Angel - 1x05 Room with a view

[Byt s podívanou]

Střih do Angelovy kanceláře, je noc. Cordelie drží bílý, roztrhaný pytel na odpadky.

Cordy: (hraje) Mám dost těchto laciných pytlů na odpadky! Prosakují a trhají se a nakonec nás stojí víc.

Hodí pytel na zem před Doyla, který ji poslouchá.

Doyle: Já ti to věřím.

Cordy: Jo. Byl to skvělej konkurz. Byla jsem zosobněním prosakování. Jak to, že mě nevybrali?

 
Doyle: Nevědí, o co přicházejí.

 
Zvoní telefon.

Cordy: Dali to blondýně... v těsném koženém obleku. To má být žena v domácnosti. (telefon dál zvoní) Vypadala jak kočičí žena vynášející kočičí odpad.

 
Doyle: Zvedneš ten telefon?

Ve dveřích se objeví Angel.

 
Angel: Dobrá otázka.

 
Cordy: Aha, jo, hned. (záznamník se zapne) Vzal to záznamník.

Cordeliin hlas: Angel Investigations, Pomáháme bezbranným, pokud je to váš případ, zanechte vzkaz. (ozve se pípnutí)

Cordy si sedne za stůl.

Auřin hlas: Ahoj, Cordy, tady Aura, jen jsem chtěla vědět, (Angel protočí oči a jde dál) jak se ti daří a tak podobně. Tomu bys nevěřila, co...

Cordelie si rovná věci na stole, telefon evidentně nehodlá zvednout.

 
Doyle: Ty s ní nechceš mluvit?

Cordy: Ne, ještě ne. Zeptá se mě na to, kde žiju, jak mi to jde s herectvím. A já nemám v úmyslu provádět přehlídku svých neúspěchů. Promluvím s ní až se to zlepší.

 
Doyle: S herectvím ti nepomůžu. Ale co se týká bytu...

 
Cordy: Co?

Doyle: No, pokud bys někdy chtěla strávit noc mimo domov... možná, že bys mi mohla zavolat.

 
Cordy: No, už se staly divnější věci. Ne, počkej. Vlastně nestaly. (vstane, vezme si bundu a tašku a jde ke dveřím) Uvidíme se zítra. (volá) Ahoj, Angele. Já odcházím.

Střih na Angela, který sedí za stolem ve své kanceláři a čte si. Doyle vejde dovnitř, sedne si naproti němu a dá si nohy na stůj. Angel se nesouhlasně podívá na jeho nohy, ale Doylovi nic neřekne.

Doyle: Ona je fakt číslo, co? Je to jak zápasit s tygrem jen abys ji poznal. (Angel pokračuje ve čtení) Řekni mi něco.

Angel: Co něco?

 
Doyle: O Cordelii.

 
Angel: No, vím, že neumí psát na stroji nebo zakládat spisy. Až dodneška jsem vkládal určité naděje alespoň do telefonování.

 
Doyle: Kdo je Aura?

 
Angel: Ona... ona je jedna z Cordeliiny party. Ostatní jim říkali "Cordetky". Parta holek z bohatých rodin. Vládly střední škole. Rozhodovaly co je in, kdo je populární. Byly jak KGB, kdyby se starala víc o boty.

 
Doyle: A ona z nich byla nejbohatší, protože to jak mluví... zní jako by měla služebnictvo vyrobené z pravého zlata.

 
Angel: Tak nějak. Dokud její rodiče o to všechno nepřišli. Z boháče chudákem.

 
Doyle: Prošla si peklem úpadku.

 
Angel: Ale zvládá to dobře.

Střih na Cordy otevírající dveře do svého bytu. Když chce klíč ze zámku vyndat, nejde to a tak silou trhne, klíč povolí, ale Cordy se praští loktem do rámu dveří.

 
Cordy: Au! Zatraceně!

Rozsvítí. Světlo zabliká, ale zůstane rozsvíceno. Chce se napít. Dá skleničku pod kohoutek, ze kterého vytryskne tmavě hnědá voda, která pocáká i její bílou halenku.

 
Cordy: No samozřejmě.

Jde si sednout na pohovku a zapne si televizi. Na obrazovce uvidí jednoho velkého švába. Rychle vezme telefon a volá správci.

Cordy: Haló, tady Cordelie Chasepvá z bytu 4B. (po obrazovce nyní lezou tři šváby) Myslela jsem, že exterminátor tady měl být už dneska. - No, kdyby byl, nemyslíte, že by tady--? (dá si nohu z pohovky dolů a rozšlápne švába, když se podívá dolů, vidí, že celý koberec je poset mrtvými šváby) Ach, můj bože!

Cordy praští s telefonem a hledá v adresáři telefon na Doyla.

Cordy: Doyle, Doyle…

Najde jeho číslo a telefonuje mu.

Střih před Doylův byt. Zvoní telefon a Doyle právě odemyká. Běží k telefonu a rozsvítí. Démon, stojící u dveří uvnitř bytu, ho pozdraví. Má načervenalou kůži s vystouplými rohy na čele a čelistích a rozpláclý nos.

démon: Nazdárek, Doyle.

Obraz ztmavne.

Doyle: Myslím, že jsi na špatným místě.

démon: Dlužíš peníze.

 
Doyle: Všechno je jen o penězích. Co třeba přátelství, rodina a všechny ty věci k nezaplacení... jak se o nich mluví v těch reklamách na kreditní karty? (démon se na něj podívá) Ach jo, správně. Ty jsi soustředěnej démon. To je vidět. Mám tvoje peníze přímo támhle.

Doyle přejde ke skříňce a vysune vrchní šuplík. Démon mu šuplíkem přirazí ruku.

démon: Nejseš tak hloupej, abys tam měl zbraň. Že ne?

Doyle: Kdo, já? Ani náhodou, člověče. Koukni!

Doyle vytáhne šuplík ven a praští s ním démona do brady. Pak se rozeběhne ke dveřím.

Střih do Angelova bytu. Hraje Beethovenova Óda na radost a slyšíme puštěnou sprchu. Ozve se bušení na dveře. Angel vyjde z koupelny, je ještě mokrý a obmotává si ručník kolem pasu. Další bušení. Angel otevře dveře a za nimi stojí zoufalá Cordelie. Vrazí mu do rukou kufr a vejde.

