Angel - 1x04 I fall to pieces

Cordy vejde do kanceláře a nese poštu.

Cordy: Podívej na ty účty: voda, elektrika, a můj stále nejoblíbenější - nájem. Zapomněla jsem na něco?

Doyle: Myslím, že ne.

Cordy: Doyle, zkus se soustředit.

Doyle: Já se soustředím, princezno. My jen potřebujeme nějaké příjmy, abychom mohli tohle všechno zaplatit.

Cordy: Přesně! Víš co? Tohle je business a měli by jsme se podle toho taky chovat. Měli bysme stanovit ceny. Já vím, že Angel přes den pracuje a v noci pomáhá lidem bojovat s jejich démony, ale já potřebuju povýšit!

Doyle: Povýšit? Jak dlouho pro něj pracuješ, 20 minut?

Cordy: Měsíc a mám svoje potřeby.

Doyle: Potřeby.

Cordy: Člověk má jisté… tvůrčí… potřeby.

Doyle: Nemyslím si, že potřebuješ další oblečení. Ale máš pravdu, souhlasím. Angel potřebuje začít inkasovat. On jen nenávidí vyřizování financí s klienty. Rád si hraje na hrdinu - vychází ze tmy ve svém dlouhém vlajícím plášti s nádechem uchvacující temnoty za sebou.

Cordy: Tohle je nějaký osobní moment? Protože to tě jinak nechám samotnýho.

Doyle: Ne, ne, neříkám, že mě přitahuje. Já jen říkám, že chránění lidí je něco jako jeho image a ta část dohody o penězích tam prostě nepatří. Je na to citlivý.

Cordy: (výtah se otevírá, a tak vstane) Tady přichází. Super! A my kvůli němu vstáváme.

Doyle: (vstane) Jo, my stojíme.

Cordy: Je akorát tak čas na jeho kafe.

Doyle: Správně.

Angel: (vejde) Dobré ráno.

Doyle a Cordelie: (stojí a sledují ho) Dobré ráno.

Angel: (napije se a pak se zašklebí) Co je to?

Cordy: Poslední kafe. Myslím, že něco jako Espresso.

Angel: Mám pocit, že mi leptá krk.

Doyle: Samozřejmě, že jsme pyšní na to, že jsme těch pár týdnů bojovali proti zlu a tak všechno.

Cordy: Jo, byl jsi fantastický! Zachraňovat lidi…

Angel: (přeruší je, ale nepodívá se na ně) Necítím se dobře, když žádám lidi o peníze.

Cordy: Pak s tím přestaň! (Angel se na ní podívá) S tím tvým citlivým přístupem.

Doyle: Podívej, kámo, vím, že to není tvoje oblíbená věc, ale musíš udělat to, co je správné.

Angel: Myslíš, že je správné žádat lidi o peníze, když mají problémy?

Doyle: Ne.

Angel: Tak se shodneme.

Doyle: Ne.

Angel: Neshodneme.

Cordy: Tak změň názor, ano? (Doyle se opře o stůl a jeho tvář se zkřiví bolestí) Doyle? (Angel jde k němu) Oh-oh, přichází další vize.

Záběr na ženu s dlouhými vlasy, jak sedí v kanceláři.

Doyle: Pero… papír.  (Cordy mu to podá) A jednu sladkou whisky.

Angel: Co jsi viděl?

Doyle: Melissu Burns, pracuje v Pardell Paper.

Cordy: (listuje telefonním seznamem) Melissa Burns.

 
Angel: Jak vypadala?

Doyle: Líp než já. (napije se whisky a zašklebí se) To není jen sladký… to je… megasladký!

Cordy: Dobrá, Pardell Paper. 200 Wilshire Boulevard.

Angel: (vezme kabát a oblékne si ho) Hádám, že musím do práce.

Doyle sleduje Angela, který ve zpomaleném záběru opouští kancelář, jeho kabát za ním vlaje. Cordelie se podívá na Doyla.

Doyle: Možná mě to trochu přitahuje.

Střih do Melissiny kanceláře. Na stole leží dort s nápisem „Všechno nejlepší, Benji.“

Melissa: Řekla jsem Penny. Řekla jsem to v telefonu dost jasně. Hláskovala jsem písmenka… To je v pořádku. Opravím to. Na. (podá chlápkovi, co stojí vedle, krabičku se svíčkami) Ty udělej tohle.

Melissa utře spodní bříško písmena B a chlápek píchne do dortu pár svíček.

muž: Fajn, perfektní.

Melissa: Dobře, zapal je.

muž: Zapaluju, zapaluju! (zapálí svíčky) Um, a co s tím ‘J’?

Penny: (vchází) Co se děje?

muž a Melissa: Šťastné narozeniny!

Penny: Oh, to je tak sladké! (podívá se na nápis na dortu) Jsi tu jen měsíc a už znáš čtyři písmena z mého jména.

Melissa: To je jen…

muž: (polousmívá se) Jo!

Melissa: Mysleli jsme, že odteď bys mohla být Penji. Líp se to k tobě hodí.

muž: Přej si už něco!

Penny: Fajn, počkat. (sfoukne svíčky)

muž: Jo!

Melissa: (podá Penny kytku v květináči) Přinesla jsem ti tohle. Sama jsem ti namalovala květináč, ale pak se mi nechtěně rozbil.

Penny: (s úsměvem si květináč vezme) Oh, nebuď hloupá. Díky!

Do kancelář přijde nějaký černoch s kyticí bílých květin.

Melissa: Oh, podívej na tohle! Vypadá to jako můj malý Pholodendron, co mě ale už znudil.

Penny: Nikdy. Neznám nikoho, kdo by měl tak dobrý vkus!

černoch: (podá kartu Melisse) Vy jste ta správná. Ty jsou pro Melissu.

Penny a muž: Teda…

Melissa: Od koho jsou?

černoch: Nevím. Doručil je chlapík od Ned’s Flowers.

Melissa se podívá na kartu přiloženou u květin a vypadá vyděšeně.

