Angel - 1x07 The bachelor party

[Loučení se svobodou]

Angelova kancelář. Angel sedí na židli, nohy si opírá o hranu stolu a čte knihu, když ho Doyle netpělivě vyruší.

Doyle: Takže tak to je? To je tvůj vzrušující plán na večer? Knížka?

Angel: Vzrušení si užiju dost.

Doyle: Jo, potírání zla na všechny způsoby. A co nějaká mimopracovní zábava?

Angel: Jako třeba?

Doyle odtlačí Angelovy nohy ze stolu a sedne si na hranu.

Doyle: Dvě krásná slova: Sportbar! (Angel se na něj podívá, otočí svou židli, takže si může opřít nohy o druhý roh a znovu začne číst knihu) No tak! Pořádají kvízy po internetu. Můžeš vyzvat opilce z celýho světa. Cokoli! Prosím! Nemůžu tu jenom tak dřepět, než...

Cordelie vejde do kanceláře, na sobě má sexy oblečení.

Cordelie: Než se vykradu do noci s princem bohatším než ty? Činí to vaše ubohé životy poněkud jednotvárnými, že?

Doyle a Angel vstanou.

Doyle: Jeho peníze tě nezbytně neučiní šťastnou.

Cordelie: Pierce má víc než peníze. Má dům v Montecito, Mercedes CLK 320 a dům v Hills s bazénem...

Doyle: Když to podáš takhle.

Někdo klepe na dveře. Cordelie se otáčí, aby otevřela.

Cordelie: Když se tu ráno neukážu, vykliďte mi stůl. Budu šplhat po společenském žebříčku.

Střih na Pierce vstupujícího do kanceláře, vidí Cordy, jak vychází z Angelovy zadní kanceláře.

Pierce: Páni. Moc ti to sluší.

Cordy: (s oslnivým úsměvem) Vážně? (letmo pohlédne za sebe do Angelovy kanceláře) Bezva. Pojďme.

Angel: Kam ten spěch? Ani jsi nás nepředstavila.

Cordy: (po řadě na každého ukazuje) Angel, Doyle, Pierce. (uchopí Pierce za paži) Sbohem!

Angel: (když se snaží odejít) Pracuješ, Pierci?

Pierce: Obchoduji – budoucí trhy.

Angel: Fajn. Jdete na večeři?

Pierce: Le Petite Renard.

Doyle: Jasně. Hezký místo. Mívají vysušenou kachnu.

Angel: (ke Cordy) Kdy se vrátíte?

Cordy: Nečekejte. (k Piercovi, když ho vede ze dveří) Nevšímej si ho...

Angel za nimi zavírá dveře.

Doyle: Nepodlehne mému úžasnému, ale skromnému kouzlu, co?

Angel: Pokud se nepochlubíš rodinným jměním.

Doyle listuje jednou z Angelových knih.

Doyle: Má rodina má jenom ty peníze, co se zakutálely pod gauč. A půlka z nich jsou démoni. Kdyby to Cordy zjistila, měl bych šanci menší než nula. (obrázek Buffy vypadne z knihy a Doyle ho zvedne) Páni. (hvídne) To je kus. Stará láska?

Angel: (s povzdechem) Jo.

Doyle: A co si myslí o mužích s irským přízvukem? (vidí Angelův obličej) Buffy.

Angel: (založí ruce a polkne) Jo.

Doyle: Promiň, já...

Dostává vizi a spadne na gauč. Ve své vizi vidí muže s řetězy na zápěstí.

Doyle: Mladej kluk.

Angel: Kde?

Doyle: Upíři mají v centru brloh. Chudák kluk bude předkrm.

Angel: Jdeme. (zvedne ho z gauče) Pojď.

Doyle: Všichni kromě nás mají na večer plány.

V restauraci.

Pierce: Musíš studovat vývoj počasí, abys uspěla na zemědělských trzích. (Cordy se na něj strnule dívá) A jakmile to uděláš, už nikdy nebudeš vnímat sojové boby stejně. Bože. Plácám. Nenudím tě, viď?

Cordy: Mně to nevadí.

Pierce: (předkloní se) Jako dneska. Skvělý obchod. Vepři. Poklesli o 1700 bodů. V listopadu byli na šesti centech. A víš, co jsem udělal? Teď jsem je prodal za šest celých osm. Šest celých osm. Umíš si představit něco víc vzrušujícího?

Angel a Doyle bojují v upířím brlohu. Doyle proletí zdí a jeho obličej se změní na démoní. Doyle se otřepe, mění se zpět na člověka.

Doyle: Bože, tohle nesnáším.

Upír mu chce na hlavu hodit pivní sud, když se mu náhle objeví v hrudníku kus dřeva a rozpade se. Za ním stojí Angel.

Doyle: Chystal jsem se na to.

Angel: Vezmem toho kluka domů.

Doyle a Angel jdou chodbou. Angel má mužovu ruku hozenou kolem ramen a napůl ho nese.

Angel: Doyle, jako démom jsi silnější, ne? Proč jsi se nezměnil?

Doyle: Nerad tak bojuju.

Angel: Nečeká se, že budeš bojovat fér.

Doyle: Není to prostě můj styl. Mám jít s tebou?

Angel: Zvládnu to.

