodla jsem se, že se nebudu litovat. Mám věci pod kontrolou. Starám se tak trochu o náš byznys, například o odstupné, které se Angel nikdy neobtěžoval pro me zařídit.

Buffy: Nenechal mi zprávu kam odešel?

Cordy: Víš, já se ti tady vyznávám z opravdové bolesti a ty mluvíš o Angelovi? Už jsem ti říkala, jak na mě zapůsobilo to otočení Angela do člověka?

Buffy: Bohužel... ne. Podívej, jestli víš kde je, řekni mi to.

Cordy: Řekl mi, že ti to nemám říkat.

Buffy: Je v potížích? Cordelie, to jsme ve školce? Pověz mi to.

Cordy: Chceš hovořit o zralé bytosti? Možná, že nastal čas, abys dospěla a uvědomila si, že nemůžeš mít všechno. Nemůžeš mít Angela a zachránit svět. V každém případě je to tvoje chyba, že šel bojovat s tou věcí sám bez…

Buffy: S jakou věcí?

Střih na padajícího Angela. Mohra ho kopne do břicha, Angel se snaží odplazit, ale Mohra po něm háže řetězem. Najednou se oba propadnou do nějaké místnosti. Angel se snaží vstát, ale Mohra mu šlápne na záda.

Mohra: Konec všech dnů začal a ty to nezastavíš. Každý z vás se padne a my povstaneme.

Napřahuje se, aby ho mečem propíchl. Do místnosti skočí Buffy a skopne Mohru na zem.

Buffy: Zranil jsi mého kluka!!!

Mohra: Velká temnota přichází.

Buffy: Chceš dostat nakládačku.

Buffy zaútočí na Mohru. Angel bezvládně leží na zemi.

Buffy: Tak pojď, ty velký válečníku temnot?

Mohra se vrhne na Buffy a bojují spolu. Mohrovi se podaří hodit Buffy na zeď. Buffy spadne na zem, Mohra ji zvedne a drží ji pod krkem.
 
Mohra: Spolu jste mocní. Samotní jste mrtvý. Co si myslíš o velkém válečníku teď?

Angel vezme ze země trochu soli.

Angel: Trochu neslazený. (vstane a hodí sůl démonovi do tváře) Potřebuje sůl.

Démon trochu zavrávorá, srazí Angela k zemi a soustředí se na Buffy.

Angel: Světlo tisíce očí... drahokam na jeho čele! Musíš rozbít ten drahokam.

Buffy sebere ze země řetěz a hodí ho po démonovi. Řetěz rozbije drahokam. Mohra se drží za hlavu a naříká.

Mohra: Ne!!

Démonův drahokam se rozzáří a pohltí ho. Mohra zmizí. Buffy rychle běží k Angelovi. Sedne si k němu a dá si jeho hlavu do klína.

Angel: Buffy, všechno jsi…

Buffy ho hladí po vlasech.

Buffy: Shhh, budeš v pořádku. Budeš v pořádku. Je po všem. (políbí ho na tvář) A my budeme spolu.

Střih do místnosti k Věštcům.

muž: Zase ty.

žena: Co jsi mi přinesl?

Záběr na Angela, který drží vázu.

Angel: Čínskou vázu z Chingské dynastie asi z roku 1811.

žena: Rozkošná.

muž: Proč jsi tu, nízká bytosti?

Angel: Mohra démon řekl, že konec dnů již začal. Že přicházejí další vojáci temnoty. Potřebuju vědět, co je na tom pravdy.

muž: Pokud takové věci může říct.

Angel: Co se stane s přemožitelkou, když ti vojáci přijdou?

žena: To co se stane všem smrtelníkům. I když v jejím případě dříve.

Angel: Ona zemře? Pak pro ni naléhavě žádám život.

muž: To není naše parketa darovat život nebo smrt.

Věštci chtějí odejít.

Angel: V tom případě mi vezměte můj. Nemůžu ji chránit nebo ostatní, ne jako člověk.

žena: Ty se chceš být opět démon s duší kvůli přemožitelce?

muž: Oh, to je věc lásky. Nás se to netýká.

Angel: Ano, týká. Mohra démon přišel vzít válečníky kvůli vašemu působení... a to se podařilo. Nejsem v tomhle dobrý. Já vím, že máte moc to udělat. Prosím.

muž: (na ženu) To co je, nemůže být zrušeno.

žena: (k muži) Co ještě není, tomu se můžeme vyhnout.

muž: Světské objetí nejsou povolená... rozmary milujících nízkých bytostí.

žena: Nemáš pravdu. Tenhle je ochotný obětovat každou kapku lidského štěstí a lásku pro jiné. Není nízkou bytostí.

muž: Je tu jen jedna cesta. Ale nepodnikne se lehce.

