Angel - 1x01 The city of…

[Ve městě...]

hlas: Los Angeles. (záběr na vysoký osvětlený mrakodrap v noci) Vidíš ho v noci a září. (noční záběr na křižovatku plnou aut) Jako strážný oheň. (noční záběr na ulici, která je plná lidí) Lidé jsou k němu přitahováni. (nějaká dívka nasedá do auta) Lidé a další věci. (záběr na temnou uličku, ve které se líbá démonka s člověkem) Přišli z nejrůznějších důvodů. (záběr na neonovou značku s nápisem "bar") Můj důvod? Žádné překvapení. Začalo to dívkou…

Střih do baru. V pozadí vidíme kulečníkový stůl. Kamera se zastaví u barového pultu a jede směrem doprava, a zastaví se u Angela.

Angel: Byla opravdu hezká hezká holka. Ne, vlastně ... byla to žhavá holka. (má před sebou napolo vypitou skleničku s alkoholem, vypadá to, že je opilý) Měla... víš, její vlasy... byly ... Chápeš? (kamera najede na muže - holohlavého černocha - který sedí vedle něj a otráveně ho poslouchá) Něco, co mi ji vždycky připomene. Protože... víš.... ty vlasy. Chci říct, že oba máte vlasy.

Od kulečníku se ozve smích a Angel se tam podívá. Vidíme tři muže a dvě ženy, jak dohráli kulečník. Jeden z mužů se napije piva, pak jde za barmanem.

muž: (na barmana) Chceme platit.

Angel se na něj podívá.

Angel: Hezký holky. (směje se)

Muž se na něj upře zhnusený pohled a Angel se dál opilecky pochichtává.

barman: Tady to je, kámo.

muž: Dík.

Záběr na Angela.

mužův hlas: Najdeme si nějakou lepší zábavu.

Všech pět odejde, Angel náhle vystřízlivý. Ve zpomaleném záběr se zvedne z barové židličky, vychází z baru a při tom mu vlaje dlouhý kabát.

Tem ulička za barem. Nikdo, kromě těch pěti z baru, tam není.

blondýna: Fakt kluci znáte vyhazovače? Můžete nás dostat do Lida?

muž: Už se mi nechce jít do klubu. Chci slavit tady.

Obejme dívku kolem pasu.

blondýna: Dej ty ruce pryč! (odstrčí ho)

Muž ji znovu chytne, tentokrát kolem krku.

upír: Drž klapačku (změní svůj obličej na upíří) a zemři!

Dívka se na něj vylekaně dívá. Druhý muž popadne druhou dívku, když se tam objeví Angel. Dál předstírá, že je opilý.

Angel: Promi--ňte. Omlouvám se. (vidíme, že všichni tři muži už mají upíří tváře) Neviděli jste moje auto? Je velký a lesklý.

upír: Vypadni, kámo!

Angel jde k němu a upír na něho zavrčí. Angel se k němu nakloní a upír znovu zavrčí.

Angel: Uh... Máta?

Upír odstrčí dívku takovou silou, že narazí do popelnice a spadne na zem. Upír se pak vrhne na Angela a začne bitka. Angel má jasně navrch. Druhá dívka pomůže té první vstát a obě pozorují boj. Angel zrovna vstává ze země, když se na něj rozeběhnou dva upíři, každý z druhé strany. Angel rozpaží ruce a z kabátu mu vyjedou kolíky, které má připevněné na loktech. Oba upíři se promění v prach. Zbývající upír (ten, co platil barmanovi) vezme popelnici a Angela s ní uhodí. Angel spadne na zem, tváří (nyní upíří) se obrátí k upírovi.

Angel: To jsi neměl dělat.

Vstane, upír se na něj znovu vrhne, Angel ho udeří pěstí do břicha a pak odhodí na stěnu. Upír se svalí na auto stojící v ulici, rozbije mu sklo, a zůstane nechybně ležet.

Záběr na dívky, jsou vystrašené a opatrně jdou k Angelovi.

blondýna: Pane bože! Oni byli...

Angel je k nim obrácen zády.

Angel: Jděte domů.

blondýna: Díky.

Angel se otočí, má stále upíří tvář. Jeho pohled zabloudí na dívčinu krvavou ránu, co má na hlavě.

Angel: Drž se ode mne dál. (dívka couvne)

Angel si odtrhne kus dřeva, poodejde k autu a upíra, jež na něm leží, probodne. Upír se rozpadne na prach a Angel pokračuje v chůzi. Dívky ustrašeně sledují jeho odchod. Záběr na Angela, jak jde uličkou a kabát mu elegantně vlaje (tuhle scénu můžeme vidět ve znělce).

Angel prochází ulicí. Vejde do budovy. Projde několika kancelářemi v přízemí a vstoupí do výtahu, jede s ním dolů. Střih. Vystoupí z výtahu, vejde do svého bytu, sundá si z loktů zařízení, na kterém měl upevněny kolíky, svlékne si kabát, a pod ním má je jen černé tílko. Náhle se za ním objeví tajemná postava. Angel ustrne a podívá se za rameno.

Doyle: Mám rád tohle místo. (záběr na muže, jenž stojí ve dveřích a opírá se o rám, v ruce drží balíček karet a hraje si s nimi) Není tu zrovna dobrej výhled, ale zas to má výbornou atmosféru netopýří jeskyně.

Angel: Kdo jsi?

Doyle: Doyle.

Angel: Nevoníš jak člověk.

Doyle: Teď jsi to trošku přehnal. Já jsem až moc lidský.

Kýchne a jeho tvář zelená a objeví se na ní modré bodliny. Zatřese hlavou a jeho tvář je opět lidská.