černoch: Něco se děje?

Melissa: (vzhlédne a zavrtí hlavou) Ne. (odchází od nich pryč)

muž: Nikdo mi nikdy neposílá kytky.

Melissa si z kabelky vyndá pár prášků a schová je v ruce.

Melissa: (na Penny) Budeš za mě brát telefony?

Penny: Jistě, zlato.

Střih na Melissu, jak vchází na záchody. Koukne na sebe do zrcadla, vezme si prášky a spolkne a zapije vodou.

Střih na Melissu, jak vchází do podzemních garáží. Angel na ní čeká ve stínu auta.

Angel: (udělá pár kroků vpřed) Melisso. (ta se prudce otočí a lekne se) Promiňte, nechtěl jsem vás vyděsit.

Melissa: (jde ke svému autu) Myslela jsem, že jste někdo jiný.

Angel: (jde za ní) Jste v pořádku?

Melissa: (na chvíli se zastaví, ale pak zase pokračuje k autu) Ano.

Angel: Jsem Angel. Soukromá ochranka.

Melissa: (otočí se k němu) Promiňte?

Angel: (vyndá vizitku a mačká jí v dlani) To je… to je co dělám. To je má práce.

Melissa: A vy chodíte kolem podzemních garážích a říkáte to lidem, protože…?

Angel: (podá jí vizitku) Si myslím, že možná potřebujete mou pomoc.

Melissa: (chvíli si Angela prohlíží a pak si vezme vizitku) Nemyslím, že si to můžu dovolit.

Angel: Není to o penězích. Uvidíte, já jen pomáhám lidem… někdy, když policie nemůže?

Melissa: (nastoupí) Jako z laskavosti srdce?

Angel: Asi to nevysvětluju moc dobře.

Melissa: Ne, ale díky.

Angel: (na Melissu, která je už připravená odjet) Kdybyste něco potřebovala, tak prostě vytočte to číslo!

Střih do Angelovi kanceláře.

Angel: Vyděsil jsem jí.

Doyle: (sedí vedle Cordy) To zní, jako by byla vyděšená už předtím.

Angel: (přechází po místnosti) Copak jsem tak odpudivý? Chci říct… odpuzuju lidi?

Cordy: No, když se to vezme, tak ujdeš… na upíra - jsi dost přítulný. Možná by jsi mohl přemýšlet o zmixování té temnoty a černého zevnějšku.

Angel: (na Cordy) Možná by sis s ní měla promluvit. Bude se cítit bezpečněji.

Cordy: Až si nás najme, tak jsem ochotná to udělat.

Doyle: Cordelie má pravdu.

Angel: To si nemyslím. Myslím, že bysme se tím měli začít zabývat hned. (jde ke stolu a opře se o něj) Nemělo by to být o penězích.

Doyle: Není.

Cordy: Jo, měl bys poslechnout... (naštvaně se podívá na Doyla) Není?!

Doyle: Ne, je to o tom, že děláš to nejlepší pro lidi, kteří potřebují pomoc. (Angel se narovná) Lidi, které si získal tajemný spasitel. A můžeš je z toho vinit? Ale tak dlouho, jak budeš tímhle chlapem, co dělá tuhle práci… a budeš si nechávat platit – tak oni budou cítit, že když zaplatili za svoje dluhy, můžou pokračovat dál ve svém životě… jako svobodní.

Cordy: (k Doylovi) Jsi chytřejší než vypadáš (Doyle se na ní podívá) Samozřejmě, že vypadáš jako postiženej.

Střih na Melissu, jak jde k bankomatu. Snaží se vybrat nějaké peníze, ale její PIN je neplatný. Naťuká ho znovu. Najednou k ní přistoupí muž s krátkými vlasy a v obleku.

Ronald: Nefunguje to. (Melissa ucukne) Změnil jsem tvůj PIN. (usměje se na ní) Teda, Melisso, datum tvých narozenin? To je první věc, kterou by zloděj zkusil.

Melissa: Co tu děláš?

Ronald: (naťuká číslo na bankomatu) Změnil jsem ho na 3-5-99. Den, kdy jsme se potkali.

Melissa: Musíš s tím přestat.

Ronald: Přestat se o tebe starat? Proč?

Melissa: Já nevím, co chceš.

Ronald: Chci jen být šťastný a zdravý, zlato. Mluvím o… ty jsi zhubla? To ty sedativa. Kolik sis jich dnes v práci vzala, tři?

Melissa: Jak víš, že jsem…

Ronald: (přeruší jí) Musím být poctivý. Nevidím, že by ti nějak pomáhaly. Předepsal jsem ti místo toho vitamíny Calcium-Selenium. Vzala sis je?

Melissa: Já…

Ronald: Ne, hodilas je do šuplíku hned jak jsi přišla domů. Je to pro tvé vlastní dobro.

Melissa: Proč mě nenecháš na pokoji?

Ronald: (kouká na ní) Jak se mohou dva lidi, kteří se milují, rozejít?

Melissa: Kteří se milují?! Ronalde, měli jsme jedno rande…

Ronald: Zlato, zlato, nerozčiluj se! Já to beru opravdu vážně, a vím, že ty také. Měla jsi v práci těžký den? Je to ono? (jeho pager zapípá) Oh. (podívá se na číslo) Chirurgie. Musím běžet. (vyndá peníze z bankomatu a podá jí je) Nezapomeň na své peníze, miláčku. (Melissa si peníze váhavě vezme a když se k ní Ronald nahne, aby jí políbil na rozloučenou, tak Melissa ucukne) Uvidíme se večer.

Střih do Angelovi kanceláře. Zvoní telefon.

Cordy: Angel Investigation. Pomáháme bezmocným. (podívá se na Angela, který ji poslouchá) No, já mu to řeknu. (zavěsí, na Angela) Přijde.

Angel: (podívá se na svůj černý svetr) Musím změnit tričko.

Střih na Melissu, jak sedí u Angela v kanceláři a pije kafe.