Odcházejí z haly. Ve stínu na schodech postává rozložitý upír s čupřinou.

Ulice před Angel Investigations. Doyle jde po schodech a přes sklo ho sleduje upír s čupřinou. Piercův Mercedes se sklápěcí střechou zastavuje před schody.

Pierce: Mrzí mě, že ti není dobře. Doufal jsem, že si ten večer užijeme.

Cordy: Já také. Fakt bych chtěla slyšet konec té historky o vepřích a fazolích.

Pierce: Nemám tě odvézt domů?

Cordy: (vystupuje z auta) Mám tu auto.

Pierce: (vystupuje také) Počkej. Doprovodím tě. (chytne Cordy za ruku a otáčí ji k sobě) Tohle místo se mi nezdá.

upír: (s upíří tváří) Máš pravdu. Strašidelný.

Cordy a Pierce zakřičí. Upír chytne Cordy ze zadu okolo krku. Pierce naskočí do auta a ujede.

Cordy: (kouše upíra do ruky) Pomoc.

Upír zakřičí, na chvíli Cordy pustí, ale pak ji chytne za vlasy. Doyle míří kuší na upíra.

Doyle: Mě jsi sledoval. To mě chceš.

upír: Nikam nechoď. Přijdeš na řadu.

Doyle má problém zamířit tak, aby netrefil Cordy. Střílí upíra do nohy. Upír zařve bolestí, hodí Cordy na ulici za sebou, vytáhne šíp z nohy a vrhne se s ním na Doyla. Během boje se začnou kutálet ze schodů, šíp pod ně upadne. Perou se. Doyle popadá šíp a probodne jím upíra.

Doyle: (dívá se na Cordy, pomalu vstává) Jsi v pořádku?

Cordy: (mračí se) V pohodě. To bylo... Byl jsi tak odvážný.

Doyle: Zopakuj to bez toho šoku v hlase. Pošlapáváš mou mužnost.

Cordy: (stále se mračí) Promiň. Jsem jen...

Doyle: Překvapená?

Cordy: Vděčná.

Angel Investigations, další den. Angel sedí za stolem a čte nějaké papíry.

Cordy: Takže jsem v Le Petit Renard s panem Armanim, který by mě mohl po zbytek života zahrnovat modrými krabičkami.

Angel: Modrými krabičkami?

Cordy: Tiffany. Bože! Celý večer jsem se strašně nudila. Pomyslela jsem si, že kdyby ten padavka uviděl démona, nejspíš by po něm hodil botu a vzal do zaječích. S tou botou jsem ho přecenila.

Angel: Není moc lidí, co by neuteklo. Je to prostě lidská přirozenost.

Cordy: Jo. Ale najednou mi bohatý a pohledný nestačí. Teď čekám, že kluk bude odvážný a zajímavý. Za to můžeš ty. Vy oba.

Angel: Dobře, ale možná ne. Možná se měníš. To by mohlo být dobré.

Cordy: Nebo katastrofální. Jako bych nebyla už tak zmatená, objeví se Doyle a zachrání mě jako nějaký špatně oblečený superhrdina. (povzdechne) Dostal nakládačku. Ale víš, na co se jako první zeptal? "Jsi v pořádku?" To je síla, ne?

Angel: Doyle toho hodně skrývá pod povrchem.

Cordy: Takže se budu muset zabít. Když jsem chodila s Alexem Harrisem, přísahala jsem si, že radši umřu, než abych zase chodila s chudákem ... (povzdechne) Ale možná máš pravdu. Možná má Doyle skryté přednosti. Myslím fakt fakt skryté, ale stejně přednosti. Musím mu koupit mochaccino za záchranu života, nemyslíš?

Angel: No, já ...

Cordy: (vstává) Za půl hoďky jsme zpátky. Pohlídáš telefony, viď?

Doyle si s pravítkem opakuje včerejší noc.

Doyle: Mě jsi sledoval. To mě chceš. (probodává imaginárního nepřítele, Cordy je za ním) Obrať se v prach, upíre. (přestává a všímá si Cordy) Ahoj. Já jenom... víš, to byl...

Cordy: Smrtící útok? Fajn.

Doyle: (odkládá pravítko) Takže ty jsi... Co pro tebe můžu udělat?

Cordy: Napadlo mě, že jsem k tobě možná nebyla úplně spravedlivá. Možná nemáš

úplně nulový potenciál.

Doyle: (svírá si ruku) Páni, Cordelie. Díky.

Cordy: To ne... (povzdechne) Pokouším se říct, že si fakt vážím toho, co jsi včera večer udělal. A napadlo mě, že bychom možná... (vstupuje blondýna, Doyle se k ní otáčí) Pokud hledáte Angel Investigations, tak jste zde správně. Ale právě něco řešíme. Mohla byste nám dát pět minut?

Blondýna: (k Doylovi) Ahoj Francisi.

Doyle: (posune se a polkne) Harry.

Cordy: Francis?

Doyle: (k Harry) Kde jsi byla?

Harry: Všude možně. Kiribati, Togo, Uzbekistán a na pár trochu méně turistických místech.

Cordy: Kdo je Francis?

Doyle: To budu já. Allen Francis Doyle. Cordelie, tohle je Harry, má žena.

Cordeliin úsměv mizí a zírá na Doyla.