Doyle: Z matčiny strany.

Vejde do pokoje.

Doyle: Vešel jsem nepozván, tak jak víš nejsem upír jako ty.

Angel: Co chceš?

Doyle: Byl jsem poslán. Silou z vyšších míst.

Angel: Ty síly jsou jako co?

Doyle: Dovol, abych ti řekl pohádku na dobrou noc.

Angel: Nejsem ospalý.

Doyle: Kdysi byl upír. A byl to nejstrašnější upír na celém světě. (scény, jak Angelus kouše své oběti) Všichni upíři z něho měli strach, byl to takovej... bastard. Pak ho jednoho dne prokleli cikáni (scéna, jak ho stará cikánka proklíná - Angelovi oči zazáří, když je mu navrácena duše) Znovu získal lidskou duši. A najednou ho popadl šílený pocit viny. "Co jsem udělal?" Zbláznil se.

Angel: Fajn, teď už se mi chce spát. (sedne si na pohovku)

Doyle: Jo, je to dost nudný příběh. Potřebuje to trošku sexu. A opravdu, objeví se dívka. (scény s Buffy z epizody 3.01 Anne) Hezká malá blonďatá dívka. Přemožitelka upírů. A náš upír se do ní šíleně zamiloval. (scény, jak se Angel líbá s Buffy) Vlastně ona na tom nebyla o nic líp. Nakonec ti dva zažijí... Myslím, že technický termín je "opravdové štěstí". Ale náš kluk (scéna z epizody Amends, jak se Angel miluje s Buffy) byl zase zlý. Zase zabíjel. Je to šeredný. A když dostal svou duši podruhé, nemůže být blízko slečny štěněčí oči, aby nebyli v nebezpečí. (Angel se po celou dobu jeho vyprávění smutně dívá před sebe) A tak co udělal? Odešel. (scéna z Graduation day II, kdy Angel po boji odchází pryč) Odjel do LA. Bojovat se zlem a odčinit tak své zločiny. (Doyle vezme z police dlouhý nůž) Je stínem. (vrátí nůž zpátky) Bojovník bez tváře, (opře se o pohovku a nakloní se k Angelovi) zastánce smolné lidské rasy. Máš tady nějaký pivo?

Angel: Ne.

Doyle zamíří ke kuchyni.

Doyle: Musíš tady mít taky přece něco jinýho než prasečí krev.

Angel jde za ním.

Angel: Fajn, řekl jsi mi příběh mého života, ale od té doby co jsem tam byl, už to vím. (vejde do kuchyně, kde Doyle stojí před otevřenou ledničkou a kouká na ni - v ní jsou jen zásoby krve) Řekni mi, proč tě odtud nemám vyhodit?

Doyle: Protože teď ti chci říct, co se stane dál. (zavře ledničku) Víš, ten upír si myslí, že pomáhá. Bojuje s démony. Drží se dál od lidí, aby ho nesváděli. Dělá pokání ve své malé cele. Ale je odříznut... od všeho. Od lidí, kterým se snaží pomoct.

Angel: Pořád je chráním. Kdo se stará, jestli si přestanu povídat.

Doyle: Kdy jsi naposledy pil lidskou krev?

Angel: (zašeptá) Buffy.

Doyle: Zanechala tě s trochou touhy. Něco ti řeknu, kamaráde, ta touha bude růst a jednoho dne jedna z těch bezmocných obětí, která tě příliš nezajímá, bude vypadat až moc lákavě, abys odmítl. Řekneš si: "Co je jeden člověk proti tomu, kolik jsem ji zachránil? Mohl bych ho sníst. Počet zachráněných stále vede". Teda já jsem vyprahlej, kámo. Pojď se mnou k Billy Dee.

Angel a Doyle jdou po ulici. Doyle nese láhev pití v papírovém pytlíku.

Doyle: Všechno se netočí kolem bojování, pomůcek a věcech. Je to o informování lidí, ukazování jim, že láska a naděje tiše přišla na svět.

Osloví je bezdomovkyně, která po ulici táhne svou vozík.

bezdomovkyně: Almužnu...

Doyle: (k bezdomovkyni) Najdi si práci, ty líná svině. (k Angelovi) Je to o tom, aby vešli do tvého srdce. Není to o zachraňování životů, je to ochránění duší. Hej! Možná tím také procházíš.

Angel: Chci vědět, kdo tě poslal.

Doyle: Upřímně si nejsem jistý. Nemluví se mnou přímo. Mám... vize. Což jsou velké bolestivé migrény, které sebou přinášejí obrazy. Jména a tváře. Nevím, kdo je posílá. Jen vím, že kdokoliv je posílá je silnější než já nebo ty a snaží se dělat správné věci.

Angel: Proč já?

Doyle: Protože jsi silný.

Angel: Tak proč ty?

Doyle: (zastaví se) My všichni máme něco odčinit (vytáhne kus papíru z kapsy) Dneska ráno jsem měl vizi. Oslnivá bolest mi projela hlavou a pak jsem napsal tohle.

Angel se podívá na lístek, je na něm napsáno "Tina, kavárna".

Doyle: Krásná dívka, potřebuje pomoc.

Angel: S čím?

Doyle: To je tvůj úkol. Já vím jen jména. (poklepe Angela po rameni)

Angel: Tohle nechápu. A jak to mám vědět já.

Doyle: Ty se máš dostat do jejího života, pamatuješ? Zapojit se. Podívej, střední škola skončila, chlapče. Zkus s ní mluvit jako dospělý. (sedne si na kapotu blízko stojícího auta)

Angel: Proč by se mnou ta žena měla mluvit?