Melissa: Už je to víc jak sedm měsíců. Nejdřív to nebylo tak špatné.

Angel: (má na sobě bílý svetr) Jak se jmenuje?

Melissa: Dr. Ronald Meltzer. Je to neurochirurg. Měla jsem zánět nějakého nervu… za pravým okem. Vyoperoval mi ho a zachránil mi zrak. Pak mě pozval ven. Moc se mi nechtělo, ale…

Cordy: (píše si poznámky) Pomohl vám a vy jste se mu cítila něco dlužná. (Melissa kývne) Plus, doktor.

Melissa: Tak jsme měli *jeden* drink, *jen* jednou… a pak mi začal volat, hodně. Začal se objevovat u mě v práci, v bytě… říkal, že máme mezi sebou něco zvláštního a měli bysme se vzít.

Angel: A pak se to ještě zhoršilo?

Melissa: Vím, že to zní hloupě, ale začala jsem mít pocit, že mě sleduje… celý den. Dneska věděl dokonce i to, že jsem si vzala Xanitab, když jsem byla na toaletě. Jak to mohl vidět? Je prostě všude. Myslím, že už víc nesnesu.

Angel: Pomůžeme vám.

Cordy: Skvělý… rozumně se domluvíme na ceně.

Všimne si Angelova pohledu.

Angel: Doyle půjde s vámi, abychom si byli jistí, že jste doma v bezpečí.

Melissa: Děkuju. Jste moc milí a děkuju, že jste mě vyslechli. (napije se) Je to hrozné.

Doyle: Jo, postaráme se o to.

Melissa: (odloží šálek a vstane) Ne, já myslím to kafe. (než dojde ke dveřím, tak se otočí) Angele, jak jste věděl, že potřebuju pomoc?

Angel: Mám přítele u policie.

Doyle: (následuje Melissu ven a ještě se otočí na Angela) Uvidíme se později.

Cordy: Umíš si to představit? Doktor… ohledává tvé tělo… vidí každý kousek tvého těla. (otřepe se) Brrrr!

Angel: Jak to dělá? Jak to, že jí vidí, když je sama doma, v soukromí? Je neviditelný? Nebo je to duch? Možná astrální projekce.

Cordy: Možná má komplice… nebo skrytou kameru. Ne všechno musí být tak tajemné a nadpřirozené, víš.

Angel: Všechno ne, ale Doyle měl vidění.

Cordy: Což minule vedlo k démonovi drápajícího se z břicha po prožití sexu, správně? Hádám, že tě nepověří denodenními případy.

Angel: (posadí se a přemýšlí) Vidí ji i když není poblíž. Jak?

Cordy: (otočí se a odchází) Fajn, masíčko, kdykoli chceš přestat s vylézáním, je to pro mě v pořádku.

Střih na Melissu, jak zatahuje závěsy v ložnici a kartáčuje si vlasy před zrcadlem.

Střih na Ronalda, který sedí sám ve své kanceláři a pije skotskou. Na stole před sebou má obrázek Melissy.

Střih jak se Melissa svléká.

Střih na Ronalda, jak drží před svou tváří jednu ruku. Pak dá ruku dolů a jeho pravé oko je prázdné.

Střih na oční bulvu plovoucí ve vzduchu s pár nervy vlajícími za sebou. Kamera zabírá svlékající se Mellisu a oko za jejími zády, které ji sleduje.

Střih na Angela, který jde na policii ke stolu Kate.

Angel: Ahoj, Kate.

Kate: (vstane a založí ruce) Angele. Um, ahoj. Ráda tě vidím.

Angel: Já tebe taky.

Kate: Podle tvého nervózního chování soudím, že buď bys mě rád pozval na rande nebo potřebuješ laskavost. (Angel se na ní podívá) Tak mi řekni o jakou laskavost se jedná (posadí se) a já uvidím, co budu moct udělat.

Angel: (sedne si) Dívka… klientka. Někdo jí pronásleduje a myslím, že by to mohlo být zlé.

Kate: Pronásleduje? To už je zlé. Jak se jmenuje?

Střih na Doyla. Je u Melissy v práci.

Melissa: Víte, že se mnou nemusíte být celý den.

Doyle: Hlídat a sloužit. To je teď můj úděl. Nemám na výběr.

Melissa: Oh, ne. Líbí se mi to. Teda pokud se nenudíte.

Doyle: Ne, ne. To je v pohodě. Mám to teď trochu pomíchaný. Mohlo by mě to okupovat, nechat smutného po většinu dne.

Melissa: (sedne si za svůj stůl) Cítím se líp, když vím, že děláte na mém případu. Myslím, že Angel už zvládl spoustu takových případů.

Doyle: Tucty. Stovky. Tucty stovek.

Melissa: Páni, stává se to často?

Doyle: Jako ten váš? Zas tak často ne. Ale chránit mladé ženy jako jste vy? Jo, už jsem chránil… uf… čtyři.  A tři jsou naživu. (Melissa se na něj šokovaně podívá a Doyle rychle ukáže na fotku) To jste vy?

Melissa: Jo. Bungee jumping.

Doyle: (fotku zvedne) Vždycky jsem si myslel, že bych to zkusil, ale ve skutečnosti vlastně nechci.

Melissa: Je to zábava. Děsivá.

Doyle: (položí fotku a sedne si) Nevypadáte jako typ, co vyhledává nebezpečí.

Melissa: (podívá se na fotku) No, dřív jsem… Víte, dělala jsem spoustu různých věcí… předtím…

Doyle: Nebojte se. Až Angel s tímhle případem skončí, tak vás můžu ujistit, že zase budete chtít skočit z mostu.

Střih na Kate, jak jde ke svému stolu a nese nějaké desky.

Kate: Tvá klientka vyplnila zprávu před dvěma měsíci. Doktor vše popřel. (sedne si) A spousta povyku od jeho právníků. Jejda...

Angel: Co?

Kate: Jeho právníci. Wolfram & Hart. Znáš je?

Angel: Slyšel jsem o nich.