Cordy: Proboha, Angele. To je hrůza. Krucinál. (rozevře si bundu, takže vidíme, že má na sobě stále tu špinavou bílou halenku) Ani se na mě nekoukej. Vypadám příšerně. Jsem ta nejpodřadnější z nejpodřadnějších. (gestikuluje na otevřené dveře) Až se ti bude chtít, přines z haly můj další kufr.

Angel: (stojí u otevřených dveřích a v rukou stále svírá Cordeliin kufr) Co se stalo?

Cordy: Můj byt. Je to tam jak ve španělský čtvrti... nebo v nějakém projektu nebo kde. A já v tom žiju. Jsem holka z projektů.

 
Angel: (kufr mu padá) Co? O tom nic nevím.

 
Cordy: Ber to takhle. Zkoušela jsem volat Doyla. Tak hluboko jsem klesla. A on to nebral, tak jsem tady. Ne že bys byl až poslední útočiště. Já jen prostě nemám kam jinam bych šla. (jde si sednou na pohovku) Šváby. Živí, mrtví. Všichni s tenkýma nožičkama a hrůzostrašnejma parohama.

 
Angel: Parohama?

Cordy: Proboha. Zajímalo by mě, kolik se jich propašovalo do tý tašky. (Angel se podívá na kufr, co drží) Taky voda byla úplně hnědá, ani pořádně netekla, hlavně ne teplá. Bez sprchy brzo umřu. Dokonce zapáchám. Čuchni si. Nikdy jsem nezapáchala. Ani jsem nevěděla, že je to možný. Zůstanu tady, dokud nenajdu ucházející bydlení, ať to trvá, jak dlouho chce. A dokud tady budu, tak jsi samozřejmě vítán. Moje věci můžeš složit na gauč... nebo mi přenechat postel, jak uznáš za vhodné. Kromě toho, můj kufr je pořád venku v hale. (vezme si své zavazadlo) Sprchu máš tady, že? Máš tužidlo na vlasy? Samozřejmě, že máš.

Cordelie zmizí v koupelně a Angel zůstane strnule stát u dveří.

Příští ráno. Doyle odemyká dveře do kanceláře. Podívá se na hodinky (je kolem desáté) a my vidíme, že na pravé ruce má velkou modřinu.

Střih na Cordelii, která sedí u kuchyňského stolu, je oblečená v bílém županu a má čerstvě umyté vlasy. Před sebou drží kovovou konvici, dívá se do ní a snaží si pomocí prstů učesat vlasy.

Doyle přijede výtahem do Angelova bytu.

 
Doyle: Angele, jsi tady?

 
Cordy: Ahoj, Doyle. (Angel vejde do kuchyně, má na sobě jen boxerky a krátký tmavý župan, který nemá zavázaný) Už si někdy měl ten pocit, že se nikdy nemůžeš dostatečně osprchovat... jako by se něco stalo a ty jsi se pořád nemohl umýt?

Doyle: Co?

Angel zůstane stát za Doylem a ukazuje Cordy špinavou ruku.

 
Angel: Ušpinila jsi postel burákovým máslem.

 
Cordy: Opravdu? (Angel se na ni podívá) O tom pochybuju. (Angel jí ukáže svou ruku) Kouknu se.

Odchází do ložnice.

Doyle: Ne, ne, ne, ne, ne. Angele, člověče, jak si jen mohl?

Angel:  Mohl co?

 
Doyle: Ty víš, že jsem do ní byl blázen a snažil se jí sbalit. Ale ne. Pohledný, hloubavý upíří hoch se do toho musí vložit… s citlivejma řečma a převislým čelem. (Angel hmatem zkoumá své čelo) Co takhle nechat nějaký zbytky pro obyčejně vypadající kámoše, kteří se nemění v monstrum, když nějakou dostanou?

Angel: Cordelie tady přespala, protože je něco s jejím bytem. Já spal na pohovce.

Doyle: (stočí pohled k pohovce) Aha. (Angel nadzvedne obočí) To je v pořádku. Doufám.

Cordy vyjde z ložnice, už je převlečená. V ruce drží kartáč na vlasy.

Cordy: Angele, někdy v nedávné minulosti jsi ušpinil postel burákovým máslem. Je to nechutný. Myslím, že bys měl vyměnit povlečení.

Angel: Já nejím.

Cordy: Tak to ani nechci vědět, jak se to tam dostalo.

Angel odejde směrem k ložnici. Cordy si sedne ke kuchyňskému stolu a češe si vlasy.

Doyle: Ahoj Cordelie, mimochodem vypadáš skvěle.

Cordy: O tom nevím. Tenhle člověk totiž nemá zrcadlo. Jako kdyby ho zabilo nevidět sám sebe?

Doyle: (křečovitě se zasměje) Poslechni, chci se zeptat, jestli nevolal někdo v poslední době... možná se ptal na mě, nebo chtěl moji adresu?

Cordy: Jo, včera volal tvůj bratranec... s jedním z těch jmen z tvé části Anglie.

 
Doyle: Mojí části Anglie?

Cordy: Connor nebo Fergus. Našel tě?

 
Doyle: (povzdechne si) Jo. Našel, v pořádku. Ale víš, menší varování by bylo fajn. Dát člověku šanci doma poklidit.

Cordy: (trochu rozzlobeně) Ježiši, pomohla jsem tomu chlápkovi jako laskavost tobě. (vstane) Možná, že příště se nebudu obtěžovat.

 
Doyle: No, to není jako když ani nezvedneš telefon. Jako když jsi nechala svoji kamarádku Auru viset na drátě.

Cordy: Dobrá, mám nápad. Co kdybys mi dal seznam lidí, kteří ti nestojí za to, abys s nima mluvil.

Angel se vrátí do kuchyně.

Angel: Co se tady děje?

Doyle: Nic, jen...

 
Angel: Máš na ruce modřinu.

Doyle: (podívá se na ruku) Badminton.

Angel: (zvedne ručník z křesla) A důvod, proč mokrý ručník leží na mém koženém křesle?

Cordelie se na něj křečovitě a široce usměje. Angel vezme ručník a s povzdechem odchází.

Střih později.

Doyle vidí, jak Cordy řeže linoleum na podlaze v Angelově kuchyni.

Doyle: Co to děláš?