Doyle: (směje se) Podíval ses teď někdy do zrcadla? (zvážní) Ne, myslím, že fakt ne.

Angel: K lidem se nehodím.

Doyle: A přešli jsme k hlavnímu bodu dnešního malého cvičení, že? Jsi ve hře?

Střih na Angela, jak projíždí ulicí v černém autě. Vjíždí ke kavárně, kde pracuje Tina.

Střih. Angel pije z modrého hrnku. Kolem pultu projdou dva zaměstnanci oblečení v bílé uniformě.

zaměstnanec: Tino, musím se řídit podle hodnostního pořadí. Každý chce dělat přesčasy.

Tina: Já vím... jen potřebuju... (dojde za pult) Sobota se mi hodí. Jestli lidi chtějí jít ven, budu tu dýl. Zvládnu dvě směny, cokoliv.

zaměstnanec: Jsi na seznamu, stačí?

Tina: Díky.

Tina vezme prázdnou nádobu na špinavé nádobí a jde směrem ke stolu, kde sedí Angel. Ten se jí pokusí zaujmout.

Angel: Tohle je ale krásnej... (Tina kolem něj bez povšimnutí projde) pejsek.

Tina začne sklízet nádobí z vedlejšího stolu.

Angel: Do kolika máte otevřeno?

Tina: Mluvíš na mě?

Otočí se k němu a upustí hrnek. Angel ho chytne, dokonce se ani nevyleje kafe, které v něm ještě je.

Tina: Vau. Dobrej reflex.

Angel vstane a podá jí hrnek.

Tina: Díky, šéf by mi to strhl z platu.

Angel stojí vedle ní, ruce má v kapsách. Tina pokračuje ve sklízení stolku.

Angel: Tak... jsi... šťastná?

Tina: Cože?

Angel: Vypadáš, že tě něco trápí.

Tina: Ty jsi mě sledoval?

Angel: Ne, já jen... Díval jsem se tamtím směrem. (ukáže rukou před sebe) A ty jsi se tam... několikrát objevila.

Tina: Ty asi holku moc často nepotkáváš, co?

Angel: Tak nějak. Jsem ve městě krátce.

Tina: Udělej si laskavost. Nezůstávej.

Vezme všechno nádobí a odchází.

Angel: Neodpověděla jsi mi na otázku.

Tina: Jestli jsem šťastná? Máš tři hodiny?

Angel: Vypadám, že bych měl na spěch?

Tina: Končím v deset.

Angel čeká venku před kavárnou na Tinu. Opírá se o své auto. Záběr na Tinu, která vychází z kavárny zadním vchodem. Má na sobě koktejlové šaty, je nalíčená a hezky učesaná.

Angel: Připadá mi, že nejsem zrovna vhodně oblečenej. Chceš se něčeho napít?

Tina vytáhne z kabelky pepřový sprej a zamíří s ní na Angela.

Tina: Vím, kdo jsi a proč tady jsi. Nech mě být. A to samý vyřiď Russellovi.

Angel: Neznám žádného Russella.

Tina: Lžeš.

Angel: Ne, nelžu.

Tina: Tak proč jsi mě teda sledoval?

Angel: Vypadala jsi osaměle. Myslel jsem, že máme něco společného.

Tina se na něho dívá a nakonec schová sprej do kabelky.

Tina: Oh... promiň. Já vážně...

Angel: To je dobrý.

Tina: Ne, to není.

Angel: Kdo je Russell?

Tina zatřese hlavou.

Angel: Můžu ti pomoct.

Tina: Jediné, co mi může pomoct, je lístek domů. A já nerada prosím o peníze. (obleče si kabát)

Angel: Kde bydlíš?

Tina: Missoula, Montana. Už jsi tam někdy byl?

Angel: Během deprese. Mé deprese. Měl jsem tam depku. Ale jinak je tam hezky.

Tina: Je tam hodně luk, jinak nic. Přišla jsem sem, abych se stala slavnou herečkou, ale zrovna nepřijímali. Zrovna jdu na báječný... Hollywoodský večírek. Proto jsem tak vyšňořená. Jedna holka mi dluží záruční vklad. Jsem ráda, že jsem ti mohla vyhrožovat.

Angel: Nepotřebuješ odvoz?

Střih na Angelovo auto. Angel řídí a vedle něj sedí Tina. Právě vjíždí do podzemních garáží.

Střih. Vidíme Angela a Tinu vstupovat na párty skrz kameru, kterou drží Margo.

Margo: Tino! Usměj se na kameru. (normální záběr) A kdo je tenhle vysoký, tajemný hezoun?

Tina: Jen kamarád. Margo, potřebuju si s tebou promluvit.

Margo: Dej si něco k pití, jsem tu hned.

Margo odejde a Angel s Tinou zamíří ke stolku s jednohubkami. Tina si jednu vezme a prohlédne si ji. Mají tvar malé hvězdy.

Tina: Roztomilý. Každý je hvězda. (položí jednohubku zpět)

Angel: Kdo je Russell?

Tina: (drží skleničku se šampaňským) Věřila jsem mu a to byla chyba.

Margo: (udýchaně) Jsem tady.

Tina: Nebude to dlouhý.

Margo: Nenechávala bych ho samotného.

Obě dívky odejdou a Angel se nervózně rozhlédne. V tom ho osloví postarší muž s brýlemi.

Oliver: Jsi nádherný, nádherný chlap.

Angel: (trošku vylekaně) Dík.

Oliver: Jsi herec.

Angel: Ne.

Oliver: To nebyla otázka. Jsem Oliver. Zeptej se kohokoliv na Olivera a řekne ti, že jsem divoký zvíře. (dá Angelovi svou vizitku) Budu tvým agentem, pokud mi zavoláš.