Kate: Jo. Je to právnická firma, ke které se nemůže připojit ani Johnny Cochran, protože je na ně příliš etický. Podali proti „ní“ příkaz o zadržení. Velmi milé. A doktor stále nemá žádný záznam o násilí.

Angel: Zatím.

Kate: Myslíš, že zaútočí?

Angel: Ano.

Kate: Můžu se převléknout za pracovnici, tam kde dělá. Ale nebudu tam schopná být déle než den nebo dva.

Angel: Díky. To pomůže.

Kate: A jak se drží tvoje klientka?

Angel: Je vyděšená. Přitlačil jí do rohu.

Kate: Tak to byste jí měli rozčílit, protože to je jediný způsob, jak s ním může bojovat.

Angel: No, vlastně doufám, že ten boj zbude na mě. Na to si mě najala.

Kate: Tak to nemyslím. Ten chlap by mohl jít zítra do vězení, Angele, a stále jí v jejích snech zabíjet. Už jsem pár takovejch bláznů poslala za mříže, ale nejhorší je pomyšlení na to, že on stále vítězí. Ona se ho pořád bojí. Vzal jí veškerou sílu a jenom ona si jí může vzít zpátky.

Střih na Angela, jak jde po nemocniční chodbě. Pak vleze do kanceláře doktora Meltzera. Slyšíme, že za dveřmi si doktor povídá s pacienty. Angel prohlédne jeho knihovnu a vytáhne knihu „Možné je všechno“. Náhle vejde Ronald.

Dr. Meltzer: (vejde) Co děláte v mé kanceláři?

Angel se otočí a rychle si strčí knihu do kapsy, potom z té samé kapsy vytáhne vizitku. Tu podá doktoru Meltzerovi.

Angel: Jmenuji se Jensen. Potřebuji s vámi mluvit.

Ronald: Tak si dojednáme schůzku. Nemůžete sem jen tak vpadnout.

Angel: Na schůzky nemám čas. Řekl bych, že umíte věci, které jiní neumí.

Ronald: (zvedne telefon) To nikdy nezjistíte. Volám ochranku.

Angel: Moje žena má zhoubný nádor, který jí tlačí na oční dutinu. Zemře přinejmenším proto, že nemají nerv k operaci.

Ronald: (zavěsí telefon) To o čem mluvíte je velmi nebezpečná a komplikovaná procedura. Mohl bych přijít o licenci. Chápu vaší situaci, ale nemůžu vám pomoci.

Angel: (zvedne ze stolu Melissinu fotku a ukáže ji Ronaldovi) Co pro vás znamená?

Ronald: Cože?

Angel: Ona je vaše žena, přítelkyně? Co?

Ronald: Je to moje snoubenka.

Angel: Pěkné. Už máte přesné datum?

Ronald: Uh… pracujeme na tom.

Angel: A jak jste to zjistil? Že ona je ta pravá?

Ronald: Nechápu, co má tohle společného s…

Angel: Já vám to povím. Víte jaké to je, když jste součástí někoho a nevíte, kde on končí a vy začínáte? (drží Melissinu fotku) Zemřel byste pro ní?

Ronald: Ano.

Angel: Pak jistě chápete, že nehodlám dělat žádné kompromisy. Nehodlám jí sledovat, jak trpí a umírá, když se věda rozchází se zákonem. Jediné, co jsem ochoten udělat je – zaplatit. Je jedno kolik to bude stát. Přemýšlejte o tom. Prosím.

Střih do nemocnice Good Samaritan. Cordy si povídá se sestrou.

sestra: Další článek o Meltzerovi.

Cordy: No, naši čtenáři… uhm (podívá se na časopisy) žurnálu o ortopedech... jsou jím naprosto fascinováni.

sestra: Je fascinující. Než se stal očním chirurgem, tak dělal na ortopedii. Rozvinul nervové a krevní akceleranty, takže tak pomohl už spoustě lidem.

Cordy: Jak?

sestra: Když vám přestane fungovat nějaký nerv, tak je jen málo času než zakrní.

Cordy: Zatraceně!

sestra: Cože?

Cordy: (usměje se) Nic, prosím pokračujte.

sestra: Práce doktora Meltzera je velmi významná. A je jedním z nejlepších při léčení poškozených nervů.

Cordy: Takže je dobrý v řezání a zašívání. Už na vás někdy zaútočil jako nějaký blázen?

sestra: Cože? Jaký druh článku to píšete?

Cordy: Nebudu vám lhát. Ale asi nebude moc hezkej. Nelíbí se mi, jak se chová k ženám. Vaše jméno z toho vynechám, bude to jen mezi námi… takže, co mi o něm ještě povíte?

sestra: (rozhlédne se, aby se ujistila, že nikdo není poblíž) Není moc štědrý. Ostatním lékařům své techniky neprozrazuje a některé věci, které udělal, byly až moc radikální.

Cordy: Jako co?

Střih na Cordy, jak chodí po Angelově kanceláři.

Cordy: Jako vyjmutí oka, že ani nemrkneš. Vypadá to, že ten chlápek umí s nožem úplně všechno. Takže nechtěj, aby se na tebe zaměřil. Jak je na tom dneska pronásledování… třetí nejpopulárnější sport mezi muži?

Angel: (píše na počítači) Čtvrtý… po sáňkování.

Cordy: Nechápu to. Ten chlap toho může tolik ztratit. Co je na Melisse tak zvláštního, že on je jako O.J.?

Angel: Nic. Tady nejde o Melissu, jde tu o vztek. Tenhle chlap prostě nemůže být se skutečnou ženou, a nemůže to vydejchat. Tak si vytvořil představy o dívce, kterou sotva zná. Ale ona ho zklamala. Takže jí chce ubližovat, protože když se na ní podívá a vidí, jak je bezcenný, je zničen…

Cordy: (skočí mu do řeči) Uh, když si byl ještě zlej upír, tak s tebou musela být na rande zábava. (sedne si) Na druhou stranu ti to pomáhá nakouknout do světa bláznů.