Cordy: (vyleká se) Já jen-- jen jsem se chtěla kouknout, jestli pod tím má parkety. Víš, mohla bych tady chvíli zůstat.

Doyle se podívá nad krb, kde jsou na poličce vystaveny poháry.

Doyle: Vida, co se člověk nedozví! Vůbec jsem netušil, že Angel byl královnou zimního plesu.

 
Cordy: Tyhle jsou moje. (pokračuje v řezání linolea) Sakra práce!

 
Doyle: (dívá se na diplom) Tvůj středoškolskej diplom je celej ohořelej.

Cordy: Jo. To byl drsnej obřad. (vstane a jde k Doylovi) Tak. Tady to máme. Můj celý předchozí život. Pět pohárů, s trochou té zašlé slávy.

 
Doyle: Je dobré, když se můžeš ohlídnout zpátky. Já se nikdy neohlížím zpátky.

Cordy: Ohlídnout na co?

Angel: (seběhne schody do svého bytu) Doyle. Jsi tady dole? A tady jsi. Je tady nějakej velkej chlápek a hledá tě. Řekl jsem mu, že budeš hned nahoře.

 
Doyle: Fajn, to je skvělý.

Angel přikývne a odejde opět nahoru. Doyle se rozeběhne k zadním dveřím.

Střih na běžícího Doyla z jiných dveří. Angel tam na něj čeká.

Doyle: To není hezký takhle si z někoho střílet.

 
Angel: Řekneš mi, o co tady jde?

Střih o něco později na Angela a Doyla stojící v kanceláři.

Angel: Vůbec netušíš, pro koho ten démon vybírá.

 
Doyle: Dobrá, podívej, funguje to takhle. Já dlužím pár lidem, další lidi dlužej mně. Prokážu laskavost někomu a dluh je pryč. To je systém "kontroly a vyrovnanosti".

Angel: A některé tvoje šeky nebyly vyrovnány.

Doyle: To se vyřeší. Jen je potřeba trocha diplomacie. Což je ten typ věcí, ve kterejch jsi dobrej, opravdu dobrej. Možná... by ti nevadilo se na to mrknout.

 
Angel: (povzdechne si) My všichni máme problémy. Je to věc priority. A v tuhle chvíli mám větší než ty.

Doyle: Větší než Kailiff démon?

Angel: O hodně. Myslím, že mi můžeš pomoct s mým, a možná já ti pomůžu s tvým.

 
Doyle: Já ti nevím, člověče. Co je přesně tvůj problém? Protože upíří záležitosti jsou...

V kanceláři se objeví Cordelie. 

Cordy: Ahoj. (usmívá se) Jen mě zajímalo, jestli máš nějaké lepidlo na linoleum... pro případ, že by se začalo kroutit.

Angel: Za minutku jsem tam.

Cordy: (odchází) Dobře.

Angel: (na Doyla) Najdi jí byt, a já se postarám o tvýho démona.

Střih na muže, který vede Cordy a Doyla chodbou k volnému bytu.

Doyle: Chci jen, abys mě nechala zavolat mýho člověka.

Cordy: (drží noviny) Nehodlám získat byt přes nějakýho člověka. Pravděpodobně posuzuje hodnotu majetku... podle toho, jak daleko je to autobusem na závodiště.

Doyle: (rozhlédne se) No, nemohlo by to bejt horší než tohle.

 
Cordy: To nemůžeš poznat jen z chodby.

Muž je zavede do bytu, který je strašně malý a stěny jsou pokryté plísní.

Doyle: Máš pravdu. Víš, co tady cítím? Potenciál.

 
Cordy: Další bude lepší.

Střih na mladého muže, který schází po schodech dolů. Za ním jdou Cordy a Doyle. Muž odtáhne koupelnové závěsy, za kterými je záchod a umyvadlo.

mladý muž: Jsme jako komunita. Společně se podílíme na úklidu a údržbě.

 
Cordy: (k Doylovi) Moje močení nebylo v poslední době dost veřejné.

mladý muž: My nevěříme v bariery. To je první pravidlo velkého vůdce. Můžeš chodit na schůzky. Každé ráno v pět.

 
Cordy: Dobře, jen je to na mě trochu brzo.

 
mladý muž: Ach, už budeš vzhůru. Chvalozpěvy začínají ve čtyři.

Střih na Cordy stojící mezi dveřmi velmi hezkého bytu. Vedle ní stojí velkej chlap.

velkej chlap: Takže ty jsi svobodná? Budeš tady žít sama? Protože já bydlím přímo naproti přes halu. (rukou si mne břicho) Můžeš klidně spát s vědomím, že... jsem jedinej další člověk, kterej má klíč k těmhle dveřím. (usměje se a hodí klíče do vzduchu) Prostě o tom přemýšlej, zatímco se budeš rozhlížet, dobrá? (odejde)

Cordy: (podívá se na Doyla a povzdechne si) Dobře, jen ze zvědavosti, říkal jsi, že znáš nějakýho člověka?

 
Doyle: Konečně. Co je to s tebou a s Angelem? Že si musíte vždycky vybrat těžší cestu.

Střih na Angela, který prohledává Doylův byt. Najednou ho Kaliff démon chytne pod krkem.

Střih na mladou ženu v kostýmku, která vchází spolu s Doylem a Cordelií do nádherného bytu.

Cordy: No páni. Už jsi někdy viděl něco tak nádhernýho?

 
Doyle: (dívá se na na Cordelii) Ne. Nikdy.

 
Cordy: (rozhlíží se kolem) Je to perfektní. Opravdu, je to prostě perfektní. (jde se podívat do ložnice, na Doyla) Tam je to úžasné. (k ženě) Takže, co s ním je?

žena: Nic s ním není. Předchozí nájemník prostě ukončil smlouvu. Nevím, jak jste se o tom vůbec dozvěděli. (Cordy se usměje na Doyla) Je to dost výhodná nabídka. A ten nábytek je v ceně. Myslíte, že ho budete chtít?

 
Cordy: Takový jsem mívala. Byla jsem--

 
žena: Hádám, že je to váš šťastný den.

Cordy: Ty jsem mívala taky.

 
Doyle: Jo, vezme to.

žena: (odchází) Vyplním nájemní smlouvu.

 
Cordy: (dívá se na zeď) První co udělám - najmu někoho na zbourání týhle zdi.

 
Doyle: Myslel jsem, že je perfektní.