Angel se mu snaží vizitku vrátit.

Angel: Nejsem herec.

Oliver: Vtipný. Mám rád vtipný lidi jako jsi ty. Zavolej mi. Nebalím tě. Mám vážný vztah s jedním architektem.

Odejde a Angel se zmateně dívá na vizitku. 

Střih. Angel prochází davem a uslyší známý hlas.

hlas Cordelie: Znáte to, pozvali mě, abych se vrátila a přečetla to potřetí. (vidíme, že se Cordelie baví s jedním mužem) Jsem herečka. Takové věci si nemusím nechat líbit.

Angel: Cordelie?

Cordy: Ó můj bože. Angele? (opustí muže, se kterým se bavila a jde k Angelovi)

Angel: Je fajn vidět známou tvář.

Cordy: Nevěděla jsem, že jsi v L.A. Ty tu žiješ?

Angel: Jo, a ty?

Cordy: Já žiju v Malibu. Malý domek na pláži, není to soukromá pláž, ale... jsem mladá a tak to neva.

Angel: Ty jsi herečka?

Cordy: Můžeš tomu uvěřit? Teda, právě jsem začala, abych si vydělala trochu peněz a pak bum, bylo to jak můj život. Tak... A ty jsi pořád... (zvedne ruce a začne dělat grimasy) grrr?

Angel: Jo. No, vlastně na to není lék, tak...

Cordy: To je fakt. Ale ty nejsi zlý, teda nejseš tady, abys kousal lidi?

Angel: Ne, jen jsem přivezl přítele.

Cordy: Fajn. Raději se vmísím do davu. Musím se bavit spíš s těmi lidmi, co něco znamenají. Ale ráda jsem tě viděla.

Odejde.

Angel: (pro sebe) Je fajn, že dospěla v opravdového člověka.

Střih. Angel prochází davem. Uvidí, jak se Tina loučí s Margo. Pak chce najít Angela, když jí nějaký chlap (Stacy) chytne za ruku. Tina se mu snaží vytrhnout a něco mu rozčileně říká, ale neslyšíme co. Nakonec se jí podaří se ho zbavit a všimne si Angela. Úlevně si oddychne a zamíří k němu.

Tina: Samozřejmě ty peníze ještě nemá.

Angel: Kdo je to? (dívá se na Stacyho, který právě telefonuje)

Tina: Stacy? Jeden podlejzák. Můžeme už jít?

Angel: Jo.

Střih. Otevřou se výtahové dveře, Tina a Angel vyjdou ven. Náhle k nim přiběhnou tři chlapi. Jeden popadne Tinu a ostatní dva vtlačí Angela zpátky do výtahu. Z druhého výtahu vyjde Stacy a vidí, jak se Tina snaží vyprostit ze mužova sevření.

Stacy: To je v pořádku, jen tě chce vidět.

Tina: (přestane bojovat) Fajn, žádný problém.

Muž ji pustí a všichni tři jdou k autu. Tina začne utíkat. Muži se za ní pustí a chytí ji. Tina křičí. Obraz ztmavne.

Střih. Garáží projíždí auto, kam Stacy násilým nacpal Tinu. Angel se konečně dostává z výtahu. Běží ke svému autu. Naskočí do něj a chce se rozjet. Pak se zarazí a podívá se vedle sebe. U kousek dál stojí auto, které už je opravdu jeho.

Angel: Sakra!

Střih na podzemní garáže. Angel jede ve svém autě v protisměru, ve kterém jede Stacy s Tinou. Stacyho řidič to nezvládne a radši odbočí, než aby narazil do Angelova auta. Narazí si to přímo do sloupu. Angel v poklidu zastaví a vystoupí z auta. Stacyho řidič také vystoupí a zamíří na Angela zbraní. Angel mu přirazí dvířka od auta k tělu, vezme pistoli a zamíří ji na Stacyho, který se právě snaží vystoupit z auta.

Stacy: (má zdvižené ruce) Kdokoliv jsi, běž raději pryč, vážně.

Angel: Tino, nasedni z auta.

Tina rychle nasedne do Angelova auta.

Stacy: Víš co? Nemyslím, že bys to zmáčknul.

Angel ho udeří a Stacy spadne na zem.

Angel: Dobrej odhad. 

Odhodí zbraň a nasedne do auta.

Tina: Hezká párty, co?

Angel: Trochu moc báječná na můj vkus.

Odjíždějí.

Střih na Cordelii. Právě věší na ramínko šaty, které měla na večírku a dává je do šatníku (ve kterém jsou asi už jen dvoje šaty). Šatník pak zatáhne ošuntělým závěsem. Během toho slyšíme záznamník.

záznamník: Máte jednu novou zprávu.

agent: Cordy, Joe z agentury. Zase nemáš štěstí. Máme problémy s domlouváním zkoušek. Z televize nám tvrdí, že už tě nepotřebují vidět. Ne, nemusíš volat. Dáme ti vědět, jestli se situace změní.

Cordelie přejde ke stolku a ze šátku vytáhne jednohubky ve tvaru hvězdiček, které sebrala na večírku.

záznamník: Nemáte žádné další vzkazy.

Sedne si na gauč, pojídá jednohubku a smutně se dívá před sebe. Celý její byt je velmi ošumtělý, omítka je z části opadá a v pokoji je nepořádek.

Angelův byt. Slyšíme pískat konvici. Angel ji vypne a podívá se na Tinu, která se přehrabuje v tašce.

Tina: Jako malá jsem byla u skautek. Pokud musím, přežiju pár dní jen s touhle taškou.

Angel: (z kuchyně) Udělám čaj.