Angel: Vím, jak ten chlap přemýšlí, ale nevím, jak to dělá.

Cordy: Být najednou všude?

Angel: (ukáže jí knihu, kterou ukradl z kanceláře) Vinpur Natpudan říká, že kde jsme už jednou byli, tak potom tam jsou i naše molekuly.

Cordy: Toho chlápka si pamatuju. Měl na veřejné televizi několik roků zpět spoustu keců. Huh. Potom měl velký případ s Joe Recluse.

Angel: (kouká na monitor) Nervově se zhroutil. Ne dlouho potom vedl exklusivní útočiště pro skupinu známých jogínů a lékařů.

Cordy: Hádám správně, že Dr. Stakler tam byl taky? Co to děláš?

Angel: Posílám Joe Reclusovi e-mail. Moc rád bych si s ním promluvil.

Cordy: (čte, co Angel píše) Doufám, že máte odvahu mi věřit, že potřebuji pomoct s Ronaldem Meltzerem. (podívá se na knihu a přečte věnování) Naděje, že máte odvahu uvěřit… tys tu knihu ukradl?

Angel: Jo.

Cordy: Dobrý.

Střih na Angela sedícího v temném Vinpursově pokoji.

Vinpur: Ve svém e-mailu jste psal, že Dr. Meltzer chce možná ublížit nevinné ženě. A co myslíte, že s tím můžu udělat?

Angel: Pomoci mi, abych mu lépe rozuměl. Myslím, že není jako ostatní lidé.

 
Vinpur: Ne, není… Samozřejmě žádní dva lidé nejsou stejní. Bohovi se ve své rozvážnosti a moudrosti líbilo udělat nám to zajímavé.

Angel: Jak jste ho poznal?

Vinpur: Přišel na jednu z mých přednášek. Mé teze v té době byly o tom, že mysl jedince je nejsilnější mocí ve vesmíru. V člověku jsou řízeny miliardy buněk, a to je ještě 80% mozku nevyužito.

Angel: A jaké jsou možnosti, že by nějaký člověk zvládnul veškerou tuhle sílu?

Vinpur: Představil jsem Dr. Meltzera neurochirurgům, jogínům, co dokáží po celý den uzavřít svou mysl. Ale on nás všechny zastínil. Na rozdíl od doktora Meltzera jsou moje studia založena na teoriích a domněnkách, on je všechny zničil. To bylo, když jsem přestal učit.

Angel: Protože jste přestal věřit.

Vinpur: Ne, protože jsem začal věřit… naprosto.

Střih na dům Melissy, noc. Ronald stojí venku s železnou tyčí a kouká dovnitř.

Střih na spící Melissu v posteli.

Střih na policejní auto. Policista si všimne Ronalda a jde k němu.

policista: Tak fajn… proč se prostě neotočíš - hezky a jednoduše - a zvedni ruce nad hlavu.

 
Ronald: (otočí se a ruce má v kapsách) Byl jsem venku na procházce.

policista: (namíří zbraň) Ruce nahoru, hned!

Ronald se usmívá a vytáhne obě ruce. Jeho paže končí ve dvou pahýlech a ne v dlaních.

Střih na oříznutou ruku plazící se po straně Melissiny postele. Druhá jí následuje.

Střih na policistu, co si ukládá zbraň.

policista: Omlouvám se, dostali jsme o někom zprávu… ne o vás.

Ronald: To je v pořádku, strážníku. Jen děláte svou práci. Chápu to.

Odchází pryč.

Střih na ruku vklouzávající pod pokrývku Melissy. Ta se vzbudí, podívá se pod deku a zakřičí.

Střih na policistu, který mluví do vysílačky před svým vozem. Uslyší křik a běží směrem k domu. Vysklí sklo ze dveří, otevře si zevnitř a běží nahoru po schodech. Střih na vyděšenou Melissu přitisknutou na podlahu.

policista: Co se stalo?

Melissa: Oh, on je…

policista: Vloupal se sem někdo? Paní nemůžu vám pomoct, když mi neřeknete, co se děje. Vloupal se sem někdo nebo jste jen měla noční můru?

Melissa: (ukáže ke koupelně) Tam!

Policista prozkoumá pokoj a koupelnu se zbraní v ruce. Nikdo tam není. Uklidí pistoli.

policista: Dobře. Už je všechno v pořádku. Podívejte, ve vaší ložnici nikdo není, ani v koupelně. Jestli mi chcete od začátku říct, co se stalo…

Jedna ruka ho popadne za rameno a strčí ho dozadu. Melissa křičí.

Policista: Oh, bože.

Střih na Ronalda pozorujícího dům zvenku s úšklebkem na tváři.

Střih na dveře. Policista klopýtá pryč ze dveří. Dvě ruce bez těla ho škrtí. Křičící Melissa kolem něho proběhne ven, po schodech až ven z domu a vrazí do nějakého muže.

Angel: (zastaví ji) To jsem já. To jsem já.

Melissa: On… je tam. Jeho… jeho ruce…

Angel: Vím, co dokáže.

Melissa: Zabil… Prosím, nenechávejte mě samotnou! Neopouštějte mě!

Angel: To je v pořádku. V pořádku. (Melissa si opře tvář o jeho hruď a pláče) Nedovolím mu, aby se k vám ještě přiblížil. Shh!

Když Melissa pláče, kamera přejede na Ronalda, který je sleduje za venkovním plotem. Jedna ruka se plazí po zemi po jeho noze a připojí se k jeho paži. Ronald se naposledy podívá, jak Angel utěšuje Melissu a potom odchází.

Střih na houf lidí před Melissiným domem. Mrtvé tělo policisty je vynášeno ven. Doyle podává Melisse hrnek kafe. Melissa se zabalí se do pokrývky.

Doyle: Tady máte pití, drahoušku. Už je konec.

Střih na Angel a Kate, kteří přicházejí.

Kate: Nevypadá moc při smyslech.

Angel: Žila posledních pět měsíců v teroru z pronásledování toho šílence.