Cordy: Ano, a součásti perfektnosti je, že… to má malou vadu, kterou můžu opravit.

 
Doyle: To musí být ten důvod, proč tě tak fascinuju.

Cordy: (směje se) No páni. Miluju svůj byt! Tvůj člověk našel perfektní místo. (obejme Doyla) Miluju tvýho člověka!

 
Doyle: Odvedli jsme dost dobrou denní práci, myslím. Postaral jsem se o tvůj problém... Angel se stará o můj. Celkově vzato, život je nádherný.

Cordy: A já se můžu hned nastěhovat.

Když odejdou, ve stěně, kterou má Cordy v úmyslu zbourat, se objeví vyboulenina zobrazující lidský obličej. Obličej se podívá ke dveřím, kterými Cordy a Doyle odešli a pak zase zmizí.

Střih do Doylova bytu. Kailiff hodí Angela na zeď. Angel se otočí, sevře démona pod krkem a přitlačí ho ke zdi.

Angel: (s upířím obličejem) Jmenuju se Angel. Jak ty?

 
démon: Seru na tebe.

Angel s ním praští o zeď.

Angel: Jmenuju se Angel. Jak ty?

Démon je zavrčí a Angel s ním znovu praší.

 
démon: Griff.

Angel: Dobrej začátek. Pro koho pracuješ?

 
Griff: Nikdy mi nedal svoji vizitku. (Angel ho hodí na podlahu) Nevím, jak se jmenuje, dává mi příkazy.

Angel: Můžeš mu zpátky předat vzkaz?

 
Griff: Jo.

Angel nasadí lidskou tvář a postaví démona na nohy.

Griff: Necháváš mě jít?

Angel: Ne, nechávám tě oddechnout. Poslal tě vybrat od Doyla?

Griff: Zpočátku. Ale nedostal jsem žádný prachy. Takže teď Doyle zemře. Vzkaz pro ostatní.

 
Angel: A tvůj šéf nikdy nedostane svoje prachy. Dost drahej vzkaz, když k tomu  přidáš všechno, co to platí.

 
Griff: Moje poplatky jsou konkurenceschopný.

Angel: Postarám se, aby ti Doyle zaplatil. Za to ti ručím.

 
Griff: Viděl jsem to co jsem viděl? Seš upír. Jak to, že pomáháš nějakýmu ubohýmu polodémonovi.

Angel: Je to dobrá nabídka. Měl bys ji vzít. Jinak si koleduješ o to, že dostanu chuť na další boj. Jestli budeš mít štěstí, vydržíš 10 minut. Pokud budeš mít opravdový štěstí, budeš posledních 5 v bezvědomí.

 
Griff: Zařiď, ať Doyle zaplatí a bude v bezpečí.

Angel: Díky. Příjemné setkání.

Střih do Cordeliina nového bytu. Je noc. Cordy spí v posteli. Náhle se zapne rádio a změní stanici.

hudba v rádiu: You always hurt the ones you love, the ones you shouldn’t hurt at all…

Zásuvky ze skříně postavené vedle Cordeliiné postele se začnou samy od sebe vysunovat. Kamera najede na Cordeliinu postel, Cordy stále spí – vidíme stín osoby, která stojí u postele.

 
šepot: Co si myslíš, že tady děláš? Nikdy jsi sem neměla přijít.

 
Jedna zásuvka se s bouchnutím zasune a Cordy se vzbudí.

Střih do Angelovy kanceláře.

Doyle: Mám zaplatit? Člověče, měl jsem si to prostě vyřídit sám. Vždyť ty peníze nemám. A z kamene krev nevyždímeš.

Angel: Krev můžou vyždímat z tebe. Na tvoji hlavu je vypsaná odměna. Už vůbec nehledají peníze.

Doyle: (po chvilce mlčení) Díky, člověče. Pravděpodobně jsi mi zachránil život.

 
Angel: Můžu se tě na něco zeptat? Proč takhle žiješ?

Doyle: Proč nežít takhle? Teda, co je na tom špatnýho? (Angel se na něj podívá a Doyle si povzdychne) Jo, no... Domnívám se, že je to způsob života, kterej drží tvoje očekávání při zemi. Zdá se, že tomu rozumíš.

Angel: Rozumím.

Doyle: Jo.

 
Angel: Jen nevím, proč je to důležité pro tebe. Tenhle způsob života si mě tak nějak vybral. Ty to takhle dělat nemusíš. Co se stalo?

Doyle: O to se nestarej, jasný? A věci v Doylově světě nejsou jen temný. Jsou tam i světlý body. Jako Cordelie. Totiž, ona tak moc miluje ten novej byt, člověče. Bude za něj vděčná hodně, hodně dlouho.

Střih na Cordelii. Sedí na posteli a je vystrašená. Vypne rádio a snaží se rozsvítit lampičku, kterou má u postele. Ozývají se podivné zvuky. Lampička nefunguje. Chce se napít, ale voda ve skleničce začne vřít. Cordelie rukou rychle ucukne. Postel začne levitovat.

Cordy: Já to věděla, že je to příliš dobrý na to aby to byla pravda. Já to věděla. Jsem ze Sunnydale! Mě nevystrašíš, abys věděl. Ne. Mě nevystrašíš. Mě nevystrašíš... ani trošku.

Ráno. Cordelie sedí na posteli, nohy má skrčené k tělu, tiskne k sobě polštář a ustrašeně se kolíbá. Postel přestane levitovat a s bouchnutím přistane na podlaze.

Střih. Cordelie je v koupelně a dívá se na sebe do zrcadla.

 
Cordy: Jasné, zářivé ráno. Není tu nic zlého.

Cordy otevře skříňku se zrcadlem. Když ji zavře, v zrcadle vidíme odraz staré šedivé ženy. Cordy si jí nevšimne a vyjde z koupelny.

Cordy vejde do obývacího pokoje a rozhlédne se. Trochu posune židli od zdi, aby to bylo symetričtější. Židle se vrátí zpátky do místa, kde stála. Cordelie se naštve a znovu židli posune, tentokrát dál od zdi. Židle se opět vrátí ke zdi, ale tentokrát s takovou silou, že se židle rozbije. Cordy ustoupí od židle a šňůra od záclon se jí začne obmotávat kolem ruky. Cordy zděšeně uskočí.