Tina: Dík.

Angel: (lije vodu do šálků) Chtěla bys cukr a mléko?

Tina: Jo.

Angel: Protože já tyhle věci nemám. Nemám moc návštěv.

Tina: Přinejmenším ne ty, o které by si stál. (poukazuje na zbraně, co jsou zavěšené na stěně)

Angel: Taky mám problémy se vztahy. (podá Tině hrnek)

Tina: Zdá se mi, že tohle je část, kdybys mě měl utěšovat. Ne že by sis to taky nezasloužil.

Angel: Ne, tohle je část, kdy ty zůstaneš na bezpečném místě, než se věci vyřeší.

Tina: Nechceš...

Angel: Máš hodně lidí, kteří ti teď budou pomáhat.

Tina: Chlapče, jsi ve špatném městě. 

Snaží se neplakat, ale nezvládne to. Sedne si na postel a položí si dlaně na obličej. Angel vezme z kuchyně velký kapesník a podá jí ho.

Angel: Má Russel nějaké příjmení?

Tina: To nepotřebuješ vědět. Už jsi udělal dost. Tohle je LA. Chlapy jako on, si nelámou hlavu s vraždou.

Angel: Koho zabil?

Tina: Nevím. Možná nikoho. Má rád... má rád bolest. Tím myslím - opravdu. Mluví o ní, jako by byla jeho přítelem. A ty ho neopustíš. Řekne ti, kdy má dost. Znala jsem dívku, Denise. Zkoušela utéct. Zmizela z povrchu země. Najde tě.

Angel: Už ne.

Střih později. Tina spí a Angel jí přikrývá dekou. Pak z její tašky vezme adresář a vyhledá jméno Denise Perkinsové.

Střih na veřejnou knihovnu v LA. Angel sedí před třemi počítači. Na jednom vidíme článek s fotografií Denise, na levém rameni má tetování růže. V druhém Angel hledá informace o zavražděných mladých ženách. A v třetím počítači mu najede zpráva koronera s detailní fotkou tetování růže.

Střih. Angel prochází kanály zpět domů, protože už vysvitlo slunce. Náhle uslyší slabé výkřiky: "Ne! Ne!" Poklopem z kanálu se rychle dostane do svého bytu. Tina má noční můru. Angel se jí snaží vzbudit, ale Tina kolem sebe začne mávat rukama a dál křičí. Nakonec otevře oči a uvědomí si, že ji objímá Angel.

Tina: Byl tady.

Angel: Jsem tady. Tino, měla Denise tetování na levém rameni?

Tina: Růži.

Angel: Myslím, že byla zavražděna. Byly tam i další. A nebyla jediná. On si vybírá dívky, o které se nikdo nestará.

Tina se odtáhne.

Angel: Nemusíš mít strach. Jsi v bezpečí.

Tina: Proč to děláš? (ukáže na lístek, který leží leží na stole - jedná se o ten, který dal Angelovi Doyle) Věděl jsi, kdo jsem, už tu minulou noc než jsi přišel.

Tina si začíná balit věci.

Angel: Ne, já jen... Měl jsem tvé jméno. Je to komplikované.

Tina: (naštvaně) Jistě, velká záhadná hra, kterou hraje Russell s mou hlavu. Kolik ti zaplatil?

Angel: Nic.

Tina: Jsi skoro jako on. Nepřibližuj se ke mně.

Utíká z jeho bytu. Proběhne přes kancelář a dostane se skoro až ke dveřím. Angel běží za ní a chytne ji za ruku.

Angel: Prosím, vyslechni mě.

Tina se snaží utéct a táhne ho ke dveřím. Slunce ozáří jeho ruku a ta začne hořet. Angelova tvář se promění v upíří. Tina se na něho s hrůzou podívá a uteče pryč. Angel chce jít za ní, ale kvůli slunce nemůže.

Střih na Tinu, jak vbíhá do svého bytu. Rychle se začne balit, na postel si hodí kufr a otevře si zásuvku. V ní má mimojiné i zbraň. Věci se ze zásuvky si hodí do kufru a obrátí se zásuvce. Vezme z ní pistolu a zamíří ji na Russella, který stojí v jejím bytě.

Tina: Russelle.

Russell: Všude jsem tě hledal a přitom jsi byla přímo pod nosem. Ta budova mi totiž patří. Vlastně skoro celej blok. (usmívá se na ni) Budeš na mě mířit tou zbraní celej den?

Tina: Co jsi udělal Denise?

Russell: Nic.

Tina: (třesou se jí ruce) Chci pravdu, Russelle.

Russell: Chtěla jít domů, tak jsem jí koupil lístek do Pensacoly.

Tina: Je mrtvá. (oči se jí naplní slzami)

Russell: Co tím myslíš? Volala mi včera. Říkala, že se vrací do školy, chtěla po mně, abych zatahal za nitky. (jde k ní blíž) Podívej, víš, že žiju jinak než ostatní, ale nezabíjím svý kámoše! Jestli už máš dost L.A., nebo jestli potřebuješ na nájemné. (bere ji zbraň) Víš, že ti chci pomoct. Jen mi řekni, co chceš.

Tina: (rozpláče se) Chci domů.

Russell: Zařídím to.

Pohladí ji po tváři.

Russell: Chudáčku. Kdo tě tak zřídil?

Tina: Nevím. Myslela jsem si, žes ho poslal. V něco se změnil. Byla to nejděsivější věc, jakou jsem kdy viděla.

Russell se změní na upíra.

Russell: No, seš mladá...

Tina se na něj jen šokovaně dívá. Russell jí skloní hlavu, aby se mohl lépe dostat ke krku a zakousne se.