Kate: Myslíš, že je to ten doktor.

Angel: Já to vím.

Kate: (položí si ruce v bok) Jak by to dokázal? Vždyť měla na oknech mříže. Bezpečnostní kamery v chodbách ukazovali naše strážníky, jak chodí sem a tam a nikoho podezřelého jsme celý den neviděli. Kdo je ten chlap, Houdini?

Angel: Něco na ten způsob.

Kate: Sejmula jsem otisky. Jestli jsou jeho, tak skončil.

policista: Detektive? Můžete podepsat koronerovu zprávu?

Kate odchází a Angel jde směrem k Doylovi a Melisse. Doyle ho vidí přicházet a jde mu naproti.

Angel: Jak se jí vede?

Doyle: Dost strnule. Sejmuli otisky?

Angel: Jo.

Doyle: Dobře. Takže ho můžeme poslat za mříže… asi tak na 90 vteřin než se skrz ně dostane ven. (potřese hlavou) Moc věcí mě nedonutí pochybovat, ale tenhle chlap… plíží se pod dekou. Přinejmenším tam dole to byla jeho ruka. Přeju si, abych o tom ani nikdy nepřemýšlel.

Angel: Přijde.

Doyle: Říkám to.

Angel: Ne, chci říct, že není pod kontrolou. Teď zabíjí.

Doyle: Každého, kdo si stoupne mezi něj a jeho posedlost. (podívá se na Melissu) Nestojíme mezi ním a jeho posedlostí? Nechci do toho šťourat… ale jestli se tenhle chlap nedá zabít, tak co s tím budeme dělat?

Angel: Když jeho lidské části budou dostatečně dlouho bez krve a kyslíku, tak mu upadnou. A on nebude schopen dát se znovu dohromady a nezáleží na tom, jak moc je dobrý chirurg.

Doyle: Co říkáš? Přelomíme ho a uložíme do krabice?

Angel: Je to jen teorie.

Doyle: Hmm. A co budeme dělat jinak?

Angel: (podívá na Melissu) Chránit jí.

Střih do Angelova bytu. Doyle přelepuje ventilaci.

Doyle: Není to dobrý pro větrání, ale Angel stejně nepotřebuje čerstvý vzdoušek. (Cordy se dotkne jeho límce a on vyskočí) Co…

Cordy: Jen jsem se ti snažila upravit límec.

Doyle: Jo, co si jen tak říct, že bysme mohli odejít a nechat to tu než se to vyřeší.

Vejdou do dalšího pokoje, kde Angel a Melissa sedí spolu u stolu.

Melissa: (usrkává z hrnku čaje) Nechápu, jak se… Myslím, že není možný, aby se to dělo. Z toho co jsem viděla… si musíte myslet, že jsem blázen.

Angel: Ne, věříme vám.

 
Melissa: Ale to není možné. On se přece…

Angel: (kývne) Ano. Pamatujete si, jak jsem vám říkal, že dokážu vyřešit věci, které policie nedokáže? (Melissa kývne) Tak tohle je jedna z těch věcí. Postarám se o něj. Doyle a Cordelie tu s vámi zůstanou. Chci, abyste si teď zkusila odpočinout.

Doyle dá závoru na padací dveře a zajistí je zámkem. Cordelia nabídne Melisse papírové kapesníky.

Melissa: Díky, ale už nehodlám brečet. Teda doufám, že nebudu. Už jsem z pláče a strachu unavená.

Angel: Nemusíte mít strach.

Melissa: Vy si myslíte, že je to pro mě legrace?

Angel: Přežila jste několikaměsíční peklo a stále ještě jste na nohou, zatímco on se už přestává kontrolovat. On je slaboch. Vy jste ta silná.

Cordy: Měla byste ho poslechnout, Melisso. Ví o čem mluví. Získal to z těch všech knížek, co přečetl o tomhle tématu. (Angel a Melissa se na ní podívají, k Angelovi) Mohla bych si s tebou na chvíli dole promluvit?

Střih na Cordy a Angela, jak jdou k výtahu.

Cordy: Dobře, Melissa tu s námi zůstane, to dává smysl. Ale ta část, jak si říkal, že se postaráš o doktora… Ten chlap je nebezpečnej.

Angel přivolá výtah, vejde do kanceláře, a začne listovat žlutými stránkami.

Cordy: Co to děláš?

Angel: Hledám, kde bych mohl v tuhle hodinu najít nějaké ocelové bedny.

Cordy: Ocelové bedny? Proč chceš… Aha. Na zabalení různých částí lidského těla. Víš tahle práce… Nechápej mě špatně, jsem vděčná, že to musím dělat. Bůh ví, že to je poučné, ale něco… (zvedne zvonící telefon) Bože, kdo volá v tuhle… (podívá se dolů na telefon a uvidí svítit trojku) To je speciální linka.

Angel: Zvedni to.

Cordy: Jasně, jasně. Dobře. Takže jsme teď kdo? Johnson International Holdings?

Angel: Jensen.

Cordy: Jensen. Dobře. Jensen, nezní to jako mezinárodní název?

Angel: Cordelie.

Cordy: (zvedne telefon) Jensen International Holdings. S kým chcete mluvit? Prosím vydržte. (zakryje telefon) To je on.

Angel se zhluboka nadechne.

Angel: Brian Jensen.

Ronald: Pracujete velmi pozdě.

Angel: Odvrácená strana dnešního světa.

Ronald: Jestli to po mně stále chcete, budu operovat vaši ženu.

Angel: Chci, děkuji vám.

Ronald: Dobře, musím to udělat ale v jiné zemi a potřebuji v hotovosti 100 000 dolarů na výlohy.

Angel: Jste ve své kanceláři?

Ronald: Ano.

Angel: Přinesu vám je dnešní noc. (zavěsí)

Cordy: Ty tam půjdeš? Co když se rozpadne?

Angel: Když se rozpadne, tak tak i zůstane. (vstane)

Střih na Ronalda sedícího v kanceláři. Angel přichází s ocelovou bednou.