Harry: (vstoupí a zavírá dveře) Promiň to překvapení. Zavolala bych, ale bála jsem se…

Doyle: Že zmizím? To není můj styl. Vzpomínáš?

Harry: Můj snad ano? Tohle říkáš? Chceš, abych ti připomněla, kdo to vystřelil ze startovní pistole? Ne. Nechme toho, ano? Obejmeme se a budeme šťastní, že se zase vidíme.

Obejmou se, Cordy odvrací pohled a potřásá hlavou. Oddělí se a Doyle si založí ruce.

Harry: Vypadáš dobře.

Doyle: Jo, ty taky.

Harry: Pořád to točíš? Pití ti nedělá dobře.

Doyle: Znáš mě, zábava je pro mě všechno.

Angel: (vstupuje) Co se děje?

Cordy: Angele, seznam se s Doylovo ženou.

Angel: (natahuje se a s nevzrušeným výrazem potřese Harryinou rukou) Těší mě.

Harry: Ahoj. Super kanceláře.

Doyle: Jsem soukromý vyšetřovatel. Tohle je moje společnost. (ukazuje na Angela a Cordy) Tihle dva mě pomáhají.

Cordy: To... (Angel ji udeří loktem do zad) Au!

Angel zakašle a Cordy si povzdechne.

Cordy: Vy jste byli fakt svoji?

Harry: Byli a pořád jsme, úředně.

Cordy: Takže šlo o zelenou kartu.

Harry: (podívá se na Doyla) Ne. Šlo o bláznivou zamilovanost, kdy jeden bez druhého nemůžete žít. Ale čas všechno změní, protože jsme tady, po čtyřech letech, a žijeme si bez problémů.

Doyle: Proč jsi vlastně tady?

Harry: Možná bychom to mohli probrat o samotě.

Doyle: Jo.

Doyle otvírá, do kanceláře strká hlavu muž.

Harry: Myslela jsem, že zůstaneš v autě.

Richard: Já vím, ale (vstoupí a zavírá za sebou dveře) přemohla mě zvědavost. (jde a potřese Angelovi rukou) Richard Straley. Tolik jsem toho o tobě slyšel. (k Harry) Neřekla jsi mi, že je takový fešák.

Angel: Já nejsem...

Richard: Ale jsi. Opravdu.

Angel: Já nejsem Doyle. To je on.

Richard: To už odpovídá. (k Doylovi) Ne že bys taky nevypadal dobře.

Harry: Richarde, jen mu potřes rukou.

Richard: Omlouvám se, z té blížící se svatby mi jde hlava kolem.

Doyle: (k Harry) Svatby?

Richard: To jsem asi ještě neměl říkat, že?

Cordy: (s úsměvem se posadí) Ne, prosím, pokračuj.

Angel: (zvedá ji z gauče a otáčí k jeho kanceláři) Cordelie, projdeme si ta hlášení, jo?

Cordy: Co? Jaká hlášení? Co?

Angel vede Cordy pryč.

Richard: (k Harry) Já jen…

Harry: Koblížku, už to zvládnu sama.

Richard: Promiň. Jen chci, abychom byli všichni přátelé.

Harry: A to také budeme. Ale potřebuji být s Francisem na chvíli o samotě.

Richard: (odchází) Jistě. Beze všeho.

Doyle: Koblížku?

Harry: Neměl ses to dozvědět takhle.

Doyle: Ty si toho chlápka bereš?

Harry: Já vím, šílené, co? Jsem absolutní jing k jeho jang, ale funguje to. Má dobré srdce, Francisi, jako ty.

Doyle: Možná, ale ten zevnějšek: "Já jsem tak uhlazený, až to není hezké."

Harry: Nepřišla jsem si pro požehnání.

Doyle: Tak proč? Abys viděla, jak se na to budu tvářit? Jestli mě to bude bolet?

Harry: Samozřejmě, že ne. To nikdy. Já jen ... (vytahuje z kabelky složku) Potřebuju podepsat tohle.

Doyle: (dívá se na papíry uvnitř) Rozvodový papíry.

Harry: Muselo se to stát. Jeden z nás...

Doyle: Možná by se na to měli nejdřív podívat moji lidi. A ujistit se, že nekupuju zajíce v pytli.

Harry: Jistě. Řekni svým lidem, že se pro to za pár dní zastavím. (otáčí se, hledá dveře) Ráda jsem tě znovu viděla, Francisi.

Doyle: Teď jsem Doyle. Jen Doyle.

Harry přikývne a odejde.

V Angelově bytě. Angel dává na stůl dvě sklenice a do první nalívá. Když se snaží nalít Doylovi, Doyle zakryje sklenici rukou.

Angel: Ne?

Doyle: (zvedá sklenici a dívá se na ni) Harry měla pravdu. Tohle mi nesvědčí.

Angel: (sedá si) Takže vy jste od rozchodu nebyli v kontaktu?

Doyle: Konec byl drsnej. Nebylo nám ani 20, když jsme se brali. Byli jsme do sebe blázni. Když se to pokazí, neříkáš: "Díky za všechno, hodně štěstí do budoucna." Hádáte se. Rvete se, až to jeden nevydrží. Odešla ona. Ale měla důvod. Nebyl jsem člověk, kterýho si vzala. Změnil jsem se.