Střih na Angela, který běží k bytu Tiny. Otevře dveře a vejde. Tina leží na zemi, je mrtvá. Angel se nad Tinou skloní a dotkne se prsty její krvavé rány na krku. Pak se dívá na její krev na svých rukou.

Střih. Koroner zapíná zip vaku, v němž je Tina. Angel práci policistů sleduje z vedlejšího domu. Vypadá naštvaně.

Střih na Angela, jak jede ve výtahu do svého bytu. Výtah zastaví a Angel vystoupí. Za ním vidíme Doyla.

Angel: Kluk, který se ji snažil vzít z večírku, se jmenoval Stacy.

Doyle: Jméno nebo příjmení?

Angel: Nevím. Profesionální kulturista.

Doyle: Poptám se.

Angel: Fajn. Začni s autem. Mercedes 300E, černý, který potřebuje opravu nárazníku. (vezme z poličky telefonní seznam a hodí ho na stůl) Zavolej do obchodu s náhradními díly.

Doyle: Znám i pár, který nejsou v seznamu.

Angel: Chlápek s toho auta mě zavede ke Stacymu a ten k Russellovi.

Doyle: Nemohl jsi vědět, že uteče.

Angel: Zapomeň na to. Jde se pracovat.

Doyle: Nemůžeš se...

Angel: Doyle, nechci se podělit o svý city, nechci se otevřít. Chci na jít toho, kdo zabil Tinu a podívat se mu do očí.

Doyle: A pak co?

Angel: A pak se s ním podělím o city.

Střih na obrovské sídlo Russella. Střih dovnitř do krásné haly. Pobíhají tam dvě uklizečky. Střih do pokoje. Russell sedí v křesle a sleduje videokazetu z párty, zatímco poslouchá zprávu od svého právníka (Lindseyho), který stojí za ním.

právník: Pane Wintersi, fúze Eltrona je v pohybu. Ustoupili na všechno, potom co jste jednal s jejich finančním oddělením. Zítra vám přinesu tu zprávu.

Na obrazovce se objeví Tina. Usmívá se a baví se s Margo.

Russell: Něco v ní bylo, že?

Tina se usměje do kamery a zamává.

Russell: Lituju, že jsem ji zabil tak brzo.

právník: Vlastně jste ji neviděl několik týdnů. (otevře kufřík s logem "Wolfram a Hart" a vytáhne papír) Včera jste byl na konferenci s právníky, když se ten nešťastný incident stal. A podstrčili jsme svědka, který viděl tmavého muže s krví na rukách, jak utekl z místa činu.

Russell: Působivé.

právník: Wolfram & Hart je právní firma se vším všudy, pane Wintersi. Je to naše práce postarat se, aby život našich klientů byl co nejpříjemnější.

Russell: Kdo je to? (záběr na obrazovku, je na ní Cordelie - Russell vstane) Nová tvář. (jde blíž k obrazovce) Myslím, že bychom se měli seznámit.

právník: Měl bych upozornit firmu, že by tato mladá dáma mohla znamenat další dlouhodobou investici?

Russell: Nemyslím. Jen chci něco k snědku.

Střih na Stacyho tělocvičnu. Dva muž se baví, když je náhle Stacy prohozen oknem tělocvičny. Angel drží na Stacyho hrudi velku činku.

Angel: Kde žije a kolik ochranky má?

Stacy: Poslouchej, frajere. Ať pro tebe znamenala cokoli, bude líp, když na ni zapomeneš. Nemáš představu s kým si zahráváš.

Angel: Russell? Nech mě hádat. Není moc na denní světlo a zrcadla? Pije hodně V-8?

Stacy: Když mu vlezeš do cesty, zabije tě. Zabije každého, na kom ti záleží.

Angel: Není tu nikdo, na kom mi záleží.

Střih do bytu Cordelie, Cordy sedí na rozložené pohovce v lotosové pozici a má zavřené oči. Před sebou má knihu "Meditace".

Cordy: Jsem někdo. Lidé budou přitahováni mou pozitivní energii a pomůžou mi k dosažení mých cílů. Mám pravdu, jsem tam kde mám být... a neumírám hladem. (zhroutí se na postel)

Zazvoní telefon, Cordy rychle vyskočí z pohovky a běží ho zvednout.

Cordy: Haló, Cordelie Chaseová.

Střih na Margo z večírku. Nalévá si pití, zatímco telefonuje.

Margo: Cor, tady Margo. Bylas skvělá včera na mým večírku.

Cordy: (střih na Cordy) Díky.

Margo: Hádej, kdo viděl mou kazetu z večírku. (vysype si na stůj několik prášků) A hádej, kdo se chce s tebou setkat.

Cordy: Režisér? Manažér? Asistent asistenta, který chce zaskočit na oběd?

Margo: (zapíjí prášky) Russell Winters.

Cordy: Ten investor?

Margo: Cordelie. On je mnohem víc. Pomáhá lidem udělat kariéru. Zná snad každého. A dnes se chce s tebou sejít.

Cordy: (sedí na pohovce) Dnes?

Margo: V osm pro tebe pošle limuzínu.

Střih do bytu Angela. Angel si balí zbraně do černé tašky. Prochází kolem Doyla, který se opírá o rám dveří.

Doyle: Vau, jak bys šel do války. Myslím, že ty ... už si jich pár zažil, co?

Angel: 14, nepočítám Vietnam. Ten nikdy nevyhlásili.

Střih na černou limuzínu. Cordy sedí uvnitř a jízdu si plně užívá.

Cordy: Lidé budou přitahování mojí pozitivní energii... a pomohou mi dosáhnout mých cílů. (dá si do pusy čokoládový bonbón) Jo!