Ronald: To je velká bedna. Nedomlouvali jsme se na malých bankovkách.

Angel: (položí krabici na stůl) Vlastně jsem nepřinesl…

Ronald: Žádné peníze, že? Ne, nemyslel jsem, že byste chtěl. Ačkoliv pohlazení bezpečnostní schránky je hezký pocit. Tedy… vaše skutečné jméno není Jensen. A nemáte ženu. Je to zamotané, že?

Ronald se levou rukou natáhne po něčem na stole a zatímco Angel na ní dává právě pozor, zvedne pravou a střelí Angelovi do krku šipku s uklidňujícími léky.

Ronald: Zdokonaloval jsem to, když jsem pracoval se zvířaty. (Angel vytáhne šipku, drží jí v prstech a prohlíží si ji, nakonec ji rozmáčkne) Nelíbí se jim uříznutí končetin o nic víc než nám a můžou vás poranit, když se přiblížíte moc blízko. (Angel těžce dýchá, jeho oči jsou rozšířené) Budete se cítit slabý… vaše srdce se pomalu uklidňuje a paralyzátor začíná zabírat. Eventuálně to i zastaví všechny ostatní činnosti. (Ronald vstane) Já prostě jen tak nemůžu přejít vaši drzost. Zamýšlel jste mi ji vzít? (Angel už klesá do kolen) Viděl jsem vás. Viděl jsem vás, jak jste jí držel. (Angel se úplně zhroutí na podlahu) Nikdo se mezi nás nemůže dostat a rozdělit. Nikdo. (Ronald zvedne ze stolu skalpel) A ona tohle musí akceptovat. Zkoušel jsem jí ukázat tolik způsobů. Staral jsem se o ní… žil pro ní… když to ani nevěděla. (Angel leží zády na podlaze, Ronaldův hlas se stává vzdálenějším) To není loajálnost. A co když se dostanu do problémů? Ona podvádí. Ale už ne. Nezblázním se z toho. A mohla z ní být tak krásná nevěsta. 

Když Angel konečně omdlí, tak současně s tím Ronald opustí kancelář.

Střih na Doyla přelepující další větrák v Angelově apartmánu.

Doyle: (přejde do ložnice a rozhlédne se kolem) Udělal jsem všechno, myslím.

Cordy: Shh. Odpočívá. (pohlédnou na Melissu spící na Angelově posteli) Co jsi jí dal do toho čaje?

Doyle: (stále se rozhlíží po dírách, které mohl přehlédnout) Dostatečné množství whisky od mé tety Tudy. Ta ženská to uměla.

Cordy: (pokývne) A dál?

Doyle: No, chutná to dobře a uklidní tě to.

Cordy: Ne, já myslím, to co vždycky děláme s lidmi.

Doyle: Tak… lidi, co potřebují lidi (postoupí o krok ke Cordelii) jsou nejšťastnější…

Cordy: (položí mu ruku na hruď a odstrčí ho zpátky) Zvlášť když je máš rád a oni nemají rádi tebe. Nebo je nemůžeš vystát, ale potom máš záruku, že se potulují kolem a nikdy neodejdou.

Doyle: Uh… jo, prostě tyhle lidi nenávidím. (s kývnutím ustoupí pryč) Půjdu to zkontrolovat. (jde pryč)

Cordy: (chytí ho za paži) Bylo to velmi nefér. Myslím, tady je chudá holka. Loví doktora. Zdálo se to být dobrá věc. Jako, že by jsi měl být schopen zavolat domů a říct: Zdar, mami, hádej co, seznámila jsem se s doktorem! Ne-e, hádej co, setkala jsem se s psychopatem a on mě pronásleduje a ještě lepší je, že se mu odlamují ruce a nohy a to ani není v cirkusu!

Kamera najede na přelepený větrák. Nějaké prsty se prodírají přes pásku.

Doyle: Ne každý vztah je takový.

Cordy: Měl jsi někdy nějaký?

Doyle: Netýkalo se to mě osobně. Ale četl jsem…

Střih na spící Melissu v posteli.

Cordy: (kontroluje ji) Co když se Angel nevrátí?

Doyle: (stále něco přelepuje) Vrátí se.

Cordy: Co když se „doktor Řezací salát“ ukáže předtím, než přijde?

Doyle: (utrhne další kus pásky) Zabezpečil jsem tohle místo líp než… 

Uslyší nějaký zvuk.

Cordy: Co to bylo?

Doyle vstane a pomalu jde směrem do obývacího pokoje. Popadne dvě zbraně ze zdi a podá jednu Cordy.

Doyle: Je to jen vítr.

Oba se vydají do obýváku a ostražitě se rozhlížejí.

 
Doyle: Takže chceš hrát karty… nebo chceš zkontrolovat trubky?

Cordy: Jistě, jako třeba nějaký… Džin? Pokr?

Doyle: Jo, a budeš mít mý prachy.

Cordy: Podíváme se na to.

Zachrastění se ozve znovu. Jsou to padací dveře do kanálu.

Doyle: Cordelie.

 
Dva prsty začaly pracovat na odstraňovaní překážky.

Střih na další ruku otevírající dveře apartmánu. Ronald vejde a oční bulva pluje a nakonec se vrátí zpět na své místo.

Střih na Cordy a Doyla, jak pozorují prsty, co dělají. Doyle se přikrčí vedle dveří vedoucí do kanálu, má připravenou sekyru a bouchne závorou. Otevře dveře a mžourá do tunelu pod nimi. Ronald zatím přiloží ruku na pusu Cordy, přirazí ke zdi a potom jí vyhodí dveřmi, zatímco další ruka chytí hlavu Doyla, strčí jí do padacích dveří a potom je za ním zavře. 

Ronald vejde do Angelovi ložnice a pohlédne na Melissu, která sedí na okraji postele. Ta ho pozoruje a vidí, jak se jeho druhá ruka vrátila na místo.

Ronald: (upraví si kravatu) Ahoj. Odpočíváš?

Melissa: Já… Co vlastně jsi?