žena: Pozřeme dnešní den, jako by se nikdy nestal. Dvacet-čtyři hodin od momentu, kdy démon poprvé zaútočil, vezmeme ho zpět.

Angel: Pak se nic nikdy nestalo a Buffy a já... Jak-jak zabráním tomu, aby se věci neopakovaly znovu?

žena: Ty. Ty sám si budeš pamatovat dnešní den. Uneseš toto břemeno?

Angel tiše stojí a nic neříká.

Střih na hodiny, ukazují za čtyři minuty devět. Buffy nervózně chodí po pokoji. Angel jde pomalu po schodech dolů.
 
Buffy: Co se stalo?

Angel: Nic se nestalo. Já jen…

Buffy: Kde jsi byl?

Angel: Šel jsem k Věštcům. Ptal jsem se jich, jestli nemůžu být zase upírem.

Buffy: Co? Proč?

Angel: Protože jsem si uvědomil, jak moc tě miluju.

Buffy: Ne, ne, to jsi neudělal.

Angel: Jestliže bych zůstal smrtelníkem, jeden z nás by byl mrtvý. Slyšela jsi, co Mohra řekl.

Buffy: Mohra je mrtvý. Zabili jsme ho.

Angel: Říkal, že přijdou další.

Buffy: Vždy přijdou. A tak to vždycky bude. Ale to je nyní můj problém, ne tvůj, pamatuješ?

Angel: Ne, já jenom přihlížím a nechávám tě bojovat, pak možná zemřeš, sama.

Buffy: Pak budeme bojovat spolu.

Angel: Viděla jsi, co se stalo minulou noc. Ty mě musíš chránit a to je špatné pro tebe a pro lidi, kterým se snažíme pomoci.

Buffy: (lesknou se jí oči) Tak co? Vezmeš těch dvacet-čtyři hodin plné střídavého štěstí? Rozhodl ses být superhrdina?

Angel: Vím, že to není... Jak můžeme být spolu, když to bude stát tvůj život, nebo životy ostatních?

Pomalu Buffy obejme a hladí ji po vlasech.

Angel: Vím. Neměl jsem ti to říkat. Nebyl jsem si jistý... jestli…

Buffy: Chápu, co se stane teď?

Angel ji utře slzu z tváře.

Angel: Věštci vrátí tento den zpět, vrátí čas, abych mohl zabít Mohru předtím než se jeho krev smíchá s mou a já se stanu člověkem.

Buffy: Kdy?

Angel: (podívá se na hodiny) Asi za minutu.

Buffy: Minutu? Ne, ne, to není dost času.

Angel: Ale my nemáme na výběr. Stane se to.

Buffy: (pláče) Jak mám pokračovat ve svém životě, když budu vědět, co všechno jsme měli?

Angel: Nebudeš. Nikdo to nebude vědět, kromě mě.

Buffy: Vše co jsme měli.

Angel: (vrtí hlavou) Nestalo se to.

Buffy: Stalo, stalo. Vím, že ano. (položí svou ruku na jeho hruď) Cítila jsem tvoje srdce tlouct.

Angel: Buffy…

Začnou se líbat. Buffy se po chvilce podívá na hodiny.

Buffy: Ne! Bože! Nemáme dost času.

Angel: Shh, (začíná také plakat) prosím, prosím.

Pevně se obejmou.

Angel: Prosím, prosím.

Buffy: Ne, já nezapomenu. Nikdy nezapomenu. Budu vzpomínat, budu vzpomínat . . .

Bílý zábles. Angel stojí za stolem ve své kanceláři. Buffy stojí u dveří. Angel vypadá zmateně.

Buffy: Takže se budeme držet plánu. Udržíme naši vzdálenost a až uplyne hodně času, překonáme to. Pokud budeme mít hromadu času, měli bychom…

Angel: Zapoměla jsi.

Buffy: Jo... já už... začínám zapomínat.

Chce odejít. Mohra démon vletí oknem do kanceláře a Angel mu pěstí rozbije drahokam na čele. Démon zmizí. Překvapená Buffy stojí u dveří.
 
Buffy: To bylo neskutečné... jak jsi věděl, jak to zabít?

Angel: To byl Mohra démon. Já-já strávil jsem hodně času čtením.

Buffy: Jo. Okay. Takže odhaduju, že se zase schováme, správně?

Angel: Tuším, že jo.

Buffy: A to je všechno, co mi řekneš.

Angel se podívá na hodinky.

Angel: Ano.

Obrátí se k Buffy, ale zahlédne už jen její záda. Buffy odešla.

Angel: …to je.

Smutně se dívá na dveře.

|| zpět ||