Limuzína přijíždí k domu Russella a brána se za limuzínou zavře.

Střih do bytu Angela.

Doyle: Hodně štěstí. (poklepe Angela po rameni) Mám dneska na programu dívat se na zápas Vikingů, ale duchem tam budu s tebou.

Angel: Řídíš.

Doyle: Počkej! Nejsem bojovník. Jsem jen posel.

Angel mu hodí tašku se zbraněni.

Angel: A já jsem zpráva. (odchází z bytu, přes rameno má hozené lano)

Střih do Russellovy vily. Cordy následuje komorníka a rozhlíží se po krásné, bílé hale. Střih do pokoje. Komorník, otevře dveře a Cordelie vejde. Russell vstane.

Russell: Jsem Russell. Moc děkuju, že jste přišla. (na komorníka) To je všechno, Frankline. (obraz ztmavne)

Cordy: Vau. Máte tu to nádherné a ty záclony. Jsou určitě starodávné. (rozhlíží se po krásné místnosti)

Russell: Mám staromódní chutě.

Cordy: Vyrůstala jsem v hezkém domě. Nebyl jak tenhle, ale měli jsme pár pokojů, o kterých jsme dokonce nevěděli k čemu jsou. Dokud na nás nepřišli z berňáku kvůli tomu, že jsme neplatili daně... dýl než, vlastně, nikdy. A tak nám všechno vzali.

Russell: Margo mi říkala, že jsi herečka. Jak to jde?

Cordy: Skvěle, měla jsme spoustu příležitostí. Moje ruce málem hrály v reklamě na gel. No, není to... Není to všechno, co já... (povzdechne si)

Angel a Doyle přijedou k bráně vily Winterse. Angel vyleze z auta, má na sobě strakatou košili se světle hnědým sakem. Jde ke strážnému.

Angel: Myslím, že jsme se ztratili. Hledáme Roscomere. Hej, na co se díváš? (nakoukne do budky strážného) Hrají Vikingové?

Ubalí pěstí strážnému a ten se svalí na zem. Pak odpojí kameru na příjezdovu cestu. Svlékne si košili se sakem a vezme si černou tašku se zbraněmi.

Angel: (k Doylovi) Svaž ho. Buď jsem za 10 minut venku nebo se už nevrátím.

Střih do objektu. Angel vyskočí na zeď a rozhlédne se.

Střih na Cordy, která sedí na pohovce. Russell stojí před ní.

Cordy: Vážně jsem se snažila, víte? Většinou když se do něčeho dám, uspěju. Ale... nikoho tu neznám. A nemám tady žádné opravdové přátelé.

Russell: Teď znáš mě. A o víc se nemusíš starat.

Cordy: Proč já?

Russell: (přiblíží se k ní) Jen mi řekni, co chceš.

Cordy: Bože, omlouvám se, brečím tu před vámi. Určitě vypadám děsivě. (vstane a rozhlíží se po zrcadle) Nakonec jsem pozvaná do hezkého místa... bez zrcadel... s velkým množstvím záclon... Hej, vy jste upír.

Russell: (klidně) Co? Ne, nejsem.

Cordy: Jste!

Russell: Nevím o čem to mluvíš.

Cordy: Hele, já jsem ze Sunnydale. Měli jsme tam svoji Bránu pekel! Poznám upíra, když jsem s ním sama... (pomalu si uvědomuje, v jaké situaci se ocitla) v jeho opevněném domě... Myslím, že blázním z hladu. Jsem jen praštěná! A dělám si srandu! Ha, ha. (neupřímně se směje)

Střih na Angela, který dává do skříňky s elektrickým vedením trhavinu nastavenou na 30 sekund.

Russell: Vlastně jsem rád, že to víš. Můžeme přeskočit ty formality.

Russellova tvář se změní v upíří.

Angel hází kotvu na balkon, aby se mohl dostat do domu. Vyšvihne se na balkon a pokračuje dál.

Doyle sedí v autě a sleduje hodinky.

Cordy běží na horu po schodech. Russell jde za ní. Cordy nahoře zazmatkuje a Russell si ji přitáhne k sobě. Elektrické vedení zkratuje a Russell se zarazí.

Angel: Russell Winters.

Russell Cordelii pustí.

Cordy: Angele?

Angel vystoupí ze tmy.

Angel: Mám vzkaz od Tiny.

Russell: Přijít sem byla opravdu veliká chyba.

Cordy: Ty nevíš, kdo to je? Chlapče, nakope ti zadek.

Angel zaútočí na Russella a mezi nimi začne rvačka. Souboj je velmi vyrovnaný.

Cordy: Angele?

Na balkón přiběhnou bodyguardi se zbraněmi. Russell se k nim rozeběhne, ale Angel mu podtrhne pod nohama koberec, takže spadne na zem.

Russell: Zabijte je!

Bodyguardi začnou střílet a Angel hodně kulek schytá. Svým tělem chrání Cordelii. Vezme ji do náručí a pak skočí z balkónu.

Cordy: Angele!

Angel s Cordelií vstanou a utíkají pryč. Cordelie ho musí podpírat.

Doyle uslyší střelbu.

Doyle: Tohle teda ne! Odjíždím!

Vyjede s autem z příjezdové cesty, ale nakonec si to se "Sakra" rozmyslí. Auto otočí a za mohutného řevu najíždí plnou rychlostí do brány. Ozve se rána. Auto narazilo do brány, ta se ale ani nehla.

Doyle: Sakra. To je dobrá brána.

Střih. Doyle kouká pod rozbitou kapotu. Přicházejí Angel s Cordy.