Cordy: Víš co? Mám to. Ty jsi duch. Jsi mrtvý. Velké zakončení. Přejdi! Vidíš někde světlo? Jdi za ním. Jasný? (v pokoji začne foukat vítr a papírky z krabic poletují v obýváku) Uf, studený vítr. Děsivý. Co chceš dělat? Rozpraskat mi kůži k smrti? Co tam ještě máš?

Ozve se zaklepání a Cordelie zděšeně uskočí.

Angelův hlas: Cordelie, jsi tam? (Cordy se dívá na dveře) Cordelie!

Cordelie zaváhá a otevře dveře. Za nimi stojí Doyle a Angel.

Angel: (drží malý kaktus) Kaktus. Dárek na zabydlení.

Cordy: Ahoj. Díky.

Doyle chce vejít, ale Cordy ho zarazí.

 
Cordy: Podívejte, pořád to tady ještě upravuju podle svých představ. Možná za pár dní. Jasný?

 
Doyle: (protlačí se dovnitř) Byt vypadá skvěle. Zbytečně se bojíš. (všimne si rozbité židle) Nevím, cos měla proti tý židli?

Cordy se podívá na Angela, který stále stojí ve dveřích.

Cordy: Správně, ty nemůžeš vstoupit. (Angel vejde) Počkat. A co to pravidlo?

Angel: Říkala jsi, že až budeš mít byt, jsem zván.

 
Cordy: Co? Tenkrát jsem ani byt neměla. Ty pravidla se nějak zamotávaj! (vidí, jak Doyle bere šňůru od záclon) Proboha nedotýkej se toho!

Doyle: (zatáhne záclony) Zatáhnu jen tyhle... aby náš šéf nevzplanul. Pokud ti to nevadí?

 
Cordy: Jo. Aspoň myslím.

 
Angel: (rozhlíží se po bytě) Je to pěkný. Co takhle menší prohlídku?

Cordy: (v rychlosti ukazuje, kde co je) Tohle je kuchyně, obývák. Tuhle zeď se chystám zbourat. A to je tak všechno. A díky za kaktus.

Vzduchem letí nůžky přímo na Angelův krk. Angel si toho nevšimne a obrátí se.

Angel: Nemůžu uvěřit, že si to můžeš dovolit.

Cordy nůžky za letu chytne a nenápadně je jde schovat do šuplíku. Když šuplík otevře, objeví se v něm vyboulenina lidské tváře. Cordy nůžky hodí do šuplíku a zavře ho.

Cordy: Vsadím se, že byste si dali oběd. Je tady jedno místo dole v ulici --

Na Doyla, který stojí zády ke krbu, zaútočí jedna z Cordeliiných trofejí. Angel rychle zareaguje a chytne ji.

Cordy: To ta věc dělá celé ráno. Myslím, že ta římsa není úplně rovně.

Doyle: Ta věc šla po mně.

Angel: (podezřívavě se rozhlédne) Co se tady děje?

 
Cordy: Dobrá, máte pravdu. Není to římsa. Je to hodně, hodně zlá trofej.

Celým bytem se ozve podivný naříkavý zvuk. A na stěně se objeví krvavý nápis „ZHYŇ“.

Doyle: Milá zlatá...

Angel: (bere Cordy za paži) Ale no tak.

 
Cordy: Tohohle bytu se nevzdám.

 
Angel: Je tu strašidlo.

Cordy: Je tu regulovanej nájem!

Doyle: Cordy, říká to: „Zhyň“.

Cordy: Možná to ještě není správně. Možná to má bejt "Zhubni". To zní přátelsky. I když trochu odsuzovačně, jistě. (na Angela) Já se ho nevzdám. Je perfektní a nádherný. Je jako já. Potřebuju ho!

 
Angel: (snaží se jí dostat z bytu) Tohle nemáš zapotřebí. Je to jen byt. Ty stojíš za víc.

Cordy: O kolik? O kolik víc?

Doyle: Můžeme to vymýtit. No, můžeme to zkusit, že jo? Uložit ducha k odpočinku.

Cordy: (na Angela) Můžeme?

Angel: Můžeme to zkusit. Ale teď musíme jít. Promyslíme to v kanceláři.

 
Cordy: Jasně. (Angel a Doyle ji táhnou ven a Cordy křičí do bytu) Poslouchej dobře, Caspere! Ještě jsi nic nevyhrál! Dřív zemřu, než se vzdám tohohle bytu! Dřív zemřu!

 
Doyle za nimi zavře dveře. 

duchův hlas: (přátelsky) V pořádku, drahá, pokud myslíš, že je to to nejlepší.

Střih do Angelovy kanceláře. Doyle sedí u počítače.

Doyle: Je toho tady spousta o té budově. Stavební nabídky, městské inspekce--

Angel: Nájemníci. Potřebujeme lidi, co tam žili.

 
Cordy: (připravuje kávu) A zemřeli tam. To jsou přísady pro ducha.

 
Doyle: Jo, jo. To není zrovna jednoduchý, víš.

 
Angel: (jde ke Cordy) Víš, je to jen místo k bydlení.

 
Cordy: Ne, je to víc. Je krásný. A když o něj přijdu, je to jako--

 
Angel: Jako co?

 
Cordy: (tiše) Jako bych byla pořád trestaná.

 
Angel: Trestaná? Za co?

Cordy: Já nevím. Za to jaká jsem byla. Za všechno, co jsem říkala na střední... jen proto, že mi to prošlo. A pak to skončilo, a musím platit. Ale tenhle byt-- Zase můžu být sama sebou. Trest končí. Vítej zpátky ve svém životě. Jako bych nemohla být tak hrozná, když získám byt jako je tenhle. Je to jako s tebou.

Angel: Usilovat o odpuštění.

Cordy: (zmateně) Já tím myslela, že máš tenhle příbytek.

Doyle: Hej, něco jsem našel. Dámy a pánové, máme tu úmrtí. (Angel a Cordy jsou k němu) První člověk, který kdy žil v tvém bytě, paní Maude Pearsonová.

 
Angel: Jak jsi se k tomu dostal?

 
Doyle: Jméno vyryté nad vchodem do budovy... Pearson Arms. Zkontroloval jsem smuteční oznámení se jménem Pearson. Měli jsme štěstí. Maude Pearsonová postavila to místo a ubytovala se tam. A v roce 1946 zemřela na infarkt... v Cordeliině obýváku ve věku 57 let.