Angel: Neměl by ses obviňovat. Myslím tím, že jste byli děti. Je to pouze přirozené...

Doyle: Kýchnout a odhalit démoní tvář? To je rozhodně nepřirozený, kámo.

Angel: Tys jí to neřekl, než jste se vzali?

Doyle: Nevěděl jsem to. Tátu jsem nikdy nepoznal. To on byl démon. Máma čekala, až jestli mám jeho geny, než mi to řekla.

Angel: Takže tvá démoní půlka se neodhalila...

Doyle: Dokud mi nebylo 21. A s Harry jsme přemýšleli o vlastních dětech. To tomu hodně pomohlo.

Angel: Bylo to těžký. Promiň.

Doyle: Nakonec je to ale asi nejlepší. (povzdechne si) Já stejně nejsem domácí typ. Však víš. Ten Richard vypadá, že by jí mohl dát dobrý život.

Angel: Jo.

Doyle: Takový milý, přátelský chlápek. Nemyslíš?

Angel: Hodně přátelský. Jenom se mi zdál trochu...

Doyle: (vyskočí) Přesně! Věděl jsem, že na něm něco nehraje. I když nejsme spolu, pořád mám povinnost na ni dohlížet, ne? Ale nemůžu ji sledovat sám. To by nevypadalo dobře. Angele, myslíš, že bys mohl...?

Angel: Jo. Ale neříkej to Cordelii. Chtěla by po tobě peníze.

Doyle ho poplácá po ramenou, vezme Angelovo pití a vypije ho.

Richard jde sám po ulici. Temná postavá ho sleduje po střechách, skáče z jedné na druhou. Richard přejde silnici a opře se o okno černého auta stojícího v rohu. Když odstoupí, má pod rukou malý čtvercový balíček. Rozhlíží se, jestli ho nikdo nevidí a odchází, zatímco auto odjíždí.

Angel sleduje, jak jde po schodech a odemýká dveře do restaurace jménem Straley's Steakhouse.

Richard dává balíček do ledničky v kuchyni restaurace.

Harry prochází dveřmi do kuchyně a nese krabici. Richard je za ní a následuje ji.

Harry: Budeš překvapený, až uvidíš, co jsem koupila.

Richard: Co je to? Na líbánky?

Harry: Jak myslíš, že malé by muselo prádlo být, aby se vešlo do takhle malých krabiček?

Oba se smějí.

Richard: Zůstaň tu. Hned jsem zpátky.

Jde do vinárny a nalévá si víno. Poté co usrkne, přemění se na červenohlavého démona. Jde kuchyní a cestou vezme nůž.

Harry: (snaží se otevřít krabici) Co tam děláš?

Richard: Hned, melounku.

Když jde za Harry s nožem v ruce, Angel proskakuje sklem a pustí se do něj. Angel ho udeří do tváře a žaludku. Richard zvedne ruce, ale rány neoplácí.

Harry: (popadne Angelovu ruku) Angele, přestaň!

Angel: Je to démon!

Harry: No, jo. (pomůže Richardovi nahoru) Zlato.

Angel: Ty to víš? Měl nůž.

Richard: Na ty krabice.

Angel: A co ten balíček od toho chlápka s cigaretami?

Harry: Ty jsi ho sledoval?

Richard: To bylo pro restauraci. Podáváme spoustu specialit. Žabí stehýnka, křepelčí jazýčky, což není nelegální, takže...

Harry: Nemusíš nic vysvětlovat, Richarde. Do toho tě uvrtal Doyle, že jo? Bože! Vůbec nic se nezměnilo. Doyle si usmyslí, co potřebuju...

Richard: Ale, ale. Je to pochopitelné, zlato. Chce se ujistit, že budeš v dobrých rukách.

Harry: (k Angelovi) Vyřiď Doylovi, že jsem v těch nejlepších rukách. Richard a jeho rodina vlastní tuhle restauraci. Jsou to Ano-Movic démoni. Mírumilovný rod. Sžití s naší kulturou.

Richard: (masíruje Harry ramena) Harry je ethnodemonoložka. Potkali jsme se, když zkoumala rody v Severní Americe.

Angel: (k Harry) Ty studuješ démony? To je tvoje práce?

Harry: Vadí ti to?

Angel: Ne, já jen... Doyle říkal...

Harry: Že když se změnil, vyšilovala jsem. Což je pravda. Ale pak jsem se uklidnila a uvědomila si, že tu existuje bohatý, zajímavý svět, který čeká na objevení.

Angel: Ale to jsi mu neřekla.

Harry: Samozřejmě, že řekla. Dokonce jsem se ho snažila přesvědčit, aby vyhledal další démony. Ale nedokázal to přijmout. Ani je. Takže byl pořád naštvaný a nedalo se to s ním vydržet.

V Angelově bytě.

Doyle: On je démon? A ona chce být paní Démonová? Co že je to zač?

Angel: (ukazuje na obrázek v knize) Tady. Ano-Movic. „Kdysi nomádský kmen. Mívali násilnické sklony...“

Doyle: Věděl jsem, že toho slušňáka jenom hraje. Ovládá ji kouzlem. Z hlavy jí vyrazí rohy nebo něco takového.