Ronald: Jsem víc, než si umíš představit. Ale ty jsi se nikdy neobtěžovala to ve mně objevit, že? Jen si brala z výhod mé štědrosti. (vytáhne skalpel ze svého kabátu) Nechal jsi mě, když jsi si našla tady v L.A. toho hezkého klučíka.

Melissa zkouší utéct, ale Ronald sekne skalpelem a přitlačí ji ke zdi.

Ronald: Jsem tebou velmi rozčarovaný, Melisso.

Melissa: (dívá se na jeho skalpel v ruce) Já vím… nemyslela jsem…

Ronald: Ne, ne, ne, ne, ne. Přestaň. Jen žvaníš.

Melissa: Já myslím… myslím, že jsi rozčarovaný sám nad sebou. Myslím, že je to kvůli tomu, že jsi se zamiloval už dlouhou dobu předtím a teď jsi jen další patolízal, co se z toho nedokáže vzpamatovat.

Ronald: Teď nezkoušej svou malou…

Melissa: Já myslím, že víš, že bych se zbláznila, kdybych se tě musela jen dotknout… vzbudit se vedle těch kousků, kterými jsi vždycky byl.

Ronald: Sklapni.

Melissa: Stal se z tebe podivín, Ronalde, hnusný odporný podivín. Bojím se tě. Můžeš mě rozřezat, můžeš mě zabít, ale nikdy nezměníš, to co jsi. Angel měl pravdu. Jsi slaboch!

Ronald: Slaboch? Potom jak jsem ho zabil?

Dveře za ním se otevřou a on se ohlédne.

Angel: Neefektivně.

Ronald: Nemůžeš být naživu. Ty… ty nejsi člověk.

Melissa: (poodejde od něj) To říká ten pravý.

Ronaldovi z pusy vylétnou zuby a kousnou Angela do paže. Angel je přirazí ke zdi a Ronald se v bolesti chytí za pusu. Když k němu Angel přistoupí, popadne skalpel a vrazí mu ho do ramene. Melissa zakřičí, ale Angela to nezastaví. Ronald odhodí svou pravou ruku, která chytí Angela za krk a praští s ním o podlahu. Ronald se obrátí k Melisse. Angel odtrhne ruku pryč a odhodí jí. Angel ho obrátí zády k sobě, vytáhne mu skalpel z ramene, bodne ho s ním a přišpendlí k podlaze.

Ronald: (k Melisse) Mohli jsme být tak šťastní.

Upadne mu jedno ucho.

Angel: Ronalde.

Když se Ronald otočí, Angel mu uřízne hlavu trubkou a hlava přelétne celý pokoj.

Angel: Jsi v pořádku?

Melissa jen těžce dýchá a on jí opatrně obejme.

Střih do Angelovi kanceláře příští den.

Cordy: (dělá kafe) Dobře, recyklované kafe, můj osobní favorit.

Přidá pár lžiček čerstvé kávy k té staré a zapne stroj. Angel vchází oblečený do tmavě modrého trička a podává jí nějaké papíry.

Cordy: Ten chlápek už nikdy neobživne, že jo?

Angel: Je ve 12 ocelových krabicích a 20 stop v podzemí stanice metra.

Doyle: To by mělo přivést turisty.

Dveře se otevřou a vejde Melissa s kytkou v ruce.

Melissa: (usmívá se) Ahoj!

Angel a Cordy: Ahoj.

Doyle: Ahoj, jak se daří?

Melissa: (podává Angelovi rostlinu) Přinesla jsem jí sem pro vás.

Angel: Doufám, že nepotřebuje moc světla.

Melissa: Jsem si jistá, že tady se jí bude líbit.

 
Cordy: Můžu vám nabídnout kávu?

Melissa: Cordelie, ne. Nemůžu se dlouho zdržet. Někam jdu a uvidím lidi. (k Angelovi) Děkuji vám.

Cordy a Doyle začnou kašlat.

Angel: A… tady…

Melissa: (překvapeně se podívá a zakašle) Cože?

Angel: Tady je… ehm… tady je… učet?

Melissa: Účet koho?

Angel: Účet za moje služby.

Melissa: Samozřejmě. To je další důvod, proč jsem přišla.

Vyndá šek a podává ho Angelovi.

Melissa: Tady.

Cordy k nim ale prudce vyrazí a popadne ho dřív.

Cordy: Vezmu si to a děkujeme.

Angel: Já… nedělal jsem to pro peníze.

Melissa: Ale prosím, zasloužil jste si je. (natáhne se a potřese si s Angelem rukou)

Melissa: Dobře, doufám, že už vás nikdy znovu neuvidím.

Angel: Já taky. Hodně štěstí.

Melissa odchází.

Doyle: Tak, neprobíhalo to tak špatně.

Cordy: Vidíš? Můžeš zachraňovat dámy v nesnázích a vydělávat decentně peníze. Tohle je báječná země nebo ne?

Doyle: Pojďme dolů do banky a krásně to tam uložíme.

Angel: Vy lidi jděte. Myslím, že já tu zůstanu, abych neshořel v plamenech.

Doyle: Správně, ty jsi totiž docela určitě chlapík, co ukládá prachy v noci. Musíme to oslavit.

Cordy: (bouchne ho do ramene) Myslím, že všechno je v tomhle případě k oslavě. (zvedne svojí peněženku) Mohli by jsme totiž používat víc tohohle.

Doyle: (vychází ze dveří) A my budeme tohohle mít už brzy víc.

Cordy: My toho ale potřebujeme víc teď. Měj vizi.

Doyle: To nemůžu ovlivnit.

Cordy: Potřebujeme klienty. Měj vizi.

Doyle: Ty peníze tě zkazily.

Cordy: Když tě praštím do hlavy budeš mít vizi?

Doyle: Jdi ode mě pryč. Jsi šílená.

Cordy: Nejsem. Teď už budeš mít vizi?

Angel vchází s lehkým úsměvem do kanceláře a postaví květinu na stůl.

|| zpět ||