Cordy: To je ono! Je to ona.

 
Angel: Já nevím. Není to násilná smrt. Duchové obvykle --

Cordy: Vím, že je to ona. Ten byt měl takovej nepatrnej odér staré dámy... jako fialky a mastičky.

Doyle: Ne, tělo našli až po třech týdnech, takže myslím, že to nakonec nebyly fialky.

 
Cordy: Je to jednoduchý. Duch staré dámy... se tu potlouká, protože si myslí, že zapomněla vypnout žehličku. Najdeme nějaké pěkné vymítací kouzlo a dáme se do toho.

Angel: To není zrovna jednoduché kouzlo. Bobule hlohu, plicník lékařský a žluč. Potřebujeme žluč. Nevím, jestli to všechno můžu sehnat.

 
Doyle: Já můžu. Znám jednoho člověka v korejský čtvrti, tyhle kouzla dělá pořád. Můžu ty věci od něj sehnat.

Cordy: Paráda. Další z Doylových lidí. Je to ten samej člověk, který mi pomáhal najít... můj poltergeistovsky rozkošný byt?

 
Angel: Doyle, jdi! Přines všechno, co potřebuješ. (Doyle odchází, ke Cordy) Já zkusím získat víc informací. Možná Kate může něco najít. Ty zůstaň tady.

 
Cordy: (sedí u počítače) Duch staré dámy. Jak to, že Patrick Swayze není nikdy mrtvý, když ho potřebujete?

Později. V Angelově kanceláři zvoní telefon. Hovor vezme záznamník.

Cordeliin hlas: Angel Investigations, pomáháme bezbranným. Pokud je to váš případ, zanechte vzkaz.

 
Angelův hlas: Cordelie, jsi tam? Myslím, že celou tuhle věc můžeme ukončit.

 
Cordy: (vezme hovor) Jsem tady. To je dost, že voláš. Máš něco?

Angelův hlas: Sejdeme se v tvém bytě a vymyslíme, co dělat.

 
Cordy: Dobře.

Zavěsí a odchází.

Střih. Cordelie otevírá dveře svého bytu. Rozhlédne se po temném a prázdném obýváku.

Angelův hlas: Cordelie, jsem v ložnici.

 
Cordy: (jde do ložnice) Angele?

Otočí se ke dveřím a leknutím povyskočí – před ní stojí duch Maude Pearsonové.

Maude: (Angelovým hlasem) Dostala jsi můj vzkaz.

Cordelie utíká z ložnice. Snaží se otevřít dveře z bytu, ale nejde to. Pak ji nějaká síla odhodí do vzduchu a Cordy vletí do zdi. Když se postaví, stojí vedle ní Maude.

 
Maude: Chudáčku. Sem se prostě nehodíš, že? To je moc špatné, že jsi nenechala mého syna na pokoji.

Cordy: Vašeho - vašeho syna?

Střih na policejní stanici. Kate sedí u stolu, drží hrnek s kávou a dívá se do počítače.

Kate: Kéž bych mohla pomoct víc.

 
Angel: (stojí před jejím stolem) To je v pořádku. Vědět, co se nestalo, je taky pomoc. Však víš, vyloučení možností.

 
Kate: Teď mluvíš jako detektiv.

 
Angel: Já jsem detektiv.

Kate: No, to co dělá detektiva je, že mají životopis... licenci a příjmení. Popové hvězdy a papežové mají jedno jméno.

 
Angel: Dostala jsi mě, jsem papež.

Kate se směje. Do kanceláře vejde muž s několika složkami a ty předá Kate.

 
muž: Tady máte.

 
Kate: (dívá se do složek) Davisi, jsi úžasný. Díky. (Davis odejde, k Angelovi) Tak se na to podíváme.

 
Angel: Páni, nebyl jsem si jistej, jestli máte tak starý záznamy.

 
Kate: Ani já ne. Tak se koukneme. Maude Pearsonová. To úmrtí bylo vyšetřováno. Dobrá, tenhle chlápek, detektiv Randall, považoval to úmrtí za podezřelé. Soudní lékař to označil za infarkt... ale vypadá to, že byly problémy se synem - Dennisem Pearsonem. Žil s ní. Hodně se hádali.

Angel: O čem?

 
Kate: O dívce. Jeho snoubence. Matka ji neměla ráda. A Dennis s ní odjel z města v den, kdy matka zemřela. Jaká náhoda. Policie ho nikdy nedopadla.

Angel: Nepotrestaná vražda.

 
Kate: Vypadá to tak.

Angel: Od té doby v tom bytě nedošlo k žádnému úmrtí.

 
Kate:  Viděl jsi, že jsem to kontrolovala. Žádné vraždy, ani hlášené domácí hádky.

 
Angel: Žádné vraždy-sebevraždy. (Kate se na něj zmateně podívá) Jsou takový vrazi, kteří to dělají.

Kate: Aby to vypadalo jako sebevražda. (obrátí se k počítači a začne psát na klávesnici) Vždycky se najdou nějaký stopy.

Angel se nakloní přes její rameno, aby lépe viděl na obrazovku, na což Kate reaguje trochu nejistě.

 
Angel: (ukazuje na obrazovku) Tady.

Kate: Margo Dressnerová, 1959. A Jenny Kimová, 1965. Natalie Davisová, před pěti lety. Všechny v tom samém bytě.  To nedává žádný smysl.

 
Angel: Potřebuju si zavolat.

Střih na Angela, který jde halou k telefonu.

Střih do Angelovy kanceláře. Telefon zvoní. Doyle zrovna vchází a nese krabici plnou věcí.

Doyle: (zvedne telefon) Angel Investigations. Doufáme, že jste bezbranní. Ne, počkat je to--

Angel: To jsem já. Dej mi Cordelii.

 
Doyle: Není tady. Vydrž, je tady vzkaz.

Zmáčkne tlačítko na záznamníku.

Angelův hlas: Cordelie, jsi tam? Myslím, že celou tuhle věc můžeme ukončit.

Cordeliin hlas: Jsem tady. To je dost, že voláš. Máš něco?

Angelův hlas: Sejdeme se v tvém bytě a vymyslíme, co dělat.

Střih na Angela stojícího v hale.

Angel: To nejsem já.