Angel: (stále čte) „...vzdali se ortodoxního učení, jazyka... na přelomu století.“ (zavírá knihu a odkládá ji) Teď vlastní řetězec restaurací s velmi drahými okny.

Doyle: (křupe prsty) To bych nepřipomínal. Harry pořád říkala, jak úžasná věc by mohla má démoní půlka být, že se nám otvírá nový svět. Myslel jsem, že mě chce jen utěšit. Myslel jsem, že mě lituje. Ale byla to pravda. (povzdechne si) Jenom jsem neposlouchal. Harry mě neopustila kvůli démonovi uvnitř. Opustila mě kvůli mně.

Doyle vstává a podepisuje rozvodové papíry.

Doyle předává papíry Harry.

Harry: Děkuji Doyle.

Richard: (třese Doylovou rukou) Ano. Díky. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Ale asi ano, když už jsi byl jednou ženatý a to rovnou s Harry.

Harry: Máte tu kopírku? Mohla bych...

Doyle: Jo. V Angelově kanceláři. Cordelie ti pomůže.

Harry odchází.

Richard: Harry je úžasná dívka, že? Doyle, jsem rád, že si můžeme popovídat.

Harry: Richard chtěl být s Doyle chvíli o samotě, aby ho pozval na rozlučku se svobodou.

Cordy: Rozlučku se svobodou? Proč? Má strach, že objednal moc piva?

Harry: Richard a jeho rodina chtějí Doyleovo požehnání. Jsou to moc milí démoni. Dají na dobré způsoby.

Cordy: To je milé.

Harry: Jeho matka mi řekla, abych si na rozlučku pozvala přítelkyně, ale všechen čas jsem trávila s ní. Jsi první dívka mladší 370, co jsem tu potkala. Chtěla bys...

Cordy: Moc ráda.

Richard: Moc by to pro mě znamenalo, ale víc než to, znamenalo by to strašně moc pro Harry, kdybys přišel.

Pěkný dům v obydlené čtvrti. Richardova rodina sedí pohromadě u večeře.

Richard: Musíme mít steaky? Mohli bychom mít foie gras.

otec: Je to rozlučka, Richi. Máš se našmáknout a pít pivo.

máma: (nese mísu kuřecích stehýnek na stůl) Nezapomeňte na striptérku. (každý se na ni podívá) Co? Jako bych to nevěděla. (směje se) Jenom se ujisti, aby nepřekročila hranici.

Richard: Mami, já ani nechci...

bratr: Promiň, Richi, ale je to tvoje rozlučka a my se pobavíme, ať se ti to líbí, nebo ne.

Richard: Jenom doufám, že to neudělá špatný dojem na Doyla.

teta: Kdo je Doyle?

bratranec: Harryin první manžel. Richard ho pozval.

Richard: Je moc milý. Myslím, že s ním budete spokojení. Dobrá. Fajn, fajn. Striptérka. Kapituluji. Kde jsme to přestali?

otec: (čte seznam) Takže. Nejdřív přivítáme nastávajícího ženicha. Pak se napijeme, vytáhneme jídlo a zase budeme pít. Pak přijde striptérka. Šipky... rituální snězení mozku prvního manžela... a pak masky.

bratr: (zvedne oči od talíře) Počkat. Co jsi říkal? Masky?

bratranec: Jo, to teda nevím.

Richard: Vážně? Myslím, že to bude sranda.

všichni: Dobrá.

Noc. Doyle a Angel jdou do restaurace na loučení se svobodou. Je zde celá mužská část Richardovy rodiny.

Richard: (jde obejmout Doyla) Ahoj, Francisi.

Doyle: Doyle.

Richard: Pardon. Kluci! (otáčí se do pokoje, ruku kolem Doylových ramen) Všichni tady, tohle je Doyle.

bratr: (sedí u stolu s bratrancem) A někoho si přivedl.

Richard: Angele? To je ale překvapení.

Angel: Jo, napadlo mě, že tentokrát použiju dveře.

Doyle: Požádal jsem ho, aby přišel. Doufám, že to nevadí.

Richard: Jistěže ne. A teď už může večírek konečně začít, hm? (ke všem) Tenhle večer je Doyleův stejně jako můj. Možná i víc. On je tu skutečný mládenec.

Doyle: Díky, že se v tom nerýpeš, mimochodem.

Richard: Takže co si dáš k pití?

Richard a Doyle jdou k baru. Angel je následuje. Pomalu prochází kolem stolu, kde sedí Richardův bratr a bratranec.

bratr: Indata mahouda menaka tant.

bratranec: Hlorwoip canano.

bratr: Hlorwoip?

bratranec: Duh!

Angel se na ně podívá a oni se na něj přihlouple usmějí. Angel se pohne s nepatrným pokýváním hlavou.

Richard: (sedí u baru s Doylem) Na Harry.

Doyle: Na Harry.

Richard: Jaká byla, Doyle?

Doyle: Jaká?

Richard: Za starých časů. V letech, kde jsi s ní byl, těch, co mi utekly. Řekni mi všechno.

Cordy a Harry si povídají u Richarda doma.

Harry: Byla to noční můra. No, možná ne od začátku. Zpočátku se mi líbilo, že má pevnou ruku.

Cordy: Doyle? Pevnou ruku?