Doyle: Víš, měl jsem maličkou nehodu, (uslyší další výstřely) ale o tom si promluvíme později.

Angel se sesune na zadní sedadlo a Cordy si sedne vedle řidiče. Odjíždějí.

Střih do bytu Angela. Doyle vytahuje Angelovi kulky.

Doyle: Mám to.

Cordy: No konečně. (ujme se ošetření Angelové rány na prsou) Už jsem chtěla začít zvracet. (přilepí mu na ráno obvazovou náplast) Promiň, to je konec, že jo? Všechno bude dobrý. Toho Russella si zastrašil. Nebude mě hledat, že ne?

Všichni se na sebe podívají.

Střih na budovu "Russell Winters Enterprise". Je velmi vysoká. Střih do konferenční místnosti. V čele stolu sedí Russell a kolem něj šest právníků, jeden z nich je ten stejný jakého jsme viděli u něj doma.

právník: Jsme připraveni na váš podpis. A pokud jde o vetřelce z minulé noci místní úřady o něm nemají žádné záznamy. Nicméně máme skvělé detektivy, (najednou se rozletí dveře a vejde Angel) kteří ho horečně hledají.

Russell: No, už víme, kde je.

Právník vstane a postaví se před Angela.

právník: Jsem z Wolfram & Hart. (podá mu vizitku) Pan Winters nebyl nikdy obžalovaný a nikdy za nic nebude odsouzen. Nikdy! Kdybyste dál obtěžoval našeho klienta, budeme nuceni vás přivést na denní světlo. (Angel ho obejde a dívá se na Russella) Říkám vám, že tady to pro vás není bezpečné.

Russell: (rozvaleně sedí ve svém křesle) Angele. Tady v L.A. děláme jistý věci.

Angel: No, jsem tu nový.

Russell: Ale jsi přece civilizovaný muž. Nemusíme spolu bojovat. (Angel si hraje s vizitkou) Podívej se na mě - platím daně, jsem spořádaný občan. Na oplátku si můžu dělat, co chci.

Angel: Vážně? 

Zdvihne nohu a položí ji na židli, mezi nohy Russella.

Angel: A můžeš lítat?

Nohou do něj strčí, židle na kolečkách se rozjede a prorazí sklo. Russell vypadne i ze židlí ven. Během toho, jak padá dolů z dost vysoké výšky, se vznítí a rozpadne na prach.

Střih na Angela, vychází z kanceláře. Cestou se zastaví u právníka a strčí mu vizitku do náprsní kapsy.

Angel: Asi ne.

Střih ven. Na zem dopadne už jen židle a prach.

Jak Angel odejde, právník vytáhne telefon.

právník: Setkání ve 4:00. Zdá se, že mám ve městě nového hráče. Ne, ne, nemusíme tím rušit hlavní partnery. Ještě ne.

Angel je ve svém bytě, sedí na posteli a strnule se dívá na telefon. Zvedne sluchátko a vytočí číslo. Ozve se Buffyin hlas.

Buffy: Haló? Haló?

Angel položí telefon. Do pokoje vejde Doyle.

Doyle: Co se stalo s Russellem?

Angel: Šel za světlem.

Doyle: Nevypadá to, že bys oslavoval.

Angel: Zabil jsem upíra. Nikomu jsem nepomohl.

Doyle: Vážně? Protože tam nahoře je holka šťastná, jak jen umí být.

Ozve se zděšený výkřik. Oba běží za Cordelií.

Střih do kanceláře. Angel a Doyle vběhnou dovnitř. Tam stojí rozrušená Cordelie s prachovkou v ruce.

Cordy: Šváb! Tam v rohu. (na Angela) Měla jsem říct liliput. Fajn, první věc. Musíme zavolat někoho na ty šváby. A písmomalíře. Měli bychom dát jméno na dveře.

Angel: Jsem zmatený.

Cordy: Doyle mi řekl o té vaší malé misi. Tak jsem chtěla jen říct, (vezme krabici a nese ji do vedlejší místnosti, Angel a Doyle ji následují) jestli se chystáme pomoct lidem, co si takhle něco účtovat. Poplatek. Víš, abysme mohli zaplatit nájemné... a můj plat. Potřebuješ někoho, kdo všechno tohle bude organizovat. A ty nemáš moc peněz... pane Byl-jsem-živý-přes-200-let-a-nikdy-jsem-neměl-investiční-portfolio.

Angel: Chceš od lidí peníze?

Cordy: Ne od všech. Ale dřív nebo později budeme pomáhat nějakým zbohatlíkům, že jo? Že jo?

Doyle: Možná.

Cordy: (na Angela) Podej mi tu krabici. Můžeme účtovat... různě, případ od případu, ale já budu pracovat za pevný plat. (dívá se do země) Teda... jestli chceš, abych pro tebe pracovala. 

Angel jí podá krabici, o kterou si předtím žádala. Cordy se na něj usměje.

Cordy: Samozřejmě jen dočasně. Do doby než se ze mě nevyhnutelně stane hvězda.

Odchází i s krabicí do vedlejší místnosti.

Doyle: To bylo dobré rozhodnutí. Spojí nás se světem. A bude mít velmi zlidšťující vliv.

Oba Cordy pozorují.

Angel: Protože si myslíš si, že je kočka.

Doyle: Je to pro nás vzpruha. To samozřejmě nepopírám. Ale přiloží i ruku k dílu.

Angel: Pravda.

Doyle: Víš, v tomhle městě je hodně lidí, kteří potřebují pomoc.

Angel: Všiml jsem si.

Doyle: Jsi ve hře?

Záběr na noční LA. Angela stojí na vrcholku mrakodrapu.

Angel: Jsem ve hře.

|| zpět ||