Střih na Cordelii, naproti ní stojí Maude.

Cordy: S kýmkoliv si myslíte, že mluvíte, já to nejsem. Jmenuji se Cordelie.

Maude: To je jméno laciné maloměstské coury snažící se vypadat lepší než ve skutečnosti. Nejsi dost dobrá pro mého chlapce. Tohle nikdy nebude tvůj domov.

 
Cordy: Tohle je můj domov. Moji přátelé sem přijdou.

Maude: Ty nemáš přátele. Proč by se o tebe měl někdo zajímat? Nikoho nezajímáš. Nezasloužíš si žít tady. Nezasloužíš si nic.

Střih na Angela a Doyla, kteří jedou v autě za Cordelií.

Angel: S tím duchem jsi měl pravdu. Je to ta stará žena, paní Pearsonová. Ale nezemřela na infarkt. Zabil ji její syn.

 
Doyle: Oběť vraždy?

 
Angel: Přesně. Plná hněvu a zmatku. To je proč zabíjela lidi, nemůže spočinout, dokud nevyjde pravda najevo.

Doyle: Pěkně silnej duch. (kontroluje zásoby na vymýtání, které jsou v krabici na zadním sedadle) Žluč. Měli bychom mít víc žluči.

Střih do Cordeliina bytu.

Cordy: Odejdu. Prosím.

 
Maude: To si nemyslím. (za Cordy spadne lustr) Jsi nicotná. (Cordy před Maude ustrašeně ustupuje) Nikdy jsi nebyla laskavá. (kabel z lustru se začne obmotávat kolem Cordeliina krku) Nikdy jsi nebyla chytrá. Jen bereš. (kabel se u stropu zauzluje a vytáhne Cordelii do výšky) Nejsi nic. Každý by byl rád, kdybys byla mrtvá.

Cordy: (snaží si uvolnit kabel, co má kolem krku, dusí se) Ne.

Maude: Ale no tak. Kdyby se o tebe někdo zajímal, byla bys tady? Nechali tě takhle skončit, protože jim dělalo radost vidět tě padnout.

Cordy přestane bojovat a houpe se na kabelu, Maude zmizí. Dveře se rozletí a do bytu vejdou Angel a Doyle. Angel Cordy rychle nadzvihne a Doyle kabel přeřízne. Cordy se rozkašle a Angel ji položí na pohovku.

Cordy: (těžce dýchá) Nábytek a ta zeď a ta krev. To dělá ona. To všechno dělá ona. Vrátí se. Je silnější než my. Zná mě.

Angel: Můžeme ji zastavit.

 
Cordy: (zoufale pláče) Ne. Ne, nemůžeme ji zastavit.

Angel: Vytvořila mezi vámi spojení. Myslí si, že jsi někdo, koho obviňuje ze své vraždy. Cordelie, odpověz mi.

Cordy moc nevnímá a pokračuje v hysterickém pláči. Po celém bytě se ozývá tlumené sténání.

 
Cordy: Beru jí syna. Myslí si, že jí beru jejího syna.

Angel: To je dobré. Její syn byl ten, kdo ji zabil. V pořádku, hraješ roli v jejím přeludu, to ti dává sílu. Můžeš ji zastavit. (na Doyla) Začni s poutacím kruhem. Já najdu to kouzlo.

Cordy dál pláče, zatímco Doyle ze surovin, co měl v krabici, dělá na podlaze kruh. Angel si vezme knížku a začne z ní číst. V pokoji se náhle zvedne vítr a všude kolem létají papírky, kterými měla Cordy vystlané krabice na stěhování.

Angel: Vyneste pravdu na světlo. Nechť zlosyn zjistí, že duše může zaujmout své oprávněné místo navždy.

V celém bytě začnou poletovat věci.

Doyle: Tady ji máme! Ví, co děláme!

 
Angel: Teď potřebujeme Cordelii.

 
Doyle: Cordy, vstaň!

 
Angel: Adduce veritatum in lucem. Accipitat laura suam requiatam reposcant anima suum regnum. - Cordelie, stoupni si do kruhu, do jeho středu!

Cordy: (je úplně mimo a stále hystericky brečí) Co?

 
Angel: (třese s ní) Zatraceně. Víš, co to znamená? Ten duch je s tebou spojený, to ona tohle způsobila.

Maude se krčí u Cordy a něco jí šeptá. Ostatní ji nevidí, jen Cordelie.

Maude: Nezajímají se o tebe. Chtějí, aby jsi selhala. Vědí, že jsi malá laciná děvka bez peněz.

Angel dá knihu Doylovi, aby se mohl věnovat Cordy.

Angel: Doyle, zaříkej.

Doyle: (vezme si knihu) A jéje, latina! Jeden z těch mrtvých jazyků, které jsem se vždycky chtěl naučit!

 
Angel: V zní jako W. Každou samohlásku vyslovuj odděleně.

 
Maude stále něco šeptá Cordy.

Angel: (znovu s Cordy třese) Ty víš, co máš dělat. Můžeš to všechno zastavit. Udělej to.

 
Cordy: (odstrčí ho, stále pláče) Nemůžu.

Angel: Podívej se na sebe. Necháš ji, aby ti tohle dělala? (vezme ji za paži a táhne do středu kruhu) Zatraceně! Seš Cordelia Chaseová. Budeš tady jen tak ležet jako slaboch? Zvedni ten svůj zadek a vzmuž se!

Cordy: Nemůžu, nemůžu!

Angel: Jsi ten největší omyl, co jsem kdy viděl. Udělej to teď!

 
Cordy dál brečí.

Angel: (rozhlíží se po bytě, fouká v něm vítr, věci poletují sem a tam…) Nějak to nezabírá.

Doyle: (přeruší své zaříkávání) Začíná to tady bejt nebezpečný!

 
Angel: Měli bychom odtud vypadnout. Není to bezpečné. (on a Doyle vezmou Cordelii a míří ke dveřím) Hned.

Dveře se otevřou a v nich stojí člověk a dva démoni Kailiff a všichni tři na mě míří zbraněmi.

Griff: Nikdo nikam nepůjde.

Obraz tmavne.

Démoni s člověkem vejdou do bytu.

člověk: (rozhlíží se po bytě, kde Maude stále řádí) Co se to tady děje?

 
Angel: Měli jste ho nechat zaplatit.