Harry: Bylo to sladký. Ale po čase... Umím si nakrájet maso sama, díky. Někdy jsem měla pocit, že jsem jedna z jeho žákyň.

Cordy: Zadrž. Říkala jsi jedna z Doyleových žákyň?

Harry: Nelíbil by se ti přístup jak ke třeťáčkovi, veř mi!

Cordy: Třeťáčkovi. Doy... (mávne rukou a zkusí to znovu) Doyle učil třeťáčky? Jako malé děti?

Harry: Jo.

Cordy: Nepoužíval to jen jako zástěrku?

Harry: Francis se stal učitelem, ještě než jsme se setkali ve vývařovně.

Cordy: Fajn. Kuchyně. To už zní jako Doyle, kterého znám. Řekneš mi, že jí řídil, že?

Harry: Byl jen dobrovolník. Tam dostal nápad na tu záležitost "Znamenáme svět". (Cordy se na ni šokovaně podívá) Dělám si srandu.

teta Martha: Pojďte, holky. Čas na pornografické fotky.

Harry: (ke Cordy) Nejsou jako my.

Rozlučka. Angel se toulá sám v baru, když ostatní probírají striptérku.

Kde sakra je? - Měla by tu být za chvilku, chlape. - Kde je? - Napij se chlape. - Na Doyla. (pokřik) - "Na Doyla!"

Angel pozoruje Richardova bratra a bratrance sedící u stolu.

Později. Richard a Doyle spolu popíjejí u baru.

Richard: Musím se k něčemu přiznat. Od té doby, co jsem zjistil, že Harry byla vdaná, jsem měl pocit, jako bych žil ve tvém stínu.

Doyle: Fakt?

Richard: Byl jsi něco, co pro ni nikdy být nemohu. Její první. Vždycky tě bude milovat, Francisi. Vždycky. Ale teď potřebuje něco jiného. Vím, že ji mohu učinit šťastnou. Ale potřebuji, abys toho byl součástí.

Doyle: Já?

Richard: (pokládá ruku na Doylovo rameno) Musím dostat tvé požehnání, Doyle. Bez něho žádné manželství nebude.

muž: (přistoupí a odvádí Richarda pryč) Je čas, kámo.

Richard: Přátelé. (posadí ho na židli uprostřed místnosti a přistoupí k němu striptérka) Ach bože.

Angel se postaví vedle Doyla a dívají se, jak striptérka dráždí Richarda.

Angel: (k Doylovi) Jsi v pořádku?

Doyle: Jo.

Angel vidí odcházet bratra a bratrance, tak je sleduje. Jde kuchyní, nahoru po schodech do podkroví. Otec stojí naproti svíčkám hořícím vedle malého kotlíku, drží zahnutý nůž.

Otec: Ino platbrata iko iko retvan el shak (přejede si nožem po dlani, vyteče trocha krve a rozhoří se plameny) Ino platbrata iko iko retvan el shak.

Cordeliin telefon zvoní na nevěstině oslavě.

Cordy: Haló?

Angel: (v jiné části podkroví) Tady Angel. Kde jsi?

Cordy: V jiným světě známém jako předčíslí 818. Proč?

Angel: Musím mluvit s Harry.

Cordy: Vydrž. (vstává a dává telefon Harry) To je pro tebe. Angel.

Harry: (do telefonu) Haló?

Angel: Jak jsi na tom s aratuskanštinou?

Harry: Nic moc, vzhledem k tomu, že je to mrtvý démoní jazyk.

Angel: Zkus to. Potřebuju tohle přeložit. 'Ino platbrata iko iko retvan el shak'.

Harry: Co se děje, Angele?

Angel: Ještě nevím. Vyhledáš mi to?

Harry: Můžu se podívat do rodinné knihovny.

Angel: Díky.

Angel pokládá telefon a náhodou narazí do Richardova bratrance.

bratranec: Co máš za problém?

Angel: Nemám žádný problém.

bratranec: (bouchne Angela do hrudi) Ty mě urážíš?

Angel: Ne.

bratranec: Takže jsem lhář?

Bratranec udeří Angela dvakrát do obličeje předtím, než se Angel začne bránit a vrátí mu to. Dva další přijdou a začnou se rvát

Střih na striptérku a Richarda.

Zpátky u boje. Už to je čtyři na jednoho. Prohodí Angela zdí.

Zpět ke striptérce.

Zpět k boji. Čtyři z nich popadnou Angela a prohodí ho ventilací. Padá ze střechy, odrazí se od víka kovového kontejneru a zůstává v bezvědomí ležet před ním.

bratranec: Smutné, když muž neví, kdy má přestat.

Striptérka odchází, Richard vstává ze židle a jde k baru za Doylem.

Richard: Doufám, že se o tom Harry nedozví.

Doyle: Ode mě určitě ne.

Richard: (obejme ho kolem ramen) Jo, já vím. Jsi dobrý poločlověk. Přemýšlel jsi o tom, o čem jsme mluvili?

Doyle: Jo. A musím ti říct, že hodně toho v životě lituju, ale nic víc, než to jak to dopadlo s Harry. Měl jsem ji učinit šťastnou. A zklamal jsem. A teď máme oba druhou šanci. Aby byla šťastná a já nestál v cestě. Pokouším se říct, že ti dávám své požehnání, Richarde. (povzdechne a poklepe ho na paži) Žehnám vám. (když se ho Richard pokusí obejmoutm odstrčí ho) Jen když přeskočíme objímání.