 
Griff: Lhal jsem.

Maude: (objeví se ve dveřích, zády k novým návštěvníkům) Žádní další lidé!

 
člověk: (ohlédne se) Co je to?

Griff: (neodvrátí pohled od Angela) Ignoruj ji. Je to jen duch.

 
Maude: (tentokrát se objeví za Cordy) Odejděte!

Všechny žárovky prasknou a věci dál létají vzduchem. Doyle odtáhne Cordy z místa, kam člověk střelí po Maude. Kulka skrz Maude prolétne a rozbije kachličku u krbu.

Maude: (rozčileně) Rozbil jsi to!

Angel začne bojovat s Griffem. Člověk toho už má dost a dá se na útěk. Druhý démon se sápe po Doylovi a ohrožuje ho revolverem.

 
Doyle: Podívejte, já zaplatím. Opravdu! Mám to v peněžence, přímo tady.

 
Maude: To je můj dům!

V kuchyni se otevře zásuvka, ve které jsou nože. Angel dá ránu Griffovi a ten spadne na zem. Angel se ohlédne a uvidí nože, které letí na Doyla.

Angel: Nože!

Doyle se skrčí a nože, které na něj letěly, se zabodnou do démona stojícího za ním. Cordelie se ustrašeně krčí u stěny.

Griff vstane a odhodí Angela na pohovku. Cordelie se vznese s křikem do vzduchu a odletí do své ložnice. Dveře se za ní zabouchnou. Doyle skočí Griffovi na záda.

Střih do ložnice. S Cordelií je tam Maude.

Cordy: (brečí) Odejdu. Je mi líto, že vás váš syn zabil. Můžete si ten byt nechat. Jen mě nechte jít.

 
Maude: Na to už je příliš pozdě.

 
Cordy: Ne.

Maude: Ty víš, co se bude dít dál. Tví přátelé jsou zlí. Zničili můj pěkný domov.

Střih na Angela, který bojuje s Griffinem.

Střih zpět do ložnice.

Maude: Už od začátku jsem věděla, že s tebou budou potíže. (Cordy klesne na podlahu a pláče) Překvapuje mě, že můj syn z tebe necítil… ten zápach chudoby a neúspěchu. Já ho cítím.

Cordy: Je mi líto.

 
Maude: Budeš litovat víc, ty hloupá malá mrcho.

Cordy přestane brečet a pomalu se podívá na Maude.

Cordy: Jsem mrcha.

 
Maude: Vezmi si povlečení z postele. Udělej oprátku. Pokračuj. Už to brzy skončí.

Cordy pomalu vstane a podívá se Maude do očí. Ta ji nejistě pozoruje.

Cordy: Já nejsem kňourající, fňukající, malá ubrečená Buffy. Jsem ta nejodpornější holka v dějinách Sunnydale. Já se z nikoho jen tak nepodělám.

 
Maude: Uděláš si oprátku a dáš si ji kolem--

 
Cordy: Dej si pohov, duchyně! Ty si myslíš, že jsi zlá? Že jsi protivná a strašidelná? Dobíráš si chudáka ubohou Cordy? Dobře, připrav se, že odtáhneš svůj vrásčitej průsvitnej zadek pryč odsud... protože, dámo, ta mrcha je zpátky.

Střih na Angela a Griffina – stále spolu bojují. Angel je křeslem přitisknut ke zdi a Griff ze země bere pistoli.

Střih do ložnice.

Maude: Ty si myslíš, že přijmu návrh od takového zmetka jako jsi ty?

Cordy: Řeknu ti, co si myslím. Myslím si, že si sbalíš svejch pět duchařskejch švestek... (křičí) a vypadneš z mýho domu!

Objeví se bílý záblesk a Maude zmizí.

Střih do obýváku. Angel se vrhne na Griffina. V tu chvíli všechny poletující věci spadnou na zem a vítr přestane foukat. Angel mu vyrazí z ruky pistoli a zlomí mu vaz. Cordelie vyjde z ložnice.

Doyle: Co se stalo? Zvládla jsi to.

 
Cordy: Jo, no, naštvala mě.

 
Angel: No, možná jsi našla její střed.

Cordy vzhlédne, její oči zbělají.

Doyle: Cordy, je ti něco?

Cordy vezme dlouhou kovovou lampu a začne s ní bušit do zdi, kterou předtím chtěla nechat zbourat.

Angel: Cordelie!

Cordelie pokračuje v bušení – stěna se začne rozpadat a Cordy udělá ve stěně velkou díru. Zjistíme, že stěna je dutá a v ní stojí kostra. Maude, stojící za Angelem a Doylem, zakřičí.

Flashback do minulosti. Maude stojí u stěny a dává na cihly maltu – uvnitř stěny stojí její syn Dennis, je svázaný. V rádiu hraje píseň You always hurt the one’s you love.

Maude: Vidíš k čemu jsi mě nutíš, Dennisi.

 
Dennis: Mami, přestaň.

 
Maude: Jak asi odejdeš teď, co? Jak si teď asi vezmeš tu šlapku? Beze mě nejsi nic.

 
Dennis: Mami, nedělej to. Prosím. Tohle je šílený.

Střih později. Maude už syna zazdila a nyní dává na stěnu malbu.

Dennisův hlas: Mami? Nemůžu dýchat. Prosím! Pusť mě ven! Prosím, mami. Budu hodnej! Neopustím tě! Slibuju! Mami, prosím!

Střih později. Maude dává na stěnu obrázek s ovocem.

 
Maude: Tohle mě bolí víc než tebe. Sbohem, Dennisi.

Maude se náhle zastaví a přitiskne si ruce k srdci – má infarkt.

Současnost. Maude se dívá na kostru svého syna. V kostře začne proudit oslňující světlo.

Doyle: Dennis, předpokládám. Pravděpodobně nebyl moc šťastnej se svojí mámou.

 
Maude: Dennisi, bylo to pro tvoje vlastní dobro. Musela jsem to udělat. Život s ní by nebyl šťastný. Promiň. (oslňující světlo vystřelí z kostry do Maude) Prosím! Prosím!

Světlo Maude pohltí a Maude zmizí.
 
Cordy: Ta zeď se mi od začátku nelíbila.

Střih do Doylova bytu. Angel ho sleduje, jak si přidává na dveře další zámek.

Doyle: Tak. Jako pevnost.