Richard: (ke všem) Kluci, skvělá zpráva. Doyle mi dal své požehnání. Souhlasí.

Všude je povyk.

Richard: Doyle!

Otec a další muži, kteří zmlátili Angela, vcházejí do místnosti. Všichni muži obejmou Doyla.

Doyle: Žádný objímání. Dohodli jsme se.

muž: Něco pro tebe máme.

Strčí Doyla do dřevěné bedny, ze které mu kouká pouze hlava.

Doyle: To je fakt skvělý, kluci. Ale nedosáhnu na preclíky.

Richard: Musím říct, že jsem velmi dojat tvou obětí. Doufám, že to ze mě v tvých očích nedělá o nic menšího člověka.

Doyle: Obětí?

Všichni přemění své tváře na rudé.

Doyle: To není dobrý. (přistoupí k němu muž a píchne mu něco do hlavy) Au. Ztrácím cit v hlavě.

Richard: V to doufám. Nechceme, abys trpěl, až ti rozřízneme lebku .

Doyle sleduje zahnutý nůž, který svírá Richard.

Cordy a Harry se dívají do nějakých knih.

Harry: To nemůže být pravda.

Cordy: Co?

Harry: Něco o pozření bývalé lásky.

Cordy: Není Doyle tvá bývalá láska?

Podívají se na sebe a Harry začne mluvit ke zbytku.

Harry: Promiňte, dámy.

Máma: Copak, zlato?

Harry: Ohledně rozlučky. Richard říkal, že účast bývalého manžela je tradice. Tak jsem přemýšlela...

teta Martha: (vesele) No, určitě nesnědí tvému bývalému mozek. (Harry a Cordy poberou své věci a rychle zmizí) Například.

Angel ležící nehybně na ulici.

Doyle: Bože. Kde je Angel? Angele!

Doyle je stále uvězněn v dřevěné bedně. Muž mu dělá tečkovanou čáru na čele.

Richard: Začal se prát. Museli jsme ho vyhodit. Mohu ti něco přinést?

Doyle: Jak to vysvětlíš Harry?

Richard: Pochopí to. Miluje a přijímá naši kulturu, stejně jako přijímala tvou.

otec: (zvedne malinkou vidličku ležící vedle Doylovy hlavy) Nicku, co je to?

Nick: Říkal si, ať seženu příbor.

otec: To budeš jíst mozek vidličkou na garnáty?

Nick: Nemůžu za to, že po sobě dávní předkové nezanechali žádné vidličky na mozky bývalých manželů.

otec: Přines polévkovou lžíci, ty idiote.

Richard: (k Doylovi) Omluv nás. Moc nezvládáme etiketu. Neprováděli jsme to už staletí. Je to dávno, co si člen rodu bral rozvedenou ženu.

Doyle: Huh?

otec: Staré knihy nám jasně říkají, že pozření mozku bývalého muže dříve vdané nevěsty zajistí štěstí druhého manželství. Takto může Richie pojmout lásku, jež jste s Harry sdíleli a učinit jejich svazek úplným. Je to mezi Ano-Moviky. Neptej se.

Doyle: I když se mi tvá rodina líbí... Jsou skvělí, fakt. Byl bych radši, kdyby mě nesnědli.

Richard: Ne, ne. Nerozumíš tomu.

Doyle: Ne?

Richard: Jíst budu jen já.

Doyle: Co kdybych tě objal a byli bychom vyrovnaní?

Richard: Nesnažíš se vycouvat, že ne? Ne po tvém souhlasu.

Doyle: Jo, beru ho zpátky!

Richard: Chápu. Teď už si nejsem jistý, jestli vůbec chci tvůj mozek sníst.

Otec: Nebuď hrubý. Sníš ho. Nemůže ten souhlas odvolat. Teď se omluv svému příteli.

Richard: Má pravdu. To bylo hrubé. Bude mi ctí sníst ti mozek.

Angel pomalu vstává. Krvavý šrám na čele mu mizí, když změní tvář na upíří.

Na rozlučce se svobodou.

otec: Myslím, že jsme připraveni. (podává Richardovi nůž) Richarde, uděláš první řez?

Když každý sleduje Richarda a Doyla, Angel vyrazí dvoukřídlé dveře.

Angel: (s upíří tváří) Večírek skončil.

Nick: Vzal jsi na rozlučku se svobodou mého bratra upíra?

Angel se dá do boje proti celé Richardově rodině. Vypadá to, že je silnější než démoni a opravdu naštvaný. Doyle svou bednou otáčí, aby si udržel přehled o bitce. Zámek se s lupnutím odemkne.

Doyle: (s démoním obličejem) Harry říkala, že bych si měl začít s jinými démony, tak začnu.

 
Doyle si užívá boje, a i když se mu nevede tak dobře jako Angelovi, způsobí také nějaké škody.

Harry vbíhá do restaurace, za ní utíká Cordy.

Harry: Přestaňte! Okamžitě přestaňte!

Všichni přestanou. Angel změní svou tvář na lidskou. Doyle bolestivě vstane z bedny.

Richard: (vykoukne zpoza bedny, leží na zemi) Koblížku? Je to jen pro muže.

Harry: Vím, o co ti jde, Richarde Howarde Straley.

Richard: Ta striptérka nebyl můj nápad, přísahám.

Harry: Nejde o striptérku, Richarde. (odmlčí se) Vy jste tu měli striptérku?

Richard: Opravdu bys tu neměla být.

Cordy: Neměli byste jíst mozky mých přátel, vy příšerní, nechutní démoní lidi.

Doyle se posadí naproti Cordy. Cordy vidí jeho démoní obličej a nedojde jí, že je to Doyle. Popadne stříbrný tác několikrát ho jím uhodí do hlavy.

Angel: (jde ji zastavit) Cordelie. To je v pořádku.

Cordy: (k Angelovi) Není to v pořádku. (uvidí Doyla vstává s lidskou tváří, Cordy vidí rány na jeho hlavě... ale nespojí si ho s démonem, kterého před chvílí mlátila) Doyle! Podívej, co ti udělali!

Harry: (postaví se před Richarda, ruce v bok) Zeptám se jen jednou a očekávám jasnou odpověď. Chtěl jsi nebo nechtěl sníst mozek mého bývalého manžela?

Richard: (ostýchavě) Svým způsobem.

Harry: Kdy jsi mi to chtěl říct?

Richard: Myslel jsem, že nebudu muset.

Harry: Chtěl jsi náš společný život začít lží?

Doyle: (k Angelovi) Uniká jí podstata, ne?

Richard: (k Harry) Chtěl jsem našemu manželství požehnat podle starodávných učení.

Harry: A odkdy se tvá rodina řídí starodávnými učeními?

strýc: Nechlubíme se naší vírou, ale je nám drahá

Harry: (k strýci) Ale prosím tebe, strejdo Johne. Kdy ses naposledy odtrhl od ESPN, aby ses napil kozlí krve?

bratranec: Ty jí necháš, aby s ním takhle mluvila?

Harry: (k Richardovi) Víš, co si myslím o těch barbarských ano-movikánských zvycích.

bratranec: Rasistko! Nejsi nic než rasistka!

Richard: (k Harry) Měl jsem ti to říct. Promiň. Ale pokud nedokončíme rituál, má rodina k tomu manželství nikdy nesvolí. Nikdy.

Ozývá se souhlasné mumlání. Harry se podívá na Richarda. Otočí se na Doyla a Angela, vytáhne svou ruku z Richardovy.

Richard: Koblížku?

Harry se otáčí zpět k Richardovi, podívá se na zásnubní prsten a vrátí mu ho. Když jde kolem Doyla a Angela, Doyle otevírá pusu, aby něco řekl.

Harry: Jedno slovo, Francisi, jen jedno, a mozek ti sním já.

Angel a Doyle se otáčí a jdou ven za ní. Richardovi bratři a bratranci ho jdou utěšit

bratr: Stejně ji nepotřebuješ.

bratranec: Jo. Kdo by chtěl ženu, jejíž kolena se ohýbají jenom na jednu stranu?

Angel Investigations. Doyle vstává od počítače a jde si lehnout na gauč. Angel a Cordy ho sledují skrz okno jeho kanceláře

Cordy: Mluvil s ní.

Angel: Jo.

Cordy: Moc dobře to nešlo, co?

Angel: Myslím, že jen potřebuje čas.

Cordy: Pořád na ní visí, že jo?

Angel: Nejspíš víc než tušil, jo.

Cordy: Někdo ho musí jít povzbudit.

Angel se rozhlédne a hned potom Cordy vstává..

Cordy: (zvedá ruku a zastaví ho) Prosím tebe. Někdo s tepem.

Angel ji následuje do kanceláře, zastavuje se u dveří. Cordy jde k Doylovi.

Cordy: (s oslňujícím úsměvem) Ahoj Doyle. Budeš teď celou dobu ublížený zoufalec? Protože, však víš, jednoho už v kanceláři máme.

Angel: Hej.

Doyle: Hej.

Cordy: On se přes to nemůže dostat. Je vysoký a - a dívej jak na něm to oblečení visí. Ale ty...

Angel: OK, myslím, že už jsi ho povzbudila dost.

Cordy: Nemůžeš žít minulostí. Musíš se přes to přenést. Nechat to být. Zapomenout. Zítřek je taky den. (Doyle se posadí na gauč) Zmínila jsem se už, že to máš nechat být?

Doyle: Dvakrát.

Cordy: (sedá si vedle něho) Dostaneš se z toho, Doyle. Milí hoši nekončí vždy jako poslední.

Doyle: Myslíš, že jsem milý hoch?

Cordy: Co si myslím, to říkám. Taková jsem já.

Doyle: Díky.

Cordy: Cítíš se líp?

Doyle: Jo.

Cordy: Jo?

Doyle se začne kroutit v bolestech. Cordelie vyskakuje z gauče.

Cordy: (ukazuje na Doyla) Já nic.

Angel: Má vizi.

Cordy: V tuhle dobu?

Doyle vidí Buffy, jak bojuje o svůj život.

Doyle: (zvedne oči k Angelovi) Oh.

Angel: Co jsi viděl?

Doyle se na něj dívá a ustrašeně polkne.

|| zpět ||